J. BOBOŠÍKOVÁ: Babiš pokoutně zdražuje vodu. Fialovy miliony zbrojařům. Mučení vojáků na Ukrajině.

Vítejte u sedmičky plus na kanále Ale aby bylo jasno, milí diváci, kolik stojí politická rozhodnutí, kdo na nich vydělává a kdo za ně nakonec platí. Fialova vláda schválila britské neziskovce přibližně 132 milionů Kč na bezpečnostní konference v Praze, údajně kvůli nezávislosti na sponzorech. Jenže mezi sponzory byly největší světové zbrojní koncerny. No a u zrodu projektu stál také fialův bezpečnostní poradce Tomáš Pojar. Proč česká vláda financovala strategické ambice britského institutu? Z Ukrajiny mezitím přicházejí otřesná svědectví, násilné odvody, bytí, mučení vlastních vojáků a podezřelá úmrtí. Nejde o anonymní zprávy ze sociálních sítích. O konkrétních případech informují ukrajinští vyšetřovatelé, Ombudsman i soudy. A prezident Petr Pavel, ten znovu prosazuje Marshallův plán pro Ukrajinu, obnovu za stovky miliard dolarů. Právě v době, kdy ukrajinští vyšetřovatelé rozkrývají rozsáhlé korupční sítě kolem státních zakázek. Kdo bude platit, kdo bude inkasovat a kdo ponese odpovědnost? Dnes budeme mluvit o moci, penězích a důsledcích politických rozhodnutí. O tom, co politici slibují, co skutečně dělají a co za sebou zanechávají. Pojďme na to. Babišova vláda slibovala, že bude šetřit na státu, nikoliv na lidech. Teď podporuje návrh na zvýšení poplatku za odběr podzemní vody o 250 %. a 2 miliardy korun z těchto poplatků už zahrnula do návrhu státního rozpočtu dokonce dřív než vůbec existoval příslušný návrh zákona. A přátelé, to není všechno. Ministerstvo zemědělství připravuje také nové platby domácností za odvádění dešťové vody do kanalizace. Přitom ano, před volbami slibovalo podporu hospodaření s dešťovou vodou a dostupnější bydlení. SPD zase prohlašovala, že voda musí sloužit lidem, nikoliv nadnárodním korporacím. A právě ministr zemědělství Martin Šebestián, nestraník nominovaný SPD, nyní vyšší poplatky za podzemní vodu podporuje. Proč vláda počítá s miliardami, pro které zatím nemá zákonný podklad? Proč chce kraje připravit o jejich podíl? A jak se připravované změny slučují s předvolebními sliby ANO a SPD? 20. října, poslanecká sněmovna. Poslanec Ano, Karel Tureček předkládá pozměňovací návrh číslo 2091. Poplatek za odběr podzemní vody určené k zásobování obyvatel se má zvýšit ze dvou na 7 Kč za metr krychlový. U ostatních zpoplatněných odběrů ze tří na 7 Kč. Návrh ovšem nepředkládá jako samostatnou novelu vodního zákona. připojuje jej k zákonu o rostlinolékařské péči, o zdražení podzemní vody a novém rozdělování miliardových příjmů se tak má rozhodovat v rámci zákona o ochraně rostlin. >> Děkuju za slovo, pane předsedající. Já se dovoluji přihlásit k sněmovnímu dokumentu číslo 2091 a je to návrh, který novelizuje zákon o vodách, respektive eh týká se to části poplatku za odběry podzemních vod a tento poplatek navyšuje a zároveň ho směřuje do oblasti jednak působnosti státního fondu životního prostředí 1/7 a sedminama je příjmem státního rozpočtu v kapitole ministerstva zemědělství. >> 3. listopadu návrh podporuje sněmovní zemědělský výbor. Pro zvýšení poplatku je také ministr zemědělství Martin Šebesťán, kterého do vlády nominovalo hnutí SPD Tomia Okamury. Argumentuje ochranou podzemních vod, dlouhodobým suchem a potřebou financovat vodohospodářskou infrastrukturu. >> A teď to nejpodstatnější. Podívejme se na data. 21. září Babišova vláda schválila návrh státního rozpočtu na rok 2027 a v kapitole ministerstva zemědělství už počítala se 2 miliardami korun z poplatků za podzemní vodu. 8. října Národní rozpočtová rada upozornila, že tento příjem nemá oporu v platné a dokonce ani v tehdy navrhované legislativě. A teprve 20. října předložil poslanec Ano Tureček návrh na zvýšení poplatků. 