Kdo hlídá hlídače? | Sebereflexe veřejnoprávně

Když lidi napadají novináře, to zásadně odsuzuju.

Tohle není video proti České televizi, tohle je video pro Českou televizi.

Jsem dostala výhrůžku toho typu, že se taky zítra nemůžu, nemusím si probudit.

Smyslem dnešního rozboru není přikládat pod kotel další dávku vzájemné nenávisti mezi diváky a novináře.

Té už máme veřejném prostoru dost.

Dobrý den.

Ferryho v Poutech přivedla eskorta do soudní síně s asi 20 minutovým zpožděním.

Některým kolegům z Kavčích hor se můžeme jen pokusit připomenout, že za branou televize existuje svět, ve kterém si lidé kladou i jiné otázky, než jaké zaznívají na redakčních poradách.

Jako kdo teda tohle podepsal?

A vy nevíte, co se podepsalo.

Je to trochu jako fotbalový zápas, kde jedno mužstvo nastoupilo s 11 hráči a druhé nedostalo pozvánku.

Prioritou je zrušení koncesionářských poplatků.

Tak se na to pojďme podívat.

Dámy a pánové, jsem Petr Bohuž a Modrý jelen.

Přeji vám hezký večer.

Dva měsíce čekání na 18 stran textu.

Poslanecký návrh Patrika Nachera, pod kterým figurují i podpisy Tomyho Okamury nebo Filipa Turka, má narychlo osvobodit od televizních a rozhlasových poplatků studenty, menší firmy i část seniorů do doby, než vláda prosadí jejich úplné zrušení.

A co to znamená pro Českou televizi a Český rozhlas, že mohou z měsíce na měsíc přijít o víc než miliardu Kč z rozpočtu?

Když jsem si rozebral větu po větě z reportáže Newsroomu o koncesionářských poplacích, všiml jsem si jedné zvláštní věci.

Většina oslovených expertů dochází ke stejnému závěru.

Návrh je nebezpečný, destabilizační, ohrožuje veřejnoprávní média.

Prostě návrh je problém.

Tam chybí dostatečné zdůvodnění, proč vlastně ta skupina poslanců k tomuto kroku přistupuje.

Si nedovedu představit, že by to byl postupný výpadek těch příjmů.

Z mého pohledu působí nezodpovězený sám krok, který je postavený na tom, že velmi potřebujeme zabrat médiům veřejné služby peníze, ale vlastně nevíme kolik.

Já si nedovedu představit, že by pan ministr Klempíř byl schopen vypořádat nebo jeho legislativci na ministerstvu byli schopni vypořádat tu sadu více než 400 připomínek.

To tělo těch mediálních zákonů možná zůstane beze změn.

To znamená, že rozhlas, televize třeba nebudou osekaný o regiony, ale v okamžiku, kdy jde o peníze a ty jsou nejdůležitější, tak samozřejmě to obrovská změna je.

Myslím si o tom své, ale prostě je to v programovém prohlášení a rozumím tomu, že to vláda chce docílit.

Ale ten způsob, jakým to dělá, že vlastně žonglujeme s dvěma balónky – jednou poplatky zůstávají, ale radikálně se osekají.

Po druhé je tady nějaký zákon, který to podřadí pod státní rozpočet a kdo ví, kdy začne platit.

Kde je někdo, kdo si myslí něco jiného?

Tady se jasně ukazuje, že ve skutečnosti vládní většině nejde o to někdy šetřit, ale skutečně ohrozit fungování veřejnoprávních médií, prostě si je ochočit.

Pan poslanec Nachr měl ten návrh hotový už před mnoha měsíci, takže v tomto ohledu to není žádná novinka.

Já jsem seznámen s tím návrhem.

Ten návrh je dobrý.

Ten výpadek třeba u České televize nebude vyšší než o kolik víc vy jste dostali, co jste ani nečekali, protože vy jste podle důvodové zprávy předchozí vlády měli dostat o 800 milionů víc.

Vy jste meziročně dostali přes miliardu víc.

To znamená, máte o 200 milionů víc, než jste čekali.

Patrik Nachr v reportáži prostor dostává a to je fér říct.

