Jiří Paroubek | Xaver s hostem

Krásný dobrý večer, přátelé.

Neděle 21:00, kterým s hostem a s námi ve studiu pan Jiří Paroubek.

Dobrý večer.

>> Dobrý večer.

>> Jiří Paroubek, bývalý premiér naší země, bývalý předseda sociální demokracie, dnes předseda ČSSD.

>> Ano, česká suverenita.

>> Suverenita sociální demokracie.

>> Sociální demokracie.

No a jako vždycky, když přijde pan Paroubek, vy říkáte, že se můžeme ptát na cokoliv. Platí to pořád?

>> Já myslím, že ano.

>> Tak pojďme nejprve, pane Parouku, vyhodnotit, co Babišova vláda za prvních půl roku. Jak to vidíte?

Tak já si myslím, že ta Babišova vláda se tedy snažila. Je to změna proti tomu, co tady bylo předtím ty čtyři roky. Řekl bych, že je to změna ve všech směrech — v té vnitřní politice, tím důrazem na to, že se bude starat o české občany a ne o Ukrajinu. Tak jako to prvoplánově dělala tedy Fialova vláda.

Začalo se jí dařit prosazovat i některé zákony, které bych řekl mají určitý význam. Došlo k určitým změnám také v zahraniční politice, což je důležité. To souvisí jednak s tou pozicí této vlády a tedy České republiky, která už tak není nadšená z toho, aby se angažovala v konfliktu na východě Evropy nebo kdekoli ve světě. Mám na mysli perský záliv. Takže tahle vláda je velmi ostražitá v tomhletom.

No, ale samozřejmě jsme součástí NATO, jsme součástí Evropské unie. Myslím si, že i takový ten první pokusný balónek, který udělal předseda sněmovny Okamura svojí cestou do Číny, nám otevřel cestu k tomuto ekonomickému a obchodnímu gigantovi vlastně po čtyřech letech, kdy neexistovaly žádné vztahy — jenom osočování ze strany tedy Fialovy vlády.

Takže došlo k řadě změn a já ty změny vítám. Samozřejmě půl roku není dlouhá doba. A je potřeba také vidět, že od začátku ta vláda čelí soustředěnému tlaku některých politických a zájmových skupin. Za tou politikou jsou i ty zájmové skupiny. Myslím, za těmi současnými parlamentními opozičními stranami jsou i zájmové skupiny, kterým prostě tahle vláda nevyhovuje.

Je tam prezident republiky, který má kolem sebe nějakou kohortu lidí, kteří jsou svázáni se zájmy zbrojařů. Takže proto takové ty nesmyslné požadavky, že budeme vynakládat — abychom vynakládali v nějakém poměrně krátkém čase 5% hrubého domácího produktu v přepočtu na státní rozpočet na zbrojní výdaje. To by znamenalo v letošním roce třeba asi 430 miliard Kč. A s tím, jak poroste ten hrubý domácí produkt, no tak to bude třeba za těch 5 let 500 miliard korun. Byla by to vlastně každá pátá koruna z příjmů státního rozpočtu. A to vidím jako mimo kapacitní možnosti českého státu.

>> Řekněte, pane předsedo, jak to vidíte ten problém mezi vládou a prezidentem republiky nebo mezi vládou a Hradem? Není v tom náhodou kus nějaké politické neohrabanosti? Nešlo to udělat jinak?

>> Tak já si myslím, že to jsou věci, co jsem tady řekl. To znamená, že ta skupina kolem prezidenta republiky se snaží dosáhnout co největšího čerpání, nejvyššího čerpání zbrojních výdajů. Tak myslím, že ta vláda, i když to neříká tak úplně otevřeně, si uvědomuje, že to je mimo kapacitní možnosti státního rozpočtu České republiky.

Vím, že pokud budeme dávat nepřiměřené částky na zbrojení, no, tak nebudou peníze na důchody, na podporu mladých lidí, na komunální bytovou výstavbu, na investice státu — myslím zejména do dopravní infrastruktury. No a takhle bych mohl pokračovat na školství, zdravotnictví.

>> Dobře, ale nešlo to udělat jinak?

>> Jak? Nevím, jak. Když tihle lidé...

