2026-06-16 - Studio Kladno - MUDr. Vladimír Zlínský: O nebezpečí větrných elektráren

[hudba]

Dobrý večer, vážení a milí posluchači. Ze studia Kladno Svobodného rádia. Se vám hlásí Soňa Zigmundová a vedle mne sedí Martin Dukát.

>> Hezký večer, vážení posluchači.

>> Pěkný večer vám přejeme.

Dnešním hostem Svobodného rádia studia Kladno je pan doktor Zlínský ze Zlína. Pana doktora znáte. Dělali jsme s ním rozhovor, bylo to v čase před volbami do parlamentu, kdy tady u nás pan doktor Zlínský vystupoval. Dneska ho uslyšíte, protože pan doktor Zlínský se velice zajímá o dopady větrných elektráren na životní prostředí, na zdraví lidí a všechno s tím souvisí — také samozřejmě dopady na krajinu, protože když je těch větrníků moc, tak to zničí tu krajinu.

>> Ano, ano. Tohle všechno probereme.

Já volám pana doktora, jestli nás slyší. Pane doktore, slyšíte nás?

>> Ano. Dobrý den, výborně vás slyším a zdravím vás a zdravím posluchačky a posluchače.

>> Takže my vás vítáme v dnešním vysílání. Jsme rádi, že s námi strávíte čas a s našimi posluchači, s celou rodinou Svobodného rádia strávíte dnešní večer. Budeme se věnovat Green Dealu a v podstatě také dopadům Green Dealu na zelenou energii.

Tady se hodně mluví o akceleračních zónách, které mají urychlit stavbu větrných elektráren. Schválení akceleračních zón je vlastně vymezení určitých území v České republice, kde se zjednodušuje a zrychluje povolovací proces určitých druhů staveb. A tyto stavby jsou právě ty větrníky nebo solární elektrárny.

Skupině stavebníků a vlastníků nemovitostí je státem vytvořena velice výhodná situace, ale bohužel ty stavby mohou trvale a často nevratně zatěžovat a nebo také poškodit krajinu a území. V podstatě tyto stavby tím, že jsou takto jednodušší, mohou růst, jak se říká, jako houby po dešti.

Samozřejmě, že na těchto stavbách, vzhledem k tomu, že se jedná o dotační záležitost, participují skupiny investorů, kterým z toho poplynou určitě velké peníze.

Jaké jsou dopady, pane doktore, na zdraví lidí? Protože ono se o tom málo píše, nebo raději se o tom nepíše o těch negativních dopadech na lidský organismus, na přírodu, na krajinu a tak dále. Vy se tím hodně zabýváte. My jsme se setkali ve sněmovně na přednášce, na semináři, kde jste vystupoval a kde jste právě mluvil o dopadech těchto větrných elektráren na lidské zdraví a na krajinu. Tak já vám dám slovo.

>> Děkuji. Já jsem teda hlavně mluvil o dopadech na lidské zdraví a o dopadech infrazvuku. Ano, protože ten infrazvuk je něco, co sice v našem prostředí se vyskytuje, ale to je přirozený infrazvuk, na který je náš organismus lidsky zvyklý.

Ten infrazvuk vzniká při přirozených procesech, které se vyskytují v přírodě, jako je třeba působení větru, nebo při činnosti oceánu, když vlny naráží na pobřeží, a to je zajímavé — o tom ještě budu mluvit, doufám, že to rozvedu — při zemětřesení, nebo při nějakém proudění vzduchu v atmosféře, při bouřkách. Takže to se nějak moc neřešilo, protože my ten infrazvuk nejsme schopni vnímat vědomě. Sice máme na to receptory — to znamená orgány, které zaznamenávají ty vlivy infrazvuku na lidské zdraví — ale prostě nejde to přes mozkovou kůru, nejde to do mozkové kůry, která vlastně zprostředkovává to, že něco si uvědomujeme. Vnímáme to v podstatě jenom podvědomě, běhají ty signály na té podvědomé úrovni a maximálně se dostanou do těch emočních center.

Takže to je ten infrazvuk, ale není to jenom otázka infrazvuku. Ta problematika je daleko širší, ale já bych se ještě trochu představil. Já jsem původním povoláním otorhinolaryngolog — takže je to to hrozné slovo latinské, ale znamená to lékař ušní, krční. Zabýval jsem se poruchami sluchového aparátu, který vlastně vnímá zvuk.

