Epsteinův vzorec. Proč kontakty mají větší cenu než peníze SVOBODNÝ TRH s Hanou Lipovskou

[hudba] [hudba] Myslíš si, že jsi samotný ďábel?

[hudba] Jeffrey Epstein, syn údržbáře z Brooklynu, člověk bez diplomu, bez dědictví, bez rodokmenu.

[hudba] A přesto u jeho stolu seděli prezidenti, princové a nositelé Nobelových cen.

Jak se kupuje vliv?

Jak se promění kontakt v měnu a měna v imunitu?

Jak filantropie čistí svědomí i trestní rejstříky?

[hudba] Dobrý večer, vážení přátelé.

Vítejte na Svobodném trhu.

Vítejte u Aby bylo jasno.

Dnes večer se podíváme opět na Jeffreho Epsteina.

Se všemi třemi typy výslovnosti se setkáváme a není to úplně náhoda u tohoto typu přijmení.

Podíváme se na příběh tohoto finančníka, magnáta, mogula, člověka, který měl prsty v lecčem ve Spojených státech, v lecčem po celém světě.

Trochu z jiného pohledu, z jiného úhlu pohledu, než dělali kolegové v jiných pořadech, aby bylo jasno.

Víte, Epstein je takovým dobrým nástrojem, dobrým instrumentem pro instrumentalizaci toho, kde se ve společnosti berou právě ty pavučiny moci, právě ty specifické typy zla, která prorůstají skrze ekonomiku, skrze finanční systém, přes politiku, prostřednictvím lobby až do našich každodenních životů.

Ono totiž to zlo s velkým i s malým zlem není nic magického.

Není to nic démonického.

Zlo je úplně obyčejné, banální, odporné.

Je to obyčejná součást životů.

Ale když se podaří takto vytáhnout a zazoomovat na jednoho konkrétního člověka, který už se dostatečně démonizoval, tak pak můžeme pozorovat právě ty rysy, struktury, vzorce, téměř matematické rovnice, na kterých lze vztahy popsat.

Je to obzvláště důležité, že v takových pavučinách jiných Epsteinů, malých, lokálních, mnohem směšnějších, mnohem méně možná zlých v těch nejodpudivějších podobách, méně vlivných, ale přesto lokálních Epsteinů žijeme my asi více než kdykoliv v předchozích dekádách.

Je jich hodně u nás, je jich hodně v Evropské unii, je jich hodně v celém světě.

A já se chci dnes podívat na něco, co lze nazvat do jisté míry měnou vztahů, měnou moci, měnou kontaktů.

Podíváme se zkrátka na to, kdy se z peněz stávají kontakty a z kontaktů další peníze, kdy peníze a kontakty tvoří moc a co je podmínkou nutnou, ale ne postačující k tomu, aby se celá ta pavučina zpředrhala a sítě zhroutily.

Budeme o tom hovořit i na některých českých příkladech a já se na to dnes velmi těším.

Pojďme ale začít drobnou anekdotou, která vlastně snad ani anekdotou není.

Ano, znáte ji jistě z mnoha sbírek židovských anekdot.

Tímto zdravím našeho kolegu Jana Schneidra.

Ale je vlastně velmi, velmi moudrá a hluboká.

Je o panu Kónovi, jak také jinak, který chtěl výhodně oženit svého syna.

A tak přišel do kanceláře.

Čekal tam mnoho, mnoho dní, než ho pustili do kanceláře Rockefellera a říkal mu: "Pane Rockefellere, já mám vynikajícího ženícha pro vaši dceru."

No a Rockefeller se ptá, kdo by to měl být.

Kón říká: "No přece můj syn."

Rockefeller se mu vysměje, jak jinak.

A Kón říká: "No, ale víte, on bude viceprezidentem u Rothschilda.

Tu Rockefeller zvážně říka: Tak pokud jejich syn bude viceprezident u Rothschilda, pak teda přijďte, pak bychom o tom mohli hovořit.

Pan Kón pak stráví další dny, dny a týdny v čekárně před kanceláří Rothschilda.

Až je konečně vpuštěn a říká mu: "Pane Rothschilde, já bych pro vás měl vynikajícího viceprezidenta."