>> Ano, jde to udělat tak, že za dva roky jsou volby prezidenta. Nové volby prezidenta. No a pak mají občané možnost se tohodle člověka zbavit. To je veselé.

Já se ptám — je taková praktika vás. Vy jste přece také byl předsedou vlády a byl jste v nějakých vztazích s prezidenty nebo s prezidentem. A mně pořád leží v hlavě, jestli na nějakém jednom detailu jménem Filip Turek se to celé muselo rozsypat.

>> Já si myslím, že to byl jenom spouštěč.

>> Mhm.

>> A to ostatní, to všechno vyplývá z toho, o čem jsem tady před chvílí hovořil. Z těch diametrálně rozdílných zájmů té skupiny kolem prezidenta.

>> Ano.

>> Která v podstatě reprezentuje zájmy zbrojařů, zájmy zahraniční. No a té skupiny těch vládních politiků — to nejsou skupiny, to jsou tři vládní strany, které mají zájem jiný. Které chtějí sloužit té veřejnosti, té české veřejnosti. Samozřejmě musí také nějakým způsobem respektovat to, že jsme součástí NATO, že jsme součástí Evropské unie.

No, ale já si myslím, že hlavně čekají na ukončení toho konfliktu na Ukrajině. A pak se řekne: no tak už nebude potřeba vynakládat takový šílené prostředky na zbrojení. No a pak se věci začnou vracet do normálu. To znamená levné suroviny z Ruska, odbyt zboží do Ruska, do Číny, do celého světa. Takže tomu já rozumím a myslím si, že takhle je orientovaná ta současná vláda.

Ale ta současná politická opozice a ta hradní skupina nemá na této politice žádný zájem.

>> Dobře, tak zkusím to ještě jinak. Já rozumím tomu, co říkáte. Rozumím i tomu, že říkáte Turek byl...

>> To jsou nesmířitelné zájmy.

>> Dobře, pane předsedo. A vy byste na místě Andreje Babiše se s prezidentem nedokázal na tom dohodnout?

>> Ale jak se chcete dohodnout s člověkem, který chce v podstatě velet?

>> No jak se chcete dohodnout? Ta otázka takhle nestojí. Vy se s ním musíte domluvit. Vy jste předseda vlády země a on je prezident. No tak já si myslím, že tady to bude o politickém boji. Celé to volební období bude štěstím vlády a štěstím tohohle národa.

Pokud Petr Pavel skončí za ty necelé dva roky jako prezident republiky ve své funkci a přijde tam nějaký realisticky uvažující člověk...

>> Ale podívejte, já dám příklad. Nedávno — vlastně tenhle týden jsem byl v jedné televizi. Tam mě vyslýchali, jak jsem to měl, když jsem byl předsedou vlády s prezidentem Klausem.

>> No, ono je to velký rozdíl. Prezident Klaus sice má jiné názory na různé věci v politice, v ekonomice, v sociální oblasti. Ale v zásadě sleduje národní zájem — trošku jinak, než jsem to dělal já. Ale tihle lidé sledují jenom zájmy zahraničních buď mocností a nebo zbrojářských skupin.

>> Nepřijde vám trošku, že Filip Turek se stal hromosvodem Babišovy vlády? Já jsem nad tím hodně přemýšlel, protože vy jste si taky užil svého času.

>> No, tak je to srovnatelné, to, co si užívá. On má moje sympatie, protože skutečně to není jednoduché.

>> Ano. Vy jste relativně věděl, jak na to v té době?

>> No, tak věděl. Ale dobře po těle mně nebylo. Takže určitě není dobře po těle ani jemu. Jo. Takže je to velký tlak a v tom tlaku můžete dělat chyby nebo můžete dělat něco, co je považováno za chybu.

>> Mhm. Jo.

A ta dnešní doba je náročnější v tom, že v těch sociálních sítích se všechno, i drobná chybička, rozprskne do obludných rozměrů.

Jo, to dřív přeci jenom tolik nebylo.

Samozřejmě byla tady televize, byla tady mainstreamová média, která byla z 90 % proti té straně, kterou jsem vedl. Ale dneska to jsou mocné zájmové skupiny.

