EURODŽUNGLE s Ondřejem Dostálem | www.verox.cz

Dámy a pánové, zdravím vás u Eurodžungle. Samozřejmě do Stálen.

Tentokrát ovšem vysílané z naší kanceláře v Plzeňském kraji, v Rokicanech. Protože jsem toho času v České republice, měli jsme tady docela hezkou konferenci Plzeňského kraje o zdravých městech, což je něco, čemu bychom se jako zdravotniští politici měli věnovat.

Nicméně začneme důležitým, to znamená ekonomikou. Pak pokročíme k některým otázkám mezinárodního práva a mezinárodního dění a také se budeme věnovat informačním válkám, které nám vede naše sdružení evropské hodnoty a na které se podíval pan Macinka, ale nejenom na to, ale i na mnohé další související věci.

Třeba kolem Ústavního soudu jistě všichni sledujete – ráno podáte, máte rozsudek Ústavního soudu, předběžné opatření. A tohleto je jediná věc, která zjevně pod opozicí funguje.

Já se jinak omlouvám, mám trošičku horší podmínky, protože mě začal strašným způsobem se zpožďovat parlamentní počítač, ze kterého obvykle vysílám, když jsem v dálce. A pustil jsem se vysílat tedy z mobilu, ale snad to nebude na úkor věci. Akorát koukám trošku křivo, protože vás vidím na jedné straně mobilu a dotazy budu mít na druhé straně. Takže to není proto, že bych měl křivý pohled na věci v České republice, ale je to otázka technická.

Tak už pojďme na tu důležitou, řekl bych, nepříjemnost, kterou tady máme, a to je ekonomika Evropské unie.

Prosím o další snímeček.

Volkswagen bude rušit až 100 000 pracovních míst. Toto by měla být zásadní informace, první článek na všech serverech. A co s tím bude Evropa dělat? Bohužel Evropa s tím není schopná dělat nic, kromě toho, že brečíme, že nás Číňani bijou. Ale ve skutečnosti ta příčina je úplně jiná. Je to extrémní regulace, kterou uvalujeme na naše podniky, kde se prostě nedá podnikat. Je to obrovský problém, který nás zabije a můžeme si stěžovat na jiné, ale problém je na naší straně.

My jsme tady minule měli v Eurodžungli můj projev v minulém Štrasburku v Evropském parlamentu, že tím, že přidáváme regulaci o cirkularitě vozidel, uvalujeme na firmy další a další zátěž. Toto je jedna z nich relativně malá, ale pak je to prostě spousta dalších. A nemůžeme se divit, že krachují.

Samozřejmě jsou zde i špatná rozhodnutí na straně skupiny Volkswagen, nutno říct ne zcela jimi zaviněná, ale zase motivovaná nejrůznějšími programy Evropské komise, kdy se pustily do technologií, které úplně nefungují, lidé to nechtějí kupovat. Takže samozřejmě ta auta jsou pak špatně prodejná kdekoliv po světě.

No a kvůli tomu možná budeme potřebovat, aby technologie, které naše automobilky budou používat, byly prostě importovány z východu, protože tam ta auta jsou prostě pokročilejší. Volkswagenu se nedaří špatně, protože byly lidi najednou začali nenávidět jejich auta. Ten problém je, že prostě ta auta jsou technologicky horší než auta konkurentů z mnoha důvodů. A to, že jsou dražší kvůli evropské regulaci, je druhá část problému.

Takže možná přijde čas, kdy stejně jako po roce 89 naše automobilky potřebovaly investora, který byl schopný toho, aby prodal do celého světa, aby měl technologie, tak možná to budeme potřebovat zas. Naštěstí Škodovce se zatím celkem daří, ale to nemusí být napořád. Možná bude potřebovat silného partnera náš automobilní průmysl i v budoucnu.

