#104 Zvostra s Janem Sedláčkem, host Miroslav Kelnar – Postavme se banderizaci českých zemí!

[hudba]

Vážení diváci, vítám vás zase po týdnu na Svobodné televizi u mého živého pořadu Zvostra s Janem Sedláčkem.

Úvodem se omlouvám za menší zpoždění, jelikož tady byly nějaké technické zádrhele se zvukem. No víte, jak se to říká. Spadlo to zase z kůže. Bych vylít. Ale zatím to vypadá. Nechci to zakřeknout. Musím tedy zaťukat, že se to podařilo vyřešit.

Takže snad, milí diváci, budete oblaženi jak obrazovým, tak zvukovým výstupem tohoto pořadu Zvostra s Janem Sedláčkem.

Jako obvykle můžete psát vaše dotazy, vaše zprávy, vaše komentáře. Já se rovnou podívám, co jste tady napsali během toho dlouhého čekání. Vím, že jste se už nemohli dočkat.

Jana Gedorková píše, že pokud neunikneme té bruselské chobotnici, čeká nás peklo. Tak to je velice trefně řečené a opravdu musíme dělat všechno proto, abychom této chobotnici unikli.

A zdraví také Eva Justová všechny nepodvolené a speciálně mě a pana Kelnara. Pana Kelnara uvidíte už za několik minut. Doufám tedy, že uvidíte i uslyšíte, že už to půjde tak, jak má, ale doufejme, že ano.

A ještě vás poprosím, abyste jednak palcnuli toto video, abyste jej sdíleli i vašim přátelům a známým. A pokud máte zájem, tak můžete podpořit Svobodnou televizi. V popisku tohoto videa najdete číslo našeho transparentního účtu a odkaz na tento účet i s proklikem najdete i na našem webu svobodatelevize.info, kde naleznete také záznam všech pořadů Svobodné televize.

Jako obvykle začnu tím úvodním blokem ještě než předám slovo hostovi. A tento úvodní blok je glosování politických aktualit.

Soudy opět ukázaly, že jsou poplatné tomuto systému a že zde stále vládne justiční mafie. Soudkyně Ivana Tichá nyní rozhodla, že ty plakáty SPD jsou údajně podněcováním k nenávisti a že hnutí SPD je viny a že musí zaplatit nějakou pokutu.

Já jsem tady vybral jeden obrázek. To není ten Okamurův plakát, ačkoliv by to tak mohlo vypadat. To je skutečný obrázek z Francie a té postavě z toho plakátu SPD jakoby to z oka vypadlo.

Já na jednu stranu nejsem úplně příznivcem SPD. Vadí mi, že Okamura opakovaně vyměkne, když jde do tuhého. Ale je pravda, že zrovna v tomhletom tak Okamura skutečně uhodil hřebíček na hlavičku, skutečně poukázal na opravdový problém. A ten rozsudek vypovídá ani ne tak o SPD, jako spíš o stavu naší justice.

Tady použiju koláž od mého kolegy Zbinka Prouska. Kdy této soudkyni Ivaně Tiché vadil ten Okamurův plakát, ale zároveň jí třeba vůbec nevadí to, jak tehdy na budově Vnitřního ministerstva visel Vladimír Vladimírovič Putin takto v pytli na mrtvoli. A to snad není žádné podněcování k nenávisti.

Skutečně si myslím, že by se mělo začít všem měřit stejným metrem a že ta soudkyně Ivana Tichá by opravdu měla ztichnout, měla by odejít z naší justice. A stejně tak i všichni ostatní ti soudci a státní zástupci, kteří tady slouží té politickojustiční mafii.

A mimochodem, doufám, že i tento rozsudek bude pro SPD, potažmo pro celou vládu, impulzem k tomu, aby konečně vymetla tu justiční mafii ze soudu a ze státních zastupitelství.

Mimochodem, právě jeden takový doktor z dovozu zaúřadoval bohužel v Británii. Tady na snímku je Henry Novak, britský student, který byl brutálně zavražděn, byl pobodán jistým uprchlíkem z Indie, který se sice už narodil v Británii, ale jeho rodiče jsou z Indie.

No a když tam na to místo dorazila policie, tak namísto, aby zatkli toho indického útočníka, tak ještě zaklekli na Henryho Nováka a on jen tam pod rukama zemřel.

