4.6. 2026 UrsulaGates❗️Čínská evropská unie a koncept federalizace❗️Radek Fiksa 🇪🇺Křest knihy

No tak ty si to, když to zmínil, tak já možná to jako prolnu, protože tady je jedna kniha, která je jich víc, která popisuje IG Farben.

Na vlastně nastavení těch západních korporací, Cens BFS, farmaceutické firmy, IBM jako firmy západní i evropské, které se podílely na holokaustu, když to řeknu prostě, tak to je.

Bylo jich hodně, bylo to Hugo Boss, bylo jich fakt jako desítky.

Samozřejmě ty obchodní zájmy před válkou, při válce obrovské, ještě větší a po válce ty stejné. Kolikrát velmi často i stejná jména.

No a když dám tydle dvě knihy tak jako symbolicky vedle sebe, tak není to teď vlastně jako s jiným úsměvem, s jinou barvou stejné, protože tohle je úplně nová kniha.

Teď já takhle ukážu, ať jsme tady ve třech s paní Uršulou v Den, eh vlastně je to kniha, která vyšla dva dny zpátky, tři dny zpátky.

Hm.

Je to čerstvé.

No, ještě to, ještě to voní tou tiskárnou.

Frederik Baldán a jeho kniha.

No, hele, samozřejmě to asi bude trošku, protože on vlastně, že jo, zmiňuje teda ty vakcíny a tak jako, že jo, to pozadí toho a jak nám objednali deset dávek pro každýho, že jo, vakcíny, která úplně asi nebude úplně jako košer, jak když tady zazníte. Nic, oni, když když nepůjdeme do kauzy jako vyšetřování covidu, tak jednoznačně můžeme říct, že se o ní pořádně nevědělo.

Vlády věřily institucím a nevím, jestli věřili, bylo možná spíš připravované, ale bylo to jako narychlo, řekněme dobré.

A ten CG farm samozřejmě, no tak zase tam stojí za tím určité skupiny lidí. Nedivil bych se, kdyby to byli potomci tady těch, že jo, ono to tak provázané, že člověk ani neví jakoby.

No a stejně jako tomu IG Farben nezáleželo na lidech, no, tak té současné údy taky na nás jako na lidech podle mě vůbec nezáleží. A jestli umřou.

No ježíš, tak my jsme statistika, my jsme jenom číslo, že jo. Jestli to číslo máš tady vytetované nebo máš jako rodné číslo. To si myslím, je mi to úplně jedno. My jsme tak jako číslo, číslo.

Položka, účetní položka.

Přesně tak.

No, přesně tak. A to mimochodem popisuje i ten zmiňovaný dokument BBC, který je z roku 1997 nebo 1998, který popisuje právě ten bankovní systém v ověřených datech, čistě ověřených datech a ukazuje to, jak během druhé světové války byli lidé čistě jenom účetní položka pro nasimulování vlastně těch západních bank.

Jo.

Ale já jdu teda k té knize této a to je, to je jednoznačná kauza. Jednoznačná kauza, že jsi šéfka Evropské komise a ta, co reprezentuje Evropany, vyřizuje kšefty po SMS-kách se svým přítelem a tak dále.

Hm.

Se svým přítelem a tak dále.

Jak, jako, my takovéhle kauz, přátelé, abysme byli férovi, takovéhle kaos máme v naší vlastní zemi jako habaděj. Jediný, kdo se tady tak nějak vyšetřil, byl pan Rád, chudák. Toho bych rád někdy pozval teda na rozhovor, protože to podle mě bylo pár peněz, který nes do nějaké pokladnice politické strany.

A jo, ale prostě víš, co tím chci říct? Nikdy se nic nevyšetřilo. Nikdy nic.

Když byly velké kauzy, tak možná orlické kauzy, kdy skončili lidi v sudech a za vraždy do dneška nedořešené ty 90. a tady ty šílenosti všechny.

Naopak lidi, který zbohatli a dneska jsou oligarchy, tak jsou tady vraždy Mrázka, tady toho, támhle toho, no prostě šílenost, úplnej klondaj, ale mám pocit, jako kdyby se tady ten klondaj, jako kdyby si všichni vzali eh Versáče hadry a Hugo Boss hadry, nový brýle.

Hm.

A vlastně s úsměvem se ta mafie jako přebarvila.

