ČT24 bych zrušil, sport a kulturu posílil | Pavel Matocha | Jak to je?

Dobrý den, vážení diváci.

Vítám vás u dalšího vysílání našeho pořadu Jak to je.

Mým dnešním hostem je dlouholetý radní České televize a dokonce byl i předsedou Rady České televize Pavel Matocha.

Vítej, Pavle.

>> Ahoj, Marku.

>> Eh, důvod, proč jsem tě pozval, je evidentní. Já očekávám, že můžeš být otevřenější, než když jsi byl ještě členem Rady České televize, ale ty jsi nebyl zvolen na další období do Rady České televize. Eh, já tě považuju za součást těch kulturních válek, které se – skoro bych řekl oběť těch válek, které se dějí kolem České televize.

Eh, ale začnu – eh, ne osobně, ale chci se zeptat. Já jsem zrovna okolností dneska četl titulek a částečně jsem si poslechl i ten rozhovor eh s moderátorem vědeckých pořadů České televize a dnešní tváří e té stávkové pohotovosti Danielem Stachem, který říkal, že nechce pracovat ve státní televizi.

Eh, to mě vede k otázce. Myslíš si, že eh opravdu ta změna financování České televize, to, že by byly zrušeny koncesionářské poplatky a to financování by přišlo pod státní rozpočet a kontrolou NKU, stala by se z České televize – mluvím teď o České televizi, ne o rozhlase – eh stala by se z České televize Státní televize?

>> Eh, ne, nestala.

Eh, nejdřív ale děkuju za pozvání.

Eh, myslím, že jsem eh byl e dost otevřený, upřímný i v době, kdy jsem byl členem rady a že to je možná jeden z důvodů toho, co se dělo.

>> A eh, k tvé otázce – je to absurdní. Eh, eh, to ani není argument. Eh, ritorická figura, kterou eh Danztah a někteří další revolucionáři používají.

Já když se na to dívám a díval jsem se na to zevnitř i na to zvenku, tak bych řekl, že spíš hrozí a spíš se to upírá eh tím směrem komunistického přesvědčení, že půda patří těm, kdo na ní pracují, jo.

Eh, že eh vidíme, co dělají zaměstnanci České televize, jak na to reaguje management a eh řeč je o tom, že změna financování převedená převedený pod státní rozpočet bude znamenat zestátnění – je úplně – jako je úplně absurdní.

Ve většině zemí Evropské unie eh se neplatí koncesionářské poplatky a nikdo nemluví o tom, že ta média jsou u nich eh státní a že přišla o svoji nezávislost.

A u nás máme řadu institucí, které fungují jako nějaké nezávislé instituce – e, ať je to Nejvyšší kontrolní úřad nebo soudy – a jsou financovány ze státního rozpočtu a jsou proovlé. Nejsou – jako – jsou – záleží na tom, jak je ta instituce nastavená, jak funguje, kdo tam pracuje, kdo jí vede, kdo jí kontroluje.

E, kde se podle tebe vzal ten – eh, já můžeme to říct – mýtus, eh – o tom, že – o tom, že ten – e – ty koncesionářské poplatky jakoby vytvářely eh přímý vztah mezi tou institucí, čili tedy Českou televizí, Českým rozhlasem a těmi plátci, a že do toho tedy nevstupovala stát, a že to – že to je, že je to tedy ta forma nezávislosti. Kde se to vzalo?

Já, já to považu za úplný nesmysl, ale – ale je to – je to – je to – je to argument, který je téměř na plném místě dneska.

>> Je to nesmysl. Byla to – byla to kvazi daň.

>> Mhm.

Eh, neřekl bych, že zná moc lidí, kteří mají pocit, že díky placení koncesionářských poplatků – které nejsou koncesionářskými poplatky – tedy eh – díky placení těch televizních a rozhlasových poplatků – takže mají nějaký jako vztah s Českou televizí a s rozhlasem, a v okamžiku, kdy to přestanou platit, tak to ztratí tento vztah. To je přece – jako – to je – to je – to je hloupost.

