Kněz: V církvi se bojí kardinála Duky i po jeho smrti

[hudba] [hudba] Vítejte u rozhovoru parlamentních listů. Mé jméno je Radim Panenka a s námi je tu dnes Romual Štěpan Rob. Dobrý den. >> Dobrý den. Děkuji za pozvání. >> Pozdrav pánbůče by se taky chtělo říct. Ano, >> jsem moc rád, že jsme se domluvili a že tu spolu sedíme vlastně kolem eh prvního výročí smrti pana kardinála Duky. My jsme se viděli v katedrále na zádušní mši. E vy jste mu byl nablízko nablízko poměrně eh řádku let. Byl jste jeho spolupracovníkem, znal jste ho mnohem víc než drtivá většina e z nás. po tom roce, co vás jako první napadne, když někde zaslechnete jeho jméno, vidíte jeho fotografii? Tak je to, já bych chtěl ještě říct určitě nás naštěstí je víc, kdo ho znali takhle blízko, protože to byl člověk eh komunity a setkávání a komunitní a byl to člověk setkávání a dialogu, takže nás určitě bylo více a těch spolupracovníků byli určitě i bližší, >> i když v závěru těch let eh jsem měl tu radost a a privilegium být nablízku zejména v té komunikační fázi se učit. Co mě napadne otec? Otec a učitel. >> Eh, když jste mluvil o tom dialogu, že byl člověk dialogu, což e znám poměrně, myslím celku nemálo lidí, kteří ho taky dobře znali a víceméně a na tomhle se všichni shodují, na tom, že na jeho lidskosti, laskavosti a toho, že byl pro diskuzi a dialog. A je zvláštní, že pak je tu jiná skupina lidí, z nichž mnozí ho třeba vůbec neznali, ale někteří ano, třeba z dřívějších let a ti vlastně tvrdí úplný opak, že neviděl doleva, doprava a >> ano. Tak my jsme taky byli svědky toho, že bouchal pěstí do stolu a s tím kardinálským prstenem jsme všichni nadskakovali, takže dokázal se taky rozčílit a a skutečně, když šlo jako o věc, tak e nekoukal nalevo a napravo a prostě eh zabejčil se, tak byl v tom znamení taky, i když samozřejmě 12 typů lidí není, ale je to jakýsi eh taky kolorit a uměl uměl prostě e taky eh si říct svojí. To nebylo jenom takové prostě eh to, co se dneska nosí, ta korektnost v úsměvech a v oblecích, ale >> eh šel tvrdě a koneckonců i to vězení za za minulého režimu, koneckonců i jakési vězdění, věznění a pronásledování v té moderní a šikana v té moderní době. taky to nebylo jednoduché a šel jsi za svým mohl mohl si zvolit klid a úsměvy a diplomacii ve smyslu špatném. Mohl si to zvolit a měl by měl by klid. Já teď, když jste to popisoval, tak mě teda naskakovaly některé konkrétní tváře. Já chápu, že asi ani nebylo dobré by vás nějak tlačit do toho, >> ale dobře. Tak eh když sleduji eh jeho nástupce na tom stolci pražského arcibiskupa Svatovitěžském stolci, který eh mluví o budování mostů, pak celá řada lidí mi říká, že to jsou mosty spíš jednosměrné, který eh se vyjadřuje k po boku opozici a milion chvilek pro demokracii za zachování koncesionářských [odkašlání] poplatků, přestože jejich zrušení a jiný typ financování Í prostě objektivně nezničíte doprávní média. >> Tak s jakými pocity se na tohle díváte? >> Tak víte co, eh svatovojtišský stolec není vůbec jednoduchý a eh má mnoho pokušení a mnoho také úskalí. A tak já si myslím, že samozřejmě pan arcibiskup, jeho nástupec má svobodu a Bohu díky. Může se vyjadřovat, jak chce. A myslím si ale, že kdyby třeba se naši paní biskupové tak jako rychle vyjadřovali ve věcech víry třeba svých eh spolupracovníků, tak to