Evropský průmysl už nemá šanci vrátit se do kondice

Zdravím, tady Markéta Rady Šichtařová ze společnosti Next Finance. Představte si, že máte průmysl, který patří k těm nejlepším na světě. Opravdu k těm nejlepším. Máte technologie, máte zkušenosti, máte kvalifikované zaměstnance, máte zavedené značky, jako třeba Českou Škodovku a máte zákazníky na všech kontinentech a potom začnete tenhle průmysl tak důkladně regulovat, až přestává být konkurenceschopný a vy si ten průmysl sami začnete pokládat. Přesně tohle se v tuhle chvíli děje v Evropě. Evropský průmysl kráčí do kopru v čele s automobilovým průmyslem a bohužel to sebou mete i český automobilový průmysl, tedy třeba i českou Škodovku. Právě na automobilovém průmyslu je to vidět snad nejlépe, jenomže nejde zdaleka jenom o auta. Jde v podstatě o budoucnost celého evropského hospodářství a taky o to, jestli Evropa bude za 20 nebo 30 let ještě vůbec patřit mezi ekonomicky významné regiony světa. Povšimněte si, já vůbec nemluvím o tom, že by třeba Evropa mohla být na světové špičce. Mluvím o tom, jestli po ní vůbec ještě štěkne pes, jestli se alespoň udrží na konci tabulky a nebo jestli z ní úplně vypadne. Škodovka zatím ještě pořád roste. To je zdánlivě dobrá zpráva, ale zdaleka to není celý příběh. Za prvních devět měsíců letošního roku podle aktuálně zveřejněných čísel Česká Škodovka zvýšila celosvětový obrat přibližně meziročně o 6 %. Celkem prodala víc jak 812 000 vozů. Jenomže když se podíváme pouze na třetí čtvrtletí, tak ten obrázek přestává být optimistický. Škodovka v tomhle období už vyznačovala se růstem jenom o 2 des%. Jinými slovy prakticky stagnovala. Ale pořád ještě je tohle docela dobré ve srovnání s tím, jak se má celý koncern Volkswagen, do kterého Škodovka patří. Celý Volkswagen totiž docela významně ztrácí. A právě tady začíná být ta situace hodně kulantně řečeno zajímavá a nekulantně řečeno docela dramatická. Škodovka totiž je v rámci celého koncernu Volkswagen celkem silný a relativně zdravý článek, ale rozhodně ten její stávající meziroční růst ještě neznamená, že má vyhráno. Konec konců také v posledních třech měsících zaznamenala jenom stagnaci. stagnaci v situaci, kdy celá světová ekonomika roste, kdy údajně roste i česká ekonomika. Pokud celá česká ekonomika roste, pokud celý svět roste, tak kdyby Škodovka, která vyváží do celého světa, držela dech s tím celým světem, měla by růst také. To se ale nestalo. Když se přestane dařit automobilkám, tak to začnou odnášet v podstatě všechny další firmy v celé zemi. Nejprve to odnesou výrobci oceli, potom to odnesou chemičky, potom to odnese elektrotechnický průmysl, potom logistické společnosti, potom jsou na řadě tisíce dalších menších dodavatelů, potom se to projeví v míře nezaměstnanosti a jakmile začne růst míra nezaměstnanosti, tak už se to projeví na útratách obyvatel a v podstatě už se to rozlilo skrz celou ekonomiku. Takže tohleto vůbec není nějaká zpráva o tom, kolik aut prodal Volkswagen a jak Němci vydělávají. To, o čem se teď v tomhle videu bavíme, to je vlastně zpráva o budoucnosti českých průmyslových podniků, zpráva o budoucnosti českých pracovních míst a nakonec taky zpráva o budoucí české životní úrovni. A my se teďka podíváme do Číny, protože Čína nám vlastně ukazuje, co se s tím světovým trhem aut, ale obecně s celým světovým průmyslem děje. >> Potřebujete poradit s vašimi financemi a s jejich rozložením? Objednejte se na konzultaci ke mně. Pište na email markéta.sichtarova@nextfinance.cz. Tamní automobilky totiž procházejí dosti nepříjemným obdobím, ale zdaleka ne tak nepříjemným jako evropské automobilky. V Číně v září prodejních aut meziměsíčně propadl o víc jak 28 %. A pozor, byť je to obrovský výkyv, tak to není jednorázový výkyv. Ve