2026-07-29 - Studio Berlín - Jan Skalický - bezpečnostní analytik - Extremismus a další témata

[hudba] [hudba] [hudba] Vážení a milí posluchači, pěkný a příjemný dobrý večer vám přeji ze studia Berlín Svobodného rádia.

Mým dnešním hostem bude bezpečnostní analytik pan Skalický, který mi právě volá.

Tak chviličku vydržte.

Ano, pane Skalický.

Nejsem v vysílání a já vidím, že jste zmáčkl to modré tlačítko Enter Studio.

Jo, já si vás hned hodím na plochu.

Ještě ne.

Mělo by vás to normálně pustit ke mně do studia, tak jako vždycky.

Hm.

[hudba] [hudba] [hudba] [hudba] [hudba] [hudba]

Dostal jsem slibům svým a překročil řeku.

Vzhledem na náš stín je mi až v stesku.

Kolik jsi zanechal za námi zlobit?

Žait slovy.

[hudba]

Anděl mi upadnul sám do záhuby.

Sám do záhuby.

Prosím za anděla.

Onová křídla, nová křídla padlého anděla.

Co mě tu hlídal?

Co tě tu hlídal?

V tu svatou neděli ve chrámu Božím.

Ve chrámu Božím.

Modlím se anděli, ať pekle neschořím.

Ať pekle nespěchám.

[hudba] [hudba]

Ať spěchám, ať pekle nesřím.

[hudba]

Ať spěcháš.

[hudba] [hudba] [hudba] [hudba] [hudba] [zpěv] [hudba]

Vydávám předběžné rozhodnutí, že na mě nebude spolehnutí.

Jestli jsi proti, tak dej to k soudu.

Jsem totiž kámoškou všech těch dudes.

S jedním jsem chodila do školičky a s druhým plácala bábovičky.

Třetí mě miloval, čtvrtý měl pech, že jsem ho viděla na záletech.

Pozítří například rozhodnu se, že se chci obnažit v autobuse.

Pasažéři budou v úžasu, jenže mám předběžné rozhodnutí.

Jestli si myslíš, že nejsem OK, tak na mě nezírej, jinam koukej.

Chodím si obutá, neobutá.

Jsem k tomu předběžně rozhodnutá.

Jsem k tomu předběžně rozhodnutá.

[hudba]

[hudba]

Potom se rozhodnu lidi mlátit, pak zase v hospodě nezaplatit, že jsem je okradla a jsem krutá.

Jsem jenom předběžně rozhodnutá.

Neplatit daně, jezdit bez helmy.

[hudba]

Zezadu vypustit všechny šelmy.

Všechno mi prochází bez mrknutí.

[hudba]

Mám na to předběžné rozhodnutí.

Ústavou rozhodl ústavní soud.

Dali mi kazajku, nejde se hnout.

Zůstala jsem jako opařená.

[hudba]

Jak rychle mi byla opatřená.

Vydávám předběžné rozhodnutí.

[hudba]

Vážení a milí posluchači, já se moc omlouvám, ale nepodařilo se mi navázat s panem Skalickým spojení. Já jsem se s ním domluvil, že bych to zkusil ještě přes ten systém tady od Microsoftu, ale mně to zase nejde nainstalovat do notebooku, takže já předám vysílání.

A máme ho tady.

Tak vydržte.

Ne, ne, máte povedlo se.

Vydržte.

Pane, pane Skalický, pane Skalický.

Tak povedlo se.

Já se strašně omlouvám, ale prostě ty dnešní technické problémy byly pro mě dost jako oříšek.

Jo, ty technické problémy prostě teďkon to nějak nevím proč, ale s tím internetem má spousta lidí problémy v té České republice. Tam je to takové nějaké divoké s tím internetem. Nevím, co se tam děje. Každopádně mně tady běží nějaká instalace těch Teamů, protože jestli je to update nebo co, tak ještě vydržte vy chviličku teďkon. Já to musím jenom teďkon tady natvrdo ukončit.

Tak je to ukončené a já myslím, že můžeme se pustit do dnešního povídání.

Já se omlouvám i našim posluchačům za ten nepodařený začátek, ale nevadí.

