Jindřich Rajchl: Kdo bude mít elektřinu, bude bohatý. Stát se musí probrat.

Prosazují svoje zájmy a svoje zelené cíle bez ohledu na místní podmínky těch jednotlivých zemí.

To je prostě ten základní problém.

A ne, když budete stavět například vlek, lyžařský vlek ve Švýcarsku na horách, tak je to fantastickej byznys. Když to budete stavět v Maroku nebo v Tunisku na poušti, tak asi moc nevyděláte.

To samé platí tady. My prostě nám svítí slunce a fouká vítr daleko méně než v těchto oblastech.

A situace, kdy tady je právě třeba to nařízení Red 3, nám ukládá, abychom v roce 2030 vyráběli 42,5 % elektřiny z obnovitelných zdrojů, tak to je pro nás nesplnitelné. My na to v životě nejsme schopni dosáhnout prostě z hlediska těch podmínek, které tady máme.

Takže já za sebe, abych dal příležitost těm vašim otázkám a neunavovával vás s příliš dlouhým povídáním, spíše budu rád za ten dialog.

Tak jenom chci konstatovat, že je v tuhle chvíli nezbytné a naše strana proto má v programu a já to chci v podstatě vytáhnout jako jeden z hlavních trumfů před těmi příštími volbami: přejít k programu národních pilířů ekonomiky. Naprosto otevřeně říkám protekcionalismus naší ekonomiky, české ekonomiky.

Mě nezajímá Brusel, mě nezajímá Německo, mě nezajímají společné závazky, mě prostě zajímá to, aby naše země zase znovu zkvétala. A pokud my budeme dál hrát tuhle politiku té servility, že budeme pořád říkat „ale to nám nařizuje Brusel, to nám nařizuje ten a ten", tak prostě v životě nikdy nejsme schopni se zachytit a dostat se do pozice toho, co já bych chtěl, aby tady bylo: abysme skutečně na tom ekonomicky byli jako Švýcarsko.

A my na to máme. Jo, všichni říkají, my ne. No proč ne, jo? Oni mají banky. No dobře, my máme zase skutečně tu elektřinu.

Já vám teď tady garantuju: z hlediska nástupů umělé inteligence jenom v příštích třech letech se dojde ke zvýšení poptávky po elektrické energii o 20 % oproti současnému stavu. To znamená, bude potřeba o pětinu elektřiny více jenom kvůli umělé inteligenci navíc proti tomu současnému stavu.

A já teď vidím, že je naprosto zřejmé, že ten, kdo bude mít dostatek elektřiny v příštích 20, 30 letech, na tom vydělá stejně, jak Katar a Spojené Arabské emiráty vydělaly na plynu v Evropě.

Eh, já mám rád, když přelítám do Dubaje, tak tam je ta fotka někde z toho roku 1972, té staré Dubaje, kdy tam byla poušť, jedna silnice a jeden barák. Dejte se tam podívat dneska.

Díky plynu a díky ropě se staly z těchto měst, jako je Doha, jako je Dubaj, jako je Abu Dhabi, naprosto fantastické moderní metropole, kde se střetává obchod a tak dále.

Teď a tady vám říkám, že ten, kdo bude mít elektřinu, zbohatne úplně stejně, jak zbohatly tyto země v posledních 30 letech na té elektrické energii.

Takže my se musíme zachytit, musíme odmítnout takovýto eurohumbug. Musíme i odmítnout ten koncept toho, že stát je špatný hospodář. Není. Není.

Pokud v rámci toho vlastnictví státu budete dosazovat kvalitní manažery, skutečně šikovné lidi a ne svoje trafikanty a kamarádičky, jako to dělají piráti, lidovci, TOP 09 a tak dále, ale opravdu ty nejkvalitnější lidi, kteří jsou schopni manažovat tu firmu, tak v tu chvíli ten stát není špatným hospodářem. Není o nic horším hospodářem, než je ten soukromý. O nic horší.

