JSME VE VÁLCE? s Janem Schneiderem. I na verox.cz

Krásný dobrý večer.

Vítám vás u živého vysílání pořadu Sme ve válce.

Následující hodinu se společně s bezpečnostním analytikem Janem Schneiderem podíváme na témata, která v tuto chvíli reálně hýbou světem i Českou republikou.

Začneme u nového evropského pravidla. Proč musejí ukrajinští muži v braném věku prokazovat splnění vojenských povinností, aby u nás získali dočasnou ochranu? Pomáhá tím Evropa Kyjevu s mobilizací nebo jde o řízené ukončování podpory?

Dál otevřeme otázku, co je to vlastně bezpečnost. Zatímco Evropa mluví o miliardách na zbrojení, jižní státy řeší rozsáhlé požáry. Nezužili jsme pojem bezpečnosti až příliš?

Podíváme se také 100 metrů pod masiv švýcarských Alp. Proč si tam světové elity schovávají majetek v megabunkrech za miliony? Vědí něco, co my ne, nebo jde jen o výnosný byznys se strachem?

Rozebereme plánované pozadí v Evropské unii. Vytváří si Ursula von der Leyenová vlastní zpravodajskou strukturu a jak je možné, že dnes v médiích vycházejí dokonce žebříčky úspěšnosti tajných služeb?

Poté se přesuneme na Blízký východ. Může americkosaaudská jednání o obohacování uranu odstartovat nové jaderné závody v regionu?

Na závěr probereme stupňující se slovník v USA. Proč Donald Trump oprašuje strašáka komunismu a proč si v politice tak snadno nálepkujeme protivníky za fašisty, komunisty či extrémisty?

Tak pojďme na to a já se přivítám se svým milým kolegou, bezpečnostním analytikem Janem Schneiderem a spojíme se do Havlíčkova Brodu. Hezký večer.

>> Dobrý večer všem.

>> Já tě zdravím a půjdeme hned na první téma. Chtěla bych se tě zeptat, co říkáš na nové opatření Evropské unie, které vešlo v platnost 5. srpna, to znamená před pár dny?

Toto opatření vyžaduje od všech mužů ve věku od 18 do 60 let z Ukrajiny, kteří by žádali o dočasnou ochranu, aby předložili své doklady či prokázali, že absolvovali vojenskou službu, nebo jakkoliv byli třeba vyvázáni z této povinnosti. Co si o tom myslíš?

Protože první, co se nabízí, je to, že Evropská unie chce Ukrajině pomáhat s mobilizací. To je první a naprosto zásadně správný dojem, protože to si myslím, že tady Evropská unie překročila všechny čáry prostě toho, jak poučují furt o lidských právech a o morálce a tak dále. To si myslím, že je prostě úplně někde jinde za čarou.

Prostě to je velká ostuda, velké neštěstí a jak to říct, je v podstatě katastrofa z hlediska uplatňování lidských práv. Myslím si, že ještě je potřeba takhle říct, že těm, kteří mají tu dočasnou ochranu, tak ta ochrana byla prodloužena, tuším, do března 2028, takže těch se to netýká. Ti, kteří dostali do 5. srpna. Ale ti, kteří žádají od 5. srpna, tak musejí prostě prokázat něco, co je naprosto neslýchané.

Já se obávám, že v historii prostě nic takového nemá žádné srovnání. My tady naháníme nějakému státu lidi do toho jako do kanonády. To je prostě něco příšerného. Rozumím tomu, že když se týká té dočasné ochrany, tak že se ten stát přijímající logicky zajímá o to, jestli ty lidi pracují, když se zapojejí do procesu a přispívají na ty sociální dávky a tak dál — ať už to je ta bilance na tu či na onu stranu, to je celkem vedlejší — ale prostě se zařadí do té společnosti, tak je to naprosto v pořádku.

Ale do toho, jestli ve svém domovském státě, ze kterého utíkají kvůli válce, jestli tam odsloužili tu vojnu, do toho prostě těm státům vůbec nic není. Todleto je prostě tak hrubej faul vůči lidskosti, že já jsem prostě nad tím skutečně zděšen. Takže todleto je můj pocit.

