Co bude dál na Blízkém východě? Prognóza Jaroslava Štefce pro Írán a mezinárodní situaci.

Naplnila se vaše predikce, že Američanům budou v Íránu docházet sofistikované zbraňové systémy.

Americký generál žádal více bomb vhodných pro ničení hluboko položených cílů a dronů.

Jak se to bude podle vás vyvíjet dále?

Eh, no ta situace v Íránu je poměrně zajímavá samozřejmě, protože Irán se ukázal jako velmi obtížně rozlousknutelný oříšek.

Eh, původní očekávání bylo, že se zhroutí jako systém, a nastane tam něco jako barevná revoluce.

To se rozhodně nesplnilo a Spojené státy se začínají dostávat, zejména tedy prezident Donald Trump, se začínají dostávat do situace, kterou bych nazval prekérní, protože se nám blíží jednak výročí 250 let Spojených států, kdy Donald Trump prohlásil, že už bude mít vyřešené veškeré problémy.

Jak se zdá, příliš se to nedaří, ale to není to podstatné.

Zásadnější jsou podzimní volby do Senátu, kdy se může právě prezidentu Trumpovi stát, že zůstane tou takzvanou chromou kachnou, pokud se mu nepodaří skutečně něco nabídnout Američanům, aby ho podpořili.

To znamená, aby vlastně republikáni získali tu většinu, kterou on potřebuje pro naplňování svých slibů.

Írán se podle některých analytiků úspěšně ubránil tím, že šel se svými kapacitami z velké míry pod zem, že se zakopal, ať už jde o raketové systémy nebo drony.

Je to tak nebo je to jinak?

Irán především zvolil úplně nečekanou strategii, kdy nejen že se nebránil Spojeným státům jako takovým, nesnažil se jenom nechat do sebe kopat a bombardovat se a podobně, ale zaútočil a připravil si samozřejmě určité kapacity. I přesto, co se stalo na samém počátku toho konfliktu, kdy Izrael naprosto nevybíravým způsobem prakticky vyničil celé vedení Iránu, tak se dokázal dát dohromady.

Ukázalo se, že způsob velení, který zvolily ty iránské gardy, které v současné době tam fungují jako klíčový prvek, oni nefungují jako jedno velení, ale fungují jako určitý organismus, kdy každá část má svoje konkrétní úkoly a hlídá si to, aby jim to fungovalo.

To se ukázalo jako vysoce efektivní. Zároveň se ukázala i velice efektivní strategie, kdy uzavřel nesmlouvavě Hormuský průliv, zaútočil na americké základny, na území těch amerických spojenců, které tam jsou, zemí kolem Perského zálivu.

Eh, celkem efektivně zlikvidoval velké množství radarů a techniky.

Američané přišli až o neuvěřitelné množství letadel a přišli o neuvěřitelné množství například radarů v cenách řádově 1,5 miliardy dolarů a podobně.

Takže oni zvolili taktiku, která se ukázala daleko komplexnější než jenom prostorování Spojeným státům.

Vytvořili situaci, kdy se dotýká ta válka prakticky celého světa, jak Asie, tak Evropy.

Projevuje se nedostatek pohonných hmot, dochází ke zmatkům v obchodních řetězcích a podobně.

My sami to vidíme například i na cenách benzínu a nafty, které jsou u nás běžně dostupné.

Čili Irán si zachoval svoji schopnost vést válku, zvolil efektivní strategii a dokázal vytvořit efekt velmi nečekaný, kdy celá ta válka, kterou Spojené státy spolu s Izraelem rozpoutaly, se obrátila prakticky i proti spojencům Spojených států a Izraele v konečné fázi.

Takže já si myslím, že Irán na tom není tak úplně špatně a navíc to, co si dokázal ukrýt, prakticky nikdo neví a odhaduje se, že nepřišel ani o polovinu své kapacity raket, odpalovacích zařízení protivzdušných systémů a podobně.

