Jindřich Rajchl s Miloš Zeman: Společně s kandidáty do voleb v Chomutově 30.9.2026

Dobrý den, dámy pánové, vážení hosté, vážení přítomní. Eh, zdravím vás všechny. Děkuju, že jste se dostavili eh naši dnešní, řekněme diskuzi, besedu s vámi, kterou pořádá tady kandidující koalice stran, které jejich jejichž zástupce vám v zápětí představím. Dovolte mi ale, abych nejprve představil prezidenta, pana prezidenta Miloše Zemana. pana pos dokora Jindřicha Rajchla a dále lídra kandidátky místního komunálního politika Zdeňka Vaňkáta za stranu SPD. pana Jiřího Vébra za stranu motoristé na závěr eh Pavla Tůmu, místopředsedu strany Pro a rovněž kandidáta strany pro. Já se jenom zeptám, prosím vás, slyšíte mě i vy tam vzadu? >> Výborně. Ano. Tak já děkuju místním dále kandidátům do Senátu, byť v jiných obvodech, kteří se ozvali jako první a rovněž dovolte mi, abych je pozdravil, kandidáta za obvod děčin inženra Honzu Skalého a kandidáta za volební obvod Ostrava město Milana Lopze. Jak vidíte, jak si můžete všimnout na základě hostů a těch, co byli vám představeni jako hosté, tak vidíte, že sešlost je dneska opravdu celkem velmi zajímavá. Eh, s tím, že budete mít možnost, to říkám hned v úvodu, hned říkám, že budete mít možnost se ptát těchto představených kandidátů u vás tady v rámci komunálních voleb na témata, která vás eh nějakým způsobem zajímají, mrzí nebo naopak vzrušují ve vás, vyvolávají nějaký pocity, chtěli byste znát na ně odpovědi a zároveň eh samozřejmě můžete se ptát i ostatních, to znamená pana prezidenta Miloše Zemana, pana poslance Rajchla, dalších. Eh, dnešní setkání, které tady máme, jak jak avizovala pozvánka, tak je setkání v místě, které je celkem příhodno a nějakým způsobem reaguje na letní nebo jarněletní sjezd německého Sudetoland manchaftu v Brně. Jistě jste to zaznamenali, tudle problematiku. Žijeme v podivné době, kdy se dneska otevírají neustále díky některým politickým reprezentantům našich i našich sousedů německých politiků se otevírají určité historické otázky a historická témata, eh, která měla být navždy uzavřena s tím, že jsou jednou pro vždy vyřešena, vypořádána a dneska dochází jakýmsi podivným způsobem k pokusům o jejich možnou, řekněme třeba i revizi a nějaký odklon od toho stavu, který byl po druhé světové válce a po postupimské konferenci navozen. My jsme dnes tady u vás v místě, kde je to aktuální tady ten problém pro vás z toho místa, kde dneska žijete a vnímáte to, můžete vnímat nějakým způsobem tuto záležitost. Čili problematika té dnešní besedy s vámi je o tom, o odsunu sudeto, o odsunu sudeckých Němců, jejich kolaborantů, eh těch, kteří byli potrestáni podle retribučních dekretů, byli odsunuti. Ale jak vidíte, dneska se nám to vrací takovým zvláštním způsobem, jak jsem naznačoval, třeba v problematice v rámci vztahů našich vzájemných, v rámci Evropské unie, v rámci NATO. Čili ta česká suverenita dostává se do určitých úhlů, proměn, podob a podobně. A my, aspoň teda já jako obyčejný občan, jako jeden z vás, takhle máme možnost být spíše zmatení, než být si jistí, že to, co kdysi platilo, platí i nyní a bude platit i nadále. Eh, proto já tím, jak jsem představil teďka tady zde přítomné, bych se zde přítomných chtěl zeptat asi za nás všechny, ale případně, když budete mít další dotaz, tak potom v rámci diskuze dostanete prostor. Chtěl bych se zeptat tedy zde přítomných, jak vnímají oni eh dramatické okamžiky a události pohnuté doby roku 1945 a následně té doby odsunů, ať už byly v souladu s právem, s mezinárodním e