Dneska třeba jsem koukal na Facebooku, tam pan Paukner dává svoje statusy. Je to nesmírně zajímavé z toho hlediska, že odkrývá pozadí třeba deníku N, těch lidí, kteří to financují. To jsou miliardáři, kteří mají své zájmy, kterým je úplně jedno, jaké jsou zájmy běžného českého člověka.

Ti mají svoje zájmy, ty chtějí zbraně, ty chtějí co nejnižší daně, aby byly co nejhubenější, nejdetnější veřejné služby. Jim je to úplně jedno. Nějaký národní zájem, ten vidějí v tom, že mají svojí kapsu.

Ještě speciálně mě zajímá, jak hodnotíte výkon, tak to řeknu, výkon Petra Macinky v pozici ministra zahraničích věcí.

Tak já myslím, že se to zvládá velmi dobře. Chvílemi bravúrně, chvílemi do některých sporů bych se nepouštěl, tak přece nemá smysl se vybrat na cestu tam, kde je zřejmé, že vás vypískají. Tak se tomu vyhnul.

I když já jsem taky jednou takovou hloupost udělal – a to bylo, že jsem se nechal zoulovat vajíčky u anděla a to jsem věděl dopředu, že nastane, ale bylo to zbytečné.

Takže je dobře, že třeba ministr kultury se pak vyhnul té veřejné, řekl bych, pohaně, která ho čekala na úvod Karlovarského festivalu, protože to nemá smysl. To jsou lidé, které bych nazval kávová sedlina – pražská kavárna nebo brněnská, to je jedno, prostě kávová sedlina. No a ty tam chtějí předhodit někoho. To je takové to předhození a oni ho zmasakrují.

Teď ještě k tomu – tendenční moderátor, abych nejmenoval pana Ebenčího. Takže oni vlastně tímhletím způsobem se snaží vytvářet veřejné mínění, tlak přes Milion chvilek, přes takováto nátlaková akce, přes lidi v kultuře.

Jsem nedávno si všiml nějakého hrozného vyjádření pana Lábuse, který řekl, že je potřeba zasáhnout proti té politice, kterou tady dělá vláda, nejlépe povstáním, jestli jsem tomu dobře rozuměl těm zmateným slovům, protože prostě ta Česká televize, to je záruka svobody. Podle mě je tendenční, dobře, ale z jeho hlediska záruka svobody.

Pan Lábus už je trošku mimo, ale já na rozdíl od pana Lábuse jsem nepodepsal antichartu. Rozumíte? Čili to jsou lidé, kteří jsou ochotni sloužit jakémukoliv režimu.

A teď mu někdo řekl: „Tak víš, my si trošku jako my ti trošku pomůžeme, nejseš vidět." Já si to umím představit, jak tohleto probíhá. Je to těžké pro ty lidi. Už jsem včera viděl, jak ho někde chválili v České televizi. Čili to je takové trapné.

Pro mě Česká televize není zárukou vůbec ničeho. Jenom to tak jako chci tady podpořit, ale nevím, co vlastně řekl pan Lábus a začíná mi to být i jedno, protože já nevěřím v tu sílu těch umělců směrem k lidem.

Tak nějakou sílu to má, jinak by to nedělali. A snaží se vytvářet tlak na to veřejné mínění. Stejně jako Milion chvilek, tak vláda byla týden ve funkci. Vzpomeňte si, jak to bylo v lednu.

Jo, Petr Macinka poslal běžnou SMS poradci premiéra – ještě k tomu neformálnímu – a poradci prezidenta, pardon. A prezident podal trestní oznámení.

Tak jestli takhle začíná spolupráce prezident a vláda trestními oznámeními, to tady přeci nikdy nebylo. Já jsem nikdy nepodal trestní oznámení na Václava Klause nebo Václav Klaus na mě, když on byl prezident a já jsem byl předseda vlády. To se prostě nedělá. To se musí zachovat nějaké dekoróm – a to tak, aby to proběhlo v tomto tónu jí neměl psát tu SMS.

Tak když se napíše takovýchle SMS, tak ji přece nemůžu zveřejnit. Rozumíte? To se nedělá. Musím zachovat dekórum.

Stalo se vám někdy za dobu, co jste byl premiérem a předsedou třeba sociální demokracie, že jste od někoho dostal v podobném tónu SMS?

Tak to si nevzpomínám. Tak to bych si určitě nenechal líbit, ale rozhodně bych to neřešil trestním oznámením.