Tak mým dnešním hostem je tedy bezpečnostní analytik, expert pan Skalický.

Pane Skalický, vítejte tedy ve vysílání.

Pěkný dobrý večer.

Pěkný dobrý večer vám i posluchačům a ještě jednou se omlouvám za to špatné připojení.

Nevadí, nic se neděje.

My teďkon přejdeme k našim tématům.

Já bych začal, jestli dovolíte, tématem událostí, která se stala v Německu 25. Tam jaksi extrémista, islamistický, opět najel automobilem do lidí, a to při příležitosti těch duhových oslav Christopher Street Day. Při tomto útoku zemřela, aspoň to, co říkají média, jedna žena z Polska, 29 dalších lidí bylo zraněno. Doteďka jsou někteří lidé stále ve velmi špatném stavu. Německá média uvádějí, že podezřelým byl 21letý německý občan Abdul B., který byl již dříve znám bezpečnostním složkám kvůli islamistické radikalizaci. V minulosti se měl pokusit připojit k nějaké teroristické organizaci, přímo Islámskému státu v Sýrii, a byl odsouzen za přípravu závažného násilného činu. Zůstal na svobodě s podmíněným trestem a byl zařazen do deradikalizačního programu. Podle německých médií jej bezpečnostní orgány hodnotily jako vysoce rizikovou osobu. Dále vyšetřovatelé nalezli video, ve kterém se maskovaný muž, tedy on, právě hlásil k IS. Spolkové státní zastupitelství se domnívá, že na záznamu je právě tedy on. Při pokusu o jeho zatčení v berlínské čtvrti Špandau měl zaútočit tento člověk na policisty nožem a ti ho zastřelili.

A já mám kolem toho velmi mnoho dotazů, protože ten případ odkrývá selhání na mnoha stranách.

Tak zaprvé, já se chci zeptat, pokud byl ten člověk opět znám bezpečnostním složkám, že je silně rizikový, a pokud dokonce byl odsouzen a dostal jen podmíněný trest, o čem svědčí stav justice a bezpečnostních složek v rámci fungování státu.

Takhle, ono to má ten problém více rovin.

Hlavní rovina je, že těchto jedinců, kteří mají odlišné vnímání světa, je v Evropě příliš mnoho. To znamená, že ty bezpečnostní síly nejsou schopny věnovat každému tomu jedinci správnou pozornost, protože pochopitelně ta jejich pozornost se dělí. A jestliže přijmete v zemi milion, dva miliony lidí s odlišným hodnotovým chápáním světa, tak samozřejmě mezi nimi bude určité procento, kteří budou prosazovat své odlišné vnímání světa násilně. A pochopitelně, pakliže nebude velmi tvrdá justice – to znamená velmi tvrdé, dlouholeté tresty – tak samozřejmě bude ta společnost tím trpět, ať už to budou znásilňované ženy, nebo to bude rabování obchodů, ohrožování loupeží, nebo to budou přímo tyto teroristické aktivity, kterou nám předvedl ten pán. Takže je to o množství.

Už někdy v roce 2014, 2015 tady, když ještě BIS byla řekněme trochu českou zpravodajskou službou, tak vím, že ti důstojníci tenkrát velmi varovali nově zvolené poslance právě před tím, aby nepřipustili za žádnou cenu nárůst počtu těch hodnotově odlišně smýšlejících jedinců v této České republice s tím, že to prostě nezvládnou. A to je deset let stará historie, když ještě prostě to uvažování bylo trochu rozumnější.

Říkali prostě ne, je ve chvíli, kdy bude těch lidí víc, nejsme schopni to řešit, policie to nebude schopná řešit, a samozřejmě dojde tady k těm jevům, kterým dochází ve Francii, v Británii, v Německu.

Takže je to o tom, že pochopitelně ve chvíli, kdy máte takového jedince, tak potřebujete několik důstojníků nebo policistů nebo zpravodajců, kteří budou takového člověka monitorovat a kteří nějakým způsobem budou mít možnost, ale ne právě jim to povede, proti tomu člověku zasáhnout v případě, že bude chtít něco spáchat.