už bychom byli v nebi. Ale to chci říct, že já myslím, že počkejme si ještě. Máme nějakou dobu hájení vzhledem k tomu teď církev svatá je navěky, takže tam jako ten čas plyne jinak. A já si myslím, že podobně jako když vstoupíte třeba do hradu nebo do takových nějakých prostě prostor, kde se vás zmocní a začne vás unášet tradice a minulost, tak já si myslím, počkejme si ještě a já bych měl velkou důvěru ve vzdělání pana arcibiskupa eh Stanislava a vůbec. Mimochodem myslím si, že mohu prozradit, že již si stěžoval, že těžce spí, respektive nemůže spátm. >> Mhm. >> A to je něco, co vlastně se zmocňovalo i jeho předchůdce pana kardinála Duky a on chodil těch obrazů těch biskupů, arcibiskupů a povídal si s nimi. Já si myslím, že už se ho cosi zmocňuje a počkejme si ještě. >> Že si taky bude chodit povídat k těm obrazům. Jo. >> Je to možné? >> No, záleží k jakým. Já teda nevím, jestli, protože jsem tam nebyl od té doby v tom arcibiskupském paláci, ale já jsem slyšel taková různá slovíčka, zkazky, že ten obraz pana kardinála už tam nevisí. >> Tak taky jsem to zaslechl, ale jak správně říkáte, já jsem tam taky dlouho nebyl a nemůžeme to ověřit. Takže ano, >> přejme si, [odkašlání] že jsou to jazykové zlí. >> Určitě, určitě. To nebude pravda. No, když jste popisoval to, za čím Dominik Duka jako šel i i zatvrzel klidně, tak to byly ale věci, o kterých byl skutečně přesvědčen, že jsou správné, ne? Že jsou pravdivé. To nebylo něco jako o čem jinými slovy jako věci, které nejsou v diskuzi základní, jako třeba, že jenom muž a žena, že manželství je vyhrazeno pro muže a ženu, že děti mohou mít jenom manželé, tedy muž a žena podobně, že jo, nebo >> No, já si myslím, že ještě zpátky k tomu obrazu, že je zajímavé, že pan kardinál vadí i po smrti, takže to je skutečně disident. [smích] No, pokud tam není teda, že jo, ten obraz, pokud tam opravdu není. Jo. >> Eh, takže eh a samozřejmě to jsou základní věci, za kterými stál. A eh pravda, víte co, pravda je někdy liberální a někdy konzervativní, takže pro některé byl liberál, možná eh pro některé zase byl eh tradiční, ale myslím si, že se snažil naplňovat to svoje heslo inspiritu veritátis v duchu [frknutí] pravdy. Eh, liberálně konzervativní pravda. Takže jako myslíte nebo uznáte, když vám někdo řekne, že řekne, já jsem liberál nebo jsem oni to za sobě nepoužívají progresivista, ale ale mojí pravdou je, že existuje 80 pohlaví. >> Tak e samozřejmě jaksi tam můžeme slovíčkařit, ale dnes je velké pokušení vlastně unikat z té reality do nějakých jako ide, do nějakých myšlenek. Ale je potřeba zůstat nohama na zemi a eh tam ta biologická realita, to, že někdo nějakým způsobem zasáhne do spodních pater svého těla, ještě neznamená, že eh cele se nějak proměnil nebo změnil. To bychom museli transplantovat každou buňku. Zkrátka dobře, je třeba zůstat v realitě, takže já jsem spíš aristotelik, i když někdy v kombinaci s Platonem. A tak ta tradice filozofická, křesťanská, křesťansko-židovská, até to vlastně v tomto smyslu ukazuje jasně a nemusíme vymýšlet nic nového, i když chápu, že tyto věci jsou moderní. Naštěstí moderní přestávají být, ale je potřeba říci, že nad těmi spodními patry ještě srdce a nad tím srdcem je ještě mozek, takže na to nesmíme zapomínat. Já teďka v uplynulých dnech se mi, když se blíží ten 