Takže co si o zvuku vím, o té akustice, to jsem si tady oprášil, protože ta akustika je poměrně složitá věda a to, co budu tady vyprávět, je hodně těžké k pochopení. Já to říkám dopředu, protože mě upozorňuje spoustu lidí, že mnohdy vyprávím nebo jim to sděluji složitě a že tomu nerozumí.

Tak já bych vás chtěl předem upozornit na to, že kdybych použil nějaké moc odborné slovo, tak mě klidně skočte do mého výkladu a zeptejte se mě, co to znamená. Pokusím se buď přeložit do češtiny, nebo nějak vysvětlit, pokud by byl problém to přeložit.

Tím, jak jsem vlastně ten otorhinolaryngolog, a objevila se tato problematika, viděl jsem ty dvě znesvářené skupiny — ty zastánce těch větrníků. Já jsem samozřejmě zastáncem Green Dealu — předeslal jsem, že jsem byl původně poslanec za SPD — a prostě neúspěšně jsem obhajoval v podzimních volbách své poslanecké místo. Sice se mi podařilo skočit z osmého místa na druhé, ale bohužel z našeho kraje se dostal jen jeden poslanec.

Takže jsem v současné době krajský zastupitel a právě tam jsem se k tomu dostal — sám jsem si k tomu přičichl — protože se to tam dostalo na pořad jednání, protože i lidé se začali občané o to zajímat, chodili tam s příspěvky a s dotazy. Tak jsem se, jak jsem předeslal, tomu začal věnovat — hlavně infrazvuku. Ale je to i otázka zvuku, protože ty elektrárny neprodukují jen infrazvuk, produkují zvuk.

A abychom si vysvětlili, jaký je rozdíl mezi zvukem a infrazvukem: zvuk je vlastně nějaké mechanické vlnění v pružném prostředí, kdy se šíří. Já to zkusím vysvětlit, aby si to posluchači dokázali představit. Když hodíte kámen do vody, tak se od něho šíří vlny na povrchu, na hladině. Tu vlnu, která se šíří od zdroje — což je nějaké periodicky se pohybující těleso — tak se šíří jako takové vlnky, kdy je tam prostě taková vlna — má buď vrchol, nebo má údolí. Ten vrchol je vlastně zobrazením zvýšeného tlaku, který se šíří od zdroje prostorem pryč, a ten propad je vlastně sníženým místem tlaku.

Takže je to vlastně jakési vlnovité šíření změny tlaku v pružném prostředí a prostoru. Zní to složitě, ale představte si to jako tu vlnku — sinusoidu na hladině.

Takže teď si představte, že my máme sluchový orgán, který je vyladěný na to, na určité zvuky, kterými se dorozumíváme, a ty zvuky jsou v nějakém frekvenčním rozmezí.

To znamená, každá ta vlna, kterou jsem vám tady popsal, má ten vrchol, má to údolí, kmitá s nějakou rychlostí a ono to kmitá poměrně rychle.

To znamená, my vnímáme zvuk v ohromném rozsahu od 20 Hz do 20 000 Hz.

A vlastně ta frekvence nám udává počet kmitů za sekundu.

Takže my jsme schopní vnímat od 20 kmitů za sekundu až po 20 000 kmitů za sekundu.

Takže vidíte, že je to vlastně neuvěřitelně rychlé kmitání.

A samozřejmě zatím existují zvuky, které kmitají rychleji než 20 000 Hz.

To je takzvaný ultrazvuk.

To jsou zvuky, které používají například netopíři, když loví motýly, nebo se používají v lékařském vyšetření. A to, co se nachází pod 20 Hz, to je takzvaný infrazvuk.

No a jak jsem řekl, ten infrazvuk se buď vyskytuje přirozeně, nebo nepřirozeně. Vzniká při činnosti některých strojů a jedním z těch strojů je větrná elektrárna.

A ta větrná elektrárna produkuje ten infrazvuk mnoha mechanismy. Je to vlastně takový poměrně složitý aparát, který jednak ten zvuk produkuje, jednak ho zesiluje a jednak ho šíří do prostoru.

