Co na to premiér, prezident a vlastenci⁉️ZPRÁVY 🇨🇿 Zrušení Muzea Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka

Vážení přátelé, vážení občané. Je 28. září, den svatého Václava, velmi úzce spojeného se symbolikou naší země, s hrdinskými činy našeho odboje. Nedávno jsem točil v Kounicových kolejí, kde je nádherná malba svatého Václava. Teďka jsem na Novotného lávce a dotočil jsem, musím říct, vlastně jeden z posledních rozhovorů tady na Novotného lávce s panem Jaroslavem Duškem. takový rozhovor z pohledu, bych řekl nadčasovosti, věčnosti, ale taky jsem tady měl setkání, které se týkají jiného symbolu matičky Prahy, matky všech měst a to je labuť. Ten příběh labutí vznikl před vlastně pro mě osobně před rokem a půl tuším, kdy jsem támhle na druhé straně pilíře, prvního pilíře Karlova Mostu, tak je vlastně na druhé straně kaple Anešky, svaté Anešky české. No a v těch sklepeních je mimo jiné i pozůstatek prvního pilíře Juditi na mostu. No a v ten stejný den, kdy jsem tam točil rozhovor s panem Františkem Bednaříkem, který dělá úžasné projekty inspirované přírodou, projekty, které můžou pomáhat, tak jsem se na druhé straně tady Karlova Mostu dozvěděl o mizení labutí v Praze. Jsem moc rád, že po roce a půl se začali za zajímat více intenzivně o této pravděstreamová média, které nejdříve zesměšňovaly tu informaci pan Šídlo ze Seznam zprávy ukázkou politicky hloupého komentátora, kterej by rádoby vtipně zesměšňoval tu kauzu labutí v Praze. Pravdou je jedna věc a to nikdo ne nezmění, že ty labutě zkrátka zmizely a je tady posledních šest, sedm kusů labutí. Jinak je uvidíte maximálně na kolotočích. U kolotočů, až budeme třeba slavit právě svaté jihho Václava v Boleslavě, tak tam uvidíte Labutě na kolotočích, ale neuvidíte v Praze. Mizí velmi rychle. Zmizel v teďka 11. června 26 a o tom 21 2026, tak jako příklad zmizel labutí pár, který měl mláďata, který měl malé labutě, tak ty malé labutě prostě zmizely. Je v podstatě jedno, kdo to udělal, jestli je snědl, jestli je prodal. To jsou ty kritické otázky, které jsem zároveň záměrně vědomě dával do éteru, abych vyprovokoval vás novináře, abych vyprovokoval diváky tak jako u jiných kauz, zámku Štíří, mnoha dalších kauz, kde se v čase potvrzuje pravda nebo skutečnost nebo to, že ty věci nejsou tak, jak se o nich mlčí a nebo se neříká pravda. Labuť pro mě osobně jako dítě, které tady zažívalo centrum Prahy, jsou velkým symbolem e nejenom Prahy, ale našeho národa. Takové to je určité zázračnosti, mystiky, toho genia locy. No a s tím je spjato i toto místo, který už znáte v posledních dnech z takových intenzivních reportáží. Já ale dokončím teďka ty labutě v pohybu. Tady na tom místě jsme teď dotočili rozhovor s labutí maminkou, s labutí mámou, s dámou, která se od roku 2010 stará o Labutě a která eh pro ně sháněla krmení, ochranu, eh spolupráce s ochranáři, poukazování na to, že ty labutě mizí, podněty polici. Podměnou jí bylo to a o tom jsme teďka natočili úplně nově rozhovor velmi dojemný, velmi intimní, že jí napadla městská policie přitom kdy se zasazovala o ochranu ptactva. Napadly jí dva chlapi. Zby jí, vyrazil jí zub, dal jí pouta a odvezli ji. Mimo to tady vedle toho chci říct, stát přihlíží jiným kriminálním zločinům rozkrádání státního majetku. Ve chvíli, kdy my máme kritické otázky, kam zmizely labutě, tak jsme dehonestováni a ty, který se zasazují o jejich ochranu, jsou vlastně eh dá se říct takhle pacifikováni. My tady