Já ti naprosto rozumím, protože každý z nás, kdo se seznámil tady s tímhletím opatřením — a já musím podotknout, že od toho 5. srpna už došlo k odmítnutí desítek takových žádostí — ale já musím podotknout, že každému z nás určitě před očima běží ty otřesné záběry, jak prakticky přepadávají a násilím odvlákají muže do aut a v podstatě je násilím takto mobilizují.

Ale já se tě chci zeptat na jinou věc, co mě zajímá. Jak je možné, že od prvního dne, kdy prakticky vypukl ten konflikt, jsme sem naprosto jakkoliv bez zábran — nebyly učiněny žádné dohody o tom, jak to bude vypadat — že sem proudili muži, kteří jsou v té věku té brané povinnosti?

Ono to bylo asi taky kvůli výcviku, protože my jsme tady cvičili spoustu těch ukrajinských jednotek, takže aby se to vyhnulo prostě jakékoli evidenci, jakémukoli režimu, tak se ty hranice otevřely. Tím pádem sem přišli — jak to tak bývá — kromě lidí, kteří u nich jsou ty důvody pochopitelné jaksi z lidského, z humanitárního hlediska — tak sem přišlo těžko evidovatelné, těžko odhadnutelné množství lidí, jejichž úmysly mohou být zcela jiné, v podstatě v rozporu se zákony.

Prostě mluvím o určitých kriminálních strukturách. A jelikož ty lidi nepřicházeli bez jakékoli kontroly — eh, a vzhledem k tomu, že Zelenský jim tam tenkrát otevřel ty výzbrojní sklady — tak ty lidé mohou být ozbrojeni neznámým počtem zbraní, které může vyrovnávat nebo přesahovat počty našich a kvalitu vyzbrojení našich ozbrojenců.

Takže todleto je opravdu téma na nejčernější myšlenky. Eh, radši tomu se vyhnout, protože opravdu zdaleka ne všichni Ukrajinci sem přišli páchat trestnou činnost. Já myslím, že naprostá většina z nich utekla, protože tu válku oni taky necítěj jako svojí, od toho cítí, že vlastně jsou nástrojem.

Já bych tady k tomu jenom připomněl takový velice dobrý příklad, kde se to vlastně vyhrotilo do takový krystalicky čisté podoby, a to je vlastně ta situace polská, jo? Tam se to vlastně vyhrodilo tak, že oni teďka začli se bouřit, protože Ukrajinci tam svatě pohřbívají prostě, jak se to říká, ostatky konovalců.

>> Konovalec.

>> Jo, to je teďka ten nový pojem — pohřeb ohavníka. Takže tam je to dvojí a tady je to zajímavý. Většina Poláků se zasazuje o vyhoštění nezaměstnaných Ukrajinců a v Polsku se zvýšil výrazně počet zločinů z nenávisti páchané na Ukrajincích.

Ale prezident polský řekl, že Varšava nepomáhá Kyjevu z altruismu, ale čistě z národních zájmů. Podle něj je hlavním cílem Polska co nejvíce oslabit Rusko prostřednictvím Ukrajinců, které taky nemají rádi. Čili oni vlastně — v jejich polském zájmu — na prostě cynicky na rovinu řečeno — je, aby se potkalo co nejvíc Ukrajinců s co nejvíc Rusy.

Todleto je naprosto šílená situace, ale to si myslím, že je takový jako sice extrémně vyhrocený, ale opravdu je to v pozadí té pozice téměř všech evropských států, že prostě oni tlačej Ukrajince, kteří nemusejí proti Rusům, který nenávidí.

A tady je strašně zajímavý, že Ukrajinci se teďka chtějí nějak s těma Polákama dohodnout — nikoli, že by přiznali, že by se podívali do historie, co si provedli — ale oni chtějí najít společnou řeč například ve vzpomínce na alianci mezi Piłsudským a Petlura v roce 1920, kdy se spojili proti bolševikům, jo. Takže tam se odehrávají prostě takovýdle šílené hry z té minulosti.

Toleto všechno tam hraje, protože oni na rozdíl od jiných národů mají tu historickou paměť bohužel trochu selektivní a příliš – řekl bych – citově zatíženou.