A nešíří ho jenom do prostoru do vzduchu, ale šíří ho i do podloží.

Tak já se to pokusím vysvětlit, jestli můžu.

>> Ano, určitě.

>> Vznik vzniká to tak, že vlastně ta vrtule má tři listy a otáčí se nějakou rychlostí. Ty obrovské větrné elektrárny, které jsou vysoké, dejme tomu, 230 až 250 m, tak u nich se ta vrtule otočí jednou za 8 až 10 sekund.

A vlastně jelikož to má tři listy, tak zhruba každé 3 sekundy projde jeden list kolem nosného sloupu.

V momentu, když projde ten list kolem nosného sloupu větrné elektrárny, tak se tam stlačí vzduch. A v momentu, jak odchází od sloupu, tak se tam vytvoří oblast nízkého tlaku a začne tam vířit chaotický vzduch.

A to vlastně vyvolá tu vlnu, která závisí na tom, jak se ta vrtule prochází časově kolem toho sloupu.

A ta vlna má frekvenci u této popsané velké větrné elektrárny asi 0,375 Hz.

A při rychlosti šíření zvuku z toho se dá krásně spočítat, že ta vlnová délka takové vlny je kilometr.

Takže to je jako tsunami. Když si představíte tsunami. Jestli jste viděli někdy záběry z tsunami, jak ta tsunami narazila na ty bariéry, které chránily to pobřeží v Japonsku. Ona poměrně jako ta bariéra držela. A jenomže jak je ta vlna dlouhá, tak ono to přeteče.

Takže ty vlny, jak jsou dlouhé, zaprvé nestrácí energii na té dlouhé dráze. Takže vidíte, 500 m od nejbližší větrné elektrárny, tak to je nic. To je půlka té vlny. Tam se nemá kde ta energie ztratit, přestože se ztrácí při kmitání, tím, jak tam dochází k tření a výměně té energie mezi těmi částečkami zvuku.

Ale kromě toho má další nepříjemné, ale zajímavé vlastnosti.

>> Ona obtéká. Ona obtéká, jak jsem říkal, ta vlna jako tsunami, dokáže obtéct tu překážku, takže obtéká terénní překážky. Takže i když vy nevidíte větrnou elektrárnu, myslíte si, že jste za kopcem, máte vyhráno, nemáte. Protože ta vlna obteče ten kopec, ona ho přeskočí.

Další věc, která je nepříjemná, je ta, že ona umí rozvibrovávat stěny budov a umí penetrovat, procházet dovnitř do obydlí. A to není všechno.

Ještě ke všemu umí to, že dokáže se sčítat sama se sebou. To znamená, když ona pronikne do toho prostoru těch místností, tak se odrazí od stěny v té místnosti a sečte se s vlnou, která vlastně jde od toho zdroje. Takže tam vzniká takzvané stojaté vlnění. Rozvibrují se ještě víc ty stěny a dochází tam k zesílení toho infrazvukového vlnění.

Takže to je velmi zapeklitá věc, protože tím pádem může vznikat vlastně daleko větší intenzity toho vlnění. Mohou vznikat uvnitř budov. To znamená, že na nejbližší distance nemusí být taková intenzita, a uvnitř budov v některých místech, třeba u stěny nebo někde tam, kde spíte, může být velmi vysoká intenzita.

Další věc je, že ty vlny umí takzvaně interferovat. To znamená, když se střetnou v náležité pozici z různých zdrojů. To znamená, pokud se střetnou tak, že se potkají ty vrcholy těch vln, tak se sečtou.

>> Ano.

>> A to znamená, že když je víc zdrojů energie, tak se mohou vytvářet takzvané interferenční obrazce. To znamená, v některých místech je vysoká intenzita, v některých je nulová. Takže to se mění podle toho, jak fouká vítr.

Takže já jsem vám představil, jak se chová infrazvuk.

A ještě vám řeknu tu zajímavostku, jak se to zesiluje, jak ta větrná elektrárna to zesiluje ten infrazvuk.

Ona se totiž kromě těch lopatek skládá ještě z rotoru nebo z té gondoly. To váží nepředstavitelných 400 tun posazeno na tubusu. A tam, jak je ta gondola, jak pracuje, tak tam vznikají mikrovibrace a celý ten tubus se rozkmitává a vlastně tvoří jakýsi zářič, který zase vyzařuje vlny infrazvukové.