Jenže vedle něj stojí mediální analytici, vedení České televize, vedení Českého rozhlasu, pirátská poslankyně a odborníci, kteří v zásadě dochází ke stejnému závěru.

Ten návrh je naprosto nepřijatelný a měl by katastrofální účinky pro Českou televizi.

Kdyby byl tento výpadek kompenzován ze strany státu, tak se o tom možná i ten návrh může zábít, možná i třeba k diskusi, ale ta kompenzace tam není.

Očekávala, že v té důvodové správě bude komplexný prepočet, který bude zahrňat všetky skupiny.

To tam nenachádzame.

Patrik Nacher poslanecké sněmovně se snažil nám jako takovou pohádku odvyprávět, že to nakonec třeba nebude tak zlé, ale když se podíváme do toho, co ten návrh obsahuje, tak je to prostě mínus stovky milionů.

To znamená destabilizace těch médií.

Poslanecký návrh může být potenciálně v rozporu s dvěma částmi evropského nařízení o svobodě médií.

Ten poslanecký návrh zjevně ignoruje evropskou legislativu – obrovské množství.

Ale faktem je, že tento tustý fascykl bylo možné nahradit dvojstránkovým dokumentem, protože naprostá většina těch připomínek se v podstatě v jednotlivých okruzích shoduje.

Vypořádání připomínek budeme schvalovat náš zákon v půlce června na vládě.

Prioritou je zrušení koncesionářských poplatků.

400 připomínek.

To bysme měli nekonečný seriál médií o každé připomínce.

Jo, takže nemáte co kritizovat, všechno zůstává.

Jenom ty peníze se od lidí, aby je neplatili, a od firem, půjdou rozpočtu.

Já myslím, že ministr Klempíř by měl zvážit, zda má smysl, aby dál ve vládě zůstal.

O čem se my s vámi máme bavit, když jenom lžete?

Manipulujete, s vámi se totiž nedá bavit vůbec o ničem.

Ve čtvrtek se otevřeným dopisem obrátily na premiéra také odbory České televize a Českého rozhlasu.

Stejně jako vedení obou institucí vyzývají k zastavení plánovaných změn financování.

Sára Šlusarová a Miroslav Tomko, Česká televize.

A právě proto mi v reportáži chybí lidé, kteří by dokázali obhájit druhý pohled, protože bez nich nesledujeme debatu.

Sledujeme potvrzování předem zvoleného závěru.

Dominik Ferry na svobodě.

Bývalého poslance TOP 09 z vězení tento týden podmíně propustil Teplický soud poté, co si odpikala více než tříletého trestu za dvě znásilnění a další sexuální útok.

Už během jednání bylo z toho, co v soudní síni zaznívalo, novinářům čím dál jasnější, že k propuštění nejspíš dojde.

Televizní štáby, fotografové i reportéři se proto postupně přesunuli k branám věznice, kudy měl Ferry odejít.

Ani čekání přímo na místě ale nezaručovalo, že ho média skutečně natočí.

Z vězení se totiž nakonec vydal jinou cestou, než novináři očekávali.

Tak asi za tři minuty, ale nejsem si jistá, jestli jsem slyšela správně.

Další reportáž Newsroomu není úplně o tom, jestli je Dominik Ferry vinen nebo nevinen.

To už je po pravomocném rozsudku uzavřená věc.

Byl odsouzen za jeden pokus a dvě znásilnění.

To je faktický základ celého příběhu.

Je úterý 26. května, 8:00 ráno, a redaktorka České televize v Ústeckém kraji Barbora Lancová má za sebou první živý vstup od Teplického soudu.

Na místě jsme byli dva štáby.

Já jako vstupařka a Milan Danda jako točící redaktor přímo uvnitř té jednací síně.

Dobrý den.

Ferryho v Poutech přivedla eskorta do soudní síně s asi 20 minutovým zpožděním.

Zatímco akreditovaní novináři vstupují do jednací síně, Barbora zůstává venku před soudní budovou.

Pěkné dopoledne.

Takto jednání tady na okresním soudě v Teplicích začalo před malou chvílí.

O verdiktu soudu se spekulovalo ještě před vynesením rozsudku.

Každou hodinu posílal SMSky, informoval mě o tom, co tam Ferry řekl, kdy to řekl.