Takže todleto je taková situace, kdy ty aspekty jednotlivé činí poměrně iracionální a těžko předpověditelnou, co se tam vlastně bude hrát dál.

Hmm.

Já jsem měl takovou – jenom se tě doplním nebo se tě zeptám na takovou věc – my vůbec nemáme přehled, jak se staví k ukrajinským mužům v tomto vlastně bojeschopném věku ostatní členské státy. Protože já jsem dneska měla návštěvu tento týden v galerii – dámy, která 20 let žije v Anglii – a ta mi říkala, že Anglie vůbec nepřijímá Ukrajince.

A přitom víme, že to byl Boris Johnson, který byl jedním z těch hlavních válečníků a zatím tehdy ty istanbulské dohody.

A vůbec nemáme přehled, jak je to ve Francii, jak je to v Německu.

V podstatě to vypadá, jako kdyby se s tím celým potýkal jen ten východ – ty postkomunistické země, ty, co byly pod nadvládou Sovětů.

Jenže ten problém zůstává prakticky na nás.

A co říkáš na to, jak se k tomu staví naše politické strany? To by mě zajímalo. Třeba SPD to vítá, jak vidíme, ale neohlížíme se na začátek té války, že se to nedělalo od začátku.

Eh, ano, to oni chytají tygra za ocas, trochu.

Eh, ta debata o tom je naprosto neadekvátní.

Eh, myslím si, že takový šílený příklad byl prostě ten naprosto děsivý přístup té moderátorky k panu prezidentu Klausovi. Kdy prostě ta husa neomaleně tam furt něco kdákala a pan prezident noblesně naznačoval jaksi hloubku problémů – jak historickou prostě, tak i politickou, sociální a tak dál – ale ona prostě naprosto neurvale do něj jako velovala z něj odpovědi, že jo.

To bylo jak u výslechu z ní, jakoby byla velmi dobrá ST bačka, jo, nebo gestapačka možná, jo.

Prostě to bylo něco strašidelného.

Takže tady se bohužel – řekl bych – že ta podstata věci prostě upadá a že se to zneužívá. Všechno se to zneužívá k nějakým dílčím politickým cílům. Nějaké strategické myšlení tady – že by někdo měl – to nemá.

A další věc – nejenom ta migrace z Blízkého Východu a z Afriky, ale i bohužel z Ukrajiny – je bohužel zneužívána politicky. Protože je to velká hrozba. Když třeba tady Babišova vláda se někomu nebude líbit, tak on rozostří ty Ukrajince, kteří jsou tady, aby prostě tomu Babišovi to tady jako zavařili.

Takže z toho je opravdu velmi nehumánní prostředí, které se kolem té migrace objevují – jako nějaká lidská práva. To je opravdu jen klacek, ale ten obsah se naprosto ztratil, že jo.

To je jako spousta lidí se tady ohání křesťanstvím, aniž by četli Bibli, aniž by věděli vlastně, o čem to celé je.

Prostě tady se bohužel lidé fackují už jenom takovými nějakými symboly, pomluvami – a nějaká ta hloubka uvažování a řeči. Prostě znova se vracím – jako k panu prezidentu Klausovi – tam to bylo naprosto jasné ten propad. Ale to je za pár let, že jo.

To je vlastně v průběhu jedné generace. Prostě člověk o jednu generaci nebo o dvě je o něco starší, ale prostě ten úpadek – vůbec celé kultury toho přemýšlení Evropy.

Oni tady furt chtějí zachraňovat Evropu, ale ta Evropa se prostě řítí ke srázu.

Eh a já nevím, co se tady dá zachránit.

Ty já jsem byl zděšen.

Prostě nějaká petice – jako hrdinství – podepsat petici na záchranu Evropy.

Panebože, ať pro tu Evropu něco dělají, ať o tom nemluví, jako podepsat petici. To je přesně taková příznak té dekadence, jo.

Oni si myslí, že když podepíšou petici, tak dělají něco pro záchranu Evropy, ne?

Ať se podívají do základů Evropy, ať si vezou tu Bibli, ať si to nalistují, co tam opravdu je.