A kromě toho ta infrazvuková vlna, která se tvoří tím, že tam projde ta lopatka kolem toho tubusu, tak vstupuje do toho tubusu, který se chová jako ten zesilovač, jako ten rezonátor, kde se sčítají ty vlny, stejně jako v té místnosti.

A ještě ke všemu ty vlny se vyzařují do podloží. Takže ta vlna se šíří nejenom vzduchem, kde to má rychlost nějakých 343 m/s, ale šíří se i podložím.

A teď je zajímavé to, že v tom podloží se vlastně v podstatě velmi blízko nachází skála a v té skále se to šíří mnohonásobně rychleji, až 10krát rychleji ten infrazvuk než vzduchem.

>> Mm.

>> A pokud narazí na překážku, což může být třeba základy staveb, tak vlastně rozvibruje ty základy, rozvibruje tu budovu. A vlastně ta budova dostane dva údery — jeden úder dostane ze vzduchu a jeden úder dostane z podloží.

>> Takže vidíte, že ta větrná elektrárna je potenciálně velmi účinný zdroj infrazvuku.

Já věřím tomu, že ti konstruktéři prostě dělají všechno proto, aby se to minimalizovalo. A prostě z fyzikálního hlediska je velice těžké prostě tomu zamezit.

Prostě ono se to chová jako vlnění.

>> Ano.

>> Ten infrazvuk a prostě k těm dějům určitě bude docházet.

Pane doktore, takže teďka jsem vám vysvětlil, jak to funguje, jak to vzniká. A jestli se chcete na něco zeptat?

Čemu se chtěl zeptat na jednu věc. Ví se zhruba, jak daleko vlastně ten infrazvuk působí? Aspoň tedy v průměru u nějaké té větrné elektrárny? Jestli je to nějak změřeno? Jaký je dosah toho infrazvuku?

>> Jo, jo, jo. Já vám rozumím. Tak my už víme, že je určená vzdálenost 500 m. Já si myslím, že to je prostě úplná... úplné selhání. [smích] Prostě 500 m.

Eh, při délce té vlny zhruba kilometr, tam nějaký velký útlum asi nebude.

>> No, eh, teď jsem mluvil o tom, že to může interferovat, sčítat se různě, může se to šířit podložím.

A ještě další věc, co jsem neřekl, je, že to ovlivňuje počasí a klimatické podmínky.

To znamená, ovlivňuje to, jak fouká vítr, ovlivňuje to, jestli inverze třeba ve večernních hodinách. Bohužel se to šíří daleko účinněji, ovlivňuje to vlhkost a teplotu vzduchu.

Takže je tam mnoho proměnných, které vlastně ovlivňují to šíření.

Takže vy můžete klidně měřit v nějakém místě. Když tam třeba budete měřit půl hodiny, téměř jako minimální intenzitu infrazvuku. A z důvodu změny proudění vzduchu nebo teploty, nebo prostě nějakých klimatických podmínek, za pár hodin tam může být, já nevím, dejme tomu 100 dB. Jo, je to nějaká vysoká hodnota, jo?

Ano, ano.

Tak z literatury jsem se dozvěděl, že se to může šířit až ze vzdálenosti 10 až 15 km. Jak jsem říkal, může to spolu interferovat, takže i v takové vzdálenosti může být celkem vysoká intenzita. Ale prostě ten interferenční obrázek se může měnit, v čase se pohybovat. Což je zase dobře, protože pokud by se to takhle hýbalo, tak ti lidé tomu nebudou vystaveni dlouho. Protože je to nejen o té intenzitě a charakteru toho signálu, o tom se taky možná dostaneme, ale i o to, jak dlouho je tomu člověk vystaven.

Ano, určitě.

Tak já bych řekl k tomu takhle. Čím se podaří ty větrné elektrárny odsunout dále od obydlí lidských, tím lépe.

Jo, ale jestli existuje úplně nějaká bezpečná vzdálenost, když bysme řekli, je to v pořádku, je to v pohodě, můžete klidně spát, tak to si úplně nejsem jistý.

