Komenského poselství českému národu | prof. Jan Kumpera Pořad 1+1

Vážení diváci inovace republiky, eh konkrétně pořadu 1+1 =1. Velice dlouho jsem si přál e tento moment a sice, že profesor Jan Kumpera přijmul toto pozvání do rozhovoru tohoto pořadu. Eh jsem za to velice velice rád. Dobrý den, pane profesore. >> Eh, dobrý den. Děkuji. Já jsem tady v roli hostitele. Já bych to si dovolil ještě uvést. My jsme tady tři takoví skutečně bratři komeniáni. Jeden není vidět, ten je za kamerou. To je náš společný přítel duše společenství inovace republiky Robin Čumpelík, který je za kamerou. Jinak e tady většinou ty rozhovory také vedl on. A eh, my, co tady sedíme, tak ten mladší nebo nejmladší z našeho tria je můj bývalý žák, absolvent této katedry, na které se nacházíme, tedy katedry historie pedagogické fakulty západočeské univerzity a to je eh Roman Škoda mladší. Roman Škoda mladší. a který přijel na tento rozhovor a vlastně se ujal té role toho moderátora. Já myslím, že jistě i Roman bude mít nějaká témata potom připravená, ale já bych si dovolil říci, že pravděpodobně eh se budeme řídit Komenského zásadou eh Poznej sám sebe, která je tady za mnou v nadhlavníku také v takovém antickém fragmentu. To je eh vlastně Gnosoise Auton citát, který byl ve eh v Ještírně v Delfách. Mimochodem, Komenský měl velice vřelý vztah k antice a eh dá se říct, že ho během života prohloubil, protože se dostával od takového trošku toho křesťanského dogmatismu zatrpklého, odmítavého vůči antice k stále vřelejším jaksi eh sympatiím pro antiku, ne pro všechno, ale hlavně třeba pro Platona, kterému dá dával přednost přes před Aristotelem a celkem ta mytologie eh antická mu dávala takovou určitou formu pro vyjádření no myšlenek. Ale asi to bude takové volnější vše nechť volně plyne. Já když jsem se zamýšlel, o čem budem hovořit, bude to takové spontánní a bude to na Romanovi. Jenom bych chtěl připomenout takovou trošku aktualitu, která se může i našich diváků také týkat jako vzor Komenský. Já jsem byl ohkdy na setkání spolužáků. Hovořili jsme o jaksi životě, protože se nám blíží 80. Já jsem si dovolil připomenout tedy i Komenského z toho hlediska, jak je důležité svým způsobem pečovat o životosprávu a o pohyb. Dneska by se tomu řeklo sport, eh, což samozřejmě má jiný význam. Dneska má to i ten význam takový pejorativní sportování, nemyslím nějaké fandění televize, ale myslím teda pohyb. Nemusí to být nějak výkonnostní, ale jedná se o eh takové běžné eh věci, jako je třeba mladším věku běh nebo hlavně chůze eh v bémvěku nebo vůbec pohyb nějaký nebo jízda na kole, to co se dá ještě zvládnout. A tam jsem těm spolužákům říkal, že Komenský se dožil ve své době požehnaného věku. Bylo mu 78 let, což je poměrně na to, jak měl bouřlivý život a jak z toho vytrpěl tolik a musel se všelijak tedy tím životem protloukat těmi překážkami a ta psychika jistě dostala hodně jeho zabrat. Eh, tak Komenský ještě v pozdějším věku vzpomínal, jak to bylo důležité, že šel pěšky v roce 1614, tomu bylo tedy osou 22 let, že z Heidelbergu šel pěšky a to je hodně, no, já jsem to neměřil, ale určitě to bylo přes nějakých možná 1200 km na Moravu do Prahy, možná cestou přes Plzeň, jak se domnívám, kde jsme teď z Dorinberku na na Cheb a pravděpodobně tedy eh do Plzně, do Prahy a pak na Moravu a jako tato chůze posílila a že do konce života vlastně z toho těžil, jo, že získal takovou fyzickou kondici. On totiž tam v tom Heidelbergu za poslední peníze koupil Koperníkův spis eh polského astronoma Latinský