Ať si taky zjistí, že tam v té Bibli jsou věci, o kterých se moc nemluví, aby zase byly trošku pokornější k těm jiným náboženstvím. Protože ono to má každý ten chleba, jak se říká – má dvě plochy a jedna se maže, druhá se nemaže – ale většinou to padá na tu namazanou.

Takže toleto si myslím, že je opravdu znamením jako všeobecného úpadku Evropy.

A mně tady přijde zase – já nechci rozšiřovat nějakou tu pesimistickou náladu.

Prostě je potřeba se s tím smířit.

Je potřeba se s tím smířit, že stárneme, že nemládneme.

Evropa taky stárne, taky nemládne, má choroby, ty se ve stáří prostě zviditelňují.

Ale je možné zaujmout velmi důstojné stanovisko.

To znamená zasadit se, aby to, co za to stojí z té Evropy, bylo zachováno.

A to si myslím, že prostě je náš úkol a nemůžeme se koukat na to, jestli budeme úspěšní nebo nebudeme úspěšní.

Prostě to s tím v podstatě nemá co dělat.

Proto je potřeba se asi k tomuto kroku Evropské unie postavit velmi razantně a naprosto jasně. Protože tady se ti ukrajinští muži dostávají do situace, víš – mě to připomíná poslední poznámka – připomíná mi trochu situaci z roku 1938, kdy byla konference v helvetském Eviánu. A až na Dominikánskou republiku – všechny státy na světě odmítly přijmout na své území v nacistickém Německu pronásledované Židy.

Takže ten Hitler pak říkal: „No to co chcete? Vždyť vy je taky nechcete, tak se nedivte, že my je taky nechceme."

Jo, skutečně pouze Dominikánská republika asi 600 lidí tam přijala.

Prostě to bylo naprosto fiasko a ty lidi byli v podobném presu, jako se teďka ocitají ty Ukrajinci.

A bohužel v jejich situaci si myslím, že je mohou napadnout různé nápady a nebude se nám to líbit, ale nemůžeme se jim moc divit. Protože ty lidi se dostali mezi mlýnské kameny těch dějinných událostí prostě a není jim opravdu co závidět.

Já ti děkuju moc za to, co jsi teďka řekl, protože mi mluví z duše a my si v tomhleom maximálně rozumíme.

Já jenom – víš – co můžeme?

Já si myslím, že můžeme všechny kanceláře a všechny lidi, kteří se pohybují kolem vzdělávání, aspoň třeba přimět k zamýšlení. Jestli až jim znovu přijde dárek od Putina – pozvání na promítání největšího hromadného promítání propagandy, jako je velký velvyslanecký výlet – tak aby zapřemýšleli, jestli by nebylo lepší říct něco lidem, těm dětem, těm školákům, o Vladimíru Kernerovi, o filmu Krev zmizelého. A začít přemýšlet, jak s těma dětmi, s těma žáky má mluvit.

Já ti moc děkuju, Honzo.

A jestli můžu – jestli už k tomu nemáš nic – jestli já můžu jít dál.

Ano, můžeš.

Tak tohleto je téma, který si myslím, že je absolutně aktuální.

Určitě všichni naši diváci a my jsme se o tom bavili před vysíláním – velice krátce, vteřinku – eh, bavíme se o tom, co propuklo teďka v Chorvatsku.

Obrovský požár v Omiši.

Je tam 12 000 lidí, kteří utíkají.

Je tam zaseknutých 300 Čechů.

A my se teď budeme bavit o tom, co se děje v Evropě.

Vidíme ty požáry ve Francii, vidíme je ve Španělsku.

Není to nic neobvyklého, ale teď je to opravdu až dramatické, bych řekla.

A my se neustále v Evropě bavíme o tom.

Naše elity se baví o tom, kolik musíme dát miliard do zbraní, do války, do zbrojení.

A jak se díváme na tu bezpečnost, vnitřní bezpečnost těch států.

To mě zajímá, jak se na to díváš ty. Pojďme se bavit na tohle téma.

Já si z mnoha důvodů myslím, že to Babišovo heslo spravovat stát jako firmu je potenciálně velmi dobré, protože když se na moji firmu bude nebezpečí, že nějaký přívalový deště, bude to blízko suchých lesů a tak dál, tak tu firmu se budu snažit ochránit.