Když jsme pak v odpoledni už dostali informaci o tom, že státní zástupce navrhl vyhovět žádosti Dominika Ferryho, tak už jsme předpokládali, že by mohl být v ten den propuštěn.

Dominik Ferry odsouzený za znásilnění je na svobodě. Bývalý poslanec Dominik Ferry ještě dnes opustí vězení.

Mě ale zaujalo něco jiného. První minuty reportáže sledujeme téměř detektivní příběh. Kudy Ferry vyjde, kde čekají novináři, kterým vchodem odejde. Podaří se ho natočit.

Novináři na místě dostali informaci, že bývalý politik má opustit věznici jedním z bočních vchodů. Právě tam na něj média čekala. Dá se předpokládat, že by Ferry mohl věznici opustit zhruba kolem 11:30 a to konkrétně tímto vchodem.

Ferry nakonec věznici opustil druhým vchodem, aby se vyhnul novinářům. To bylo překvapení pro nás všechny. A vzhledem k tomu, že my jsme z té jedné strany, kde jsme čekali, eh pak už každých 10, 15 minut vstupovali živě na ČT24, tak nebylo možné stihnout jeho odchod z té druhé strany.

Já jsem se pokusila aspoň tam pak doběhnout a natočit záběry na telefon. Podařilo se mi jenom zachytit, jak autem už vlastně odjíždí. To samo o sobě není nelegitimní, jenže já si při sledování pořád kladl otázku, proč je to vlastně důležité.

Teplický soud propustil Ferryho na svobodu s tříletou zkušební dobou. Mimo jiné se musí neveřejně omluvit poškozeným a absolvovat resocializační program.

Víte, co mi v celé reportáži chybělo nejvíc? Nebyla to otázka, kterým vchodem Dominik Ferry odešel z vězení. Nebyla to ani otázka, jak dlouho na něj čekali novináři. Chyběla mi otázka, jak se vůbec mohlo stát, že se Dominik Ferry dostal až na vrchol české politiky.

Z vězení odešel téměř přesně pět let po vydání článku, který celou kauzu odstartoval. Text s titulkem "Chování Dominika Ferryho je veřejné tajemství." Tehdy přinesli Jakub Zelenka z deníku N a Apolena Rychlíková z Alarmu.

Trochu se o tom mluvilo, trochu se o tom mlčelo. To, jak se Dominik Ferry, vystudovaný právník, nejmladší český poslanec a vlivný influencer, chová k ženám. Byla to taková pražská legenda.

Jak je možné, že si politické strany nevšimnou problémů, o kterých se podle některých svědectví mluvilo roky? Co věděli lidé v jeho okolí?

Novinářce Apoleně Rychlíkové a Jakubovi Zelenkovi se podařilo shromáždit výpovědi osmi žen a dívek. Ty se vzájemně neznaly. Jejich zkušenosti s Ferryho ale v některých rysech shodovaly.

Policie se začala s úřední povinnosti zabývat informacemi o poslanci za TOP 09 Dominiku Ferim. Ten čelí nařčení ze sexuálního násilí.

A hlavně co můžeme udělat proto, aby se podobný případ neopakoval.

Přestože v případu Dominika Ferryho vypovídalo více žen a zazněla řada svědectví, soud ho pravomocně odsoudil za dvě znásilnění a jeden pokus o ně. Některé další případy policie odložila a k soudu se už nedostali, mimo jiné kvůli nedostatku důkazů nebo procesním překážkám.

A dostáváme se ke třetí závěrečné reportáži, kterou jsem pro dnešek vybral. Připravené byly i debaty s novináři. O tom, jak žurnalisté čelí stále častějším útokům od politiků na sociálních sítích, přišli porozpráva reportérky Zdislava Pokorná a Katarína Šafaříková. Podělily se o svou vlastní zkušenost. Vícedílná reportáž.

Tady už se podle mě začíná ukazovat něco, co spojuje celé tohle nejnovější vydání News Roomu.

Jsem dostala výhrůžku toho typu, že se taky zítra nemůžu, nemusím jako probudit, že to bylo charakteru, že tě někdo chce zabít. Útok, který byl od člověka, eh, mi napsal mail a týkal se mě osobně a i mých dětí. On mi a mým dětem vyhrožoval fyzickou likvidací.