2 miliardy tedy vláda do rozpočtu zahrnula téměř měsíc předtím, než byl příslušný pozměňovací návrh vůbec předložen. A Národní rozpočtová rada upozornila ještě na něco. Takto předpokládaný příjem zvyšuje výdajový rámec státního rozpočtu. Jinými slovy, vláda už v návrhu rozpočtu počítala nejen s penězi, které zatím neměla zákonně zajištěné, ale také s odpovídajícím prostorem pro výdaje. >> Podle současných pravidel se poplatky za podzemní vodu rozdělují rovným dílem mezi kraje a státní fond životního prostředí. Celkem jde přibližně o 700 milionů korun ročně. Turečkův návrh toto rozdělení mění. Jednu sedminu má dostávat Státní fond životního prostředí. 6 má být přímem státního rozpočtu v kapitole ministerstva zemědělství. Kraje by tak o svůj přímý podíl přišly úplně. Ministerstvo tvrdí, že peníze využije na nové vodní zdroje, vodovody, kanalizace a propojování vodárenských soustav. Proti změně rozdělování výnosů se ale ozvali také hejtmani. Zemědělský výbor proto ministrovi uložil připravit kompenzační opatření. >> A právě tady se vraťme k předvolebním programům. Hnutí ano slibovalo stát, který šetří na sobě, nikoliv na lidech. V kapitole věnované ochraně vody slibovalo nové zdroje pitné vody, výstavbu vodních nádrží a podporu hospodaření s dešťovou vodou. No a SPD Tomia Okamury šla ještě dál. Ve svém volebním programu z roku 2025 napsala, cituji: "Voda musí sloužit lidem, ne jako zboží nadnárodních korporací." slibovala také získat zpět kontrolu nad vodou a zajistit českou soběstačnost. Jenže teď ministr nominovaný SPD podporuje zvýšení poplatku za odběr podzemní vody a většina nově vybíraných peněz má podle návrhu směřovat do kapitoly ministerstva zemědělství. Ministr Sebastián za SPD tvrdí, že je to potřeba kvůli ochraně zásob podzemní vody. Dobře, ale jaké konkrétní projekty se z těchto peněz zaplatí? Podle jakých pravidel se budou vybírat a jak vláda zajistí, aby nové náklady pro vodárny nepřinesly neúměrné zdražení vody domácnostem? Zvýšení o 250 % se týká samotného poplatku za odběr podzemní vody, nikoliv celého vodného a stočného. Pokud vodárenská společnost využívá podzemní vodu a celé zvýšení promítne do ceny, znamená to 5 Kč navíc za kubík bez DPH. Domácnost se spotřebou 100 kubíků vody ročně by tak při plném promítnutí poplatku a zásobování výhradně ze zpoplatněných podzemních zdrojů zaplatila přibližně o 500 Kč ročně více bez DPH. Skutečný dopad bude záviset na konkrétní vodárně a původu dodávané vody. Změna se nemá týkat některých menších odběrů, včetně části obecných studní a vrtů. Zákon zatím schválen nebyl. >> Jenže tím plánem ministerstva zemědělství nekončí. Rezort ministra Sebastiána za SPD připravuje ještě další změnu, která může zasáhnout do účtu domácností. Chce zrušit osvobození od plateb za odvádění dešťové vody ze střeh a zpevněných ploch rodinných a bytových domů do veřejné kanalizace. Podle propočtu samotného ministerstva by modelový rodinný dům mohl za tuto službu nově platit přibližně 4100 Kč ročně. A jeden byt v modelovém bytovém domě, tak na ten by připadalo asi 800 Kč. No a nové platby by měly vzniknout také obcím. Dokonce za odvádění dešťové vody z místních silnic a chodníků. Přátelé, připomeňme, že ano, před volbami slibovalo podporu hospodaření s dešťovou vodou. SPD zase