A to je něco, co je už nyní potřeba diskutovat jak s odboráři, tak i s tím automobilovým průmyslem, nejenom s Volkswagenem jako takovým, ale s každým, kdo pro něj dodává. Když by došlo k nějakému špatnému vývoji, krachu, tak ty fabriky nezmizí. Ani ti lidé, kteří v nich pracují, nikam nezmizí. Ale bude zapotřebí uvažovat, kde mohou nalézt lepší technologie, které se naučíme, kde získáme ty trhy a to všechno by měli řešit naši komisaři, ale bohužel to neřeší buď vůbec, nebo to ještě zhoršují.

Poprosím o další tláneček.

Z hlediska České republiky je alarmující věc, o které Katka Konečná mluvila celou kampaň. Dědictví privatizace z Česka loni odteklo za hranice 335 miliard. My jsme skutečně bytí na tom poevolučním vývoji, protože jsme zprivatizovali to, co jsme předtím měli. To, co patřilo nám, to, co patřilo lidem. Ano, měli jsme možná horší přístup ke spotřebním statkům, měli jsme horší možnost cestovat, no jo, ale patřilo nám všechno to, co se pak zprivatizovalo. Teď to patří cizincům a cizincům platíme výpalné.

Ale bohužel jsou to obrovské částky, které pak chybí v tom, co vidíme všude kolem sebe. Když přejedete hranici z Rakouska, tak si říkáte, mám sice rád svojí zemi, ale prostě ta jejich je z nějakého důvodu bohatší. A když se ptáte, jaký ten důvod je, tak to na konci dne je, že prostě tady chybí ty peníze, které odtečou do zisků zahraničních firem či vlastníků našich firem do zahraničí. Velká část z toho jsou banky.

Co by se s tím šlo dělat? Zdanit ten odtok té hodnoty z České republiky, tak aby ty peníze, které se vytvoří prací českých lidí na našem území, tak na tom našem území taky zůstaly. To není nějaké vyvlastnění, je to jenom pokyn. Když v České republice vyděláte, tak v České republice také investujte. Nevyvádějte ty peníze do zahraničí a pokud je přesto budete chtít vyvést, potom z nich zaplaťte daň tak, aby to bylo fér pro ty, kteří tu hodnotu vytvořili a to jsou čeští pracující.

Toto jsou důležité věci, které si říkejme, když budeme volit a vždycky se ptejme, co s tím udělají ti, kteří si říkají o vaše hlasy.

Tímž se dostáváme k třetí části, která je důležitá a být pro nás v tento moment trošku nepříjemná, a to jsou předvolby, to jsou předvolební průzkumy. Volby jsou ještě daleko, ale už teď o tom musíme uvažovat.

No, pojďte se na to podívat. Vidíme tady obrovský nárůst ano, kdy má výrazně přes 30 %, 35 %, protože jakoby za ty zlé jsou motoristé a Andrej Babiš se jenom jako třetí vzadu usmívá a motoristům klesají preference.

Uvidíme, jestli to tak vydrží, protože v určitý moment už nebude moci svádět ty otázky, o kterých se bavíme – problémy průmyslu, problémy s odtokem dividend – to už nebude moci svádět na nějaké motoristy. K tomu se bude muset nějakým způsobem postavit sám a pokud se k tomu nepostaví dobře, tak ty preference slítnou dolů.

A pak je otázka, kdo přijde. Vidíme tady Nové Česko, Naše Česko, pana Hejmana Kuby, které se nám dostává k 5 %, ale je otázka, do jaké míry je to reálné.

SPD padá, motoristé, jakož jsme si řekli, padají také. Roste STAN, padá ODSK a KDU a TOPKA jsou v podstatě už pod hranicí volitelnosti.

Co je zajímavé a co mě naplňuje určitou naději, že obě dvě velké značky české levice, to znamená komunistická strana a sociální demokracie, si drží své jádro a dohromady ta levice má 5 % i teď, přestože vlastně neprobíhá skoro žádná propagace těchto značek.

Bohužel už nikde nevidíme Stanici, která měla být dle mého názoru koordinačním nástrojem vlasteneckých a levicových stran, nikoliv zvláštní stranou, která jenom ubere v podstatě nějaké další procento.

