Kde byla vaše odvaha tehdy?

Dnes je snadné odsoudit okupaci Československa. Dnes za to nikdo nepřijde o kariéru. Dnes se za to pokládají věnce. Jenže charakter se nepoznává podle toho, co člověk říká, když ho to nic nestojí. Pozná se ve chvíli, kdy je výhodnější říci ano a on přesto řekne ne.

A u prezidenta, premiéra, ministra obrany nebo šéfa armády už nejde jen o morálku, jde také o bezpečnost, protože v krizové chvíli potřebujeme vědět, že člověk v čele státu má něco pevnějšího než schopnost přizpůsobit se právě vítězící moci. Oportunismus není vlasti zrada, ale oportunista s obrovskou mocí je pro stát zatraceně nebezpečná sázka.

Takže klidně pokládejte věnce. Mluvte o srpnu 1968. Mluvte o odvaze těch, kteří se postavili sovětským tankům. Ale když nám dnes o odvaze vyprávějí bývalí členové KSČ, máme právo položit jednu jedinou otázku: Kde byla vaše odvaha tehdy, když vás mohla něco stát?

Protože odpustit můžeme, ale odpuštění není amnézie. A společnost, která odpouští bezskutečné sebereflexe, vysílá naprosto děsivý vzkaz. Problém nebyl v tom, co jste dělali. Jen jste to dělali ve špatné době.