Já mám v trvalém příkazu, mám dokonce napsáno, že platím a nesleduju. Aby to tam viděli, že prostě – musím – jsem povinen – tak jsem povinen – tak platím.

>> Já nechci skončit v exekuci.

Eh, Pavle, ty to samozřejmě eh sleduješ to dění kolem České televize, i když už nejsi – jak to říkáš – že už se nesleduješ zevnitř.

E, já se chci zeptat na důležitou věc, která souvisí s tvým angažmá radního – dlouholetého radního České televize.

Eh, já pořád přemýšlím, proč se vlastně nepovedlo nebo nenaplnil se ten zákon de facto – eh – který definoval nebo který ustavil tu Radu České televize začátkem 90. let, a já jsem ji vždycky vnímal možná – ale asi naivně. Já jsem myslel, že ta Rada České televize má zastupovat mě jako koncesionáře a hájit moje zájmy, ale – ale mám pocit, když jsem se díval potom na Radu České televize.

Teď to neberu eh jako kolektivní vinu, jo, že vím, že jsou výjimky, ale že – že ono se ten orgán proměnil v něco, co buď hájilo zájmy managementu České televize nebo zaměstnanců České televize – skoro bych řekl někde až odborářsky – a nebo – a nebo – ty politické strany, které – nebo eh konkrétní zájmy některých politických stran, nebo neki některých – e – eh – e – zájmových skupin.

Čím to? Čím to, že – že vlastně ten koncesionář nemá zastání, nebo neměl zastání?

E, kromě – jako – já musím říct – velkou výjimkou tebe, protože ty jsi opravdu eh reagoval i na – třeba na – stížnosti, že – že ta televize není nezávislá, že se to nějak projevuje i třeba ve zvání hostů, vytahoval si data a tak dál.

A to bylo asi – to byla věc, která – kterou by ten – by ti radní měli dělat – ale – ale nestalo se, a ani dneska to vlastně nevidím, že by – že by ta rada nějak hájila – v době, kdy – kdy televize je zneužitá – že zaměstnanci v nějakém politickém boji – hájela v koncesionáře.

Zvláštní.

Eh, já jsem byl také překvapen, že na tom mimořádném jednání eh neprošel eh kolegou, bývalým kolegou radním Šafaříkem narouhovaný bod, eh, kde on chtěl diskutovat to téma, jestli náhodou styl a způsob vysílání o e – změně zákona o financování České televize, a a vysílání o stávkování zaměstnanců – jestli neporušuje kodex či zákon.

>> A většina rady to nepovažovala ani za hodné diskuze a vůbec se to nedostalo jako na program jednání.

>> Eh, myslím, že je to stejné jako v řadě jiných eh kontrolních orgánů. E, že záleží na tom, jak ty lidi, kteří mají ten mandát tam působit, eh ho berou. Že jsem zažil jsem tam eh lidi a období eh, kdy se bralo vážně, že je potřeba se zodpovídat divákům, že jsme kontrolní orgán veřejnosti.

Takže když si veřejnost stěžuje, tak rada to má řešit, má to brát vážně ty stížnosti.

Eh, a naopak období, kdy to bylo eh, kdy to byl úplný výsměch těm divákům.

Já když jsem tam v roce 2020 přišel, tak eh krátce poté se stal předsedou rady René Kean.

>> Mhm.

>> A za jeho eh zhruba půlročního vedení rady eh bylo zodpovězeno asi pět stížností. Jo, to úplně.

A my když jsme pak jako převzali vedení rady – on odstoupil, další místopředseda odstoupil, proběhly nové volby, já jsem se stal předsedou rady – tak jsme zjistili, že tam je, já nevím, 2000 nebo kolik – nezodpovězených, nezodpovězených stížností.

Tak to byla jedna zkušenost.

Druhá zkušenost byla, kdy jsme ty stížnosti řešili a a teď jsme zjistili: „Hele, tady to vypadá jako jednoznačné porušení kodexu."

Tak nejmenovaní kolegové říkali: „No, ale eh, počkej, eh, porušení kodexu jsme jako konstatovali v jiné věci už na minulé radě. To nemůžeme eh na každé radě konstatovat porušení kodexu."