A to skutečně ukázalo, jak šílená, jak zrůdná je ta multikulti politika. Kdy ti policisté v podstatě automaticky považovali Henryho Nováka za viníka, jelikož je původní Brit, byť také s polskými předky, ale v podstatě zdomácněle v Británii a chová se jako běžný občan. A že toho cizáka oni automaticky považovali za oběť, no, tak ho nechali být a zaklekli na toho nevinného člověka.

A skutečně to je právě v souvislosti i s tím Okamurorovým plakátem, že ten plakát poukázal na skutečný problém, který je potřeba vyřešit.

A další problém, který my tady musíme vyřešit, je problém s naším prezidentem Petrem Pavlem, který se teď vyjádřil, že bychom měli opustit korunu a přijmout euro. Že koruna je prý nějaký sentiment nebo něco podobného.

Tak mít vlastní měnu není sentiment. Je to základní znak suverenity státu. Jakkoli naše suverenita už teď je okleštěna, tak aspoň něco málo tady ještě máme.

A skutečně si myslím, že není čas vyměnit českou korunu, ale naopak vyměnit prezidenta. Odstranit Petra Pavla z hradu nejpozději v příštích prezidentských volbách, ale doufám, že se tak stane už dřív.

A mimochodem, letos na podzim jsou senátní volby ve třetině obvodů a právě senát může podat žalobu na prezidenta za velezradu. Ale v tom současném složení to neudělá.

Takže pokud žijete v tom obvodu, kde budou senátní volby, přijďte k těm volbám a volte takové kandidáty, kteří už slíbí a budou v tom důvěryhodní, že podpoří žalobu na Petra Pavla za velezradu.

A poslední aktualita, než předám slovo hostovi – ta emisní nebo nízkoemisní politika Evropské unie už zasahuje i krematoria. EU nestačí, že se snaží řídit náš život od narození až do smrti. Teď nás chce ještě buzerovat i takto po smrti, že údajně ty krematoria vypouštějí moc velké emise a to je špatně a musí se zavést nějaké nové technologie.

No, to pochopitelně zdraží všechny ty kremace a ty pohřby. Takže tady vidíte, že prostě ten Brusel nám nedá pokoj ani po smrti.

Tak dneska jsem to vzal hodně hopem, jelikož můj dnešní host má opravdu hodně co říct. Jenom krátce se ještě podívám, co jste tady zatím napsali.

Zdraví Tomáš Ondra, že po delší době sleduje naživo. Eva Justová píše, že sdílí tento pořad. Tak to je dobře. Sdílejte také a palcněte toto video. Už tím zvýšíte dosah.

Jaromír Miller tady píše, že zdraví všechny příznivce obnovení Československa. Tak také souhlasím.

David Staško píše, že bosenští anarchisté přejí hezký večer. Tak také zajímavé.

Eva Justová píše o té soudkyni, že dostala zaplaceno. Je to dost možné. A jenom tady zběžně takto projedu.

Eva Justová píše: "Zbavit se té fialové opozice v senátu." Přesně tak. Jelikož fialová pětikolka má asi 65 těch senátorů z 100, a to je příliš moc.

A Tomáš Ondra ještě dodává, že pohřby jsou už tak drahé. No a ještě navíc k tomu tohle.

Ale abych nezdržoval, jelikož dnešní host má myslím si, že velice závažné téma, tak už bych pomalu pozval našeho dnešního hosta do vysílání.

A tímto hostem není nikdo jiný než pan Miroslav Kelnar. Pane Kelnare, jestli slyšíte, jestli už to funguje, tak vás vítám opět po delší době tady v pořadu Zvostra.

>> Zdravím posluchače, zdravím všechny, co se připojili na tuhle akci nebo co se ještě připojí dnes večer na tuhle naši akci.

Minulý týden jsme měli takový seminář v Praze na téma banderizace českých zemí a vy už jste toto téma zmínil už několikrát v pořadu Zvostra z některých úhlů pohledu. Ale právě na tom semináři jste se rozhodl to vzít celkově jako celou tu mozaiku. A jelikož ten seminář, ačkoli to trvalo 2 a půl hodiny, tak stále tam ani nezaznělo všechno, tak proto jsme se takto domluvili, že některé ty informace zveřejníme i takto v rámci Svobodné televize.

