Logistika pod tlakem: Amazon, klimatická změna a roboti. | HL Briefing #01

Tam, kde je potřeba pořád ještě člověk, tak ten člověk je čím dál dražší a nakonec tady taky nebude, protože ta demografie je neúprosná.

Sklady, letadla, kamiony – komukoliv, pro kohokoliv v rámci Severní Ameriky – podepsali Procter & Gamble a hromada dalších obrovských firem. Je to takový AVS moment celé logistiky.

Dneska se to řeším asi na dvou schůzkách, kde se samozřejmě toto téma objevilo – že je horko. A je to problém třeba v potravinářství nebo v lékárenství ve skladech, protože chlazení – všechno chlazení samozřejmě v průmyslu – dostává zabrat a sežere to spoustu elektriky taky.

Na druhou stranu, nejperspektivnější trh na téhletou planetu je Afrika, i když my si to moc nepřipouštíme tady v Evropě.

Ve složitém dodavatelském řetězci intuice zkrátka nestačí. Logio z vašich dat vyčte, kde přesně ztrácíte peníze. Problém nejen analyzují, ale funkční řešení rovnou postaví a nasadí. Od přesného forecastingu po automatizaci skladů. Více na logio.cz.

V květnu Amazon oznámil, že otvírá celou svoji logistickou síť. Sklady, letadla, kamiony – komukoliv, pro kohokoliv v rámci Severní Ameriky – podepsali Procter & Gamble a hromada dalších obrovských firem. Je to takový AVS moment celé logistiky.

Co to znamená pro nás v Evropě? To právě uvidíme. My tady dneska sedíme v téměř 40 stupňové rozpálené Praze v centru Evropy, která má hromadu příležitostí, hromadu překážek a hromadu výzev před sebou v logistice.

A od toho tady je Heavy Load Briefing. Teď je první vydání. Každých 14 dní asi tady budu sedět. Se mnou tady bude sedět Tomáš Hladík z Logie, který má obrovské zkušenosti v rámci logistiky, automatizace a dalších věcí.

Možná, Tomáši, abych tě nemusel představovat já – proč ta tvoje kariéra a ty tvoje schopnosti jsou tak velké, že bych na něco zapomněl – tak možná bys pár slov představil divákům, aby vlastně věděli, co všechno máš za sebou.

>> Já na to taky zapomenu vždycky. Takže dobrý den, všechny zdravím. Já jsem Tomáš Hladík z Logie. Jsem tam 21 let v Logiu, takže o rok déle, než ta firma existuje.

V Logiu děláme, točíme se pořád kolem logistiky a supply chainu a průmyslu a výroby. Není to jen logistika, ale vlastně všechno, co souvisí s materiálovým tokem. A kolem toho jsou zase data, digitalizace a AI – všichni chtějí dneska. Takže tohle všechno vlastně v jednom balíčku pořád nějak děláme a dodáváme i těm našim zákazníkům.

Mezi naše klienty patří jak velké firmy známé – Škodovka, Rohlík – ale samozřejmě i menší automotivu, kde jsme začínali ve Škodovce. Dělali jsme i pro další velké automobilky jako Volkswagen, ale i mimo Volkswagen ekosystém – třeba BMW nebo jiné exotičtější automobilky. Tam byly samozřejmě i dodavatelé Tier One, Tier Two, až ty úplně poslední – ty české takové firmičky, garážovky, který už dneska jsou koupené – tak i tam jsme byli. Z toho pohledu ten automotiv známe skrz naskrz.

Potom jsme se přenesli i do dalších odvětví. Dneska se dá říci, že jsme úplně všude – rychloobrátkové zboží, nápojářství, pivovary, farmaceutickou výrobu, farmaceutickou distribuci, lékárny, rafinérie, plyn, energetiku, elektrárny, keramiku, čipy. Všechno. Spíš bych si škrtal, kde jsme nebyli.

>> Já slyším, co logio dělá a kde všude umí, a už jsem slyšel to hodněkrát. Vždycky mě překvapí, že mám takto českou firmu, která dělá tak skvělé věci. A možná navážu právě na to, jak jsem říkal – sedíme tady v rozpáleném centru Evropy, na kterou nejsme zvyklí a infrastruktura na to asi není zvyklá ani ona.