Vybuduju tam prostě nějaký vodní příkopy, přísun vody, vykácím tam ty suchý lesy, abych to neměl poblíž. Zajistím si dobrý spojení zdravotnické, telefonní a tak dál a opravdu nebudu si kupovat nějaké stíhačky. Ty mně v tom skutečně nepomůžou. Žádný stíhačky, nic takovýho.

Čili je potřeba vzít rozum do hrsti a začít přemýšlet, co nám skutečně hrozí. Ochrana života, zdraví a majetku v tomto pořadí platí všeobecně. Čili nemůžem to zužovat pouze na výsadu obrany, že by obrana dostávala peníze na ochranu života, zdraví a majetku, ale především na integrovaný záchranný systém.

Já si skutečně myslím, že je potřeba ty hasiče vyzdvihnout, prostě dát jim mnohem větší společenskou prestiž. To jsou lidi, kteří — ti, kteří se s tím setkají, to vědí. Prostě ti, kteří se s tím nesetkali, to nevědí. Ale myslím si, že není vůbec problém si to představit.

Když se něco stane, bouchne někde plyn, něco se stane, tak potřebujou tu záchranku, potřebujou ty doktory, potřebujou ty hasiče. Todleto je naprosto nejdůležitější.

Když v tomhletom smyslu pomáhala armáda, mělo to určitou logiku, že se prostě dávali do těch žen jiných jednotek, které pomáhaly, že se nedávaly nějaký finance, ale tady si myslím, že prostě to pořadí máme naprosto obrácený, naprosto jsme sposvázaný ideologicky a to, co je skutečný, prostě tím se nezabýváme.

Další věc je furt jako ty CO2 a tydlety řeči. Prostě já mám pocit, že ta debata se skutečně vedla velmi zmanipulovaně, protože ta opatření, která se od toho CO2 odvodila, na to někteří byli velice připraveni. To je zas něco velkej velkej finanční podvod, něco jako s tím covidem.

Prostě jsou skutečné věci, jsou skutečné katastrofy, epidemie a tak dál, ale na to se nalepí někteří lidé a ženou to určitým způsobem, kde už mají připravené pozice. Na tole je potřeba prostě dávat velkej pozor.

Čili velice bych uvítal, kdyby vláda, ministerstvo vnitra, kdyby začli více propagovat práci toho integrovaného záchranného systému. Prostě to jsou instituce, které jsou nesmírně potřebné. A řekl bych, že to je společensky furt v tý druhý lize, furt se tady bavíme prostě o nějakejch pitomostech, který jsou navíc ideologicky motivovaný a to, co je skutečně důležitý, prostě to zanedbáváme.

Já jsem se velice dobře poučil v článku Miloše Balabána o těch francouzských požárech, kde on vlastně mluvil o tom, že tam zase ty způsob těch zásahů byl motivován trošku jinak. Ty hasiči zasahovali na to, co jsou zvyklí a opomněli tam staré způsoby obrany proti požárům, prostě ty, který ty hospodáři, ti zemědělci prostě měli za generace vyzkoušené, jo, které třeba nejsou tak lukrativní, ale myslím si, že todleto je problematika, která skutečně stojí mnohem víc za rozpracování než prostě nějaký tydlety vojenský šílenosti, který opravdu nás nezachráněj.

Tady u těch vojáků je potřeba posílit ty jednotky, které mohou nás bránit proti reálnému nebezpečí. Reálné nebezpečí je něco jinýho, než co mají ty ideologicky chorý mozky furt, čeho mají plný ústa.

**>> Hm.**

Já no, já si to pamatuju v roce 97. Jako nebýt armády, tak ještě nebyl integrovaný záchranný systém. Povodně v Olomouci — prakticky to byly ty první obrovské povodně. Ale já se tě chci zeptat na věc, která se samozřejmě dotýká politiky a zase máme před volbami ve Francii a vlastně všichni veřejnost, občané sledují, jak se stát, který si platí, stará v takovýchto případech.

Může to hýbat i politickou situací v daných zemích. A jestli si to ty politici vůbec jsou schopni uvědomit, jak je to důležité.