Takže já jsem přesvědčený, že ten potenciál pro to, aby vlastenecké a levicové síly mohly zopakovat svůj úspěch z eurovoleb, díky kterým si i s vámi povídám z pozice europoslance a později z krajských voleb, tak aby se po některých chybách té následující kampaně a některých těžkostech opět zpamatovali.

Já jsem, dámy a pánové, byl minulý týden tady v Česku. Povídal jsem si s oběma novými předsedy sociální demokracie a komunistické strany s panem Romanem Rounem, novým předsedou komunistické strany, a s panem Jiřím Nedvědem, který je novým předsedou sociální demokracie.

A myslím si, že jsou to dobří lidé a že by mohli mít šanci postavit ty své strany opět na nohy.

V případě sociální demokracie se začíná tak trošičku od nuly. Vidět tu prastará značku, která přišla o velké množství členů, ale to může být i příležitost, protože vždycky, když odejdou takoví ti, kteří úplně neprospívali té straně, tak je to vlastně šance dělat něco lepšího.

A já věřím, že pro levicovou politiku, jak si budeme říkat, je v budoucím světě místo.

Takže tolik k politické scéně a teď už se pojďme podívat na scénu mezinárodní, kterou si uvedeme malinkým videem z velké konference, kterou jsme měli v Bruselu. Poprosím o toto video je v angličtině, ale s titulky.

Today we gathered to discuss a subject of utmost importance: peace and stability in Middle East.

The reasons for our meeting are both moral and pragmatic.

From moral humanitarian point of view, the war of aggression against Iran brought horrible human suffering, threatened a nation with great culture and history and violated international law.

From pragmatic point of view, the conflict greatly harmed global economy, including European Union. Gender blocked trade. Current outcome also changed the regional power structure and seems to speed up the transition from hegemony to multilateral world.

Might geopolitic game changer.

They saw how media, Iran, no international institutions, let western institutions, let western media, which is supposed to be independent and is supposed to show some sort of some degree of objectivity.

And that has changed the views of many younger Iranians and I think that it will take years for real, if that is to be pursued, to take place.

Why has Iran become such a dominant power in the Middle East?

I think one thing should be clear.

Henry Kissinger was speaking about Iran, Iraq and Syria and you know, as long as they keep each other in check, Israel can live safe.

What did the US do?

I mean they first overthrew the government in Iraq. I mean with the Iraq war in 2003, which the Americans clearly won militarily in a relative short period of time but they never won the peace. I mean what they turned Iraq into was not what some, I would say some illusion, may have thought. They did not turn Iraq into a western democratic state.

In Syria, it's no rocket science. No matter how many security guards you have, no matter how sophisticated your alarm system may be, you will not choose to live in a neighborhood that is insecure outside your house.

You would rather live in a neighborhood where everybody enjoys security and prosperity.

That is something I think we should try to, at least try to, think about making a difference in this context.

So I think these are the three points I'd like to stress here.

I also share the hope that peace will be able to be upheld and last in the Gulf.

The Gulf is a very important region, not only for the nations in the Gulf but also for everybody else. When one or two countries are at war, else paying the price.

Dámy a pánové, byl to trošičku možná těžší kousek, co jste teď měli, zejména pokud jste nuceni sledovat titulky v češtině.

Ale jednalo se o konferenci, kde jsme měli telemostem profesora Marandiho, slavného profesora z Íránu.

Měli jsme tam kolegu Tomáše Gajla, bývalého starostu Heidelbergu a mého kolegu v Evropském parlamentu.

Měli jsme tam 20 ambasadorů z celé Asie a povídali jsme si o tom, jak může vypadat budoucí multipolární svět.

Je to něco, co se stane i bez toho, aniž bychom to chtěli. Mnozí to nechtějí, ale prostě už se to děje.

Protože v Íránu došlo k té změně, že skutečně Spojené státy nevyhrály a mocenské poměry se obrovským způsobem změní.