s mezinárodním právem dohodami a nebo byly takzvané divoké a podobně. Eh a jak vnímají to soužití dnes po nějaké historické době s odstupem téměř půl století. Ono už to bude skoro téměř století. jak vnímají vlastně to soužití s těmito lidmi, kteří jsou za hranicemi. A jak vidíte dneska, jsou to vlastně naši spojenci v rámci vojenských organizací, jako je NATO a naši osvoboditelé, jako byla třeba Rudá Armáda, Rumuně a podobně, tak jsou vlastně dneska skoro téměř našimi nepřáteli. Čili vidíte, jak se to hezky změnilo. Čili já bych se chtěl zeptat prvního z hostů, tím je pan prezident Miloš Zeman. jak vnímá tuto situaci nebo jak on hodnotí tu situaci s tím odstupem téměř toho stho století od toho roku 1945 do té dnešní doby, do toho roku 2026 to součí s těmi Němci a na co si třeba máme dát pozor, když půjdeme volit určité reprezentace politické? Zda to s tím souvisí či nikoliv? Zda je to něco, co neustále doutná a žije, nebo je to něco, co už je dávno po smrti, jak se říká, a není důvod se o tom bavit a obávat se. Děkuju. >> Děkuji. Vážení přátelé, doufám, že mikrofon bude fungovat. >> Pokud ne, sebereme moderátorovi. Je mě slyšet? >> Dobře. Pobývám příběh, který se stal v malé obci v Jezerských horách. Ta obec se jmenuje Kořenov, polubný Kořenov. Ale ten příběh v této obci začíná na podzim roku 1944. V té době v této obci vystupuje na jeden kopec nad obci Konrád Henline a pronáší patetický prosv slide motivem. Ten, kdo bojuje až do konce, vždy vítězí. Jak víte, Henlinovi to zrovna nevyšlo, ale mohlo to fanatizovat celou řadu jeho spolubimníků. Proč ale o tom vůbec mluvím? Protože takových vystoupení bylo hodně. Henline na tom kopci odhalil kříž. Železný kříž, to znamená válečné vyznamenání, které mimo jiné, když měl sako nebo uniformu, nosil své hrudi i Adolf Hitler. Uvnitř tohoto obrovského kříže, byl to takzvaný malteský kříž, byl malý ovál a v tom oválu byl hákový kříž. To je vše, pokud jde o rok 1944. Přistoupíme k roku 1945. Květen tohoto roku znamená, že Češi zvrhli tento kříž do údolí, do takové, nechci říci propasti, ale takové hlubší prosedliny. Kříž se rozlomil. Předtím z něho ještě vystříleli ten hákový kříž, takže ten se nedochoval a bylo ticho. Uplynulo mnoho a mnoho let a psal se rok 2022. V polubném Kořenově vznikl spolek, který se jmenoval Jizeran. A tento spolek se rozhodl, že tento kříž obnoví. Podařilo se mu to, i když to byla těžká práce, potřebovali jeřab, ale cos jiného. styčili ho znovu, tentokrát už bez hákového kříže a oznámili, že se jedná o kříž na poměť německých vojáků za první světové války. Na čež se ukázalo, že je to lež. Protože Konrad Henline byl v té době ještě dítě, ni miminko. Ale toto lež se nějakou dobu tradovala a podpořil ji i starosta Kořenova, který zřejmě o Henlinovi netušil. Příběh třetí a poslední. Píše se rok 2025 a čeští vlastenci z Kořenova, Jablonce a dalších měst tento kříž opět svrhli do rokve a opět ho roztříštili. Proč jsem vám toto vše vyprávěl? Protože v této příhodě je odpověď na otázku našeho moderátora. Ano, přijdou kolaboranti, kteří budou říkat, že Henline byl vlastně docela slušný člověk, ale přijdou také lidé, kteří budou mít odvahu ten kříž, byť by ho posvětil například předseda senátu nebo dokonce prezident prezident republiky, tedy, že budou mít odvahu tento kříž znovu svrhnout do Rokrat. Děkuji vám za vaši pozornost. Děkuji panu prezidentu Miloši Zemanovi za jeho odpověď. Já bych nyní poprosil o odpověď na eh stejnou otázku pana poslance Jindřicha Rajchale. Děkuji. >> Děkuju mockrát