Ilona Švihlíková: "Vojenská válka proti Rusku, ekonomická proti Číně. Budoucnost EU?"

Dobrý den, vítám vás u ekonomiky v souvislostech.

Malý experiment dneska bez grafů a bez čísel, i když jsem jich tady pár poznamenala vedle.

Uvidíme, jestli ten formát bude pro vás třeba příjemnější.

Já už teď cítím, že bych se k těm grafům vrátila, ale snad dneska nebude trochu povídání vadit.

Dneska jsem zvolila téma, které u nás hodně prošumělo, ale bez nějaké hloubky, jako většina ekonomických témat.

A to je takzvaný čínský šok 2.

Považuju to, co se zatím skrývá za poměrně nebezpečnou věc a jako obvykle mainstreamem tvrdě deformovanou, protože zatím jsou v tom něčí zájmy, což si dneska rozklejme.

O co tady jde? Ten čínský šok 2 je vlastně pozice, která je velmi silně sdílená některými kruhy. Je to Mezinárodní měnový fond, minimálně jeho části. Je to Francie, francouzský prezident. Konkrétně jsou to části těch bruselských elit, samozřejmě i části v Německu a tak dále. A je to postoj, který je intenzivně protičínský, já bych dokonce řekla extrémně nenávistný vůči Číně.

O co tam jde? Ten čínský šok 2 vlastně říká, že Čína si dovoluje být v řadě věcí podstatně lepší, výkonnější, produktivnější než to, co se vyrobí ve Spojených státech. Ale zejména tady jde o země Evropské unie a dokonce zejména o Německo.

Materiál, ze kterého vám občas něco přečtu a odkaz na něj dám pod toto video, je jedním z mnoha příkladů, který ukazuje na velmi protičínskou či nenávistně čínskou pozici, což nám přichází samozřejmě i ze Spojených států.

Řečeno je také patří i taková ta obnovená, otevřená diskuse v uvozovkách o tom, že jsou znova globální nerovnováhy a že Čína je ten hlavní viník, ona může za všechno. A to je taková ta dominantní teze. Hnusná Čína může za to, že my máme problémy. Jo, to je zhruba takový ten základní narativ.

A tady tomuto materiálu, který stručně o něm pohovořím, se ještě rozepisuje, jak proti tomu budeme bojovat.

Co se tam píše zhruba, můžete se podívat sami. Dám vám odkaz na ten materiál, najdete mnoho na různých forech, takže to není jenom tenhle, ale tenhle přišel takovýmto extrémně dobře zpracovaný.

Tam se vlastně píše o tom, jak Čína neustále hrozně moc exportuje, že má velkou průmyslovou bázi a že to je hrozné, nepřijatelné a něco s tím musíme urychleně udělat.

Je zajímavé a to je první bod mé kritiky, že nikomu moc nevadilo, když Spojené státy nebo nekritizovalo se to, když Spojené státy měly přes 50 procent podíl krátce po druhé světové válce na světové ekonomice a když prostě světu dominovaly exportně Spojené státy, Německo, Japonsko a pak se různě střídaly na těch prvních třech místech, ale byly to tyto tři země, tak to se bralo jako, že to je v pořádku, to bylo přirozené, to bylo nekritizovatelné.

Protože ostatní země tady byly přece proto, aby dodávaly ty suroviny, byly zticha a žily o jedné misce rýže.

Takovýhle texty tam nenašli. Jak je to hrozné? Ne, to bylo přirozený stav věcí, že západ vládne a dominuje.

A to, co probouzí autory takovýchto článků, je, že on už nedominuje a dominovat nebude, protože má své hvězdné chvíle koloniální za sebou. Podle mého názoru a nutně dodávám, že to i doufám, že to tak skutečně nakonec dopadne.

Ono to samozřejmě může dopadnout i tou velkou válkou. Bohužel v historicky militarizované společnosti to nelze vyloučit.

Takže když prostě dominoval ten západ, tak jsme si tyto otázky o tom, jak jsou rozložené produkční kapacity, kdo ovládá výrobní řetězce, jako nikdo nekládl, protože ještě v těch devadesátých letech se zdálo, že ten západ bude dominovat.

Majitele byly ze západu a to, že se támhle něco matlo dětskou prací v Laosu, v Kambodži, v Číně, v Indii, to je pohoda, protože ještě větší zisky pro ty majitele těch fabrik v těch západních zemích, ať už ve Spojených státech nebo jiných. Jo, to bylo dobré. Ale potom se ta globalizace tak říkajíc vymkla a ten, kdo jí jaksi vymknul, byla dominantně Čína.

Nejenom vlastně všechny ty velké země na tom mají určitý podíl. Čína určitě nejvíc, ale i ty ostatní také, ale dejme tomu, že prostě Čína nejvíce.