Vidíme tady to už i v českém tisku: totální devastace vychází najevo. Skáza velké americké základny v Bahrajinu.

My si tady kupujeme F35, ale F35 nebyly schopny proniknout smysluplným způsobem na íránské území a dělat tam to, co měli.

Naopak vojenská základna v Bahrajinu na druhé straně zálivu byla v podstatě smazána Íránem ze země, z povrchu zemského.

A toto jsou záležitosti, které mění skutečně poměry sil.

A je dobré, že asijští partneři jsou připraveni nebýt novými dobyvateli, nějakými Čingischány, ale že jsou připraveni na mírový svět, kde i státy, které se třeba nemají úplně rády – Čína s Indií, Indie s Pakistánem, arabské státy mnohdy mezi sebou – tak budou schopny hledat novou strukturu, ve které se dohodnou a ve které budou schopny hledat mírový svět.

Bohužel západ v tomto selhává. Špatnou roli, protože potom, jak říkal Thomas Geisl, jsme rozložili Sýrii, rozložili jsme Irák – respektive ne my, ale naši západní spojenci – tak ta situace tam nebyla lepší, ale horší.

A teď útok na Írán místo toho, aby dosadil šáha a zlikvidoval v podstatě tu zemi jako takovou, tak vedl k semknutí těch lidí, kteří se tam postavili proti té invazi, podobně jako Vietnamci před půl stoletím proti tehdejším invazím.

A skutečně to změnilo to, jak svět vypadá.

Proč je to pro nás důležité?

My jsme malá země, která nepotřebuje vést války s jinými a současně ani nejsme ohrožováni. To nám říkají jiní.

My bychom se měli ptát před summitem na to, proč bychom se měli zapojovat do imperiálních válek.

Přináší nám zapojení obrovské peníze, které se po nás chtějí, abychom do toho vkládali něco navíc?

Nebo jsou na tom lépe Rakušané, kteří jsou neutrální zemí?

Co nám za 30 let vlastně na to dalo?

Dalo nám větší nebo menší bezpečnost?

Máme lepší nebo horší armádu?

Když to porovnáme s rakouskou zkušeností, které do žádného NATO nevstoupilo, jsou na tom lépe nebo hůře?

Já si nejsem těmi odpověďmi jist, ale když jsme říkali, že bychom měli správně hodnotit, jak moc se chceme podílet vlastně na těch imperiálních, těch hegemonistických touhách západních zemí, do jaké míry je to dobrý nápad a do jaké míry bychom měli být raději jako ti Rakušané.

Čili tady jsme viděli a pokud bychom chtěli vést diplomacii, jakou vedl pán prezident Zeman, diplomacii všech azimutů, tak tady jsme viděli, že k tomu je obrovská vůle ze strany zemí v Asii, v Africe, na americkém kontinentu a má to podporu i ze strany náboženských vůdců všech vyznání.

Protože skutečně to mírové řešení konfliktu je něco, na čem se shodnout dokážeme, a my proto děláme, co se dá.

Takže i proto v Bruselu pracujeme se zeměmi, se kterými se jiní třeba nebaví, což je ale obrovská chyba, protože to, že se s někým nebavím, neznamená, že přestane existovat.

Pojďme se podívat na další snímek.

Tohleto je z amerického konzervativního deníku: Starmerův odchod – mínus britský premiér. Starmerův odchod odhaluje špinavé tajemství. Spojené království už si nemůže dovolit ukrajinskou válku.

Skutečně je tomu tak. Spojené království jde hospodářsky do hrozné díry. Zhoršují se tam veřejné služby, zdravotnictví, všechno, protože prostě dávali spoustu peněz do války.

A to, že přežil jenom rok dříve velmi úspěšný premiér znárodno levicové strany Starmer a teď se obrovsky propadl, to ukazuje, jak ta politika války, politika úpadku je nepopulární a nepomůžou tomu ani nejrůznější snahy to zastavit.