Jo, ale to je pohled do těch Čech, abysme jako neříkali Evropa, Evropa špatně, protože v Čechách je to to stejné.

Jo.

Tak jak ty bys popsal tuhle knížku a všechno, co s tím souvisí.

Ty si tady popsal jako takovéhle kauzičky, takovéhle, víš. Ale toto je asi to se ani do kamery nevejde, jo.

To je velká kauza jako velký, ale zase velké peníze, jo. To v tom našem tady tom chlívečku nebo rybníčku českém, to jsou ano, miliardy v korunách, ale tam to byly miliardy v eurech.

No, co tam rozepisuje?

Eh, on totiž byl autorem této knihy. Je eh vlastně lobista. Byl, oni mu hned, hned jak podal tu žalobu, tak mu samozřejmě sebrali průkaz, takže už lobista není.

Lobista se svým svědomím.

Jo, jo.

Obstavili mu účty i účty jeho pětiletého kluka. Takže samozřejmě mají trošku jiné nástroje, jak mu dát přes prsty.

Samozřejmě se snaží hodně, no. Co popisují, jak to prostě funguje.

Jo, co jednak jak to funguje, celý ten systém, celá ta, řek bych prohnutá Evropská unie a popisuje, co na nás chystají.

No a není to hezké.

Pokud to projde, pokud to projde, tak to není hezké.

Já ti, já ti položím otázku, ale možná teda řeknu důležitou věc. Můžu?

Hm.

46 už to tady zaznělo.

Frederik Baldán přiletí do České republiky, přiletí do Prahy na setkání s vámi, s námi všemi, abysme se bavili právě o těch skrytých zájmech, vo lobismu.

Já bych k tomu přidal i tu snahu o federalizaci, eh, vlivu korporací na řízení Evropské unie.

Eh, COVID to velmi odhalil.

Česká vláda to ví, česká vláda se to účastnila. V podstatě plošné řízení nákupu, které probíhalo nejenom v České republice, ale ve všech zemích napříč stejně jak přes kopírák s asistencí armád a tak dále a tak dále.

Spousta otázek tomu, o kterých se můžeme do budoucna bavit, ale eh pozvánku najdete na webu, včetně registrace akce, která tady bude v samostatné pozvánce Frederik Baldán v České republice.

Eh, pojďme trochu ale rozebrat toho, co říkáš, že odkrývá za plánem, o čemu se věnuje v té knize.

No, tak hodně tam zmiňuje Rockefellery, paradoxně Gates nadaci a další tady ty firmy, které zase, že jo, no, tak spolupracují s Čínou, že nám tady chcou třeba zavádět takový ten sociální kreditový systém, který už v Číně funguje.

To znamená digitalizace, sociální jakoby přes digitální. Počkej, to je, to je podle mě novodobá totalita.

To je ještě horší.

Nedávno běžel docela dobrý dokument na ČTčku právě o tom sociálním kreditu v Číně a já jsem říkal, to je fakt dobře vymyšlené jako pro ně, ne pro nás, ale pro ně.

Na ČT to běžel?

No?

To bylo na ČTčku, možná tak půl roku zpátky. Určitě bych to někde dohledal, ale to bylo fakt dobré.

To byl čínský sociální kredit.

To máš jak, když. Ono to je chytré, to se nad tím zamyslíš.

My tady všichni stahujeme do mobilu takové ty aplikace, když jdeš nakupovat a sbíráš ty body, rozumíš?

Pakže, no, ale je to tak, je to tak, nesbíráš ty body nebo ty. A to to v té v Číně už to takhle mají.

Akorát, že vlastně tam říkají, ty když půjdeš, tak jak máš někam na nákup, že všude jsou ty kamery, tak budeš sbírat ty body, víš, ty kredit, protože oni o tobě všechno vědí.

A pak tam byla právě rodina, která se snažila jít mimo kamery, rozumíš?

Akorát nejdeš půl hodiny, jdeš dvě hodiny, jako jo, rozumíš?

A teď já nevím, plníš to, co oni chtějí, tak dostaneš kredity, pak dostaneš maso.

No nebo budeš chtít letět, no, tak dostaneš OK, to můžeš, protože splnil. Nesplnils, nepoletíš.

No, tole udělali, to nemusíme chodit do Číny, tole udělali Kanaďanům.

