CESTA K HOSPODÁŘSKÉMU ÚPADKU? - Přednáška Zdeňka Jandejska

Tak dámy a pánové, pokračujeme druhou částí naší konference a přijdou na řadu potravinoví finalisté a jako první vystoupí pan inženýr Zdeněk Jandejsek, předseda představenstva akciové společnosti Rabit.cz a bývalý prezident agrární komory České republiky.

Rabit.cz je mateřskou organizací celého holdingu Rabit, který produkuje živočišné výrobky a tyto výrobky prochází celým výrobním procesem. Můžeme říct od pole až k zákazníkovi a vše samozřejmě výhradně v českém prostředí.

Prosím.

Takže děkuju. Jsem rád, že můžu proříct pár slov, ale nevím, jak to zvládnu. Za krátkou dobu, ale jak to pak vám to dopovídám někde jinde.

Takže v zemědělství pracuju 48 roků a historie mojí rodiny je z roku 1630. V potravinářském průmyslu pracuju 37 roků. Začal jsem podnikat hned ze začátku roku 90. Žádnou restituci jsem nedělal, žádnou transformaci, žádnou privatizaci, zastavení baráku a půjčky. A začal jsem, začali jsme jako firma podnikat.

Hledali jsme vlastně produkt, kde bude hodně roční práce a ta práce byla v tom roce naše česká hrozně laciná. Tak jsme našli tenkrát králiční maso a začali jsme ručně exportovat králíky, které jsme zpracovávali do Itálie, Belgie, Francie, Švýcarska, Rakouska a dalších zemí.

Bylo to ze začátku zajímavé, protože jak říkám, byli jsme ještě někde jinde, nebylo to zničené těma dotacema z Evropské unie. My jsme žádné neměli, oni měli jenom nějaké a všechno se to pak zničilo od roku 2004 nebo 2000 a pak 2004 totálně.

Firma se rychle rozrůstala. Začali jsme od roku 94 a už jsme zpracovali drůbeží maso a vstupovali jsme do dalších zemědělských podniků. Od roku 98 už jsme koupili i zpracování červeného masa v Jarošově česko-brodském a zpracovávali jsme, dodávali jsme na domácí trh. Od roku 2000 už jsme kupovali akcie velkých podniků, které ty naše vlády v podstatě svýma rozhodnutíma zlikvidovaly. To byly ty velké společné podniky, které jsou po celé republice.

Takže nám je nabízeli, nutili. Já jsem nikdy nikoho nepřesvědčoval jako jiný podnikatelé přes pohledávky a podobně. Nic takového jsem nedělal. Všichni, které jsme vzali k sobě, se sami zajímali. Vše jsme řešili financování přes dost velké úvěry. Já jsem byl ekonom zemědělských podniků a celkem jsem dobře vycházel s bankami i za staré doby, takže mě docela důvěřovali. Všechno jsme řešili přes úvěry a z toho, co jsme vlastně vydělali.

Naše snaha někam se dostat byla docela zajímavá, protože jsme zvyšovali obrat meziročně víc než o 10 % každý rok. Takže jsme se dostávali docela do velkých koncentrací.

Dneska vysvětlují naši europoslanci třeba Meniště Vrčenu a vypravují, jak budou ty malí živit nás, jak budeme to dělat všechno v těch statkách. Takové hlouposti může říkat člověk, který neví vůbec o světě. Zaprvé, to nikdo dělat nebude. To je první věc. A druhá věc, s čím byste chtěli konkurovat? To jsou úplné nesmysly.

Ty, které dělají v tom malém, já je obdivuju a docela je respektuju, protože to je práce obrovně těžká a jich je tolik, že uživují tak 2 až 3 % obyvatel. To jsou zásadní věci. To byste měli vědět. Když někdo takle vystoupí, tak by měl hned dostat za ucho, protože není možné, aby blbli národ a ještě takle vystupovali v Evropské unii. Co si tam asi myslí?