Na začátku reportáže slyšíme velmi silná svědectví novinářek o výhrůžkách. Pokud jsou tato svědectví autentická a nemáme důvod o tom pochybovat, jde o vážnou věc. Vyhrožovat novináři smrtí nebo jeho rodině je nepřijatelné. O tom není žádný spor.

Určitě se to zhoršuje, zintenzivňuje, což je dáno právě těmi sociálními sítěmi, jak jsem o tom mluvila, a obecně takovým jakobys zhrubnutím společnosti.

Jenže pak se reportáž postupně posune k jiné tezi, že politici útočí na novináře, a tady už začíná být zajímavé, kdo dostává prostor. Obrovská změna je v tom, že ty politici, kteří nám vládnou, tak útočí na novináře a zesměšňují je a snaží se vlastně podkopávat důvěru vůči mediálním domům, ale i konkrétním novinářům.

Když se podíváme na strukturu reportáže, začíná velmi silnými příklady výhrůžek a následně přechází k tvrzením, že politici útočí na novináře, zpochybňují média a oslaují důvěru v novináře. Jako ilustrace zaznívají Richel, Okamura a Babiš a u části diváků tak může vzniknout určitý dojem.

Právě proti útokům od politiků se ozval český národní výbor Mezinárodního tiskového institutu. V minulosti upozornil na urážlivé komentáře Filipa Turka, nyní na výstupy Jindřicha Rajchla.

Představuji vám rádoby investigativní novinářku, ale ve skutečnosti pouze amatérskou aktivistku a profesionální bonzačku Zuzanu Černou.

Novináři dostávají výhrůžky, politici kritizují novináře a tedy nese součást odpovědnosti za atmosféru, v níž výhrůžky vznikají. Jenže mezi těmito dvěma tvrzeními je velký rozdíl.

Jedna věc je říct, že ostrá rétorika politiků může přispívat k nepřátelské atmosféře vůči novinářům. To je legitimní hypotéza a můžeme o ní diskutovat.

Česká pobočka Mezinárodního tiskového institutu proto poslala otevřený list předsedovi SPD Tomovi Okamurovi. Chce, aby situaci řešil.

A právě tady mi chybí otázka, kterou reportáž podle mě vůbec neotevírá. Prokázala souvislost mezi konkrétními výhrůžkami a výroky politiků, nebo ji pouze naznačuje?

Proto vás, pane Okamuro, žádáme, abyste z titulu předsedy strany, za kterou Jindřích Rajichl kandidoval, i z titulu předsedy sněmovny pana poslance veřejně vyzval, aby od podobných útoků ustoupil a dotčeným se také omluvil.

Další věcí je, že reportáž řeší útoky politiků na novináře, ale téměř vůbec neřeší opačný směr. Neptá se, zda mohou být i novináři někdy nespravedliví nebo zaujatí. Neptá se, jak má politik reagovat, pokud je přesvědčen, že o něm média informují nepravdivě, a neptá se ani na to, proč část veřejnosti získává pocit, že některá média používají dvojí metr.

Právě tato rovina v reportáži téměř chybí.

Tomáš Okamura povedal, že se na výzvu podívá a pověří i poslance Rajchla. Ten ji však už videl a na sítích ji označil za udávací list.

To všechno jsou legitimní témata. Jenže téměř vůbec nezkoumáme příčiny. Reportáž se neptá, proč část veřejnosti médiím přestává věřit, proč jsou vztahy mezi novináři, politiky a veřejností stále vyhrocenější a jestli k tomu nemohou nějak přispívat i samotná média.

Okamura tvrdí, že obětí výhrůžek je i on.

Na mě novináři útočí nešetrně, lžou a překrucují fakta. Eh, takže já bych chtěl obě strany vyzvat.

Vám smrti, ale já bych chtěl obě strany vyzvat. Ať jsou to novináři a nebo kdokoliv jiný, ať na sebe neútočí, ať se snaží komunikovat normálně, bez výhrůžek, bez útoku.

Když politik dlouhodobě ignoruje kritiku a působí arogantně, může tím vyvolávat hněv veřejnosti. To ale neznamená, že si zaslouží výhrůžky.