Jo, to je proto, že se tam bouřelo obrovské množství lidí, nehledě na to, jaké měly předtím politické preference, protože jakmile nebyli očkovaní v covidu, tak nesměli si koupit letenku.

A to jsme zhlíželi, že to je ta nejdemokratičtější ekonomika, ale byl tam pokus o absolutní fašizaci a vlastně jakoby otestování tuhle situace nebo co?

Tak Trudeau, že jo.

No, tak co bys chtěl?

Jo, táta byl taky ministerskej předseda, že jo, zrovna v době, kdy tam jako docela, eh, nechci říct likvidovali, ale vlastně krádli ty děti těm indiánům, že jo, a chtěli vlastně, že jo, přerušit tu kulturní linku, posílali do těch ústavů tam, že jo.

No, takže mě to jako nepřekvapuje Kanada, ne, řekl bych, není úplně jako vzor demokracie, no.

Hm.

Akorát se o tom nemluví, že jo, jako jo, zase se o tom nemluví.

Hele, to, co změňuješ, OK, ale ta Čína, ta je o pár levelů jako ve všem – v elektroautech, ve všem, už dávno, dávno před náma.

A on tam právě popisuje, jak ten Gates lítá do tý Číny a spolupracuje s tou čínskou komunistickou stranou pod rouškou různých, já nevím, termínů. Se to snaží samozřejmě i k nám tady prodávat, že jo. Třeba právě svoboda, že jo, svobodnej výzkum.

Já jsem viděl, já jsem měl ty reklamy u nás věžá byly, že podporujou svobodnej výzkum, víš, ta reklama Evropská unie.

No tak si pak vzpomeneš, jak doktor Frank, že jo, nebo Volgan Vodár. Vždyť byli tady všichni, že jo, když s tím jsme se bavili, že jo, to teďka těsně před vysíláním. To si přečtěte.

Zvu vás ke čtení.

Já jsem musel takhle naklonil do kamery, přátelé. Todle vám chci říct.

Velmi mě to potěšilo, že si všimlo našeho vysílání novinky.cz a jejich nějaká součást stránky a jmenuje se to myslím, že médium. Je to pod novinkama.

Mimochodem novinky spolužila firma, která je postavená na vlastně archivu rudého práva, kontaktech rudého práva a tak dále. To není, že je chci zdehonestovat. To je velmi zajímavej příběh, který se ke mně dostal. Je to úžasné, musím říct, že přesně tenhleten charakter těch novinek má významného partnera, se kterým bych se rád někdy setkal s tím pánem, který vlastně udržel ten know rudého práva, založil novinky.cz a později se spojil se Seznamem.

Určitě je spousta lepších odborníků, než jsem já, ale rád to někdy rozeberu a chci vás pozvat ke čtení článku, který napsal pan Cemper o inovaci republiky a do titulku dal mé jméno. Je to tři dny starý článek.

Moc vám za to, pane Cimpr, děkuju. Rád to okomentuju.

Všechno, co tam píšete, je pravda, ale ty zásadní věci, které jsou nejvíc zajímavé právě z období covidu, tak ty jste určitě musel při vašem fact-checkingu najít a ty jste je tam nedal.

Jo, takže to je, jen chci říct tak jako k těm médiím, víš, jak s tím pracujou a tak dále, no.

Takže ke čtení toho článku srdečně zvu, protože to má působit dostatečně a nejvíc jim vadějí teda tydle noviny, jo.

Nejvíc vadějí tydle noviny, které včera byly i Bentu Posutovi předány.

No.

Za mě tyhlety média by byly první, které by s nima kolaborovali, když tady vznikly.

Promiň. A víš co? Víš, proč mi to přišlo na mysli? To mě bavilo nejvíc.

Já jsem si ten článek přečet. Samozřejmě to mrzí, že to takhle jako likvidačně používají média. To je jenom, aby likvidovali, olepkovali moji osobu a tak dále.

Jo.

A v podstatě bych řekl, že se hodně chytl pan Cemper do těch z vlastních pastí, které si tam vytvořil, a rád si o tom s ním klidně popovídám takhle naživo.

Ale víš, co tam říká? Volgodár, proto jsem o tom začal mluvit.

Jo, jo.

Volgodár a jakmile pan panumpelík si stěžuje, že Volgan Vodár rozvirl.

