It’s Time to Save America

Smyslem každého systému je chránit zájmy lidí, kterým slouží a které vládne.

Je to prostě podstata věci.

Jaká je tedy úloha kazatele?

Je to sloužit duším svých věřících.

Jaká je úloha prezidenta?

Je to hlídat si a chránit zájmy svých občanů.

Opravdu, opravdu jednoduché.

Je to vlastní definici.

Takže je již nějakou dobu zřejmé, že náš systém nefunguje tak, jak má, protože lidé, kteří ho řídí, se zdají se primárně zajímat – není to výhradně, ale převážně – o své vlastní zájmy.

A vidíte to všude kolem sebe.

Státní zaměstnanci vydělávají více než průměrný Američan.

To to říká jasněji než cokoliv jiného, ale vidíte to v celé americké institucích.

Spoustu z nich se zdá být řízeno především v zájmu lidí, kteří je řídí.

A to je špatně.

A jsou v tom méně skrytí než kdy dřív.

Myslím, že si kupují soukromé ostrovy a vyjímají se sami z pravidel, která se vztahují na vás.

A to vyvolalo obrovské zklamání a hořkost mezi běžnými lidmi.

Je to jako, počkej chvíli, ty sám nedodržuješ svá vlastní pravidla.

Jako, já jsem musel zůstat doma během covidu a ty jdeš do francouzské prádělny, proč, jsi teď snad král?

A odpověď je, ano, v podstatě.

Takže to je velmi zřetelné zhoršení systému.

Jen se postupem času více a více kazí.

A lidé s mocí ji používají k vlastnímu prospěchu a prospěchu svých rodin a přátel.

A po chvíli tomu říkáš třída Epsteinů, protože to je přesně to, co to je.

Je to skupina sobeckých lidí jednajících v jejich vlastním zájmu proti vašemu, jasné?

A to je opět špatně.

Ale může to lehce fungovat dlouhou dobu, protože to je prostě podstata systémů.

Tak se Osmanská říše dostala od dobývání poloviny světa k tomu, aby byla docela žalostná a v podstatě se soustředila na harem, a nakonec se rozpustila.

Ale s naším systémem se stalo něco jiného a je to v poslední době zřejmé.

Jedna věc je mít systém řízený lidmi, kteří se starají o své vlastní zájmy a ne o vaše.

Opět, to jsme měli.

Jiná věc je mít systém, který je zcela neschopný reagovat na realitu, který je v podstatě paralyzovaný.

A bohužel, hrozivě, to je systém, který máme teď.

A víme to proto, že dvě největší hrozby, možná, v celé zaznamenaná historii – a to by byla jaderná válka a umělá inteligence – jsou právě před námi.

A nikdo v naší společnosti na pozici autority se zdá být schopný reagovat vůbec nebo se tomu ani přímo věnovat.

Je to jako kdyby byli zmrzlí, hledí na strom, když se přiblížuje k čelnímu sklu rychlostí 70 mil za hodinu.

Opravdu to tak působí.

A když posloucháš pozorně, to je to, kde jsme.

Takže se pohybujeme po trajektorii, pokud ta platí, pohybujeme se směrem k jaderné výměně, protože máš dva konflikty: jeden na Středním východě a jeden na blízkém východě, východní Evropě – Ukrajina a írán – které se náhle nějak slučují.

A co to znamená?

To znamená světovou válku.

A máš dvě strany v podstatě s neohybnými pozicemi.

Abych se nepouštěl do detailů, pokud to sleduješ, pokud jsi z malého procenta Američanů, kteří to sledují, už víš, že není na žádném z těchto konfliktů v nejbližší době zřejmé řešení.

A přesto by sázky nemohly být vyšší.

A samozřejmě jsou klíčovými účastníky obou těchto válek – které se nyní spojují v jednu válku – vybaveni jadernými zbraněmi.

A cítí, že je to pro ně, abych použil velmi vyšlapaný termín, existenční.

A takže pokud se opět úhel útoku, trajektorie opravdu brzy nezmění, nevyhnutelně skončíme s použitím zbraní hromadného ničení.