**>> Já si myslím, že by to bylo obrovský skvělý předvolební téma, kdyby todleto vytáhli, kdyby skutečně začli mluvit o tý republice z hlediska zdravýho rozumu, že lidi by to velice uvítali. A týká se to třeba i toho zdravotnictví, že jo. Sežeň zubaře, sežeň kožaře, prostě vždyť to je něco šílenýho.**

O tomhletom je potřeba mluvit a my tady furt řešíme nějakýme patrioty problémy, který v podstatě jsou generovaný naprosto uměle a je potřeba akorát vyděsit obyvatelstvo nereálnýma nebo latentníma hrozbami. Ano, ty hrozby jsou, ale prostě ta rizika jsou malá, protože ta pravděpodobnost, že by ty hrozby jako nastaly, jsou malý.

Ale tady máme skutečně reálný věci. Já jsem se podílel tenkrát na hodnocení projektů určitejch na vnitru, co se týče prostě těch záplavovejch map a tohodle. To si myslím, že je strašně důležitý a že je to strašně zanedbaný a velice mně chybí prostě to společenské postavení, jo, to společenské uznání prostě, jo, protože když si vzmeš v tomhle počasí, když ten hasič je navlečenej v tom šíleným mundůru, jo, ty lidi tam prostě trpěj, jsou v ohrožení sami, jsou v ohrožení prostě života, protože v tomhletom vydržet a ještě něco prostě někoho zachránit, to je neuvěřitelný hrdinství, jo.

A my furt mluvíme prostě o úplnejch nesmyslech. Takže já si myslím, že velice bych přivítal, kdyby se toho nějaká volební strana chytila, protože to si myslím, že by bylo téma, který by lidem hovořilo ze srdce.

**>> Hm.**

Tak teďka jestli se můžu posunout dál, bych chtěla říct jenom, že držím palce všem těm v omyšli, nezávisle na tom, jestli jsou to Češi, ale kohokoliv, koho se to týká, aby to dobře dopadlo, aby to zvládli. A můžeme jít na další téma.

Ano.

**>> Tak to je téma, které mě zajímá, co nám k tomu řekneš, protože to je věc, kterou jsme se dozvěděli jako takovou aktualitu, že možná nejenom evropské elity, ale celkově se začínají ve Švýcarsku — protože Švýcarsko je taková země, o které víme, že má ten systém bankovní a vždycky se tam ukládaly pro bezpečí velké velké peníze — tak se tam elity světové, bohatí lidé budují hluboko pod alpami bunkry.**

Už je jích tuším snad vyprojektováno 20. Jeden ten bunkr stojí asi milion dolarů a měly by sloužit k úkrytu před ohrožením nejenom pro jejich peníze, ale také pro umělecká díla a všechny takové možné věci.

Co si myslíš, že je motivací pro ty lidi? Myslí si, že je to uměle vyvolaný strach, nebo se dějí opravdu za oponou reálné věci? Takže se to dozvídají jenom tito lidé a my tady zůstáváme jaksi bez informací a my v podstatě v České republice prakticky nemáme ani vůbec žádné kryty pro civilní obyvatele.

**>> Že mě tady napadá ten příměr, oni se — jak to říct — s holou řití narodili a s holou řití umřou. A já jsem ovlivněn četbou Richarda Fromma, že jo, ta úžasná knížka Mít či být.**

Tito lidé v podstatě nejsou. Jejich existence je daná pouze tím, co mají. Oni si myslí, že to mají. A teď co s tím dělaj?

No, já jsem přemýšlel, že bych si jeden ten bunkr objednal tam, ale nějak nevím, co bych tam nacpal, protože to jediný auto, který mám, je dvacet let starý, prostě do toho bunkru dát – tak čím bych jezdil, že jo.

Takže mě to jako... je to opravdu skvělé přemýšlení.

Prostě to je jeden blázen vedle druhého, jeden chamtivec vedle druhého, jeden psychopat vedle druhého a ty Švýcaři jako vždycky na tom, na těch krvavých penězích vydělávají.

Buďme upřímní – Švýcarsko je jedna z nejméně úctyhodných zemí na světě, protože oni opravdu vydělávají na těch krvavých penězích.

