Ing. Vítězslav Pilmaier: Co zničil Chruščov? Zapomenutý model růstu SSSR

Krásný, příjemný dobrý večer, vážení přátelé, vám všem, kteří jste dorazili na dnešní tradiční stream s Kim jiným než s Víťo Pilmajerem. Ahoj. Ahoj, všechny vás zdravím a jsem opět rád mezi vámi, ale to myslím upřímně. >> Pan Gross to taky myslel upřímně tenkrát. >> Počkej, >> ne, počkej, to nebyl Gross, to byl Sobotka. >> Sobotka to myslím. >> No a on to myslí upřímně i dál. Myslím Cyrila. >> Myí Bin Ladin to taky myslel upřímně. >> No, >> vítejte. Jsme rádi, že jste s náma, protože dneska půjdeme zase do dalšího tématu a prohrabeme se až k v podstatě věcí. Víťo, co sis pro nás připravil? >> Dřív dřív než se prohrabeme v podstatě věcí, mohl bys tam dát účet Moniky? Můžu? >> Já by jsem chtěl všem poděkovat, kteří jí poslali podporu. Monika prostě vám mockrát děkuje. Já vám děkuji. Všichni její příznivci vám děkujeme, protože jí to velice pomohlo. Má určitej startovací už příspěvek od vás pohromadě. A teďko by jsem si jenom přál, abysme to podotahovali. Takže ti, kteří ještě nestihli, tak ji ještě trošku potlačte a Monika nám může odstartovat a já se těším na naši květinářku, jak nám bude eh takz tak říkajíc obraz dokreslovat krásnými květy. Takže to by jsem vám chtěl ještě jednou poděkovat za ní i za sebe, že a za Petra, protože >> víceméně jsme jí velice fanděli v tomhleom a fandíme i nadále. A nyní k tomu, co dneska zažijete. V pátek jste se dívali na rozhovor, velice zajímavý rozhovor mezi Jevgenijiem Spicinem a Josefem Skálou. Někteří jste si stěžovali, že jste tomu v ruštině nerozuměli. Petr potom zavedl eh české titulky, ty už běží u toho toho eh pořadu a já jsem si dovolil prostě udělat krátký překlad eh pro mě důležitých takových věcí, které si myslím, že je dobré na ně upozornit a dneska by jsem to trošku i doplnil, okomentoval a tak dále. Takže držím vám palce, abyste mi rozuměli a hlavně abych já se nezamotal, protože ta otázka toho vývoje od bych řekl toho ekonomického systému, který tady byl, byla velice komplikovaná a a na závěr pochopíte, až vám vysvětlím ty reformy za socialismu a na závěr vám vysvětlím nebo předložím zásadní principy stareňské ekonomiky, tak pochopíte vlastně, že co se stalo a když to nepochopíte, já vám to napovím. Tak a půjdeme na to. Začnu ve zkrácené verzi, kdy Pepa jako vzpomíná, že a budu to číst ty překlady. Už jsme se dvakrát setkali ohledně Chruščovy břečky a dnes si povíme o něčem jiném. o další z vašich monografií velmi rozsáhlé. Jmenuje se Lež a pravda o sovětské ekonomice. Znovu jsem se podíval na jeho texty, které mají 816 stran. Toto samo o sobě je skutečně autentická kniha a z ní jsem napočítal asi 60 stránek jen kvůli zdrojům. Prosím vás, vydržte to poslouchat. Já vím, že mnozí jste to už slyšeli v přímém přenosu, tak si budete říkat, proč to máte poslouchat. Podruhé tam dál potom se dozvíte, proč to slyšíte. Podruhé čtu dál. Uvádím to proto, že vás považuju za skutečného historika a také v tom smyslu, že se nezabýváte nějakými prázdnými hypotézami, ale vždy se snažíte opírat o fakta, o primární zdroje. A i když komentujete konkrétní problémy nebo popisujete konkrétní otázky, vždy se snažíte porovnávat názory různých seriózních i méně seriózních historiků. Moc se mi líbí tento dokumentární seriózní přístup. Naše dnešní téma je rozsáhlé a není možné, abychom o něm tak říkají zdkutovali v jednom pořadu. Proto jsem vás požádal, abyste prosím našim divákům potvrdil, že toto není naše poslední schůzka a že se budeme postupně tak