rukopis, jo, o otáčení nebeských těles. Eh, s Koperníkem tedy nesouhlasil, ale to je zase Komenský. On s tím nesouhlasil. Tehdy bylo těžké k pochopení jako nepřijmout jaksi geocentrickou a najít nějakou jinou prostě teorii heliocentrickou. Ale v podstatě eh Komenský se zajímal i o ty novinky, takže dá se říct, že skoro poslední peníze utratil za tento rukopis, který měl v nějakém baťohu a eh nebo v nějakém vaku, že jo, baťoch, to je moderní termín, vaku cestovním a eh šel pěšky a musel se zříci takových těch výhod. Pochopitelně jsme na začátku 17. to století, ale už tehdy byly nějaké takové povozy a jako čáry, kterými se dalo cestovat samozřejmě za úplatu jako později o 200 let později eh vlakem, tak to jasně bylo, ale prostě eh on to zvládl tuto cestu. Já jsem si to tak jako promítl, říkal jsem si, no musel těch 40 km minimálně ujít za den. To je jo nebo i někdy více. Kdo jako šel mládí nějaký ten pochod, byť to byla třeba Praha Prčice, no tak tam je to extrémní. Pokud se jede z Prahy 70 km, no, tak to se dá ujít pro zdravého člověka, mladého trénovaného, ale ne každý den. Takže myslím si, že ten tělesný pohyb tady je důležitý, což je taky docela sympatické a je to takové eh povzbuzení pro lidi, kteří eh by chtěli hledat u Komenského nejenom jenom nějaká taková moudra, ale nějaký praktický návod životu. A eh mě právě ten Komenský inspiroval k tomu, že eh je pro mě takovým určitým vzorem. Já jsem v té 80 už jsem překročil tedy Komenskýho věk. Neměl jsem takové příkoří a utrpení, jako musel prožít on. Ale už ten věk cítím a eh také vím, že je třeba poznat sám sebe, nepřeceňovat své síly a ani své znalosti a spíše promýšlet, co dělat. A já, protože se mi blíží 80, tak jsem eh na požádání milých mých kolegů, kteří jsou většinou mými žáky, eh napsal takový úvod do zborníku, eh, dáli osud příznivý a dáli pánbůh, tak možná se v inovaci republiky tenhle eh to není životopis, je to ohlédnutí za životem. Já jsem to i Robinovi za kamerou a i Romanovi poslal a eh nazývá se to příznačně, ale já takhle vnímám Komenského, jo, tradicio lampádis, což je podle mě vystižení komenského poslání a to je eh předávání pochodně, jo, předávání pochodně, vzdělání vzdělanosti, nějakého návodu k životu i s těmi chybami, které člověk, každý člověk z nás dělá. Takže předávání pochodně a ten podtitul také, který jsem tomu dal, není jenom nějaký takový můj vrtoh nebo hříčka, jmenuje se to podtitul toho předávání pochodně, tedy latinské slavnosti, tradicio lampády s předávání lampy. Tady se myslí lampa, lampa vzdělání, lampa výchovy. Eh, jsem nazval cesta eh s Komenským a cesta za Komenským. Ono totiž ta cesta s Komenským mě jaksi doprovází od toho studentkého mládí na vysoké škole na filozofické fakultě v Praze a postupně v tom zralém věku eh někdy koncem toho tisíciletí se mění v tu cestu eh za Komenským. Jo. Je to souvisí to i s otázkou víry. Já jsem sice jako od jakživa evangelík, ale nějak jsem to tolik nějak neprožíval a teprve i díky Komenskému a díky samozřejmě různým hranám osudu, které se nevyhnuly eh mé rodině e a hlavně díky manželce, která překonala také těžkou nemoc a ještě se se mnou dokázala radovat do pozdního věku ze života, tak jsem prostě i e v tom Komenském viděl takovou bránu k tomu eh Bohu, řeknu to rovnou, nebo k víře, aktivní víře. Eh takže to je cesta za Komenským je u mě cesta eh za rájem srdce nebo za Bohem, za Kristem nebo jak to můžeme nazvat. A i jsem jako pochopil ten komenského princip té té trojice, té triády, který je často někdy zpochybňován, byl