Němci koncentrují zpracování. Pro výrobu mají malou, ale všechno dělají službami. To je všechno úplně jinak, než nám tady lžou. To jsou jenom lidé zaplacení zvenku, který nevědí o světě. Ty lidi nemají co dělat.

My jsme tím úsilím za těch 37 let dali dohromady skupiny podniků, kterých je 23. Každý ten podnik má svoje IČO samostatně. Musím říct, že tito podnikatelé mají 70 provozů. Ty provozy jsou velké, jsou to třeba 15, 20 hal velikosti 15 až 100 m na délku 100 m. V tom se všude provozuje.

Takže my jsme se dostali v podstatě do stavu, že dneska děláme v České republice 26 % masa drůbežího a 26,5 % masa vepřového. A přitom to nemůžeme udat a vozíme to v živém do Maďarska, do Moldavie, do Srbska, do všech možných zemí. Zkrátka hospodářská politika je ve zle.

První jsem chtěl říct, abyste si uvědomili, že co si koupíte, pokud si něco koupíte od nás, tak je to všechno ve vertikále výroby. To znamená, máme pole. Z toho pole skrz-skrz obily. To obily dáme na výrobu krmných směsí. Z těch krmných směsí nakrmíme živočišnou výrobu a pak máme svoje jatka. Mám jich pět a máme jediné, co nezpracováváme jako finálně, je mléko. Jinak všechny komodity, hovězí, vepřový, drůbeží, králíky, vejce, všechno děláme od celé té vertikály. Všechno to jde na váš stůl. Jenom abyste si udělali obrázek a udělali jste si jasno v tom, jak to vlastně funguje.

Dodáváme do všech devíti velkých řetězců. To můžeme mluvit, když budete mít pak zájem v nějaké diskuzi. Dostali jsme se letos na obrat 12,7 miliardy. Zaměstnáváme 2700 lidí. Úvěr máme veliký, 3 miliardy máme úvěru, ale máme vlastního majetku 65 %, což je pro banky velice zajímavé. Tak nám nabízejí, že by nás umílátili úvěrama. My máme zase strach, když přijde nějaký problém.

Hodně investujeme. Investujeme 500 až 600, někdy i 800 milionů ročně. Takže se obrovským způsobem rozvíjíme. Akorát slyšíme, že bereme dotace, tak si spočítejte, že my vezmeme na 12,7 miliard 200 milionů, 230 milionů dotací. Tak si spočítejte, kolik je to procent a podívejte se, kolik berou všechny tyhle, které mají zachraňovat to zemědělství, kolik procent berou dotací.

Můj názor je ten, že dotace by se měly zrušit v celé unii všechny. Abychom věděli, jak to v podstatě funguje. Pro vaši informaci, v našich cenách potravin je zhruba 25 až 30 % dotací. V cenách potravin Německa, Francie je 60 až 65 % potravin. Takže kdybychom to zastavili všechno, tak u nás se zvýší potraviny 25 až 40 %, což by vůbec nevadilo. Aspoň by se s nimi neplejtvalo a u nich by šly potraviny nahoru o 60, 65 %. Já se snažím dneska tady nepovídat takové nějaké konkrétní věci, ale jenom to, co by vám mohlo něco bliknout, že to všechno je trošku jinak.

V současné době, protože už jsme velcí, tak ty růsty nejsou 10 až 20 až 30 %, ale jsou 5 až 10 % meziročně každý rok. Takže se jdeme furt velice nahoru.

Jak to vlastně začalo? Všechno začalo vlastně přebíráním zkušeností.

Já jsem byl velkej obdivatel Slušovic, takže jsem navštěvoval Františka Čubu velice intenzivně a pak ke začátku jsme si moc neměli co říct, protože jsme všichni byli čtyři levely dole, ale potom už ke konci jsem hodně si s ním popovídal a i mě zval k sezení, takže jsme si hodně povídali, jak se má podnikat v zemědělství a potravinářském průmyslu hlavně.

Ale co jsem udělal zásadního? Po roce 91 jsem vyrazil do světa a navštívil jsem většinu zemědělských zemí na světě.