hlásala, že voda má sloužit lidem a dnes jejich společná vláda řeší nejen zdražení odběru podzemní vody, ale i nové platby za vodu, která spadne z nebe. >> Ministerstvo vysvětluje, že chce lidi motivovat k zadržování dešťové vody a spravedlivě jí rozdělit náklady na kanalizaci. Zrušení výjimky dlouhodobě prosazuje sdružení Sovak, které zastupuje vodárenské společnosti. Proti návrhu se postavilo sdružení místních samospráv a organizace zastupující majitele domů. Upozorňují, že především ve starší zástavbě často není možné vodu vsakovat a vybudování retenčních nádrží může být velmi nákladné. Ministerstvo tvrdí, že rozšíření platební povinnosti může snížit jednotkovou cenu stočného. Není však zaručeno, že všem domácnostem klesnou také celkové účty. A podstatná informace, Evropská unie zrušení této konkrétní výjimky nevyžaduje. Ministerstvo to připouští ve svém hodnocení dopadů. Změna se zatím připravuje a ministerstvo zvažuje odložení její účinnosti nejméně o tři roky. >> Takže si to shrňme. Babišova vláda zahrnula do návrhu rozpočtu 2 miliardy korun z poplatků za podzemní vodu ještě před predložením zákona, který má jejich výběr umožnit. Poslanec Ano, dříve KDU ČSL a TOP 09 Karel Tureček následně navrhl zvýšení poplatku o 250 %. Podpořil ho ministr zemědělství Sebastián, nominovaný SPD. Kraje mají přijít o svůj přímý podíl na výnosu a většina peněz má nově směřovat do rozpočtové kapitoly ministerstva zemědělství. Vedle toho stejný resort připravuje nové platby za odvádění dešťové vody z domů. Ano, slibovalo šetřit na státu, nikoliv na lidech. SPD prohlašovala, že voda musí sloužit lidem. Obě uskupení slibovala dostupnější bydlení a žádné zvyšování daní. Já vím, oni řeknou, poplatky za vodu nejsou daně, ale žádný z těchto programových bodů sám o sobě výslovně nezakazuje zvýšení vodohospodářských poplatků. Politická odpovědnost však zůstává. Takže Andreji Babiši, Tomio Okamuro, Martine Šebestiáne. Proč vláda počítala s novými miliardovými příjmy ještě před predložením příslušného zákona? Proč mají kraje ztratit svůj podíl a jaké konkrétní záruky dostanou domácnosti, že ochranu vody nezaplatí především vyššími účty? Protože předvolební sliby o dostupné vodě je potřeba poměřovat také tím, kolik za ni lidé skutečně zaplatí. Babišova vláda chce zastavit financování pražského obranného sumitu. Ministerstvo obrany navrhuje vypovědět smlouvu s britským mezinárodním institutem strategických studií a ušetřené peníze použít na valorizaci platů. Opozice protestuje. Bývalý premiér Petr Fiala hájí summit jako příležitost ovlivňovat evropskou bezpečnostní politiku. Exministryně obrany Jana Černochová označuje zrušení podpory za pokryteectví. Jenže jak se vůbec stalo, že český stát začal platit britské neziskové organizaci 100 miliony Kč od daňových poplatníků za pořádání bezpečnostní konference? Já vám to řeknu. Prahu si totiž vybrali sami Britové. Šéf institutu John Chipman otevřeně popsal jejich záměr. Bylo to získat významné postavení v Evropské bezpečnostní politice a propojit zbrojní průmysl s ministry, generály a s lidmi rozhodujícími o nákupech vojenské techniky. A jestli pak víte, s kým o projektu jednal, já myslím, že tušíte. s fialovým bezpečnostním poradcem Tomášem Pojarem a to už v říjnu 2023. No a o několik měsíců později schválila Fialova vláda první miliony eur. Příjemcem se stal britský institut, který měl za sebou skandál s utajovaným financováním od autoritářské bahraňské monarchie. >> 22. května 2024 schválila Fialova vláda první dar britskému