zpochybňován i u různých kacířů a nebo u eh vlastně samozřejmě jiných církví nekřesťanských. To je ten princip, že všechno je ve třech. Myslí se tím samozřejmě primárně Boží trojice, ale Komenský tu triádu nebo tu trojici viděl jako takový praktický návod pro zpracování vlastně i eh toho postupného vzdělávání, že jo. V podstatě všechno je v triádách, v trojicích. Ten triadický princip tedy. Takže tady máme hlavu, to je mozek mens. Tady máme ústa, na mluvení, kázání, sermo, je hlava, něco promluvíme. Ale pokud tam není ten třetí prvek, to znamená to je i ruce, které něco vyrábí nebo píší nebo dělají něco, to je teprve v tom co završení, tak to předtím jenom ta hlava a to ta ústa, to by bylo jenom takové plácání, že jo, v podstatě eh kolikrát prázdnou s eh jaksi slámou, čili je třeba, aby i ty nápady přešly. Každý z nás to zná, že jo, kdo se trošku zabývá tvůrčí prací, aby ten západ byl za ten nápad byl formulován nějakým způsobem eh písemně nebo tedy ústně. A pak tedy samozřejmě realizován v tom činu, v té knížce nebo v tom pořadu tady, který natáčíme. Čili je to v těch trojicích. Jo, to je důležité. Ono nakonec i ten svět je viděn komenským triadicky, takže je tam prostě eh ta příroda, ten živý svět včetně člověka je ten neživý svět a je tam to duchovno, které samozřejmě pro komenského je ta tam to metafyzično, chcetí Bůh, jo, Bible je to to, co tam je ta nadstavba. Čili to jsou všude ty tři principy a pořád se to prolíná. svého času to bylo hodně kritizováno, ale díky, zase nebudeme obtěžovat posluchače, díky německým filozofům novější se tento teda triadický eh princip u Komenského jaksi ukázal, být jako velice produktivním a takovým určitým hnacím motorem těch jeho moha mnoha projektů a knih. i to, že vlastně se nezabýval jenom pedagogikou, to je další věc, triády, ale že ta pedagogika zase měla soužité nápravě toho světa a tu nápravu světa viděl i eh v souvislosti s takovým nějakým, řekněme, božím plánem. A tady je ta třetí věc. To jsou ty jeho chyliastické věci nebo ty plány a ty jeho spisy. Světlo v temnotách, světlo z temnot, kde vlastně jakoby také tedy ta mystika křesťanská je velice důležitá >> u Komenského a bez ní nelze jako pochopit ani tu pedagogiku, která samozřejmě byla vždycky jaksi obdivována a hlásána na prvním místě. Nakonec je velmi správné, že Komenský je označován za učitele národu, ale jenom ta pedagogika sama o sobě nevysvětluje Komenského. A je to samozřejmě, když to vemem na tu pedagogiku, tak ta byla vždycky taková trochu neškodná. Takže i ten eh minulý režim, který tu byl ve většině mého produktivního života, tak ten to také prostě toleroval a Komenský byl jaksi uznávanou ikonou v podstatě eh i za jiných režimů, ale zase viděly se jiné věci. To je totéž třeba o té složité věci národnostní, nacionální, která tady je. To už jsme si říkali kolikrát, že v podstatě eh německá kultura Komenského uznávala eh kupodivu od různých tedy čistě vlasteneckých eh ostav historie. Počínaj je eh vlastně řekněme eh eh novodobými ikonami, jako je tedy Masarik a Bedeš. eh, tak vlastně nebourala ty pomníky Komenského, protože komenský Koméius byl považován za součást i té německé kultury. Takže třeba v tom slavném pantónu e takového germanismu Valhala u Regensburgu, tam jsme byli mnohokrátce studenty, tak jsou dva Češi, které tam v této Valhale dostali místo čestné a to je Koméius a a Walenstein, známý spíše pod jménem Walstein, který také toho má mnoho společného s Komenským a který se také zapletl nebo spíš Komenský s Walsteinem také