říkajíc, přesouvat od jednoho k druhému e aspektu tohoto velmi zajímavého tématu. Mohu se vás na to zeptat. Eh, Spicin říká:„Ano, dobře, samozřejmě a ano, je to skutečně rozsáhlé téma, protože budeme diskutovat 40 let poválečného rozvoje Sovětského svazu a je třeba říci, že těchto 45 poválečních let, kdy byli u moci Stalin, Chrušov, Brežněv a poté na velmi krátkou dobu Andropov a Černěkov, Černěkov nepředstavuje jednotný obraz jediného procesu, jelikož hospodářská politika a ekonomika systém Sovětského svazu v tomto období trpěli významnými změnami a upřímně řečeno ne k lepšímu. Zdůrazňuju, že de facto období postalinské on Spicin jednoznačně říká, že to bylo období, které potom už nevedlo k lepšímu. Začali se postupně, ale jistě a poměrně značně odchylovat od stalinského ekonomického modelu, který nakonec naši zemi dovedl do období Gorbačovy pěstroj, která skončila rozpadem jak samotného Sovětského svazu, tak celého socialistického tábora. Josef Skála. A dovolte mi, Jevgeniji Jurijeviči, aby vás na vteřinu přerušil. U nás je to zhruba stejné jako v Rusko, ale tady je asi ještě více. převládá demogie. Demagogie všeobecná taková, že před Chrušovem byl Sovětský svaz primitivní zemí, kde pouze extenzivní páky řízené ekonomiky držely všechno v primitivním stavu. Nebyl žádný technologický pokrok. Byli tam lidi na naháněni lopatami a někam většinou eh někam většinou na nové výstavby. To je důsledek gulaku a tak dále. To moc dobře víte. Já potom v té části eh o stanenské ekonomice vám ukážu i právě ten postoj k těm gulagům. Tam je otázka gulaku taky hovořena. A skutečn pokračuju v textu a skutečný obraz je naprosto opačný, co se týče typu ekonomického rozvoje. Například tak říkajíc zaměření na intenzivní faktory. Vždyť za Stalina a tak říkajíc před Chrušovem byly naopak výrobní náklady a eh vstupní náklady rozhodujícím kritériem, tak říkajíc a tak dále. Žádám vás nejprve na tuto otázku. Odpovězte, prosím s. synteticky. To bude pro naše diváky velmi užitečné. Jevgeniji Spicin. Rozumím. Takže se podívejte. všechno, co se týká hodnocení stalinského ekonomického modelu a od začátku do konce je to čistá mytologie a lži. Je třeba říci, že stalinský ekonomický model, který se začal bodovat od začátku prvních pětiletých plánů, se naopak ukázal jako nejefektivnější model nejen sovětské ekonomiky, ale celé světové ekonomiky. Tady se zastavím, protože potom vám ukážu v těch svých materiálech, že do prvních pětiletek, kdy se neplánovalo, tř se plánovalo až od roku 29, tak do té doby probíhala v Rusku čistá tržní ekonomika, ničím neřízená, nekoordinovaná a tak dále. Jdu dál. Zde jsou tradiční klišé. Například, že jsme měli všeobecné, že bylo všeobecné rovnostářství, co se týče mzdové, co se týče mest. Sovětský svaz se již v předválečném období umístil na prvním místě v Evropě a na druhém místě po Spojeném státu, co se týče diferencia mest, jo, v odměňování. Eh, naše mzdové diferencia ovlivnily 77 % dělnických a úřednických pracovníků. Co je to sakra za za rovno rovnostářství? Totéž platí například pro celou státem řízenou ekonomiku. Sovětský ekonomický model byl ve skutečnosti mnohosektorový, různorodý a rozumně kombinoval státní sektor a především v těžkém a základním průmyslu a soukromý sektor. Pokud jde o průmysl, během Stalinova období existovalo v zemi 265 000 artelů. Péťo, ne družstev, ale Artelu, která zaměstnávala několik milionů lidí. Chci říci, že lidé tady často nechápou zásadní rozdíl. Stalinovy artélyi jsou odděleny od buržuázního způsobu výroby a