Stejně tak novinář může podle části veřejnosti pracovat jednostranně, vybírat hosty nevyváženě, rámovat témata ideologicky nebo odmítat sebereflexí. Tím může přispívat k tomu, že mu lidé přestanou věřit nebo že se na něj zlobí, ale ani to neznamená, že si zaslouží výhrůžky.

Český národní výbor mezinárodního tiskového institutu kritizoval tento týden útoky na novináře od premiéra. Považuje je za nepřijatelné a tvrdí, že do slušné společnosti nepatří. Sedí Bartoníček nebo paní hlavní antibabiška Brodničková a já vám teďka řeknu prolhaný seznam a novinky, jak vy reportujete, jak vy lžete.

Právě proto mi v reportáži chybí otázka, zda některá média sama nepřispívají k rostoucí nedůvěře části veřejnosti. Protože bez téhle otázky zkoumáme důsledek, ale ne příčinu.

Já na novináře neútočím, ale upozorňuju veřejně na jejich očividné lži a manipulace a to se jim samozřejmě nelíbí. Seznam zprávy a novinky o nás lžou dlouhodobě.

Měli byste ale vašim divákům hlavně říct, kdo v té organizaci ČIPI je, že to je právě šéfredaktor Seznam zpráv pan Čásenský nebo šéfredaktor Hospodářských novin. Takže to jsou ti samí lidé, jejichž manipulace jsem kritizoval.

Když novináři zkoumají politiky, ptají se, kde udělali chybu. Když zkoumají firmy, ptají se, kde udělali chybu. Když zkoumají úřady, ptají se, kde udělali chybu. Když ale zkoumají útoky na novináře, skoro vůbec se neptají, jestli někde neudělali chybu oni sami. A právě to mě na celé reportáži zaujalo nejvíc.

Novináři jsou terčem útoků v Česku. Podobný problém trápil i Slovensko. Mysleli tam proto platformu, na které mohou novináři hrozby hlásit. Projektem se inspirovalo už i Slovensko. Teď funguje i v Česku na stránce Bezpečná žurnalistika a systém také spolupracuje s policií.

Když se ohlédnu za všemi třemi reportážemi, začíná se přede mnou skládat jeden společný obraz.

V reportáži o koncesionářských poplatcích chyběl silnější střed argumentů z obou stran.

V reportáži o Dominiku Ferim chyběla hlubší debata o systému, který ho vynesl nahoru.

A v reportáži o útocích na novináře chybí otázka, zda by část potřebné sebereflexe neměla směřovat i dovnitř samotných médií.

Redakce Jana Ďuďáková, Česká televize.

A nakonec jedna událost, která se odehrála den po odvysílání newsroomu.

V pondělí na pravidelné tiskové konferenci vlády se téma reportáže dostalo přímo do diskuze mezi Andrejem Babišem a redaktory, novináři i redaktorem České televize.

A právě tady se podle mě ukázalo něco zajímavého.

Já bych začal oslovením newsroomu.

Andrej Babiš připomněl, že mu Česká televize poslala žádost o vyjádření k reportáži o útocích na novináře.

Paní Ďuďáková mi napsala: "Dobrý den, pane premiére. Připravujeme reportáž, ve které se budeme věnovat tomu, že Český národní výbor mezinárodního tiskového institutu ČIPI považuje vaše veřejná vyjádření na adresu novinářů za nepřijatelná."

Citoval svou odpověď, ve které uvedl, že na novináře neútočí, ale upozorňuje na jejich lži a manipulace.

A to se jim samozřejmě nelíbí. Seznam zprávy a novinky o nás lžou dlouhodobě.

Současně tvrdil, že Newsroom odvysílal pouze část jeho reakce a vynechal pasáž, ve které kritizoval šéfredaktora Seznam zpráv.

Měli byste ale vašim divákům hlavně říct, kdo v té organizaci ČIPI je, že je to právě šéfredaktor Seznam zpráv Čásenský nebo šéfredaktor Hospodářských novin. Takže to jsou ti samí lidé, jejichž manipulace jsem kritizoval.

Tahle organizace, které předsedá pan Čásenský, je podporována nadačním fondem nezávislé žurnalistiky. Velmi kontroverzní mezi schválením. Takže to je ten uzavřený kruh.