počítal eh chybně kalkuloval, že jo. E, takže tam je to prostě hodně hodně propletené. A e v tomhletom ohlédnutí jsem si vytvořil takový svůj umělý termín, který se není to komeniolog, ale ten můj termín je komenián, jo. To znamená komeniáni to jsou lidi jako je třeba tady eh přítel Čumpelík nebo přítel Škoda a další. To jsou různé. Jsou tam lidé, s kterými jsem třeba byl na vojně, jo, úžasně. Nebo jsou to lidi, kteří jsem sportoval, ale eh lyžoval a měli jsme společné zájmy a strávili jsme společné chvíle někde na vodě, eh na lyžích nebo na Silvestra, které jsem poznal velmi důvěrně. Jsou to někteří mý žáci, s kterými jsem velmi za dobře. A ten termín komenián označuje takovou širší sortu lidí, kteří eh nejenže odmítají eh jako prvoplánově nenávist, ale jsou velice tolerantní a velice ohleduplní a spíše eh vyznávají tu zásadu vše nech volně plyne. A zase s tím Komenským eh v zásadu dohodnout se. Je to pořád ta obecná porada, ale ta obecná porada se týká i každého z nás. A dohodnout se můžeme, když sami budeme sebe napravovat. Čili u toho Komenského, co mě taky zaujalo, to není eh jako náprava ve smyslu nějakého totalitního režimu, ať už nějakého hnědého nebo rudého, kde se vnutí ta idea nebo ta myšlenka, >> jak ten člověk má vypadat, že to má být nový evropský člověk, nový socialistický člověk, nový sovětský občan, nový prostě eh a my ho napravíme a on si musí to uvědomit, že je to v jeho dobru, že ho my budeme napravovat. Je to vlastně eh vlastně dobře a měl by to pochopit. Když to nepochopí, tak samozřejmě ponese následky. Ten komenského přístup je zdola. Musíme se napravit zdola a pak můžeme napravovat ty druhé. A to je ten zásadní rozdíl a to, co je mi u Gomenského jako sympatické. Tedy to bych řekl, že >> takové to odmítnutí nenávisti. Týká se to i třeba těch od té velmi aktuální otázky války a míru. Eh, to je velmi složitá otázka. Můžeme se i o to hádat, přijít. Já jsem byl letos pozván do takého velice významného odujatia nebo eh velice významného sympózia, které se koná každé dva roky. Já jsem se zpravidla všech zúčastnil, ale to prvně už jsem odmítl, eh nejenom díky věku a od nemám už rád velké cestování, ale i vybralo se téma, které já jsem navrhl taky sám a to je vlastně mír a válka u Komenského nebo spolu navrhl, ale měl jsem nebo mám takový pocit, že se tam budou řešit příliš třeba aktuální věci, >> protože kolem sebe vidím takové to eh licitování Áí, co je válka, co je mír, jaká je válka spravedlivá, jaká nespravedlivá, jaký mír je spravedlivý. Já jsem se tím kdysi zabýval, ale prostě nerad bych se zapletl i se svými kamarády a mladšími kolegy do nějakých polemik. Takže na toto eh téma jako pax justum, to je téma, které zaštiťuje sympozium komediánům, jsem i s ohledem na věk i s ohledem na obavu z nějakých hádanic. Já bych byl nerad, aby se ještě tam ti badatelé hádali o tom, jako co je spravedlivý mír a jak to tedy prostě eh myslíme. prostě měl jsem trošku obavu, aby ten Komenský nebyl nějakým způsobem zneužit, řeknu to natvrdo, pro nějaké momentální politickoagitační e cíle, jakože vlastně už ten Komenský říkal, že to máme takhle jako říkat a ono to třeba eh zjistíme, že za rok, za dva se ta otázka, nechci mít konkrétní e míru a války, vidí v těch souvislostech trošku jiných. No je to. Takže myslím si, že je správné, že je diskuze o tom, ale já se už do těch diskuzí nerad pouštím a nemám rád prostě velké nějaké debaty a eh hádanice, tahanice, většinou často nezasvěcené eh o současné politice, o které já se taky nemím vyjadřovat. Ale