Josef Skála: Kdo dnes pouští fašismus ze řetězu?

Pojďme možná k tématu, které si slibujeme vždycky v první středu v měsíci, a to je nějaká doužka z řekněme marxistického pohledu na svět, z díla Karla Marxe nebo jeho velkých následovníků.

A já bych se rozhodl, že dneska vám chci říct pár slov o tom, jak se my marxisté díváme na fašismus.

To téma je živé, velmi živé.

Já jsem ti poslal třeba jiný rozhovor, který mě o který mě požádalo jiné médium, a tam se vyjadřuji k tomu, jak to je s fašismem v Evropě, jak to je s fašismem v jisté východoslovanské zemi a tak dále.

No, zkusím to. Nechci to nerozvádět příliš do šířky a zůstanu toho nejpodstatnějšího.

Fašismus je produktem kapitalismu.

Kdo se pokouší vytvořit zdání, že to je jinak, tak samozřejmě se pokouší o jaksi krkolomný výklad, který neobstojí v žádné seriózní diskuzi a tváří v tvář prostě reálným faktům.

A protože tomu tak je a protože fašismus nakonec diskredituje strašně ty vládnoucí kruhy, které nějakým způsobem ho podpořili a podporují znovu, tak se pochopitelně musí vytvořit nějaká úplně střeštěná teorie, která odvede pozornost od té podstaty.

Jedna taková teorie, říká to hezky jeden můj kolega, zahraniční historik, to je takzvaná grázlovská teorie fašismu. Prostě se najdou nějací grázlové a ti se dají dohromady a jakýmsi zvláštním zázrakem se z nich stane velmi vlivná politická síla a nakonec se dokonce dostanou do čela státu, jako v nacistickém Německu, předtím v Itálii a tak dále.

Lidé, kteří tomuhle věří, tak mají důvod tomu věřit, pokud jsou z nevědomosti a neinformovanosti, protože to skutečně odvádí pozornost od té podstaty.

Pak je druhá teorie, ta co si pohrává s pojmem totalitarismus.

Ona se plně rozvinula na prahu, na počátku studené války, kde lidé jako Karl Joachim von Friedrich a Zbigněv Břežinský a do jisté míry Hannah Arendtová vytvořili prostě teorii o tom, že vzali některé jaksi zevní znaky německého fašismu, italského fašismu, ale i třeba španělského a tak dále, a teď je vypreparovali do čistě takových procedurálně povrchních některých prostě zkratek a teď řekli, že vlastně něco takového bylo i v Sovětském svazu tehdy a po válce u nás a tak dále.

To se samozřejmě někomu hrozně líbí, protože si ohřeje svoji polívku, ale je to totální prostě nesmysl.

A můžeme se potom bavit, proč je to nesmysl a tak dále.

No a já bych rád tu zacitoval pár myšlenek z klasické definice fašismu, která zazněla na sedmém kongresu Kominterny, komunistické internacionály, v roce 1935.

Jejím lídrem byl tehdy Georgi Dimitrov, bulharský komunista, kterého si asi vzpomenou mnozí z vás. Byl poté, co si nacisté zorganizovali svoji provokaci s podpálením říšského sněmu, také obviněn společně se svým kolegou Torglevem a drželi ho ve vězení a chtěli ho usvědčit z toho, že on je strůjcem komunistického hnutí a tak dál, že chtěl zapálit říšský sněm.

No, Dimitrov se zachoval jako velmi obratný a energický řečník a dokázal tam sám bez právníka velmi ostře polemizovat se soudcem a s prokurátorem a v podstatě dokázal, že to je všechno velká lež, že nemají po ruce žádné důkazy.

Nakonec se mu podařilo jaksi uvolnit, vysvobodit. Nebyl souzen, nebyl trestán, odešel do Sovětského svazu a tam prostě byl v čele komunistické internacionály.