Jak to vlastně firmy vnímají? Jak je to pro ně problém? Vím, že oba máme nějaké zkušenosti ze Saúdské Arábie, kde na to jsou připravené, ale tady najednou...

>> No jo, tam jsou na to zvyklí. U nás na to až tak zvyklí nejsme. Zrovna tak dneska to řeším asi na dvou schůzkách, kde se samozřejmě toto téma objevilo – že je horko. A je to problém třeba v potravinářství nebo v lékárenství ve skladech, protože chlazení – všechno chlazení samozřejmě v průmyslu – dostává zabrat a sežere to spoustu elektriky. Na druhou stranu, všichni mají plnou hlavu toho, aby zkontrolovali ten teplotní řetězec.

Takže to se odehrává v těch firmách dnes a denně, když jsou takovéhle horka. Lidi to musí řešit. A my trošku tady ve střední Evropě nebo v Evropě obecně zapomínáme na to nebo si neuvědomujeme, že ta klimatická změna se odehrává. Nechci tady diskutovat, kde je ta příčina, prostě ta tepla přibývají.

Máme tady spoustu technologií a staveb – architektura, všechny stavby, které byly postavené na trochu jiné podmínky, než teďka prožíváme. Jo, teď když máme těch 40, já si pamatuju jako dítě v 80. letech – byl jsem u tety na zahradě, měli jsme teploměr a tam bylo 33 stupňů. Na to se všichni chodili koukat, že 33 stupňů. Dneska je to normální teplota.

>> No to jo.

>> A teďka – co bychom za ní dali dneska?

A teď – tehdy, když bylo těch 33 stupňů, tak můj strýc někde v Litvínově dělal automatizaci v petrochemii, v rafinérii. Vedle je petrochemie, kde se dělají plasty.

Tahle ta technologie byla navržená na úplně jiné teploty a povětrnostní podmínky, než se odehrávají dneska. Takže tyhleta technologie, která tady stojí, stojí spoustu peněz. Máme je – to jsou assets, jak se říká anglicky. A my chceme, aby se provozovaly, nebo majitelé chtějí je provozovat co nejdýl.

Teďka technologie dostávají zabrat a taky to může souviset třeba s nějakými nehodami, které se v průmyslu odehrávají. Vidíme teďka spoustu požárů – není to jen ten Zlín. To je škoda toho baráku. Vidíme to teďkom v Evropě – Francie, Španělsko jsou samozřejmě zasažené. Což ale povede asi i k tomu, že riziko se bude jen zvětšovat.

Tím pádem vlastně nějaká kooperace s pojišťovnami bude logicky horší, protože pojišťovny budou zvyšovat pojistné smlouvy, případně budou vypovídat, což samozřejmě povede i k tomu, že se možná budou měnit ceny, budou se měnit provozy, budou se stěhovat. Je to taky jako nějaké možnosti, co tam může být?

Tak v důsledku to k něčemu takovému může dojít samozřejmě. A já na to mám slovo asset management. Asset management je vlastně úplně to všechno.

Asset management znamená ten fyzický asset, physical assets, to je ten majetek vlastně, jo, ty technologie, ten průmysl, ty stavby, to železo, do kterého jsme investovali.

Teď to vlastně bude měnit i tu perspektivu v tom asset managementu.

Já už se budu rozhodovat trochu jinak. Jaké si koupím, na čem to postavím, jaký to bude mít střeva technologická. Má moje fabrika, jo, když stavím fabriku, už to bude trošičku udržitelnější. Už se myslím na obnovitelné zdroje, už to bude mít nějakou, budou přemýšlet třeba směrem k nějakému energetickému ostrovu, když už mám tu fabriku.

Před časem jsme říkali, že jo, to už bylo tak 8 let. Na konferencích byl takový oblíbený bonmót, že jestli chcete za 10 let vyrábět, tak si musíte postavit teď elektrárnu, protože za 10 let ta energie, elektřina nebude.

Tak v té situaci ještě nejsme, ale možná je to jenom převlečená ta drahota, jo.