skutečnosti je to už 12. měsíc poklesu prodeje aut v řadě v Číně. Takže jak to číst? Znamená to, že čínské automobilky mají zjevně dost zásadní problémy s domácí poptávkou. A co udělá výrobce, když doma nemá komu prodávat? No tak logicky se snaží prodat v zahraničí. Takže čínské automobilky stále intenzivněji hledají zákazníky zahraničí, pokoušejí se exportovat. Jenomže tím evropským výrobcům vzniká další problém, vlastně dvoj. Za prvé, evropští producenti aut ztrácejí odbyt přímo v Číně, tedy na trhu, který jim v minulosti přinášel obrovské zisky. A za druhé, čínští konkurenti jim začínají přebírat zákazníky taky přímo u nás doma v Evropě. No, Evropská unie na to reaguje způsobem, který je pro ni typický. Dokud to ještě dýchá, zregulujme to a až to přestane dýchat, zregulujme to ještě víc. Eh, včera nebo předevčírem byla oznámena nová dohoda, řekněme tomu regulace, podle které eh je na spadnutí roční limit 350 000 povolených dovážených čínských hybridních aut do Evropy. Takže Číňané nesmí vyvést víc hybridů do Evropy než 350 000 za rok. Tady je ale jaksi potřeba upozornit na to, že žádná obchodní omezení ještě nikdy, co svět světem stojí, nepomohla vyřešit problém s konkurenceschopností. Regulace zahraničních dovozů sice může administrativně konkurenci omezit, ale tím naše vlastní výrobky evropské nezačnou být ani lepší, ani levnější, ani kvalitnější, ani technologicky pokročilejší. Zkrátka neodstraníme ten zásadní problém. totiž, že německé automobilky ztrácejí svojí dosavadní nebo někdejší technologickou a kvalitativní převahu. Nálada mezi manažery německých automobilek je v tuhle dobu naprosto mimořádně pesimistická a asi se jim vůbec nikdo nemůže divit. Padá na ně rána za ranou. Ono to začalo už vlastně v období takzvané Dieselgate, kdy německé automobilky byly extrémní regulací v podstatě donucené podvádět. Výraz donutit někoho podvádět je zvláštní výraz, protože podvod je amorální vždycky. Ale tady opravdu se stát nutně podepsal na tom, že těm automobilkám dal velkou motivaci podvádět. Ne, že by to od německých automobilek bylo hezké, že podvádějí, ale nedopustily by se toho, kdyby je stát nepřitlačil ke zdi svými emisními limity tak, že v podstatě ty emisní limity nešly splnit. Už od doté Dieselgate se proto evropským automobilovým průmyslem jako Červená niť táhnou obrovské problémy, které v podstatě jsou důsledkem zejména ekologické, ale obecně ekonomické regulace. Eh, takže jsou tady problémy způsobené ekonomickou, ekologickou regulací. Jsou tady problémy způsobené americkými cly. Jsou tady problémy způsobené obrovskou čínskou konkurencí, která je jednoduše mnohem víc konkurenceschopná než evropský trh. K tomu tady máme poměrně nově od letošního roku velmi vysoké ceny energií. Máme tady stagnující německou ekonomiku. No a nad tím všudi přítomnou regulaci. Abych ovšem byla spravedlivá, tak samozřejmě všechno nejde svádět jenom na politiky, byť ti jsou větší částí celého problému. Ale k tomu je potřeba říci i B, že automobilky si část svých problémů způsobily i sami. Zejména pro německé automobilky platí, že mají extrémně komplikované organizační struktury. mají extrémně přebujelou byrokracii, mají velmi složité hierarchie a často velice malou schopnost reagovat na jakékoliv změny. Eh, když například český subdodavatel chce dodávat nějaké komponenty německým automobilkám, tak zástupce té německé automobilky k tomu českému subdodavateli přijede a začne se ho vyptávat, jak moc bezuhlíkové jsou jeho výrobky a jak moc bezuhlíkový jsou dodavatelé pro toho českého subdodavatele. Takže vlastně eh se tady zkoumají úplně iracionální věci a jakmile vám tam v té tabulce vyjede, že ta výroba je nějaká uhlíková nebo nadlimitně uhlíková, tak už ten německý eh automobilový průmysl jednoduše