Konec iluzí? Proč je v dnešním světě nebezpečné žít z národních klišé?

Dobrý den, vítejte u dalšího glosáře, neboli ohlédnutím za uplynulým týdnem. Zapomněla jsem se v tom minulém díle věnovat hokeji a výsledku českého týmu. Asi toto. Je to další probuzení z nějakého snu, že něco umíme nebo něco dobře funguje. Jedno z mnoha klišé, které už dávno neplatí, protože jsme se málo starali a málo pečovali. Takže ne, nejsme geniální v hokeji. Nemáme zlaté ručičky a už vůbec nemáme vynikající zdravotnictví. Fakt ne. O všechno se musí pečovat. Nic nejede jen tak samo navěky na základě nějakého výroku nebo jakési tradice. Klišé se opakují, ale realita se stále více odchyluje.

V uplynulém týdnu jsme si připomněli 1. června narození Marilyn Monroe, vlastním jménem Normy Bakerové, která byla podstatně víc než nějaká hloupoučká blondýna. Jsem moc ráda, že byl představen i dokument o jejím životě, který samozřejmě ukazuje na perverzi Hollywoodu – nic překvapivého, nic nového – ale také to, že se pokusila třeba o vytvoření vlastní produkční společnosti a také o důstojnější postavení hereček ve filmu. A s chutí jsem se podívala na Slaměného vdovce a musím říct, že už jsem se dlouho tak nepobavila. Je to skvělá konverzační komedie.

Když půjdu po dnech, dostanu se k druhému červnu a to měla Itálie narozeniny. Frateli d'Italia. Itálie měla osmdesáté narozeniny, tedy osmdesát let od vzniku republiky. Itálie není bohaté země. Taky s eurem to v jejím případě prostě dost dobře nejde, ale za staletí akumulovala takové bohatství v architektuře, umění, přírodě, jídlu, hudbě a vůbec schopnosti žít a užívat si i ty malé věci, jako je to odpolední aperitivo. Není se čemu divit, že si tam pořizují nemovitosti i moji přátelé, jsou podstatně levnější než odporná garzonka v Praze.

Bylo fórum v Poohradí ve stínu dronů? Možná spíš ve stínu toho, že ruská elita je velmi rozpolcena a prezident je pod takovým tlakem, po kterém si troufnu tvrdit, už dlouho nebyl. Na jedné straně byznys, kterého žádná speciální vojenská operace nezajímá a který chce vydělávat prachy a hlavně nechce, aby mu na ty jeho oligarchy ukradené někdo sahal, a pak strana války, pro kterou je reakce ruské armády na ukrajinské útoky na civilisty, na infrastrukturu, příliš umírněná. Opakuji, takhle už to dlouho nepůjde. V Rusku podle mě dojde k výrazným politickým změnám.

Evropa je navíc plně odhodlána jít s Ruskem do války. Je to patrné nejenom z jejich výroků, ale i činů. A kromě toho již nyní sbírají síly na to, aby se čínský šok 2.0, jak se tomu říká, stal výchozím bodem pro další válku, tentokrát zatím ekonomickou proti Číně. Je patrné, že řada sil v EU, zejména ty zcela pitomé, jako je Kalásová, si přejí konfrontaci na všech možných liniích a odskáčeme to my.

Některá tahle důležitá témata chci zpracovat do videa pro můj kanál Ilona Švihlíková Official. Sledujte, prosím. Jedná se o témata velmi důležitá. Nejen, že je to další hřebíček do rakve globalizace, ale je to další vyhrocení už tak těžké situace na naší těžce zkoušené planetě.

Trumpova neschopnost dostává další pole působnosti. Ne snad v tom, že by je četné Netanyahu a pak vládne, ale i proto, že neumí dotáhnout žádnou agendu. V Iránu je zaseklý, s Ukrajinou si neví rady. Respektive je tam v obležení neokonů, kteří by moc chtěli válčit proti Rusku. Izrael destruktuje Libanon a dál sní svůj sen o velkém Izraeli a destabilizaci v širokém okolí sahající až do Somálska. V Africe hrozí hlad dalším desítkám milionů lidí. Spojené státy samotné jsou skutečně ve společenském rozkladu, potížené obřími nerovnostmi zosobňovanými fentanilem a dalšími zvůle tohoto typu. Gangy, násilí na každodenní bázi, samozřejmě masové střelby. Tohle má být vzor, kam směřujeme.

Trump se mezitímhle rozhodl, že využije článek 301 a bude uvalovat cla za to, že prý některé země nebojují dost proti nucené práci – a jsou to Čína, Japonsko a EU. Bezesporu to podraží, potěší všechny představitele. Mimochodem s tím čínským a Si Ťin-pingem byl nedávno velkolepý summit, i když nepřinesl mnoho konkrétních výsledků. Tyto tři země jsem našla. Na ně se zase míří. Už je to trapné. Říká se, že tragédie, a pak fraška, že? Tak je to fraška.

Česká vláda se přesvědčuje každým dnem, že deep state opravdu existuje a že ona absolutně netuší, co s ním vlastně má dělat. Navíc tím, že řada členů vlády s tím nic dělat nechce a chce být součástí toho deep state – aby bylo jasno. Zajímalo by mě, jestli opravdu jsou ti voliči той trojkoalice de facto stále tak báječně nadšení z toho, co zvolili. Jestli jsou opravdu spokojeni z toho, co ta vláda předvádí.

Je tam podobná neschopnost jako u Trumpa poradit si s těmi strukturami, které mají mobilizační schopnost a které ovládají média. Trump vládne už podruhé a očividně si s tím poradit neumí. U nás vidíme nějakou zmenšenou variaci na tohle téma. Možná většině lidí stačí, že tam není žádný Foltýn, který by jim říkal, že jsou zvůle. Možná to tak je. Uvidíme, co přinese příští týden.