Pomozme Adél splnit sen. Dostala se na konzervatoř, ale chybí peníze na školné...

Dobrý den, vážení posluchači.

Dovolte mi, abych vás přivítal v dnešním pořadu na Petrburš TV.

A dnešní pořad nebude o politice, nebude o ekonomice, nebude ani o historii, ale tento pořad bude věnovaný tématu člověka.

A dovolte mi, abych mezi námi přivítal moji známou kolegyni, paní Janu Šebeňovou.

Jani, ahoj.

>> Dobrý den. Ahoj, Míro.

>> Vítám tě mezi námi. A já bych ještě na úvod, než ti dám otázku, Jano, tak já bych rád řekl, že Jana je samoživitelka, má dvě děti a právě proto jsme se dnes sešli, protože jsem toho názoru, že by si Jana zasloužila pomoc od vás posluchačů.

Jano, já bych tě teď poprosil, jestli by si našim posluchačům něco řekla o sobě, jestli by si řekla v krátkosti svůj příběh.

>> No, jsem sama s dvěma dětma, pracuji jako prodavačka, mám i brigády, a vlastně dcera se dostala na svoji školu vysněnou. Ale vyšlo jí to, ale nevím, kde na to vezmu peníze. Prostě na to nemám.

>> Fakt nezávidím. Máš to opravdu těžké. My víme to, protože my jsme spolu pracovali. Já to ještě upřesním. Ty jsi pradlena v potravinách. Já jsem tam taky chvíli pracoval. Pak jsem teda ze zdravotních důvodů musel odejít a vím, že jak jsem tě poznal, Jano, tak jsi perfektní máma. Jsi obrovský dříč, nekouříš, nepiješ a i přesto nezvládáš. A byť máš brigádu.

>> Jo, je to taková... Je to prostě realita doby a ta doba je taková, že i když se snažíš sebou více, tak prostě některé věci finančně neutáhneš. Bohužel, bohužel.

>> Ale to není chyba v tobě, to není chyba řekněme v majiteli prodejny, ale je to chyba. Já to řeknu na rovinu. Je to chyba státu, že neumožní samoživitelkám, aby mohly mít řekněme relativně spokojený život.

Takže vážení posluchači, vidíte, že byť se paní Jana sebou více snaží a opravdu dělá, co může, tak bohužel to finančně nezvládá. A proto jsme vlastně tady.

A já bych vás nyní chtěl požádat, zda byste paní Janě pomohli finančně jakoukoliv částkou, která vás nezničí, protože tato částka, kterou byste případně poslali, by Janě o hodně ulehčila život. A jak říkala Jana, mohla by svojí dceři splnit sen a aby její dcera mohla vystudovat konzervatoř ve hře na kytaru.

A myslím si, že opravdu tak, jak jsem Janu poznal, tak si to zaslouží, nebo by si zasloužila naší pomoc. A já vám za to předem děkuju.

Jani, prosím tě pěkně, ještě bych se tě rád zeptal na jednu věc. Co ti proběhlo hlavou, když ti dcera oznámila, že by ráda studovala konzervatoř na kytaru?

>> No, na jednu stranu radost, že si za něčím jde, ale na druhou stranu také panika.

>> A panika, sice to... Eh, kde na to vezmu?

>> A rozumím. Hm. To bych měl paniku také. To je pravda. Ale vidíš to. Seda talent má, když jí přijali. Takže budeme držet palce a já věřím, že nám posluchači pomůžou nějakou částku vybrat a že ti to pomůže v tom, aby jsi měla skutečně lehčí život a aby dcera mohla v klidu a v pohodě studovat. I když vím, že třeba dcera taky má brigádu a bude si dál hledá brigády, ale z těch brigád to neutáhne tu školu. To nejde. Prostě proto jsme vlastně požádali posluchače o pomoc.

>> Ano, Adélka si našla brigádu, ale to pokryje tak... Eh, částky jako struny, servis kytary, ladičku a co potřebuje k té kytaře. No, ale nejvíc mě tíží to... Eh, to školné roční.

>> Mohla by si posluchačům sdělit tu částku, Jani?

>> 27 000.

>> 27 000 plus, protože si s Příbrami... To jsme posluchačům nezapomněli říct. Dcera bude v Mladé Boleslavi.

>> To znamená dojíždět autobusem.

>> Dojíždět autobusem denně. No, vím, že jsou dneska lítačky, ale kolik stojí třeba taková lítačka na celý rok?

>> Eh, přes 11 000.

>> No, panečko. Takže to jsou sumy. To skáče. Takže de facto ty struny jsou jakoby malinku ta nejmenší částka z toho všeho. Ale vím, že možná bude potřebovat nějaký druhý nástroj. Snad povinný.