No tak 10, 15 km údajně. A někdo říká, že se to šíří až do vzdálenosti 90 km.

Tak možná to tam někde naměřili nějaké intenzity. Ale samozřejmě ne každá intenzita je v zdraví nebezpečná.

Ano.

Protože teď je otázka, jaká je zdraví nebezpečná. Třeba my na to nemáme v podstatě ani normy.

Ano.

To, že když naměříte nějakou hodnotu infrazvuku a budete si stěžovat, tak vám řeknu, že to neporušuje normy. My je nemáme, takže máme normy jenom na zvuk.

No, a nejsme tady také sami, že jo.

Tak samozřejmě, že v okolí žijí živočichové, kteří jsou třeba daleko vnímavější právě i na ten infrazvuk a na ty vibrace. A my to posuzujeme jenom vlastně z hlediska člověka. Ale když se podíváme z hlediska přírody a živočichů, tak to může mít ještě i na ně daleko větší dopady než na lidi.

Tak podívejte se, ono to není prozkoumané, jak to působí na lidi. Ani tak na nějaké brouky a žáby. Já to nepodceňuju.

Samozřejmě, my se taky vyvinou z nějaké linie živočišné. Takže se mi zdá logické, že proto aby prostě přežili ti živočichové a případně rostliny v zemním prostředí, tak pro ně byly důležité ty informace, které dostávaly ve formě vibrací nebo těch infrazvukových vln. Ať se šířily podložím nebo se šířily vzduchem.

Takže je skutečně možné, že zvěřata na to reagují lépe než lidé.

K tomu by odpovídalo to, že když jsou takzvané, a je to odborný termín, prekurzory. To znamená nějaké úvodní vlny zemětřesením. A ještě než se to zemětřesení vlastně objeví, než se ta země začne pořádně třást, tak se erscheví jenom takové jemné vibrace, které se jmenují ty prekurzory. Tak zvířata to dokážou vnímat a prostě v ten moment se začnou utíkat z místa toho epicentra toho budoucího zemětřesení.

Ano.

A já se k tomu trochu vrátím, když už jsme to nakousli. Protože jsem si to vyhledával v literatuře a bylo to podezřelé. Jak teda vypadá takový prekurzor, jakou má charakteristiku.

A on není úplně stejný z hlediska charakteristiky tvaru té vlny, která je v případě té infrazukové vlny z větrné elektrárny.

Ten puls je takový píkovitý, takový náhlý nástup, náhlý pokles. Ale ten prekurzor toho zemětřesení je tomu velmi podobný, jo.

A prostě je tam určitá pravidelnost. Ono to vzniká tím, jak ty desky o sebe třou v té hloubce. A tím vzniká při tom posunutí desek velmi podobný infrazvuk, jak při činnosti té větrné elektrárny.

Pak se tedy nedivme, že když náš organismus to nějakým způsobem podvědomě zaznamená, že pak vyhlásí alarm. Ty podvědomé centrum vyhlásí alarm: pozor, něco se děje, případně hrozí zemětřesení. Prostě nespi, vstávej, utíkej.

No a spustí se ta stresová reakce: bojuj nebo uteč.

Hmm.

Ale samozřejmě, když je dráždění trvalé a takové podprahové, tak ten efekt je zaprvé nízký. Ale jak je chronický, tak se prostě ten systém nadměrně, jak bych řekl, dlouhodobě dráždí. A tím se přetíží a udělají se změny v tom organismu. A k tomu se možná ještě dostaneme. Které samozřejmě nechceme, jo? Je správné aktivovat prchej, uteč nebo bojuj, když hrozí zemětřesení. Ale samozřejmě není dobré být neustále bombardován informací o tom, že je v našem okolí něco v nepořádku. Hlavně když máme spát.

Ano, určitě. Je to takový jakýsi malý nebo částečný stres dlouhodobě působící vlastně podvědomě na nás. A ty následky mohou být potom třeba i fatální.

Oni mohou být fatální, protože si uvědomme, že ta populace není homogenní, jo. Populace se skládá z různých lidí. Nemyslím etnika, myslím co se týká věku, co se týká zdravotního stavu. Tak samozřejmě k tomu jsou citlivé některé populační skupiny.