A máš jednoho účastníka, prezidenta Spojených států, který to už otevřeně hrozí na Truth Social, na internetu, aby to viděl každý: "Budeme likvidovat vaši civilizaci." No, samozřejmě, to nemůžeš dělat s tomahawky, ale můžeš s jadernými zbraněmi.

Takže máš prezidenta Spojených států – ať ti říkají cokoliv – který otevřeně hrozí použitím jaderných zbraní v konfliktu, který nemá okamžité či zřejmé řešení.

Takže kam to jde?

No, k jadernému úderu.

A co se pak stane?

Bůh ví.

Ale pokud to vůbec můžeš skousat, pokud to můžeš říci, nebo si to alespoň připustit bez slov, že ano, to by mohlo skončit tím, že by lidé spouštěli jaderné zbraně na civilní populace, už jsi za hranicí.

Již jsi si dokázal, že nejsi schopen vést, protože to je šílenství.

To je mimo jakoukoliv neopatrnost.

To je prostě doslova sebevražedné a vraždění.

A minimálně jsi paralyzovaný.

Nemůžeš jednat v obraně – nejenom své země nebo své civilizace, ale ani sebe samého.

Ale to je to, kde jsme.

A totéž platí pro umělou inteligenci.

Nyní je samozřejmě neznámo, stejně jako s válkami na Ukrajině a v Íránu, jak se umělá inteligence vyvíjí.

A možná je to jen jedna velká bublina, víte, je to technologická bublina z roku 2000, je to pets.com stonásobně, víte, možná.

Nebo možná se předpovědi lidí, kteří tuto technologii vyvíjejí, ukáží být pravdivé, a to je, že je to jako konec.

V nejlepším případě se vzdáme své schopnosti dělat důležitá rozhodnutí v životě strojům.

Dáme stroje do vedení našich životů.

To je v nejlepším případě.

A v nejhorším případě se stroje rozhodnou nás všechny zabít a udělají to, a není nic, co bychom mohli dělat.

To je to, co říkají.

Né, víte, věštci apokalypsy z Twitteru, ale lidé, kteří vyvíjejí tuto technologii, říkají: „Ach, mimochodem, tato věc, kterou děláme, může zabít všechny a minimálně zajistí, aby vaše děti a vnoučata a pravděpodobně i vy neměli práci, a budeme, předpokládám, dělat něco na tom, ale není jasné co, a to přichází za asi rok." Hmm.

Na tom, co je pozoruhodné, není jednoduše to, že lidé, kteří to dělají, to přiznávají, skutečně se snaží upozornit nás, říkají nám, že to děláme, ale že nikdo nic nedělá.

Jsou jen očarováni.

Upřený pohled na tuto věc, která by mohla být koncem všeho.

Kdo se tak chová?

No, normální lidé se tak nechování, a určitě funkční systémy se tak nechování.

Takže bez zbytečného zdržování, co vám to říká?

Říká vám, že systém dosáhl svého konce.

To není ve skutečnosti systém, který funguje v zájmu někoho.

To je systém, který je odsouzen na pravděpodobně velmi brzkou destrukci.

Takže to zmizí.

A pokud bychom pravděpodobně věděli, že jakýkoliv systém, který vybere osmdesátileté muže, aby vedli toto místo—cynické osmdesátileté—dlouho to nevytrvá.

Jako by se to nereprodukovalo stejným způsobem, jakým se nereproducují osmdesátileti.

A je to konec.

A je.

A je to smutné.

A víte, určitě jsem na tom strávil spoustu času stěžováním si.

Ale v tomto bodě je to prostě zjevně pravda.

A tak je to zajímavé přemýšlet o tom, co přijde dál.

No, něco, za předpokladu, že jsme všichni tady.

A musíte to předpokládat.

Jistě to chcete.

A i když to není pravda, stále to musíte plánovat, protože nevíme.

Takže něco přijde dál.

Něco nahradí systém.

A nejvyšší naděj je, že ta náhrada, ať už přijde cokoliv, bude výsledkem postupného procesu, na který budou mít lidé čas se naučit a kterému porozumí, schválí—že nedostaneme náhlou změnu, protože náhlé změny politického vedení se, no, říkají se tomu revoluce a obvykle nejsou zlepšením oproti tomu, co nahrazují, a mají své vlastní nevýhody v každém případě.