Jak se to řeší?

Tak buďto tomu člověku zavolám, snažím se mu vysvětlit, pokud to byl někdo blízký, protože pak má smysl se tím zabývat, nebo jestli je to někdo vzdálenější, no tak pak nemá smysl se tím vůbec zabývat.

Ještě se chci vrátit k těm věcem, které žijeme a sledujeme, ale napadá mě – udělal jste zásadní politickou chybu?

Tak určitě jsem nějakou udělal – zásadní.

Tak poučte mě.

Já nevím, já se ptám, protože já vím jenom o jedné.

No tak to mě řekněte.

A to bylo po volbách 2010, jo? Že jsem to zabalil – že jste to neměl.

Hele, já si myslím, že byste byl čtyři roky premiér.

To bych nebyl, ale to prostě ty věci veřejné byly ochotny se mnou jednat samozřejmě, ale nebyli ochotny se dohodnout. A já jsem to věděl, že je to jenom past. Jo, že je to past. Protože pak by řekli: „No, tak on s námi vlastně jednal, on by s námi šel do vlády."

No a takhle musela jít topka, takhle musela jít ODSka. Topka se z toho nevzpamatovala do dneška. A ODS, no tak ta má taky na mále, takže ta se v tom plácá jak se dá. Tak se jí podařil ten trik s tou, řekněme, koalicí spolu. Ten byl dobrý.

Na rozdíl od levice, která nebyla schopná se spojit, tak se pravice spojila. To bylo dobré.

Přinejmenším nebyla to chyba vůči té sociální demokracii, která od té chvíle šlac grunt.

Podívejte, premiérem byl Sobotka.

Ano.

No a tak.

No, já vím, ale jako ti hoši do toho měli chuť a ti hoši by mě bývali – by mě bývali trýznili. Dokazovali by mi, jak oni by to dělali skvěle beze mě, že vlastně já jim to celé kazím. Mainstreamová média by je podporovala.

A já už bych dneska – každý předseda musí snášet. Já vím, já jsem to snášel pět let. Tu stranu jsem dostal z 8 % do pozice nejsilnější strany v zemi během několika let.

Ale jako já mám zájem také žít.

Já tomu rozumím.

Kdybych zůstal v té pozici, tak bych ji stejně dlouhodobě neuhájil. To za prvé. Za druhé, dneska už bych nežil. No a ten život má pro mě větší hodnotu.

No jistě.

Tak ten tlak byl tak ohromný.

Tak ohromný. To, co zažívá Filip Turek několik měsíců, já jsem musel zažívat pět let.

Jo, jenže já pořád si to neumím vysvětlit nějak rozumně, protože to by tenkrát to bylo 22 %, to je přece super výsledek.

No, tak je to super výsledek, ale nemůžete dát dohromady koalici podle své představy. To znamená – to jo, ale je to karta, s kterou se dá hrát.

No, dá se hrát, ale tak jenom do té chvíle, než se dohodnou za vašimi zády ti, kteří mají většinu.

A to by byly věci veřejné, Topka a Odeska. Tak by to dopadlo.

To já zase umím to, co asi málo politiků v téhle zemi umí. To znamená, že umím odhadnout, že po písmeni A, B přijde taky písmeno C a D. Takže to jsem uměl odhadnout a říkal jsem si, že za ty čtyři roky se znemožní tyhlety strany, k čemuž také došlo.

>> Pořád nechápu to, proč jste nezůstal v opozici.

No, tak tam byli jiní a ti už neměli zájem, abych s nimi spolupracoval. Sobotka neměl zájem. Podívejte, Bizonovi, kteří ho řídili – Bisonen Rose, kteří ho řídili – no, tak spolupracovali s panem Bakalou, což je člověk, který tady hájí americké zájmy, řekněme si otevřeně. Já jsem byl člověk, který vystupoval otevřeně proti jejich takzvané radarové základně. Dneska už by to byla základna, kde by byly samozřejmě rakety s ohledem na mezinárodní situaci. A my jsme jednou z mála zemí v Evropě, kde nejsou cizí vojáci a já bych byl rád, aby to tak zůstalo. A to byla hodnota, která pro mě byla velice důležitá.

>> Rozumím. Tomu se dá vlastně i věřit.