Já se bavím v Evropském parlamentu se všemi stranami. Měli jsme tam konferenci, která byla za zavřenými dveřmi. Všichni museli mít vypnuté mobily, nikdo nesměl fotit, protože to byla schůzka – první schůzka delegace pro Rusko, kterou jsem měl možnost vidět – a byla s ruskou opozicí.

Poprosím o snímek.

Jenom pro ilustraci: bruselský dialog s ruskými prodemokratickými silami a protiválečnými silami ukazuje, že protiválečné síly se v Rusku dokonce bojí, kdyby je někdo natočil, takže že by to měli špatné. Takže není úplně pravděpodobné, že by provedli v Rusku nějaký převrat.

Ale kdyby ano, tak jsem se jich ptal, jak je pravděpodobné, že se vám podaří převzít moc. Jak je pravděpodobné, že v takovém případě dokážete ukončit válku s Ukrajinou tím, že jim vrátíte zpátky Krym, že jim vrátíte zpátky Donbas a Rusové vás za to nesvrhnou? A jak je pravděpodobné, že v takovém případě budete připraveni obnovit dodávky plynu a ropy nám v Evropě?

Jak vidíte, stejné otázky kladu jak těm Rusům, kteří jsou teď u moci, tak těm Rusům, kteří by u moci chtěli být.

Z mého pohledu jsem neutrální k tomu, kdo bude vládnout v Rusku. Pro mě jsou zajímavé zásadní naše české zájmy. To znamená, zda bude v té oblasti stabilita, zda budeme schopni odtud dostat ropu a zemní plyn a zda tam budeme schopni vyvážet, protože bez toho na tom budeme ekonomicky naprosto zoufale.

Tím se vracím k těm původním otázkám. Německo neprosperuje, protože přišlo prostě o levné zdroje surovin a protože přišlo o vývozní trhy. Je to takhle jednoduché.

Pokud se udržíme v tom válečném módu, tak nevyvezeme nic nikam. Zkrachujeme a za pět nebo za deset let si budeme povídat o tom, jak jsme to vlastně měli tehdy dělat lépe, jak jsme se měli snažit uzavřít mír. Ale bohužel už bude pozdě.

Takže tomu se snažíme předejít. Ale jak říkám, jsem připravený bavit se s kýmkoliv – s vládou, s opozicí, s jakékoliv cizí země, koho si zvolí, to je jejich věc. Pro nás jsou zajímavé, důležité naše zájmy.

A co to pro ně znamená?

Poprosíme další snímek.

Pokračujeme v tomto. Pan Zelenský se dostal do obrovského sporu s Poláky. Říká: nikdo nám nebude říkat, jaké hrdiny máme ctít. Oni ocenili nějaké banderovce na Ukrajině, tu UPA, tu povstaleckou armádu, která má – jak historicky znalí vědí – na krku ten volyňský masakr, kdy povraždili přes 100 000 Poláků. Bylo to neskutečně ohavné. Prostě tam se vraždilo skutečně. Rozsekávali lidi, věšili je, prostě odporné, odporné věci se tam děly.

Takže Poláci samozřejmě mají svůj velmi silný názor na to, když teď někdo po těchto vraždách pojmenuje nějakou jednotku speciálních sil.

Takže pokud si pán Zelenský myslí, že vstoupí v roce 2025 do Evropské unie, tak patrně to neprojde primárně přes Poláky. Vůbec to nebudeme muset blokovat my nebo Slováci nebo Maďaři, ale prostě tam je historická krev a bohužel ta současná vláda ukrajinská dělá všechno proto, aby si na to Poláci vzpomněli.

Takže přijetí Ukrajiny do Evropské unie dle mého názoru extrémně nepravděpodobné už kvůli Polsku.

Pojďme ale dále. Pro nás je riziko v jiné věci. Pro nás je riziko v tom, že válka jednou skončí nebo se potáhne dlouho, ale to nezabrání tomu, aby se šířily do Evropy východní mafie.

Já jsem předtím varoval – jak víte, už před dvěma lety – křičela na mě bláznivá Gregorová, že jsem pro Rusko, pro rusko, takže říkala, že jsem svině. To je jedno. Jsem svině, říkal Foltýn, ona říkala špína. Je to jedno.