půjdem do toho prostoru, abych se tak nějak rozloučil. My teďka jdeme i místem, které spjato nejenom s labutěmi a řeknu aspoň jednu pozitivní zprávu. Támhle na tom ostrůvku je ještě, vypadá to dokonce poslední labutí pár, kterej má tam své hnízdo. Bohužel nekvalitní voda a znečištění vody, e, tak z těch vajíček se ne v letošním roce ty labuťky neurodily. Je to spíš otázka pro ochranáře, pro magistrát, životní odbor, odbor životního prostředí magistrátu hlavního města Prahy. Čekají nás volby, tak proto kauza Labuti má i svoje pozitivní aspekty. A to je to, že eh stačí málo. Stačí ochrana toho, aby nebyly volné pobíhání psů, aby eh tam byly třeba automaty na krmení, aby eh magistrát zakázal rybaření a to je jedno, kdo jakého věku, jaké národnosti, jaké barvy pleti. My jsme tady nikdy nedělali mezi nikým rozdíly. Naopak se snažíme přispívat k bratrství, spolupráci, svobodě, aktivnímu občanství. A o tom je teďka moje prosba. Tady z toho prostoru, kde vznikl poslední rozhovor z Novotného lávky s panem Jaroslavem Duškem, nadčasový, věřím, že nadčasovější zamyšlení určitě i nad jeho prací, tímhle místem, nad společností. Tak vás chci vyzvat, abyste aktivně diskutovali, abyste rozesílali informace, abyste dopisy posílali zastupitelům hlavního města Prahy, Národnímu muzeu a taky ministerstvu kultury, abyste zejména komunikovali s národ, teda s magistrátem hlavního města Prahy, chci říct, o ochraně Labutí, ale taky o tom, proč devastuje po 100 letech tuto nemovitost. Protože tento prostor je součástí nemovitosti, kde sídlí 100 let muzeum bedřicha smetany. V letošním roce slavíme 100 let tohoto muzea a odměnou k výročí 100 let je zrušení akcí, zrušení těch oslav, zrušení některých důležitých prohlídek, zrušení dne otevřeného dveří a zavření tohoto muzea k termínu 31.12. Než ale vám řeknu ten druhý příběh, e, co se týká muzeí a co se týká tohoto prostoru, tak v souvislosti s magistrátem je tady další věc. Vidíte všechny tydlety technologie, divadelní eh věci, které tady jsou, ale taky mimo jiné protipovodňové e zábrany a technologie, který jsou ve sklepeních tohoto prostoru, jenž chrání muzeum bedřicha smetany i tento prostor. Magistrát podle nejaktuálnějších informací nejeví žádnej zájem o technické převzetí této nemovitosti. Eh, velmi neprofesionálně magistrát i potažmo Národní muzeum nekomunikuje s provozovateli, nekomunikuje ani záměry, ale hlavně nekomunikuje to, jakým způsobem chce převzít tento prostor. Vzhledem k tomu, že jde o osobní věci, případně investice, tak dal pouze necelých, já nevím, sedm pracovních dní. Teď nevím, kolik je to přesně, vo to nejde, ale velmi krátký čas, aby tento prostor byl vyklizen do 39. Ten dopis byl adresován minulý pátek provozovatelům Novotného lávky, klubu lávky a s [frknutí] informací o termínu do 39. okamžitě vyklidit. bez komunikace, bez termínu předání, bez jaký předpřejímky, bez technických věcí. Možná právě díky vám a díky těmto videím teprve se rozbíhá nějaká komunikace na pozadí těchto videí. Jinak já zopakuju ještě jednu věc a to je, že v těchto prostorech vznikaly slavné pořady. pořad paní Terezy Pergnerové. Čágo bélo šílenci. To je zejména vzkaz pro naše politiky a ty, který se starají o naši kulturu. Vznikal tady pořad Karla Šípa. Horoskopyčiny, slavný pořad Uvolněte se později, uvolněte se, prosím, pana Krauze a nebo taky ořady eh cavem nebo čtyři dohody Jaroslava Ruška. Vy všichni, co jste byli na dohodách, čtyřech dohodách či páté