"Opravdu? A kdo by to měl být?"

"A přece můj syn," říká Kón.

Rothschild se samozřejmě směje.

Proč by měl viceprezidentem jmenovat syna nějakého Kóna z ulice?

Ale Kón říká: "No, a to není jen tak nějaký Kón.

On bude zatím u Rockefellerů."

Rothschild zvážní říka: "No tak kdyby to byl zet Rockefellera, to by byl velmi dobrý viceprezident."

No a tak pan Kón oženil svého syna za dceru Rothschilda a ještě mu sehnal job u Rockefellera.

Já mám tento vtip, tuto anekdotu velmi ráda, protože když se podíváme na všechny velké podvody, finanční podvody uplynulých dekád, tak vlastně mají stejný vzorec v tom, že tito mogulové začínali bez jediné karty v ruce.

Ne, že neměli eso, ne, že neměli ani krále nebo královnu.

Oni neměli vůbec nic.

Oni ani neseděli u stolu, ale přesto z toho nic dokázali vybudovat velké impérium či velkou síť, která pak ale selhala právě na to, že na začátku nebylo nic a ten dům z karet, které neměli, je nakonec zasypal.

Budeme proto dnes hovořit o spirále moci.

Budeme hovořit o tom, jak se peníze mění v kontakty, kontakty ve společenskou měnu, za kterou se kupuje vliv, moc, ještě více peněz.

Spirála se roztáčí, roztáčí, roztáčí, až buď vznikne velké impérium nebo dno toho inferna, které jsme měli na začátku dnešního Svobodného trhu.

Vzorec je stále stejný, metody jsou stále stejné, my lidé jsme stále stejní.

Chudé počátky v kontrastu s okázalým luxusem.

Média nadšená, omámená šarmem a štědrostí chudého chlapce, který ke štěstí přišel, krásné mladé ženy, mecenářství, charita a také tajemno a konspirace a vydírání, drogy, alkohol a hlavně peníze.

Hodně peněz, ještě více peněz.

Dnes je v centru pozornosti, ale není ani první, ani poslední.

Jen je mrtvý a díky tomu i dobře nasvícený.

My se podíváme na mechanismus moci, kdy kontakty slouží jako měna.

A já hned na začátku bych ráda nechala promluvit právě samotného Epsteina v jednom z nedávno zveřejněných rozhovorů.

Epstein tam dostal otázku, jestli náhodou nenaplňuje definici ďábla.

Jsou vaše peníze špinavé?

Jen jsem se zeptal otázku.

Jsou vaše peníze špinavé?

>> Ne, to tak není.

Takže proč to nejsou špinavé?

>> Protože jsem si to zasloužil.

>> Ale ty sis to vydělal tím, že – už jsme se vrátili, jsme o tom mluvili dřív.

Ty sis to vydělal.

Ty sis to vydělal raději těm nejhorším lidem na světě, že jo.

Těm, co dělají strašné věci a jen aby vydělali víc peněz.

Takže když já...

No, místo toho, abyste se mě ptali na otázku, jestli si máte vzít ty peníze, protože si myslím, že je to naprosto legitimní otázka.

>> Považuješ to za legitimní otázku?

>> Bezpochyby.

Protože co já?

Protože přemýšlím, myslím a vy máte.

Etika je vždycky složité téma.

Ale můžu vám říct, že s penězi, které jsem dal na pomoc při snaze vymoženout obrnu v Pákistánu a Indii, místo toho, abyste se mě ptali, jestli ty peníze měly být dány těmto dětem na vakcíny, myslím, že byste se měli zeptat jejich matek, které dostaly vakcínu, které vědí, že jejich dítě teď nedostane obrnu.

A zeptejte se jich, zda si myslí, že by Epstein měl těmto lidem pomáhat.

A to právě s tím – přišli s vámi, vy jste matematik, že?

Kdybychom přišli na tu kliniku, kde dávají ty peníze těm lidem, kteří jsou v nejhorší nouzi v chudobě a nemoci a řekli jim, že ty peníze pocházejí od nějakého sexuálního predátora třetí třídy.

Víš, co je úroveň?

Úroveň jedna je nejvyšší a nejhorší.

>> Je to...