tu e dodávku z České republiky nekoupí. A přitom se sem dovezou samozřejmě čínská auta, která si s podobnými limity vůbec nelámou hlavu. Eh, takže za této situace je naprostým scify, že by si třeba německé automobilky mohly udržet někdejší technologickou převahu. Volkswagen proto logicky byl donucen oznámit rozsáhlé propouštění a eh tím se dostáváme ale k daleko většímu problému, protože vy sice tím, že propustíte zaměstnance a trošku zjednodušíte organizační strukturu, tak můžete sice zajistit, že výroba bude trošku levnější, ale rozhodně to nezajistí, že přesto další auto bude konkurenc. Já jsem říkala, že Volkswagen zachází na Úbytě, ale že ta jeho česká dcera Škodovka je na tom ještě relativně dobře ve srovnání se zbytkem koncernu. Víte, co je na tom nejsmutnější? Nejsmutnější na tom je, že tím hlavním důvodem, proč Česká Škodovka si vede lépe, je její jaká taká technologická flexibilita. Ona totiž nevsadila všechno na rozdíl od zbytku koncernu, nevsadila všechno na jednu kartu, totiž na elektromobilitu. E Škodovka si zachovala daleko širší škálu pohonu. Od Škodovky bezproblémově koupíte benzín. koupíte diesel a právě to jí dneska poskytuje jakousi konkurenční výhodu. Naproti tomu automobilky, které se příliš podvolily evropské regulaci a příliš se pod tlakem Bruselu orientovali na elektromobilitu, tak ty dneska zjišťují, že prostě poptávka po elektru tady není. A teď pozor, já rozhodně nechci tvrdit, že elektroauto nebo obecně jakýkoliv elektrický pohon je a priori špatný výrobek. Já tvrdím něco úplně jiného. Eh, o tom, jaká technologie uspěje, má rozhodovat zákazník, ne úředník v Bruselu. Jestli chtějí automobil, jestli zákazníci chtějí elektromobily a automobilky vyrábějí, proti Gustu žádný dešputát. jestli chtějí zákazníci spalováky a ti automobilky vyrábějí také. Jestli se časem prosadí úplně jiná technologie, třeba vodík, což je teda variace na elektromobilitu, ale trošku jiná, ať se tedy prosadí. Jenomže Evropa se rozhodla, že bude ten technologický vývoj administrativně řídit. V podstatě v oblasti automobilového průmyslu Evropa přešla na centrálně plánovanou ekonomiku a teď se diví, že automobilový průmysl nestíhá, ztrácí konkurenceschopnost, jako by to bylo něco zvláštního, že centrálně plánovaná ekonomika prostě nemůže být konkurenceschopná. To ale není vůbec žádné překvapení, to je prostě zákonitost. třeba v oblasti jednostých vozidel, koloběžky, elektrokola, motorky, prostě to, čemu se obecně říká elektrobajky, tak tam se ta elektromobilita začala prosazovat docela silně. Ve městech, tam to je docela hodně k vidění, ale když se podíváte třeba na český venkov, tak tam je to ještě daleko víc vidět než ve městech, že tam je to jedna elektrokoloběžka, elektrokolo, elektromotorka vedle druhé. Možná jste taky viděli ty statistiky, jak prudce údajně vzrostly prodeje motorek během posledního jednoho roku. Pokud vás to překvapilo, tak se vůbec nenechte překvapit, protože to ve skutečnosti není tak prudký nárůst těch klasických spalovacích motorů. Tohleto vlastně jde na vrub elektromotorkám, které si získaly svoje místo, protože zákazníci zjistili, že když mají na té motorce, elektromotorce odjet 5 km do vedlejší vesnice, do práce nebo do školy, tak jim to báječně funguje. Pak se zase vrátí domů, nechají si to nabít přes noc. Ale aby někdo jako auto první volby a třeba na delší trasy si kupoval elektroauto, tak by to musel být blázen. Čili tady nejde o to, že by technologie byla principiálně chybná, jde o to, že prostě v tuhletu chvíli je Evropě plánovaná poptávka klientů a klienti tomu samozřejmě neodpovídají. Já jsem na základě těchto všech věcí se veřejně už před pár dny vyslovila v tom smyslu, že evropský průmysl se během minimálně jedné generace nemá šanci vrátit