Takže doufáte, že se to nějak vyvine v něco méně pošilhané, méně odtržené od své základní mise, což je sloužit lidem, kteří tady žijí, a více humánního a více pro-lidského atd.

Že by to bylo prostě lepší v každém ohledu.

Doufáte v to, ale v každém případě dostáváme něco jiného.

A otázka je, co to bude?

A opět nevíme.

Víme, že změny v technologii nebo posuny moci globálně—všechny tyto fakta na zemi jsou doprovázeny, následovány politickými změnami.

Politické změny následují ty změny.

Nebudí ty změny, že ano?

Odpovědi na ty změny.

A takže dostáváme politické změny.

Najdou politické vyjádření.

A bude to třetí strana?

Pravděpodobně.

Nejvíce radikalizujícím faktem americké politiky v posledních, nevím, století je potvrzení, které jsme dostali kolem 28. února, že strany v hlavních otázkách jsou identické.

Trump zahajuje jedinou věc, kterou řekl, že by nikdy neudělal: válku za změnu režimu na Blízkém východě proti Íránu, zemi mnohem větší a mocnější než poslední pokus o změnu režimu, který jsme udělali a který se nezdařil.

A nebyly proti tomu žádné protesty, protože samozřejmě vedoucí druhé strany—jeho údajní nepřátelé—se s ním úplně shodli, stejně jako se shodli s jeho rozpočtem, zásadně určitě s daňovým kodexem, který schválil.

A to nám říká jednu věc alespoň: že v otázkách, které opravdu záleží, v nejzjevnějších a historicky nejvýznamnějších projevech uplatnění moci, což by byla zahraniční politika a rozpočet, daňový kodex, jsou strany sladěné.

Jsou stejné.

Mají stejný program.

Přesně stejný program.

A projdou si celou tu představu, aby nás přesvědčily: „Ne, my jsme opravdu smrtelní nepřátelé." Ale opravdu jsou?

Ne, nejsou.

A ještě jednou, jen abych zopakoval zřejmé—protože nemůžete zřejmé zopakovat dost—pokud by Trumpovi oponenti opravdu byli proti tomu, co dělal, no pak bychom měli lidi v ulicích, prosloveně.

A strana, jejíž celá sebeprezentace spočívá v tom, že lidé vyjdou do ulic a pochodují za tím či oním, zvláště za mír, by pochodovala za mír a proti této válce.

Ale nejdou.

A proč nejdou?

Protože nejsou proti tomu.

Proto.

Nechci si na to stěžovat, ale jen tak abychom nějak nastavili předpoklady pro další etapu našich životů jako amerických občanů: víme, že strany jsou sjednocené v otázkách, které jsou proti populaci.

Jak to víme, že je to proti populaci?

Protože máme průzkumy veřejného mínění.

A nemusí být přesně správné, ale v průběhu času si uděláme poměrně jasnou představu o prioritách lidí.

A velké věci, které dělá americká vláda – schválené oběma stranami – jsou, že vás špehuje více, přesouvá stále větší podíl hrubého domácího produktu na menší procento populace, invaduje země, utratí 1,5 bilionu dolarů za rok za vojenství, které nemůže vyhrát válku, atd., atd., atd. – všechny ty věci, které dělají, velké věci – populace ty věci nechce, a jsou opravdu znepokojeni, přestože jejich lídři na ně hodně tlačí, cenou burrito.

A mohli byste říci: „No, to je opravdu krátkozraké z tvé strany, a neměl bys jíst 20dolarová burrito," ale víte, možná si chtějí lidé vybrat, co jedí, a nechtějí za to platit o 30 procent více za rok nebo jakákoliv čísla je, ale je to velký nárůst.

A takže pokud by vám opravdu záleželo na tom, co lidé chtějí, vzali byste to vážně.

Ale, jak bylo zmíněno, nejen že lidem, kteří jsou u moci, nezáleží na tom, co chcete, ale jsou vůči tomu, co chcete, aktivně nepřátelští.

A fakt, že to chcete, je pro ně důkazem, že je to nelegitimní.

„Měl bys to nechtít, ty rozpískané malé dítě.