Takže už vám dám volný prostor k tomu, abyste toto téma uvedl.

>> Ano. Na tom semináři jsem samozřejmě to udělal příliš rozsáhlé, pak se další účastníci hlásili o slovo, takže já jsem jim musel přenechat místo, řekl bych. A pak jsem část, polovinu možná toho, co jsem chtěl říct, se mi pak nepodařilo teda dostat posluchačům.

Tak jsem si řekl, že bych v tom udělal takovej detailnější přehled možná dneska pro posluchače říct to, co jsem na tomto semináři neřekl.

Já myslím, že ten seminář se podařil.

Pozitivní bylo, že tam byl samozřejmě Raptor, že to natočil, že to má mnoho tisíc občanů možnost shlédnout tohoto pořad. A tak na to bych dneska navázal.

Já ještě přidám jednu informaci. Dnes jsme měli demonstraci právě jako důsledek našeho semináře, kde vystoupil pan Štádler s takovým emocionálním projevem. Člověk si uvědomil, co to je za krupost, že tyhleti lidi, jako je pan Štádler, tájí několik let po soudech s tím, že mu hrozí až 10 let sedět v kriminále.

Ale víte za co? Že poslal nějakému Čechovi na Donbas 12 000 Kč. Ten Čech potřeboval operaci na Ukrajině, potřeboval peníze. Pan Štádler mu 12 000 poslal ze svých peněz. Žádná zlodějina, nikde nic.

No a nařkli ho z tohoto, obvinili ho z tohoto, že prej finančně podporoval terorismus. Vážení, a tohle už několik let ho tájí k soudu.

Já si nejdu představit, kolik peněz ho to muselo stát, protože u každého soudního procesu má advokáta. Samozřejmě on je součástí, řekl bych, takovej party lidí.

Známý je pan Ivan Kratochvíl, takže ten je taky souzenej. Bylo jich pět. Čtyři byli souzeni. Jeden z nich zradil ty ostatní před soudem, jak se říká, napráskal.

Prostě za to, aby si vysloužil lepší trest. A on nakonec dostanu podmínku. Oni ho vyčlenili z té skupiny. Přitom to byl člověk, kterej se teoreticky, řekněme tak z pohledu zákona skutečně trestného činu dopustil. Z pohledu teda zákona, že šel a nechal se na Ukrajině cvičit jakoby bojovník samozřejmě na straně těch opčenců.

Tvrdil, že se do boje nezamíchal, nezapletl.

Ale přesto ti ostatní jen poslali peníze nebo nějakým způsobem mu pomohli se tam dostat, dali mu kontakt, za kým se má na Ukrajině dostat, tak ti všichni jsou obviněni, vážení, z toho, že podporovali terorismus, byli teroristé a podobný věci.

Jenom ten jeden jediný, který skutečně na ten Donbas odjel bojovat, jak říkám, on to, že bojoval, nepřiznal a nedokázali mu to.

Tak tenhleten nakonec všechny kolem sebe, kterí mu pomáhali se na tu Ukrajinu nějakým způsobem uchytit, pomohli mu, poradili mu cestou a podobný věci, tak ti ostatní jsou souzeni. A tenhleten člověk, kterej je všechny napráskal, zradil je u soudu a proti nim svědčil, tak ten dostal podmínku.

Vážení, představte si. A tady panu Štádlerovi, který jedinou věc, co udělal, poslal 12 000 jednomu Čechovi na Donbas, tak ten má sedět. Nebo mu hrozí trest až 10 let.

No, to je skandální. Skandální, dlouhodobý problém.

Právě jim ten soudní proces také začíná. Další kolo tohoto soudního procesu, kam samozřejmě půjdu. Ale tohle si uvědomit, uvědomit si to trýznění těch lidí po několik let kvůli ničemu.

Oni nezkřivili nikomu hlas. On tam ani nakonec žádnej neměl samopal, nikdo tam nepadl. Prostě tak za co je soudí.

No, tak od pondělka začíná od příštího týdne, ano, od 8. začíná nový proces těchletěch lidí. Je to plánované na celej týden.

Jestli bude rozhodnutí soudní nebo nebude, to se ještě neví. Ale prostě zas tam nastoupí čtyři lidé prostě čtyři dny. Nevím, co se tam bude dít.