Pan Wang Vodár je jeden z osobností, který si tak vážím. Hluboce se před ním klaním. Je to absolutní hrdina celé Evropy a Evropské unie.

Je to člověk, který má i uměleckej talent, píše knížky, hudebník, prostě miluje Střední Evropu, zajímá se o věci. Ten člověk má charakter, prostě charakter.

A místo toho teda ty víš, ty znáš to pozadí trochu, česká alternativa ta udělala, když ten člověk neexistuje.

No a českej mainstream, pan Cemper, ten píše tady svoje jako prostě, že to nebyl ani článek, že jo. To prostě byla jako soustava nějakejch informací.

Velmi mě překvapila i opatrnost, jo, že tě někdo chce zdehonestovat a je vlastně takhle opatrnej.

No tak pane Cempre, jestli se to k vám dostane, tak vás srdečně zvu na rozhovor naživo, odpovím na jakoukoliv otázku. Můžem si rozebrat tu vaši analýzu, můžem se o čemkoliv bavit, ale zásadní informace tam nemáte.

No, já si stejně myslím, že nepřijde.

No, oni podle mě nejsou takoví, to jsou ty bojovníci z těch od těch klávesnic, jo. Ty podle mě face to face si myslím, že zas tak tvrdí nejsou.

Ale od médií zpátky jako ke knihám, i když ono to všechno spolu souvisí, protože když vydáš někdy knihu, tak vydavatelství to nechtěj třeba vydat nebo nechtěj o tom média informovat.

Hak, víš jakože se o tom taky bavíme mimo kamery nedávno, ale jsem ti třeba dal vědět o tuhle knihu, tak bych udělám z toho obecnou otázku, protože díky novinám se k nám dostává spousta historických knih, velmi vzácných dokumentů, který tady není o nějakým jitření nějakejch strachů a jitření nějakejch nenávistí. To vůbec ne.

Proboha, ale o tom, že je to zajímavé vědět o našich předcích.

Třeba tady pan Cher, že jo, kniha, která je i v digitální podobě.

Jak ty koukáš na to, že je tolik knih, jen to, co řešíme spolu, které vlastně čekají na svoje znovuvydání nebo dokonce na svoje první vydání a tak dál?

No, je to zvláštní, no. Že v demokracii, viď? Řekl by, že tady může vycházet ledasco.

No nevím, proč jako z čeho mají strach.

Ono to asi moc nesedí.

Pane, sama ta historie není černobílá, že jo. Tak někdo má asi strach, že se někdo něco dozví o někom, něco, že třeba nebylo tak, jak bylo, nebo tak, jak nám to prezentujou média.

Já se tomu divím. Já říkám, no to možná. I ono se asi vracíme zpátky možná k tomu, když tady vycházely knížky za totáče, viď, jako pod pultem, jako jo. Tady zas snad se vrátíme do takový doby, jo?

Máme naštěstí lepší, lepší technologické podmínky, že můžeme tisknout, jako jo, že to nám jako nebrání, ne? Svobodu máme, ale je to těžko průchodné a kdyby nebylo aktivních lidí, diváků tady, tady té platformy, jiných platforem, tak se to k lidem nedostává.

Ale jako proč to vůbec netuším, proč, proč to nechcou, jako jo, jak jsme tady byli, že jo, tady o těch knížkách, ty zámky plné nacistů, to, že to někdo odmítl, to se vůbec divím.

Ale asi tam budou nějaké informace, které se někomu jako nehodí nebo nelíbí, nevím.

Z těch knih a to mi tak nějak nahrál z těch knih, které řešíme, a sám víš, co mám na mysli, protože toho je možná tak 10, 15, 20, možná knih, které jsou na spadnutí, že jo, a nový.

Co ty pokládáš jako nejzásadnější, že by bylo důležité jako vydat teďka a bavit se o tom?

Tak mně se líbí ten Petr, viď? Toto jsem považoval za docela důležité.

Korneska, když se to zase řeší všemi těmi informacemi, že zachraňoval ty děti, viď, jakoby, že to podle mě je nejdůležitější asi.

Jo, pak určitě ta historie je důležitá, jo, možná i tady toho pana Nikho ty knížky, to bude určitě taky zajímavé, jo.