Byl jsem v Izraeli, v Brazílii, v Argentině, v USA, několikrát v Kanadě, v Austrálii, na Novém Zélandě i v Číně.

Takže znám a mám přehled o tom, jak se kde podniká v zemědělství, hlavně v potravinářském průmyslu.

A kde jsme my a kde je ten svět?

Třeba se vypravuje, že Brazílie je rozvojová země, ale to může říct jen ten, kterej v životě nepracoval nikde a nikde nebyl. Kdyby viděli, jak tam existuje zpracovatelský provoz v Brazílii, tak je na to lepší než německej. To jenom pro vaši informaci.

V Německu jsem byl v desítkách firem, kde jsem viděl, jak se tam dělá, protože nás to zajímalo, chtěli jsme se rozvíjet, chtěli jsme se na něco podívat, aby si jste si udělali správný obrázek.

Teďka, co je zajímavý, to je ta druhá část – problémy výrobce finálního výrobku. Jaký ty problémy jsou, abyste si udělali o tom obrázek.

Musím tady jednoznačně říct, že celých 36 nebo 37 let, až na několik výjimek, vládly u nás čarodiové třetí kategorie. Ty nevědí vůbec o světě.

Já jsem šéfoval agrární komoru, takže jsem jezdil po podnikách a samozřejmě jsem komunikoval v té době i s současným premiérem, takže znam lidi kolem všech, který jsou dneska u moci.

Dneska se mi to zatím zdá nejlepší, co zatím bylo, ale prosím vás, nebudu to chválit dopředu, protože uvidíme, jak se to rychle pohne. Komunikuju a vysvětluju, že jestli nezměníte většinu zákonů, které jsem předal a které by měly změnit zemědělství a potravinářství, jestli je nedokážete během dvou let prosadit, tak jsme zase na druhém místě, protože není jistý, že budete dělat další čtyři roky. Pokud byste tam byli osm let, tak tomu věřím.

Ale všechno musí jít přes poslaneckou sněmovnu. Tam to jde rychle. Pokud to budeme schvalovat jako vládní návrhy, nic nezměníme. Pokud to nezměníme v zásadních věcech – a k tomu se vrátím na závěr – tak to bude hodně špatný.

V podstatě nikdo neřídí u nás hospodářství a ekonomiku, která by pomáhala podnikům, který jsou jádrem pro to, aby se v té zemi něco změnilo. To jsou zásadní věci.

Pokud tam neposadíme lidi, který něco dokázali, který mají za sebou firmy, který se v tomhletom bordelu dokázaly udržet a dokázaly prosperovat, tak se nic nezmění. Můžeme tady sedět se Svatobulkem každej týden, dvakrát, a nezměníme nic.

My musíme udělat to, aby se dostali lidi odborně zdatný na místa, kde rozhodujou. Nejhorší je, že rozhodujou lidi, který vůbec nevědí, co mají rozhodnout. Tam jsou akorát proto, aby dostali ten svůj plat a jsou spokojený. S tím nemůžeme souhlasit a nedělat nic.

Já tady dám několik příkladů těch hloupostí, co se tady udělalo za těch 36 roků.

Zlikvidovalo se zemědělství, udělala se atomizace podniku a my jsme tu obrovskou výhodu koncentrace, intenzity a specializace jsme zničili za to, že jsme odevzdali Škodovku a Volkswagen si vzal Škodu, abysme mohli fungovat.

To jsou diskuze, když tady byl Fisler, když si pamatujete starší možná, Rakuša, který tady začínal dělat privatizaci, tak já jsem u toho mockrát byl. Vysloveně všechno vedlo k tomu, abysme my nevyčuhovali a hlavně abysme se snali tou kolonií – že tady ty anglosasové všichni dělají jen to, aby získali někde něco lehce.

Vždyť si vezměte historii, nemusíme to tady rozebírat, není na to čas.

Co je důležitý? Tady ta atomizace byla katastrofa.