dohodě pana Jaroslava Duška, tak můžete todleto představení navštívit, ale určitě už ne v tuhle chvíli na Novotného lávce, která končí. Stejnej vzkaz je pro lidi, kteří se zajímáte o covidová data. Vy všichni, co jste navštívili tydle akce na Novotného lávce, dejte případně vědět, že toto místo bylo zlikvidováno a má bejt velmi rychle vyklizeno a končí po celých 36 letech. Proč toto říkám? Půjdeme se podívat ven ještě k muzeu, ale říkám to z toho důvodu, že kultovní místo pro pop, rock, music, rap. Probíhaly tady velmi slavné i rapové večírky. klubové akce tady v tom prostoru a je škoda, že bylo takhle rychle zlikvidováno. Proto jsme natočili hod 20 dokument, kdy jsme prošli celou tuto nemovitost, eh sklepení, terasu a připomenuli jsme si velmi krásný tvůrčí příběh, kterj začal vznikat hned po listopadu roku 89. Takže tadle zpráva pro vás občany, aktivní lidi a diváky a přátelé je o tom, že tady brzo najdete celý dokument hodinu a půl o Novotného Lávce, o tom, jak klub Lávka vznikl. Závěrem bych vás zvenku tady chtěl informovat o určité vizi pro národní vlastně muzeum, pro náš naše ministerstvo kultury a to je, že když se něco ničí, když se něco likviduje, když se něco vystěhovává, tak z mého pohledu občana bych si dokázal představit, že existuje konkrétní plán, co se stane s tou expozicí, co se stane s muzeem Antonína Dvořáka, který je likvidováno a má být zrušeno a s muzeem bedřicha smetany. My teďka docházíme k soše bedřicha smetany z toho důvodu, abych aspoň trošku řekl do éteru pozitivní vizi. Tady vidíte zvenku vlastně tu dolní část, to je klub lávka a hned vedle je muzeum bedřicha smetany. Todle muzeum tady vidíte tu můžete navštívit vlastně teďka do konce října nebo poslední týdny pro návštěvu muzea bedřicha smetany. Veškeré informace. Muzeum spadá pod národní muzeum a nemovitost pod magistrát. Ale ruku v ruce úřady postupují ministerstvo, muzeum i magistrát. jednotně nekomunikují a nikdo nedokáže říct, co by tady bylo. Tak za mě malý malý takové zamyšlení, malá vize. Co kdybyste do jedné nemovitosti, této nemovitosti sestěhovali velikány eh naší eh našich tradic, naší identity? A to je František Škroup. Vy teda snaha o zbourání Škroupova, památníku Škroupova domu, sestěhovali byste se expozici Antonína Dvořáka, zanechali byste a zlepšili byste a začli byste podporovat velikány této hudby, které se, kterj to neměl jednoduchý, protože národ se jich v podstatě v každé době chtěl zbavit tak jako nyní. Antonín Dvořák, obrovský kredit v západní Evropě a zejména ve Spojených státech, kdy tady měl mít expozici Smetana. Bedřich Smetana se dokonce učí jeho písně v japonský na japonských školách a když přilítají japonští turisté, nejenom oni, tak míří na prohlídku tohoto muzea. A stejně tak František Škroub, kterj je bohužel pohřbenej v hromadným hrobě v Rotterdamu a vlastní národ se ho de facto tak nějak zbavil. Úžasná kniha. Rotterdamský příběh Františka Škroupa popisuje v detailu to, o čem tady hovoří. Takže vizi vizi doufám, že občané pochopili, ale ne naši služebníci a to jsou ministři, to jsou politici, to jsou úředníci. Oni by totiž mohli osílit muzeum České hudby a naší identity, muzeum těchto velikánů, ušetřit jiné prostory, všechno dát na jedno místo sem. Moderní kultura podporuje tu tradiční ekonomicky to tady totiž víme všechno velmi dobře funguje. Akorát, že ty finance se mizí v nenávratnu. Toto je možná i právě podnět pro našeho premiéra, protože kdyby se podíval