>> Ano, budou tam mít povinný nástroj. Druhý... Eh, klávesy. Vlastně klavír. A musí si pořídit nějaké klávesy, aby měla na čem cvičit.

>> Takže další vydání.

>> Hm.

>> No, tak ti to nezávidím. Já to teda opravdu. Ale o to víc věřím, že nám posluchači pomůžou. Že dáme to dohromady a že fakt budeš mít usnadněný život.

Přátelé, proto jsme vlastně dneska tady. Jde nám o to, abychom pomohli Janě s tou největší částkou, což je teda to roční školné. Jak říkala Jana, je to těch 27 000.

A vy už na svých obrazovkách vidíte QR kód a na liště vám tam běží číslo transparentního účtu, na který se můžete kdykoliv podívat a v popisku pod videem vidíte odkaz právě na tento transparentní účet.

Eh, Jani, já se tě ještě zeptám. Chceš něco dodat k tomu všemu, o čem jsme se zde bavili?

>> Ano, chtěla bych všem moc poděkovat. Těm, kdo nám pomůžou. A že budu nesmírně vděčná.

>> Vážení posluchači, to není vše. My pro vás ještě máme připravený další rozhovor a my teď nyní připojíme se do druhé části studia, kde čeká naše moderátorka Patricie, která si bude povídat s dcerou Jany, slečnou Adélkou.

>> Dobrý den. A jak Míra avizoval, my jsme se přesunuli tady s Adélou a teď se budeme věnovat tomu, proč se vlastně k té hudbě dostala. Co jí na tom baví. A že i přes ty těžké začátky, které měla v sobě, našla tu sílu, aby se věnovala tomu, co jí dělá radost.

Já tě tady zdravím, Adél.

>> Ahoj.

>> Ahoj. E, tak já se tě určitě v první řadě zeptám. Jak už jsem říkala, my jsme si povídali bokem. Ty jsi říkala, že jsi to taky neměla úplně jednoduché v životě a i přesto j tam našla tu sílu, aby j našla něco, co tě baví. Čemu se chceš věnovat. Co ti dělá radost. Co může dělat třeba radost právě i mamince. A to je ta kytara. Jak ses k tomu dostala?

>> Tak vlastně nějak v 11 letech jsem přišla k Metallice. Začala jsem jí poslouchat a vlastně jsem zjistila, že mě baví metal. A vlastně jsem chtěla být jako kytaristé z Metalliky. Tak jsem vlastně poprosila mamku, aby mi koupila kytaru a začala jsem se jí plně věnovat.

>> Ta kytara je krásná. Já sama miluji kytary. A jak jste se k ní dostali?

>> Takže tuhletu kytaru jsme koupili z druhé ruky. Já jsem si na ní přidala peníze z narozenin a mamka mi jí tak trošku doplatila.

>> A já jsem pochopila teda, že ty jsi se dostala na konzervatoř. Že se tam dostala jako jedna z mála. Což je úžasné. Já ti moc gratuluju. A ty máš i nějaký cíl. Kde se vidíš, až doděláš tu školu?

>> Tak já bych se chtěla... Eh, proslavit. Nebo učit na základní umělecké škole.

>> Mhm, mhm. Tak určitě. Eh, je super takhle být učitelkou na základní škole. A já se tě ještě jenom zeptám. Protože ty jsi vyprávěla, že kromě toho jezdíš i na nějaké akce s kytarou, s kapelou. Měli jste kapelu. Zase budete mít teďko novou kapelu. Eh, a máte i takhle. Kolikrát vystoupení?

Řekni nám o tom v rychlosti ještě něco.

>> Eh, tak já mám hlavně vystoupení spíš ze Zušky, kde máme vždycky buď kytarové koncerty, nebo nějaké žákovské koncerty.

>> Mhm.

>> A vlastně tu kapelu, co jsme měli, tak jsme zatím nestihli ani žádný koncert, ani nic nahrát. Ale nahrávala jsem si pár svých písniček, který bych chtěla vydat.

Já věřím tomu, že se najde spoustu lidí, kteří ti budou chtít dopřát ten tvůj sen, kterej ti v tom budou chtít pomoct.

A ty zase na oplátku nám můžeš zahrát na nějakých akcích. Když budeme mít nějakou akci, určitě za to budeme moc rádi.

A já se rozloučím rovnou i s diváky a tebe poprosím, abys nám ale ukázala, v čem seš tak dobrá, v čem seš tak skvělá a co tě vlastně baví, co je tvoje srdcovka.

Dobře.