Tak to vidíme teďka vlastně v rámci energetiky. Vysýchají řeky teďka přes léto, takže samozřejmě jaderní elektrárny prostě jedou míň. Loni ve Španělsku byl velký výpadek energetický.

Jo, jo.

Kdysi jsem, někdo si chtěl koupit vodní elektrárnu, takovou tu malou, jo, byla nabídka, prostě někdo prodával a tehdy to bylo takové, že jsme se zamýšleli, že půl roku to pojede a druhý půl rok to nejede.

Jo, že na jaře se vždycky ta voda byla z té zimní vlhkosti a z toho sněhu, takže ten první půlrok byl vždycky pro ty malé vodní elektrárny dobrý a ten druhý byl horší, ale nějak se to jako ubalancovalo. Ale dneska už není ani ten první půl rok.

Takže ty malé vodní elektrárny jenom tak jedou. Když zaprší, tak zajedou.

Zajímavé.

Ale to vlastně ovlivní, jako to není jenom počasí, které ovlivňuje jenom ten asset, ale ten asset jsou vlastně i lidi. A ty nám tady chybí.

My jsme se o to už tady bavili. Měl jsem vlastně v minulém díle tady byl Aleš Vilár, CS Carga, že chybí jako půl milionu řidičů v rámci Evropy. Ta situace bude zhoršovat. Ta demografická křivka prostě jde v náš neprospěch.

Jak se to třeba vstupuje?

Vím, že jako Logio má samozřejmě zkušenosti s Čínou a tak dále. Jak to vstupuje Čína jako hráč v rámci autonomie, robotů a tak dále? Převáží nás v rámci výroby, nebo spíš myslíte, že si ty roboty oni budou spíš exportovat k nám a ta výroba poběží i tady?

To je všechno propojené, jako jsou winners and losers. Ono to je možná tak, že chvíli je winner ten a chvíli je winner někdo jiný a loser někdo jiný.

Takže teď to vypadá spíš, že vede ta Čína díky tomu, že jsme jí vlastně, a my jsme jí to vlastně naučili, jo, tu výrobu a všechno. A dneska, ale ono se tam přenášejí i ty naše problémy. Takže to, co dneska řešíme tady s těma řidičema, není to jenom problém řidičů, ale prostě celá demografie samozřejmě a lidem se moc pracovat nechce, jo.

A ti pracovníci chybí vlastně v průmyslu. Tam kde je potřeba pořád ještě člověk, tak ten člověk je čím dál dražší a nakonec tady taky nebude, protože ta demografie je neúprosná.

Počet obyvatel v téhle zemi bude klesat asi dalších 100 let a nic se s tím neudělá.

Jo, a to, že si teď tady říkáme někde politici, že podpoříme tu porodnost a ty rodiče, to jako vůbec nebude mít žádný efekt samozřejmě.

Jo, takže migrace možná, jo, ale to by musela být pořádná migrace, ne?

Jako s tou Ukrajinou se nám to vlastně povedlo, protože tady máme 300 000, nebo kolik, 200, 180 000 pracujících Ukrajinců, který tady vytvářej hodnotu a má to pozitivní efekt i pro rozpočet.

Ale s tím se počítat nebo plánovat moc nedá.

Takže druhá ta odpověď je automatizovat a robotizovat.

A ono se to jako ještě znásobilo nebo zvýraznilo při tom covidu. Před covidem ještě byly firmy opatrné. My jsme vlastně a pořád ještě je ta ekonomika toho modelu levná pracovní síla.

Takže co se nedá automatizovat nebo nevyplatí automatizovat, tak to se dá levně vyrobit u nás, ale ještě relativně kvalitně.

To už tuhletu pozici potom převzala Čína. A teď už ani ta Čína vlastně nemá až tak levnou pracovní sílu, protože tam to taky jede nahoru.

Možná Indie je teďka levnější, jo, ta Indie je zajímavá. Tam jsem jak se těším zase na nějaký projekt do Indie, tam bych se zajel podívat a oni trošku soupeří s tou Čínou, že jo.

Takže teď Apple tam přesunul, tam přesně, jo. A nejenom Apple.

A teď se říká zase takové slovíčko supply chain triangle. Čína, protože někde tam to začínalo, že jo, ale toho druhého mají třeba ve Vietnamu nebo v Indii nebo Indonézii, Malajsii, jo, takže Taiwan.