Německo, jak východní Německo řešilo? Nikdo to nebudete vědět. A řešili to tak, že vydali dluhopisy a začali ty firmy nechávat společné. Tam se průměrná výměra zvyšovala od revoluce. My jsme měli 240 ha nebo víc, protože jsme započetli i ty drobný. Dneska máme 112 nebo 109.

My jsme z toho udělali takovéhle hospodaření. Proto my, který jsme se udrželi a dali jsme věci do koncentrace a intenzity, no tak dneska fungujeme, přesto, že máme ty podpory úplně někde jinde. K tomu se zase dostanu, ale musím rychle, abych dal jiný prostor.

Řekněte mi, proč jsme privatizovali fungující podniky? Mi vysvětlete někdo? To je defraudace českého majetku. Já to musím tak říct. Já proto nemám lepší slova, protože podniky, které tady byly, vynikající, fungovaly.

Prosím, neuměli jsme IT, neuměli jsme ty věci, neuměli jsme automobil dělat. Prosím, souhlasím. Ale ne, abysme prodávali všechno, co jsme uměli. Vždyť to jsou úplný hlouposti.

K nám jezdili před Rouci. Já už jsem starší člověk. Já sice někdo říká, že ne, ale letos je mi 72, takže já už mám něco za sebou. Proto jsem říkal, že 48 let vlastně se pohybuju v zemědělství a 37 let v potravinářství.

Takže já tyhlety věci jsem všechny znal. My, prosím vás, od roku 90 máme zákony. Zákon o cenách je z roku 90, daňové zákony. Vždyť s nic neděláme. Vždyť jsme blázni. My se bojíme.

Já jsem byl ustoitu šestkrát, sedmkrát. Všechno mi odkývalo. Nikdy neudělal nic. I když si myslím, že tenhleten spolek, co tam je teďka, že to je zatím relativně nejlepší, co jsem potkal.

Podívejte se, vy jste tady to naznačovali jen tak lehce – jak se vyvážejí ty prachy. Paní docentka o tom mluvila, jak se vyvážejí ty peníze odsaď.

Tak za první republiky, co si tady vyděl podnikatel, musel utratit. Můžete si to najít v historických povídáních. Poláci to mají do dneška.

Tak já vám dám jeden příklad. V roce 2020 jsem chodil do toho spolku, kam chodili podnikatelé a odbory – tripartita. Tak jsem tam chodil tři roky a říkám panu premiérovi v roce 2020: „Prosím vás, tak to konečně už ustřelte tím, že těm, kdo peníze nechají tady a budou investovat, dejte daň 9 % místo 20. Viďte, bylo to 20 ještě. A těm, kdo to odvezou, dejte 49."

On říká: „Prosím vás, a to by šlo, to by šlo."

Říkám: „A proč by to nemělo jít? Proč by to nemělo jít? Co na tom je?"

Co na tom je? Co na tom je složito?

Jestli Poláci mají to, že musí utratit peníze všechny doma, no tak ať oni tady utratěj všechny. Nic se neděje. Dostanou jenom daň 40, dej jenom 9 % a budou mít ještě o 11 víc.

No, tak skončila tripartita. Přišli jsme tam za měsíc, protože každý měsíc to bylo támhle s paní kolegyní a já hned zvednu ruku a říkám: "Pane premiére, tak jak to vypadá? Co s tím uděláte?" A on mi říká: "Prosím vás, to vůbec nejde, protože my ještě máme podniky, které mají daňový prázdniny od roku 90 do roku 2020."

Todle jsou vlády. To byly vlády, to byly čarodejové. Třetí kategorie. Takže jenom abysme si to ujasnili, protože todleto je hrozně špatný.

Takže jo, ještě minutu. Jo, tak já už to zabelím a už mlčím. Co dál?

Podepsali jsme přístupovou smlouvu. Řekněte mi, která vláda ji vyndala, dala ji na veřejnost a řekla: "Všechno je splněno." Ukažte mi jednu z těch vlád.

Všichni akorát aby si drželi, aby si nerozlobili někoho v Německu nebo v Unii nebo ve Francii. To přece není normální.

