Jak se mění zahraniční politika USA? Oskar Krejči

Donald Trump znovu výrazně mění americkou zahraniční politiku. Znamená to konec dosavadní dominance USA nebo jen přechod k tvrdšímu typu amerického pragmatismu?

Tak na tohle je těžká odpověď. Řekl bych, že na tuhle otázku nezná odpověď ani sám Donald Trump. Přesně řečeno, zná několik protikladných odpovědí. To je velký problém. Protože když se díváme na ten rok a něco Trumpa, co vidíme? Vidíme, že má propracovanou koncepci zahraniční politiky, ale chová se jinak, než ta koncepce, ta strategie říká.

Ano, máme tu celé jednoznačně využívání toho faktoru jaderného odstrašení. Nikdo si netroufne se Spojenými státy válčit třeba kvůli Venezuele nebo Kubě, protože za to riziko vojenské a ekonomické konfrontace se Spojenými státy se Kuba nebo Venezuela nestojí. Ano. A tohle Trump tvrdě využívá.

Řekl bych, že rozumět Trumpovi, to nestačí číst politologické knížky, to je třeba se cítit do mentality developera. Tam vidíte tu tvrdost, tam bezohlednost, tam vidíte fakt, že když se dohodnou, že ten barák staví ta omáčka a ne já, tak se s tím framtou omáčkou znova přijedu třeba upívat nad dalším projektem. To znamená, on je schopný na někoho zaútočit a zároveň druhý den se s ním vybavovat. To, co předvádí Iránu, je klasická ukázka.

A vidíte, že on má určitý cyklus témat. Když narazí, já nevím, v Iránu na problém, tak otevře Grónsko. Když narazí na problém v Grónsku, otevře problém Kuby. Když má problém s Kubou, řeší Palestinu. Když dořeší takzvaně Palestinu – nedořešil nic, samozřejmě – tak útočí na Kubu.