postaveny na stejnou úroveň jako například soukromé rodinné firmy. Eh, zásadní rozdíl mezi stalinským Artelem a soukromou rodinnou firmou nebo malým podnikem spočíval v tom, že vlastnictví Artelu bylo založeno na podílů zakladatelů Artelu. To znamená, že se skládalo z majetku zakladatelů Artelu. Každý z nich přispěl určitou částkou. například penězi do základního kapitálu. Ale nejdůležitější je, že pokud člen tohoto artelu z jakéhokoliv důvodu odešel, nebral si zpět svůj podíl majetku. Zdůrazňuju, forma artelu je převzatá forma podnikání ještě z dob. století. To jenom abyste věděli, že tady byla převzata určitá tradice hospodaření v ekonomice, kterou převzali Stalinovi lidi. Nejdůležší, ale nejdůležitý nebylo ani to, vlastnictví Artelu se neúčastnilo takzvaného procesu koupy a prodeje. Nebiartel nebylo možné koupit a prodat. Bylo možné pouze vytvořit nový artel, takže nikdo nemohl váš společný majetek zneužít a prodat váš artel, kterej kde jste měli spolupodíl bez vašho vědomí, jo? Pokud chtěl něco vytvořit nového, musel založit nový nový artel nebo svůj nějaký podnik. A to byl zásadní rozdíl ve Stalinově ekonomickém modelu. Jen tak mimochodem forma artelu vůbec, my jsme jí v Československu neznali. My jsme absolutně ty takovéto eh bych řekl koncentraci kapitálu ve formě artelu jsme eh nechápali a vůbec jsme o n ani nevěděli. Jak říkala jedna paní, že proč jsme se to neučili. To říkám i já. Proč nás to neučili. Takže jdeme dál. Proč Stalin vytvořil tento ekonomický model? měl on měl vynikající chápání eh ekonomiky a chápal, že stát nemusí kontrolovat všechno. Podtrhávám, nemusí kontrolovat stát všechno. Prostě by na to fyzicky neměl sílu. Plížoval by úsílím státního aparátu na něco, co bylo v zásadě nemožné kontrolovat a obrovské sumy peněz by se plítvaly na prázdnou práci téhž státního aparátu. Stalin věřil, že spotřebitelský trh by měl být svěřen průmyslovým artelovým strukturám, to znamená těm drobným podnikům. A za Stalina to fungovalo skvěle. Stačí říci, že ve 30. 40. letech a v první polovině 50. let byly všechny hračky, dětské hračky včetně vánočních ozdob vyráběny výhradně artely. Neexistovala jediná státní továrna na výrobu dětských hraček, včetně novoroční Gerland a podobně. Navíc 40% veškerého nábytku vyráběly artely. Navíc tento nábytek vyráběli v malých dávkách a velmi rychle a flexibilně reagovali na požadavky spotřebitelského trhu. To bylo to, co se socialistický ekonomice vytýkalo, že neumí reagovat na poptávku trhu. Jsem dodal já teďko například módní změny, jako jsou například módní změny u stolů, židlí, některých skříní, komody, eh, příborníků a tak dále. Ve 30. letech byla mo móda jedna věc a ve 40 letech byla móda jiná a v 50 zase třetí. Právě Artely díky své drobné výrobě a nízkým objemům výrobu dokázali velmi rychle a efektivně reagovat na spotřebitelský trh. Navíc 40 % veškerého pleteného svrchního oblečení bylo vyrobeno v Artelech a to bylo 35 % veškeré obovy bylo vyrobeno v družstvech, protože mohla rychle reagovat na měřící měnící se módu například u dámských pantoflí nebo bod. Jedna věc eh asi sandálu tady má na mysli. Jedna věc je přeměnit obrovský obrovské továrny na výrobu nových designů obovy, zaměstnávat tisíce pracovníků a používat stovky neli tisíce strojů. Úplně jiná věc je přeměnit několik malých družstev na výrobu nových designových bod. Pepa se říká a navíc potraviny, Jevgeniji Juroviči, že spin říká ano, totéž a platilo i pro potraviny. Faktem je, že máme falešnou představu, že veškeré zemědělství bylo