My jsme tady měli nikoli teroristu, ale psychopata, který vraždil na filozofické fakultě. A zase ten zásah se policii České republiky ne úplně povedl. Mohlo být těch obětí daleko míň, ale samozřejmě hlídání takového člověka je vždycky velmi nákladné, velmi problematické a ne vždy zvladatelné.

Pane Skalický, jaký, kolik lidí dokáže jedna zpravodajská nebo policejní služba nebo policejní jednotka skutečně sledovat 24 hodin, pokud vědí, že je takto vysoce rizikový? A teď myslím u nás v České republice.

Eh, ten problém u tohoto pachatele byl samozřejmě ten, že to byl Němec. To znamená, nebylo ho kam vyhostit. Byl to syn přestěhovalců s islámskými kořeny. To znamená, že tady těžko radit. Prostě jste ho neměli pustit do země, neměli jste pustit jeho rodiče do země. Tam se asi jedná o sekundární efekt té migrace.

A samozřejmě ve chvíli, kdy se podaří tohoto člověka odsoudit k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, tak ho hlídá ta daná vězeňská služba. Dejme tomu, že na 20 vězňů může být jeden člověk ve službě a samozřejmě se musejí střídat v nějakých rozumných intervalech, tak aby ten provoz věznice byl bezpečný.

Pokud se tento člověk pohybuje na svobodě, tak to není o tom, že by jeden důstojník nebo policista mohl hlídat několik těchto osob, ale naopak. Několik policistů by potřebovalo hlídat jednoho tohoto člověka, protože pochopitelně ten policista musí jíst, musí spát, musí mít osobní volno, musí na záchod. To znamená, že není možné, aby neustále nějakým způsobem ho doprovázela jedna osoba. Musí se ty lidi střídat.

Samozřejmě musí to sledování mít nějakou určitou úroveň, aby ten pachatel nevěděl, že je sledován nebo že je sledován třeba na každém kroku. V daném případě třeba tohoto jedince sledovala skrytá bezpečnostní kamera spolkové policie. Nicméně ta kamera byla vyhodnocována jednou. Takže ve chvíli, kdy ten člověk šel páchat tu svojí trestnou činnost, tak ti policisté se o tom samozřejmě dozvěděli se zpožděním.

Tady jedinou možností je samozřejmě ta čínská cesta. To znamená kamera každých 10 metrů nebo sada kamer každých 10 metrů, všechny vybaveny umělou inteligencí. To znamená všechny budou vyhodnocovat pohyb daného člověka, budou nějakým způsobem přiřazovat jeho jednání té osobě, předpovídat, co ten člověk bude dělat. Ale pochopitelně je to naprostá ztráta svobod a daleko jednodušší je samozřejmě si tady řešit vlastní darebáky a nepouštět sem cizí darebáky.

Takže to je samozřejmě asi ta cesta, kterou bychom tady měli chtít. Je to čínská cesta, kdy skutečně ten jedinec je po opuštění svého bydliště, a někdy ani to ne, sledován na každém kroku. To je samozřejmě to, co potom Eurochunta touží a dělá pro to všechno, ale my bychom to měli pokud možno odříct.

Další dotaz k tomuto tématu. Já se vás chci zeptat, jestli zákony nejsou jaksi příliš měkké nebo omezené právě při zacházení s lidmi, kteří otevřeně podporují právě různé teroristické skupiny, myšlenky, hnutí a podobně.

No, tady je jiný problém. Tady je problém, že hlavně fungování justice v Evropě, těch soudních systémů, směřuje pokud možno k nejhorší nebo nejhlubší poškození té naší společnosti. To znamená, opět je potřeba tu společnost rozeštvat, což se těm justiačním a policejním orgánům daří tou formou, že neoprávněně zvýhodňují některé pachatele na úkor jiných osob, kteří ani třeba pachateli nejsou.

To znamená, my máme souzené lidi v politických procesech za to, že něco řeknou, což celkem asi nikoho na životě neohrozí a nikdo nevykrvácí. Nikdo nepřijde o život za to, že někdo něco řekl, názor, který se nelíbí a nemusí být ani pravdivý.