Bylo řečeno, že některé bankovní sejfy švýcarské obsahují zlato, které je kontaminováno rtutí, protože pochází z těch vytrhaných zlatých zubů z Osvětimi a podobně.

Takže opravdu Švýcarsku se vyhnout a celý tahle věc – ať se to propadne do horoucích pekel prostě i s těma jejich úschovnami, protože k čemu je vraz, když bude zavřený někde v nějaké jeskyni?

K čemu je auto krásné, které tam bude prostě hnít?

Nevím, no.

K čemu budou ty peníze?

Já nevím.

Oni, ti Švýcaři, možná si myslí, že je čekají, že to bude taková odmrť – jak by ty spící konta prostě.

Takže oni z toho těží, že někdo bohatý umře a pak to tam nechá a oni pak to jako finančně nějak zakalkulují prostě to, co tam je.

Prostě je to – bych řekl, že je to takový příznak té evropské dekadence.

Jako jestli takhle Evropa končí, tak mě žádný smutek z toho mít nebudu.

Já si myslím, že ta Evropa je úžasný kus kontinentu s úžasnými lidmi a naprostá většina z nich opravdu tuhle věc čte – přečte ten článek – jako s údivem a nevěří svým očím a neví, co si o tom myslet.

Protože mě napadá ještě jedna taková pěkná příhoda – oni tam samozřejmě budou ty peníze, které budou pocházet z daňových úniků a tak dál, že jo.

Takže oni to tam prostě budou – ty výnosy vlastně z té zločinné činnosti nebo z takovéhoto... Nemusí to být úplně černé, ale bílé to rozhodně nebude.

A já si vzpomínám – kdysi z těch policejních časů jeden takový vykuk měl strašný strach, aby mu policie nezabavila majetek, a tak to všechno psal na svoji přítelkyni.

To nebyla ani jeho manželka, to byla jenom jeho... Takže policajti kroužili a on byl chudý jak kostelní myš prostě a všechny ty miliony prostě psal na ni – majetky a tohle.

No a jednoho rána se probudil a na čistě neustlaném polštáři byla obálka a tam bylo napsáno: „Ani nevím, jak bych ti poděkovala." Takže já mám zase takovou určitou radost, že spousta z nich prostě o ty majetky přijde.

Prostě tahle se problémarika, která je založená takhle.

Je to byznys založený na strachu, že jo, něco podobného.

Když si tady dělal Andy Šándor, že nabízel prostě ty kryty.

No.

Já nevím – ten kryt, když si člověk koupí, pořídí a opravdu by tady něco řachlo – já nevím, jestli bych z toho krytu chtěl vylézt, jo, i když to tak úplně dotáhnu do konce.

Takže myslím si, že to je z našeho pohledu velmi teoretický problém.

Takže v tom Švýcarsku, když se na to dívám, tak mě to taková – ani bych neřekla tolik strach – jako patří do toho správného klubu: Mám bunkr – když se sejdeš na tom večírku v Monaku.

No a u nás mně se to tvoje rypnutí do Andora Šandora docela líbí, protože já si to pamatuju.

Já jsem viděla dokonce tu tiskovou konferenci, kde je propagoval a mám k tomu naprosto stejný přístup jako ty.

Nepotřebuju takovýhle kryt, ale ok, pojďme dál.

Jestli můžu pokročit dál, protože si myslím, že tahle téma – teď zvážním, protože to mi úsměv na tváři rozhodně nebudí.

A abych byla přesná, tak to chci přečíst, protože Evropská unie připravuje nový útvar složený ze zpravodajských služeb členských zemí. Vytváří si Ursula von der Leyenová vlastní zpravodajskou strukturu.

Jak je možné, že dnes v médiích vycházejí žebříčky úspěšnosti tajných služeb a národních států?

To je pro mě důležité – říkám si, jestli je to nějaké pozitivum nebo nějaká taková sebeobrany, že ty národní státy se tady k této šílenosti Ursuly von der Leyenové tvářit velmi zdrženlivě.

Víš o tom? Co o tom víš?

No, před mnoha lety – něco kolem třináct let zpátky – rakouský poslanec Martin Ehrenhauser publikoval, že v Evropské unii jsou kromě Europolu a Frontexu ještě další čtyři útvary, které pracovaly zpravodajsky: Intcen, Sadcen, Intere a Situation Room.