Čína velmi chytrou průmyslovou politikou začala kumulovat výrobní kapacity. Dneska je řekněme zhruba okolo třetiny zpracovatelského průmyslu světa v Číně.

Není to jenom průmyslové kapacity, ale je to i technologická rovina, která je s nimi spjatá a která je na vynikající úrovni.

Čína má dneska třikrát větší počet patentů než Spojené státy, což neznamená, že je vždycky dobře komercionalizuje, někdy ano, někdy méně.

A samozřejmě, když se podíváte na nejvíce inovující firmy v žebříčku VIPO, World Intellectual Property Organization, tak tam dominuje Huawei už léta. Proto jsme ji tady museli zakázat. Ale jsou tam prostě asijské firmy dominantně, inovačně. Což je špatně samozřejmě a hlavně ty čínské jsou špatně.

Čína je zlo, že? Čína moc vyrábí, moc exportuje, má malou spotřebu svojí, což je taková ta klasická výtka z hlediska těch globálních nerovnováh a my s tím musíme něco udělat.

Jo, jasně.

Čína je obrovská ekonomika z hlediska počtu obyvatel, druhá nejpočetnější po Indii, která sice má víc lidí, ale neví, co s nimi, takže je vyváží všude po světě.

Protože teď je tam mimochodem hnutí za lepší mzdy a vzdělání mladých lidí, protože oni tu demografii nezvládají, jako třeba nigérijský, ne, tak nezvládají prostě.

Takže Čína je obrovská.

Historicky vzato Čína a Indie byly dominující mocnosti našeho světa. Domínu zemí, které uvažují v rámci staletí, ne kvartálů, ale staletí. Takže dominance západu je historická odchylka, která končí. Vlastní vinou bych dodala.

Já teď ještě k tomu. To, co mně vadí na těchto materiálech, jako tam nejde o to, že řeknou: ano, čínský export je obrovský a Čína dosahuje velikánských přebytků, kumuluje výrobní kapacity a hlídá si, aby ovládala řetězec. To bych řekla, že je docela inteligentní průmyslová politika.

Ale to, že tam vlastně úplně chybí, že si za spoustu těch věcí, za drtivou většinu těch věcí Evropská unie může sama.

Tyto materiály jsou podle mě nebezpečné jednak v tom, že rozmíchávají obrovskou nenávist.

Nejvíce ze strany těch lidí, kteří tak bojují proti nenávisti a nejraději by za to každého, kdo řekne něco, co jim se nelíbí, zavíral do vězení.

Tady tohleto je opravdu extrémně protičínská nenávist v materiálech tohoto typu.

A vlastně je tam úplně vynecháno, jaké neskutečné chyby Evropská unie udělala a jak se sama střelila do obou nohou.

Sama, ať už je to politika v oblasti energetiky, inovace, byrokratizace, jo, když prostě vezmu všechny samozřejmě nekontrolovaná migrace, rozpad společenských struktur, vzdělávacího systému v Německu minimálně, jo, to jako nezpůsobila žádná Čína, to byla rozhodnutí paní Merkelové, jejich vlád, jo.

Všechny ty rozhodnutí odříznout se od Ruska, navázat se minimálně silně energeticky na Spojené státy, který to sice jako tohle vítají, ale jinak jako je prostě Evropa nezajímá, mají priority úplně někde jinde.

Jo, tohle všechno byla rozhodnutí buď na bázi Evropské komise přímo, nebo na bázi Německa, které je tady hezky v titulku toho článku. Je Německo moc tolerantní čtečně. To jako nemůžeme toto jako brát. To by nešlo, jo?

To znamená, je to vyloženě takový propagandistický materiál, který sice má hromadu grafů a čísel, ale samo o sobě žádnou chybu nevidí a všechny chyby jsou prostě u toho, že se Číně něco toleruje. A to tedy nebudeme tolerovat, protože vítězit v té hře, globalizace měla být přece západ. Jak je to možné, že se to nestalo?

Fňuky, fňuky, fňuk.

Jo, takže kromě toho, že se tam samozřejmě fňuká a asi na 10 stránkách nebo více se tam prostě říká, jak je Čína strašná a jak je prostě potřeba zasáhnout, tak tam jsou návrhy, jak zasáhnout. A tady už jde potom, přátelé, do tuhého.

Jednou věcí je průmyslová politika. To je moje milované téma. V českém neoliberálním prostředí je to sprosté slovo. Periferie, která je úplně mimo. Průmyslovou politiku dneska dělají všichni. Někdo o tom hodně mluví, někdo méně, ale každý, kdo má rozum v hlavě, taky dělá. Kromě České republiky.