A na druhou stranu prostě tyto velmi závažné zločince, velmi nebezpečné zločince ten systém nechává běhat, protože jim poskytuje neoprávněnou výhodu, která velmi dobře štěpí tu společnost a vyvolává v té společnosti nenávist, nevraživost. To je rozkladný prvek a domnívám se, že tento efekt je používán cíleně a záměrně k tomu, aby ta společnost byla poškozená, aby byla rozleptána.

Takže říkám, nejlépe rozeštvete společnost tím, že někomu poskytnete neoprávněnou výhodu a ostatním to řeknete. To znamená, někomu dáte sociální dávky, někoho propustíte poté, co brutálně znásilní dívku. Jiného podmíněně odsoudíte za to, že připravuje nějakou vraždu.

Koneckonců není to tak dlouho. Tuším v 27. v Mnichově došlo k zatčení 15letého chlapce za to, že připravoval teroristický bombový útok na synagogu. To znamená evidentní antisemitismus.

Jsou tam diskuze, jestli to připravoval a nepřipravoval, a obhájce a něco všechno. Prostě bude z toho kolem spousta ciráků a rozhodně nebude potrestán tak, jako kdyby někdo s nějakým extrémně fašistickým nebo národně socialistickým smýšlením měl nějaký protižidovský antisemitický projev, třeba jenom verbální. Tak by rozhodně byl potrestán více než tento terorista, byť 15letý, který skutečně ty Židy chtěl vraždit.

Já teď bych ještě chtěl jednu souvislost k tomu v rychlosti říct. Den předtím, než se to stalo, tak německá veřejnoprávní televize ZDF plus a například zpravodajská televize NTV chodili po tomto CSD průvodu, protože trval tentokrát dva dny, a dělali obrovské reportáže o tom, jak největším nebezpečím pro LGBT lidi jsou pravicoví extrémisté.

A druhý den se stal ten incident jaksi islámisticky motivovaný. Já se vás chci zeptat, já bych chtěl, abyste na to reagovali.

Eh, propaganda samozřejmě i z tohoto islámského teroristu udělá pravicoaktivistů extrémistů. Byť samozřejmě to ani s pravicí, ani s extrémismem nemá nic společného. Upozorňování na nejrůznější zvrácenosti, nechutnosti nebo deviace ve společnosti. To v tom nevidím.

Já samozřejmě zastávám názor, nebo všichni bychom měli zastávat názor, že každý má mít tu orientaci, jakou má, že nikdo nemá právo mu do toho mluvit, nikdo nemá právo ho nějakým způsobem pro to znevažovat nebo zlehčovat.

Na druhou stranu, sexuální preference patří do soukromí a není důvod se jimi chlubit. Jako normální člověk také prostě nechodí do průvodu a nenosí transparent s tím, s kolika dívkami se sexuálně setkal. To prostě patří k normálnímu životu, že některé věci veřejně manifestují a jiné nikoliv.

Takže ani to, že je někdo sexuálně odlišný, nepatří na veřejnou manifestaci.

A je to zase ta podpora, která je tomu víceméně ze strany toho establishmentu těch loutkových garnitur poskytována, tak je zase jenom o tom, co jsem říkal.

To znamená štěpit společnost.

Tady někomu, kdo je sexuálně odlišný, dáme nějakou podporu, dáme mu nějaké prachy a řekneme to všem ostatním.

A tím vyvoláme nenávist.

To znamená, tím vyvoláme nevraživost té majority sexuální proti těm minoritám, protože ty mají neoprávněnou výhodu.

Ty dostaly prachy na to, aby něco někde ukazovali, což navíc pro řadu lidí je popuzující, neslušné, zvrácené a tak dále.

Já si říkám, jsou to věci, do kterých je každému houby.

Ve chvíli, kdy někdo provozuje nějaké sexuální praktiky, když nezneužívá přitom děti, nezneužívá přitom nějaké osoby mentálně postižené.

To znamená, není to o tom, že tam dochází k nějakému ubližování někomu, ale ta činnost je víceméně dobrovolným rozhodnutím těch lidí, kteří se jich zúčastní, a jsou-li jich dva nebo více, tak jde toho každému houby.