Takže je tam víc takových ostrůvků doslova nebo zemí, kde se, kam se dá ten supply chain rozkročit a tím vybalancovat ty výkyvy, který jsou jak v Evropě nebo tady na té polovině zeměkoule, tak i v té Asii.

No, ale já jsem trošku zamluvil to, co jsem chtěl říct, že ta Čína bude mít vlastně ty samé problémy a bude je mít ještě větší, než je máme my teďka.

Jo.

A to je ta demografie, protože Čínu čeká, nebo ne čeká, už začal nejhorší demografický propad na téhle planetě.

A ta čára má nějakej tvar takový, podobný jako u nás, ale tam to znamená ne tisíce a 10 tisíce, ale miliony, 10 miliony a stamiliony lidí.

Takže tam se ta populace zmenší asi o půl miliardy lidí, nevím, do roku 2050, 2080. Teď přesně nepamatuju ty čísla.

Takže samotná Čína bude mít obrovský problém s tím vůbec vyrábět tak tím starým způsobem.

Proto musí, oni to vědí, že musí automatizovat a robotizovat taky. Proto vědí, že si musí vyrobit ty roboty. Oni to dělají chytře, že si vlastně robotizují těma svejma robotama.

Ale jak má ta Čína tu over capacity výrobní celkově ve všech odvětvích skoro, tak oni vlastně těch robotů udělají mnohem víc, vyrobí mnohem víc, než oni budou potřebovat.

Takže ty roboty musí někam vyvést a kam je budou vyvážet do Evropy. Však tady už taky. A tím jako nechci říct, že jsou to nějaká béčka ty roboty, jo, to už dneska ta kvalita, je těch technologií z Číny, když budu mluvit konkrétně, tak je prostě srovnatelná.

U některých firem musíme si samozřejmě vybrat toho správného. Tam je spousta firem, spousta měst, kde, o kterých normálně Evropa vůbec neví, že existují.

Takže je opravdu potřeba si ověřit toho výrobce, dodavatele.

No a teď tady máme firmy jako Kuka třeba, kterou koupili Číňané, takže je to evropská německá firma a ten standard kvality už tam byl nastaven, ale vlastně už je v čínských rukou.

Proto německé automobilky jsou zase opatrné, že tam jezdí technici z Číny dělat revize a údržbu nějak příliš často podezřele.

No, ale jsou i další firmy, které dodávají roboty a oni mají obrovské portfolio. Třeba robotů, jakože málokterá firma má tak široké portfolio všech možných variant, čeho, co vlastně je to skládačka, ze které potom složím nějaké to řešení.

Prostě robota na picking, robota něco jiného.

Třeba v logistice, já teď trochu přemýšlím víc o výrobě, ale v logistice je to to samé, jo.

Takže vlastně jsou výrobci, kteří mají úplně všechny ty varianty, ze kterých potom můžu složit nějaké komplexní řešení, které je jako Lego, kterou do té továrny já si tam jako dosadím, co potřebuju, a mám z toho tu velkou stavebnici.

No, je to tak.

A jak to vlastně funguje? V mysli jako ty zkušenosti máte. Jak se vlastně staví ten polautonomní nebo autonomní sklad? Jaká je vlastně ta úvaha?

No, vlastně zase jsme tady načli myšlenku, kterou jsme neudrželi.

Tak ne. No, no, no. A já jsem to chtěl nějak říct.

Tam jde totiž, jo — před tím covidem firmy vlastně byly opatrné, protože šly na ty nízké náklady a moc se jim do té automatizace nechtělo. A vždycky měli jsme spoustu projektů, kde jsme to spočítali, ten business case, a oni řekli: "No tak děkujeme, ale todleto nechceme." Jo, protože to bylo na návratnost osm let, třeba návratnost deset let, patnáct let.

Jo. V tom zase třeba ta Asie přemýšlí trochu jinak. Japonci klasicky — to je asset management, jo. Ty nekoukají na tři roky dopředu nebo na pět let dopředu, ale prostě dvacet let, plus třicet let, jo? A oni vědí, že ta fabrika tam bude stát prostě dvacet let, třicet let, možná sto let, jo.