A já říkám: „Počkejte, eh, nejde, přece není eh úkol nějak často, nebo eh nějak málo eh konstatovat či nekonstatovat. Otázka je, byl porušen kodex v tomto případě, na který máme stížnost, kterou řešíme, nebo nebyl."

No a jestliže byl, tak to máme konstatovat to porušení kodexu.

>> Z tvého pohledu.

Eh, já se k tomu období ještě vrátím později, ale z tvého pohledu je to, co teď jsme viděli na obrazovkách České televize v souvislosti se stávkou pohotovosti a protesty proti tomu zákonu nebo té změně financování. Je to porušení kodexu nebo ne?

Je to zneužití toho vysílání.

>> Za mě jde o zaprvé jednoznačné porušení kodexu ČT, protože ten zakazuje České televizi, aby využívala a zneužívala prostor vysílání pro své institucionální zájmy. To se podle mě děje.

Mhm.

>> Eh, nedokážu si vzpomenout na případy v současnosti jiných návrhů zákonů, o kterých by Česká televize informovala tak intenzivně ve zpravodajství, v diskuzních pořadech, jako o tom záměru změnit způsob financování České televize. Eh, to zaprvé.

A zadruhé bych řekl, že je otázka vůbec legálnosti té stávky.

>> Mhm.

To je otázka na právníky, ale zaměstnanci mají ze zákona právo stávkovat v jasně vymezených příčinách a tím důvodem jistě nemůže být nesouhlas s politikou vlády nebo nesouhlas s parlamentem nebo vládou připravovanou novelou zákona, která nemění nic jiného než způsob financování na způsob, který je v Evropě již běžnější. To zaprvé.

A zadruhé ano, v návrhu je snížení rozpočtu, ale to přece zaměstnanci nemůžou stávkovat a snažit se silově vymáhat, aby společnost s pomocí vysílání vymáhala, že televize je povinná financovat instituci, kde on pracuje. Tak jako dosud není možné tam snížit ten rozpočet.

Přece veďme diskuzi o tom, jestli mají veřejnoprávní média smysl, co od nich očekáváme jako společnost, co mají dělat, a potom kolik tedy na to bude rozpočet. To je první směr úvahy, který bysme měli vést.

A pak je druhý: bavme se o tom, jestli v rámci i toho stávajícího nastavení nedochází k plýtvání.

Eh, já vím, že před třemi lety v České televizi pracovaly spojovatelky telefonních hovorů. Nebo před třemi měsíci nebo kousek víc tam pracovaly ještě rychlopísařky.

No, eh nemám nic proti spojovatelkám telefonních hovorů a rychlopísařkám. Jistě ve své době byly důležité pro chod České televize, ale domnívám se, že v dnešní době ani rychlopísařky ani spojovatelky telefonních hovorů důležité nejsou a spojovatelky telefonních hovorů jistě před třemi lety důležité nebyly a bylo zbytečné, aby tam byly zaměstnávány.

Stejně tak si položme otázku, jestli Česká televize využívá a potřebuje tak rozsáhlý nemovitý majetek, který má k dispozici. Jestli by nemohla ušetřit, jestli potřebuje tolik kancelářských prostor, jestli ten takzvaný rohlík by nemohla opustit a prodat či pronajmout.

A zase z mé zkušenosti radního si pamatuju, že jsem velmi překvapeně zíral, když někdy ze začátku jsme dostali v podkladových materiálech žádost, aby rada vyslovila souhlas s rekonstrukcí Skokanského můstku v Podolském koupališti u bazénu.

A já jsem říkal, pro pána krále, když jsem se koukal do těch podkladů. No a tam jsem si přečet, že část pozemku pod Skokanským můstkem, pod Podolským bazénem patří ještě České televizi. Takže od Kavčích hor až dolů k bazénu jsou prostě pozemky České televize.

A k čemu je České televizi kus pozemku pod bazénem? Tak ať se dohodne s Českou unií sportu a prodá jí to, převede to na ni.

>> A schválili jste to nebo...

>> Schválili jsme, že Česká unie sportu si na své náklady může zrekonstruovat Skokanský můstek. Takže až budete, vážení diváci, až budete skákat z toho Skokanského můstku, tak díky radě České televize vypravený.