Ale na druhou stranu, říkám, není normální to manifestovat v nějakém průvodu s nějakými vlaječkami, nějakým vyvoláváním čeho.

>> Hm.

>> No, tyto akce měly v minulosti nějakého trošku předchůdce.

Existoval Love Parade, který byl sice deklarován jako hudební festival, ale už na těch akcích Love Parade se tyto sexuální minority viděly, jak nějakým způsobem exhibovat a prostě tam chodili jedinci, kteří si nechali nastrkávat pera, že jo.

Ale to dopadlo špatně.

Tenkrát, tuším v roce 2010 v Loveparadu, kde ušlapali asi 20 lidí a 600 lidí bylo zraněno.

>> Že.

>> Mhm.

>> Love Parade fungovala od roku 89 do roku 2010, to skončilo a oddělilo se to víceméně skutečně už jenom do manifestací těch sexuálních minorit právě v podobě vzpomínky na to jakési domělé nebo skutečné — to nevím — potlačování jejich práv a vzpomínka na ten den.

>> Mhm.

>> Takže tak.

Eh, jestli tomu teda správně rozumím, tak i to nadřazování — já budu mluvit všeobecně — systému nebo systémem například těch LGBT skupin a těch fundamentalistických islamistických skupin, tak je to živná půda pro to, aby se nakonec ty skupiny střetly nějakým způsobem a došlo tam k takovému maléru.

Dá se to i tak vyložit?

>> Vypadl jste?

>> Aha, a teď už... vypadl jste. Živná půda, aby se skupiny střetly, a více jsem neslyšel.

Mohu poprosit ještě jednou otázku?

>> No, pokud systém nadřazuje skupiny lidí — LGBT na jedné straně, islamisty na druhé straně — není to živná půda proto, aby se tyto skupiny mezi sebou střetly, když jsou naprosto nekompatibilní?

>> Eh, no, nejen slyší je tam samozřejmě oni jsou nekompatibilní, ale oni by spolu mohli koexistovat, pokud by ta společnost jaksi zachovávala pravidla rovných povinností a rovných práv.

>> Ale to se neděje.

>> Eh, vzpomeníme na Spojené státy ještě za vlády demokratů, to bylo před zvolením Donalda Trumpa, tak tam byla ta takzvaná pozitivní diskriminace, což je nic jiného než rasismus a diskriminace.

To znamená, že ve chvíli, kdy bylo třeba výběrové řízení na nějaké místo ve státní správě, tak byl preferován Černoch před Bělochem nebo Indián před Bělochem, byť měl daleko nižší schopnosti.

To znamená, došlo tam k diskriminaci na základě barvy pleti.

A opět toto nemá jiný cíl, než vyvolat nenávist mezi těmi skupinami obyvatelstva.

Ve chvíli, kdy by prostě to výběrové řízení skutečně pouze podle schopností toho člověka, tak pochopitelně ta nevraživost by se negenerovala.

Ale eh co si má říci bílý absolvent Harvardu, který nedostane místo před podprůměrným černochem, protože toto místo dostal, protože byl černý?

No tak, no, pochopitelně je to totéž, co se kritizovalo za dob nejrůznějších koloniálních režimů, kde prostě Bílý Sáhyb bral všechno a ten domorodý Ind nebo Pakistánec, pochopitelně, přestože byl kvalitativně třeba lepší v těch schopnostech, tak měl smůlu.

Tak to máme znova a je to. Tenkrát to vedlo k těm střetům, které vedly k dekolonizaci, k vyhlášení nezávislosti Indie, Pakistánu a tak dále.

No a teď to povede právě k tomu rozvratu té společnosti tím, že pochopitelně v demokratických zemích — tady v Evropě je to nejčastěji násilí páchané na ženách — muži ne bílé barvy pleti.

>> Hm.

>> A to tolerování toho násilí, to znamená to, co se děje třeba ve Švédsku, to, co se děje částečně v Německu, to, co se děje v Dánsku — to znamená to, co každej den prostě čteme — co se stalo se znásilňovacími pakistánskými gangy chráněnými státem ve Velké Británii.

To znamená, z Velké Británie se stala nějaká šílená rozvojová země, nějaký polopakistán, který ani nerespektuje tu pakistánskou kulturu.