Naposled se poslouchali odposlechy, vážení, normálně. To jsem si myslel. Když jsem to poslouchal, tak jsem si myslel, že jsem se ocitl u Švejka.

V době tohoto si myslím, že oni opravdu pošlou do hospody provokatéra, který si sedne s těmato lidma, teď se jich vyptává a natáčí to.

A tohle tam pouštěli, prosím vás, jako odposlechy z hospody, jak se prostě upíva baví, jak se, řekl bych, obviněni s nějakým tím provokatérem s nahrávání.

Tak tohle proti nim používaj. To se tam předvádělo jako tak kde jsme? Kde jsme? U Švejka.

Vážení, jak se jmenoval ten provokatér? Jak si to zapisoval na rukách? Berneider nebo tak nějak se jmenoval.

Tak pánové, buďte připraveni, že vás to taky může potkat. Když vás někdo podezřelej pozve na pivo a pak zastará informace, tak může mít někde ukryto v saku může mít nahrávací zařízení. A jednou se objevíte u soudu a tam to budou pouštět s tím zvukem té hospody, s tím možná i s tím, jak chlemtáte to pivo.

To je nechutný tohle. Opravdu, opravdu mi to přišlo.

Já nevím, no, jak bych to přirovnal. Hnus, odpor.

>> Tady právě Eva Justová k tomu píše komentář, že ti, co Banderovcům posílají z České republiky munici, zbraně, tak to, že je v pořádku. Kdo za tohle půjde sedět?

A právě když Vláďa Štádler a další pošlou jenom zraněnému člověku humanitární pomoc, tak najednou podle justice je to špatně.

>> Ano, říkám, tohle mě tak popudilo. Tohle mě tak popudilo, že říkám, no nic, nezbývá, než zas udělat nějakej protest před ministerstvem spravedlnosti.

Máme tam novýho ministra. Možná, že netuší ani, co se tady za fialovy vlády dělo.

No, tak jsme dneska udělali ten protest. Jak bych řekl, ústně jsme novému ministrovi domluvili do mikrofonu a sepsali jsme dopis, kterej jsme my všichni. Kolik nás tam bylo? No tak zas moc nás tam nebylo. Bylo nás tam 20.

Tak jsme všichni podepsali ten dopis a ten dopis mu pošleme přes datovou schránku. Dopis, kde srovnáváme ty různý případy, o čem dneska budu mluvit. Srovnáváme to, ano, že někdo zde běhá s německejma svastikama po Praze a policie ho kryje. Nebo policie prohlásí, že to žádnej trestnej čin není.

Propagovat zde německý fašismus, svastiky z druhé světové války, které používaly SS divize, já to mám černý na bílým od policajtů, že na tom není nic trestného, vážení.

A na druhý straně pan Křivka, ten tam dneska taky přišel. No, tak byl odsouzenej za to, že si vzal mikinu se Zkem.

No, kde to, kde to jsme?

Co tohleto je za stát, vážení?

Tak fašismus ten je ano, ten můžete propagovat, jo, a vzít si něco, co připomíná vítězství ve druhé světové válce, sovětskou lajku nebo něco, tak vás za to zavřou, protože to zas byl případ, to zas byl případ pana Milatu, že jo.

Ten si vzal – to znamená, když přijel Azov, ukrajinský Azov, když přijel do Prahy, tak na protest proti tomuto, proti konání tohoto náborového setkání nebo jak by se to nazvalo, eh, tak na protest proti tomu ten pan Milata si vzal tričko, na kterém byla vyobrazená sovětská bábuška, jo, jak vyběhla z domu a má v ruce sovětskej prapor.

Vážení, za tohleto, že měl uvnitř zase Azov, venku stál pan Milata s tričkem, na kterým byla ta sovětská bábuška s tou vlajkou a ten pan Milata byl odsouzenej u soudu za – já nevím – za já ty zákony, eh, podpora terorismu nebo gen podpora genocidy, jak se to všechno jmenuje, tyhlety idiotský zákony, podle kterejch potom posílají vlastně tu opozici, kriminalizují a posílaj případně do tohoto do vězení.

Tak tak tohleto.

Takže tak taková je oná situace.