na má má má má dá ti dál, na ty tradiční věci, na ty hodnotné věci, na to, jak jsou postavené smlouvy, tak věřím, že je dokonce i náš současný prezident, e, prezident Cashby, ale premiér, e, se začal o to více zajímat. Jestli něco aspoň doufám nezmizí, tak to je socha bedřicha smetany. Ale vy víte, že až tady někdy půjdete se svojí rodinou, se svými přáteli, tak tady nejspíš v dalších letech najdete jenom tuto sochu. Ale přání je jediné, aby stát podporoval to, co je funkční, aby lépe pracoval s našimi národními symboly, identitou a osobnostmi, aby se nezbavoval naší historie, aby podpořil to, co je funkční a ztmelil tydle velikány do jedné nemovitosti, ať je to tato nebo jakákoliv jiná důstojná nemovitost, tak jak ji vidíte tady v blízkosti Pražského hradu, tak aby to bylo důstojné. centru Prahy a našemu národu. My máme i některé materiály, které jsou natočeny vevnitř muzea. Odvysíláme je buď jako důkazy v někdy v budoucnu, daleké budoucnosti, nebo třeba i u soudů a nebo to odvysíláme i v rámci tady reportáží. To ještě zvážím. Děkuju vám všem, co se zajímáte. Děkuju všem, co to berete vážně. že nám jde o tradice. Nenapadlo by mě nikdy, že když jsme vydali stříbrnou medaili věnovanou příběhu a odkazu Františka Škroupa, jenže posledních zhruba 200 kusů, že to otevře nejenom takhle veliký zájem o příběh Františka Škroupa, ale že budu společně s vámi prožívat eh deklasování dalších muzeí, dalších souvislostí. Nepokládám to za náhodu a myslím si, že tím, že se blíží komunální volby, bysme měli mnohem více zabojovat, společně tvořit, protože pravda, jak říkal Jan Antonín Baťa, vyjde na povrch, vychází na povrch, tak jako olej na na znečištěné vodě a už se to prostě nedá zastavit. Navšvte tady muzeum do kavatě otevřené. Vemte sem školy do kavatě je to ještě zpřístupněné. Dejte vědět vašim zastupitelům, že todle se vám nelíbí, ať jsou to labutě, kdy nekonají úředníci. Naopak tady městská policie mlátí lidi. A nebo jsou to muzea, kdy se někdo snaží tady z toho udělat bůh ví co. My budem tu nemovitost dále sledovat. Budem rádi za vaši pomoc, za vaši podporu, spolupráci, aktivní občanství a za jakoukoliv podporu, protože pravda vyjde na povrch jako olej na vodu a nedá se to zastavit. Mějte se krásně. Jednou chvilčky. >> Jan Ámos Komenský. Stříbrná medaile, komunitní mince vyprodána. Kde domov můj, velký symbol našeho národa, otázka i odpověď zároveň posledních 200 kusů, které je dostupných. Ale je tady třetí medaile a možná mnohem důležitá v tom ohledu, že díky příběhu bratru Baťovým, to je příběh spolupráce, příběh bratrství, příběh lásky, příběh podnikavosti, inovace a hlavně globální příběh. Bratři, kteří se měli rádi, ale mluví se bohužel jenom o Tomášovi. Jan Antonín Baťa jakoby byl vyčleněn, vytěsnán, vymazán z našich dějin. Přitom podporoval československý odboj, nakoupil letadla, věnoval obrovské množství č osobního zlata československé vládě a mnoho dalšího, co je prokazatelné. My se totiž hlásíme k jeho příběhu, k jeho vizím, k jeho průmyslovým městům a taky k československému odboji a tomu všemu, co tvořil Jan Antonín Baťa. Chystáme se na dokumentaci, knihy, materiály a další věci, které vám postupně budeme eh představovat. Budem rádi, když pořídíte stříbrnou medaili, podpoříte veškeré aktivity, najdete tady odkaz na pořízení této stříbrné medaile. Moc děkujem za vaši podporu, zájem, podklady, sdílení a případné pořízení jedné mince a nebo třeba i víc mincí. Děkujeme moc. M.