>> To tomu věřte. Počkejte, pane předsedo. Tak to zas jako opatrně, ale přece promiňte, že ještě to krátký exkurz – už do té historie půjdeme do současnosti. Přece Sobotka musel vědět, že na to nemá.

>> Hele, nikdo si to nepřipustí.

>> Jak to?

>> To si připustí lidé, kteří o tom přemýšlejí, jako já. Když jsem do jakékoliv funkce šel, tak jsem si vždycky říkal: na to, mám na to, můžu to zvládnout. Ale tihle lidé ne. A tihleti Vysoni a další zájmové skupiny, tak ti ho v tom ubezpečovali. Samozřejmě my ti pomůžeme, my to uděláme. A teď viděli ty halafance, který zatím jsou.

>> Počkejte, tomu se nedá bránit. Materiálnímu zájmu lidí se nedá bránit. Někteří lidé by upekli babičku vlastní.

Mám pro vás kvízovou otázku. Proč si myslíte, že jsem nekandidoval na ředitele České televize? Protože vím, že na to nemám.

No dobře, ale vy jste jeden z mála, který si tohleto připustí. Ale ten Sobotka si to nepřipustil. Nepřipustil si to ani Hamáček, ani Chovanec. Nepřipustila si to ani Jana Maláčová, která si myslela, že za půl roku zvrátí všechno.

>> Dobře, ale Hamáček a Chovanec byli o poschodí výš než Sobotka. Sobotka z nich byl nejslabší.

Ale tyhlety byly ještě slabší. Ten Sobotka aspoň něčemu rozuměl, ale byl bohužel introvertní, což pro politika ve vysoké funkci je sebevražedná vlastnost. A Michal Hašek.

>> Michal Michala mám rád.

Jo, ale nemyslím si, že by to zvládnul.

>> Já jsem věřil tomu, když jsem je viděl, když jsem řekl: hoši, já končím. Mimo jiné taky proto, že před těmi volbami 2010 jsem necítil velkou podporu s jistou výjimkou Michala Haška. Právě ten, když jsem potřeboval, aby šel někam nějakou nepříjemnou věc vyřídit.

>> Speciálně tedy Michal Hašek za vás kopal jako hodně.

>> Šel, tak šel. Ale Michal – já jsem od nich čekal zkrátka víc. Jednak se spolu nedokázali dohodnout, jednak prostě hlavně Sobotka na to nebyl.

Tak no a teď se ukazuje, že kdo dobře přežil, je Jeronim Tejc.

>> No, ono to je jednoduché.

Já jsem mu to taky Jeronýmovi řekl veřejně, myslím, že jsem mu to i napsal. On na sobě pracoval, on nebyl jiný. Nechal se zaměstnat někdy v té vězeňské službě, poznal detaily, pracoval na svých znalostech i v oblasti práva. Takže dneska je to člověk, který je hotový a mohl by klidně třeba stranu, jako byla sociální demokracie, řídit.

>> No určitě před těmi deseti lety, kdyby to tak bylo.

No, ale to zase ta neprostupná vrstva stranické oligarchie – ta ho nepustila nahoru. Takže oni se báli každého schopného člověka, takže ta strana vlastně zničila sama sebe.

>> V tomto smyslu určitě.

>> Já jsem třeba čekal, že se víc chytne pan Birke. Mně přišlo v jistý chvíli jako nadějný politik.

>> Tak pan Birke určitě má zájem spíš o tu komunální politiku, protože vidí to jako něco konkrétního, co dělá pro lidi v Náchodě. Dělá to dobře. Samozřejmě průnik do nějaké krajské politiky nebo celostátní politiky je možný, ale on je handicapován zdravotním stavem, takže to je potřeba vidět. Takže kdyby byl zcela zdrav, jsem přesvědčen, že by mohl skály lámat.

>> Vy jste říkal před chvílí, že máte schopnost – když je situace A a B – předpovídat, co bude C a D.

Myslím si, že ano.

>> No tak to mě teď opravdu zajímá, co řeknete, co prorokujete tomu novému zákonu o médiích, veřejné službě, poplatky a tak.