Jednotný trh. Jaký jednotný trh? Jestliže Němci, když přepočtu na výměru podpory národní, tak jsou 10krát větší než v Česku. Deset krát národní podpory. Já nechci žádnou, když oni nebudou umět, aby sem netahli, co jednotný, tak to neexistuje.

Zemědělství a potravinářství. To je úplná hloupost. Takže maloobchod jsme dopustili, aby maloobchod byl v rukou finančních institucí na západu. Vy si myslíte, že Penny nebo Kaufland, že to jsou konečně ty, který tady vlastněj a tady prodávají. Zapomeňte, podívejte se a dohledejte si to, až kde, kdo to vlastní. Banky to vlastněj. Takže jenom asi dejte si v tom jasno, kdo nás tady okrádá a kdo nám tady dělá vysoký ceny.

Další věc, která je průserová, jsou daně, jsou marže na výrobky. Když prodají náš výrobek, tak tam dají co nejvíc daň, aby to bylo nejdražší, aby se to neprodalo. Když to přiveze máslo teďka, když to vozili za těch 16 Kč nebo za kolik, tak se nedávalo skoro nic. Jen aby to vyprodalo se z toho Německa to zmražené.

To nebyly současné máslo se dělá tak. Tady vám to řekne pak kolega, se zamrazí, pak se to znova rozmrazí, dělá se ve velkých blocích a pak se to zabalí, zase se to podchladí, zabalí a takhle se dělá.

Takhle my na to čumíme, jak kdybysme tomu rozuměli. No a teďka poslední, ta třetí věc, a tak mi ještě dejte dvě minuty. Já to tady jenom přečtu a nebudu tady zdržovat, když vás to bude zajímat.

Takže první by mělo být to, že se vytáhne přístupová dohoda. Přečte se a řekne se obyvatelstvu: ano, je to v pořádku, nebo tole se nesplnilo, todle a todle, a my jako vláda se zapečiníme o to, aby se to řešilo.

Všechno dále nemáme tady, no, máme zákon o nekalých obchodních praktikách. My máme takový, že ty řetězce vlastně žalujou nás vo řadu věcí. Místo aby my jsme tlačili na to, že oni jsou v nekalých praktikách, protože mají miliardový obraty na každém baráku. Všechno se postavilo obráceně, protože někdo dostal zase nasypáno.

Dál samozřejmě nejsou tady žádná motivační pravidla. My musíme ty motivační pravidla na ty podniky s nimi přijít a tlačit a ty podniky začnou pracovat. Já vám dám příklad.

Jestliže někdo dostane podpory a nemusí ani stačí, když přihlásí se do ekologie, má čtyři stromy, napíše čtyři stromy jablek v ekologii, tak dostane přes 20 000 dotací. Nem musíš sklidit jedno jablko a my na to koukáme a jsme z toho spokojený. Přece to není motivační.

Je tady potřeba to udělat jednoduše. Podpory ano, ale na to, že budeš něco vyrábět a budeš něco produkovat. A samozřejmě se to musí upravit podle přírodních podmínek. To je samozřejmé.

Když je někdo na Šumavě, musí mít jiné podmínky než ten, kdo je u Kolína. Tak to je jasné, že bysme měli se bavit o tom, že bysme tady měli dělat produkční zemědělství.

Tak to jenom vám řeknu maličkost. To si taky pamatujte. To jsou taková čísla, která se dají zapamatovat hned tady. Osmdesát procent produkce zemědělství a potravinářství dělá zhruba 2000 podniků v České republice zemědělských a potravinářských a máme jich 31 000. 31 000 má ty, akorát berou peníze, dávají do kapes a jezděj roubama.

A tyhle blbci, co jako jsme my, děláme 16 hodin denně normálně, celej život. My ani neumíme jinak. Tak my jsme ty, který berou ty miliony dotací. Ano, bereme, ale je to 2, 2,5 %. Je to úplně směšné, jestli může tu hubu někdo otevřít a takhle vypravovat.