Z hlediska investic všichni říkají: „No, ale my potřebujeme soukromé investice." Já vám teď a tady říkám, když se třeba říkalo, že Škodovka Mladá Boleslav, kdy jsme ji prodávali, potřebuje peníze na investice a že Volkswagen je ten skvělý partner, který tam investice dodá. No tak já vám teď a tady říkám, že my máme v programu jinou věc a to je takzvaně účelově určené dluhopisy, adresné dluhopisy.

To, co vydává dneska paní Schellerová, ty dluhopisy jsou super. A já bych to chtěl ještě povýšit dál. Chtěl bych to povýšit na dluhopisy, které budou jasně určeny. Dluhopis dálnice D3, dluhopis Temelín, dluhopis Dukovany.

A vy v tu chvíli, kdy si ty dluhopisy koupíte za ty peníze, tak jednak si zúročíte ty peníze, třeba 5–6 % p.a., ale ty peníze, ty úroky nepůjdou do západních bank, půjdou vám. Když si to koupíte, půjdou vám do vašich kapest. A za druhé ten stát bude povinen použít ty vaše peníze pouze a jenom na ten účel, na který vy mu je dáte: na ten jasný dluhopis. Tam ty peníze jsou.

My máme na běžných účtech v České republice fyzické osoby, lidi 3 biliony korun. Další 3 biliony korun mají na běžných účtech právnické osoby, firmy. To je dohromady 6 bilionů korun, které leží ladem, a my si půjčujeme od západních bank. Proč?

Já vám teď tedy garantuju, že když zítra vydám dluhopis Temelín nebo Dukovany, tak bude rozebrán do tří dnů. Všichni si to budou chtít koupit.

Když budu bydlet v Budějovicích, no tak si první koupím ten dluhopis dálnice D3, abych už měl tu dálnici tam postavenou a nemusel do Prahy jezdit neustále přes ty osle stezky.

My máme dopravního experta pana Skalického, který na naší ideové konferenci ukazoval dálniční síť. To je něco neuvěřitelného, kdybyste to věděli, jak by ta dálniční síť mohla vypadat. Jo, tak jak v Polsku nebo v Německu, jezdili byste v podstatě neustále po dálnicích, ne? Ne sem, kde jsem se ten teď plahočil a byl jsem rád, že jsem sem vůbec projel přes vysoké mýtné.

Takže z tohohle pohledu prostě tady ten potenciál je a my jsme přesvědčeni, že dnes nemáme dělat akcelerační zóny na větrné elektrárny. My máme dělat akcelerační zóny na dostavbu dálnic, rychlostních železnic. To potřebujeme rychle, ne? Ty větráky, jo?

A peníze tady na to jsou. A já znovu říkám, v momentě, kdy ty peníze otočíte do našich lidí a ne do zahraničních firem, tak jste úplně někde jinde. Ta ekonomika to pocítí, ta se obživne.

Víte, který stát má nejvyšší zadlužení vůči HDP téměř na světě? Japonsko. Přes 200 % HDP. A víte, proč nemá problém? Protože drtivá většina toho dluhu je právě tvořena dluhopisy, které vlastní japonské firmy a japonští občané. Oni investují do svého vlastního státu.

Tohle je přesně to, co bychom chtěli tady rozjet my. A samozřejmě další pravidlo: veškeré veřejné zakázky, kde to jenom trošku bude možné, českým firmám.

Českým firmám je spočítáno, že z toho, co dáte české firmě na veřejné zakázce, se zhruba 45 % vrátí státu do státního rozpočtu: sociální, zdravotní, daně, DPH a tak dále. 45 %, téměř polovina.

Jinými slovy, vy když dáte 100 milionů zahraniční firmě a 150 milionů české firmě za nějakou zakázku, tak se vám pořád vyplatí dát těch 150 milionů české firmě, protože v konečném důsledku do tří let vás to bude stát jenom 75 milionů.

A já jsem prostě přesvědčen, že tahle pronárodní protekcionalistická ekonomika je v tuhle chvíli naprosto správným směrem.

On to se to snaží dělat Trump v Americe. Já mu samozřejmě vyčítám Írán a další věci, ale tohle dělá prostě skvěle, že prostě říká: „Chcete bez cel, chcete bez tarifů, tak ale vyrábíte u nás." A my máme jiné nástroje. Věřte mi, že to existuje.