Ovšem průmyslová politika je základ, i když se země potřebuje modernizovat. Takže ano, Čína samozřejmě vždycky provozovala velmi chytrou politiku, protože nikdy, na rozdíl od nás, se nespokojila s nějakým washingtonským konsenzem a neoliberálními žvásty, které slouží jenom těm mocným.

Neoliberální žvásty totiž ukotvují. Když budete poslouchat z pozice slabšího, tak dopadnete jako my. Budete kolonie, budete závislá ekonomika, což je přesně to, o čem těm neoliberálům jde. Jo, to znamená, hlavní cíl neoliberální doktríny je ukotvit hierarchii moci. Jo, což se jim skoro povedlo. Skoro se jim to povedlo, ale potom přišly změny, samozřejmě Čína, Indie, Rusko, Brazílie, v dalších ekonomikách a už se jim to jako nepodařilo úplně úplně zřídit.

Ale neoliberální doktína tady byla proto, aby západ dominoval, vládnul a ty ostatní byli podřízené země. A vy byste jim říkali: „A co si můžete sami? Neprovedli jste strukturální reformy?" Jo.

No, ale Čína tohle neposlechla a jela si po svém a držela si dost dlouho ten jakoby tumující profil, že byla jakoby schovanější. Takže z toho hlediska jí to prošlo, v uvozovkách, ale teď už je příliš velká a příliš mocná.

Neříkám, že neexistují obavy i u jiných rozvojových nebo rozvíjejících se zemí z toho, co budou vyrábět. Jo, když si vezmu nedávný Davos, víte, že já to sleduju velice pečlivě, tak tam byl myslím, že egyptský ministr financí, který tak řekl: „No, my nikdy nebudeme vyrábět elektroauta tak efektivně jako v Číně, ale také bychom jako třeba něco rádi vyráběli." Jasně.

Ano, rozumím tomu. Rozumím tomu, že nechceme, aby veškerá výroba světa byla jen v jedné zemi. Ono také deindustrializovat se není úplně dobré, což je fakt, že v tomhle materiálu to je. Jo, konečně tady někdo přiznává – to musím autorům uznat – že deindustrializace je prostě špatně a dokonce tam jako vyvrací jeden z těch neoliberálních žvástů, jakože v pohodě, že se to může vyrábět támhle někde v Bangladéši. My budeme dělat ty kvalitní služby, prosím vás, jo. A takhle to fakt jako nefunguje.

Ty služby jsou spojené s tou výrobou. Když nevyrábíte, tak nemůžete inovovat, protože nevidíte ten výrobní proces, jo. Jsou věci, které bych řekla, že jsou na úrovni skoro základní školy, ale v neoliberální duchu to bylo přehnané, že jo. Tam to bylo prostě: špinavou výrobu dejte těm Číňanům. My budeme mít ty služby, jo.

Teď zjišťujete a Trump je krásná esence toho, že chce zvrátit deindustrializaci USA a dělá to hodně blbě, ale to znamená, že to je sice pravda. To, co mě tady jako vybrucovalo, že jsem natočila tohle video, není jako větší kritika Číny, která teď stupňuje a jde z ní – které jsou koordinované, samozřejmě, ty bývají – ale že tady je vlastně pobídka, návod na to, že je potřeba se pustit s Čínou do ekonomické války, jo.

Protože ten materiál nezůstává jenom u analýzy situace – a ještě velmi jednostranné analýze – kdy on všechno udělá dobře a jenom Čína je prostě vosklivá, protože odmítla být kolonií, poučena ze svých opiových válek a řekla: „To ne. To teda ne." A využila maximálně svého potenciálu a dělá to chytře, že jo. Jo, dělá to chytřeji než ostatní. Tak proto je v té pozici, ve které je.

Eh a vlastně je tam je tam návod, který já považuju za děsivý. To znamená, jak implicitně, tak v řadě řádků i explicitně v tom dokumentu najdeme, že Evropská unie má prosazovat svoji vlastní průmyslovou politiku. To by mi nevadilo, jo, že ta průmyslová politika bude zaměřená na zbrojení.

Eh, i kdybyste se, přátelé, uzbrojili k smrti – já k tomu taky brzo udělám video – tak zaprvé je to neproduktivní výdaj. Nikdy vám to nenahradí z hlediska počtu lidí civilní výrobu, z hlediska zaměstnanosti ani omylem. A je to neproduktivní výdaj, který tu ekonomiku zatěžuje, protože abyste vyprázdnili sklady, tak musíte potom opravdu válčit, že jo. Což už vám jako neřeknou, řeknou to je to, co je doplní sklady. Prostě není to udržitelný model. Je to model, který podporuje a vede k válce.