mezinárodnímu institutu strategických studií mil 700 000 €. Hned následující den podepsal vrchní ředitel ministerstva obrany Jan Jireš memorandum s představitelem institutu Benemre. Projekt spadal pod ministryni obrany Janu Černochovou, která vládě financování předložila a tím výdaje neskončily. V dubnu 2025 kabinet schválil další dar. 5 mil 625 000 eur rozdělených do t let. Tentokrát rozhodnutí prošlo fialovou vládou bez rozpravy. Výsledek? Za ročníky 2024 až 2026 stát schválil britskému institutu přibližně 132 milionů Kč a dalších zhruba 45 milionů mělo následovat v roce 202. >> Komu tedy Fialova vláda svěřila veřejné peníze? Britskému Mezinárodnímu institutu strategických studií. neziskové organizaci, která se zabývá vojenskou strategií a pořádá mezinárodní bezpečnostní konference. Od roku 2004 jednu z nich organizuje v Bahrajinu, autoritářské monarchii, která v roce 2011 násilně potlačila pro demokratické demonstrace. Následovalo zatýkání, mučení a pronásledování opozice. A právě finanční vztahy s Bahrajinskými vládci přivedly britský institut do velkého skandálu. V roce 2016 Den Guardian odhalil, že během pěti let získal institut od Bahrajinské vládnoucí rodiny přibližně 25 milionů liber. Zhruba 15 milionů šlo na pořádání konference. Součást dohody byl závazek utajovat její obsah bez souhlasu druhé strany. No a bahraňské peníze přitom tvořili více než čtvrtinu příjmu institutu. Ten sice odmítl, že by financování ovlivňovalo jeho nezávislost. No a spolupráce s Bahrajinem pokračuje dodnes. >> Do Bahraju mířili také představitelé Fialovy vlády. 8. prosince 2024 vystoupil na bahraňské konferenci Institutu bezpečnostní poradce premiéra Fiali Tomáš Pojar. Zasedl v závěrečném panelu společně s ministry zahraničí Indie a Bahrajinu. O čtyři měsíce později Fialova vláda schválila britskému institutu další tříleté financování pražského summitu. A teď jeden vládní dokument. 22. května 2024 úřad vlády zveřejnil vysvětlení prvního daru. Peníze měly zajistit nezávislost konference na případných sponzorech. A podívejme se na oficiální seznam sponzorů konference. Lockheat Martin, BAA Systems, North Rob Grumen, RTX a Česká zbrojní skupina Čechoslovak Group Michala Strnada. V roce 2025 vedení britského institutu dokonce veřejně poděkovalo Čechoslovak Group jako strategickému partnerovi, který pražský projekt podporoval od samého začátku. Česká vláda tedy platila miliony eur kvůli nezávislosti konference na sponzorech a samotný pořadatel veřejně děkoval zbrojním firmám za podporu. >> A kde se za české veřejné peníze pořádal pražský summit? Hlavní jednání probíhala v luxusním hotelu Meriot. Slavnostní zahájení prvního ročníku v Národním muzeu. Další společenský program na Žofíně. Nů na zahájení vystoupil prezident Petr Pavel a britskému institutu poděkoval. >> A rád bych zde také poděkoval eh Mezinárodnímu institutu pro bezpečnostní studia e za uspořádání této eh správné akce ve správný čas. V dalších letech se slavnostní akce konaly také na Pražském hradě, v Národním domě na Vinohradech a v obecním domě. Právě s obecním domem uzavřela v roce 2026 německá pobočka Britského institutu smlouvy na slavnostní večer pro přibližně 350 hostů. Pronajaty byly Smetanova síň, Palackého sál, primátorský sál a Regroove sál. Smlouvy upravovaly také technické a cateringové zázemí. Ceny pronájmu byly ve zveřejněné smlouvě začerněny. Pražský obranný summit tak vedle jednání zahrnoval rozsáhlý společenský program v reprezentativních prostorách hlavního města a na jeho financování se