Eh, ty jsi nastolil několik vážných otázek. Teď nejde o ten Skokanský můstek, ale ta debata, o které ty mluvíš, ta vůbec neproběhla v době, kdy v minulém volebním období, kdy na návrh ministra kultury Baxy vlastně došlo už k té novele, jednak navýšení, jednak rozšíření povinnosti plátců veřejnoprávních daní.

A ta debata vůbec neproběhla, a dokonce si myslím, že záměrně, protože by se možná předešlo některým hlasům, který ten zákon obsahuje.

Eh, a teď stejná koalice, která tehdy prosadila ten zákon — teď mluvím o politice — tak žáda. Já jsem včera četl čtyřbodovou výzvu, kterou podepsali zástupci všech opozičních stran, ať ministr kultury musí pozvat ředitele obou institucí a všechny parlamentní strany, aby vedly diskuzi o smyslu veřejnoprávnosti.

Eh, není už pozdě.

No, správně se upozornil na to, že podobné diskuze měli vést oni v minulém volebním období. To zaprvé.

Eh, zadruhé, pokud jde o změnu způsobu financování, tak tam za mě ta veřejná diskuze a hlas veřejnosti byl projeven ve volbách. Eh, hnutí ANO, které volby suverénně vyhrálo, tak to mělo ve svém volebním programu a realizuje svůj volební program.

Takže tady za mě vlastně není moc o čem dál diskutovat a není to věc, která byla nějak mimořádná v Evropě, nezvyklá, ne? Naopak je to běžné.

A to, co se stalo v minulém volebním období za ministra Baxy — tam nejenom, že ta diskuze o smyslu veřejnoprávních médií a co po nich chceme, neproběhla. >> Ale přece si pamatujeme dobře, že nejprve ten samý ministr říkal, že za něj, že za jeho vlády k žádnému zvyšování televizních a rozhlasových poplatků nedojde. A pak jako došlo.

A proč k tomu potom došlo? Eh, položme si otázku, jestli to nebyl způsob nějaké soft korupce — zavázání si těsně před volbami veřejnoprávní média.

Eh, navíc ta změna zákona proběhla i bez jisté formy veřejné podpory, navýšení veřejné podpory na televizním a rozhlasovém trhu. Eh, komerční média se proti tomu pochopitelně vymezovala a podle všeho ministerstvo kultury, česká vláda byla povinna tento záměr notifikovat a nechat si schválit u Evropské unie, kde se jinak dotazují na úplně všechno, ale tadyhle na to se nedotázali a teď je v Evropské unii stížnost na to, že ten zákon byl přijat bez té notifikace, že jde o nepovolené navýšení veřejné podpory. Takže teoreticky by mohl hrozit zneplatnění toho zákona a Česká televize by mohla vracet ty peníze, které dostala navíc.

Eh, potom Marku, myslím, že je dobré taky připomenout divákům, posluchačům, jak jaké argumenty padaly v době, kdy se bavila — kdy Česká televize, Český rozhlas a ministr Baxa vysvětlovali, proč je potřeba zvýšit ty poplatky a kolik to přinese navíc do rozpočtu.

Můžeme se podívat zpětně a najdeme, že Česká televize v té době hovořila o tom, že to navýšení, ta změna zákona jim ročně přinese zhruba 850 milionů Kč.

Když jsme s finančním ředitelem probírali poslední novelizaci dlouhodobých plánů, ptal jsem se ho, jaký je jeho odhad, že nový zákon, až naběhnou všichni noví poplatníci, kolik to přinese ročně do rozpočtu.

A on říkal zhruba 1,5 miliardy.

Takže to je téměř dvakrát tolik nebo 50 % víc.

Takže nebyly pravdivé informace, byly zavádějící argumenty. Proběhlo to, vlastně koalice neměla to na tom postavený volební program, jako by ho měla mít. Přesto to stejně udělali.