za slovo. I já vás zdravím a přeji vám krásné odpoledne. A mluvit po tak fenomenálním řečníkovi, kterým je pan prezident Zeman, e, je opravdu velmi složité a náročné, protože ta jeho řeč měla, řekl bych, obrovské poselství a krásný nadhled. Eh, já zůstanu trošku více při zemi a musím říct, že v současné době, eh, kdy v podstatě jsme svědky určité snahší historie, o přepisování některých faktů, je o to vyšší a větší povinností nás všech, kteří tohle nechceme dopustit, abychom se drželi té skutečné historie, abychom zase znovu nedělali úplně stejnou chybu, že tak, jak jsme tady 40 let vykládali tu eh historii z pohledu ruského nebo sovětského, tak abychom teď dalších 30 let nevykládali tu historii z pohledu německého. Pojďme ji vykládat z pohledu českého. Potom roce 1945, kdy byly vydávány ty Benešovy dekrety. Oni byly tedy vydávány už za druhé světové války z exilu, protože jim fakticky Edward Beneš nahrazoval parlament, který v tu dobu nefungoval. Tak ty dekrety byly součástí, integrální součástí našeho práva a ty klíčové dva, které fakticky nařizovaly odsun německého obyvatelstva z našeho území, byly vlastně výsledkem dohod mocností na jaltské a postupimské konferenci. To nebylo něco, co by si Edward Beneš sám vymyslel. A musím říci, že po té druhé světové válce to bylo to nejlepší možné řešení, které se dalo zvolit. Sám Edward Beneš poznamenal těm svým dekretům, že to byl nejmírnější možný trest, který bylo možné uložit těm Němcům za to, co napáchali na českém národu. A že kdyby tomu odsunu nedošlo, tak by dříve či později vypukla občanská válka. Ty Češi byli logicky plní frustrace, plní nenávisti z toho, co se tady dělo za těch šest let. A tím pádem ty emoce vždycky se dostanou na povrch. Tomu nezabráníte nikdy a v žádném případě. Takže tvrdit, že to byla nějaká nespravedlnost, že to bylo něco, čím jsme ukřivdili těm Němcům, je absolutně falešné a z mého pohledu neakceptovatelné. Víte, mnozí z nich, kdyby nebyli odsunuti, tak skončili u soudu. Mohli dostat 20ileté žaláře, mohli dostat trest smrti. Koneckonců jeden z vysokých představitelů sudotěmeckého lancemanchaftu, Sigfried Soglemman, který byl rovněž vysokým představitelem Hitlerugent, kdyby neodešel do Německa, zůstal tady, byl by souzen podle našeho práva, tak velmi pravděpodobně skončil v celé smrti. tudíž říkat, že to byla, že to bylo nějaké jaksi neférové, nespravedlivé, že to bylo opravdu realizace nějaké křivdy, kolektivní viny, ne. To jsou všechno pohledy lidí, kteří tu dobu nezažili a kteří nejsou schopni se vcítit do těch emocí, které v tu dobu dominovaly mezi naším obyvatelstvem. také přeskočím do současné doby. Velmi často se říká, že strana AFD, která má s námi v mnohem podobné vidění evropského vývoje a velmi podobné názory na válku na Ukrajině, takže je to strana, která se snaží ty Benešovy dekrety zrušit. Já vám mohu říci nebo prolomit, já vám mohu říci jednu jedinou větu, která tohle všechno definuje. Bez toho, aniž bychom si ty dekrety zrušili my sami, s tím nikdo nic v zahraničí neudělá. To je součást našeho práva, nikoliv práva mezinárodního. Benešovy dekrety jsou integrální součástí českého právního řádu a tudíž jediný, kdo je může prolomit, jsme my tady sami. A tudíž ten problém není česko-německý. Ono je to problém českočeský, protože je tady nemalá část politické reprezentace, která fakticky kolaboruje s těmi, kteří chtějí prolomit tyto klíčové dekrety, které určují majetkově právní stabilitu, jsou základy majetkové právní stability v našem pohraničí. A tito lidé, kteří