Podstatné je, že jsem říkal, že obrovské riziko je šířením mafií – ať už pro Zelenského, pro nacisty, pro Rusko, to je úplně jedno – ale prostě ty mafie tady povedou boj, a teď už to vidíme.

Exploze v Monaku byl těžce zraněn ukrajinský oligarcha a jeho ženě utrhla bomba nohy. Možná si pamatujete na 90. léta na zásah naší policie u Holoubků proti té tehdejší Mogilovičově mafii.

Prosím, to jsou všechno mafie, které se prostě perou mezi Ruskem a Ukrajinou o moc. Ty jsou stále mocné a když se podíváte na historii Zelenského pod Kolomojským a vztahy mezi Kolomojským a Mogilovičem, no prostě tam ty vazby jsou částí po sobě jdou, částí si se navzájem podporují, částí někdo utekne s kufrem plným zlata do Izraele a pak mu najdou zlaté záchody v jeho apartmánu.

Jo, prosím. Toto je něco, co u nás v Evropské unii, v České republice tím spíšě nechceme a budeme muset se umět před něčím takovým ubránit. Protože jestli o něco nestojíme, tak to, co byly balkánské mafie, jenom prostě krát deset, když skončí ukrajinská válka.

A jestli k něčemu potřebujeme budovat naši obranu a investovat do armády nebo do bezpečnostních složek, tak aby nás před tím ubránily, protože teď bohužel nejsme schopni vyhrát válku ani nad tím plukem Azov, který používá ty nehezké nacistické runy na svých insigniích.

Takže toto je riziko, na které musíme být připraveni a stejně jako Rakušani bránit svoji zemi a neinvestovat do nesmyslných F-35, které nám s tímhle skutečně nepomůžou.

Pojďme dále. Já jsem si dovolil jakožto politik levicový zkusit jednu věc, kterou možná vnímáte jako kontroverzní. Já ji však vnímám jako správnou a proto ji budu nadále činit.

Navštívil jsem Vatikán, kde se mi dostalo velké cti generální audience spolu s dalšími europoslanci u papeže Lva XIV. Vidíte tam vedle mě – mimochodem, pamětníci z covidových časů – toho silnějšího pána v brýlích. To je Kristian Terhes, jeden z nejstatečnějších bojovníků proti covidismu v Evropském parlamentu. On je už v druhé období v Evropském parlamentu, který mě tam také doprovodil.

A proč jsem rád, že jsem na této generální audienci byl?

Protože Vatikán vydal naprosto úžasné a pravdivé oznámení, kterým teď i pracujeme. Píšeme dopisy předsedkyni parlamentu a předsedkyni komise. Vatikán obvinil Evropskou unii z dvojích standardů ohledně války. Když jde o přátele našeho mainstreamu, tak jim odpouštíme jakoukoliv genocidu nebo jakoukoliv odpornost. Na druhou stranu, pokud jsou to lidé na druhé straně barikády, tak prostě tady proti nim hlásáme křížové výpravy.

A papež právě velmi správně řekl – nebo spíš ne papež, ale v podstatě celá katolická církev, kterou dneska tvoří více než miliarda lidí, miliarda a půl lidí – a už teď je na globálním jihu, v Jižní Americe, v Asii a podobně. To už není polská nebo americká severoamerická církev. To je církev globální, chulých, tak říká správné věci.

A já si myslím, že bychom měli překonat animozitu, která se vytvořila v časech, kdy vlastně církev byla nástrojem útlaku. Víte, ono je tomu tak, že ten, kdo vládne, ten kdo má světskou moc, tak vždycky dělá škaredé věci a někdy dělá věci extrémně škaredé. Platí to jak pro práci, tak pro víry. Ale myslím si, že teď je mezi skutečnou mírovou politikou levice a mírovou politikou Vatikánu možno dát bezmála rovnítko – nebo je tam překrytí prostě v 90 %.