Když zůstanu u té diskuse – byl jsem účasten jedné debaty, ve které vystoupil člověk, nechci ho jmenovat, protože to byla privátní debata, ale věnuje se vysílání, má privátní firmu a pohybuje se v nějaké oblasti. Vyčíslil tam náklady na to, kolik ho stojí minuta natáčení, vysílání a tak dál. Říkal, že je to asi desetina proti České televizi. Že technika je dnes daleko levnější, vše se zrychluje digitalizací, ale v České televizi to úplně zamrzlo.

Vede se tam vůbec tento typ debaty, že je vysílání hrozně drahé?

Hele, před rokem se mi podařilo prosadit usnesení, aby Česká televize a management začali sledovat parametr nákladů na minutu jednoho diváka.

To přesně. Podívejme se na jednotlivé pořady, které televize natáčí. Spočítejme interní i externí náklady a podělme to počtem minut vysílání. A ještě tam dejme parametr počet diváků. Protože když mám pořad, který sleduje milion diváků a mám pořad, který sleduje 10 000, tak je oprávněný očekávat, že na ten, co stojí milion, půjde víc peněz.

Podle usnesení, které rada přijala někdy loni v létě nebo na začátku podzimu, měl generální ředitel předložit radě v listopadu první analýzu. Dohodli jsme se, že se vybere 50 nějakých pilotních pořadů, kde se to spočítá, a rada pak o tom bude diskutovat s managementem. Do dnešního dne, nebo teď už měsíc a kousek nejsem radním, ale do té doby, co jsem byl radním, tak po několika urgencích jsme na konci dostali metodiku, jak to management chce počítat. Ale to usnesení stále není splněné a mělo být splněné někdy v listopadu nebo v prosinci loňského roku.

Takže souhlasím s tebou, že nákladovost jednotlivých pořadů by měla být sledována takovými ukazateli a diskutováno.

Já jsem pochopil, že ta metodika je jednoduchá, že to se dá. Ten soukromý vysílatel si to dokázal, má i srovnání s Českou televizí, takže to existuje. Evidentně tam není vůle, si myslím.

Jo. Úplně triviální není, protože se musíš rozhodnout, jak a s jakými koeficienty započítáš třeba reprízování pořadu. Je tam několik parametrů, jak tam rozpočítáš některé interní náklady. Ale není to raketová věda.

Ale musíš mít vůli to udělat a pak to spočítáš.

Jo. A taky tam musíš mít ten koeficient demokracie, která hájí Česká televize.

Ano. A to si myslím, že by tam někteří rádi dostali do toho ukazatele.

Jak je možné, že vlastně jsme přijali tu argumentaci? Já si myslím, myslím teď i vládu a vlastně společensky, že se diskutuje, že jsme schopni diskutovat o tom, že Česká televize se v této chvíli bojuje o nezávislost její. Když jsem schopen doložit úplně jednoduše, že nezávislá není a nikdy nebyla, nebo minimálně od roku 2000, od poslední stávky. Ta televize není nezávislá jednak na ideologii, jednak na konkrétních politicích. A teď je to vidět i na tom bloku.

Já vůbec nechápu opoziční politiky. Chápu, že podporují Českou televizi, jsou s ní propojeni. Ale nechápu, proč fyzicky jdou a postavují se před tou televizí a tím dokazují, že není nezávislá. Jsi i na těch analýzách, které by člen rady dokazoval, jak které třeba politici jsou zvaní a nezvaní do některých diskuzních pořadů. Jak je možné, že se to nepodařilo prolomit za těch 25 let? Jak je možné, že ta česká televize není nezávislá, je politicky orientovaná jednoznačně? Tváří těm stávky jsou prostě extrémní levičáci. To můžu říct, je to prostě evidentní.

Uvedu konkrétní příklad, na kterém myslím, že je vidět, v čem je problém. Dokresluje to, co jsi říkal.

Česká televize si nechává dělat různé výzkumy a analýzy. Historicky si nechávala zpracovávat odpověď na otázku, jak jsou sympatizanti různých politických stran spokojení s vysíláním České televize.