Pan Milata byl na tom našem mítingu minulý týden. Tam nebyl pan Křivka. Pan Křivka byl dnes na té naší demonstraci před eh ministerstvem spravedlnosti.

Říkám, bude z toho dopis, kde mu to všechno popisujeme eh tomu panu ministrovi Tejcovi, jo, a žádáme ho o to, aby panebože už s tím to udělal pořádek.

Vždyť to je proti logice věci nebo to je proti proti rozumu, proti proti všemu.

No, říkám, bohužel nás tam bylo, bohužel nás tam bylo jenom jenom 20 na teh dnešní akci, takže no, ale je z toho ten dopis, takže ono vypadá celkem, že to bylo ve všední den, takže to to se taky ne každému hodí v ten všední den, ale aspoň takhle symbolicky.

Jenom vás poprosím, dejte si tu kameru malinko níž. Vy jste úplně v té spodní části toho záběru, jestli můžete nějak, abyste byl vidět. Eh, nějak takhle, jo, tak to nejlepší, protože vy když pak jdete přímo k tomu, tak už to nejste vidět skoro skoro vůbec.

Tak vy jste tady popsal tu jednu část problému, to jak lidé jdou k soudu za písmeno Z. A já jsem v aktualitách zmínil to, jak SPD byla u soudu za ten za ten plagát. Ale ta druhá strana mince je to, za co se tady nechodí k soudu. A to je právě to, co se probíralo na tom semináři, ty nacistické svastiky a podobné věci.

Tak jestli byste mohl něco říct k tomu, ale – ano, tak se tím vás dneska nakrvím, jako bych řekl tímhletím.

Ještě eh začnu tím, zavzpomínal bych eh na Brno, jo, protože jsem měl takový, řekl bych dva zajímavý zážitky.

Když se tam konal ten eh meeting těch sudeťáků, že jo, tak jsem tam dva dny strávil v tomhletom Brně a zažil jsem takovej zajímavej zajímavej příběh. Stál jsem tam.

Můžeme pustit tu fotografii první z toho mýho tohoto?

Z toho z toho setu těch.

Myslíte to u žádné ledice?

Ano, ano, ano.

Tak moment, ono to chvilku trvá, než se to načte.

Tak ano. Takže to jsem já. Ano.

Eh, s tímhle jsem byl v Brně, s tím jsem se tam promenádoval a tím jsem zřejmě přilákal německou televizi. Jo, vážení.

Takže to bylo v sobotu, když jsme stáli, kdy jsme stáli na náměstí a čekali jsme na ten dlouhej průvod těch kolaborantskejch Čechů, jo, co šlapal z pohřeli, z pohřeli do Brna, tak my jsme na ně v Brně na jednom náměstí na jejich trase jsme tam na ně čekali prostě, abysme jim nějakým způsobem řekli, že jsou kolaboranti, zráci a podobný věci.

No, tak tam si mě vybrala tahleta německá televize a udělala se mnou interview, vážení, takže co prej to mám napsaný? Co prej to mám napsaný na tom svým transparentu?

No, tak jsem jí to popsal po anglicky, jako co tam mám.

No a rozvinula se mezi námi zajímavá zajímavá debata.

Jo, ona zaprvé ta reportérka, tam měla tak 32, 30 let, poměrně mladá slečna, jo. Takže neříkal j nic. Jméno Lidice, jo, to nikdy neslyšela.

Tak jsem zkusil tu vypálenou francouzskou to městečko, francouzský, asi 620 obyvatel, kde bylo zabitejch a zabitejch brutálním způsobem a upálenejch. To je Oradur. Taky neříkal ani nic. Ani nic Oradur.

A to třetí, to tu chatyň, tu běloruskou chatyň, kde podobným způsobem naložili s těma obyvatelama, nahnali je do kostela a zapálili ten kostel. Ženy s dětmi a podobně, prostě všechno bylo jedno.

Takže to už jsem ani nezkoušel, poněvaž dáma prokázala tedy, řekl bych, neznalost těchhletěch z historickejch dat, jako jo.

Když se nad tím člověk zamyslel, tak říká: „Panebože, oni to úplně ti Němci vymazali ze své historie, jo. Když je to pracovnice televize, no, tak sakryš tu televizi sleduje.