To mi podle mě taky důležité, hlavně ty informace, jo, nebo víš, když jsme udělali třeba toho Kačanovského, víte, to samé jako, jo, to jsou taky informace.

Mně se líbí, že oni to mají všichni dobře ozdrojované, viď, takže se to těžko napadá.

Samozřejmě se zase nebo označuje se to, a máš možná právě proto je důležité, aby to vycházelo, protože když někdo nechce, aby něco vycházelo, tak [smích] to je možná jeden z důvodů nebo jeden z těch apelů, proč to zrovna vydat, jako že jo, si myslím.

No, jo, řekls to moc hezky.

Já bych možná doplnil jednu knihu ještě a to je příběh pana Čestmíra Hofhanzla, protože když jsem tady zmínil tak provokativně ty kauzy z 90. let.

Pak jako poslanec hned po roce 89 varoval a psal si dokonce deník, že budeme mít prezidenty, jaké si zasloužíme.

A teď tam v těch odborných statích píše přesně, co se děje.

Pak tam píše, jak nebude stačit fungování mafie zákulisní, že ta mafie si začne financovat politiky, a to taky nebude stačit, tak přímo se začne zakládat vlastně vlastní politické strany, samozřejmě s vystrčenými lidmi, ale to jsou přímo staré texty.

Eh, no úplně neuvěřitelná reflexe našeho národa od roku 89 do roku letošního, jo.

[smích] Kdy se lidi probudí, aby vůbec byla ochota víc se o tomhle bavit v mainstreamu, to nevím, no.

Jestli se probudí, no.

Čestmír Hofhanzl a jeho kniha.

Hm.

Víš, ono k těm dětem, jo, já trošku teďka odskočím, jo, ale když vidíš, teďka jede elektromobilita, solární panely, a když vlastně vidíš, že to je všechno díky jen nějaké dětské otrokké práci třeba v Africe, jak je, nebo máme tady mraky oblečení, že jo, tak zas dětská otrokká práce v Bangladéši nebo v Číně, jak je.

A teď vidí, že to všichni zase to bagaují.

Tady to nakoušl od toho, jak jsme... ne, to byl jak se jmenoval ten, vypadalo to, jméno, teď rudolba správa, z pekla ne, utekl jsem si, jo, jo, že vlastně říkal, že na to nikdo nereagoval. Tak já jsem třeba narazil na knížku právě na tu dětskou práci v Africe a nejen elektromobilita, ale samozřejmě káva, kakao. Víte tom, mluví se o tom a děje se něco a neděje se nic.

Tady je jedna úžasná kniha, kterou mi pan Cemper [smích] přivedla paní Táňa Fiserová, když jsem to, v mnohém pro mě velmi inspirativní dáma, málokdy o ní mluvím veřejně, ale když si pan Cemper začal, tak občas ji zmíním.

E, ta mi právě dala knihu "Bez loga" a už mě to začalo bavit, že se to jmenovalo "No logo", jo, bez loga.

A teď já už jsem to měl ve svým. Mně jako nevadí občas, že jo, mít značkové věci nebo kvalitní věci, ale snažím se koukat na české firmy a na původ těch věcí a baví mě i nějak ta móda a tak dále, jo, ale eh nikdy jsem nechtěl nosit velká loga, jo, možná tak "Just do it" teďka je dobré, [smích] ale prostě nemám rád věci s logem. A tak už ta kniha mě přitáhla a celá je o tom, ty korporace, ta zkaženost světa, ta povrchnost, dětská práce a tak dále a tak dále.

A to je úplně báječná kniha.

Mimochodem Naomi Klein pak napsala ještě knihu "Šoková doktrína".

Mhm.

No, tak to samozřejmě mimo chápání dnešního mainstreamu, ale když si člověk... protože jsem ty knihy četl už před, už je to delší doba, tak jenom vidím, jak ta šoková doktrína, ten soft power, technologie moci, což je oficiální věda, soft power, jak to vlastně přituhuje a to je vlastně i tato kniha, jo, že vlastně vytvoří se mediálně válka, hm, aby se prodala veřejnosti.

Hm.

A následně se vyobchoduje přes ty zbraně v ten živý konflikt.

Jo.

No vidíš to.

Teď můžu hodit musel k tomu Baldánovi, že jo, k té Bruselè.

Očkování dětí.