eh kdo se trošku zajímá o ty věci, tak jenom musí konstatovat, že někdy je ten povzdech, všechno je jinak na místě a že opravdu někdy ty názory, které převládají a jsou prostě skálopevně o nich přesvědčeni jejich hlasatelé, že se prostě najednou rozplynou, ukáže se, že prostě jako je to jinak. Já nemiluju ty hry na ty padouchy a eh kladné hrdiny, protože ani v minulosti to tak nebylo. A když se budeme dívat na ty postavy v době Komenského a i na Komenského samotného, tak tam těch hrdinů a padouchů my jsme našli také mnoho. Je to ta otázka, co vlastně eh jako jak to tedy vlastně bylo a někdy je prostě těžké a myslím si, že je dobré nahlížet na komeckého život i na tu dobu, stejně jako na tu dnešní, jako na spíše takovou barevnou plastickou mapu, čili plastická, trojrozměrná a barevná, eh, kde nepřevládají ty černobílé soudy. Eh, já jsem hrdina, ty jsi padouch. Asi takhle bych řek. Což ale vede někdy vyroceně k takové nenávisti. To mě třeba v současnosti velmi velmi mrzí, velmi bolí. I mezi třeba kamarády může dojít k takovým nebo na pracovištích takovým hádkám >> kvůli nicotným věcem, které nakonec se ukážou nepodstatné. >> Hm. Hm. Hm. Velice děkuju e panu profesorovi za tento záživný úvod. E, vrátil jsem se o 12 let zpět a cítil jsem se eh, cítil jsem se a stále se cítím jako student života a právě student e tady pana profesora Kumpery. Takže nostalgie je tady na místě. Pane profesore, e, já jsem se připravoval na tento rozhovor nějakým způsobem. Možná to přijde na povrch, možná ne. Eh, je to je to v tento moment jedno, ale eh inspirovalo mě to, co jste říkal a nemůžu se zbavit jedné otázky. je taková možná povrchní, ale vy mluvíte o o komenského době eh v nějakých eh konsekvencích, že prostě něco se dělo na místě v té době a teď tady máme tuto dobu. Komenský, kdyby žil dnes v 21. století a zažíval zase trošku jiný chaos, než zažíval třeba v době 30 leteté války, co by na toto říkal? Eh, kým byl Komenský v 21. století? Já jsem si jistý, že že jste asi o tomto už také uvažoval. Ano. >> Je to samozřejmě zapeklitá otázka, protože taková ta i v historii, neboli je je prostě eh velmi problematická. Je to svůdné téma, ale eh pochopitelně dokážeme překročit takový ten eh 300 letetý odstup, tedy, že tak bych řekl, že to, co toho Komenského asi by spojovalo s touto dobou, by bylo, s čím jsem zakončil tu první část, že by mohl se teda rozčilovat na některými věcmi, ale věřím, že pokud by třeba dostal ty informace, které třeba máme my, protože on taky vycházel z určitých informací, že by eh nepřestával nebo neustoupil od toho vidět ten svět jako znova říkám barevný, ne svět eh kde eh prostě jsou jenom tedy nesmířitelné černobílé protiklady a jako opět by jaksi třeba dejme tomu nabádal k tomu, co mě inspiruje, aby byla uplatňována ta zásada. Ada eh té porady a té nápravy eh z dola. Jo, čili myslím si, že by také jako by se mu rozhodně nelíbilo nějaký jako diktování názoru lidem, co si mají teda myslet shora a aby tady sami pochopili eh jako co se děje. To by samozřejmě eh každý moudrý člověk a moudrý byl velice eh jakoby musel na to mít a on čerpal ty informace celý život. byl schopen reagovat na některé poznatky, které mu jako unikaly. Z různých důvodů, třeba náboženských, především nebyl schopen úplně akceptovat a nikdy neakceptoval ten systém tedy eh Keplerů. spíš tedy eh mu vyhovoval ten Tycho de Brahe takový ten kompromis, kde jako ty planety obíhají kolem toho slunce, ale slunce obíhá kolem kolem Země, protože tehdy asi bylo nepředstavitelné a žádný