jim nadbíhají ve snaze cítit se euroobčany a klasicky v tom eurohuerském nadšení se hlásí o to, aby první byli u toho, aby mohli podat ruku Bernu Poslovi, tak to je ten problém, nikoliv strana AFD. Proč sudeto německý lansmanchaft nebo jakékoliv jiné krajinské sdružení v Německu nepořádá tyto sjezdy v Polsku, protože by jim to tam nikdo nedovolil. Nikdo, nikdy. Karol Navrocký s Donaldem Tuskem mají mezi sebou, jak se teď moderně říká, opravdu obrovskou kohaci. Oni se nemusejí ani trochu, ale na tomhle na tomhle se shodnout. Na těch základních zájmech, které se týkají polského obyvatelstva, polské republiky, na těch oni se shodnou. A neexistuje nikdo v Polsku, kdo by tam si přál ten sjezd toho sudetoněmeckého lansmchaftu nebo jakéhokoliv jiného krajinského sdružení uspořádat. A to přesto, že samozřejmě Němci byli vyhnáni z Polska z mnohem většího území, v mnohem větším počtu. Tudíž ten problém hledejme u nás, nikoli v těch Němcích hledejme a ptejme se, proč je u nás část obyvatelstva, která nadbíhá tomuhle téhle snaze, která je zcela jednoznačně v rozporu s našimi národními zájmy. To je ten základní problém. A já jsem přesvědčen, že my se nemůžeme teď v tuhletu chvíli vymezovat vůči Němcům, ale zejména vůči těmto lidem, kteří nás chtějí zatáhnout do eurozóny, kteří chtějí zrušit právo veta, kteří tady chtějí ústy prezidenta založit Spojené státy evropské a fakticky tak zlikvidovat českou suverenitu. >> Monarchii. >> Přesně tak. A monarchii k tomu. To je podle mého názoru klíčová věc. A co bych samozřejmě ještě chtěl dodat, dnes se píše datum 30. září výročí měchovské dohody, jak se dříve správněji říkalo, měchovské zrady. Vidíte někde v médiích nějakou silnou připomínku? Vidíte, že bychom si četli na seznamu a slyšeli v České televizi, že dnes se píše toho 30. září, kdy fakticky Česká republika ztratila své hranice, celé své pohraničí na základě toho, že nás zradili západní velmoce. ani čárka, protože ono by to udělalo obrovskou trhlinu do toho jejich narativu, že by nám vždy a za všech okolnosti přišli na pomoc, že musíme být jednotní v rámci těch multilaterálních dohod, včetně paktů, jako je NATO. My jsme tehdy také měli s Francií dohodu o vzájemné vojenské pomoci a Francie ji měla uzavřenou s Velkou Británií a se Sovětským svazem. prodali nás bez mrknutí oka. A já jsem přesvědčen, že tohle je věc, kterou bychom si také měli připomínat, abychom si uvědomili, že jediný, kdo si může pomoct, jediná ruka, která může pomoci našemu národu, je na konci našich ramen. Nespoéhejme se na někoho jiného. Už se nám to v historii mnohokrát vymstilo a dnešní den je obrovským momentem toho, abychom se my jako český národ rozhodli jít svojí vlastní cestou a nespoléhat se na to, že někde za hranicemi je někdo, kdo se snaží a bude mít na prvním místě svý svého žebříčku priorit pomoci České republice. Věřte mi, ani v Paříži, ani ve Washingtonu, ani v Londýně, ani v Moskvě, ani v Pekingu, ani v Berlíně, ani v Bruselu, tam už rozhodně ne. Nikdo nevstává s myšlenkou, jak bych asi tak mohl pomoci České republice. Oni to hrají na sebe a vždycky budou a my jsme jenom šachovým políčkem, o které oni v podstatě soupeří a které se snaží zabrat. Ale že by měli nějaké zásadní zájmy České republice výrazně pomoci a podat nám pomocnou ruku. Na to opravdu nečekejme. Bylo by to naprosto naivní a hloupé. Takže pojďme prosím využít tento datum nejenom k tomu, abychom se bavili o tom, co se stalo v roce 1945. Jitřit ty staré rány opravdu nemá smysl, ale je potřeba si uvědomit, že