Já jsem ten nejnižší.

>> Nejnižší?

Ty jsi ten nejnižší?

Dobře.

První úroveň.

Jsi ten nejnižší.

Um, ale zločinec, že ty peníze pocházely od nich.

Jaké procento lidí by podle vás řeklo: "Je mi to jedno, chci ty peníze pro své děti"? Chápu, že nemáte rád pravděpodobnosti.

>> Všichni říkali: "Chci peníze pro své děti."

>> Věděli, odkud ty peníze pocházely.

Takže kdyby jim řekl, že ďábel sám — ďábel řekl: "Vyměním nějaké dolary za život svého dítěte" — snad sám ďábel.

Ne, ale já mám přece jenom jedno opravdu dobré zrcadlo.

>> Tohle je vážná otázka. Myslíš si, že jsi samotný ďábel?

>> Nevím, kolik bys to říkal?

>> Protože máš všechny atributy. Jsi neuvěřitelně chytrý.

Pamatuješ? Ďábel je někdo, kdo ví. Ďábel je geniální. Četl jsi Milton? Četl jsi Miltonův Ztracený ráj?

Satan je jednička nebo dvojka mezi archanděly? A důvod, proč se vydává do pekla a vede tam vzpouru, je ten, že nemůže být tím nejvyšším. A jeho heslo zní: "Raději budu vládnout v pekle, než sloužit v nebi."

>> Viděl jsem to jednou v jednom filmu. Jmenoval se American Harma. Už si nepamatuju, kdo to vlastně řekl.

Dobře, musíme už jít.

>> Docela zajímavé. Definice ďábla v té filozofické rovině je, že je génius zvrácené inteligence a to vlastně na Einsteina sedí.

On se nenarodil do světa bankéřů, trustů ani soukromých ostrovů. Narodil se v lednu 1953 v Brooklynu v New Yorku do rodiny nižší střední třídy. Jeho otec pracoval pro newyorskou správu parků jako údržbář. Jeho maminka nebyla — jakkoli to v té době ještě bylo zvykem — ženou v domácnosti, ale pracovala jako školní asistentka.

Ta rodina žila sice poměrně uzavřeně, ale v běžné, nikoli luxusní komunitě. Nešlo o čtvrť ani finanční aristokracie, ani podnikatelů, ale o takové stabilní dělnické prostředí poválečného Brooklynu. Nejsou žádné záznamy o tom, že by někdo v té rodině měl výjimečný majetek, výjimečné vzdělání, že by tam bylo nějaké velké dědictví, vlivné kontakty. Ani v archivech nebylo možné dohledat na druhou stranu napojení na nějakou kriminální činnost, na organizovaný zločin nebo něco podobného temného. Máme mnoho internetových spekulací, ale nemáme k tomu žádné dokumenty.

To je první důležitý bod. Budoucí magnát nevyrůstal jako syn magnáta. Nepatřil k newyorské elitě. Nevstupoval do života s kapitálem s tou pověstnou stříbrnou lžičkou v ústech.

Navštěvoval veřejnou školu, což ve Spojených státech není předpoklad nejkvalitnějšího vzdělání. Ale protože byl údajně velmi nadaný na matematiku — to ostatně zaznělo i v tom rozhovoru — dostal stipendium pro talentované studenty a dostal se na univerzitu, na New York University. Studium nedokončil, titul nedostal, stejně jako nedokončil studium a nedostal tituly ani z dalších svých vzdělávacích pokusů.

Tento fakt je docela důležitý, protože pozdější mediální obraz právě toho finančního génia nebo toho vědeckého génia, který měl kancelář na Harvardu jako významný sponzor, ostře kontrastuje s tím, že neměl formální vzdělání — ani akademické v ekonomii, ani v matematice, ani ve financích, ani v ničem.

Jeho vzestup tak nebyl postavený ani na sociální síti kontaktů z vysoké školy Ivy League, a už vůbec ne na rodinném jménu nebo rodinném majetku.