Nad tím nebyla žádná kontrola.

Vím, že to prostě něco takovýho tam bylo a nevím, jaký je osud těch útvarů dodnes.

Zřejmě nic moc to nedělá.

Proto si ta Uršula zřejmě chce vyfutrovat trochu tu svou pozici, protože ta asi nebude v nejlepším stavu – nebude to nejbezpečnější, co se jí týče.

Já si myslím, že jí ty trestné činy stejně jednou doženou.

Ona chce zřejmě mít zpravodajské informace a řekl bych, že jde spíš o její bezpečí prostě nebo o tu jejich kliku – k jejich potřebě. Protože co se týče Evropské unie jako nějaké společné zpravodajské politiky nebo něco takovýho, neumím si představit, že by tam dali něco citlivého.

Ale také z pohledu Evropy – co tam zvážit – já bych byl strašně na rozpacích, co tam poslat, jo.

Čili bude to pouze jenom formální taková hra.

Možná tam najdou místo prostě někací vysloužilci.

Možná tam půjde pracovat Koudelka, až tady skončí.

Nevím, možná si to tam takhle jako richtují.

Myslím si, že nic moc užitečného z toho nebude.

Možná budou trochu škodí tím, že budou přihrávat prostě těm svým chlebodarcům.

A co se týče těch žebříčků – no tak mě to napadlo nazvat jako Miss Intelligence.

To jsou takovéhle žebříčky krásy.

To bysme vyhráli, ne?

No, to by vyhrál Koudelka, že jo, protože... No, zrovna to říkám.

Manekýn, jo, to je největší.

Jo, ale přemýšlel jsem nad tím, co to vůbec má znamenat.

No, oni si takhle zřejmě trochu přihrávají – jak říkám, když se sám nepochválím, nikdo to za mě neudělá.

Tady u těch zpravodajců to funguje trochu jinak – navzájem se chválí těm vládám vždycky napříč, jo.

Takže my pochválíme je, oni pochválí nás a hurá – zase bude nabitý větší rozpočet.

Jinak to prostě nemá smysl.

Já si myslím, že ta Evropa už se nudí, otravuje a vymýšlejí prostě úplné pitomosti – že reálný výsledek to nemá vůbec žádný.

A skutečně spíš se dá říct, že opak je pravdou – že prostě ti, kteří se cpou na ta první místa, zřejmě mají nějaké problémy. Protože o dobré tajné službě v podstatě není slyšet.

Jo, ta funguje ke spokojenosti těch zákonných adresátů těch informací a tím to končí.

Takže tahle je prostě opravdu – je to takovéto, se to obrací jako zevnitř ven.

Všechna doba je, jak se říká, vymknutá z kloubů.

No.

No to jsem právě chtěla říct, protože já si ještě velice dobře pamatuji pana Langa jako šéfa Bisky a my jsme prakticky o Bisce a zpravodajských službách nikdy neslyšeli.

Já si myslím, že jejich nejlepší vizitka je, když o nich prakticky vůbec vědět nebudeme.

Ale mě zajímal ten žebříček v tom slova smyslu, jestli to, co se odehrává u nás. Protože u nás dělají zpravodajci tiskové konference, palcové titulky plní nejenom Koudelka, ale i třeba vojenské zpravodajství.

Jestli se tak děje i v ostatních členských státech, jestli máme nějaké srovnání, nebo jestli jsme jenom my anomálie vybuzená tou nejvíc katastrofální vládou, kterou jsme od roku vlastně 1918 měli, a to je ta vláda fialová.

>> No, ono se to děje po světě, že je z toho taková určitá móda. Ono to má začátek v těch 90. letech, kdy vlastně skončila studená válka a nastal čas takový, kdy rozbřesk zdravého rozumu se zdál být jako, že to je doba rozbresku zdravého rozumu a ty zpravodajské služby vlastně nastoupily takovou výukovou činnost, že začaly ty lidi, veřejnost, poučovat o tom vlastně, jak se bránit terorismu, jak se bránit finančním podvodům, jak se prostě bránit těm nebezpečím, která byla nebezpečí definována jevově, nikoli subjekty.