Tak tak říkám, to oni, to oni, snad to oni snad eh [odkašlání] neukazujou žádný filmy z války. To oni nic neví o tom, co ti Němci dělali tady, co ti Němci dělali v Lidicích, v Oraduru, co dělali v tj v té běloruský chatyni.

Ta dáma prokázala tedy absolutní neznalost.

Musím teda i přiznat, že když jsem mluvil o těch 82 dětech z Lidic, který byly otrávený, že jo, oni je naložili do nějakejch těch aut, kde jim pustili ty výfuky, výfukový plyny do nitra toho auta, prostě a tímhletím způsobem je otrávili, že jo. 82 dětí z Lidic bylo tímhletím způsobem zabitejch a pak ještě 10 dětí z tohoto z z ležáků.

A tohle tedy bylo vidět, že že s tou dámou tak nějak pohnulo, jo, citově to s ní pohnulo, když slyšela ty děti, jakým způsobem, jakým způsobem zahynuli.

Jo.

A ona říká: „No, ale podívejte se, my jsme se s Francouzama hned po válce, my jsme se s nima prej udobřili. My si nic špatnýho jako nepovídáme, nepřipomínáme. To jenom vy Češi tedy jako pořád v tom žijete a snažíte se to někomu připomínat."

Já říkám: „Milá dámo, víte, jestli si myslíte, že ty brutality, kterej jste se tady dopustili, že to prostě za jednu generaci vymizí, no, tak to se moc mýlíte. To ještě dvě generace potrvá do tý doby. Ještě dvě generace se na vás, na Němce budou ti lidi zde dívat špatně, škaredě, že jo."

A [frknutí] říkám mi, víte, dámo, nám tvrdíte, že my nechceme mít fakt – ona to takhle řekla – vy nechcete mít s Německem dobrý vztahy, jo? Připomínáte to, tady demonstrujete a podobný.

Já říkám: „Vážená dámo, my jsme prožili jedno období, kdy jsme s Němcama byli kamarádi a to bylo období socialismu. Vždyť my jsme žili tady s východníma Němcema a žili jsme s nima v pohodě. Nikdo nikomu nic nepřipomínat. Ano, za té situace by se bejvali během generace ta averze na Němce vytratila. Jenomže vy jste do toho vstoupili. Čí..."

Dobře, vy jste dobře, vy jste do toho vy jste do toho vstoupili a začali jste ty vztahy mezi námi rozmíchávat. Vy jste to způsobili. Vy s Havlem jste vstoupili, řekl bych, do nějakejch už stabilních českoněmeckejch vztahů, kdy ten efekt, ty vzpomínky na válku pomalu mizely, řekl bych z paměti. Když ty filmy se hrály, samozřejmě ty válečný, jo, ale vy jste to způsobili. Vy jste prostřednictvím Havla znovu otevřeli otázku těhletěch, že jo, válečnejch reparací – ne, válečnejch reparací, že jo, to je náš požadavek z naší strany, ale odškodnění sudeťáků.

Vyšlo teď na povrch, že ten Havel vlastně v roce 92 slíbil Kovi, že vrátíme ty majetky těm sudeťákům. Tohleto slíbil Kovi. U toho někdo seděl, který to prostě pustil ven.

A mimo to jim ještě slíbil nejen vrácení majetku, ale slíbil jim, že dostanou dvojí státní občanství. To znamená, že ponechají si německé a dostanou k tomu české. To znamená samozřejmě, že zde budou moct kandidovat někde do místních voleb, budou tady moci volit a podobně.

Jo, takže tohleto všechno zrádce Havel v roce 1992 slíbil. Na tohle to bylo uvaleno 50 let mlčení, aby se to nedostalo na veřejnost – to, co Havel nabízel. Nakonec jeden účastník tohoto meetingu to vynesl ven po létech a řekl, co tam Havel Klovi nabídl.

Ten K na to nešel nebo neměl zájem o tyhlety věci. Asi byl rozumnější a uvědomoval si, že to prostě nejde, že by to vzbudilo takovou, řekl bych, averzi vůči těm Němcům – že to opravdu není reálné vycházet s tímhletím požadavkem teď.