4. listopad, ten rok od smrti pana kardinala, tak jsem si nacházel některé jeho projevy, kázání. Tak jako vlastně jsem i řekl bych s ohledem na dnešek vzpomínal na to, co a koho jsme tady měli, když jsem poslouchal e věty, eh, neměli bychom se bát a nemlčet, protože potom se budeme bát a budeme mlčet, nebo že ze svobody couváme zpátky někam do otroctví, eh, o ochraně života, právě o tom manželství. a tak dále. Nechybí vám dneska trošku hlas tak to výrazné? A teď nemyslím Dominika Duku jako člověka, samozřejmě ten tu není a těžko ho někdo nahradí, ale výrazné, řekněme, církevní autority, protože já možná špatně poslouchám, ale úplně to neslyším v té současné době tyto věci. >> Hm. Tak eh počkejme si. Episkopát se nám dosti obměnil a omládl a při biskupském svěcení se hodně skloňuje a časuje odvaha. Tak eh Duch svatý vne kudy chce. Ale myslím si, že papež Lev je takovou výraznou osobností, i když on je advokát, církevní právník. Všimněte si, že on vyvažuje na obě strany. chce, aby všichni byli jaksi eh uspokojeni ve svém vnímání pravdy a tu lodičku církve vede jaksi opatrně nedělá nějaké takové eh tahy kormidlem nebo na na jednu nebo na druhou stranu, ale myslím si, že on je dost výrazně na straně života již jako student nebo mladý kně se účastnil pochodu pro život. Tak počkejme si, pochod pro život se blíží [odkašlání] a uvidíme, jestli páni biskupové jaksi budou následovat Petra současných dnů a podpoří eh hnutí pro život a a pochod pro život, tak jako tomu je v případě eh papeže LV, nebo ne? >> Tak letos to tak myslím nebylo, ne? Ale to >> tak letos to bylo divoké. Hm. >> Ale to bylo ještě, myslím, byli odvážní biskupové, tak Bohu díky. A >> mimochodem, pardon za přerušení, pochod pro život. To je a já se s tím setkám občas i znám pár lidí, kteří mi taky říkají:„No, e, ale to jsou přece blázni, to jsou radikálové." >> Hm. [odkašlání] A já jsem říkal, no oni ti radikálové blázni tam byli, ale na té druhé straně, kteří tam a ještě v tom předchozím ročníku, že to zcela zablokovali a a napadali vulgárně tam prostě rodiny s dětmi a teď oni říkají:„No, tak tam ty děti nemají vodit, protože přece mají počítat s tím, že tam bude nějaký střed." Tak >> hm >> co to je vlastně za dobu, kde se dějí takové věci a kde za ty normální jsou považováni ti radikálové, kteří napadají eh poklidnou akci, poklidný průvod? >> My máme trošičku právě eh tu absenci té statečnosti projevu a potom statečnosti ochrany. Já jsem si o tom mluvil s organizátory pochodu pro život. oni řekli, je demokracie, je svoboda a my prostě máme svobodu projevit se takto a policie má činit svoje svojí svoje poslání a chránit nás. A v tomto smyslu doufejme, že se to zlepší, i když samozřejmě bezpečnostní složky radši jaksi klid. A a já jsem taky trochu měl měl strach, kterej letos, že jestli to takto půjde dál, tak opravdu by se mohlo někomu něco stát příští rok, ale doufejme, že to tak nebude a a že že prostě policie bude konat svou práci. >> Hm. Ještě mám potom několik otázek, řekněme i obecnějších, ale ještě bych chtěl k panu kardinálovi. Eh, právě díky tomu, že v těch posledních letech eh jste byl po jeho boku, jestli to tak můžu říct, dost často, kdybyste něco vylovil z paměti, nějakou vzpomínku nebo něco, na co eh na co třeba rád myslíte nebo vzpomínáte, když když si ho vybavíte nebo