kolektivizováno do kolektivních farem, které byly vlastnictví státu. To je lež. Kolektivní farmy byly v podstatě stejné zemědělské společnosti. Do kolektivních farem byla sloučena pouze orná půda a stáda dobytka. To znamená, že kolchozníci měli k dispozici ornou půdu a dobytek v rámci kolchozu. Všechno ostatní zůstalo v rolnických domácnostech. Navíc, když druhá fáze kolektivizace pominula a značná část zemědělských statků byla kolektivizována, konal se v únoru 1935 první sjezd kolchozníků. Na tomto sjezdu byla přijata první vzorová charta Zemědělského svazu. Velmi podrob byla byla to velmi podrobná charta a jasně stanovila, že každý kolchozník musí odpracovat minimální počet pracovních dnů ve společenské výrobě, tedy v kolektivní farmě. Toto minimum se v závislosti na regionu pohybovalo od 70 do 100 dnů za rok. Rok má 365 dní, takže jste museli odpracovat alespoň 70 nebo 100 pracovních dnů, tedy buď třetinu nebo čtvrtinu pracovní doby a zbytek času jste mohli pracovat sami na sebe. A mnozí to dělali. Proč? Stejná karta zemědělského družstva výslovně uváděla, že každý kolchozník musí mít vlastní usedlost, tedy dům a hospodářské budovy, včetně těch pro hospodářská zvířata a drupež a že každý kolchozník má volný pozemek. Měl ho zadarmo. Josef dodává přesně tak spicin. Velikost tohoto pozemku se lišila závislosti na klimatickém pásmu a oblasti. Nyní pozor, od půl hakaru do 1,5 h půdy. Co je 1,5 ha země? Takže chápete rozsah této zahradní parcely, kterou oni měli k dispozici? E naše chatové parcely, které vlastnily desítky bilionů sovětských lidí, měly například až 10 akrů. Jo. A z těch 6 a 10 akurů se lidé celoročně i živili vlastními. Tvořili si vlastní zásoby, brambory, rajčata, okurky a všechno ostatní. A tady oni mají ty kolchozníci 150 akrů půdy. Dalo se tam pěstovat cokoli. A pak byste mohli prodávat i vlastní produkty za fixní státní ceny. To znamená, že na začátku sedby byste podepsali s průmyslovým družstvem dohodu, že do konce zadávacího roku stát nakoupí například 100 kg brambor, 100 kg mrkve nebo 100 kg cibule za fixní cenu. na podcim k vám přijede traktor nebo auto a vy mu předáte požadované produkty a peníze dostáváte okamžitě na místě. ani byste museli opustit takzvaně pokladnu. Pokud byste nechtěli odevzdávat své produkty za fixní cenu, tak je to druhá alternativa. Měli jste právo jít na kolchozní trh a prodat tam za jakoukoliv cenu. Zaplatili byste směšných pět kopijek za trhové místo na kolchozním truhu. Jo. Prodávali jste tam své výrobky za jakou cenu, za jakoukoli cenu byste chtěli. Proto se vypráví příběhy o tom, jak sovětské vesnice hladověly. Eh, poslouchejte, odkud se vzaly celé ty tankové kolony a celé letky letadel nakoupené zobních úspor kolchozniku za druhé světové války. Vesnice byly eh sice chudě osídleny povaleči a flákači, kteří nechtěli pracovat ani v kolchozu, ani na svých vlastních panstvích. A ti, kteří pracovali na svých vlastních panclích, žili docela prosperujícím způsobem, zejména v jižních oblastech země. Poslouchejte, mnoho v Kubáni, na Donu, v Oremburské oblasti a tak dále mělo více než jeden motocykl v té době. A mohu jmenovat další a další vě věci. Ve městech nebyla taková hojnost automobilů jako na Venkově. Josef, dovolte mi vás na chvilku znovu přerušit. Prosím řekněte našim divákům, pokud se můžu zeptat, kdo a jak a proč zrušil tyto soukromé pozemky a poškodil tak říkajíc miliony lidí ve vesnicích. Spicin. Navíc vám to teď řeknu a odpovím i na vaši otázku. Kromě venkovských obyvatel měli zahrádkářské pozemky