A pro někoho překvapivě, pro mě nepřekvapivě. V posledních letech, kdy jsem k těm datům měl přístup, to vycházelo tak, že voliči a sympatizanti současné opozice, zejména voliči stran jako TOP 09 nebo Stanu, velmi důvěřují České televizi a jsou nadšení a velmi spokojení. A naopak voliči a sympatizanti stran současné koalice, zejména třeba voliči SPD, jsou velmi kritičtí, nevěří české televizi, nelíbí se jim, jak Česká televize funguje.

První mají pocit, že je objektivní a vyvážená, druzí, že je neobjektivní a nevyvážená. Prvnímu se to hrozně líbí, druhému ne.

A když je to takto radikálně rozděleno, že jeden politický blok je z toho nadšený a druhý se k tomu staví kriticky, tak to podle mě podporuje argument, že Česká televize není nezávislá a objektivní. Protože v těch velkých číslech by to mělo vycházet tak, že v obou táborech je přibližně stejné číslo těch, kteří s Českou televizí jsou spokojeni a kteří nejsou.

Když jsem na to upozornil, myslím, že to bylo před dvěma, třemi lety, tak kolem toho byla diskuse na radě. Ta je na audiozáznamu, asi si to každý může najít. Ale protistrana nebyla schopná dát na stůl moc argumentů, proč to tak je a že to je správné, že to neznamená nic špatného.

Nicméně stalo se zajímavé, že aniž by se to rada dopředu dozvěděla, tak z těch pravidelných výzkumů tato část šetření byla vyškrtnuta.

Když jsem letos v rámci přípravy projednávání těch analýz měření veřejné hodnoty a přípravy výroční zprávy o činnosti se ptal, proč tam není ten graf, požádal jsem, aby ho tam dodali.

Tak nejprve generální ředitel říkal, že jistě, že jako, a pak přišla odpověď, že bohužel byl v rámci sporu zřejmě vyškrtnuta, že se na to česká agentura, která dělá pro Českou televizi ty výzkumy, již neptáže, už to není k dispozici.

Takže vycházelo to špatně.

No, tak to přestaneme sledovat.

Jo, to je přece absurdní.

>> Hm.

Eh, já ještě zůstanu u jedné věci. Tak Česká televize, já doufám, že to dopadne v uvozovkách dobře a ta změna financování projde a bude mít rozpočet, jaký je navrhován.

Jeden z těch... Já jsem sledoval relativně nedávno rozhovor v České televizi s Mirkem Singerem, bývalým guvernérem České národní banky. Velmi mě to zaujalo, protože to je člověk, který pracuje s daty, s číselnými řadami, a živil se dokonce rekonstrukcí firem, které potřebovaly ušetřit. A on sám říkal: "Proč nepřemýšlíte o tom, že by Česká televize a Český rozhlas neměly jedno vedení?" To by se asi ušetřilo hodně, a mám pocit, že to spadlo ze stolu. Bylo to v jednu dobu součástí toho návrhu, a asi by to mělo logiku, že to taky funguje normálně ve světě, že jo.

>> No, já si pamatuju, že před volbami toto téma Andrej Babiš zvedl. Dokonce bych skoro řekl, že to bylo i v nějakém volebním programu, že to říkal před volbami. Cíl je nejenom zrušit poplatky, ale i spojit obě instituce pod jednu střechu, pod jedno vedení.

Souhlasím zde s bývalým guvernérem, že by to byl racionální krok, který by mohl přinést úspory. Stejně tak, naprosto souhlasím s Mirkem Singerem v tom jeho upozornění na rozdíl mezi relevancí a důvěryhodností, jak o tom v tom rozhovoru hovořil, a jak hlavně upozorňoval, že Česká televize říká, jak je stále důvěryhodná. Čemuž já dodávám: ano, ale posledních šest let, rok za rokem je ta důvěryhodnost nižší a nižší, a naopak aktivně vyjadřovaná nedůvěra za posledních šest let vzrostla o padesát procent z dvaceti dvou na třicet tři procent.

Ale ještě víc, než klesá důvěra, klesá relevance. Ta klesá všem televizím, respektive klesá relevance lineárního vysílání. A to je to, čím jsem dneska začal. Měli bychom diskutovat o tom, jaký je smysl veřejnoprávních médií v současnosti.