z těch učenců katolických a teologických evangelických si nedovedl představit, že by přece jenom eh jako eh Bůh nepostavil eh to tu zemi a toho člověka do toho toho středu, že jo, i ale samozřejmě od té doby čas mnohokrát oponou trhnul ta astronomie, takže se to srovnalo, jak v katolickém, tak evangelickém prostředí a ve vědě už řekněme v 18. století. Eh, myslím si, že by Komenský řada řadu těch novinek jaksi akceptoval, protože eh sám, dá se, dá se říci, byl podporovatelem. On vlastně byl jedním z prvních, který eh si objednal >> dalekohled toho přítele Eveléuse z Gdaňska a eh pozoroval rád hvězdy. astronomie ho zajímala a rozhodně nebyl jako zastáncem nějaké pověrčivosti, protože i když se nám třeba to líbí a to populární v různým magazínech do dneška, eh myslím si, že eh je zajímavé, že dneska řada lidí na to třeba věří trošku a jsou to lidé docela sympatiční, mě osobně blízí, ale já moc tedy na tu astrologii nevěřím a nevěřil na n i komen. kritizoval to už v labyrint světa ráji srdce, ale prosím eh tady jako proti Gustu Žán Dšputát, eh někdy ta astrologie pomáhala někomu překonat něco, nebo naopak mu pomáhala eskáze jako Bsteinovi, který na to věřil do poslední chvíle a prodělal na tom. Takže otázka, jestli ty předpovědi zrovna pro toho Walsteina, jestli neplatily jeho nepřátelé. toho jeho vězdopravce Senyho. >> Ale když bysme se vrátili k této teda otázce, eh já myslím, že eh Komenský byl rozhodně eh nepřítelem tehdy ve své době a jakoy byl dnes takové té nenávisti. Myslím si, že by eh stále se snažil tu horlivost, nenávist překonávat přesvědčením těch svých odpůrců, což je někdy velmi těžké a jaksi mírnit, krotit tu horlivost láskou, jak říkal, že jo. Takže já myslím, že on i lidem, který ublížili, se nevyjádřil tak špatně a tak ostře jako v té době. A dneska by se podobně asi také tedy e dokázal ve svých, kdybych jako se nějakým způsobem seznámil s tím, co ten svět dneska znamená, tak bych se dokázal jako srovnat s tím, že eh i v tom pokroku, který dneska je, je třeba nějaký Boží plán. Jo, ono není náhoda, že řada vynikajících vědců eh se nestala ateisty, ale pořád tedy toho Boha vidí. To nejde jenom o geniálního Žida Einsteina, který spíš byl a to je zase další věc, takový ekumenický >> věřící, nebo mě je blízký byl vždycky ten eh jezuický polokacířský polodisidenský filozof Tylar de Charden, že jo, že je možné prostě tu víru i s těmi poznatky eh té moderní vědy nějakým způsobem spojit. To eh bych řekl, že je i v tom duchu Komenského, který se snažil přizpůsobit těm názorům a věřil prostě v nějakou možnost teda zlepšení toho lidstva. To je pořád taková naděje, protože to zlepšení lidstva je jediná alternativa, která vlastně je. jestli tedy eh v tom je nějaký Boží plán, můžeme doufat, že ano. A jinak by nastaly ty prorokované dny z kázy, které eh prostě jako popsala už klasická apokalypsa a které lidé viděli v určitých chvílích, v krizových okamžicích, třeba jak středověku, tak i tom 17. století a vidí je možná někteří i dnes, jo, protože >> vidí kolem sebe >> a jsou často lidé bez naděje, e, takové apokalyptické jevy, všechno vlastně je z káza a zmar a to je jako by určitě by to nebylo jaksi proenského, aby protože on se snažil tu zkázu jako nevidět, vidět ji, ale snažil se jí nějakým způsobem přemoci nebo eh pomoci k nějaké té nápravě, protože >> ta skáza azmar to je něco, co když se tomu podáme, tak to vede prostě nejen k depresi, ale k naprostému i psychickému zhroucení toho člověka, jedince. A ta aktivita životní u toho Komenského