i obyvatelé měst, zejména v malých regionálních centrech. V době Churšovy vlády mělo zahradkářské pozemky 12 milion 700 000 obyvatel měst. Lidé si tam sami zajišťovali máslo, mléko, sýr, maso, zakystanou smetanu a tak dále. Nemuseli chodit do obchodu s potravinami pro jídlo a Chrušov jedním rozhodnutím zlikvidoval zahrádkářské parcely obyvatel města a tím i trh z potravina se se okamžitě zhroutil. A s nápadem na to přišel i Chrušov, stejně jak ho když zlikvidoval například Stalinovi Arteli. Poze dvě usnesení ústředního výboru byla vydána v roce 56 a poté v roce 60 a všechny artery byly státní, neboli byly znárodněné a později sloučené do velkých výrobních podniků. Například místo jednoho artelu vznikla velká továrna vyrábějící například nábytek. nemotorný, naprosto nepraktický gigant neschopný rychle reagovat na poptávku spotřeb spotřebitelů po různém spotřebním zboží nebo jak jsme tomu říkali po produktech hromadného trhu. To okamžitě vedlo k problémům na trhu s oblečením i potravinami. Navíc samozřejmě měnová reforma byla skutečným problémem. Jen málo lidí tady chápe, co se stalo v roce 1. V roce Chrušov provedl měnovou reformu údajně za účelem posilnění rublu, tedy aby zvýšil jeho hodnotu, takzvanou denominací. V očích průměrného člověka teda to vypadalo tak, že místo 100 stalinových rublů bylo zavedeno 10 nových chrušových rublů, ale to je pro průměného člověka optické. Ve skutečnosti eh Chrušov provedl skrytou denominaci nádí měny vůči dolaru, takže ne v rámci vnitřního truhu. Snížil, tím pádem snížil čtyřnásobně eh hodnotu a stanovil jiný směrný kurz mezi rublem a dolarem. A co se stalo za starého systému, tedy s kurzem? To znamená, že jeden rubl měl hodnotu čtyř. Promiňte, 1 dolar měl hodnotu 4 rublů a teď najednou se obchoduje 27 rublů za 1 dolar. To znamená, že 4 ruble a 27 rů, to je přeci rozdíl za 1 dolar. Proč to udělal? aby obchodování s ropou na světovém trhu se stalo ziskové pro něho. A co se stalo potom, když se zvýšily ceny ve státním obchodě a a snížily je 10, když denominovali ceny, teda já to řeknu tímto jeho výrazem a tak a snížili je desetinásobně, pak na trhu ceny neklesly desetinásobně, ale čtyřikrát. Zopakuju to jinak, že de facto při té denominaci měny, to znamená, že přechodu rublu ze 100 na 10, nesnížily vlastně v tomto poměru 1:10 nebyly sníženy ceny na trhu. Jo, proto on říká, ceny neklesly desetinásobně, ale pouze čtyřikrát nebo pětinásobně. To ano. A na trhu všechno zdražilo. Nejméně dvakrát. Nejméně a možná i třikrát. Co udělali potom ředitelé státních obchodů s potraviny s potravinami? Přišli na to, že by mohli dosáhnout obrovských zisků, kdyby své produkty prodávali přes trhy kolchozních farem. Například měli dostat maso za 2,5 rublu, které se mělo prodat, ale poslali ho na nedaleko kolchozní trh. To znamená, podniky měly měli závazek prodávat maso za 2,5 rublu a oni se radši rozhodli ho poslat na nedaleký kolchozní truk a tam ho prodali sice za 2,5 ruble na kolchozu a Kolchoz to maso prodal za 5 rublů. To řediteli předraženého obchodu dali jako odměnu za to navýšení jeden rubl a zbyt takx si nechali pro sebe. Matematika úplně jednoduchá. A tento zkorumpovaný systém obchodu byl vybudován právě za Chrušova. V důsledku toho jste si na kolchozních trzích mohli koupit cokoli. Všimněte si, že hovoří o zkorumpovaném systému. Právě v době Chrščova začíná růst korupce eh v hospodářství a musím říci, že i v politickém systému. Eh, v důsledku toho jste si na kolchozních trzích mohli koupit cokoli draž, cokoli dražší, ale co bylo to sice dražší, ale co jste chtěli, ale ve státních obchodech z regálu eh maso zmizelo, jakož i další výrobky, které byly předmětem potravinového trku trhu. Takže Chrušov jedním idiotským rozhodnutím zničil trh s potravinámi ve státním obchodě. Skála. Pojďme dál. Jevgenie Jurieviči do roku 45. Země, tak říkají, trpěla strašně trpěla Hitlerovou agresí. 