Co jsi, student vysoké školy?" Ti, kteří nebudou mít práci díky AI, do kterého jsou všichni investováni.

Myslím, že vidíte toto – je to, jako by to všechno bylo příliš disconnectované, aby pokračovalo.

Takže se pravděpodobně budeme muset spolehnout na třetí stranu nebo více stran.

Je to nejlepší systém?

Nevím.

Je lepší než ten, který máme.

Bude to stačit?

To je otázka.

A odpověď, ta těžká odpověď, je ne.

Protože když slyšíte lidi říkat: „No, neexistuje politické řešení pro toto," no, samozřejmě že si přejete politické řešení, protože alternativa je něco, víte, kinetického, jak to říkají, a nechcete to.

Nechcete násilí žádného druhu.

Ale také víte, že v žádném systému nejsou politická řešení k ničemu, protože se společnost chová v čase konzistentně se hodnotami a obavami lidí, kteří tam žijí.

Což znamená, pokud chcete změnit lidské chování, přijetí zákonů proti tomu vás tam nedostane.

Kam vás dostane, je přesvědčení lidí, že je to správná věc.

Zřejmě neexistuje zákon proti tomu, abychom křičeli na vaše batole slovo s F v Walmartu, pravděpodobně, nebo určitě na parkovišti.

Nebudete zatčeni za to.

Neexistuje zákon, který by říkal, že nemůžete používat sprostá slova s vašimi dětmi.

Ale kdo to dělá?

Velmi málo lidí, protože pokud to zkusíte – pokud gestikulujete staré paní v přechodu, je to pravděpodobně nelegální.

Nikdo to nedělá.

Proč?

Protože pokud to zkusíte, zřejmě jsou lidé jako: „Co to dělá?

To je odporné." A tak to neděláte.

Takže, jinými slovy, pokud chcete změnit společnost, ano, rozhodně potřebujete více možností na hlasovacím lístku.

Určitě, určitě potřebujete vůdce, kteří chtějí sloužit občanům země, protože jim na občanech země záleží.

A samozřejmě, služba následuje péči.

Pokud máte někoho rádi, chcete té osobě sloužit, to je zřejmé.

Ale více než cokoliv jiného potřebujete populaci, která má jasné cíle, která ví, jaký by měl být program.

Negestikulujte staré paní v přechodu.

Prostě to nedělejte.

Všichni se shodujeme.

Potřebujete konsenzus na tom, co tady děláme.

Jako, jaký je smysl tohoto všeho?

To je to, od čeho musíte začít.

A ukazuje se, že pokud máte tento konsenzus, spoustu problémů se v průběhu času vyřeší.

Ne okamžitě.

Některé problémy jsou, i když ne neřešitelné, velmi složité.

Ale pokud si ujasníte základy, mají tendenci se zlepšovat v průběhu času.

A pokud ne, neúprosně se zhoršují.

To víme.

A tak jakýkoli pokus napravit systémové problémy Ameriky s technokratickými řešeními je ze své podstaty odsouzen k selhání, protože to neřeší, jak jste se sem dostali v prvním řadě.

Jak jsme se tedy dostali do trilionů dluhu?

Triliony a triliony nesplacitelného dluhu.

No, protože jsme stále volili lidi, kteří k němu přispívali, včetně současného obyvatele Bílého domu.

Proč jsme to udělali?

No, protože máme docela zkreslené chápání toho, co je dluh a co dělá lidem a národům.

Nenastavujeme si správné cíle.

Nemyslíme si, že je důležité se vyhnout dluhům.

A kdyby to bylo, pravděpodobně bychom v průběhu mnoha desetiletí nenakumulovali dluh, který je nesplacitelný a který nás vlastně kontroluje.

A to všechno se vrací k jedné z věcí, kterou nikdo v politice nikdy hlasitě nepřizná, ale je to právě tak: kterým je nejdůležitější věc, kterou můžete udělat, pokud chcete změnit svět, oblast, civilizaci, národ, sousedství, osobu.

Nejdůležitější věc, kterou můžeš dělat, je říkat pravdu nahlas, vždycky.

Slova jsou nejdůležitější věc.

Nejsou to celé řešení, ale jsou začátkem změny.