byla taková, že obdivuju, co všechno překonal a určitě by překonal i tyto tedy eh chvíle krušné, které by byly, protože to byla osobnost nadčasová >> a protože jsem si vymyslel ten název Poutník na rozhraní věku, který sedí a proto jsem ho opakoval i v tom novém vydání, protože jsem lepší neviděl. Jenom v tom novém vydání je to takový taková jako zase možná stařecká pícha, ale já jsem tu stareckou píchou chtěl potlačit, takže málokdo si to všimne, ale já jsem se dohodl, že na rozdíl od prvních vydání tady nebudu napsáno Jan Kumpera. Jan Kumpera je tady napsaný vevnitř, jako já se za to nestydím. Tady je napsaný, ale ne na obálce, protože to je knížka o Komenském a já sice já jsem autor toho životopisu toho katalogu, ale nesu za to zodpovědnost, ale eh co u Komenského jsem zdůraznil, je, že je Poutník a ten podtitul je Poutník na rozhraní >> věků. Což je i trošku odpověď na Romane na tvou otázku, že Poutník >> je putuje životem sám, je poudník v životě, ale je na rozhraní věků. Takže ten jeho poudník, to jeho jeho fluidum nebo eh to vědomí historické nebo nechceme teď zavádět nějakou duchařinu ve smyslu Dena Bruna. Toho jsem si eh jaksi se zájmem přečetl ten to tajemství všech tajemství a je to zajímavé, protože to je v Praze, ale tam se řeší otázka eh jak fyzické existence a vědomí, jo, že je to svým způsobem povzbuzení pro lidi, kteří věří posmrtný život, protože eh posmrtný eh vědomí >> eh je něco, co překonává tu fyzickou fyzickou existenci to tělo, což to není to formulováno takto, ale jako je Je to formulováno, že to může potěšit lidi, kteří doufají nebo věří, že jejich život má nějaké pokračování. Ale já bych na rozdíl od Dena Brauna spíš tu odpověď vděl Bibli, protože jak říká eh jo Kristus a Komenský to velice aplikuje, já jsem cesta, já jsem život, že jo. Takže v podstatě ale eh to je ten jeho odkaz je překračuje ty věky a tudíž na rozhraní věků byl prostě na i teď eh počátkem tisíciletí. A já jsem kdysi byl eh v Římě ještě s mým učitelem profesorem Polišenským, to bylo právě to velké výročí 1992 a tam byla jedna e taková levicová, taková jako jako levicová pokroková nebo jak bych to řekl. Byla to taková socialistka, dá se říci, profesorka, nebyla to nějaká konzervativní katolička nebo a jmenovala se Giuliana Limity. Už je dávno na pravdě boží, kde se ty její ateistické nebo ateistické nebo teistické vize nějakým způsobem vyjasnili. To nevím, ale ona eh považovala Komenského za eh a to je další teda argument, to bylo rok 1992, blížil se pomalu rok 2000 a ona považovala Komenského za našeho součastníka a za člověka nadcházejícího 21. století, které sotva začlo a pomalu se rozbíhá. Takže další odpověď je, ještě bych řekl eh pádnější, že prostě tato Italka považovala Komenského, ne nějaká badatelka česká komenioložka a ten termín její, to byl její výraz, eh, jako, že to je náš součastník, také dává odpověď, že asi by teda nějakým způsobem ten jeho odkaz i v současné době překonal, nebo jak on by to viděl nebo aplikoval na ty léky, na ty zmatky, na ten labyrint, jo, protože pořád je labyrint z matky, >> nevíme, co je pravda, co je lež, někdy se něco řekne, všichni na to pomalu přísájí. Pak se najednou ukáže, že to je úplně jiná krobina, že že najednou ti, kteří hlásali tyto pravdy, tak najednou dají zpátečku a říkaj: "No to, co jsme hlásali. My jsme neměli ty informace, my nevíme, jak to vlastně bylo, ale předtím manipulovali lidi, jo, až do takových, řekněme eh totalitních rozměrů, že jo, co lidé musí dělat a když to neudělají, takže v