On nerespektuje už žádnou.

Takže eh je to o tom, že to je cílené, že to je skutečně úmyslně dělané proto, aby ta společnost nebyla jednotná, aby se rozvrátila, aby ty skupiny se mezi sebou nenáviděly.

Pochopitelně ve chvíli, kdy budu britský otec a bude mi znásilňována dcera nějakým podobným gangem, no tak pochopitelně se budu radikalizovat.

To jako to asi každý normální otec by se radikalizoval, že jo.

Takže a je to o tom, aby se radikalizoval.

Je to o tom, aby ta nenávist se nějakým způsobem rostla, až něco přeroste.

My nevíme, v co.

>> Mhm.

>> Pane Skalický, můj další dotaz se opět týká jaksi evropského práva, protože díky Schengenu tady máme volný pohyb osob.

A já se vás chci zeptat, jakou odpovědnost potom mají soudci, kteří takto nebezpečného člověka ponechají na svobodě.

No a ten si potom může samozřejmě svobodně pohybovat po celé Evropské unii.

>> Eh, bohužel žádnou.

>> No, ještě jsem nežil, že by soudce byl nějakým způsobem za toto jednání postižen.

Eh, oni se schovávají za to, že mají volnost svého rozhodování, že nemohou být nějakým způsobem postiženi za svoje rozhodnutí.

Dokonce někteří soudci si myslí, že nesmí být ani kritizováni za svá rozhodnutí, což se, myslím si, že se hluboce mýlí, že prostě kritika rozhodnutí soudu je ve normální civilizované společnosti možná.

>> Hm.

>> Takže prakticky nic se neděje.

Nezažil jsem, že by soudce byl třeba odvolán.

Byl odvolán soudce za prokazatelnou korupci u nás, ale nebyl odvolán soudce za šílená rozhodnutí.

Koneckonců máme soudce, kteří celkem bezoskřešně odsuzují v politických procesech a nic se neděje.

Jo, to je prostě ta společnost mlčí, ta společnost.

Zatím se jedná o jednotlivce, takže to nějakým způsobem přechází.

Eh, máme třeba šílený rozsudek na SPD, že jo.

Máme rozsudek proti Tomiu Okamuorovi, protože má poslaneckou imunitu, ale eh prostě plagát, který zobrazil realitu, která potom byla mnohokrát ověřena ve vzdělávacích prostředcích v nejrůznějších formách a podobách, naposledy v Irsku, že jo, jsme si o tom povídali, a soudce prostě nic.

No.

Nic se mu nestane.

Nikdo mu prostě řekne, že nemůže soudit, protože na to nemá.

Jo, nic se neděje.

Pane Skalický, jak si tedy lze vysvětlit, že tento člověk, ačkoliv dostal podmínku, tak mu například nebyla udělena povinnost nosit takový ten bezpečnostní náramek?

Vždyť pro toho soudce to přeci nemůže být žádný problém něco takového nařídit.

Eh, je otázka, jestli bezpečnostní náramek by něco ovlivnil. Ten spáchání toho trestného činu, ať vraždy, pokusu o vraždu, je poměrně — poměrně jaksi z hlediska časové náročnosti — eh krátkodobá věc.

To znamená, ve chvíli, kdy budu mít na sobě náramek a rozhodnu se, že někoho zabiju, protože prostě do něj najedu autem nebo do něj vrazím nějaký předmět, nůž, šavli, cokoliv, tak ten bezpečnostní náramek mi v tom nezabrání.

To by skutečně za mnou musel stát policista — [odkašlání] — musel by být ve střehu a musel by být připraven v daném okamžiku, kdy eh se rozhodnu spáchat ten trestní čin, zasáhnout. To je — to je velký problém, eh obránce, protože je to pachatel, kdo eh rozhoduje o tom, kdy, za jakých okolností a zda vůbec ten trestní čin spáchá.

Ve chvíli, kdy ty okolnosti jsou pro ně nepříznivé, tak se rozhodne, že ten trestní čin... Tak pan Skalický nám vypadl. Vypadlo, vypadl asi jo, už jsem... dobrý, už jste zpátky.

Už jste zpátky.