Říkej pravdu nahlas.

Říkej to, co je pravda.

A existuje spousta způsobů, jak to dokázat.

Ale jedinými smysluplnými pozůstatky, které máme z jakékoli bývalé civilizace, jsou myšlenky, které propagují, slova, která říkala, a do té míry, do jaké přežila, ovlivnila a inspirovala následující generace.

Nejdůležitějším dědictvím Římské říše nejsou její akvadukt, z nichž některé stojí dodnes, protože byly úžasní stavitelé a skvělí architekti a používali kámen, ne železobeton.

A to všechno je působivé.

Ale nejvzdorovánějším dědictvím Říma je samozřejmě křesťanství, když Constantine udělal z něj státní náboženství.

A stále je to největší náboženství na světě.

Takže jsou to slova, na kterých záleží především.

A proto tyrani, notoricky známě, a vlastně všechny vlády, se snaží omezit to, co můžeš říkat.

To je první věc, kterou dělají, než se snaží tě odzbrojit: snaží se ti říci, co můžeš říkat.

A proto jsme si mysleli, že by bylo užitečné si poznamenat cíle toho, co přijde dál.

A bude to mít všechny druhy projevů, a snad to bude lepší než to, co máme.

Ale víme, že to bude jiné než to, co máme, protože to, co máme, doslova nefunguje.

Nemůže se chránit před největšími hrozbami v lidské historii.

Takže tady je deset věcí, které by Amerika měla být, a pravděpodobně byla v minulosti, ale určitě by měla být.

A pokud se ti podaří je dosáhnout, pokud by ses na ně mohl shodnout, a nemělo by to být těžké, protože se na ně shoduje skoro každý, pak máš skutečně naději, že bude systém více reagovat.

Určitě to nebude sebedestruktivní.

Že země sama bude živá a vitální a neumírající.

Nebude žít ze svého kulturního dědictví, ze kterého ještě žijeme my.

A začíná být trochu hubeňké.

Když nejlepší věci ve vaší společnosti, od zakladatelských dokumentů až po architekturu, jsou všechny věci vytvořené dříve, než se narodili vaši prarodiče, je to problém.

Vlastně je to konec.

Co je tedy znovuzrození?

Znovuzrození začíná vyjádřením věcí, kterými chceš být.

Jaká by měla být Amerika?

Dětské obchodování je jeden z těch problémů, o kterých nikdo nechce mluvit, protože je to prostě děsné.

Na toto téma je spoustu zpráv, ale je to tak hrozné, že se někteří lidé rozhodnou se tomu vyhnout, včetně nás, aby to bylo upřímné.

Je to jako téma příliš ošklivé.

Je to příliš depresivní.

Ale je to důležité a musí to skončit.

A proto je dokumentární film Skrytá válka, který je teď streamován na Angelu, stojí za to vidět.

Tento film dává divákům přední řady k odhalením operacím, které začínají na Ukrajině a rozprostírají se po kontinentech.

Uvidíš skutečné záchranné mise, vyšetřování, obchodníci přivádějící spravedlnosti, naštěstí, a mimořádné riziko, které dobří lidé podstupují, aby zachránili životy dětí.

Tento dokumentární film není dramatizace.

Je to skutečný dokumentární film.

Je to naprosto reálné.

A věcí, kterou se jedná, je nejhorší.

Film nakonec je nadějný a ukazuje, že zlo ne vždy vítězí.

Životy mohou být zachráněny.

Děti mohou přežít obchodování a v některých případech si žít dobře poté.

Takže z širší perspektivy je to příběh, který jen málo tvůrců bude chtít vyprávět.

A proto podporujeme Angelu.

Nikdy se nebojí pokrývat příběhy, které Hollywood přeskakuje.

Angel se do toho nedělá kvůli nádheře.

Zajímá je, jaká je pravda.

Připoj se k Angel Guild ještě dnes a streamuj Skrytou válku a prozkoumej angelův velký, rostoucí sbor filmů a dokumentárních filmů, které se zabývají tématy, která skutečně záleží.

Navštiv angel.com/carlson a zaregistruj se.

A velmi první věc, která by Amerika měla být, je spravedlnost.

Amerika by měla být spravedlivá.