Odborníci říkají naprostý nesmysl.

Proč?

Vždyť děti mají imunitu, že děti nepotřebují prostě očkovat na všechno možné. Už vůbec ne.

Přesně tak.

No, nic, přes to tak se dělalo, protože těmhle lidem nezáleží ani na černovských dětech, na nějjakých asijských dětech, no, na židovských dětech samozřejmě vůbec.

No a dneska ani na našich, ani na těch evropských dětech už jim nezáleží, protože všechno přináší zisk.

Všem oni to fakticky... a to píše i ten o tom Rockefellerovi, to píšej vlastně ten Powell.

Oni to dokážou všechno převést na zisk.

Hm.

Hele, ale to je takové povídání, přátelé, a to jsem rád, protože vždycky se vidíme v takové rychlosti a podobně bysme se bavili třeba i teďka bez kamery.

Ale víš, co si teď vzpomínám, Radku?

E, řekl jsem to párkrát i ve vysílání, že jo, jak jsme tady měli pana Gočeho, Peter Goče, že jo, blízký přítel, mimochodem, e, současného vlastně Kennedyho mladšího, Roberta Kennedyho mladšího a Petr Goče a to je jak je to signifikantní, jak je to symbolické.

Zapli jsme kameru naživo a on vůbec jsem neplánoval nějakou historii, nějaký historický exkurz tady do IG Farben.

Vůbec jsem se ho na to nechtěl ptát na tyto věci.

Já jsem rovnou chtěl jít k věci současného matrixu, současného nastavení, že lidský život je jenom číslo a byznys a jedeme peníze, peníze, peníze, peníze a víc.

Tak a on začal ten rozhovor, přátelé, ve stylu, jak jsem ho přivítal, ani jsem nepoložil otázku, myslím, a on říká: "Jsem rád, že jsem v národě, kterej ukázal ve velké totalitě největší odvahu ze všech evropských zemí, nebo jednu z největších odvah evropských zemí, v národě, kterej zabil Heydricha, že by skvělý odboj a že si to měli byste uvědomit, že jo."

No a když to člověk slyší od člověka, kterej přiletí na pár hodin ze zahraničí, hned po rozhovoru pro Inovační republiku tak ihned odlítal pryč po tom setkání, tak vám si znova uvědomíte, jak moc jsou důležité některé souvislosti, které nejsou prezentovány dodnes mladé generaci.

No.

No, protože on tam zmiňoval, že u nich v Dánsku to takhle silné nebylo, že jo, jakoby, no, že ty lidi se víc podřídili tomu diktátu, že jo, jakoby, jo, tenkrát, no, než to u nás, ne?

Čiže jsou takoví, no, umí se zepřít, ale zrovna dneska to tedy [smích] jenom část.

Řekl bych, že se zase se ukázalo to, co tady asi už zmiňovalo, že spousta lidí je schopná kolaborovat nebo spolupracovat i s nepřítelem.

Spolupracovat... na, slovo kolaborace je velmi silné.

Jo, samozřejmě se to nabízí, ale jednoznačně vidíme, že tady máme tradici zvacích dopisů a já to řeknu, tady je hospodka vedle nás, takže takové to lidově řečeno "vlezení do prdelectví".

Hm.

Jo, bohužel, když to pak ale dělají ústavní činitelé, tak to je jako špatné, no, špatný proces.

My si probereme tuhle knihu ještě i v samostatném povídání 46 přímo s autorem.

Velmi důležité setkání i v pohledu na tu federalizaci Evropy.

Eh, tak se tě na to zeptám, protože ty jsi vydal i máš plno věcí, ti prochází rukama. Jak ty koukáš na tu denacifikaci, kterou víme, že neproběhla?

Hm.

Že vlastně plno lidí splynulo s korporacemi, s politikami, neměli moc pokoru, začali tahat za nitky různými směry, jako kdybychom teďka sklízeli to, co bylo zase to tehdy.

Eh, jak vidíš tenhle svět, abychom trošku chýlili k tématu německého Landsmanschaftu?

Hm.

>> Viz brožura, brožura policie ČR vydaná, že na ten Landsmannschaft se historicky nalepovalo to největší hnědé. Oni říkají o nás, že jsme něco.

Přitom policie ještě pár let zpátky to měla na úrovni trestného činu, aby ten Landsmannschaft měl veřejné akce.