A v roce 35 na tom kongresu, který znamenal značný zlom v práci, které v podstatě znamenal nový pozdrav ke strategii a taktice komunistického hnutí mezinárodního, kdy bylo zřejmé, že je třeba vytvořit co nejširší frontu proti fašismu, která se nemůže omezovat jenom na řady dělnického hnutí, ale musí hledat spojenectví i s dalšími demokratickými, protiválečnými a tak dále silami. A Georgi Dimitrov, nebo jak se mu dřív říkalo, Jiří Dimitrov, podobně jako se kdysi říkalo Jiří Washington, tak podal tu definici takto.

Říká, že fašismus je otevřenou teroristickou diktaturou nejreakčnějších, nejšovinističtějších a neimperialističtějších živlů finančního kapitálu.

A také dodal, že je třeba prozkoumat pochopitelně zvláštnosti té diktatury v jednotlivých zemích a hnutí fašistických, a zdůraznil: nejde jen o běžnou záměnu jedné buržuazní vlády druhou, ale o vystřídání jedné státní formy třídního panství buržuazie, buržuazní demokracie, jeho druhou formou, otevřenou teroristickou diktaturou.

Stručná definice, ale velmi výstižná, která jasně říká, jaký je, kdo je v pozadí a v čem ten fašismus je zásadně odlišný i od relativně demokratických forem stejné třídní vlády.

A já to malinko rozvinu, protože jsme v situaci, kdy to začíná hnědým morem velmi tady zavánět a musím v podstatě nebo na samém prahu této části úvahy projevit hluboké pohrdání, ale opravdu pohrdání nad lidmi, kteří stojí takzvaně na levici a žvaní o hnědnutí lidí, jako jsme my.

To je už větší služba těm ukrajincům.

Opravdu, pak už jenom když ta nová sociální demokracie ještě křičí Moskva hoří, přej si něco. No tak to už je to je tak na úrovni zhruba stejné hnědnutí.

No pojďme si zrekapitulovat jednotlivé etapy toho, jak se v posledních letech ta tolerance vůči hnědému moru ze strany vládnoucích kruhů, a ne žádných levičáků, gradovala. Tak to má dvě stránky.

Ta první je vztah k těm, kdo nacismu přeráželi vaz, tedy k Sovětskému svazu a samozřejmě ke komunistickému hnutí a dalším spojencům.

Po druhé světové válce desítky let byla snaha tak jako to ten gigantický výkon Rudé armády nějak trošku zlehčit, snížit jeho přínos, význam.

Byly ty teorie o generálovi Mrazu, který vlastně porazil Wehrmacht u Moskvy a u Stalingradu a tak dále, a spousta podobných takových verzí.

No potom přišla další fáze, to už je z posledních desítek let, kdy se vlastně říkalo, že Sovětský svaz nás a další země ne že osvobodil, ale že vlastně okupoval, že jakési asiatské hordy se tady nabalily a tvrdit, že to bylo osvobození, je nesmysl, protože jedna totalita nahradila druhou totalitu, a ty hovadiny tohodle typu.

Mimochodem, sovětská armáda odešla z Československa před Vánoci roku 91 ve stejném termínu jako americká armáda.

Takže i z tohoto hlediska je to prostě lež jako věž.

A pak to jako jde ještě dál.

Vzpomeňte si. Pak se hledá dokonce falešný vinník druhé světové války.

To znamená Evropský parlament v roce 2019, jak si vzpomenete, v září u příležitosti kulatého výročí vzniku nebo propuknutí druhé světové války, přijal naprosto skandální lejistrování, které tvrdí, že tu druhou světovou válku zavinil Berlín a Moskva, nebo Hitler a Stalin, to je jedno, jak to budeme říkat.

A nikdo z těch hlupáků a morálních invalidů, kteří pro tohle zvedli pracky, si nepoloží ani elementární otázku.

Počkejte, tak ten Stalin a to sovětské vedení jako spískali tu válku proto, aby Sovětský svaz přišel o 27 milionů lidí, o chlapi v nejlepším věku prostě, kteří hynuli na těch frontách a také ti nejodhodlanější.

Tam zahynulo, zahynuly, že jo, sovětských vojáků zahynulo přes 10 milionů z těch 27 milionů obětí všech.