je mezi námi stále ještě dost lidí, kteří by tuhle zemi prodali za pár stříbrných a proti těm musíme bojovat. To jsou podle mě daleko nebezpečnější lidé než ti, kteří jsou za hranicemi v Německu. Protože pokud budeme my jednotní stejně jako Poláci, tak s tím v tom Německu nehne vůbec, ale vůbec nikdo. Děkuju moc. Já děkuji oběma našim vzácným hostům, státníkům, panu prezidentu Miloši Zemanovi a poslanci Jindřichu Rajchlovi za zodpovězení, řekněme, té otázky z toho celostátního měřítka v tom historickým kontextu. A nyní bych poprosil místní kandidáty, řekněme na té lokální úrovni, komunální úrovni, eh aby nám zodpověděli nebo řekněme sdělili to, co je trápí v tomto ohledu v rámci té komunální lokální úrovně, která se tady dotýká bezprostředně přímo vás všech. Poprosil bych první o slovo místopředsedu strany a kandidáta za stranu pro v komunálních volbách Pavla Tůmu. Děkuji. >> Tak dobrý večer nebo den. Já vás tady vítám. Já bych se možná ještě dovolil maličko vyjádřit k tý předchozí k tý předchozí otázce. Eh víte, já když se tady rozhlédnu, já tady vidím spoustu skvělých lidí. Akorát možná je tady taková malá mezírka. Já když se takhle podívám, tak v mém věku a nebo nižším nás tady zase tolik není a možná mě prostě do budoucna čeká i těžkej úkol tyhlety myšlenky, který jsme si tady vysvětlili a představili. To je zajisté pravda. Otázka je, kdo je bude představovat mojí a mnohem mladší generaci, poněvaž řekněme, že dneska současní mladí to zas až tolik nesledují, poněvaž mají jiné zájmy a možná na to rádi zapomenou. A já do budoucna vnímám, že i tadleta otázka bude jeden z úkolů, který mě asi bude čekat v tom a bude mě provázet pravděpodobně celou politickou kariérou tydlety hodnoty nadále hájit, protože dneska mnohdy, řekněme ty mladší spoluobčané nad tím možná trošku odvracejí zrak, poněvač to nevidí, že je to důležité, ale ono možná potom může být i pozdě. Takže já si pro sebe dávám minimálně úkol v tom, že se na to nesmí zapomenout a neustále se na to musí pevně hledět, i když to je velmi nezajímavé, řekněme, pro dnešní mládež a nebo mladistvé. Co se týče problematiky komunální politiky v Chomutově, prosím vás, všichni tady žijeme a víme, jak jsme na tom. Plácáme se tady ode zdi ke zdi. Vždycky si myslíme, že to bude lepší, potom je to horší. Víte, ono to dneska není o tom, kdo napíše jakej předvolební program, kdo slíbí lepší investiční akci, nebo kam to město vlastně půjde. Víte, ono se z toho vlastně dneska vytratilo to, že já bych řekl, že dneska tam hlavně chybí morálka. Já mnohdy, když se ať už se zastupiteli na městě nebo jinde bavím, to jsou věci, které se nemají úplně přetřásat na veřejnosti, tak to dělat nebudu. Ale kdybych to měl říct obecně, prosím vás, dneska už ty lidé nemají morálku a pokud se to nevymění, tak se to nikdy nezmění. Já doufám, že jsem natolik pevný v tom, že to vydržím a nikdy jsem tady neuhnul a žádný průš za sebou nemám. Pokud vás dokážu přesvědčit, abyste nás všechny podpořili, protože bez mých kolegů to v životě nedokážu sám, >> tak vám můžu za sebe slíbit, že tu změnu udělám. Ale pokud si všichni řekneme, že to nějak dopadne a k těm volbám nepůjdeme a jakože v Chomotově je volební účast třeba zrovna na sídlištích 27 %. Prosím vás, jak mám udělat tu změnu, když mnohým z vás, z nás je nám toho stejné? Já to neumím udělat bez toho, ani jsem měl dostatek mandátů k tomu, abych to dokázal měnit. Takže pokud to cejtíte aspoň trošku jako my tady, tak vemte ty svoje rodinný příslušníky, vemte ty svoje známý a pojďte