Jo.

>> No, já jsem třeba hele, do nedávna jsem nevěděl právě na to možná dobře, že takovéhle akce jsou. Že jsem se dozvěděl, že vlastně ta denacifikace, že já jsem si myslel, že to bylo širší. Já jsem nevěděl, že to až tak málo lidí, jo. Nebo že to bylo jen tak na oko, ale že pak se ty lidi vrátí, že je vyhodili, řekněme, ale pak se zase vrátili do těch státních služeb. To jsem třeba vůbec neviděl, že to proběhlo v tak malé míře.

No, samozřejmě tady zmiňoval někdo, že prezidenta, že jenom předchůdce prezidenta v jeho funkci v NATO byl Hitlerův generál, že jo.

No, tak samozřejmě to všechno nás asi ovlivňuje, prorostlo to a ovlivňuje to.

No, tak samozřejmě to má nějaký vliv.

Jak mi řekl jeden pražský právník, zdravím, prostě těm Němcům se musíš postavit pořádně. Prostě musíš stanovit jasné hranice. Jak to neuděláš, oni tě prostě sežerou.

>> Nazdar. Tak potřeba být tvrdý.

No teda, tak asi jednoznačná odpověď.

>> Já tady mezitím, co tě poslouchám, tak hledám jeden článek, protože se hodně hovoří o Norimberských procesech. Je o tom teďka nový film. Mimochodem je velmi důležitých posledních pár minut toho filmu.

>> Až uvidíte ten nový mainstreamový film o Norimberských procesech a celej ten příběh hlavního hrdiny, kterej je neuvěřitelný, ten příběh je skvělý, >> ale těch posledních pět, tři minuty toho filmu byla to hlavní věc, co jsem si z toho odnesl, protože jsem si zadal jenom jeho jméno, toho člověka, co tam sedí u stolu, a najednou na vás vypadne opět Wikipedia základní fakta. Základní fakta.

A zjistíte, že tady byly další procesy, které byly obchodní. Já tady teď nemůžu najít bohužel ten název, který si nepamatuju.

>> No, a byly to vlastně procesy, které se tvořily. Norimberg byl ten velký, mediální a taky důležitý, a pak byl ten, kterej ty nacisty jako buď vyvázal, že se omluvili a šup, pojďte do firmy a jedeme dál.

>> Nebo teda někoho zavřeli, protože nechtěl spolupracovat, protože v podstatě se doznal.

Jo, takže ty, co doznali, tak no, prostě smutný, smutný, smutný. Ten film doporučuju to, co je v kinech. Mladým lidem doporučte jim to Norimberský proces, nebo jmenuje se to jenom Norimberg, myslím.

>> Jo, já jsem to viděl, ale nevím, jak se to jmenuje.

>> Poslední otázka, Radku, a to je ještě znovu si ověřit ten dotaz. Jsou doony německého Landsmanschaftu založeny nacisty, nacistické plány na federalizaci Evropy v jejich stanovách z roku 1949? Dnes plný výstaviště Paneuropa. Já jsem z toho viděl samozřejmě podklady.

Eh, zdravím moc teda, Security, přátelé. Security.

Eh, chci říct, že teda tam bylo plno našich přátel, plno přátel, a jsou, věřím, že i mezi váma. A myslím, že ten dialog je právě v tom, že nebudete nikomu zakazovat, kam kdo má přijít či nemá přijít, ale dialog je o tom, že se o tom v klidu bavíme, že prostě s federalizací a skrytými zájmy někoho, kdo to prosazuje, ne jakoby se na tom neshodujeme. Tak to je jenom vzkaz na výstaviště teď.

>> Ale jak ty vidíš ty snahy o federalizaci?

>> No hele, byli tady, budou tady. Ty Němci to mají fakt v krvi. Nebo jak jsem tady říkal to Drachna Hoston, že prostě jejich cílem je, samozřejmě i podle těch knížek, co jsem teďko překládal, získat nová území a levnou pracovní sílu. A protože ty Němci nemají ty kolonie v Africe, nemají ty kolonie v Asii, tak my jsme pro ně jako jediný možný, jediný možný řešení. A to v něm zůstane. A je na nás, jestli řekneme ne. Rozumíš?