No a pochopitelně, že to byli lidé z velké části v nejperspektivnějším věku a také lidé nejodhodlanější.

Tak jestli si někdo myslí, že v tom Kremlu jakože seděly týpky, které jako si tohle přáli. Nebo já jak si to představuji – se představí, že by si Hitler vzal Stalina za parťáka a teď by táhli na Paříž a Londýn, nebo ty debilové ani nejsou schopný vůbec, jako oni prostě žvaní nesmysly. A proč se to dneska nosí?

No tak to visí ve vzduchu.

No a teď to dochází k postupné, ale postupnému vyviňování a nakonec i glorifikaci nacismu a jeho pohrobků.

Takže vezměme příklad té války, to, co jí předcházelo, toho, co jí předcházelo východně slovenských hranic.

I když přišel ten Majdan v roce 14, tak i některá jaksi režimní média ne zcela zakrývala, zastírala, že to byl násilný státní převrat a že do čela se dostali lidé, kteří se opírají třeba o ty pluky Azov a tak dále. Ty jednotky typu pluku Azov jsou otevřeně neonacistické.

No jo, ale pak se pustil kyjevský režim do té takzvané protiteroristické operace, která zmasakrovala cca 15 000 lidí prostě jen v tom období od roku 14 do roku 22 v Donbasu.

No a teď jako tomu bylo třeba najít nějaké alibi.

Takže třeba americký kongres prohlásil pluk Azov za sílu, do které nesmí být vražený dolar americký, protože uznávali, že to je fašistická struktura.

Pak říkali, že se začlenil do armády ukrajinské, že se změnil a že už je to něco jiného a tak dále.

A teď to dochází tak daleko, že na Ukrajině se přejmenovaly tisíce, ne že desítky, ale tisíce ulic a náměstí podle Bandery, Šucheviče, Melnika, Konovalce a dalších pohlavárů nacistického, nacistických zjevení ukrajinských. A v poslední době se dokonce konají rituální pochody těchto lidí.

Tam se přivezli toho Melnika, že jo, a za účasti celé státní honorace ho tam slavnostně povzbývali. On byl v zahraničí, jeho ostatky.

A teď to učinili s Jevhenem Konovalcem, což byl člověk, který dokonce zakládal ten ukrajinský nacismus a jeho zárodky zakládal v Praze v 20. letech minulého století.

A česká režimní prostituce přišla s takovými články, že vlastně to byl člověk odvážný a koneckonců byl proti Rusákům a bolševikům, že jo. Tak to je svatá věc.

No a jak to tady sepisoval, tak snaží se jako obrátit na Tomáše Garika Masarika a oni přiznávají, že nemají žádný důkaz, že by ho na tom hradě přijali, ale jako – a teď tak jako tomu vytváří takovýhle prostě rámec.

No a ty pochody probíhají. To je kopie, to je přeskopírák s tím, co se odehrávalo v nacistickém Německu. Tam chodí a mají ty pochodně, jo. Dělají to večer pod pláštíkem té tmy, jak je to dramatičtější a tak dále.

A takové Polsko, jehož vládnoucí kruhy taky nemají rádi moskaly, jak oni říkají, a radovali se z toho, že ta Ukrajina jako vede válku tím směrem. Tak teď ale je dohnala vlastní historie a oni musí nějak zareagovat.

Na tu Volinskou řeš, kdy ukrajinští opravdu jako vyvrhové vraždili desítky tisíc žen, dětí a jiných bezbranných prostě civilistů, dopouštěli se naprosto sadistického mučení a až neuvěřitelného mrzačení těch prostě mrtvol.

Poláci, ať mají jakýkoliv vztah třeba k Rusku, mnozí z nich, tak tohle je prostě přes čáru. Protože oni očekávají, že se k tomu ten ukrajinský režim nějak vyjádří, ale ukrajinský režim si nechce, nemůže si zřejmě dovolit naštvat svoje hlavní opory. A to jsou tyto síly, které jsou pyšné na nacistický rodokmen.