Ještě zajímavější než to, co o něm víme — a o tom dětství opravdu nevíme mnoho — je to, co o něm nevíme. Nevíme o tom, že by prožil nějaké traumatizované dětství, že by byl zneužívaný nebo týraný. Nevíme o tom, že by v jeho mládí byli nějací vlivní mecenáši, že by byly tajné sítě zformované už v rodině, že by byl nevlastním synem toho či onoho zajímavého New Yorčana. Opět tyto příběhy se objevují v mnoha diskuzích, ale nejsou podloženy ani archivy, ani seriózní investigativou, ani poznatky známých, příbuzných, přátel.

Proč na tom záleží? Proč v ekonomickém pořadu na svobodném trhu rozebírám dětství a původ jednoho finančního magnáta? Víte, rodinné zázemí nám v jeho případě nevysvětluje, kde získal počáteční kapitál. Nevysvětluje nám to vzdělání, podniková dynastie. Takže tu otázku — kde vzal peníze, kde přišel k penězům — musíme hledat někde jinde.

A bez toho, že bychom našli ten zdroj, ten origin, ten původ, tak nemáme šanci na tuto otázku odpovědět. Pojďme se tedy nejprve podívat opravdu na to, co víme o Epsteinově dětství, o Epsteinově původu.

Jeffery Epstein chtěl působit jako člen východopobřežní elity, jenže jeho dětství mělo k elitě daleko. Podle textu Ariho Feldmana z 15. července roku 2019 vyrůstal ne v luxusu Manhattanu, ale v brooklynském Seagate — uzavřené komunitě na okraji Coney Islandu. V 50. a 60. letech to byla hlavně středostavovská čtvrť. Seagate mělo dlouho silnou židovskou stopu. Autor připomíná, že dům Epsteinových stál podle záznamů hned naproti nejstarší místní synagoze Kenes Izrael.

Epsteinovy rodiče se jmenovali Seymour a Paula, rozená Stolovská. Seymour pracoval nejdřív pro rodinnou firmu a později pro newyorské městské parky. Paula se starala o rodinu, ale nebyla ženou v domácnosti.

Epstein a jeho mladší bratr Mark byli podle svědectví nadaní na matematiku. Epstein se učil na klavír a přátelé ho vnímali jako tichého a štědrého kluka. Chodil na střední školu Lafayette, kde se mísili Italové, Židé a Afroameričané a kde se tehdy objevoval i antisemitismus.

A pak už přišel první skok: Cooper Union, potom New York University bez dokončeného titulu — a zlom. Učit místo studovat a z učebny rovnou na Wall Street.

Mimochodem, tady je jedna podobnost s naším Tomášem Garrikem Masarykem. Malá, ale přece. Tak jako Masaryk i Epstein měli to štěstí, že narazili na bohaté, dobře situované rodiče svých studentů. No a než se k těm studentům dostal, tak musel tento 21letý údajně nadaný matematik nejprve někde dostat první práci.

A člověka bezdělání, bez jakéhokoli zázemí, zaměstnali na extrémně prestižní škole Dalton. Ta škola existuje do dneška. Dodnes je velmi prestižní a je určená pro děti z velmi bohatých rodin. Rodiče těch žáků byli investiční bankéři, právníci, manažeři hedžových fondů. Patřila a patří mezi ty nejdražší a nejprestižnější školy v New York City, což v praxi znamená, že když nejste z honosného prostředí, tak máte denní kontakt s rodinami ne z horních 10 %, ne z horního procenta, ale z horní desetiny procenta, z horního promila.

Najednou měl tedy možnost být vnímán jako chytrý člověk a jako neškodný, bezpečný, spolehlivý člověk, protože přece by jinak nemohl učit na takovéto prestižní škole. A tak dostal vstupní kartičku do sítě, kam by se jinak nikdy nedostal.

Dalton na Manhattanu pro něj nebyla jenom škola, ale byla to sociální brána. Sociální brána k tomu, aby zjistil, jak funguje přístup. Kontakt, vztah jako skutečná reálná měna. Jak adresář s telefonními čísly, který najdeme v těch slavných jeho files, v těch jeho složkách, může být mnohem cennější než dolary v peněžence.

Pojďme se podívat na jeho činnost právě na této Dalton School.

>> V polovině 70. let učil 21letý Jeffery Epstein matematiku na elitní soukromé škole Dalton School na Manhattanu. Neměl vysokoškolský titul. Podle reportáže National Public Radio z 19.