25 milionů sovětských lidí nemělo ani střechu nad hlavou. V tom roce bylo dokonce sucho. Tisíce měst, kolchozu, továren a tak dále byly zničiny a začala fáze rekonstrukce. Západní mocnosti se na to dívali a mysleli si, že to bude trvat mnoho let, než se Svaz vůbec vrátí na svou předválečnou úroveň. A země udělala takový skok, že všichni byli z toho ohromeni a i západ se začal obávat, že pokud se Sovjetický svaz bude tímto tempem rozvíjet, rovnováha sil se velmi rychle posune ve prospěch Sovětského svazu a jeho spojenců. Může pro prosím pro uveďte nějaká čísla, abych tak řekl, několik bodů k tomuto tématu. Spicin. Nejprve začneme tím, že všechna léta Stalinovy vlády počínají prvním pětilitým plánem plánem, tedy od roku 1929 do roku 55 bez mínus 4 roky války, které byly zvláštní etapou ekonomiku, která takže je radši vyloučíme. To znamená, že po dobu 21 let byla průměrná roční míra růstu sovětské ekonomiky konzistentně téměř 14 %. Já vám potom v té části stalinské ekonomiky uvidíte i následné cifry po tomto. To znamená, že sovětská ekonomika každý rok rostla o 14 %. Díky čemu? Především díky zavádění nových technologických inovací, například poválečný pětiletý plán, čtvrtletý pětilý čtvrtý pětiletý plán, který tedy skončil v roce 1950. V roce 1950 jsme překročili průmyslový rozvoj země a my jako předválečný průmyslový rozvoj země o 73 %. A všichni předpovídali, že předválečnou úroveň obnovíme až tak za 15 let. Jo. A takže do roku 1960 jsme měli dosáhnout objemu průmyslové výroby z roku 1941. Do roku 50 jsme těchto objemů nejen dosáhli, ale překročili jsme je o 73 %. Především díky zvýšené produktivitě práce. Jak bylo toto zvýšení produktiv práce dosaženo? Jeden příklad, respektive dva příklady. I během války 20. 7. listopadu 42 bylo vydáno velmi podrobné, doslova minutu po minutě propracované usnesení ústředního výboru. Význam tohoto usnesení měl pro, že dělníci a inženýři v těch průmyslových podnicích, kde se zavedením nových výrobních technologických inovací zvýšil rozsah výroby a zkrátila doba výroby těchto výrobků, tudíž se snížily se náklady na tyto výrobky, dostávaly obrovské bonusy. Stačí říct, že pokud například nějaká technologická inovace přinesla úsporu nákladů ve výši 50 000 rublů, tak vynálezci této inovace obdrželi jednorázový bonus ve výši 5 000 rub následně 2,5% z celkového objemu výroby. To byla obravská částka peněz. Pokud průměrná mzda v průmyslu byla například přibližně 700 až 750 rubů a teď si to promítněte, průměrná mzda byla 700 750 rubů a on dostal jednorázovej bonus 5 000 rublů a na ještě k tomu potom běželi 2,5 % z celkové výroby, takže ty lidi se stávali vysoce e, bych řekl finančně zabezpečenými a to byly tehdy výrobky vyrá Ábě v té předchruščovské době bylo spotřební zboží potraviny a všechno bylo. Takže oni to mohli užívat, jo. Eh, takže oni dostali teda tu jednorázovou odměnu, těch 5 000 rublů a pak se srážela ještě procenta z výroby. Lidé měli skutečnou živou motivaci vyvíjet a navrhovat a podávat návrhy průmyslových inovací. Druhý příklad. V roce 47 Stalin vytvořil státní výbor pro zavádění nových technologií. Předsedou tohoto výboru jmenoval jednoho z