A vlastně tyhlety materiály tohoto typu říkají, že vlastně úkolem Evropské unie – a mimochodem, tohle je to, co říká poslední u nás – znova to opakuju – jsou to sudeťácké teze. Je, aby Evropská unie válčela proti Rusku, vojensky válčila proti Rusku a aby zároveň vedla ekonomickou válku proti Číně. Tohle je v těch materiálech. A tady dokonce potom i návod, že jo, že Čína asi bude chtít odvetu, ale my jí to vrátíme a uděláme toto, jo.

Takže tam jsou prostě jednotlivé body, jak to jak to udělat.

Co mi na tom vadí?

Eh, zaprvé mi tam vadí nepřiznání vlastních obřích chyb a to, že svalujete jen na někoho jiného. Nadřazenost, arogance západu, který si myslel, že globalizace bude jeho hra, ve které zase všechny ostatní bude kolonizovat a urážet. Tak ono ukázala, že ne, že globálně se nedá.

Eh, vadí mi na tom, že vlastně Evropská unie se skutečně stává hlavně o těch lidí, co neustále mluví o tom, jak máme tady ty vyšší hodnoty, jako jo, absolutně prosторová totální nenávist, jako nenávist vůči každému, kdo si myslí něco jiného než paní Kolasová.

Nenávist vůči Rusku, nenávist vůči Číně, nenávist vůči Spojeným státům z určité části nebo minimálně určité části té americké elity.

Jo, se furt nenávidí a je od lidí, který pořád jako říkaj, jak ty naše hodnoty jsou ty nejvyšší na světě, že jo.

A zároveň je tady veliká snaha vytvářet konflikty prostě, jo, jít do konfliktů od někoho, kdo kdysi se chlubil, že ta Nobelova cena míru, jak.

Jo, tak teď je to vlastně konflikt prostě vojenský, to je to Rusko a ekonomický, no ekonomicko-technologický přesněji vůči Číně, jo, jako jasně, že tady chceme něco vyrábět, jasně, že nechceme, aby se všechno vyrábělo v Číně, ale tady všude je prostor pro to, co paní Kalasová absolutně neumí, protože umí ze sebe vydávat jenom extrémně hloupé výroky.

Tomu se říká diplomacie.

Prostor pro jednání o společných zájmech, o možném společném postupu.

Přátelé, jak si myslíte, že dopadneme, když povedeme válku proti Rusku a ještě ekonomickou válku proti Číně?

Ono by stačilo jedno z toho. Jedno z toho nás zlikviduje úplně, a to druhé nás ekonomicky rozloží, protože válku proti Číně teda fakt nevyhrá ekonomickou, ani omylem ne.

Ani omylem ne.

Jo, tak prostě ve chvíli, kdy budou hledat dohodu, tak se přece o to snažím, jo?

A tady se to vyloženě ostří a tady právě se ještě jako nadává Německu, že jako brzdí tu pozici EU, že jako brzdí ty snahy, a teď se dotkne a teď jí vyhlásíme a teď do nich půjdem, jo, že jako Němci nejsou dostatečně razantní a nastoupeni. Nastoupeni na značkách, jo.

Eh, tohle není cesta vpřed, jo.

Tohle hledání nepřátel, tohle většinou prostě dělají režimy, když jsou na tom docela špatně, tak pořád hledají někde nějaké nepřátele.

Je potřeba se podívat prostě dovnitř, jo, na ty vlastní chyby, na to, kde se prostě promrhává ten potenciál, na řadu chybných rozhodnutí, která prostě byly učiněna, a pokusit se ze své pozice malého státu u Eurasie — Čína má třikrát víc lidí, jo — prostě hledat nějaké kompromisní řešení.

Já taky nechci, aby se všechno vyrábělo v Číně.

Já nechci tady přijít o výrobu.

Nechci, ale chci najít řešení diplomatickou, smírnou cestou, a řešení, které pozvedne tu ekonomiku a ne jí jako položí ještě hlouběji do nějaké další krize tím, že prostě bude bojovat proti Číně, čemuž podle mě nemůže vyhrát.

Řečeno s Trumpem: nemáme v ruce dobré karty.

Můžeme si zase za to sami teda, jako jo.

To znamená řešit vlastní prostě problémy a pokud je to jenom možný, trošku revidovat ta chybná rozhodnutí, která byla učiněna.

Napište mi, jak to vidíte, protože tohle není náhoda, že prostě Čína je znova pod takovýmhle hnojometem.

Soucítím s ní.

Sám vím, co to je. Když samozřejmě se nemůžu porovnávat v důležitosti s Čínou, ale dokážu si psychologicky dobře představit, jaký je to úžasný pocit.

Takže materiál vám dám do odkazu, abyste se s ním sami mohli seznámit a budu se zase těšit brzy na dalšího ekonomického videa.