Července roku 2019 si bývalí studenti pamatují především jeho charma. Někteří ho označují za inteligentního a pohotového učitele. Jiní si vzpomínají na příliš mladého pedagoga, který působil spíše jako spolužák než autorita. Několik bývalých studentů uvedlo, že si pamatují, jak byl často obklopen dívkami mimo vyučování.

Nikdo z dotázaných ale nepopsal konkrétní incident nevhodného chování během jeho působení ve škole. V roce 2009 byl v depozici dotazován, zda měl jakýkoli sexuální kontakt se studentkami během svého působení na Dalton. Odpověděl, že ne. Na další otázky týkající se pozdějších vztahů se bývalými studentkami odmítl odpovědět s odvoláním na ústavní práva.

Dalton School patřila a patří mezi nejprestižnější školy v New Yorku. Mezi studenty té doby byly děti mediálních a finančních rodin. Právě zde Epstein poprvé navázal kontakt s prostředím mimořádně bohatých a vlivných rodičů a krátce poté přešel na Wall Street.

Zajímavé je, kam na Wall Street. Epstein totiž nastoupil do banky Bear Stearns, která později velmi nechválně proslula během velké recese po roce 2007 i ve spojitosti s pádem banky Lehman Brothers, což se stalo takovým symbolem toho velkého pádu. Nastoupil k obchodníkovi A. C. Greenbergovi. Magazín New York Magazine z roku 2002, v době, kdy byl Epstein na vrcholu, kdy byl uctívaný, zbožňovaný, kdy patřil do blízkého kruhu Billa Clintona a Hillary Clintonových – ostatně kvůli tomu nyní Clintonovi budou muset v jeho kauze svědčit – tehdy v New York Magazínu připomínali, že sám A. C. Greenberg měl pro lidi, jako byl Epstein, zkratku „PSD" – P pro „poor" (chudí), S pro „smart" (chytří) a D pro „deep desire to become rich" (hluboká touha zbohatnout).

No, Epstein v tom zdaleka nebyl jediný, a není to jenom příběh osmdesátých let dvacátého století, byť to krásně ztělesňuje hollywoodský film Wall Street. Ale i dnes, když budete číst všechny knihy typu City Boy, tak uvidíte, že je to pořád ten samý příběh touhy po rychlém zbohatnutí.

Nicméně proto, že on sám šířil o sobě tvrzení, že je velmi nadaný matematik – koneckonců na Daltonu učil kalkulus, učil diferenciální počet a také fyziku – tak dostal na starost tehdy opravdu hit tehdejších akciových trhů, takzvané oceňování opcí. Prosím, opcí s „o", nikoli obcí s „b" – options podle Black-Scholesova modelu. Tehdy za to byla udělována Nobelova cena za ekonomii.

V pozdějších letech byla to velká móda. Finančních trhy jsou takové stádovité, a vždycky si najdou nějakou módu, nějaký model, do kterých se všichni zamilují. A on měl údajně na starosti tento matematický model na oceňování opcí.

Podle toho, co víme z tehdejšího vedení firmy Bear Stearns, tak nebyl klasický makléř. Nebyl to člověk, který by chodil za klienty nebo se stýkal s klienty a říkal jim, co mají nakupovat, ale byl zařazen do divize speciálních produktů a měl radit bohatým klientům, zejména v oblasti těch složitějších strukturovaných transakcí a daňových dopadů portfolií.

V roce 1980 byl povýšen, ale záhy z nejasných okolností banku opustil a postavil se na vlastní nohy. V roce 1982 si založil vlastní firmu J. Epstein & Co. a tady udělal něco, co známe od Madoffa. Začal se tvářit, že je ve skutečnosti velkým a významným finančníkem a že vede fond jenom pro ty opravdu kvalifikované bohaté investory a určil hranici, kdo u něj bude smět být jeho klientem.

Abyste se stali klientem pana Epsteina, abyste směli být v jeho portfoliu kontaktů – i když on byl na počátku zcela neznámý – museli jste u něj zainvestovat jednu miliardu dolarů. Ano, jednu miliardu dolarů. Mohli jste mít sebeleší doporučení od sebevýznamnější osobnosti Spojených států a k tomu přichystáno sedm set milionů dolarů na investici. Ale jak jste neměli jednu miliardu, měli jste smůlu a investovat jste u něj nemohli.