Jednak obecně někteří lidé si jsou citlivější na vnímání toho infrazvuku nebo nějakých nízkých tónů.

Ano, ale hlavně se k tomu citliví lidé. Například senioři, malé děti, těhotné. Samozřejmě plot je také na to citlivý.

K tomu se možná taky ještě dostaneme. Jsou citliví na to lidé chronicky nemocní nebo psychiatricky nemocní. Nebo lidé, kteří už mají ten spánkový režim rozhozený tím, že se mění.

Takže pravda je taková, že část lidí může být blízko větrné elektrárny, nic mu nebude. Nebo aspoň to nebude vnímat nějak negativně. Samozřejmě nějaké změny v něm mohou probíhat. A někdo prostě je tak citlivý, že se k tomu ještě jenom přiblíží a už cítí nějaké nepříjemné vjemy.

Já bych to tady zmínil. Co vlastně je ten syndrom větrné turbíny, tak primárně útočí na nás pánek.

Možná se k tomu dostanu, já už jsem to tady nakousl. Že vlastně mozek je drážděn tím alarmem „bojuj nebo uteč" pod prahem.

A samozřejmě je to postavené tak, že pokud je člověk ve stresu, tak nemůže spát. Možná to sami znáte, když jste byli ve stresu.

Já to určitě mám. Když se nestresuju, tak zabiram. A třeba před zkouškami jsem vůbec nemohl spávat.

Ano, minimálně se obrovský deficit spánkový.

No a další věc. Když jste nevyspali, tak co se děje?

No tak okamžitě vám začne klesat psychická výkonnost. Člověk je nervózní, člověk je úzkostní, člověk je depresivní. Další věc, bolí ho hlava. Prostě tlaky v uších k tomu přistupují.

To už nemusí souviset přímo s tou deprivací spánku, nedostatkem spánku.

Tlaky v uších a závratě a nevolnost může souviset s podrážděním rovnovážného a sluchového aparátu vnitřního ucha.

Já se to pak pokusím vysvětlit. Jestli na to bude část, že vlastně ta infrazuková vlna se přenáší do té tekutiny, která je v tom vnitřním uchu a typicky rozechvívá. Může to dělat tady tyto nepříjemné stavy.

Pak to dělá nepříjemné pocity na hrudi.

>> Hm.

>> Na takové nějaké tlaky nebo chvění.

>> Ano.

Chvění.

A je to dáno tím, že my tam máme nějaké orgány a jednak hrudní dutina rezonuje, se rozechvívá těmi vlnami, protože působí to jako rezonátor, tak jak jsem vám to podpisoval, jak se tam potkají ty dvě vlny a ta infrazvuková se tam vlastně zesílí.

Totéž funguje v dutině břišní a totéž funguje v té dutině. V dutině břišní to může dělat nějaké takové tenezmy, to znamená takové křeče těch střev jako pocit nevolnosti, nadjímání.

No a samozřejmě může to mít i chronické následky. Ten hlavně dlouhodobý stres má chronické následky. Vede ke zvýšení tlaku krevního, k rozvoji kardiovaskulárních onemocnění, jak je infarkt miokardu nebo cevní mozková příhoda. Diabetes melitu je popisován různé metabolické onemocnění a je to dáno tím, že se tam vlastně aktivuje ta osa hypotalamus, hypofíza a dřeň nadledvin, což je vlastně ten stres — je to cesta, kudy se spouští ten stres mozku. A samozřejmě se tam aktivují takzvané vegetativní nervy, které innervují vnitřní orgány a ty nás vlastně připravují na ten stres, který by nastal. Ale pakliže to působí chronicky dlouhodobě, tak je to už kontraproduktivní a mění se účinek z dobrého, z přípravy na útěk nebo na boj, v trvalé vyčerpání toho organismu.

>> Mhm.

Já jenom řeknu tolik. Vlastně teď se hodně mluví o civilizačních nemocech, takže tohleto může být jeden z důvodů, proč ty civilizační nemoci, které jste vyjmenoval, se můžou zintenzivnit. Člověk si může víc uvědomovat a může se zhoršovat ten zdravotní stav.

>> Ano, je to pravda.