A s tímto, s tou vizí a s tím plánovacím horizontem ji vlastně navrhují a podle toho taky posuzují ty investice, kterých už jim prostě nevadí, že ta návratnost není jako tři, pět let, ale když bude jako deset, patnáct let, tak jim to vůbec nevadí, protože počítají.

Neřekl bych, že vůbec nevadí. Samozřejmě záleží na jaké úrovni, ale na ty nejvyšší strategické úrovni se dívají mnohem dál než evropské firmy třeba.

A no, ale zase zpátky k těm našim. Takže před tím covidem to byly firmy opatrné, ale pak v covidu se ukázala jedna věc — že bez ohledu na to, kolik tady těch lidí je, tak stejně nechodí do práce, protože jsou zavření doma v lockdownu. A zvlášť ty logistické firmy na tohle hodně doplatily nebo se poučily.

Takže když vám prostě lidi nepřijdou do práce druhý den do skladu nebo do výroby, tak jste out of business.

A najednou tam ještě byla taková vlna, že se to zarazilo — firmy nevěděly, co bude, tak zarazily investice, zarazily výrobu. To byla ta první reakce, ta panika. Fabrika se doslova vypnula — elektrika — a lidi se poslali domů na šedesát procent, což vlastně nikomu nepomohlo.

Ale dobře, to byla taková ta opatrnost, ale za chvilku se to zase rozjelo a pak se to naopak přehouplo. Už v druhém roce covidu už to bylo znát, že najednou je ohromná poptávka — vlna poptávky po automatizaci a robotech.

A teď se to obrátilo zase na druhou stranu — v tu chvíli, protože ti dodavatelé a výrobci neměli takovou kapacitu, takže to šroubovalo ceny nahoru a stávaly se různá rizika — odehrávaly se rizika v těch projektech. Byl nezkušený tým, protože prostě museli někde nabrat ty lidi, a hned šli implementovat něco, co v životě neviděli.

A jo, a i ty ceny se zvedaly a to trochu — zase jsme byli překvapení my, protože jako konzultanti jsme říkali: "Tak dobře, počkejte si, ono to bude levnější, vždyť to jako zlevňuje, že jo, ty technologie."

Ale ona ta automatizace nikdy doopravdy nezlevnila nějak výrazně, protože vlastně ta poptávka pořád táhla tu cenu nahoru. To asi myslím, že drží se to takhle doteďka.

Takže já to nejdůležitější ze všeho toho plánování prostě je fakt ta reálná ekonomika té implementace.

Ano, ekonomika, ale do té ekonomiky nebo do toho business caseu je potřeba vzít i ta rizika. A riziko — že lidi nepřijdou do práce, protože se stane něco a lidi nebudou. Nebo ta demografie — samozřejmě zmizí ty lidi. Máme nějaký vzdělávací systém nějak nastavený a ten prostě nevyprodukuje ty absolventy, které budou potřeba. Nebo ti absolventi, které to vyprodukuje, tak už nebudou chtít dělat tuhle práci, kterou ty firmy v těch fabrikách teďka potřebují udělat.

A ono se to zase trochu odbočím — třeba ten pracovní trh se má pocit, že se jako rozděluje do dvou skupin nebo úrovní. Jedna skupina jsou ty lidi za počítačema — jak se jsme tady my dva, jo — že my si moc jako ruce neušpíme a držíme se těch technologií a AI a jsme vlastně spokojení, že to je skvělá doba.

A pak jsou tady skupiny lidí, kteří pracují v průmyslu nebo v logistice a pracují fyzicky nebo ve stavebnictví a pracují fyzicky. Možná někteří si vydělají míň peněz, ale někteří si vydělají i dobře. Jo, to není úplně tak, že by to byla špatně placená práce v průmyslu, ve výrobě. Ne, ne, ne.

Ale přesto tahleta druhá skupina lidí má, domnívám se, pocit, že tenhleten svět už není pro ně — že vlastně oni jsou zapomenutí tím světem. Tenhleten svět je pro ty lidi za těma počítačema, kteří dělají s tou AI. A ta práce, která — kterou nakonec stejně někdo musí udělat — třeba ty stavební věci, jo — tak to je velký problém dneska. Co nám nepostavili Ukrajinci a za chvilku už ani Ukrajinci nebudou ochotní pracovat v takovejch podmínkách za takový peníze. Tak kdo to bude stavět?