Účtoval si paušální částku z majetku, který jste tam dali. Jinými slovy, neměl procento ze zisku, z provizí, ale právě z těch miliard.

Je ale důležitější dodat, že všechny tyto údaje vycházejí z pozdějšího mediálního profilu a nemáme k dispozici žádné jeho výkazy. Víme také, že byl zapojen v něčem, co velmi nápadně připomínalo pyramidovou hru „Letadlo". Podobně jako Madoff, ale ne tak významně, a patrně byl chytřejší, takže to letadlo nikdy nebylo rozpleteno tak jako to Madoffovo.

Epstein se ale nepředstavoval jenom jako nějaký investiční poradce. On o sobě mluvil jako o finančním architektu, jako o člověku, který spravuje všechny jednotlivé aspekty majetku. Stará se o investice, daňové plánování, bezpečnost, reputační rizika a – pozor, toho se dotkneme za chvíli – také o tehdy už vznikající módu filantropie. Ten jazyk je důležitý. Nebyl to další z mnoha makléřů na Wall Streetu. Vstupoval do těch nejintimnějších zón bohatých rodin. Měl mnohem silnější pozici.

Jeho organizace ovšem byla velmi malá. Kdo tam přišel, tak se divil, že v té firmě nebyl ani počítač. Podobně jako třeba dnes Andrej Babiš měl Epstein poměrně velkou nedůvěru k těmto technologiím. Neměl ani v pozdějších letech email a všechno říkal, že dělá intuitivně, na základě svého kalkulu.

Když obchoduje s nějakou novou měnou, tak jede do dané země, snaží se prozkoumat, jak to tam vypadá. A ostatně v záznamech z jeho cestování vidíme chvilkový ruch a mnoho letů. Najdeme tam třeba i informace o vývoji české koruny napříč roky, kdy ji sledoval třeba po rozpadu Československa, rozdělení slovenské a české koruny, nadhodnocení, podhodnocení, možné výnosy.

Věděl, že když získá jednoho konkrétního klienta s extrémním majetkem, tak to pro něj nebude jenom peněžní přínos, ale primárně reputační přínos. A člověk, který na začátku neměl v ruce vůbec nic, potřeboval právě to jedno aktivum. Stejně jako ten Žid na začátku svobodného trhu z té židovské anekdoty – potřeboval mít nějaké aktivum, se kterým by mohl obchodovat.

Po Epsteinově smrti vyšel v prestižním společenském magazínu Vanity Fair článek s názvem „Mogul and Monster" – můžeme říct mogul nebo magnát a monstrum, zvíře. Ano, je to odkaz na pohádku Kráska a zvíře. Slovo mogul historicky označovalo panovníky takzvané mughalské říše. Původní výraz „mogul" vychází z perského slova „mughal", což znamenalo mongol. Mughalská říše byla jednou z nejbohatších a nejmocnějších ve světě v 16. a 17. století.

V 19. století se slovo mogul začalo používat obrazně. Mogul jako člověk s obrovskou mocí a majetkem, jako orientální císař svého druhu – tak se mluvilo o železničních mogulech, mediálních mogulech, ropných mogulech.

Takže když Vanity Fair použil v souvislosti s Epsteinem slovo mogul, mluvil o člověku, který měl téměř královskou, císařskou či carskou ekonomickou moc ovládat rozsáhlé impérium a rozkládat rozsáhlá impéria.

Jazykový nástroj o tom, jak se vytvářela moc.

Kdo se stal tou první zásadní kartou v tom tehdy ještě neexistujícím balíčku karet, které Epstein měl v ruce?

Na konci 80. let byl Leslie Wexner jedním z nejbohatších mužů Ameriky. Zakladatel řetězce The Limited vybudoval z malého obchodu globální impérium s ročními tržbami v miliardách dolarů.

Jeho finančním poradcem byl tehdy Harold Levin. Jednoho dne v roce 1989 ho Wexner požádal, aby se v New Yorku setkal s brilantním mladým finančníkem, který chce nabídnout investiční příležitost. Jmenoval se Jeffrey Epstein.