co se vám s ním někde stalo, co ho vystihuje třeba? Tak já si myslím, že on on hodně a to je taková, bych řekl výrazná stopa, miloval a obdivoval mučedníky španělské a mexické revoluce. V závěru svého života dokonce dostal cenu svatého José Sanchéze, což byl 16 letetý mučedník mexické revoluce a tam miloval knihy makabejské, které mimochodem teď čteme v okolí jeho jeho výročí, odchodu, eh tak eh tak vlastně e to byla jeho jeho inspirace a eh i jeho věrnost tomu kardinálskému purpuru, který není, i když je reminiscencí na určité císařské a královské zvyklosti, tak především je znamením krve. A potom, když jsme ho se sestrou Dominikou doprovázeli, vlastně ona mě zavolala, abych se bych byl přišel do té nemocnice a tak vlastně jsme bděli u toho lůžka až do těch 3 hodin rána 4. listopadu, i když já jsem tam tak jako zaspal jak ti apoštolové v Gecemanech, tak vlastně vykrvácel a odělonec do té své krve. Takže čtěme čtěme příběhy mexických a španělských mučedníků a myslím si, že nabereme dost inspirace a jeho spirituality. >> Přečtu si a zároveň s tím, ono to zdánlivě nemusí souviset ta otázka, ale tak jako my Češi, ono se říká, že český národ je nejateističtější v celé Evropě. Ne, ne, >> není to tak. Není to tak. Víte co Evropa Evropa na starých obrazech [odkašlání] je kreslena jakožto krásná dáma a ta dáma má srdce a to srdce jsou naše země české zemi země koruny české. A tady skutečně ten eh bolševik a ten komunista se snažil eh vymazat učení, náboženství na školách, ne jako kroužky, ale jako skutečně tak, jak to mají skvěle zorganizováno na Slovensku, že je povinně volitelný předmět buď tedy katolické nebo křesťanské náboženství a nebo etika, což si myslím, že bychom měli po vzoru bratrů Slováků zavést taky, ale zase je potřeba, aby byl zaveden nějaký dialog tedy křesťanských, řekněme, církví s vládou, s ministrem školství. Eh, tak vlastně taky se mě zeptala jedna paní, měli jsme na svatýho Františka žehnání koní, že kolik tak jako v těch varech je věřících? A já říkám všichni, protože všichni se rodíme jako hledači Boha. Takže mimochodem to rád často to rád často to zmiňuji při posledním sčítání lidu, když si vezmete ty tabulky Excelové, které tam najdete, sice jsou tak jako blešky, ale když budete urbutný, tak to tam najdete na tom webu st Českého statistického úřadu, tak eh tam zjistíte, kolik lidí se dobrovolně přihlásilo, protože tam jste mohl napsat, co jste chtěl, tak kolik lidí se dobrovolně úplně přihlásilo k jednotlivým denominacím, tak mimochodem zjistíte, že víc satanistů je v Brně než v Praze, ale zjistíte taky, že 55 lidí v České republice se přihlásilo k ateismu, což je více, bych řekl, jak o třetinu méně, nebo možná víc než v rož před 10 lety, kdy jich bylo přes 1900 těch ateistů. Takže ten úbytek. Ale to je zajímavé, že se to nedozvíme. Tento za tento opravdu velice pozoruhodný úbytek statistický. Tak pokud jde o některé země západní Evropy nebo taky Spojené státy, tak tam v těch minulých letech, řekl bych nebo ne řekl bych, ale podle statistik narůstají počty, ne, těch lidí, kteří se aktivně hlásí ke křesťanství nebo ke katolické církvi. Zdá se ano, že se valí jakási vlna eh hledání smyslu a že ten nový ateismus a eh jakási ultralevice se vyčerpala a nedodala mladým lidem. A to je to, co říkám, že se rodíme jako hledači