Všichni budou říkat, to zas Evropská unie nedovolí a tak dále a tak dále.

Němci to dělají, Rakoušané to dělají, dělají to úplně všichni.

Takže pojďme si jasně říct, že pokud chceme tu ekonomiku v České republice znovu oživit, tak je skutečně nezbytné dostat pod kontrolu strategickou infrastrukturu ohledně těch klíčových energií, snížit jejich cenu.

Já nepotřebuju, aby ČEZ měl dividendu 81 miliard.

Mně stačí černá nula, jako má ve Francii Électricité France, ale levná elektřina pro vás a pro naše podnikatele.

Státní obchodník s plynem, státní distributor plynu a v podstatě to samé, co se týče pohonných hmot a tak dále a tak dále.

V tu chvíli jsme schopni kontrolovat všechno.

Vlastní banka, vlastní banka, Česká banka.

Proč nemůžeme mít naše peníze?

Proč si půjčujeme v zahraničí?

Jsou obrovské, obrovské peníze, které nám tady unikají.

A ano, půjdeme do ostrého střetu.

To já teď tady říkám a férově přiznávám, že jakákoliv vláda, která nebude ochotná se utkat s Bruselem v příštích letech, bude vláda neúspěšná.

Prostě největším nepřítelem současné doby pro Českou republiku není Moskva, ale Brusel.

A je potřeba to jasně říkat a neustále opakovat.

Já za sebe budu neustále tenhle program prosazovat.

Věřte mi, že kolegové z SPD to vidí velmi podobně.

Pan docent Ševčík je, myslím, ekonomickým expertem na slovo za tým, který tomu opravdu velmi rozumí.

A já bych byl velmi rád, abychom přesvědčili naše občany, že to období té proevropské servility a neustále té mantry, že všechno musí mít soukromníci a že když to má německá firma, tak je to jakoby lepší.

Jo, já jsem teď byl v neděli na debatě s Hřibem.

Měl mě tam.

Víte, čím mě ale nejvíc štval, musím říct – já jsem na něj zvyklej, jo, takže ono to, že mě lidi píšou, že by to s ním nevydrželi, tak já jsem ho zvyklej poslouchat ze sněmovny, bohužel.

A on opravdu je schopný, tak jak jsem říkal, že je teflonový, po něm všechno steče.

On je furt jako klidnej a ne to.

Ale tentokrát jsem ho trošku vykolejil, zvlášť v tom závěru, když nebyl ochotnej odpovědět na tu otázku, jestli odejde z politiky, pokud jako najdeme nějakou kauzu.

Ale víte, co mě nejlíp štval?

Jak tam asi šestkrát zopakoval a on má vzdělání z Oxfordu.

On má vzdělání z Oxfordu a furt „No a jako co?"

Jo, jako to je nějaká záruka, že je to, že je to jak chytřejší nebo kvalitnější člověk.

A tahleta servilita k tomu jak k západu, jo, ta je, ta je nejlépe byla ztělesněná v tom filmu Pelíšky, když si to vzpomínáte, jak se tam bavěj o té, o té krabičce těch sýrků a to říká: „Pánové, kdybych vám dal dvě stejný a naprosto totožný krabičky a o jedný řekl, že je americká, kterou byste si brali?"

No, americkou samozřejmě.

A pozor, ale to většina jako národů nemá kolem nás.

Poláci půjdou nakupovat polské produkty a jsou na to hrdí.

Jsou za to rádi.

Chorvati, dělaj to samé.

Nemluvím ani o Srbech.

Já vždycky říkám takovou anekdotu, že kdyby Srbům dnes nabídli 100 miliard euro za to, že se vzdají Kosova, které koneckonců ani nekontrolují, ale prostě, že se vzdají toho nároku, že už nebudou říkat, že Kosovo patří Srbsku, tak oni by to nevzali.

Oni by to nevzali.

Věřte mi.

Natolik je to hrdý národ.

A kdyby Poláci přišli k nám, že nám dají 100 miliard euro za Těšínsko, tak podle mě my bysme odpověděli, když přihodíte ještě stovku, tak my vám dáme i Ostravu, jak.