Levin byl překvapen. Po letech práce pro Wexnera znal prakticky každého významného hráče na Wall Street. O Epsteinovi nikdy neslyšel.

Když dorazil do kanceláře na Medicine Avenue, pochybnosti se prohloubily. „Neviděl jsem žádné známky obchodní operace. Jen Epstein seděl za stolem. Dokonce tam nebyl ani počítač," vzpomínal Levin.

Epstein mu začal vysvětlovat měnový obchod. „Mám titul MBA z Ohio State a nerozuměl jsem ani slovu," řekl Levin. Vrátil se do Columbusu a Wexnerovi řekl jasně: „Drž se od něj dál."

Vexner údajně souhlasil. O několik měsíců později však přišel šok. Epstein dorazil do Columbusu a oznámil, že Wexner ho jmenoval svým finančním správcem.

Levin vzpomínal: „Na můj poslední den přišel do kanceláře, držel v ruce papír a chlubil se, že má generální plnou moc nad Wexnerovými penězi." Levin dodal: „Pracoval jsem pro Wexnera sedm let a nikdy jsem neměl generální plnou moc."

Krátce poté Levin odešel.

Epstein se k Wexnerovi nedostal přes Wall Street, dostal se k němu přes osobní vazby. Podle vyšetřování Gabriela Shermana seznámil oba muže pojišťovací magnát Robert Mejster.

Mejster si vzpomíná, že se s Epsteinem seznámil během komerčního letu na Floridu. Epstein ho prý ohromil. „Byl to skvělý vypravěč. Uměl lichotit," řekl Mejster.

Epstein začal Mejstra systematicky vyhledávat. Rocketball, parní lázeň, neformální setkání. A pak přišla žádost: „Představ mě Lesovi Wexnerovi."

Epstein podle Mejstra tvrdil, že Wexnerův finanční manažer ho okrádá. Nabídl se jako finanční lovec odměn, který peníze získá zpět.

„Epstein byl takový lhář," řekl Mejster později. Přesto schůzku zařídil. Krátce nato byl Epstein uvnitř.

Vztah mezi Wexnerem a Epsteinem se rychle prohluboval. Podle svědků byli téměř neoddělitelní. „Les ví o mě všechno. Ví o každé zkušenosti, kterou jsem měl," řekl Epstein jednomu známému.

Epstein postupně získal kontrolu nad Wexnerovým majetkem. Podle některých zdrojů mu Wexner svěřil plnou moc nad financemi. V roce 2019 Wexner uvedl, že Epstein zneužil obrovské částky peněz. Wall Street Journal později uvedl, že Epstein mohl od Vexnera vydělat kolem 200 milionů dolarů. Jiní zdroje hovoří o částce až 400 milionů.

Právě zde se začíná uzavírat spirála. Epstein nebyl veřejně známý investor. Neměl auditovanou historii zprávy fondů, neměl transparentní seznam klientů. Měl však jednoho z nejbohatších mužů Ameriky, a to stačilo.

Co tady měl Epstein a co má každý z těch, kdo si vytváří podobnou síť jako on? Potřebujete mít zdroje, potřebujete mít nástroje, potřebujete mít kontakty. No a pak je zde ještě jedna poměrně důležitá součást celého bodu, celého stavu, a to je filantropie.

Jaké zdroje měl Epstein k dispozici?

První zdroje pocházely právě z toho vztahu s Wexnerem. To dnes víme, to je poměrně logické. Další zdroje byly z jeho příjmu z podvodného schématu Towers Financial, což bylo právě jeho Ponziho schéma. To byla právě jeho pyramidová hra, která ovšem nikdy nebyla zcela náležitě rozkryta.

Třetí zdroj příjmu si Epstein udělal z daňových úlev. Ano, naučil se velmi dobře obcházet daňový systém. Naučil se velmi dobře využívat všech daňových úlev a všech daňových kliček, a tak se odstěhoval i se svým majetkem na Panenské ostrovy.

Existovaly tam také mnohé převody majetku mezi ním a jeho bohatými klienty. Nemáme ale naprosto žádné transparentní účetní stopy, které by vysvětlovaly kompletně celý původ jeho majetku.