A teď to polské vedení je takhle mleto z jedné strany na druhou a musí nějak reagovat. Vzali Zelenskému – ten Melnik, eh Valenca, dokonce se prohlásil, že už s tím nechce mít nic společného a tak dále.

Tam je kouzelná ještě jedna taková souvislost nebo detail. A sice to, že vy víte, že třeba Katyň – já nebudu to rozvádět, víte, co se stalo v té souvislosti a tak dále – tam se odehrávaly nějaké vykopávky a exhumace.

No a polské úřady opakovaně žádaly, ať je pustí na místa, kde jsou pohřbeny oběti toho volinského masakru.

A ukrajinské ředo řeklo, že je to nezajímá prostě, že nic takovýho nebude.

No a to ty Poláky naštvalo poměrně jako ještě víc. Tak tam se rodí takový velmi pěkný konflikt.

Já to zkrátím, přátelé. Já jsem vyjádřil včera i na mítinku k výročí začátku druhé světové války myšlenku, že z antifašismu se stává ohrožený druh.

Kdekoli začneme hovořit trochu důsledně jen o fašismu, říkat pravdu o něm. Natož pak o tom, jak se k němu v různou dobu hlásí někteří miláčkové prostě dnešního našeho režimu a jiných západních zemí, tak vám hrozí, že budete prohlášeni za extrémisty a tak dále. Že lžete a že to tak přeci není a nepřehánějte. A hlavně – kdybyste říkali jakoukoli pravdu, která se nehodí, tak jste agenty ruské propagandy.

Jo, tak to je pochopitelně vážná věc. Pojďme si na to dát pozor, protože to je velmi nebezpečné.

Fašismus i dnes je, řekl bych, silou, která provokuje k válce, vede válku a provokuje k ještě větší válce. To se nás týká zcela bezprostředně.

A dívat se na to, že no tak někdo to tady přehání a ono to přejde – ne? Tak to není.

Jakmile se směj urvat ze řetězu tyhle síly a státní moc je toleruje nebo dělá mrtvého brouka, což je případ české státní moci. Už jste někdy slyšeli, že by někdo z vládnoucích našich papalášů se jasně vyjádřil k tomu, že je naprosto nepřijatelné pořádat ty rituální zhovadilosti v Kyjevě?

Já jsem neslyšel jediného českého ministra, předsedu vlády, nic na ten způsob. Já vím, že je to pohodlnější se tvářit, že jo, a že nemá pak problémy s Urzulou Fonder a já nevím s kým ještě. S Kajou Kalas a tak dále. Ale to je v naprostém rozporu se zájmy České republiky.

Protože čím víc bude mít zelenou celý ten slepenec sil, které jsou tak či onak pyšné na nacistický rodokmen, které sami vládnou naprosto totalitárskými metodami, které přepisují dějiny absolutním způsobem a glorifikují grázly nacistické – nad nimiž se mimochodem zvedal žaludek nad jejich zločiny v Volinské řeži a zdaleka nejenom v Babiaru a jinde, i řadovému mančaftu Vermachtu. I ti z toho byli jako skleslí – co to je za zvířata, tohle prostě.

Tak ustupovat této vlně znamená stvářet další a další prostor pro to, že se nám bude říkat: aha, tak svatá věc, tito lidé – to je dobro s velkým D, a musíme podpořit zuby nehty.

Minimálně si urveme od úst a budeme tam valit spoustu peněz a já nevím čeho, zbraní a v krajním případě dokonce asi musí nastoupit jo ozbrojení chlapci, prostě, a dát se do boje, pač tam se přeci bojuje za Prahu.

To je velmi nebezpečné.

A nejvyšší riziko samozřejmě spočívá v tom, že ty provokace dojdou tak daleko, že se strhne eskalace, která nakonec může zasáhnout i naše území a může ve finále vést i k užití jaderných zbraní, k tomu, že bychom i my si užili jaderný ohňostroj.

To je ta spojitost, která opravdu je mimořádně nebezpečná, mimořádně alarmující.

Budeme se k tomu vracet prostě i v příštích, i v příštích relacích.