do kondice, ve které byl třeba před 10, natož před 30 lety. Prostě bude dál ztrácet svoji pozici. A tohle moje veřejné vyjádření vzbudilo poměrně velký poprázk. Možná bych řekla až nevoli mnohých patriotů, ale já si na něm trvám a ten důvod je docela jednoduchý. Evropa totiž se vydala cestou, že si sama sobě blokuje hospodářský rozvoj především zelenou politikou a regulacemi, které zdražují výrobu, komplikují podnikání, omezují technologickou flexibilitu. Prostě Evropa čím dál víc přechází na centrálně plánovanou ekonomiku. Zatímco velká část Asie průmyslově postupuje dál. Samozřejmě ani Asie není nějaký ekonomický ráj. Vezměme si třeba Čínu. V Číně v 90. letech došlo k docela velkému ekonomickému uvolňování, ale potom po roce 2000 začala Čína zase znovu postupně víc regulovat a šlapat na brzdu. Zhruba po roce 2000 začala komunistická strana znovu výrazněji zasahovat do ekonomiky a víc regulovat, což si dneska vybírá svou daň. A vybírá si to svou daň v tom, že Čína už dávno neroste tak rychle, jako rostla třeba na konci 90. let. A Čína se dneska potýká s velkou řadou vnitřních strukturálních nerovnováh. Jenže přesto, že Čína má tyhle problémy, přesto, že Čína reguluje a je to pro ní ekonomicky velmi obtížné, tak přesto v některých čistě ekonomických oblastech má dnes čínská výroba svobodnější podmínky než evropská výroba. Je to paradox. Pozor, teď skutečně mluvím pouze o ekonomických oblastech, rozhodně ne o politické svobodě, která v Evropě přeze všechno je ještě pořád o trochu větší než v Číně. Výsledkem ale je paradoxní situace. Evropské firmy, které by měly vyrábět v Evropě, logicky říká se jim evropské, najednou začínají přesouvat buď část nebo celou výrobu do Číny, aby utekli evropským nákladům a regulacím. A my se potom snad divíme, že evropský průmysl slábne. Ale ten největší problém není jenom v automobilkách. Automobilky jsou pouze příznakem výrazně většího problému. Vlastně eh je to pouze symptom problému, který se nazývá evropská energetická politika. Energie to je cosi jako krev ekonomiky, kde organismus vykrvácí, ať už tedy krví nebo energeticky, tam ten organismus nemůže dál existovat. Klidně můžeme mít nejlepší konstruktéry na světě. Klidně můžeme mít nejmodernější výrobní linky ještě z dávné minulosti. Klidně můžeme mít ještě z minulosti dokonale vyškolené zaměstnance. A my Češi navíc ještě máme velmi šikovné zaměstnance. Tradičně. My jsme tradičně velmi šikovná průmyslová země. Jenomže když nemáte dostupnou energii za přijatelnou cenu, váš průmysl bude mít problém, byť byl dosud sebelepší na světě. A právě tady je konečně demaskována ta skutečná cena evropské zelené ideologie. Když ekonomiku přeregulujete, tak v dobrých časech ještě může nějak fungovat. Ale když jsou energie levné, doprava funguje, světové trhy zaručují vysoký odbyt, tak některé chyby hospodářské politiky se dají zamaskovat a nejsou tak jednoduše vidět. Jenomže potom třeba přijde nějaký problém, dejme tomu energetická krize nebo jednoduše není poptávka v k téteré zemi. A najednou se ukáže, kdo má dostatečně pružnou ekonomiku a kdo si ji svázal a poškodil svými vlastními předpisy. A přesně to dneska vidíme. Připomeňme si, letos na jaře vypukl konflikt na Blízkém východě kolem Íránu. Následně prudce zdražila ropa. ropné produkty a další navázané energie. V tu ránu měl problém celý svět. Jenomže je problém a problém. Tak třeba problém Američanů spočívá v tom, že Američané se zlobí, že jim kvůli drahým energiím roste inflace. Takhle bych se chtěla mít, protože Evropa je v podstatně složitější situaci, protože si život zdražila už předtím, protože už v minulosti prokázala svoji nenávist vůči stabilním fosilním energiím. No a teď do toho přišel, tedy přišlo zdražení energií. že to není vůbec žádná