Boha smyslu života, eh hledači krásy, která je bez konce dobra, lásky, pravdy, bezkonce. A to všechno jsou charakteristiky Boží. a že lidé zvláště tedy s příchodem covidu, který nás uvěznil, ale zároveň vypustil na ten oceán internetových možností a zejména teda Jenzy si ti lidé mladí našli mnoho inspirace a odpovědí na otázky, které mají ve svém srdci. >> Mhm. Eh, když se podíváme na současnou Evropu, hlavně na tu její západní část, ke které ještě tady před rokem 89 téměř téměř všichni, ale výrazná část lidí vzhlížela. Eh, mnozí tvrdí, že zvlášť teda někter v případě některých zemí, jako třeba Velké Británie nebo Francie, už jim není pomoci [odkašlání] vzhledem k té množství masové migrace a všech těch souvisejících jevů s tím. Předpokládám, že vy to asi nevidíte tak černě. >> Eh, tak je potřeba vidět tu realitu. Eh, mě zaujalo kázání dneska už blahoslaveného arcibiskupa Fultna, který řekl, že v už v roce 1978 řek, že řekl, že v současnosti jsme svědky konce křesťanstva a nikoliv konce křesťanství. Co je to konec křesťanstva? Konec křesťanstva znamená, že jsme svědky toho, že státy se přestaly řídit etikou evangelia ve svých společenských, ekonomických a dalších aspektech. A to skončilo. A čím dříve to pochopíme, tím dříve můžeme začít s obnovou a k návratu. A křesťanství neskončilo, protože eh církev církev tady není nějaká konstanta, která prostě mechanicky musí pokračovat. Církev naopak umírá, aby zase vstala z mrtvých, tak jako její zakladatel. Takže vezměme si, že například v severní Africe byly stovky diecézí a teď jsou jich jednotky, takže takže díky vlastně islámu a tak dále, ale církev prostě to přežila, pokračuje dál. Takže v tomto smyslu a taky je potřeba, já jsem o tom přemýšlel, je potřeba zdůraznit taky, že je rozdíl mezi legální migrací a nelegální migrací. A tady ty jednotlivé státy opravdu mají přirozené právo jaksi tu migraci kontrolovat, aby byla legální. A to si myslím, že církev po nikom nemůže chtít, aby tady byla podpora nelegální migrace. Takže a samozřejmě migrace jako taková byla, je a bude a koneckonců bez té možnosti i eh našinec by těžko zachraňoval rodiny a našli útočiště. Ale je třeba jít tou cestou vlastně té té legální. taky naši lidi procházeli těmi prostě detenčními centry, těmi různými tábory, kde ten stát si chtěl ty věci pohlídat a to to je potřeba znovu jaksi >> e se k tomu vrátit. Já už sleduju, že se vedou, když to tak řeknu, tak debaty na tohle téma i řekněme jako v církevní rovině, kde ten hlas druhé strany eh to vidí právě to vidí to vidí, jak se řekl, z druhé strany opačně a a argumentuje tím, že přeci je naší morální povinností těm lidem pomoci. Hm. [odkašlání] >> Potom je ale ten protiargument, který na to padne. Dobře, ale když se teď podíváme, co se v leterých těch zemích a městech děje, e, tak se můžeme dostat do stavu, kdy nebudeme, eh, nejenže schopni pomoci nikomu zvenku, ale vlastně nepřežijeme ani my sami. >> Přesně tak. Mně se líbila ta otázka eh biskupa Roberta Barona, který se ptal, co je důležitější, jestli mosty nebo hradby a tak vždycky lidé hlasují podle toho. Odpovědí je, že obojí. Eh, musí být hradby i mosty. A tady trošičku byl i manipulován papež František. To je třeba oblíbená eh teze pana kardinála, když už na něj vzpomínáme, že za papeže Františka jsme žili v jakési v