nejlepších stalinových lidových komisařů, který za války vedlý komisariál tankového průmyslu, aby lidé chápali. Během války, aby lidé pochopili, během války jsme vyrobili celkem téměř 125 000 tanků a samohybných děl. To znamená více než celý německý průmysl a všechny evropské země dohromady. Navíc výrobní náklady stejného tanku T3485, této nejnovější modifikace se do konce války třikrát snížily, trojnásobně snížili. malý šéf jako šéf tohoto výboru, tedy vedl to tento státní výbor v roce 47 a právě díky tomu začalo masové zavádění nových technologií ve všech podicích zemi. To znamená, že technologií, které na jedné straně zajišťovaly zvýšení produkce hotových výrobků a na druhé straně přispívaly k prudkému snížení výrobních nákladů těchto výrobků a tedy i tržní ceny těchto výrobků. Co dělá Chrušov, když v roce 57 reformuje všechno? Zdá se, že tento výbor zachovává, ale bohužel, bohužel Malčev už v té době nežil a tento výbor se nazývá státní výbor pro vědu a techniku. A klíčové slovo z názvu tohoto výboru odpadá. To klíčové slovo eh implementace, neboli chcete-li zavádění, jo. Co to znamená? Pokud za Stalina se tento výbor nazýval státní výbor pro zavádění nových technologií, pak při gospán při tvorbě pětiletých ročních plánů rozvoje národního hospodář hospodářství stanoval objem a rozsah implementace této technologie pro každé odvětví a každý podnik po částech. Byl to státní plán, což znamená, že to byl zákon. Zkuste je jen jít ven a nedodržovat tento zákon. okamžitě dostanete po hlavě a budete čelit trestnímu stíhání. a Chrušov slovo implementace odstranil a státní výbor pro za pro nové technologie se změnil v pouhou reklamní firmu, reklamní agenturu. Tady vám představujeme nové modely technologií a vy se sami rozhodněte, zda je implementujete či nikoli. No a státní plánovací výbor už neplánoval objemy zavádění nových technologií podle odvětví nebo podle jednotlivých výrobních jednotek. To je vše. Zdá se, že pouze změnili název. Ano, za touto změnou názvu se změnila podstata tohoto výboru. Samozřejmě o to jde a Chrušových inovací bylo mnoho. Byly to právě ty, které prolomily stalinský ekonomický model. Byly to právě ty, které položily základy hospodářské krize, kterým Sovětský svaz čelil. Jako příklad vám řeknu něco takového. Dobře znáte příběh Libermanovi Kosiginovy reformy z roku 65. Tady si dovoluju vám dát trošku upřesnění. Liberman navrhoval omezit počet ukazatelů, které podnikům stanoval centrální plán. Posilit odpovědnost podniku za hospodářské výsledky. využívat zisk jako významné měřítko efektivnosti, zavést účinnější systém odměňování vedoucích pracovníků a zaměstnanců posilit ekonomickou motivaci podniku k úsporám a produktivitě. Eh, Kosigin Kosiginovy reformy byly označované také jako reforma z roku 65. Oni převzali de facto základy Libermanových návrhů a převedli to do hospodářské politiky. Takže když bychom udělali porovnání, tak potom vidíme, že jestliže řízení výroby před reformou bylo velké množství centrálních ukazatelů, ale to bylo zavedeno Chrušovem, pán zdůrazňuju to ne za Stalina ve své příloze, kterou budu dělat, uvidíte ten rozdíl. A potom z tohoto důvodu směr reformy byl k omezení počtu direktivních ukazatelů, neboli Chrušťov zavedl velké kvantum eh centrálních e direktivních ukazatelů a v roce 5 Kosigin poté co byl Chrušov odvolán se to snaží napravit tím, že bude omezovat direktivní ukazatele jejich počet. teda především za další byla v oblasti hodnocení podniků eh před reformou byl důraz na splnění výrobního plánu. To bylo