A teď se zase vracíme k tomu asset managementu. Vidíte, že po Evropě padají mosty — třeba v Drážďanech jsme viděli, v Itálii a takovýchhle staveb — infrastrukturních, které jsou tady sto let, jo. Ty mosty — to jsou staleté stavby. Tady máme v Praze přece ten železniční Výtoňský most. Jo, to je velký. Nebo Libeňský most. Jo.

Takže to je přesně to téma, které teď bude řešit Evropa především. O něco míň možná Amerika, jo, ale v Evropě máme speciálně spoustu starých staveb a staré infrastruktury, kterou budeme muset obnovit. A do toho budeme muset sypat peníze a někdo to taky bude muset znovu postavit.

Ale jak tady říkáme, tak vlastně nevíme pořádně kdo.

A nevíme pořádně kdo.

OK. Zajímavé. Možná by to skočilo trochu na jiné téma.

Totiž jsme se bavili včera — jsme se jako trochu dávali nějaký předbriefing tohodle briefingu — vlastně o tom, jak firmy navážou na to teplo, které tady máme. Jak ty firmy vlastně uvažují o CO2, jak se vlastně mění a jestli to trochu už nespadá do toho, že je to víc jako hra s virtuálními čísly, aby se vykázalo v reportingu lépe, než je to ve skutečnosti. Aby se mohly vykázat jako dobré čísla, ale přitom vlastně reálně se nic nezmění. Protože stejně to zboží musí někdo přepravit tím kamionem a je to akorát vlastně o tom, kdo v jaké tabulce to bude mít. Což narážím vlastně na Scope podmínky a na to, jak to zapadá do celého reportingu.

No, tohodle možná mohl trošku... a já možná eh trošku otevřu ještě jiný vrátka, než včera jsme si povídali, protože eh jsou... záleží na firemní kultuře nebo strategii.

Možná kultura firmy, ale kultura i zemí různých je odlišná.

Mm.

A eh v různých zemích se to bere jiným způsobem.

My tady trošku jako pořád jsme takový kvirolanti, že jo, a říkáme, a vždyť to stejně a Čína toho udělá mnohem víc jako toho CO2.

Eh, mimochodem Čína ohromně investuje do obnovitelných zdrojů, mnohem víc než Evropa, takže zrovna ta Čína není... přestává být argument. Ale eh, takže jsou firmy, země, kde se třeba to téma CO2 a toho reportingu jako nediskutuje.

Prostě lidi tomu jako všichni tomu rozumí podobným způsobem, že je potřeba to zlepšovat.

Takže oni si neporovnávají ty čísla v těch reportech.

Třeba Švédsko, jo, ale jde jim o to. Teď přímo, myslím, na Švédsko, ale jde jim o to se zlepšovat, aby tam byl vidět ten trend.

Takže teď jsme dělali třeba pro švédskou firmu nějaký CO2 reporting a říkali jsme: "No tak když to uděláme toudhle metodikou nebo támhle tou metodikou, a teď my jako Češi, že jo, tak říkáme, tak to uděláme touhle metodikou, vyjde to líp." Jo.

A oni říkají, nám je to jedno a hlavně důležitý je, aby se druhej rok to číslo zlepšilo.

Jo.

Jo.

Že tam nejde o to, že to někde začne ten report, že to bude z nějaký hladiny, ale aby tam prostě byl ten progres k lepšímu.

A to souvisí zase... eh. V tom je vlastně obnova celý tý ekonomiky, jak jsme... nebo těch těch ESC, jak jsme tady o tom mluvili, jo, protože my máme ty stárnoucí aktiva, ty stárnoucí majetky, technologie.

Já, a teď konkrétně v tom průmyslu si představuju třeba starý motory, starý převodovky na těch motorech.

Jo. To jsou. Ve farmacii máme tabletovací stroje, který jsou 20, 25 let starý a oni pořád jako fungujou dobře. A protože se dělá dobrá údržba na nich, jo, tak oni to jako funguje.