jakémsi znovu trojpství. Byl papež reálný, pak byl papež těch těch levicových titulků a pak byl papež těch, kteří prostě proti těm levicovým titulkům bojovali. Takže i papež František řekl, země, která není schopna integrovat, jaksi začlenit, tak nemůže přijímat, nesmí přijímat migraci, takže i ta církev to vyvažuje. Ale pak jsou samozřejmě zesilovače, které zesílí různé věci, které které potom jsou na úkor těch těch jiných, které slyšet nejsou. jak se člověk jakoby, protože probrali jsme migraci, tak teď ještě druhé, minimálně to výraz nejvýraznější téma dnešní Evropy, jak se člověk jakoby dívá na to trvání a pokračování války na Ukrajině, kdy z jedné strany je nepochybné, kdo koho napadl a kdo se brání, na druhou stranu, ale lidé tam umírají už [odkašlání] v podstatě pt let >> bez nějakého výsledku. >> Hm. Tak já si myslím, že tady jsme zase a to budu asi citovat citovat pana kardinála, který to vlastně říkal od začátku, že je to pat a můžeme říci, že ta Ukrajina vlastně už vyhrála. Když si vezmete na tom žebříčku, když ta válka začala, dnes už to tak není, protože na to druhé místo nejsilnější armády se potichonku cpe Čína. Takže na tom žebříčku síly těch armád byla Ukrajina 22, Rusko čili vzdorovat tak dlouho eh takovému náporu už to je vítězství. >> A já doufám, že k nějaké dohodě dojde. A e samozřejmě, [odkašlání] že je potřeba být být realisty. Na na na Moskvě si vylámali zuby Napoleon i i Hitler. Takže byť [odkašlání] ze začátku se Stalinem udělali pakt o neútočení, takže a na druhou stranu zase také Ukrajina by bez pomoci, ať už Spojených států nebo Evropy vlastně tak dlouho nemohla rezistovat. Takže pravdou je, že ty počty jsou štílené. Například v minulém měsíci to bylo 32 000 mladých lidí na obou stranách, takže doufejme, že včera bylo pozdě. >> Hm. [odkašlání] Poslední věc, na kterou bych se rád zeptal, nebo bychom ji tak lehce jenom rozvedli, já jsem si všimnul, že vy budete vystupovat jako jeden z řečníků na konzervativním fóru, >> tak společnosti pro obranu svobody projevu. Ano. >> Eh, vy jste tam už vlastně v loňském roce přebíral ocenění pro pana kardinála už tehdy, tedy bohužel in memori, >> eh, co vás zaujalo na této akci nebo co od ní očekáváte? Tak já si myslím, že je to ta je to ta konzervativní bublina a myslím si, že by tam měl být slyšet nějaký křesťanský hlas a že bychom se toho neměli bát. A takže se těším, že v rámci svobody projevu tam budu mít příležitost eh něco sdělit či něčemu naslouchat. >> Mhm. Když jsme eh na začátku probírali ty některé vlastnosti pana kardinála, tak nebojte se, že za to zklidíte nějaké veřejné, řekněme, odsudky nebo možná i od svých nadřízených? To už se stalo. A e od nadřízených myslím, že ne, takže od těch takových různých přispěvatelů na Facebooku. Takže já si myslím, že opravdu h je třeba se nebát a nekrást, no. A nel, [smích] jak říká Masarik, jak je to tam před arcibiskovským palácem. A toho by se to řekl vlastně náš opěovaný i zašlapovaný potom prezident, zakladatel, že demokracie je eh dialog, slušnost a zbožnost a toho by se měly obě dvě strany držet, ať už souhlasné, nesouhlasné, podporující či odporující. Zatím to tak nevypadá, ale doufejme. >> Tak budujme ostrovy pozitivní deviace. >> Budujme. [smích] Mockrát vám děkuji za návštěvu. >> Děkuju za pozvání. Hezk den. Taky.