podstatě běda, jo. Eh, takže to je eh, také tady souvisí s tím povníkem na rozhraní věků a s tím, že je Komenský náš součastník, čili člověk, který je byl schopný své názory korigovat, měnit a odpíral se představám, že se má nařizovat nějaká dogmata lidem. Jo, to a to právě jako já jsem mluvil o těch komediánech, to jako bych řekl, že jsou lidi, s kterými já se stýkám, je tady spíš takové klišé, takové, já to taky kliše používám někdy zpřízněné duše. Takže ty komeniáni jsou zpřízněné duše, e, který nespojuje to, že třeba spolu chodí, stráví Silvestra nebo spolu jezdili na lyže nebo e spolu někde něco hezkého prožili, ale spíš ten způsob života a takovou tu otevřenost té mysli. Jo, to je taky důležité, bych řekl. Tak to jsou ti komeni pro mě, ne? Nějakí badatelé, kteří to jsou komeniologové, jo. Koméius forsur, >> to jsou ti eh němečtí německý termín, tam mají na všechno termíny Comenius forsure nebo researchers on Comenius, jo, Comenious Research. A to jako je eh jako taky třeba podotknout, že >> je to něco jinýho. Komeniá a komeniolog. No. >> Hm. >> No, v průběhu vašeho povídání mě samozřejmě e napadla celá řada otázek. Vůbec vám do toho nechci vstupovat, protože by to bylo minimálně neetický. Je to je je to je to úžasná řeč. Ale přece jen vy jste vy jste zmínil, že Komenský je byl jakýmsi poutníkem. On od konce 20. let 17. století byl doslova poutníkem v cizích zemí, zemích. Nikdy se nevrátil. Je to jeden z našich nejznámějších exulantů vůbec. eh když v roce '48 1648 v podstatě finálně zjistil, že patrně se opravdu do těch českých zemí skutečně nevrátí s tou svou rodinou, vždy v to skálopevně věřil. Co se v něm mohlo odehrávat? Eh jak ta jeho osobní spiritualita se mohla změnit? A nepodléhal on někdy skeps? Mystici třeba říkají temná noc duše. Bůh se odvrátil. Už mu nevěřím. Víte, kam, víte, kam mířím. On on zakusil tolik eh tolik momentů šílených ve své době, že je až neuvěřitelné, jak on to ustál. A >> no, přesně tak. Já myslím, že to ustál dobře a že e k nějakému zásadně, chcete-li tedy zpochybnění Boží existence, e, nebylo u něj. Dokonce, když to pak ještě přeneseme na ty poměry jako toho češtví jakéhosi, tady to zase ty výrazy, takový ten Čech tum, když si pomůžu tou němčinou, to češtví, to v něm prostě bylo a překonalo, pomáhalo mu překonat, ale bylo to spojeno s tou vírou. A tam je ten princip, co je v tom labyrintu, ten ráj srdce. Když mu bylo nejhůř, tak prostě se uchýl do toho ráje srdce a nepřestal doufat. Obecně spojoval tu nápravu i s nápravou eh třeba řekněme těch českých věcí. je kupodivu, že třeba vydal, loučí se s tím kšaftem, který mohuli říci, tak připravujeme k vydání v rámci inovace republiky, ale uděláme to jako završení té triády, ten princip triády. Už jsem tady říkal, nemyslím tu gangsterskou organizaci triáda. Možná ta trojice je lepší. Jo, trinitas trojice. Trinitas je triáda, která završí eh tu edici naši, která začala štěstím národa, pokračovala andělem míru. A teď by to, protože právě je to na ty otázky, o kterých ji teda nadhodil řeč, že to je ta otázka toho i českého národa. Já jsem tu edici začal připravovat a doufám, že se to podaří jako eh pod širším názvem poselství českého národa. Zaprvé kšaft zná každý. Je to ikonická kniha, dá se říct, české literatury a toho čežství, tedy >> a to poselství a využitá politicky Masarikem, Hávlem a tak dále. A eh druhá část podle mě rovnocenná budou odkazy Čechům a Moravanům, kde budou ukázky z jeho knížek z raného dětství až po to eh období až do roku 1662 i z jeho vlastní