Víme, proč vznikla veřejnoprávní média, ne? Státní nebo veřejnoprávní média. Protože na začátku byly frekvence, signál se vysílal terestricky, frekvence byly vzácným statkem a nemohl každý mít televizi. Měly monopol, že jo.

>> Takže v tu chvíli se řeklo: OK, tak nemůže jeden konkrétní subjekt mít monopol televizního vysílání, takže bude mít monopol stát, nebo veřejnost.

U novin jsme veřejnoprávní noviny nikdy neměli, protože papír byl volně k dispozici a kdo chtěl vydávat a psát noviny, tak mohl.

>> A proto nebylo třeba, abychom měli veřejnoprávní noviny.

V současné době díky digitalizaci a internetu máme mnoho televizí. V jedné dnes sedíme. A proč? Potřebujeme veřejnoprávní média? Kvůli nedostatku frekvencí to není. To znamená, pojďme si říct, jaké jsou ty důvody, kvůli kterým nám stojí za to jako společnosti platit deset miliard korun ročně na televizi a na rozhlas.

Já slyším argument, že je to něco jako pojištění, nebo když platíš dálnice nebo tento typ infrastruktury, na dobu, kdy se něco může stát — já nevím, nějak válka, živelná katastrofa, blackout — tak nastupuje to, že Česká televize, Český rozhlas se promění v ten hlavní informační kanál státu, který bude informovat občany o tom, co mají dělat.

>> No, jestli bude blackout, tak budeme mít závažnější problémy a televizi si nepustíme. Budeme řešit spíš problém, že nám nefunguje lednička a vytéká na parkety, než že nám nefunguje televize.

>> Říkal, že když bude blackout, tak se budeme dívat na českou televizi. Věřím vědě.

>> Tak je to vědecký redaktor.

>> Přesně. No.

>> No ne.

Tak k tomu se dostávám. Já pořád si myslím, že se dá. Ve chvíli, kdy dojde k něčemu takovému, není žádná instituce mediální, která by to nedokázala. Ani to nepotřebuji.

Tak teď se bavme o tom, k čemu nám to je.

>> Jo.

>> Vážně?

>> Eh, tak bavme se o tom, k čemu nám to je.

>> Mhm.

>> Bavme se o tom, jestli můžeme zrušit.

>> Mhm.

Vzhledem k tomu, že jsme členem Evropské unie, >> tak nemůžeme, protože nás k tomu legislativa Evropské unie zavazuje mít veřejnoprávní média. Ale můžeme se bavit o rozsahu a o tom, co mají plnit.

Zastánci veřejnoprávních médií hrozně rádi dávají jako pozitivní příklad skandinávské země. Největší důvěryhodnost má finská veřejnoprávní televize a rozhlas YLE. Já k tomu dodávám, aby bylo všem jasné, o čem se bavíme a ptám se, jestli tam nebude nějaká souvislost.

YLE na rozdíl od řady jiných veřejnoprávních médií, televizí, včetně České televize, nemá zpravodajský kanál a má největší důvěryhodnost. To pan Muláček nebude rád poslouchat.

>> Tak já to jenom zmiňuju.

>> Pojďme se bavit o tom, co by tedy Česká televize měla dělat. Co národ spojuje, jestli cítíme, že jsme rozdělený. Já sám si myslím, že je dobré a bylo by skvělé, kdyby Česká televize přitahovala a spojovala, přiváděla k jednomu diskuznímu stolu různé názorové proudy. Nejenom úzce politicky opozici a koalici, ale opravdu názorové proudy ve společnosti. Bohužel v tom selhává. To tady nedělá.

Potom nezapomeňme, že Česká televize není jenom zpravodajství a publicistika. Je kanál ČT Art.

>> Za mě, když už Českou televizi máme, je fajn, když některá zásadní divadelní představení — například Česká televize zaznamená — zůstanou zachována i pro budoucnost.

Jo, stejně tak já jako sportovec jsem rád, že když už máme českou televizi, takže program ČT4 Sport. A je třeba si nahlas říct, že ČT Sport je pořad, kterým jsou diváci nejspokojenější ze všech České televize, který opravdu sport národ spojuje, nerozděluje jako politika.