nám pomoct, poněvaž na druhou stranu já si myslím, no jako vy nemáte co ztratit, protože to špatný už tady máme, takže jestli to chcete otočit, tak prostě pojďte. To je za mě asi všechno a děkuju. Já to možná zjednoduším. Oni ty volby jsou ve skutečnosti nesmírně jednoduché. Pokud jste spokojení s tím, jakým směrem se vaše město v současné době ubírá, zvolte si kohokoliv, kdo je v současné době na radnici a máte záruku, že to bude pokračovat dál. Pokud chcete změnu, musíte zvolit jiné lidi, protože jak už řekl Albert Einstein, opakovat stále stejné postupy a očekávat odlišné výsledky je definice šílenství. Tudíž každý, kdo chce změnu a není šílený, musí volit lidi, kteří tam v tuhle chvíli nejsou a kteří jsou připraveni ty věci dělat jinak. Takhle je to jednoduché. Děkuji panu poslanci Rajcho za doplnění a předtím ještě Pavlu Tumovi za jeho odpoví otázky. Já bych jen chtěl upozornit, eh, hosty, kteří odpovídají, máme problém s technikou, je potřeba mluvit trošičku víc nahlas. Já jsem se byl přesvědčit vzadu, opravdu to není slyšet. E, takže jenom malá drobná technická poznámka k tomuto. Každopádně dovolte mi, dámy a pánové, abych předal slovo lídru kandidátky, e, členovi strany SPD Zdeňku Vaňkátovi, aby se do toho opřel a byl slyšet i za dveřma na chodbě, kde stojí další lidi a poslouchají vehementně. Děkuji, Zdeňku, je to tvoje. Prosím. >> Dobrý den. Jsem slyšet. >> Výborně. Ano, výborně. Supr. >> Tak to je fajn. E, k tý komunální politice. Já mám vlastně v hlavě to, že >> mikrofonu, mikrofon. >> Jo, každý telefon čas od času potřebuje aktualizaci a tohleto beze sporu patří i pro města. Za poslední volební období jsme tu měli tři primátory. Velkou korupční kauzu, která vnesla do Chomutova mezi občany vlastně totální chaos. Nikdo nechápe, kdo tu vládne. Nikdo neví, kdo s kým vlastně to město vede. Pro nás, pro politické uskupení, které je v opozici, bysme rádi udělali co nejlepší výsledek a pokusili se tomu městu přinést úplně nový impuls. Když se podíváte na nedaleký most, ten funguje, žije, staví a je to oproti nám úplně někde jinde. Co městský lázně? Znáte je? Tak tohleto je pro nás obrovské téma a my bysme chtěli vyvolat referendum o tom, že o těch městských lázních rozhodnete vy, ne ty, co tam seděj nebo ty politici, který přišli na to, že by tam měla bejt knihovna. Ne, o tom rozhodnete vy, ale my vás k tomu potřebujeme. A já vám teďkon řeknu úplně lidsky. Přijďte k volbám. Volte chomu to v sobě. A tu šanci nám dejte. Děkuju. Děkuju za odpověď Zdeňku Vaňkátovi, lídru kandidátky Chomutov k sobě. Já se zeptám jenom, kolik je tu novinářů, prosím vás? Jak se tak podívám 1 2 3 4 5. Dobře. Dáte mi, kdyžtak za pravdu, že jak se říká u vás ve vaší branži, novinář, když si položí otázku a nedostane na n odpověď, tak ji položí znova, že? Tak já se budu muset tázat znovu některých našich odpovídajících hostů, protože nám trošku odskočili od problematiky, od zadané otázky. Eh, nicméně děkuju za tuhle vsuvku. Já bych se chtěl spíš zeptat ještě znovu eh Pavla Tummy a zároveň Zdeňka Vaňkáta. Jak vy vnímáte v této lokalitě, to znamená v tomto pohraničí, řekněme, v těchto sudetech, je to v uvozovkách, prosím vás, já osobně ten název jako nějak považuju za pejorativní, ale řekněme v pohraničí. Jak vy vnímáte to soužití s těmi Němci v tom v těch proměnách toho času v těch letech 45? To jsme samozřejmě nezažili, ale třeba v té dnešní době. Jak vy vnímáte to, co se dělo nedávno v Brně? jak se k tomu postavili naši političtí reprezentanti a jakým způsobem to vnímáte