Když redaktor České televize namítl, že pořad zveřejnil podstatnou část jeho stanoviska, Andrej Babiš reagoval slovy, že právě tu část, kterou považoval za nejdůležitější on sám, Česká televize neodvysílala.

Martin Šlen, Česká televize.

Dobrý den, pane premiére. Já tady možná jenom krátce zareaguju na to, co jste tady říkal o jednom z pořadů České televize, kterou tady reprezentuji.

Jenom připomenu, máte kolem sebe řadu zkušených novinářů, že ten vysílací čas vždy není nafukovací a zveřejnili jsme podstatnou část, tedy tu základní informaci, kterou jedna věta tam nebyla, ne? Vy jste to udělali naschvál. Vy jste to udělali naschvál. Jako jednu větu jste tam nedali. Ta obrazovka byla dost velká. Klidně jste. Prosím vás se nevymlouvejte. Vždyť já to vím, jak to je.

A právě tahle krátká výměna mě zaujala možná víc než celá reportáž, protože v ní vidíme podstatu dnešního sporu mezi médii a politiky.

Novinář rozhoduje, co je podstatné. politik tvrdí, že podstatné bylo něco jiného a divák stojí mezi nimi a snaží se zjistit, komu věřit.

Andrej Babiš následně rozvíjel argument, který se v reportáži prakticky neobjevil. Tvrdil, že důvěru v média neoslabují především politici, ale samotná média tím, jak pracují, jak vybírají témata, jak formulují titulky a informují o politicích.

Kritizoval například některé články a opakovaně tvrdil, že část médií někdy překračuje hranici mezi legitimní kontrolou politiků a zásahem do soukromí jejich rodin.

Je normální, že Čiroková se ptá mé kolegyně, která není politička, jestli se stará dobře o syna. To je normální.

Nemusíme s ním souhlasit. Můžeme jeho argumenty odmítnout. Ale právě tady bych od veřejnoprávního média čekal hlubší debatu. Nejen otázku, kdo kritizuje novináře, ale také otázku, proč je kritizuje a zda na některých větkcích nemůže být alespoň část pravdy.

No a potom 28. května byl článek s titulkem: "Největšími šiřiteli dezinformací a bludu jsou vládní politici. Říká expert Seznam zprávy."

A kdo je, prosím vás, ten expert? No, je to někdejší poradce premiéra Petra Fialy pro pojišťování dezinformací Miloš Gregor. To je ten expert.

Taky tam odznělo, že z oboru odcházejí novináři. Jo, my to víme a my víme i proč odcházejí. Z článku a z novinky. Oni nám to totiž říkají, protože někteří už to nevydrží a když vidí ty manipulace a lži, tak zkrátka odejdou.

Bez kritických médií demokracie nefunguje a stejně tak bez sebereflexe nefungují ani média. A právě tím by podle mě mohl celý dnešní rozbor skončit.

Jenže na té tiskové konferenci zaznělo na závěr ještě něco, co mě zaujalo ještě víc.

A tím se dostáváme k úplnému epilogu dnešního videa.

Po dlouhé debatě o médiích, newsroomu, útocích na novináře a sporech mezi politiky a redakcemi dostala na tiskové konferenci slovo Markéta Dobiášová, novinářka, která v minulosti působila v České televizi i na CNN Prima News a dnes připravuje vlastní projekt Infakta.

Markéta Dobiášová, Infakta.

Dobrý den, pane premiére. Dobrý den, paní ministryně, páné ministři.

A najednou se změnilo téma v souvislosti s očkovací strategií v roce 2020, která byla připravovaná a realizovaná tehdy v souvislosti s epidemií proti COVID-19.

Zajímá mě, zda máte k dispozici data ze státních institucí, která ukazují zásahy záchrankach bezprostředně v očkovacích centrech, bezprostředně po podání vakcíny, a zda-li jste s tím seznámen a co s tím budete dělat. Kdo za to nese vlastně odpovědnost?

Nevíme, zda má Markéta Dobiášová ve všem pravdu. Nevíme ani kam by případné další prověřování těchto otázek vedlo. Víme ale něco jiného. Pokládala otázky týkající se zdraví milionů lidí, rozhodnutí státu během pandemie a miliard korun z veřejných rozpočtů. A právě to mě po hodinách debat o médiích zaujalo nejvíc.