Můžete nám vysvětlit, co se z vojenského hlediska děje v Hormuském průlivu?

Je tam opravdu dvojí blokáda od Íránu a od Američanů a má Írán v současné době schopnost průliv kontrolovat?

E, Irán jednoznačně tuto schopnost má, protože ze strany Spojených států a Izraele došlo... oni jednak tam mají jeden zásadní problém.

Je to obrovská logistická vzdálenost, a to jak mezi Izraelem a Iránem, protože oni tam samozřejmě někde nesousedí, tak mezi Spojenými státy a Iránem, což je ještě dál.

Takže ano, Irán má spoustu možností, jak blokovat Hormuský průliv a jak ten průliv skutečně ovládat, protože pokud máte možnost něco zničit v rámci dané oblasti, tak to ovládáte a oni mají možnost zničit několik různých prvků, které tady fungují.

Tím prvním prvkem jsou vlastně veškeré ty překladiště ropy, překladiště zkapalněného plynu a podobně, které jsou v těch zemích kolem zálivu.

To je první věc.

Druhá věc jsou odsolovací systémy.

Když si vezmete, že například v Saudské Arábii je až 80% obyvatel závislých z hlediska pitné vody na odsolovacích systémech, tak zničení těchto systémů je vlastně obrovský logistický zásah, kdy vlastně nejste schopni zajistit zásobování obyvatelstva pitnou vodou.

Další, co tam je, je samozřejmě obrovská flotila malých člunů, eh, dronů, námořních dronů a podobně, které si Irán vlastně zachoval a má je k dispozici. Čili on může zasahovat proti těm lodím, které tam proplouvají.

A to jasně ukázal.

Došlo tam k zásahu a ke zničení několika tankerů, které tam proplouvaly.

A oni jasně řekli: "Zkuste to a uvidíte, co se stane."

Američané se snaží blokovat proplouvání iránských lodí, to znamená lodí, které čerpají naftu z iránských překladišť.

Jenže to se zas tak úplně moc nedaří, protože když zaútočí na čínský tanker, Čína prostě řekne: "Dobře, tak my tam pošlem tanker, zkuste to na něj zaútočit nebo ho zastavit," protože čínské a ruské tankery proplouvají bez problémů, protože Iránci je propouštějí. Oni jim platí v juanech, protože Iránci řekli: "My chceme platit za proplouvání tankerů v juanech."

A řekli: "Dobře, když zaplatí i jiné tankery, tak my to umožníme," ale spousta těch tankerů, které tam jsou, jejich vlády a podobně, odmítají zaplatit v těch juanech.

Takže vzniká nám tady zajímavý problém.

Eh, další věc je možnost, co tam Irán jednoznačně naznačil. Hormuským průlivem vede velké množství optických kabelů, nejen optických, tedy přes které procházejí velmi významné internetové spoje celosvětového charakteru.

Takže pokud by došlo k jejich likvidaci, a tam nemusíte přesekávat ani fyzicky ty kabely.

Tam stačí, když vyřadíte ty posilovače, které zajišťují zesilování signálu, které přes ty kabely jdou, a máte vystaráno.

Takže Irán jednoznačně ovládá ten Hormuský průliv, je schopný ovládat své svým způsobem třeba i ty kabely, které leží na jeho dně.

A ovládá je proto, že skutečně reálně může zničit.

A on skutečně reálně může zničit třeba i hospodářské systémy zemí kolem toho zálivu, sociální systémy.

A oni si to uvědomují.

On to ten Irán svým způsobem i říká.

On říká: "Hele, Američani jednou odejdou, ale my tady jsme už 5 000 let."

Takže takhle nějak to s tím Iránem vypadá.

Ano, on ten průliv skutečně ovládá a jen velmi těžko mu zabránit v tom, co dělá.

Tam by skutečně muselo dojít k totální likvidaci, to znamená k nějakému použití jaderných zbraní nebo k něčemu podobnému ze strany Spojených států nebo Izraela.