Už jsem se objevil. Omlouvám se, s tím internetem jsou skutečně velký problémy.

Takže je to skutečně o tom, že ten pachatel rozhoduje, kdy ten trestní čin spáchá a k tomu někoho zabít nepotřebujete, nepotřebujete dlouhou dobu. To znamená, ve chvíli, kdy budete mít na sobě ten náramek nebo budu mít na sobě ten náramek a rozhodnu se, že spáchám tento trestní čin, tak mě na ně nemá šance nikdo zastavit.

Hm.

Pane Skalický, proč útočníci takovýchto teroristických útoků používají automobily? Proč zrovna automobily?

Je to dostupný, umí to ovládat. Eh, koneckonců i z toho vyšetřování toho českého vraha, velmi známého z poslední doby, tak ten zvažoval právě, že kdyby se nedostal ke střelné zbrani, tak by eh vraždil třeba právě automobilem nákladním nebo něčím podobným.

Měli jsme tedy vraždící ženu, která vraždila automobilem. E takže je to — je to věc běžné denní potřeby. Máte to prostě, stojí vám to před domem. Eh, váží to v současné době od tuny do dvou, to znamená proti tomu lidskému tělu, které je velmi křehké, je to velmi účinná zbraň.

Samozřejmě nedá se útočit na vybraný cíl, na vybranou oběť, ale samozřejmě k tomu teroristickému aktu — to znamená, že je mi jedno, na koho zaútočím, je mi jedno, kdo zemře. Hlavně, že někdo zemře. Tak tak je to — tak je to prostě poměrně eh poměrně efektivní.

Eh a zase místo toho, abychom se věnovali tomu, kdo v Evropě je, tak děláme kolem vánočních trhů prostě ohrádky z balvanů a z nějakých bariér a retardérů, což víceméně de facto — my ty zákazníky, ty Evropany, [odkašlání] místní obyvatele, kteří na tom vánočním trhu nakupují, tak my de facto strčíme do těchto klícek místo toho, abychom do klícek stlačili ty, kteří ohrožují, popřípadě teda z Evropy vykopli.

Ano.

Eh, jak by na podobnou situaci podle vás reagovaly eh naše bezpečnostní složky, pokud by se něco takového stalo u nás?

My máme štěstí, že eh těchto eh těchto gaunerů nebo těchto těchto šílenců, teroristů, nazvíme to jak chceme, eh tady máme výrazně méně.

Eh, máme samozřejmě tu smůlu, že máme Schengenský prostor. To znamená, ve chvíli, kdy třeba se tady bude konat nějaká pro ně zajímavá akce, kde usoudí, že by chtěli nějakým způsobem se prezentovat.

Pochopitelně víme, že islám a sexuální menšiny jsou prostě jako poměrně ve velkém střetu. A samozřejmě — jako to, co nefunguje, co není podle Aláha, tak jako se musí nějakým způsobem vyhubit, což tady ten jedinec to předvedl.

Takže kdyby tady chtěli nějakým způsobem zasahnout, tak pochopitelně zasahnou ti ze zahraničí, kteří mohou přejít prakticky volně hranici a nejsme schopni nějakým způsobem je příliš monitorovat.

Ale ty eh ty jedince, které máme tady a kteří se třeba shromažďují v nějakých mešitách a podobných věcích, [odkašlání] tak bych řekl, že jako v současné době jsou poměrně eh poměrně dobře podchyceni a ty nejradikálnější jaksi jsou dobře sledováni.

To znamená, pravděpodobnost, že tato akce se stane u nás eh jaksi s domácím pachatelem, je nesmírně nižší, než to, že se to stane ve Francii, v Německu nebo v Británii.

Ale samozřejmě to riziko, že se to stane eh jaksi díky pachateli, který sem přijde přes Schengen, no, tak to tady pochopitelně je. Ale zase jsou to ty akce v České republice poměrně malé.

Eh, je tady český jazyk, který je pro řadu těch jedinců obtížný. To znamená, než si to přeloží, než si to — než si to přeberou, o co vlastně jde, tak se k tomu nějakým způsobem nedostanou.