>> Rozumím. No, tak já si myslím, že letos schválen nebude. A příští rok předpokládám, že bude schválen, takže od přespříštího roku může platit. Myslím, že ta hysterie, která kolem něj byla rozpoutána určitými zájmovými skupinami a politickými skupinami, není na místě. Upřímně, jestli se platí ze státního rozpočtu ta televize, nebo jestli se platí z poplatků, tak je svým způsobem jedno.

>> Připouštíte, že na kvalitu to může mít vliv, ne?

Jaký vliv? Když v sedmnácti zemích ze dvaceti sedmi, nebo dokonce v osmnácti zemích ze dvaceti sedmi, jsou placeny ty televize veřejné služby nebo i ty rozhlasy veřejné služby ze státního rozpočtu, a nemá to tam – pokud jsem si všiml – žádný vliv na svobodu slova nebo něco. Ale třeba – já jsem v televizi nebyl, když odmítnu nějaké štěky, nějaké povinné štěky, tak v České televizi jsem nebyl několik let. Ne, že by mi to scházelo, ale to je jen ukázka plurality. Pan Topolánek tam je, Špidla tam je, Jiří Rusnok – to jsou všechno lidé určité názorové skupiny, která je v kontradikci tomu, co říkám já. Jak si to vysvětujete?

>> No prostě ta televize není svobodná. Ta televize chce dělat politiku a chce dělat politiku ve prospěch té současné opozice, tak jako jí dělala ve prospěch Fialovy vlády.

>> Ano. A to je vždycky taková ta televize. A já si myslím, ta skupina redaktorů, která tu televizi ovládá, tak to je potřeba říct.

Ano.

>> No, já to vím. Já samozřejmě vím, lidé to nevědí. To je mi tady důležité. Máme tu zprávu – Kateřina Šafránková nás tady podporuje a píše a ptá se: „Dobrý večer. Jestliže je prezident obklopen lidmi svázanými se zbrojním průmyslem, kteří platí jeho kampaň a lobují – jestli Petr Pavel hlava České republiky, co by byla v jejich prospěch – pak je ve střetu zájmů. Neměl by se tím konečně někdo vážně zabývat?"

Tak já si myslím, že současná vláda by o tom měla mluvit více, než o tom zatím mluví.

>> No, to je jednoduché.

>> Taktika, ne?

>> Hmm.

>> Že jo.

>> Ano.

>> No přesně.

Peťulina píše: "Není pod úroveň bývalého premiéra a inteligentního člověka, jako je pan Paroubek, chodit do televizních debat s takovým panoptikem, jako je Cibulka?" Tak to byla víceméně povinná debata politickém spektru představitelů těch neparlamentních politických stran a nějak to tak vyšlo nalosováním.

Já si myslím, že to nemuselo být tak nutně nalosováním. Nechci sahat České televizi do svědomí. Ale to je tak jediná možnost, jak jsem se měl tam, jak jsem se tam mohl tedy protlačit do České televize.

Máte pravdu. Já bych raději chodil s nějakými lidmi, kteří mají nějaký kredit, kteří dokáží argumentovat, a ne s těmi, kteří tam přinesou nějaké vahadlo a říkají, jak všichni jsou agenti, jo? Jak všichni jsou agenti CIA nebo já nevím KGB, pardon.

>> KGU.

>> Jo, jo.

>> No, já jsem měl také to štěstí na Barandově, že jsem byl pozván do debaty s panem Cibulkou. No, tak vím, jaké to je. To vlastně s tím nejde nic dělat. Ne, můžete říct to svoje, ale jako debata – debata nemá smysl s takovým člověkem, protože on ještě ke všemu uráží. Takže jde jenom o to, aby ta urážka, abyste ji nějakým inteligentním způsobem odrazil, a to je tak jediné, co můžete dělat. Ale můžete argumentovat v tom problému, kterým máte hovořit.

ČSSD – vaše domovská strana teď, kde jste předsedou – protože klasické ČSSD už neexistuje sozdem.

>> Ano. Říkám to dobře.

Eh, o co vlastně té ČSSD teď jde? Kam míříte?