podílel český stát i soukromé společnosti. >> Na konferenci vystupovali prezidenti, ministři, generálové a představitelé NATO. Jednalo se o evropské bezpečnosti, vojenských kapacitách, zbrojení a obranném průmyslu. Prezident Pavel zdůrazňoval spolupráci vlád se soukromným sektorem. >> Řešení těchto bezpečnostních výzev si vyžádá silnější partnerství mezi vládami a soukromým sektorem, zejména s představiteli obranného a technologického průmyslu. >> Přátelé, o čem to celé je? Britská neziskovka chtěla získat vliv v Evropské bezpečnostní politice a propojit politiky, generály a zbrojní průmysl. Prahu si vybrala sama a Fialova vláda jí na pořádání konferencí schválila přibližně 132 milionů Kč. První dar přitom zdůvodňovala, vítečím, nezávislostí na sponzorech. Ovšem konferenci od začátku podporovaly zbrojní koncerny. Po prvním ročníku vláda vyhlásila úspěch, argumentovala dvěma 140 delegáty a bez rozpravy schválila podporu další miliony eur. Britská neziskovka získala české státní financování. Zbrojaři příležitost jednat s lidmi rozhodujícími o vojenských nákupech. Konkrétní přínos pro české daňové poplatníky vláda veřejně nevyčíslila. Babišův kabinet nyní chce financování zastavit. Odpovědnost Fialovy vlády za vynaložené peníze tím ale nekončí. Proč se Fialova vláda rozhodla financovat z českých veřejných peněz strategický projekt soukromého britského institutu? Jaký konkrétní prospěch tím sledovala pro Českou republiku a čeho za 132 milionů Kč skutečně dosáhla? 2 miliony Ukrajinců hledaných kvůli mobilizaci. 200 000 vojáků mimo své jednotky bez povolení. Tisíce stížností na násilí při odvodech. Bytí, mučení a podezřelá úmrtí vojáků. To jsou informace ukrajinského ministerstva obrany, ombudsmana a státních vyšetřovatelů. Ti letos zahájili rozsáhlou operaci s názvem Čestný odvod. prověřovali více než stovku mobilizačních center kvůli korupci, překračování pravomocí a násilí. A 2. listopadu vypukli nedaleko Kyjeva nepokoje kvůli podezření na mučení vojáků. Petro pavlivská borščahivka nedaleko Kyjeva. Před objektem využívaným národní gardou se shromáždil DAF. Lidé se pokusili proniknout dovnitř. Následovaly střety s bezpečnostními složkami. V objektu byli ubytováni vojáci, kteří se vrátili po neoprávněném opuštění jednotek. Čtyři potřebovali zdravotnickou pomoc. Ukrajinský státní úřad pro vyšetřování zahájil trestní řízení kvůli možnému překročení pravomocí vojenských představitelů. Jiné případy násilí při mobilizaci už dospěly před soud. V rivněnské oblasti zastavili tři pracovníci mobilizačního centra muže na jezdním kole. použili slzný plyn, bili ho a násilím naložili do vozidla. Soud jejich jednání označil zamučení a nezákonné zbavení svobody. Všichni tři dostali čtyřleté tresty s podmíněným odkladem výkonu. Zůstali v armádě, dva dokonce u mobilizačních center. V Ivan-frankyské oblasti zase čtyři pracovníci mobilizačního centra čelí obžalobě znásilí při vojenské lékařské prohlídce. Podle obžaloby jeden z nich opakovaně udeřil muže do rozkroku. Ten později podstoupil operaci, při níž mu lékaři odstranili levé varle. >> A jak rozsáhlé jsou stížnosti na mobilizaci? Ukrajinský ombudsman Dmitro Lubinec uvedl, že v roce 2022 jeho úřad obdržel 18 stížností na pracovníky mobilizačních center. Loni jich bylo, víte kolik? 6127. 