Takže myslím si, že to riziko je u nás výrazně nižší. Neznamená to, že se to nemůže stát a samozřejmě — neznamená to, že nemáme mezi sebou psychopaty, eh, kteří touží po tom, aby někoho zabili.

Že jo, to pochopitelně mezi náma tací lidé jsou.

A to je zase věcí eh nějakého odborného — odborného dozoru z pohledu psychiatrie. To znamená, eh to, co — kdo může běhat venku sám a kdo už nebude moci [odkašlání] běhat venku, o to musí — o to musí rozhodovat lékaři.

Eh svého času nějakým způsobem to tady bylo poměrně přísné. To bylo hodnoceno jako porušování jakýchsi práv duševně nemocných lidí, ale pochopitelně eh s tím, jak nějaké ty případy těch duševně nemocných eh jaksi nedopadly dobře, tak eh řekl bych, že se to nějakým způsobem eh normalizuje.

Nicméně, taky ta psychiatrická PVPč má svoje nedostatky u nás. To jsme na tom Kozákovi taky taky viděli.

Hm hm.

Pane Skalický, dá se nějakým způsobem popsat, do jaké míry spolupracují české služby třeba právě s těmi německými nebo s německými bezpečnostními orgány, zejména tedy v otázce eh řekněme takového terorismu?

Ve chvíli, kdy sem půjde tato osoba, která je eh jaksi předmětem sledování ve Spolkové republice Německo, tak se domnívám, že eh nějaké echo naše služby dostanou, ale rozhodně to nebude na té úrovni a v té kvalitě, když jde třeba o nějaké ovlivňování voleb nebo o eh nějaký eh nějaký zásah do politických svobod a práv, což jsme viděli třeba na případu toho pana Petra Bystroně.

To znamená, tam jsou daleko bytější, daleko rychlejší, daleko důslednější, ale věřím, že v případě, kdyby tenhlecten jedinec třeba chtěl zavítat na nějakou tady slavnost nějakých sexuálních minorit, tak by asi se o tom eh o tom eh jaksi ty naši orgány dozvěděly.

V případě ovšem, kdyby to ty Němci eh při tom sledování — kamera jednou za den — zaregistrovali sami, jo? To znamená, kdyby ty Němci o tom věděli.

Ale říkám, ve chvíli, kdy jde — když jde o SPD, AFD a tak dále, tak ta spolupráce je samozřejmě diametrálně o několik řádů jinde.

Mhm.

Já teďka trošku odbočím, nevím, jestli jste to zaregistrovali, ale teď v Německu jsou zase zemské volby v různých spolkových zemích a zcela demokraticky nejsou připouštěni kandidáti AFD právě například na posty ministrů předsedů nebo premiérů těch spolkových zemí a podobně.

Přitom zákon samozřejmě umožňuje takové řekněme nepřipuštění, ale ono se to spíš děje až po volbách.

Po volbách, když se skutečně něco prokáže, jo?

Nyní se to děje před volbami.

Takže to je jenom pro doplnění to, o čem vy teď hovoříte.

A já mám poslední dotaz ještě k tomu útoku v tom Berlíně.

Já se vás chci zeptat, kdo nese nejvyšší zodpovědnost za to, že se vůbec takovéto útoky dějí?

Tak je to vytvoření radikálního islámu. Radikální islám se vytvářel v Afghánistánu. Generovala se tam Al-Káida a byla to zástupná válka Spojených států proti Sovětskému svazu, kdy za afgánské životy byli vražděni sověští vojáci. A která víceméně měla za cíl ta válka v Afghánistánu vyčerpat ekonomické zdroje Sovětského svazu, což nakonec vedlo k rozpadu Sovětského svazu.

Takže tam se začal tvořit radikální islám.

Dále radikální islám se vytvářel tím vytvořením toho Islámského státu. Základ těch příslušníků Islámského státu vznikal v Iráku po zničení těch basistického režimu Saddáma Husajna.

Připomínám opět rozhovor mezi April Glaspí, což byla velvyslankyně Spojených států, která hovořila tenkrát jménem ministra zahraničí Bakera se Saddámem Husajinem a říkala, že zájmy Spojených států tady nemáme, jestli chcete Kuvajt.