Ale v tý tabletovačce dole je převodovka, která v tý starý... která se hřeje.

V tý farmacii se to chladí tím nejdražším vzduchem, který prostě je super čistý, že jo.

Tak tím tam chladím nějakou převodovku nějakým strojem a ještě z toho kape olej, což je jako problém pro tu čistotu.

Eh. No, ono tam je u kapovny nějakej žláp, jo, takže je to s tím se počítá. Ale když si koupím novou tabletovačku, která má pořizovací cenu srovnatelnou s tou starou, plus mínus nějaká inflace, tak tam je pohon s frekvenčním měničem.

Takže je efektivní.

Sežere to mnohem míň elektriky, nehřeje se to.

Je to z hlediska údržby... eh, mnohem příznivější, protože lepší eh spolehlivost toho zařízení, bezporuchovost, ale taky udržovatelnost. Tak ty údržbáři to rozlišujou, jo, takže i to se to lépe udržuje, snadno bez údržbové technologie.

Takže vlastně to, že chceme dekarbonizovat, tak to je vlastně stejný směr jako ta obnova těch starých investic.

Mhm.

Takže když my stejně musíme ty mosty postavit znova a ty motory, jo, tak vlastně když už teda to budeme dělat, tak to uděláme tak, aby to bylo i z hlediska... z udržitelnosti a spotřeby elektřiny a spotřeby energie a odpadu a tak dále, tak aby to bylo prostě lepší.

A takhle oni přemýšlej v tom Švédsku třeba konkrétně nebo v celým celým severem.

Dánsko, Švédsko, Norsko, v Německu taky Holandsko. Ale na úrovni základu se to myšlení... a tady jsou takový ty diskuze, který já si myslím, že jsou živené trošku jako nějakým zdrojem, jo, že na tom má spousta... míst na tý planetě má zájem na tom, aby my jsme tady o tom diskutovali, jo, abysme si se přeli ty argumenty, jo. A to jako ty argumenty jsou třeba legitimní a nejsou to nějaký dezinformace nebo nepravdy.

Ale jenom pořád se udržujeme v tý diskuzi a výměně argumentů místo toho, abysme se na to už vykašlali a začli něco dělat a jít tím, jo, jít nějakým směrem strategii a vybrali si a postupovali správně.

Větrníky teďka zase třeba, ale to je do jinýho podcastu.

Jo, to je do jinýho podcastu.

Tady kolegové myslím taky jako už několikrát probírali.

Možná se mi napadlo, vlastně vrátím se trošku zpátky ještě k těm lidem.

Jak do toho vstupuje Afrika?

Jako Čína vlastně v Africe by byla velice aktivní od roku, já nevím, 2000 něco, kde dlouho... dlouho vlastně, tak tam jako ten footprint tý Číny je tam jako obrovskej.

Ta demografická křivka v Africe je na opačnej trend než jako u nás v Evropě nebo v tý Číně.

Ano.

Jo, jo.

To je vlastně, když jsme mluvili o tý Číně a řekli jsme, že Čína má před sebou demografický problém a bude muset. A ona má tu ohromnou kapacitu výroby.

Overkapacity se říká ten termín.

A bude to muset teda někde udat. Když ještě tu výrobu udrží, tak to bude muset prodat v Evropě, v Americe.

A nebo nejperspektivnější trh na tý planetě je Afrika, i když my si to moc nepřipouštíme tady v Evropě.

To nepřipouštíme... vůbec jako takhle neuvažujeme.

Ale v tý Africe bude 2,5 miliardy lidí v roce 2050.

Tam jsou země jako je Nigérie, kde je 300 milionů lidí.

Teď to je jeden trh, kde je 300 milionů lidí.

Kde to máte? Celá Evropa, celá Evropská unie skoro.

Jo. V Egyptě je 122 milionů lidí a těch 22... je bydlí v Káhiře, takže jo, i ty velký města tam jsou. Lagos v Nigérii, jo.

A ta Afrika vlastně musí. Díky... a nejenom díky tomu nárůstu populace, ale ale protože se chtějí mít líp, tak oni investujou, oni staví infrastrukturu, oni staví dopravu, eh železnice. Maroko, Egypt, eh městskou hromadnou dopravu. Eh ty velký města potřebujou postavit všechno to zázemí, aby se tam žilo pohodlně.