Milí diváci, zdravíme vás z redakce Svědomí národa a chceme vás požádat o podporu.

V tuhle chvíli potřebujeme zajistit prostředky na fungování redakce v další části letošního roku, abychom mohli dál dělat to, co s vaší pomocí a podporou děláme už celých pět let.

To je sbírat informace, natáčet rozhovory a klást otázky, které si jiná média nekladou.

Jsme malá redakce novinářů a jezdíme za našimi respondenty po celé České republice. Sami si stříháme, postprodukujeme a každý ten náš rozhovor nás stojí v tomhle malém redakčním týmu dva a půl dne práce.

A děláme to rádi. A máme rádi tu činnost. Je velice zajímavá a moc vám děkujeme, že díky vám ji můžeme dělat.

My to vnímáme jako svého druhu službu veřejnosti. I proto jsou ta naše videa dostupná bez nějakého poplatku všem. A o to víc si vážíme těch, kteří to jako tu službu vnímáte spolu s námi a podporujete nás svými dary.

Mockrát vám za to děkujeme.

>> Děkujem.

Ničení ropných rafinérií a strukturu logistických řetězců vidíme v současných válkách v hojném počtu. Nedoplácí ale na takovou strategii v důsledku všichni, včetně toho útočníka.

No, koneckonců ono to vidíme i u nás, protože cena ropy roste, roste cena benzínu, roste cena nafty. Vlastně ten trh je velmi neklidný a víceméně takové ty náhradní zdroje vlastně nejsou k dispozici zas tak hned, protože není možné úplně jednoznačně obrátit okamžitě toky ropy, vybudovat ropovody nové, vybudovat plynovody. To není vůbec žádná legrace, to jsou záležitosti, které trvají několik let.

A vzhledem k tomu například Asie velmi trpí právě vyřazením toho Hormského průlivu, protože já mám pocit, že až 80 % ropy pro Asii chodí tam tudy. A i v Evropě se to samozřejmě projevuje, protože my se tady tážeme, jak jsme se zbavili ruského plynu a ruské ropy, ale na druhou stranu velmi drazě za to platíme.

A teď například vznikla velmi zajímavá situace třeba konkrétně s Arménií, která se stále více a více tulí k Evropské unii. Domnívá se – jak si polepší – tedy minimálně její vedení, samozřejmě. Ale v reálu to znamená, že Rusko řeklo: „Hele, my dobře, váš problém. Ale my ukončíme ty smlouvy, které máme výhodné, když jste patřili do toho Společenství nezávislých států. Vypovíme vám je a dáme – když chcete do Evropy – budete mít evropské ceny ropy a plynu, které jsou zhruba tři až čtyřikrát vyšší, než to, za co to berou dneska. Některé ceny jsou až desetkrát vyšší."

Takže oni lidé to tam poznají velmi brzy na těch cenách toho, co kupují dneska za pár šupů. A jakmile tohle skončí, tak to budou mít za podstatně větší peníze.

Takže ano, je to složitá situace kolem právě těch surovin souvisejících s energií. A tohle je dneska jeden z klíčových bodů, který sice – dalo by se říci – nahrává Green Dealu, ale on mu ani nenahrává, protože na to, abyste mohli realizovat Green Deal, tak potřebujete velké množství právě těchto energetických surovin.

Ale on spíš nahrává takovému optimálnímu pohledu na využití elektřiny a na to, abychom si začali vážit těch zdrojů, které máme, a vykašlali se třeba na libskou burzu. A snažili se o to, abychom si tu energii tady u nás za levno, abychom s ní nahrazovali právě tu ropu a plyn, když už ji tady máme a vyrábíme ji.

Jak je na tom dnes NATO bez příkras a propagandy? Vše se papírově tváří skvěle, ale jaká je realita? Jsou zde Američané a pak ostatní členské státy, nebo jde o homogenní alianci?