Druhou vrstvou, kterou měl Epstein k dispozici, byly právě jeho nástroje. Používal velmi chytře, velmi složité offshorové struktury, trusty, celé systémy. Jak měl pavučiny kontaktů, tak měly pavučiny společností. Používal jurisdikce s minimální právní transparentností a také uchovával svůj majetek v hotovosti nebo v drahých kamenech, drahých kovech.

No a pak se dostáváme k té třetí, zdaleka nejzajímavější části, což je filantropie.

Filantropie působí jako něco velmi ušlechtilého, dobrého. Koneckonců, když včera na Popeleční středu nám začal půst, tak přece postní období je definováno v různých náboženských kulturách i té naší křesťanské, mimo jiné, a możné filantropie, pomoc potřebným — co užitečnějšího může být?

Nicméně Epstein, jak si za chvíli ukážeme, nepropadal ani tak filantropii jako filantropii kapitalismu. Ty nadace, dary, pomoci, ty mu dávaly k dispozici legitimitu. Přístup k vědcům, přístup ke kultuře, přístup k politickým kruhům.

No a pak přichází to úplně nejdůležitější, a to byly jeho investice do kontaktů.

Znovu se vracím momentku z jednoho takového setkání. Luxusní nemovitosti, které vlastnil, soukromá letadla, která měl — to všechno mu umožnilo třeba večeře s prezidenty. To, že vstoupil do okruhu blízkých přátel právě rodiny Clintonových, to, že se stýkal na denní bázi s nejvýznamnějšími vědci z monarchie, stačilo dát dary nadacím konkrétních osob, financovat pomoc některým konkrétním jednotlivcům, organizovat konference, kde se setkávaly elity.

Takže kontakty pro něj nebyly nějaký společenský bonus, ale bylo to pro něj aktivum. Byl to pro něj majetek. Bylo to aktivum, ze kterého vytvořil svou moc, reputační štít a také politickou vstřícnost, protože jeho finance, jeho bohatství, to, že mohl nabídnout svůj dům — obří dům, který dostal právě od toho Wexnera — že ho mohl nabídnout svým kontaktům, svým přátelům, to vytvořilo nové kontakty.

Kontakty generovaly ochranu. Ochranu před soudy, ochranu před řízením. Ochrana ta vytvářela auru nedotknutelnosti, vytvářela další kontakty a další finance. Ta spirála se roztáčela.

Co z toho bylo legální investování? Co z toho byla kriminální činnost? To zůstalo zapleteno a možná zůstane zapleteno napořád vzhledem k tomu, kolik významných, mocných a všemohoucích v tom hrálo roli.

Takže ten Epsteinův model nebylo kouzlo. Byla to velmi promyšlená kombinace exkluzivity, kontroly kontaktů a také absence transparentnosti.

Tento model ale v ničem není unikátní. V ekonomii, v ekonomické vědě, je za posledních 50, 60 let velmi podrobně popsaný.

Epstein pochopil jednu věc. Věděl, že kontakt není vedlejší produkt bohatství, ale že kontakt je investice. Investice, která se dá pořídit. Investice, kterou lze zvelebovat. Investice, kterou lze proměnit.

Když vidíte takové malé české směšné epsteiny, kteří spíše působí mnohdy tak střejcovsky směšně, tak se vám mají tendenci začít chlubit: „Podívejte se na koho všeho já mám telefon."

Podívejte se, kdo všechno mě vezme mobil.

Ti nejsou příliš inteligentní na rozdíl od Epsteina, protože ten, kdo tuhletu moc má, tak to necítí potřebu vykládat na potkání.

Ale vidíme, že ten model existuje, že ta struktura funguje, že to není žádná magie. Jeden portfolio měl strukturované, měl v něm finančníky, měl v něm ekonomii. Na začátku svého miliardáře Lexnera, svého vlastně téměř mecenáše, který mu svěřil plnou kontrolu nad svým majetkem.

Měl tam Leona Blacka z investiční skupiny Apollo. Ten mu zaplatil stovky milionů za daňovou strukturu.

Měl ale také zainvestováno do politiků, do Billa Clintona, do Hillary Clintonové.