6127. Při kontrolách úřad zjistil případy nezákonného zadržování, bytí a dalšího porušování práv. >> Počet těchto porušení vzrostl 333 krát. Stejně tak jste doslova nedávno mluvil o tom, že eh zveřejnění všech dává možnost bojovat a vy uvádíte no maximálně tak do 1% toho, co se teď děje. Řekněte mi, prosím, které z těch posledních křiklavých případů vás pobouřily jako ombudsmana a jako občana Ukrajiny. Co to bylo? >> Eh, bohužel se u nás situace nelepší. Dokonce se situace na celém území Ukrajiny ještě zhoršuje a každý den, naprosto každý den, dostávám podněty od občanů Ukrajiny, jejichž práva byla různým způsobem porušena. Máme případy, kdy jsme na základě naší intervence přijeli do budovy odvodního střediska a našli tam člověka, který měl například polámaná žebra, kterého fyzicky nechali v prostorách odvodního střediska. >> To byl >> v mikolajevské oblasti to byla monitorovací kontrola centrálního aparátu. Násilí vyšetřují ukrajinské orgány také uvnitř armády. V prosinci roku 2024 zadrželi velitele 211. brigády. Podle vyšetřovatelů věděl o opakovaném bytí, ponižování a mučení vojáků, ale nezasáhl. Případ byl předán soudu. Ještě závažnější poznatky zveřejnil ukrajinský investigativní server Bable o 425. útočném pluku Skelia. Novináři zdokumentovali 31 nebojových úmrtí během výcviku a zveřejnili svědectví o bytí, ponižování a nedostatečné zdravotní péči. Jeden z vojáků podle zveřejněného svědectví zažil bytí a vláčení po zemi připoutaný ke čtyřkolce. Později zemřel v nemocnici. Vyšetřovatelé obvinili dva příslušníky zdravotnické roty stýrání a nezákonného zadržování spolubojovníků. Soud je poslal do vazby a Server B následně zveřejnil svědectví čtyř dobrovolníků, kteří pluk bez povolení opustili. Popsali násilí, ponižování a překážky při přeřazení. Podle svých výpovědí chtěli pokračovat ve vojenské službě, ale jinde. >> 14. ledna vystoupil v ukrajinském parlamentu nový ministr obrany Michailo Fedorov. Popsal personální a finanční problémy, s nimiž ministerstvo přebírá. Nechci být populista, chci být realista. Ministerstvo obrany. Přebírám se sekerou 300 miliard, 2 miliony Ukrajinců v celostátním pátrání a 200 000 případy svévolného opuštění jednotky. Takže musíme tyhle současné problémy vyřešit, udělat si domácí úkoly, abychom se vůbec mohli pohnout dál. >> Ukrajina má právo mobilizovat své občany a zákonným způsobem trestat dezerci. Současně je vázána mezinárodním právem. Úmluva OSN proti mučení výslovně stanoví, že válka ani mimořádný stav nemohou mučení ospravedlnit. Stejně tak se pachatel nemůže hájit rozkazem nadřízeného. Evropská úmluva o lidských právech zakazuje mučení a nelidské či ponižující zacházení i během války. První ženevská úmluva chrání raněné a nemocné vojáky. Podle výkladu mezinárodního výboru Červeného kříže se vztahuje také na příslušníky vlastní armády. Stát má povinnost mučení předcházet. účinně vyšetřovat podezření a zajistit odpovědnost pachatelů. >> Ukrajinské soudy už rozhodovaly o mučení při mobilizaci. Státní vyšetřovatelé stíhají příslušníky armády za týrání spolubojovníků. Ombudsman upozorňuje na tisíce stížností a ministr obrany veřejně přiznal rozsah nepovolených odchodů z armády. Ukrajina se brání ruské invazi, ale i za války odpovídá zacházení s vlastními občany a vojáky. Povinnost sloužit v armádě neznamená povinnost snášet mučení a vojenská kázeň nedává nikomu právo beztrestně být vlastní vojáky. Milí diváci, také vás znepokojuje, co se děje s našimi dětmi, co se učí ve školách, co skutečně umějí a jak budou jednou zvládat svět, který bude stále náročnější. Víte, máme digitální učebnice, tablety, umělou inteligenci a hlavně máme jednu školskou reformu za druhou. Jenže výsledky přinášejí alarmující zprávu. Téměř třetina evropských 15 letetých