A energetika samozřejmě s tím souvisí.

Takže eh chtě nechtě.

Afrika je trh budoucnosti, protože tam se budou investovat peníze, ať už to budou peníze kohokoliv.

A a už jenom jako z tý jednoduché logiky a rovnice, že tam, kde jsou lidi, tak tam je trh.

Jasně.

Jo. Takže třeba i pro farmaceutické firmy, který máme tady ještě v Evropě nějaký, tak pro ně je to vlastně. Ty lidi jsou ty zákazníci a a zase druhá otázka je, kdo to bude platit. Ale když ty lidi jsou, tak to někdo zaplatí.

Takže ty ty lidi v Africe budou potřebovat léky, budou potřebovat... mluvili jsme o Saúdské Arábii.

Saúdská Arábie má velkej problém s diabetem.

Eh, mají eh hodně. Velký procento v populaci diabetes a potřebujou inzulin, potřebujou léky, potřebujou léky na diabetes. A takže to je zase jako perspektivní trh pro farmaceutickej průmysl.

Teď jsem zase odbočil od ty Afriky, že jo.

No, takže Afrika. Tady ještě teda je jedno úskalí. Jako Afrika, ta populace poroste, ale zase tady máme tu klimatickou změnu.

Zase se to může stát, že teda ta Afrika nebude obyvatelná. Ale zatím to vypadá tak, že největší dopad klimatické změny není v Africe, ale je v Evropě.

V Evropě.

Jo. To zase si to asi moc neuvědomujeme, ale my tady máme ten největší dopad měřitelný.

Tak teď tohle léto je to extrémně vidět.

Ty požáry Francie, jak jsem zmínil na začátku, ale i tady v Česku prostě ta léta už jsou úplně jiná a to má vliv na všechno – na infrastrukturu, přesně na průmysl jako takový.

Ale ještě nás to nepřinutilo k tomu, abysme se odstěhovali někam jinam, protože Evropa má největší hodnotu na celé planetě v tom, že se tady dobře žije. Prostě je tady hezky.

To je to, v tom nás Čína nedožene v dohledné době, ale klimatická změna to může ohrozit, změnit a může taky zhoršit tu Afriku. Pak se může stát, že tady bude další migrace, která už nebude tahaná tou ekonomikou, politikou nebo válkami, ale bude vyloženě klimatická. Protože tam nebude voda, nebudou tam podmínky k životu. Takže lidi tam prostě nebudou moct žít, odejdou a půjdou někam jinam a třeba přijdou k nám.

Včera jsme měli tady ten incident v Maroku, Maroko-Španělsko.

Ale ono už to možná tak není. Já říkám, že teďka ta migrace je spíš ekonomická, ale ono už to tak není. V tom klimatická migrace je propsaná, protože proč se tam ty lidi nemají tak dobře jako my? Protože tam jsou horší podmínky třeba pro zemědělství. Jsou tam horší podmínky pro mnoho jiných věcí, které souvisí s tím klimatem.

A když se bavíme o Africe a o změně populace i o velikosti těch měst, která tam jsou, to znamená, že tam je potřeba investovat do velké infrastruktury – ať to jsou silnice, ať to jsou metra, případně tramvaje. To jsou věci, které my v Evropě umíme dělat velmi dobře. Takže to je zase příležitost pro nás je exportovat.

Přesně tak. To je pro Evropu velká příležitost i pro Českou republiku. Nakonec tady máme spoustu výrobců tramvají, výrobců vlaků a železniční techniky. Takže to je velká příležitost a velkej trh a nenechme si ho sebrat tou Čínou.

No, což bude velkej oříšek pro nás. Protože tam samozřejmě, jak jsme se už bavili, Čína v té Africe prostě je 20 let a ty kontakty tam má navázané. Já vím třeba ze Saúdské Arábie, když jsem byl tam poprvé, tak jako většina infrastrukturních stavů byla stavěna Číňany. Sice pak, když tam člověk jde třeba na ten most nebo ten tunel, měly už jako polorozpadlej, občas jo, to byly ty první fáze, ale samozřejmě Čína tam má ten footprint a stále má velkej.