Jo, že jo. >> Je ne, já ti, já s tebou souhlasím, ale víš, víš proč se usmívám? Ale tu kolonii už dávno jsme [smích] >> No, samozřejmě, jako samozřejmě po roce 1989 samozřejmě jsme se jako stali, že jo, ale jo.

A teď jedou dál. Možná by chtěli fakt možná i tu Ukrajinu už víceméně taky jako si rozparcelovali. To si myslím, že už je dávno rozhodnutý, že jo, nejspíš.

Jo. Možná by chtěli i dál, jakoby jo. Ty Němci, protože to je tam, mají to v tý krvi. Je to tam dlouho, dlouhodobě ten ten, že jo, ten ten proces jakoby.

Ty jo, ty >> jo, ale jak todle říct lidem? Mainstreamů a jenom teda už nechci prodlužovat náš rozhovor, ale věr si, že Němec udělá chybu. Je o tom úžasná písnička skupiny Ramstein, která prostě ukazuje Deutschland.

Jo >> jo, jo >> Deutschland.

To si pusťte. To je tam, je vlastně všechno vidět v tý písni Deutschland.

>> A teďka jako občas si ze sebe udělaj srandu tady přes Ramstein.

>> Hm.

Občas teda jako se omluví a teďka si obecně, teď mluvím fakt obecně si Němec myslí, že teď jako už páchá skutečně to dobro, jo, protože oni o tom zase jsou asi, oni dokážou přesvědčit sami sebe, že no, to to bylo špatně a ten nacionalismus, teď musíme teda těmito prostředky. Ale pozor, zase zbrojení, >> hm, >> zase federalizace a zase snaha o jednu vládu, o jeden rozpočet Evropy.

Jo.

>> Hm.

No, tak zase, no, tak to už jsme tady kdysi dávno se báli o knížce o Bilderbergu, že jo, jak napsal, jak se jmenuje z toho Španělska, to je to nejdůležitější. A už tehdy on tam vlastně zmiňoval jeden svět s. Jedna měna, kreditový systém. Budeš zlobit, no, tak ti vypnem ti peníze. To je ideál, přece. Tak to se líp ovládá, ne? Takhle, když budeme rozdrobeni, tak podívej se, my jsme se podmanili, že jo, za toho protektorátu, že jo. Poláci byli trošku zloví, že jo, když na to přijde. To oni nechcou. Oni potřebují poslušné lidi, přece.

>> Hm.

>> Líp ovladatelné lidi.

Pak to přináší ten byznys právě, a nějaká demokracie, tak to samozřejmě taková slova, jak to říkáš, že jsou taková slovíčka jako líbivá, nějaké jako programy. Ale myslím, že jo, to je ten Green svět s. Já bych to úplně zjednodušil. Jeden svět s.

Redku, moc děkuju za všechnu tvoji činnost, za to, co připravuješ. Připravujeme celou řadu knih: Zámky plné nacistů, Neurotovo tajemství. Vyšla tato kniha Čtyřiačtyřicet. Pokřtíme tu českou verzi. Křest v Praze 46 odpoledne. Pozvánku najdete na webu. Eh, ve speciálních zprávách tady potom samozřejmě další informace. Budeme rádi, když tam budeme diskutovat s panem Baldánem, což je vlastně autor knihy, kterej přiletí čistě tady na to setkání. Samozřejmě zveme i další mediální platformy. Eh, všechno to, co tvoříme, je otevřené. Open source.

Můžete si vlastně vzít ať už signál, informace a tak dále.

Kdyby měl někdo zájem z novinářů o zaslání této knihy, tak se ozvěte případně i na ten kontaktní telefon, který se týká distribuce novin a novinářům rádi tu knihu pošleme, samozřejmě jakožto novinářský výtisk.

Takže novinářský výtisk té kauzy Pfizergate a nebo Uršulina brána a připravujeme teda i dotisk knihy Přemysla Petra – Příběh českého sýra Winstona.

Ale padla tady i kniha, kterou jsem teda musím, musím říct – ech – neznal jsem ji, a to je: Ech, Hitler v nás.

E, dohledám si to, přečtu si to, rádi otiskneme třeba část v novinách.

Ech, takže mám pocit, že tady vypadávají další nápady, který, který v rámci edice Inovace republiky se objeví tady ve vysílání, v rozhovorech, ve vydání a v novinách.