nedosahuje základní úrovně čtenářské gramotnosti. V matematice má zásadní problémy dokonce více než třetina. Nu a špičkových výsledků dosahuje méně než desetina žáků. V České republice se mezi lety 2022 a 2025 zhoršily výsledky 15 letetých ve čtení o 20 bodů a v matematice o 10. Přesto zůstávají nad průměrem zemí OECD. A to všechno v době, kdy se má Evropa prosadit ve světě vědy, moderních technologií a umělé inteligence. Politici slibovali modernější vzdělávání, zaváděli nové metody, podporovali digitalizaci, měnili organizaci výuky. Jenže základní znalosti se zhoršují. Co se tedy s českým a s evropským školským děje? Kdo rozhodoval o změnách, které školy prodělaly? Co se odehrálo během covidu? Jaké nároky přinesla migrace? Co znamenala inkluze? A proč čeští politici opakovaně odmítli pominnou maturitu z matematiky? A především, kdo se z těchto výsledků zodpovídá. >> 11. března 2020 se v České republice uzavřely základní, střední a vysoké školy. Premiérem byl Andrej Babiš, ministrem zdravotnictví Adam Vojtěch, ministrem školství Robert Plaga. Uzavírání škol pokračovalo v dalších vlnách pandemie. Do rozhodování se postupně zapojovali také další ministři zdravotnictví, včetně Romana Primuly a Jana Blatného. Na tiskové konferenci v dubnu 2020 Plaga vysvětloval, kdo o uzavření škol rozhodoval. >> Školy byly zavřeny na základě rozhodnutí ministerstva zdravotnictví. Česká republika patřila mezi země s dlouhým přerušením běžné výuky. Podle OECD uvedlo 69% českých 15 letetých testovaných v roce 2022, že jejich škola byla uzavřena déle než tři měsíce. Děti zůstávaly doma. Výuka se přesunula na obrazovky počítačů, rodiče suplovali učitele a mezi žáky se prohlubovaly rozdíly podle toho, jaké měly doma podmínky. Pro ty epidemická opatření měla chránit veřejné zdraví. Jejich vzdělávací důsledky ale zasáhly celou generaci. Mezinárodní výzkumy následně upozornily na vzdělávací ztráty, oslabené pracovní návyky i problémy s návratem části dětí do běžného školního režimu. Zhoršování výsledků přitom začalo už před pandemií. Dlouhé uzavření škol však vytvořilo další překážky. Rozhodnutí přijímali politici. Jejich následky řešili učitelé, rodiče a především děti. Německo, Rakousko, Švédsko, Belgie nebo Nizozemsko. Evropské země, jejich školství se dlouhodobě vyrovnává s vysokými počty žáků s migračním původem. Mezi jejich výsledky a výsledky ostatních žáků existují významné rozdíly. OECD upozorňuje zejména na jazykovou bariéru a sociální podmínky. Dítě, které nerozumí vyučovacímu jazyku, má problém sledovat výklad, má problém pochopit zadání a samozřejmě má problém i pracovat s učebnicí. Učitel přitom musí zajistit kvalitní výuku v celé třídě. V České republice se tento problém výrazně prohloubil po ruském vpádu na Ukrajinu v únoru 2022. Premiérem byl Petr Fiala, ministrem Nitra Vítrakušan a ministrem školství Petr Gazík ze Stan. Fialova vláda připravovala mimořádnou školskou legislativu označovanou jako Lex Ukrajina. Gazdík představoval opatření pro začleňování ukrajinských dětí do českých škol. >> Zrovna dnes ráno jsme pracovali na zákonu, který se jmenuje Lex Ukrajina 2 a který by tu situaci měl pomoct vyřešit, aby se všechny ukrajinské děti dostaly do českých škol. Ve školním roce 2025 až 2026 už České mateřské základní a střední školy navštěvovalo více než 80 000 dětí a žáků s ukrajinským občanským. Školy musely zajistit jazykovou výuku, odbornou pomoc i další kapacity. Jenže jejich možnosti nejsou stejné. Když politici rozhodují o přijímání uprchlíků a jejich