Dál teda, co je důležité, tímhle bysme udělali další krok, zvýšit soběstačnost tam, kde je nízká. To znamená u monogastru, to je drůbež a prasata. Tam přece není vůbec problém. My vyvážíme skoro 4 miliony tun vepře jako surovinu zadarmo. A my místo, abysme to podporili tady a dělali to sami, tak my hrajeme takovýhle tanečky.

Vždyť to vůbec nikdo neřídí. Tohle nikdo tu republiku neřídí.

Dál samozřejmě, co je důležité, podporovat, jak jsem řekl, ty kedy zvyšujou výrobu. Dál teda, nedanit přímé platby, můžeme, nemusíme. Je tady 27 zemí a z toho 17 zemí nedaní a 10 daní. Takže my dostaneme na podporu na plochu nějaké peníze. No a my je pak dáme do příjmu a zdaníme je. No tak jaký to je, jak to má jaký to je za smysl? To já tomu nerozumím. Já to zkrátka mám ekonomické vzdělání, tak ale přesto to nechápu.

Dál teda je potřeba dát ty peníze, jak jsem řekl, na tu tržní produkci. Je potřeba zpracovat zákon o zemědělství a potravinářství, ne? Že my budeme, my produkujeme, jak jsem tady řekl, 26,5 % vepřového, který se tady produkuje, ale my z toho musíme vyvést v živě. Kolik to dělá? Zhruba 30 % v živě.

My to máme kapacitu zpracovat všechno, ale sem se dovezou ze Španělska ty takové v igelitech ta voda, jak tam teče a klek tam prolíná a vy to kupujete, protože to je za 60 Kč nebo za 70 a my to prodáváme za 110, takže to je jednoduché, protože oni ty rostace mají úplně na jiné úrovni a když mají přebytek, tak jestli dají za 50 % ceny, tak jim to vůbec nic neudělá. Akorát tady zlikvidujou trh.

Takže to už je skoro poslední. Další teda by se měl zrušit ihned Green Deal, protože jsou to nesmysly, můžu to tady vypravovat dokola. Dál teda by se měl podporit precizní zemědělství.

Jestli chceme ze životního prostředí ty miliardy, které tam jsou, já nevím kolik je tam, 40 nebo kolik, tak je potřeba to dát tam, kde tu přírodu to bude chránit, ale na konkrétní věci, ne, že to zase nasypou někomu, kdo to strčí do kapes a bude říkat: "Máme málo, přidejte." Takže to taky nechceme.

Podpora investic.

Co je důležité o investicích?

Investici bych podporoval ne tak, že nasypu dotace tomu podniku. Dám ti zatím půjčku a když dosáhneš během dvou let tyto parametry, které jsou nad průměrem výsledku Evropy, tak ti to pak přiznám až jako podporu. Když ne, tak zaplatíš kamarádům. A nikdo nebude chtít dotace, které by chtěl dělat. Budou je chtít akorát ti, kdo budou chtít dělat. To je všechno.

A poslední věc – zákon o ochraně zemědělského půdního fondu.

To je hrozně důležitá věc. Jsme s paní kolegyní na tom lítali po celé Evropě, jak to funguje. Abyste si udělali obrázek: mimo severských států mají všechny státy zákon o ochraně zemědělské půdy. Půda není nikde zboží, půda je národním bohatstvím a nemůže se stát prostředkem spekulací. Nemůže se zde dělat, jak se jmenuje, nasázet několik mediálních zisků a jít skupovat parcely jednu po druhé a spekulovat s tím, že když někdo dá o deset korun víc na metr, tak je prodá. To přece není nikde jinde. To je jenom v České republice. My jsme specialisti na to. Takže tenhle zákon se musí urychleně udělat. Tlačím na to, dávám podklady panu ministrovi. Uvidíme, co se podaří, co se nepodaří.

To, co jsem povídal, je tak na hodinu a půl povídat. Já jsem vám jenom heslům na vás házel, takže se nezlobte, že to bylo takové nevyvážené.

Takže děkuji za pozornost. Mockrát děkujeme.