i u nás. Jo. Ale eh za Stalina to bylo trošku jinak. Tam bylo kombinovaná tahlecta záležitost. Kdežto směr reformy u Kosegina byl najednou na zisk a rentabilitu. prostě se začínala ztrácet ta otázka směrování ekonomiky státu v oblasti financování před reformou převážně administrativní přidělávání prostředků. Za Stalina todle neexistovalo. Ta Stalina bylo jasně projektové přidělování finančních prostředků z hlediska investic do pokrokových technologií. Uvidíte to potom v té příloze. A tady e ta Kosiginová reforma byla větší role vlastních finančních prostředků. Neblo tím, že převáděl jakoby podniky na vlastní chozrašot a na sebefinancování, tak chtěl, aby si využívali vlastní prostředky. Ale to znamená, že docházelo zase k odkolění od koordinovaného směrování ekonomiky státu. Eh, investice byly před reformou, před tou Kostiginovskou jako rozhodující role centrálních orgánů, že jo. A tady se vytváří určitý prostor pro iniciativu podniku. Znova jsme u toho, že jestliže ty podniky mají eh vidí efekt někde jinde, než než ten efekt by viděla, bych řekl společenský efekt by viděla centrální plánovací komise, tak oni si půjdou svojí cestou a tím pádem omezujou e právě tu, bych řekl, efektivitu společenského směrování ekonomiky státu ve prospěch společnosti. Když budete mít otázky, potom mi je dáte. Odměňování. Silná vazba na plnění stanovených úkolů, to bylo, že jo, ale byla čistě procentuální, jo, kdežto po reformě nebo v rámci reformy to bylo na hospodářské výsledky eh podniku. No a výraz byl výroba byla byla orientována na množství produkce, že jo, a když to ta reformní zvýšit kvalitu a efektivitu. Jenomže jsme dostáváme do rozporu, že právě ta snaha důrazná množství produkce za Chruščova vedla de facto k tomu, že se málo inovalo, že se, protože tlačili centrální orgány na množstevní ukazatele a tím pádem ta výrobní sféra kolikrát neměla prostor na to, aby inovala, jo. a najednou přišla reforma, že zvýšit kvalitu a efektivitu, ale oni neměli nainvestováno do pokových pokrokových technologií. Eh, jako proč se dělaly tyto reformy? Za za chvíli uvidíte tu souvislost, že de facto eh Chrušov něco, nechci říci, já to řeknu slušně, pokazil, jo. A všichni ty reformátoři se potom snažili najít v rámci Brežněovských a směrování a těch dalších v rámci těch nových směrů se najít cesty, jak jakoby se přiblížit k tomu stalinskému, ale nesměli to pojmenovat. To zaprvé a zadruhé šli na to cestou eh ne právě té poslední té společenčské produktivity práce, ale té, řekl bych, spíš tou cestou toho úzkého úzkého směrování do efektivity pro eh lokální nebo nějaký malej zájem, jo, ne? Tak ne společenskej, celospolečenskej a tak. Takže bylo nutno, dostala se ekonomika do krize a bylo nutno hospodářství mobilizovat, jo, takže byly potřeba obrovské zdroje pro industrializaci, energetiku, obran a kosmický pr. Takže proto nastaly dlouhodobé problémy, e, když to ten Chrušov napáchal, jo. Eh, byly podniky měly slabou motivaci snižovat náklady. plán mohl odměňovat pouze podle mností produkce, ale na úkor její kvality. To jsem vysvětloval. Jo, ceny často neodrážely skutečnou za skutečnou vzácnost zdrojů. Jo, centrální orgány měly obtížný úkol koordinovat miliony výrobních vztahů. Inovace a zavádění nových technologií postupovali v některých odvětvích pomal logicky nepospíchali. Takže když se Liberman a Kosigin snažili zvýšit efektivitu systému, tak to jedině tou cestou, že aby neopustili socialistické vlastnictví výrobních prostředků, které oni chápali tak, jak ho chápali. Vzpome