Na to je otázka: jestli něco jako severoatlantická aliance, založená na té takzvané severoatlantické smlouvě, vůbec de jure existuje. Protože ona neplní ten základní článek – jediný závazný – kde se všichni signatáři severoatlantické smlouvy při vstupu do této organizace zavazují plnit veškeré nebo řešit veškeré problémy, spory a všechno, co vás jenom napadne, mírovými prostředky v souladu s Chartou OSN.

Tento základní kánon, jediný závazný – jak říkám – Severoatlantická aliance neplní.

Rozhodně se nejedná o kompaktní hmotu. Nemůžete chtít, aby stejné bezpečnostní zájmy měly země na východě Evropy, ve středu Evropy, na jihu Evropy a na západě Evropy. Každý máme svoje specifické problémy.

Bohužel Severoatlantická aliance nikde nemá definováno, že každý člen aliance je povinen definovat svoji obrannou doktrínu. Protože obranná doktrína vám umožňuje identifikovat hrozby. Ona vám řekne: „Ano, naši zemi konkrétně v tomhle momentě hrozí to, to a to."

Protože tady není jednotný nepřítel. Daleko větším problémem pro západní země jsou dneska imigranti vlastně ze zemí islámských. A naším obrovským problémem jsou dneska imigranti z Ukrajiny. A nejen naším. Je to problém Poláků, je to problém Maďarů, čili všech těch zemí, které jsou tady poblíž Ukrajiny.

Je to náš problém. Bude to problém velký, bezpečnostní. Už dneska se to stává bezpečnostním problémem a s tímhle vším se musíme poprat.

Musí se s tím poprat Španělsko se svými problémy. My se musíme poprat se svými problémy.

Navíc my jsme malá země a problémy – bezpečnostní problémy malých zemí – jsou naprosto odlišné od bezpečnostních problémů zemí jako je třeba Británie, nebo Německo, nebo Polsko.

Takže my nejsme homogenní organizace a vlastně ten takový prapůvodní efekt té obrany tady úplně zanikl.

Protože poslední společná akce Severoatlantické aliance byl útok proti Afghánistánu, kdy jsme vystoupili jednotně jako organizace. Byl aktivován článek číslo pět a došlo vlastně k tomu, že aliance – Spojené státy a později celá aliance – vlastně vstoupily do toho afghánského konfliktu.

Nevidím tady nějaký efekt sjednocující. Sice vystupuje se navenek jednotně, ale podívejte se – teď třeba odmítli Rutému těch 0,25 HDP. Všechny země na to budou dávat na Ukrajinu. Vy se mu vysmáli, řekli, že to je nesmysl a má to svoji logiku.

A Američané jasně řekli: „Pokud se bude válčit, pokud se bude válčit v Evropě, když chcete válčit s Ruskem, válčete si. Ale nás do toho netahejte. My si nenecháme Ameriku kvůli vašim válkám rozbit ruskými jadernými zbraněmi."

Donald Trump si prý brousí zuby i na Kubu. Existuje reálná šance, že tam hvězdy a pruhy vlítnou a přinesou demokracii? Jak by takový konflikt vypadal? Může se opakovat historie?

No, pokud narážíte na Zátoku sviní, tak tam ta historie by se dneska takhle úplně neopakovala.

Ale je to – víte – tady je jeden zásadní problém. Kuba je opravdu ekonomicky na chvíli a vlastně ten obrovský tlak Ameriky – protože tuto situaci jednoznačně způsobily Spojené státy zablokováním veškeré pomocí Kubě, zablokováním dodávek ropy, plynu i zvenčí – kdy oni pohrozili, to tam dneska vypadá velmi podobně jako když byla karibská krize. Protože Američané pohrozili, že budou potápět lodě, které se tam pokusí odvozit třeba ropu. Protože Kuba je závislá, byla závislá na venezuelské ropě a ta se tam teď nedováží.

Takže v Kubě stojí elektrárny a je tam absolutně nedostatek pohonných hmot.

No, je v katastrofálním stavu.