legrace, ukazuje zpráva, která přišla dneska. Dneska totiž přišla zpráva, která naprosto dokonale strhává masku té evropské zelené maškarádě a ukazuje, jak je ta evropská ekonomická situace nebezpečná. evropským rafinériím totiž během několika týdnů a zejména během posledních dnů se doslova zhroutili marže. Ony se dokonce marže těch evropských rafinérií dostaly do záporných hodnot. To znamená, že když evropské rafinérie vyrábí, vyrábí se ztrátou a to znamená, že můžou začít omezovat výrobu paliv. Představte si ten paradox. Evropa teď čelí vysokým cenám pohoných hmot a současně jí hrozí, že její vlastní rafinérie budou vyrábět ještě méně benzínu a ještě méně nafty. Jak se to mohlo přihodit? No třeba proto, že nakupujeme ty energie zbytečně mnohem dráž než v minulosti. Jsme závislí třeba na LNG z Ameriky. Místo toho, abychom si brali levnou kvalitní energii z východu plyn, ropu. Platíme emisní povolenky. To všechno jsou další a další náklady pro rafinérie, kterým v době energetické celosvětové krize najednou se zhroutí marže a ony ztratí motivaci vyrábět. A to ještě není všechno. Mezinárodní agentura pro energii totiž varuje, že ten nedostatek nedostatek nafty může přetrvávat až do roku 2027. A teď já si nemohu pomoci. Já prostě musím být smějící se bestie, protože teď vám řeknu naprostou absurditu. Česká vláda nedávno se rozhodla selektivně zdanit jednu konkrétní litvínovskou rafinérii, protože údajně vydělávala příliš mnoho. Údajně měla příliš vysoké marže a sotva se to stalo. Tak přichází zpráva o tom, že se rafinérské marže zhroutily a že některé jsou dokonce záporné. To je tak absurdní ukázka politického neumětelství, že si zaslouží snad samostatný rozbor. Tady nejde zdaleka jenom o jednu rafinérii. Jde o to, co se může stát s cenami nafty, s evropským průmyslem, nakonec i s našimi peněženkami. Taky jde o to, proč na stejné energetické krizi mohou americké rafinérie vydělávat násobně víc, zatímco evropské se dostávají do ztrát. Vždyť je to pouhé pokračování toho, co se dělo za fialové vlády. Fialová vláda selektivně uvalila daň z nadměrných zisků na banky, protože údajně měly mimořádné zisky. Výsledkem bylo obrovské zklamání pro vládu, protože samozřejmě zákonitě ta daň zdaleka nepřinesla tolik, jako si vláda plánovala. A teď se to opakuje v bledě modrém s Babišovou vládou. Vláda uviděla jednu konkrétní rafinérii. Ani se nepokusila předstírat, že by její rozhodnutí tuhle rafinérii zdanit snad bylo motivováno snahou zlevnit lidem pohonné hmoty. Ve skutečnosti naprosto nestoudně vláda řekla: "My chceme víc peněz pro sebe, pro státní rozpočet." tak tu rafinérii zdanila a bum, najednou z té ráduby nadměrné marže je zhroucení marže na evropském trhu. Absurdistán, naprosté politické, ekonomické neumětelství vlády. Fejalová nebo Babišovská vláda jsou v tomhletom jedna za 18 a druhá bez dvou za 20. Není v nich v podstatě vůbec žádný rozdíl. Všechno si to dál rozebereme důkladně na Hero Hero. Tam vám ukážu konkrétní čísla, vysvětlí vám mechanismus celého problému a taky to, proč považuju přístup té české vlády za tak strašně moc nešťastný. A především si řekneme, proč si myslím, že ta současná evropská energetická krize může evropský a tedy i náš průmysl poškodit mnohem víc, než si většina lidí dneska připouští. Dneska totiž většina lidí ještě nevidí zvýšené účty třeba za vytápění svých vlastních domů a proto mají pocit, že ten problém vlastně není až tak moc velký, že to je problém pouze u čerpacích stanic. Jenomže ono to může být trochu jinak. Zde tedy veřejná část videa skončí a pokračování hledejte na Hero Hero na kanálu Markéta Rádia Šichtařová. Chcete slyšet víc, než nám povolí běžné sociální sítě? Necenzurované zpravodajství, necenzurované informace, hledejte na Hero Hero kanál.