Takže já jsem ještě přidal. Já říkám: „Podívejte se, milá slečno nebo paní, podívejte se – my jsme s nima měli tak dobrý vztahy, že já jsem měl dokonce holku. Já jsem jezdil za Němkou do Drážďan a vadilo mi to. Já si ani nevzpomínám, že by mě kdy napadlo, jestli náhodou jejich rodiče taky tam někde někdy vítali Hitlera." Vůbec mi to nepřišlo na mysl prostě.

Jo, no tak takhle se to dalo opravdu nějakým způsobem, řekl bych, utlumit. Já jsem tady dámě odpověděl, že my nechceme špatný vztah s Německem. Jo, jenom ať nepočítáš, že se staneme kamarádi. Jo, prostě tohleto se nezapomíná.

Máme samozřejmě zájem o nějaký normální lidské vztahy, ale ne kamarádské vztahy. Kamarádství a se někým spořádaně žít nebo se k němu nějak normálně chovat – to jsou dvě odlišné věci. Takže žádné kamarádství, vážení. Dopustili jste se něčeho, co se jen tak nezapomene.

No a aspoň jsem se zamyslel nad Francií a říkám – opravdu by to, kdybych byl Francouz, mě to hodně mrzelo, kdyby se můj národ takhle zachoval, zapomenout na Oradour a začít se bratřít s Němci.

Takže to byla, řekl bych, zajímavá zkušenost. Televize, která se mnou ten rozhovor dělala – ani jsem nestačil se zeptat, jak se jmenuje. Oni se mě zeptali, jak se jmenuju, tak jsem jim to řekl. Jenom jméno. Já jsem se jich nezeptal, kam patří. Tam bylo několik německých televizí. Já jsem se dočil, že tam bylo Deutsche Welle a pak ještě jednu takovou televizní stanici jsem viděl.

Tak to byl jeden takový, řekl bych, zážitek, který mě nějakým způsobem obohatil – o to, jakým způsobem se dnešní západní Německo dívá na toto období druhé světové války. Prostě oni to vymazali z paměti, nepřipomínají, nemluví o tom – jako by se nikdy nic nestalo.

Ten rozdíl mezi západním a východním Německem je zejména v tom, že v tom východním Německu oni denacifikovali. Tam ta denacifikace proběhla. Na rozdíl od západního Německa tam se prostě jen o tom nemluvilo. A to je prostě fenomén, který je skrytý někde v mozku každého toho Němce, a stačí tomu dát jiskru a z toho se znovu to zde vyloupne. To je můj názor – že to není spláchnuté. Ten problém fašismu německého není ještě vyřešen.

To byl tedy jeden můj příběh.

A ten druhý příběh – to jsme v sobotu pochodovali kolem Veletrhu. Jsem tam byl s maskou Fantomase. Protestovali jsme proti srazu arménských a turecký stran. Jeden Armén – já jsem Armén – řval na nás jak šílenej. Já jsem tak vteklého člověka nebo tak nenávistí naplněného člověka asi v životě neviděl. On stál z jedné strany – stál u policie české, z druhé strany stál Turek – a on na nás řval, stekal se šílenej prostě a řval, že mu Turci dědečka hodili do studny a nadával na Turky.

Tak jako každý normální člověk si řekne – a co nám to tady povídá? Co my máme společného s Turky? Já si myslím, že většina těch Čechů, kteří stojí, řekl bych, na arménské straně, to samozřejmě odsuzuje, co tam Turci udělali. Tak on tam řval na nás. Ti policajti mu neřekli vůbec nic, aby se choval slušně a neřval na nás.

A tohleto, jo, říkám – naplněný nenávistí, prasknutí. A nakonec z něho vyjelo – Turci vám vyhubili milion a půl Arménů a vy jste vyhnali Němce. Tohleto na konci – vy jste vyhnali, prej tři miliony. To byl ten zlatý hřeb, to bylo to, proč on byl steeklej. Jo, Turci vyhubili nás a vy jste vyhnali sudeťáky. Tímhle to zakončil a tím vlastně zdůvodnil, proč je tak steeklej.

Jo, takže člověku napadne jedna věc – jak může tyhlety dvě události srovnávat? Prostě vždyť to je šílené.

Ten Armén mluvil lámaně česky – to znamená nějaký rok tady byl, ale ne zas tak moc, aby se naučil česky. Dobře. Teď si představte – tenhleten člověk si dovolí na nás místní lidi zde plný nenávisti řvát jak šílenej, že mu Turci dědečka hodili do studny.