Nyní, nejen, že by Amerika měla být spravedlivá, Amerika byla vytvořena, aby byla spravedlivá.

To je celý smysl Ameriky.

Nikdy to nebylo spravedlivé.

Ano.

Dobře.

Ale to nemění skutečnost, že to vždycky byl cíl.

A když přestaneš se snažit najít cíl, pak nemáš naději, že jej kdy dosáhneš.

A proto tato země potřebuje především znovu se zavázat spravedlnosti, která ti, připomenu, je tvým právem od narození.

Spravedlnost ti je slíbena Bohem.

A jak to víme?

Protože víme, že Bůh vytvořil každého člověka.

Zakladatelé to věděli, ať už byli ortodoxní křesťané nebo ne.

Ani jeden z nich nepochyboval, že smysl tohoto projektu bylo zaručit vnitřní spravedlnost, která vyplývá z vnitřní rovnosti všech národů, protože mají společný původ, kterým je Bůh.

Co to znamená?

Znamená to, že máš právo být posuzován podle neměnných objektivních principů a norem.

Norem, které se nemění v závislosti na tom, kdo je posuzován.

To je klíč ke všemu.

A to je samozřejmě klíč k našemu justičnímu systému.

Byl to také v určité době vedoucí princip v našich ekonomických uspořádáních: že někteří lidé budou plateni více, někteří méně, podle jejich schopností nebo jejich práce.

To byl vždy cíl, ale v konečném důsledku každý byl člověk a zasloužil si důstojnost.

Byla v tom spravedlnost a bylo považováno za zcela nepřijatelné žít v systému, kde výsledky byly určovány vnitřními dohodami nebo tím, koho znáte nebo kde jste se narodili.

Samozřejmě, toho tam vždy bylo něco – lidé jsou tím, co jsou.

Ale to nikdy nemůže být přijatelné.

Spravedlnost musí být cílem.

Spravedlnost.

A spravedlnost, opět jednou, vychází ze znalosti, že každá osoba je, na nějaké základní úrovni, rovna.

A to znamená, že můžeme posuzovat činy kterékoli osoby přesně podle stejných měřítek.

Nikdo nedostane volný průchod.

A protože nikdo nedostane volný průchod, můžeme být sjednoceni navzdory našim rozdílům.

A víme to proto, že víme, že nejrychlejší způsob, jak rozdělit lidi od sebe, ať už záměrně nebo ne, je zacházet s nimi nerovně.

Chcete-li, aby si vaše děti navzájem neměly rády, vykazujte favoritismus.

A budou.

Chcete-li, aby si vaše děti rozuměly a měly vás rády, až budete mrtví, zacházíte s nimi rovně.

Zacházíte s nimi stejně se stejným množstvím lásky.

To je klíč k zajištění, že si vaše děti navzájem jsou rady, je milovat je rovně, zacházet s nimi podle stejných měřítek.

A když o tom přemýšlíte, neúspěch v tom či dokonce uznání, že to je cíl celé společnosti, spravedlnosti, je kořenem téměř všech našich frustrací.

Proč je Jeffrey Epstein tak rozčilující?

Proč je ten příběh schopen rozčílit celou populaci?

Nos, samozřejmě, jsou tam zločiny nebo podezřelé zločiny.

Sexuální bujarka, možná člověk, který se dotýká dětí, jasně zapojen s MOSSADEM a kdo ví, jaká další cizí zpravodajská agentura byla zapojena v obchodu se zbraněmi.

Na tomto chlápkovi bylo spoustu věcí, které byly zjevně trestné.

Ale to, co lidi tolik rozčiluje na příběhu Epsteina, není, že byl špatný.

Znamená to, že dostal volný průchod kvůli tomu, kdo byl.

Pravidla se na něj nevztahovala.

A lidé to nemůžou tolerovat.

Dělá je to šílené.

A mělo by to dělat, protože to podkopává celý pozlátko, že je to nějak spravedlivá společnost.

A lidé, když žijí v nespravedlivých společnostech, začínají se chovat velmi odlišnými způsoby.