A já si myslím, že ti z vás, kteří věří v mírovou levicovou politiku, se mohou velice snadno najít v těch, kteří věří v Boha a kteří slyší to, co říkal pan papež František a co říká papež Lev. Takže možná je to něco, co mě připraví o sympatie některých z vás.

Já jsem mluvil s mými přáteli komunisty v Belgii a oni pořád říkají: podívejte, kapitalista vás činí chudými a kněz vás činí hloupými, tak nevěřte ani jednomu. Ale myslím si, že pokud jde konkrétně o to, co říkají poslední dva papežové, tak bychom měli naše vnímání změnit.

A říkal jsem to i čínským komunistům: podívejte, to už není nástroj převratů ve vaší zemi, kteří by vám tam dělali něco, co se vám nelíbí. Jsou to lidé, se kterými je možno tvořit mírovou politiku.

Takže uvidíme. Třeba tento názor mě definitivně vystrčí z politického spektra. Už nikdo mě nikdy nikam nezvolí a zjistím, že není možné levici s křesťanstvím smířit, ale já si to budu myslet stejně. Protože některé věci, když jim věříte, tak je říkáte a úplně nedbáte na to, jestli vám to přináší momentální prospěch.

Tolik k mojí návštěvě ve Vatikánu a k mírové politice.

A teď už můžeme možná dát malý předěl a několik vašich dotazů. Co vy na to? Pokud nám režie naservíruje pár dotazů a já čtu z mobilu, tak budu možná trošičku zírat do kamerky, ano? Je to v pořádku.

Alegis Legal píše: „Máme dotaz, jak to jde v Bruselu. Už tam pění pno. Jako začíná tam docházet k zajímavému vývoji."

Já si myslím, že příští kolo v Bruselu ještě bude pořád patřit pravici, ale možná už té krajní pravici. Protože jdou zvěsti, že se Francouzi od Lepenové pohnou do ECR, to je ta frakce, kde je ODS a že se nám vlastně ta takzvaná pravice s tou takzvanou krajní pravicí potká. Což vystrká progresivisty mimo, v podstatě mimo rozhodovací moc.

Ale kolem toho bude spousta mrzení a my se to budeme pravidelně sledovat a také se rozhodneme, co uděláme sami se sebou. To bude o tom vám budu pravidelně referovat, protože v Evropském parlamentu dojde v prosinci k takzvanému půlení, půlení nebo poločasu. A v poločase, stejně jako ve fotbale, se mění nebo mohou změnit strany.

A v našem případě to znamená, že se převují výbory, převuluje se předsednictvo parlamentu a při takové změně by mohla teoreticky zaradit i komise. A pokud by se podařilo vytvořit jakoukoliv většinu, která by tu stávající komisi Ursulle von der Linové a Kai Kalesové nahradila, tak vám řeknu, že jsem skutečně velmi otevřený spojit se s leckým za tímto pragmatickým účelem.

My máme v podstatě na výběr. Na jednu stranu mezi suverenisty AFD, kde ale někteří z našich levicových kolegů mají veliký problém s Benešovými dekrety a s určitým velmi pravicovým německým smýšlením, které tam občas vidíme. My jsme tady měli Petra Bystroně, který mluvil velmi rozumně. On patří mezi ty, se kterými bych spolupracovat dokázal, ale neplatí to univerzálně.

Na druhou stranu zde máme socialisty. Socialisté mají teď poměrně dobré teze, pokud jde o mezinárodní právo, pokud jde o mírovou politiku. Ale zase je tam trošičku problém s migrací nebo s Green Dealem. Takže to je něco, kde se budeme muset rozhodnout.

My můžeme zůstat nezávislí, můžeme důsledně plnit náš program, ale možná se na konci konců budeme bavit o tom, jestli se nepřidat k některé ze sil, které nám umožní prosadit víc, než jsme schopni takto. Ale na to je teď ještě třeba do září čas a do té doby se mnoho věcí stane.