Teď si představte, kdo tyhlety lidi sem vozí, kdo je sem přiveze naplněné nenávistí vůči nám rodilým občanům. No tak samozřejmě mě to napadlo – zrovna tam byl Babiš v Arménii – jestli ho náhodou nepřivezl Babiš s sebou zpátky.

Takže my už tady máme jednoho – my už tady máme Oganisiana, který se tady nadělá neplechy. A teď tady máme druhého. A ještě z toho nevíme, co se z něho vyvine. Naplněný šílenou nenávistí vůči nám Čechům.

>> Tak já jsem v Turecku 19 let žil.

Docela se vám to seká. Jak se ten počítač, tak od té doby se to seká.

>> Slyšíme se.

>> No mě tady vypadl kábel. No já nic do právě... jak s tím počítačem, tak se to seká docela dost. Už i diváci tady o tom píšou, že se to seká. Ale jak jste mluvil úplně ze začátku, ta první část, tam se to nesekalo, takže asi tam jestli tam vypadl kábel nebo něco.

>> Dobrý.

>> A když, jestli si to můžete zase zastavit a nastavit, abyste měl tu kameru níž, protože vy jste pořád strašně nízko v tom záběru. Vypadá to fakt blbě.

>> No takhle by to bylo ideální. Vejší mám takhle.

>> Jak jste to měl teďka? Jak jste to dal?

>> Jo, lepší. Ano.

>> No, jak jste to měl teďka před chvilkou a zase už se to nějak seká, tak doufejme, že to technicky půjde. Protože jsme se ještě nedostali k tomu hlavnímu tématu.

>> Ano, ano, ještě jsme se nedostali k tomu hlavnímu tématu.

>> Ano. Tak zkusíme k němu přejít. Eh, můžeme tam dát tu kameru dál do knížy.

Už jste ji tam měl, pak jste ji tam zase vrátil. Tak jste tam vidět, jak jste tam vidět.

No, takhle je to dobré.

>> Dobře, dobrý, dobroš.

Já jsem jenom mezi těmi fotografiemi — když zde byla řeč o těch Sudeťátech, jo, jak se diskutovalo, jestli se jim to může zakázat nebo nemůže zakázat — eh, tak já v jednom z těch fotografií mám přiloženo, protože já jsem sám byl napaden v obchodě jedním člověkem romského původu. Na mě zaútočil.

Když jsem se snažil se bránit a vykopnout si ho, tak mi vykopl rameno z kloubu a zlomil mi kost v rameně.

A policie to vyšetřovala. Vyšetřila to tak, že nakonec potrestán jsem byl já. A on dostal 18 000 pokuty za způsobení výtržnosti a já 30 000 pokuty za způsobení výtržnosti.

Když bylo na kameře z Kauflandu, bylo naprosto jasně viditelné, že on tu bitku začal, on mi dal první ránu a že mě pak, když jsem vstával ze země, do mě kopnul.

No, přesto to česká policie řešila způsobem, že já jsem dostal 30 000 za způsobení výtržnosti a on 18 000.

A zrovna v té době si vzpomínáte na ten případ, když ten Ukrajinec v Brně zavraždil toho Roma, jo, Roma Nikolase. Policie ho propustila, soud ho propustil, jo.

Takže já jsem zrovna tenkrát řešil u soudu ten svůj případ, kdy já jsem byl napaden cizím člověkem. On na mě útočil pěstmi. Já jsem se samozřejmě pěstmi bránil, takže jsme se posekali pěstmi.

Já jsem dostal 30 000, on 18 000.

A zrovna v té době se řešil případ toho Ukrajince, který se nějakým způsobem pohádal s tím Rómem v Brně, vytáhl nůž a toho Roma zabil.

Jo.

No, já říkám: „No, to je skandální. Já jsem napadený pěstí, pěstí se bráním a jsem potrestán za neúměrnou obranu. A ten člověk, ten Ukrajinec v Brně, pohádá se, vytáhne nůž, vrazí ho do toho protivníka a bylo to nazváno úměrná obrana. Vážení, tohle se opravdu stalo, že jo."

A já jsem na konto toho chtěl uspořádat demonstraci před úřadem vlády na protest proti tomu osvobození toho Ukrajince za zavraždění.