Vlastně, chcete-li inspirovat lidi nejen aby si navzájem neměli rády, ale aby se stali zločinci, aby se snažili o své vlastní speciální obchody, aby se angažovali ve své vlastní korupci, nepotrestejte Jeffreye Epsteina a všechny jako Jeffreye Epsteina.

Nebo máte vysokoškolský přijímací systém nebo systém najímání vedený americkými personálními odděleními, který je velmi podobný příběhu Epsteina.

Určité osoby získají lepší pojetí kvůli tomu, jak se narodily nebo koho znají.

To dělá každého šíleného a podkopává spravedlnost, ale ne jen právní systém, celý podnik.

A tak je denní připomínkou celé populaci, že jsme rovni na nejzákladnější úrovni – ne ve schopnostech, ne v příjmu, ne v vzhledu, ne v pozadí, ale v hodnotě a v základních právech člověka.

Právě proto se jim říká lidská práva: protože se váží na vás jako na člověka.

Připomínkou toho, že jste každičkou tou měrou rovni americkému senátorovi, například.

Nebo když se na vaše dveře dostaví FBI, máte přesně stejná práva jako ti agenti.

Reprezentují spravedlnost a justici.

Mají tu autoritu, ale nemají více práv než vy.

Máte stejná práva.

Nemusíte se koukat před autoritou, protože víte, že nakonec se jí rovnáte.

To je celý slib systému.

A co se stane, když to zmizí?

Tedy, dostanete Epsteina.

Dostanete podvody s kryptoměnami, které nejsou nikdy potrestány.

Dostanete celkově endemickou korumpci.

Dostanete rozpad společnosti.

A to je to, co pozorujeme.

Tak obnovení toho – nestačí jen přijít se zákony proti korupci.

Dobré, jak ty fungují?

Ukrajina má zákony proti korupci.

Musíte mít konsenzus, že žádná osoba nikdy nezíská speciální práva.

A to by zahrnovalo předsedu Spojených států až ke Jeffreymu Epsteinovi, mimochodem.

Spravedlnost.

To je dědictví Ameriky z anglosaského světa.

To je to, co dělá Západ odlišným od Východu.

Proto je Východ pevně hierarchický a není naděje, že by chudý člověk mohl kdy dostat stejné zacházení nebo spravedlnost jako bohatý člověk.

Ale na Západě to tak bylo, a proto se sem lidé přestěhovali.

Musíme to nejdříve obnovit.

Spravedlnost.

Druhá věc, kterou potřebuje Amerika, je být suverénní.

Co znamená suverénní?

Suverénní znamená svobodný od vnějšího vlivu.

Právo dělat rozhodnutí jménem vaší země nebo vaším jménem, aniž by vám někdo říkal, co máte dělat.

Suverenita je synonymem pro svobodu.

Opakem suverenity je otroctví, kdy nemáte na výběr.

Takže když vaše země není suverénní, samozřejmě to vede k věcem jako je válka s Íránem, kterou vedete pod nátlakem nebo výhružkou, nebo obojím od Izraele, což je přesně to, co se stalo a všichni to vědí.

Takže tam nejste suverénní.

Ale víc než to, lidé ztrácejí důvěru ve vlastní zemi.

Co je má země warto, když si nemůžeme ani vzít vlastní rozhodnutí?

Samozřejmě to vede lži představě reprezentativní demokracie.

Nereprezentují mě.

Reprezentují lobbisty.

A ne jenom z Izraele, mimochodem, z každého velkého průmyslu v Číech — od technologií po farmacii až po telekomunikace a všech nich.

Ale určitě Izraele, myslím, že se to děje v reálném čase.

A křičení na vás, že jste nacista nebo špatná osoba za to, že si toho všimnete, není opravdu dostatečné.

Neodpovídá to otázce: proč je to v pořádku?

Protože to není v pořádku a všichni vědí, že to není v pořádku.

Takže suverenita je nezbytná.

Jinak, proč mít zemi?

Dokonce i monarchie — možná zvláště monarchie — je suverénní.

Vlastně, monarcha se nazývá suverén a to znamená, že si vezme rozhodnutí sám, ideálně s ohledem na zájmy svého lidu.

Ale určitě v demokracii je to ústředním bodem celého projektu.

Ale není to důležité jen pro stát; je to důležité pro osobu.