začleňování do škol, jak zajišťují, aby se vzdělávání nezhoršovalo ani nověpříchozím, ani dětem, které už ve třídách jsou? Jazyková integrace přece zvyšuje nároky na učitele a celý školský systém. Rozhodování o migrační politice proto nelze oddělovat od odpovědnosti za podmínky ve školách. Další zásadní změnu přinesla digitalizace. Evropské vlády investovaly do počítačů, tabletů, elektronických učebnic a digitálních vzdělávacích programů. Technologie se staly symbolem moderní školy. Jenže společně s nimi vstoupily do života dětí sociální sítě, nekonečné proudy krátkých videí a nepřetržitá digitální zábava. Evropská komise upozorňuje, že značnou část žáků během vyučování rozptylují digitální zařízení. Problém se netýká pouze času stráveného před obrazovkou. Jde také o schopnost soustředit se, číst delší texty a samostatně řešit úkoly. Do tohoto prostředí vstoupila generativní umělá inteligence. Dokáže během několika sekund napsat referát, připravit domácí úkol, shrnout knihu nebo vyřešit matematický příklad. Dokáže ale škola zjistit, zda dítě učivu skutečně rozumí? Technologie mohou vzdělávání výrazně pomáhat. Jejich nekritické používání však může nahrazovat vlastní práci žáků. Školy tak stojí před novým úkolem. Naučit děti technologie používat, ale současně zajistit, aby dokázaly přemýšlet, číst a řešit problémy i bez nich. >> A teď další zásadní proměna českého školství. Inkluze, společné vzdělávání dětí s rozdílnými schopnostmi a speciálními vzdělávacími potřebami. Rozhodující legislativní změny prosadila vláda Bohuslava Sobotky. Ministrem školství byl při jejich schvalování Marcel Chládek. Významnou roli při přípravě novely sehrál také ministr pro lidská práva Jiří Dinbír. Od září 2016 zaváděla nový systém podpůrných opatření ministryně školství Kateřina Valachová z ČSSD. Ještě v dubnu téhož roku v České televizi veřejnost ujišťovala, jak bude reforma báječně fungovat. >> A jenom co činíme je víc podpory pro učitele v jejich nelehké práci, kterou mají už nyní. >> Mhm. Jenže už při zavádění reformy zaznívaly obavy z nedostatku asistentů, odborných pracovníků a kapacit školských poradenských zařízení. Učitelé měli zvládnout stále rozmanitější potřeby žáků. Přibývala individuální podpora, administrativa i požadavky na organizaci výuky. Inkluze vyvolávala ostré spory. Patřil k jejím kritikům také něhdejší prezident Miloš Zeman. Inkluze zbavuje mentálně postižené děti radosti z úspěchu. Od zavedení reformy uplynulo 10 let. Evropské školství se přitom nadále potýká s nedostatkem učitelů. Podle Evropské komise navštěvují čtyři z 10 evropských 15 letetých žáků školy, jejichž výuku výrazně komplikuje nedostatek pedagogů. Inkluze měla pomáhat dětem, které podporu potřebují. Její zavádění však vyžaduje odpovídající personální, odborné a finanční podmínky. A otázka, zda politici tyto podmínky skutečně zajistili v dostatečném rozsahu, tak ta je naprosto na místě, protože dobrý úmysl ještě nezaručuje dobrý výsledek. No a teď se podívejme na něco velmi významného, na matematiku. Předmět, ve kterém dnes víc než třetina evropských 15iletých nedosahuje základní úrovně. V České republice se o povinnou maturitu z matematiky politici přeli více než 20 let. >> V roce 2004 se proti povinné maturitě z matematiky postavila ministryně školství Petra Busková. Senát ji ze školského zákona vypustil a poslanci změnu schválili. V roce 2016 povinnou maturitu z matematiky znovu prosadila Sobotkova vláda s ministryní Kateřinou Valachovou. O čtyři roky později ji ještě před zavedením z