Já jsem tady ještě neřekl jednu důležitou věc, že existují dva tábory věcí. Já jsem na straně těch, kterí tvrdí, že to ty důsledky má, protože takové jsou informace z míst, kde už ty větrné parky jsou postaveny, že prostě ty lidi si na to stěžují. Se snaží přijít na ty patofyziologické mechanismy, to znamená na mechanismy, jak to je vlastně prostředkováno — ten přenos toho infrazuku k té patologii, když my ten infrazvuk jako nevnímáme sluchem.

Ano.

>> Já o tom, když tak ještě budu hovořit, ale nechtěl bych jako tvrdit, že je to jenom ten pohled, jediný pohled. Protože je skupina vědců, kteří tvrdí, že prostě to je takzvaný nocebo efekt, že ty lidé jsou nadměru citliví, nervově labilní a pokud vidí takové monstra ve svém okolí, tak se jich bojí. A tím, jak se jich bojí a obávají se, co jim může udělat, tak jim to začne vyvolávat ty psychogenní reakce, které se projevují úplně stejně, jak to, co jsem tady popsal, jako ten syndrom větrné turbíny.

Takže tito věci tvrdí, že zatím není prokázán vliv větrných turbín na lidské zdraví. Přímo není popsán ten patofyziologický mechanismus a tím pádem vlastně se ty větrné elektrárny mohou stavět.

Já si myslím, že to je úplně naopak. Oni by totiž měli oni by měli prokázat, že to nezpůsobuje zdravotní problémy. Ani to nemohou prokázat, že to je nocebo efekt. My jsme povinni to prokazovat, oni chtějí stavět. Oni podporují ty lidi, co chtějí prostě stavět ty větrné elektrárny.

Takže samozřejmě bylo by dobré, kdyby se vědcům, kterí jsou na naší straně, podařilo to prokázat, jak to funguje.

Já o tom budu zanedlouho hovořit, o té hypotéze paní doktorky Belutpek, která prosté vypracovala velmi zajímavou teorii o tom, jakým způsobem vlastně ten infrazvuk působí na výstelku — jmenuje se to endotel. A tím pádem vlastně jakým způsobem pak vznikají ty problémy poškozením určitých orgánových struktur v lidském těle.

>> Hm.

>> Takže tvrdím, uzavřu to takhle: Zatím se tomu asi nevěnovala dostatečná pozornost. A určitě tam bude i taková nějaká brzda, aby se prostě nezjistilo úplně přesně, jak to je. Prostě, že je lepší udržovat lidi v nejistotě. Pokud ty lidi jsou v nejistotě, není to jasné, tak vždycky si obhájíte to, že budete stavět větrné parky a ty lidi nějakým způsobem přesvědčíte o tom. Samozřejmě finančně je přesvědčíte nějakým obolusem, aby si to nechali ve svém okolí postavit. A ty odpůrce pak nazvete, že jsou to dezinformátoři.

A jak mě to řekli na zasedání před cirka měsícem a půl krajského zastupitelstva, kdy mě řekli, že šířím dezinformace a říkám hlouposti.

Takže ještě jednou opakuju: Je to zatím ve fázi výzkumu, ve fázi nejistoty, ale už se začínají objevovat velmi zajímavé hypotézy, které vypadají velmi věrohodně a které by už to objasňovaly, jakým způsobem by to mohlo působit — ten infrazvuk přímo na lidské zdraví.

Ano.

Tak já doufám, že lidé se nenechají jen tak opít rohlíkem a že si uvědomí, že skutečně to může mít nějaké následky na jejich zdraví.

Já bych tady připomněla takovou tu situaci z doby covidu, z covidového teroru, kdy se opomíjelo to, že v podstatě to, co bylo lidem aplikováno, že to bylo v rámci studie, že všechno vlastně byly jakési pokusy. A lidé tomu věřili. Tak teď skutečně — čistě laicky — je potřeba být obezřetný a vždy jít co nejvíc do hloubky a zjistit si veškeré následky, které bychom mohli utrpět. Takže taková ta důslednost — prověřování veškerých aspektů, které mohou mít vliv na člověka.

Já bych tady jenom dodal skutečně, že podle vědeckých studií tady lidé žijící v blízkosti větrných farem — obvykle do jednoho až 2 km — hlásí tyto symptomy: poruchy spánku, bolesti hlavy, únava, závratě a tak dále. Takže ta hlášení tady jsou, takže to můžeme potvrdit i z různých nezávislých zdrojů.