ohrožující a do jaké míry pro tuto vaši konkrétní lokalitu zde tady dnes mám na mysli v Chomutově ve vedlejších městech a tady v téhleté oblasti vidím velký zájem o mikrofon. Výborně. Takže dobře. Takže Jiří Weber, prosím. >> Děkuju za slovo. Dobrý den. Já nevím, jestli se slyšíme. Jestli >> neslyšíme, tak musím ještě hlasitěž >> a nebo zkusíme tole. Je to lepší teďkonš, ještě je to špatnýho. Jo. >> Tak já, tak já přitvrdím trochu. Já, já bydlím na Lipský a já německé spoluobčany, který tam dojíždějí, vnímám velmi špatně. Nevím, jak to vidíte vy, když projíždíte Lipskou nebo Karaňskou teďkon, tak je to tam tryskní. primátor nařídil kontrolní body městský policii, která má tuto lokalitu kontrolovat, ale nevychází to řeknu časově, protože časový interval městské policie a jejich osazení je omezené. Takže to k problematice řeknu, německejch spoluobčanů. Aspoň takhle ke státní věci jako vyšší politiku já nebudu dělat nikdy, takže já k tý místní. Kdo z vás chodí na zastupitelstvo nebo aspoň to sleduje? Řeknu teďkon málokdo. Já tam chodím 12 let pokaždý. A >> a >> ne, v pořádku. Vy vyři vyřiďte si to. A málokdo z vás ví teďkon, že se třeba připravuje privatizace technickejch služeb. Já se nechci dožít toho, že tady budu famutově platit 3,5 4,500 za popelnici. Nevím, jak vy. Já apeluju tady s kolegy vážně neberte to na lehkou váhu. Je to o 18 lidech v zastupitelstvu a odhlasujou si tam, co chtějí. Přijďte k těm volbám. Je to opravdu důležité za mě. Děkuju. Děkuju, děkuju za zodpovězení otázky. Dokonce i s tím prvkem té dnešní debaty, by tam zase byl ten únik do té lokální záležitosti jinýho charakteru, ale dejme tomu i to k tomu patří. Samozřejmě děkuju za to. No a na závěr tedy ještě znovu Zdeněk Baňkát, prosím. >> Stejné téma. >> No jistě. No, poom, co tady zaznělo, tak já úplně nedokážu asi jako takhle historicky nebo detailně o tom mluvit, ale eh za mě k tomuhle jako se nesmí už nikdo nikdy vrátit. To je přece něco, co jako už sem nepatří a eh jednoznačně říkám určitě neotvírat. >> Děkuji. To je přesně ta věta, kterou jsem chtěl slyšet. Tys mi ji říkal venku. Prosím. >> Ale já znovu říkám, prostě my se musíme zaměřit sami na sebe, nedívat se, neukazovat neustále prstem, co oni a jakým způsobem se oni snaží. Každý ten stát a každý představitel, jakýkoliv politik, který reprezentuje nějakou zájmovou skupinu, by měl dělat vše pro to, aby uplatnil co nejrazantnějším způsobem zájmy té skupiny. To jest ukazovat dneska prstem na Němce, na Rusi, na kohokoliv dalšího, je Američany. To je naprosto špatně. Ten problém je u nás, protože my jsme tady v podstatě dlouhou dobu neměli teď politiky od doby právě Miloše Zemana, kteří by byli schopni sebevědomě hájit české národní zájmy bez ohledu na to, co si myslí Evropská unie, co si myslí Severoatlantická aliance. Já neustále chodím do těch televizních debat a slyším tam, ale to jsou naše závazky k EU, to jsou naše závazky k NATO. Přece ten největší závazek je vůči našim občanům a vůči naší zemi. To je stokrát silnější závazek, než k jakémukoliv mezinárodnímu souručenství, ať je k charakteru vojenského nebo ekonomického nebo jakéhokoliv jiného. A my přece musíme tohle vnímat a neustále za každou cenu se být schopni se postavit za naše národní zájmy a nejenom papouškovat to, co nám diktují byrokraté, technokraté z Bruselu. To je ten nejzávažnější problém v té současnosti, že my vlastně přistupujeme s obrovskou servilitou ke všem těm věcem, které k nám přicházejí. To je to, co Poláci nemají, to, co nemají Maďaři. Já