Mimochodem proběhnou v Německu volby, které ukáží, jak je silná AFD. Takže toto je stav teď v Bruselu. Teď si všichni říkají, jak se přeskupíme, abychom si udrželi své mocenské pozice a co naopak udělat nesmíme. Takže je tam teď živo.

Pojďme dál.

Petra Bartošová píše: „Pokud vyhraje volby v Německu ta lidová strana, tak budou chtít plyn a ropu od Ruska. Bude to mít vliv na nás?"

No, pokud by v Německu vyhrálo AfD – ono oni jako velké volby mají až v někdy z kraje 2029, jestli se nemýlím – ale můžou vyhrát některé ty landy, některé spolkové země a to by obrovským způsobem přeskupilo německou politiku. Takže v takovém případě mohou vyhrát pragmatici, kteří jsou ale i mezi socialisty takového toho šröderskovského typu, který řeknou: hele, pojďme tu nešťastnou válku ukončit, pojďme obnovit dodávky přes Nordstream. V takovém případě to nakopne německé hospodářství a pro nás to bude dobře.

A v takovém případě dle mého názoru může střední Evropa i Evropa jako celek udržet svojí bytnost, udržet soudržnost. Naopak, pokud Němci budou trvat na své zničující hospodářsky zničující politice, tak v takovém případě budeme asi hledat, kde nechal tesař díru, protože pak prostě nebude dobře a vznikne buď dvojrychlostní Evropa, nebo se to celé rozpadne.

Takže paradoxně pro myšlenku Evropy bylo lepší, kdyby prohrála ta součást, prohrál ten současný mainstream a vyhráli levicový konzervativci jako Bündnis pro Niemcy nebo pravicoví konzervativci jako ta takzvaná Far Right. Protože jenom ti mohou smysluplně obnovit prosperitu Evropy.

Pojďme dále.

Vása Vojčík píše: „Dobrý den, pane Dostál. Co říkáte na omezení soudruha Pávka? Nemá co dělat na sumitu na to. A jinak Macinka mluví pravdu. Ústavní půjčka. Prostě je to průser. Pozdravujete Kačku a pozdravujeme Vašek. Děkuji."

Já s tím souhlasím, že ten výrok, byť politicky silný, o ústavním půjčení z úst politika, který není právníkem, je docela dobrou zkratkou toho, co se bohužel stalo. Protože pan prezident nemá co tvořit zahraniční politiku. To tvoří vláda s podporou poslanecké sněmovny.

E a to, že Ústavní soud rozhodl tak, jak rozhodl, je dle mého názoru špatně.

Eh, a hned si ukážeme další snímeček, čímž přicházíme do druhé části dnešního vysílání.

Eh, byl svátek Petra a Pavla. Eh, tak jsem popřál oběma Petrovi, Pavlovi, aby dostali místo hezky u okýnka, ale aby zbytečně nedělali další potíže.

Eh, nicméně jedná se o informační válku, která je velmi důležitá, eh, protože teď se skutečně prezident dostal vysloveně na stranu opozice. Už není prezidentem nás všech, už to nikomu o to nepřesvědčí a bude se snažit vyboxovat co nejvíc eh pro své přátele v té Ankaře. Patrně bude podporovat více peněz do těch zbrojařských projektů, které se tam budou říkat, aby se posílalo Zelenskému do patrně prohrané války.

E, dle mého názoru je to ztracená věc, ale právě on se o to pokusí a právě proto by bylo dobře, aby tam nedostal toho prostoru moc, protože by to naši zemi poškodilo.

Poprosím nicméně o trošku právní činy.

Máme tady rozhodnutí Ústavního soudu, kde, jak jsem psal i na Facebooku podrobně, říká Ústavní soud: ono je sice složité a mimořádné rozhodovat zodpovědně o tom, jaké jsou rozdělení kompetencí mezi prezidentem a vládou, takže o tak složité věci nemůžeme rozhodnout, ale zrovna přesto nařizujeme, aby vláda nekladla překážky účasti prezidenta Fankaře.