Rozhodovali je epidemiologové. Chláb, ten tam je a Prymula. A nikdo z nás na vládě a paní Schillerová si to pamatuje. Nikdy jsme si nedovolili říct něco proti rozhodnutí ministerstva zdravotnictví. Ale ano, chodí různé informace a já se na to zeptám.

Najednou jsme nebyli u sporů o média Dominika Ferryho ani financování České televize. Byli jsme u otázky, jak stát rozhodoval v jedné z nejzásadnějších událostí posledních let. A tato otázka zazněla veřejně přímo na půdě úřadu vlády oficiálně. Ať už si o covidu, očkování nebo o pandemických opatřeních myslíme cokoli, právě tady se podle mě nachází jedno z klasických poslání žurnalistiky. Klást otázky tam, kde je to nejdůležitější.

Takže budete se o ta data zajímat, protože jsou tady evidentně desítky, desítky zásahů v souvislosti s touto plošnou vakcinací. Čísla vakcinace, úmrtí, a to se bavíme v současné době 320 zásahů v souvislosti s jedním jediným očkovacím centrem, metropolitním centrem v kongresovém centru v Praze.

Takže dál by mě zajímalo, jestli jste věděl a ví ministerstvo zdravotnictví, co se vlastně v souvislosti s nákupy a možnými riziky vakcín tehdy podepisovalo. Byl jste seznámen s touto smlouvou mezi Českou republikou, ministerstvem zdravotnictví a...

Nebyl jsem. Bylo to přísně utajované. Dokonce jsem ji ani neměl k dispozici.

Možná právě proto na mě tento moment zapůsobil víc než většina témat, která jsme v dnešním rozboru probírali. Protože zatímco velká část mediální debaty se točí kolem fungování, financování a ochrany samotných médií, tady se najednou řešilo něco, co se dotýká prakticky každého z nás. A možná právě tady leží poslední otázka celého dnešního rozboru.

V souvislosti s nákupy vakcín, s miliardovými nákupy z veřejných peněz jsme podepsali závazky, a vlastně se neví jaké. Viděl ty podmínky vůbec někdo?

No, ale prosím vás, pane redaktorko, vy jste asi zapomněla, jaká to byla situace, ne? Teď jsem fakticky nikdo, takže my nevíme. Nikdo teda neví, kdo vlastně v souvislosti s ministerstvem zdravotnictví, a z ministerstva zdravotnictví, kdo tohleto podepsal. A vy nevíte, co se podepsalo.

Tak já nevím, co jsme podle vás měli dělat, když celý svět říkal vakcíny zachraňují životy, vakcíny musíme očkovat, hlavně starší lidi.

Kdo to říkal? Prosím pěkně, kdo vytvářel tu očkovací strategii? Můžete konkrétně uvést ty experty a poradce, kteří ji vytvořili?

Byli tam všichni, mapy. Nevím, jak se všichni jmenovali, já si to nepamatuju. Ale...

A tito pánové ještě jenom, pardon. Teď pracují taky s ministrem zdravotnictví Vojtěchem. Pracují na dalších očkovacích strategiích. Je to tak?

Kolik prostoru dostávají v českých médiích témata, která skutečně ovlivňují životy lidí? A kolik prostoru dostávají témata, která zajímají především samotná média? To je otázka, kterou dnes nechám otevřenou. Odpovědět si může každý divák sám.

Mějte se hezky.

Já jsem řekl, tam bylo v plánu dát 100 milionů na marketing, aby zase zpřízněné média dostaly peníze. Tak to jsem řekl, že nebude ani koruna.

A jinak ta strategie, jako je nezávazná. Všechno je dobrovolné. Takže není tady žádný...

Jen se ptám, jestli pánové profesoráme. Dotaz úplně jenom poslední věta.

Ano, já sem chodím.

Dobrý, hned vám předám slovo v těch podmínkách.

A co to znamená pro Českou televizi a český rozhlas?

Českého rozhlasu. Stejně jako vedení obou institucí vyzývají připravené. Trochu se o tom mluvilo, trochu se o tom, že se takového tiskového institutu premiéra vezku na stránky žurnalisty a školy pracuje garance pánověč dobrý.