jsem byl svědkem jedné debaty na CNN Prima News, kde se probíralo nějaké evropské nařízení, ke kterému mělo Maďarsko 63 připomínek, Polsko 82 připomínek a Česká republika šest připomínek. A Michal Půr na to řekl, takže o šest víc než obvykle, jo, což je naprosto přesné a vystihující. My musíme to naše hujerství, tu servilitu právě zejména těch našich politiků, kteří často nadřazují zájmy Evropské unie, zájmy těch cizích mocností, zájmy těch svých donorů, kteří je platí, tak to jsou skutečně ti lidé, kteří jsou pro naši budoucnost nebezpeční. My potřebujeme, abychom byli v tomhletom daleko silnější a nebáli se postavit za naši zemi a za naše lidi. >> Děkuji. jsem se původně domníval, že otázku moderátora jsem zodpověděl tou metaforou o nacistickém kříži, který byl svržen, eh a poté opět vztyčen a opět svržen, což je ten pozitivní závěr. Ale zdá se, že nenašlo v očích moderátora milost tato metafora a tak se to pokusím říci poněkud tvrdším způsobem. Účastnil jsem se nedávné demonstrace proti souotoněmeckému sněmu. Pani, prosím vás, já mám sice rád, když mě někdo vyrušuje, ale co je moc, to je moc. Takže účastnil jsem se v Brně demonstrace, kterou jsem sám označil za protinacistickou a říkal jsem těm lidem, žijete ve svobodné společnosti, protože máte právo volit. A máte-li právo volit, také logicky máte právo nevolit. No a vy protestujete proti brněnskému magistrátu, protože povolil v Brně ten sněm. Za několik týdnů, říkal jsem to tehdy, budou komunální volby. Co vám brání v tom nevolit ty zastupitele, kteří ten sněm posvětili a doporučili? A pokračoval jsem dál. Pak budou, dejme tomu, senátní volby. No, já jsem během uplynulého týdne, včetně dnešního dne na jejich žádost vyjádřil podporu třem kandidátům hnutí Ano, dvěma kandidátům strany pro a jedné kandidátce stačilo v senátních volbách, čímž jsem současně řekl, které strany a které kandidáty nevolím. Totéž platí pro krajské volby. Koneckonců my přece víme, které strany hlasovaly pro rezoluci poslanecké sněmovny odsuzující sudeěmecký sněm a které naopak tuto rezoluci odmítaly. Takže je velmi snadné si vybrat. A skončil jsem ten projev konstatováním, že v roce 2028, což zase není tak daleko, budou v České republice prezidentské volby a my máme právo nevolito, kdo dal sudotu německému sněmu svoji záštitu. Vážený pane prezidente, děkuji po té metafore s těmi kříží. Teď je to naprosto jasné. Pochopil jsem a myslím si, že mnozí z nás máme jasno v tom, co máme dělat v následujících dvou letech minimálně. Eh, dámy a pánové, z technických důvodů ten čas letí, nachyluje se různě. Je mezi vámi někdo, novináři a podobně, případně kdokoli z vás zde v sále, kdo má nějaký dotaz, chtěl by se zeptat, krátký dotaz, ideálně v rámci Ano, výborně, už jdu. Moment, >> já bych se zeptal. >> Dobře, prosím. >> Já bych se zeptal pana mikrofonu se nahrávat, >> protože jo, pardon, musí se něco mačkat, >> ne? kus >> já bych se rád zeptal pana prezidenta, protože ho považuji za člověka znalýho práva se vším všudy, jak dalece je přijatelný, aby předseda Nejvyššího soudu veřejně vystupoval a podporoval tu bandu z milionů chvilek. Jak můžeme čekat, že takovjdle člověk dá právu zelenou a bude ho respektovat? Na druhou stranu, jak dálece tenhle člověk skýtá záruku, že jestliže jsou určitý projevy, který mají hodně daleko k našemu národnímu cítění, tak ty se pak netrestaj. Pane prezidente, prosím vás, buďte. Děkuju, pane prezidente, pro jestli jestli to bylo jasné, prosímě vyjadřit podporu milionů chvilek je známka špatného vkusu.