Američané tam mají pořád tu Guantanamskou základnu svojí, takže tam to takhle funguje.

Donald Trump se nechal slyšet, že bude soudit Raúla, vlastně Kastra za podporu nějakých těch struktur, které mají něco společného s drogami.

To je 92letý pán, co si na něm vysoudí.

Ale zase na druhou stranu Trump bude potřebovat jednak k výročí 250 let Spojených států a jednak ještě před volbami do Senátu bude potřebovat nějaký velký úspěch.

A amerikanizace Kuby, to znamená její přeměna na nějaký budoucí showpark nebo něco podobného, tak to by mu přineslo určitě nějaké body.

Jo, Kuba je konečně americká a pila by se Kuba Libre, pila by se i na Kubě samotné.

Takže ano, je to možné.

>> Jaká je vaše prognóza konfliktu v Íránu?

No víte, pokud tam nedojde k něčemu, čemu se říká černá labuť, to znamená k nějaké nenadálé události, může to být provokace pod cizí vlajkou nebo vezměte si, že Izrael jasně řekl, že nedovolí Spojeným státům jednat s Íránem bez něj a řešit ukončení války.

Nevím, jak si to představují.

To už je trošičku taková ta úroveň vyjadřování pana Zelenského, kdy my nedovolíme, aby tady, pokud se k nám budou ty západní státy chovat ošklivě, tak těm Ukrajincům, co tam jsou, by se to nemuselo líbit a dali by vám to znát.

Takže to je takový podobný styl vyjadřování.

Je otázka, nakolik na to bude Donald Trump slyšet, protože zase jeho voliči takového toho ryze náboženského charakteru na to slyšet moc nebudou.

Naopak toho jestřábovějšího spíš ty budou trošku na ně naštvaný, když na to bude kývat, ale viděl bych, že tam dojde postupně ke zklidnění.

Problém je v tom, že Donald Trump nemá moc kam couvnout.

Nechal se natlačit až moc daleko a třeba nechce slyšet na ty nabídky, že by dobře, Irán řekl: „Jo, jo, dobře, tak my ten uran předáme Rusku nebo Číně, nemáme s tím problém, ale nechceme ho dát vám."

A na to Trump nechce kývnout.

On říká: „Dejte ho nám a nebo hotovo."

Nevím, prostě se dostal až moc za hranici těch svých prohlášení, aby z toho jen tak jednoduše vycouval.

A je tam až moc velká koncentrace vojsk amerických.

Teď se tam do toho zamotali Francouzi, kteří si tam dost možná budou taky chtít přihrát svoji polčičku a nevím.

No, doufám, že se to zklidní trochu, protože víc než 67 % Američanů odmítá válku s Íránem.

To je zajímavý a Donald Trump na to bude muset slyšet.

Takže bych viděl spíš takové to pomalé uklidňování ty situace, kdy občas si jeden druhému ještě jednu fláknou, ale začne se to uklidňovat.

A co je podstatné, mění se tam radikálně situace.

Mění se tam zklamání těch takových amerických spojenců a podporovatelů, což byly ty země jako Saudská Arábie, Spojené arabské emiráty, Omán a tak dále, tak oni jsou strašlivě zklamaní tou Amerikou.

A dneska se mluví o vytvoření nějakého vojenského paktu a Irán říká: „My proti tomu nic nemáme, my se klidně přidáme třeba."

Jo, což je zase nesmírně nebezpečné pro Izrael.

A tam ty Abrahámovské dohody, tam to bylo připravené, už měla Saudská Arábie to podepsat a tak dále.

A pak vlastně došlo k tomu útoku Hisbaláhu na Izrael.

Tak to všechno padlo.

Jak to teď bude vypadat dál?

Chtěl bych vědět, ale i Izrael se tam vlastně dostal do hodně bezvýchodné situace.

Drží se to v klinči.

Možná to někdo rozumně odpíská a nějak se to tam zreformuje.

Já věřím, že se ta situace pomalu uklidní.