>> Tak já především mám zájem na tom, aby se spojily ty levicové síly. Když ne teď na podzim, tak dobře, tak teď už my třeba budeme na nějakých 60 kandidátkách ve – myslím jako ČSSD – většinou s komunisty, někde se sozdem. A myslím si, že to je takový mezistupeň k tomu, co bude v krajských volbách a zejména v těch volbách za tři roky do poslanecké sněmovny. Pokud chceme, aby tady byla v příští poslanecké sněmovně zastoupena levice, tak se musí ty levicové strany spolu dohodnout, a to je moje hlavní cíl, aby jsem tohleto pomohl.

Dobře. A není nebezpečné, nebo řekněme kontraproduktivním to spojování se či namlouvání si s komunisty?

>> Tak ono nic jiného nezbývá, protože komunistům nezbývá nic jiného, než se domluvit s těmi nekomunistickými levicovými stranami, protože těch pět procent dohromady už nedají. A stejně je to opačně. Takže domnívám se, že je potřeba prostě hledat ty synergie, hledat tu spolupráci, hledat takový program, na kterém by se mohla ta levice dohodnout. Ta levice – řekl bych nekomunistická s tou komunistickou – aby tam nebyly nesmysly, že budeme vystupovat z Evropské unie, protože to je neproviditelné. Jednoduše proto, že třeba i takové země, jako je Švýcarsko nebo Norsko, tak tím, že nejsou v Evropské unii, museli nahradit stovkami asociačních dohod s Evropskou unií a ještě za to platit za ten přístup na trh Evropské unie. A teď si představme, že by to udělala Česká republika, která je o poznání slabší ekonomikou než tyto dvě ekonomiky. To by nás zničilo. Takže je potřeba si klást programové cíle, které nejsou hloupé.

Rozumím, ale pořád se mi nechce vlastně věřit nebo připustit, že tady Evropská unie, tak jak jí teď vidíme – podotýkám – bude jednou provždy.

>> Ne, to určitě ne. Ta Evropská unie je v tomhle módu, jak existuje, je špatná. Táhne nás do války, do vysokých výdajů na zbrojení, a to znamená snižování životní úrovně. My jsme to zažili v těch letech 2022 a 23. V souhrnu těch obou let došlo k poklesu životní úrovně. To se dá vyjádřit – o kolik?

Protože vzrostla inflace v souhrnu těch dvou let až o 30, nebo nejméně o 30 procent, takže vlastně o třetinu. Takže nám poklesla úroveň – vlastně hodnota našich vkladů, hodnota našich platů, našich důchodů. To byl důsledek chybné politiky Evropské unie, vedení Evropské unie. A samozřejmě se přičinila fialova vláda, to je zřejmě zřejmé. A pochopitelně Američané.

>> A jak to jednou skončí?

>> No, mám se ptám na Evropskou unii.

>> Já doufám, že to neskončí v Kotermelcích, protože zatím to tak vypadá, že v těch hlavních evropských zemích dochází k tomu, že se vytváří nové politické elity – politické strany, které jsou považovány těmi současnými politickými stranami za řekněme příliš radikální, mimo systémové.

Vy mluvíte o AFD?

>> O AFD, ale také třeba o straně paní Lepénové nebo o straně Nigla Faráže ve Velké Británii. Takže to může samozřejmě skončit tím, že za tři roky tady budeme mít ve vládě v těchto klíčových zemích Evropské unie tyto strany. Nebo to bude mít – no, a pak se bude hledat nějaké nové paradigma, nová spolupráce v rámci Evropské unie. Já věřím, že jsou schopny se nějakým způsobem zpamatovat i ty dosavadní politické strany, ale bude to těžké. Třeba když vidím sousední Německo – SPD, strana, kterou jsem velmi dobře znal a kde jsem měl řadu přátel – tak dneska prosazují zbrojení. Jsou na 12 procent podpory voličské a jdou takhle dolů, takže oni se zastaví ve volbách po 10 procentech. Takže to je výsledek toho, že dělají politiku, která není v zájmu lidí, a ti voliči jim utíkají – utíkají k AFD.

Dobře, ale když bychom se podívali jenom na tu Evropskou unii jako aparát – tím myslím Evropský parlament, komisi a tak dále – nepřijde vám to jako praktikovi, jako člověku, který má tu zkušenost s vedením země, jako drahý špás? Prostě to nikdo nevidí, že tečou peníze proudem.