Ano.

>> Já bych, než se dostanu k vysvětlení i té teorie paní doktorky Belucek, tak já bych to už zmínil. Já jsem to chtěl říct jako až na konec, ale možná to řeknu několikrát.

My samozřejmě, nebo ta naše názorová skupina, se budeme snažit to objasňovat, jak to funguje, vysvětlit to na vědecké bázi. Budeme se snažit to přesně vysvětlit, ať to funguje jakkoli. Ale my bychom hlavně měli poukazovat na to — já už jsem to jednou říkal — že oni musí říct, že je to bezpečné.

>> My nejsme povinni snášet důkazy, že to je nebezpečné.

Oni musí říct, že to je bezpečné, že to je v pohodě, a vysvětlit tedy vědeckými studiemi, z čeho ty lidi ty problémy mají v těch oblastech.

Bohužel já se obávám, že prostě vědci, kteří budou na to zainteresováni, prostě vždycky i s těmi studiemi se dá různě šachovat, takže my musíme mít taky svoje studie, které budou potvrzovat náš přístup k věci. Ale já si myslím, že hlavně bychom měli požadovat dodržení principů předběžné opatrnosti.

Pokud se nad něčím ještě bádá, není to jisté, není to prostě jednoznačně vysvětleno. Pokud jde o lidské zdraví, to je nejdůležitější ze všeho. To je nejdůležitější než nějaké větrníky, které nám dodají prostě menší množství energie a to ještě jenom, když fouká.

Takže dokud to nebude jasně vysvětleno, tak by se žádné větrníky neměly stavět. Si myslím, že by neměly potenciálně ohrožovat zdraví našich obyvatel. Já si myslím, že to je celkem rozumný princip, který by měli vlastně i ty naši oponenti, ty podporovatelé těch větrných elektráren vzít v potaz.

Jestli chcete se ještě něco zeptat? Samozřejmě máte naprostou pravdu. Já to vidím také a to je vlastně ta předběžná opatrnost, o které jste mluvil. A já bych opět tady zmínila, že lidé už nemají takovou důvěru, jako měli kdysi, a už nejsou mnozí teda tak naivní, že by věřili, že když se řekne, že to je všechno green, že je zelená energie, tak že se nezamyslí. Tak jak jsem říkala, ve srovnání právě s tou covidovou záležitostí, budou víc obezřetní a budou u toho přemýšlet a nenechají se obalamutit a budou se snažit vědět maximum informací právě o těch větrnicích. Ne jenom kolik ušetří obec, ale ty dopady na lidi, ty jsou velice důležité. A já doufám, že prostě všichni chceme vědět tyhle informace, které říkáte, abychom si udělali jakýsi představu o tom, co všechno musíme brát na zřetel při posuzování, jestli chceme ve svém okolí mít prostě takovádle—říkám zrůdy, protože ta monstra, to je něco šíleného.

Takže jenom ode mě: já jsem ráda, že jste to zmínil, že skutečně ta předběžná opatrnost je velice důležitá a my se chceme všichni dozvědět co nejvíc informací, pane doktore, které nám tady teďka vlastně říkáte, vysvětlujete je našim posluchačům.

Já bych měl takový dotaz. Kolik mám čas do té přestávky v této chvíli?

Tak teď máme 46. Do přestávky v podstatě máme ještě do 20 hodin 24 minut. 14 minut.

A pak bude pak si teda dáme 4 hodiny přestávky. Martin vám zahraje nějaké pěkné písničky a budeme pokračovat dál. A tam jde o to, že druhá polovina našeho pořadu bývá interaktivní a třeba naši posluchači se vás budou chtít zeptat na nějaké informace. Nicméně pak se pokračuje tedy do té 21 hodin jako standardně, tak jak jste to měl s Vladimírem.

Tak teď si dáme to nejtěžší z dnešního mého vystoupení. Ne, nejvíc srozumitelné, protože mně se to hodně těžko bude vysvětlovat bez znalostí medicíny a makromolekulární biologie. Ale já se to budu snažit vysvětlit za necelou čtvrhodinu.