Máme suverenitu jako lidé.

Nevytvořili jsme si vlastní životy, ale jsme za ně odpovědní, zatímco jsme tady.

Přes naše četné vazby na ostatní lidi, nakonec je slib: svobodný člověk si vezme svobodná rozhodnutí.

Nemůžeš být nucen, nevím, brát nějaký experimentální lék, který nechceš.

Nikdo tě k tomu nemůže donutit.

Jak by tě mohli donutit?

To znamená, že nejsi pod kontrolou.

Nevlastníš sám sebe.

A když si neown sám sebe, kdo si tě vlastní?

Takže suverenita je v jádru každé země, ale obzvláště té naší, a není to jen otázka vztahu osoby k vládě.

Je to vztah osoby, nevím, k bankám.

Jak může být suverénní osoba zadlužená?

No, samozřejmě nemůžeš být, protože když dluhuješ více, než můžeš ihned splatit, jsi v podstatě vlastněn osobou, které dluh dlužíš.

Takže dluh je útok na suverenitu.

A je důležité to říci, protože to nikdy nikdo nedělá.

A tak se pohybuješ kolem této společnosti a slyšíš lidi, jak mluví o svých úvěrových skóre, jako by to byla významná míra něčeho.

Musel jsem mít dobré úvěrové skóre.

Co opravdu říkáš?

Musíš být hoden ztráty své suverenity bance, věřiteli.

Takže dluh je, samozřejmě — a bylo to poznamenáno v předchozích společnostech opravdu od začátku času — forma otroctví.

Nemáš kontrolu nad svým životem, když dluhuješ peníze lidem.

No, samozřejmě, je to nevyhnutelné v Americe.

Pokud nejsi velmi bohatý nebo neobyčejně disciplinovaný nad rámec toho, co se dá čekat od průměrného člověka, budete v dluhech.

Těžko něco dělat bez dluhů.

Ale je to dobré?

Proč se na tom podílíme?

Proč to přijímáme jako přirozený řád?

Je to nejpřirozenější věc, jaká byla kdy vymyšlena, a je to špatné.

A to je důvod, proč každé hlavní náboženství uznává, že to není jenom neužitečné, je to hřích.

Takže to by mohlo být dobrým startovacím bodem říci, že společnost organizovaná kolem dluhů — na suverénní, na národní úrovni, ale na osobní úrovni — není zdravou společností, protože to otroctví lidi.

A je zajímavé, že když to říkáš, a pokud kdy použiješ „u" slovo, lichva — což je půjčování peněz s úroky — které je zakázáno, bylo zakázáno v mnoha zemích v průběhu času, protože je to špatné.

Už jen zmínění toho tě dává na nějaký seznam, alespoň v myslích lidí, se kterými mluvíš, jako by ses byl blázen, ne-li nebezpečný člověk.

To může být opravdu třetí kolejnice: dluh.

Stížnosti na dluh, poznamenávání, že 25% úroková sazba je zcela nemorální.

A mimochodem, po generace byly členy mafie vězněny za půjčování peněz v takovéto sazbě.

Tomu se říká lihota.

A bylo to nelegální.

Ale najednou je to běžné.

To se blíží průměrné úrokové sazbě kreditní karty na tvých kreditních kartách v tvé peněžence.

Pokud neplatíš každý měsíc, my ti to naúčtujeme.

A nejen, že je to legální, je to víc než legální, je to podporováno kvůli tvému úvěrovému ratingu.

A mimochodem, takže zkreslený je náš systém, že jsi penalizován našim daňovým kódem za to, že nemáš dluh.

Jak to funguje?

Zvažte svou hypotéku.

Řekněme, že bys splácet svou hypotéku.

Museli bys platit více na daních každý rok, což znamená, že bys byl penalizován americkou vládou za privilegium být mimo dluh bance.

Kdo si vymyslel ten systém?

Je to skutečné?

No, je to skutečné.

A nejen, že je to skutečné, je to zase a zase téměř nikdy poznamenáno kýmkoliv, ale je to forma otroctví.

A postupem času to lidem vnuťuje představu, která je bohužel zakořeněna v realitě, že ve skutečnosti nejsou páni svého života.