>> Za nesmysly, pane Parunku. V době, kdy jsem byl premiérem, tekly ty peníze, ale nějak to dávalo smysl. To byla hra, která dobře začala a teď špatně ne snad končí, ale špatně pokračuje. Ale v čele těch hlavních zemí Evropské unie byli lidé jako byl Gerhard Schréder nebo Jacques Chirac, kteří s vrhlostem zabraňovali. Dneska tyhlety formáty tam prostě nejsou v čele těch zemí Evropské unie. Máte tam kancléřku Merkelovou – která má podporu 20 procent obyvatel Německa. Máte tam prezidenta Macrona, který je mimo Evropskou unii. Tedy soudě podle Velké Británie. No, tak jste viděl, že museli vyhodit labouristy svého premiéra, protože to prostě šlo od pěti na tři, ale od tří na jednu. Takže je to čas, ve kterém se hodně mění – hodně se mění v tom celosvětovém měřítku a hodně se změní také v Evropě a u nás.

>> A u nás.

>> Jsem přesvědčen, že je u nás.

>> Jakým směrem?

>> No, to se ještě – víte co, tady se na to totiž ptá Tomáš.

Jo.

Pane Parubku, myslíte si, že nás čeká v budoucnosti revoluce za občanská práva? To s tím souvisí.

Tak Češi nejsou nějací revolucionáři. Myslím, že budeme hledat jinou cestu, jak se těch občanských práv – jak se jich dostat, jak je obhájit. Jo, zatím ta naše občanská práva, včetně svobody slova, tak nejsou žádná sláva.

Tady se vás ještě někdo ptá, jestli jste proxit.

Já nejsem z těch důvodů, které jsem před chvílí sdělil. To znamená, že by to bylo nepraktické. Když už tam jednou jsme, tak je potřeba z toho vytěžit co nejvíc.

Ale samozřejmě se může stát, že dojde k nějakému pnutí v rámci Evropské unie, že se rozpadne, rozdělí na dvě části. Jedna část, která bude chtít pokračovat rychleji, v některých věcech druhá pomaleji.

My, kteří jsme pomalejší, jsme těm, kteří jsou takzvaně rychlejší, dali trh, dali jsme jim odbyt, zajistili jsme jim prosperitu. Mám na mysli zejména Německo. Oni od nás odčerpávají, zejména z podpor Evropské unie, každý rok nejméně 300 miliard Kč dividend.

Teď chtějí ještě další peníze na Ukrajinu. Chtějí 90 miliard. Na tom se teda podílet nebudeme – 70 miliard každoročně, aby ta válka mohla pokračovat neustále, jak říkali staří latiníci.

Takže je to opravdu obtížné období, obtížné období i pro tuhletu vládu.

---

Dobrý večer. Chci se zeptat, proč si myslíte, že se naše republika tolik rozdělila? Proč se všude jen nálepkuje a to dost nevybíravě?

Protože ta menší část té společnosti, která je vedena tou dosavadní nebo tou současnou parlamentní opozicí a v čele s prezidentem Pavlem, vlastně tohle používá jako politický nástroj, aby nás umravňovala. Pak si říkáte: „Tady jste troll, tady jste proruský agent, pak jste zase Putinova bestie" a já nevím co všechno.

Takže to je prostě tak. Když mi dochází argumenty, tak se nálepkuje, nasazují se viněty, které jsou nevybíravé.

Je to hezky formulováno.

---

Tady ještě píše Martin: „Nejpodstatnější je, že celá původní Evropa vymírá. Taková notická."

Jo.

No, je to pravda. Samozřejmě ty státy nedělají dost proto, aby se staraly o tu mladou generaci, aby se vytvářely podmínky k tomu, aby si lidé mohli založit rodinu, aby dostali za rozumných podmínek nájemní byt třeba na začátek.

Někdo v tom nájemním bytu zůstane třeba celý život, někdo se zmůže, pořídí si vlastní. Tak jak je to v celé západní Evropě.

U nás je anomální situace – komunální byty se nestaví. Teď tady máme řekněme národní hosty, Ukrajince. Já jsem daleko toho, abych proti nim štval. Ale když v Praze máte 250 000 Ukrajinců, to reprezentuje nějakých 40 až 50 000 bytů, do kterých se nastěhovali.

A ty byty samozřejmě chybí na trhu. Tím se zvyšuje cena bydlení.