Takže za mě OK. Pojďme si říct, jestli je potřeba šetřit, co lze škrtat. Téměř cokoliv lze škrtat, ale co budeme škrtat, na čem budeme šetřit víc a na čem míň? Za mě ČT Sport nebo ČT Art jsou důležité kanály, které na rozdíl od třeba publicistiky České televize fungují velmi dobře.

>> Když jsme u toho, mně přijde dobrá myšlenka, že by Česká televize měla vysílat nebo vlastně být na poli jedničkou v tom, co národ spojuje. Určitě nás spojuje kultura.

To je jako, a tam já vidím v České televizi velké, já nevím, mezery, nebo mezery, jako že by mohla víc vážné hudby, dějin, měly by dělat podle mě, eh, točit pořady pro děti víc, eh, vlastní tvorby, a nejenom to ČTD, co tam někdy mám strach pustit, jo, svému klukovi, aby se nezačal, aby se nezačal rozejít do pohlaví, ale to je vtip. Eh, ta kultura rozhodně ano.

Eh, když se podívám na svůj výběr kanálu, tak já tam mám mraky, mraky.

Eh, umělá vážná hudba se dá pustit kanál, kde se vysílá jenom vážná hudba.

To má česká televize velké mezery.

Eh, máme vlastně obrovský archiv, kulturní, a teď tady nechci dělat přednášky, ale myslím si, že tohle, na rozdíl od zpravodajství, které to říkal i ten, myslím, že Imre Singer říkal taky, a ráno se nepodíváte na zpravodajství o počasí z České televize, ale to se podíváte na aplikaci, je to, že eh, ale já mám pocit, že je ze strany bohužel těch veřejnoprávních institucí velká nevůle, eh, jako snaha zabetonovat ten stav, jaký je, a vůbec nepřemýšlet o tom, že to můžou vzít jako výzvu.

No, to já připojím ještě jeden argument. Eh, ty jsi zmínil několik aspektů, proč je kulturní kanál důležitý. Tak já dám jeden za mě jako zásadní, proč je sportovní kanál důležitý.

Eh, protože přímé sportovní pořady, přenosy, jsou podle mě už jako poslední, eh, mohikáni lineárního vysílání.

Eh, ty chceš sledovat ten sportovní zápas fotbalového mistrovství světa, který se teď děje ve chvíli, kdy probíhá, kdy je tam to napětí, že nevíš, jak to dopadne.

Eh, film si klidně pustíš ve chvíli, kdy se na to chceš podívat, nebo zpravodajství taky.

Jo, takže se vrátím zpátky. Eh, vlastně bych si dokázal představit, že Česká televize zruší kanál ČT24.

Chtěl jsi na začátku, ať jsem otevřený. Tak to říkám.

A posílil bych kanál ČT Art a ČT Sport, vlastní tvorbu, jo?

A vlastní tvorbu s tím související.

A pak dávám jako další návrh, eh, co by Česká televize dělat měla, eh, a to, více se starat a více využívat svůj archiv.

Česká televize má obrovský archiv za těch, eh, mnoho desítek let své existence, a eh, připravit ten archiv, zpracovat ho, eh, tak, aby kdokoliv z diváků si tam mohl pohodlně cokoliv najít. A nejenom nějaký starý film, ale třeba i nějaké staré zpravodajství, tak to se mi zdá, že by byla služba této společnosti. To by byla služba veřejnosti, a eh, a na konci by to ani vlastně nevadilo, eh, trhu. Nepoškozovalo by to trh soukromá média.

Jo.

No, tak to já vidím. Já jsem úplně spokojen. Vidím cestu, kdyby i já byl spokojen. Ty říkáš, že sám jsi sportovec. Ty jsi sportovec, ale znám tě především jako šachistu, že si organizuješ šachové soutěže a tak dál. A já na šachistech, já šachy hraji vůbec, nebo umím, ale porážen okamžitě po třech tazích. Ale našich dobrých šachistů obdivuju to, že se, eh, dokáží dívat několik tahů dopředu. To je vlastně takový základ toho úspěšného šachisty.