Zastavte válku šíleného krále Donalda proti Íránu: Otevřený dopis členům Kongresu USA

Vážení členové Kongresu,

Donald Trump ve svém vskutku vyšinutém projevu k představitelům států na půdě OSN prohlásil, že před ním stojí „velké rozhodnutí“: zda s Íránem vyjednat dohodu, nebo „zničit Islámskou republiku“ a uvrhnout Írán „do pekla bez naděje na přežití“.

Podal to jako své osobní rozhodnutí. Na tom, že Američané Trumpovu válku rozhodně odmítají, mu nezáleží. A pokud jde o voliče, dodal, že při rozhodování o svých krocích a o osudu Íránu nepřikládá nadcházejícím volbám do Kongresu „naprosto žádnou váhu“.

Tohoto prezidenta nic neváže. Necítí se být vázán zákonem, ústavou, Chartou OSN ani veřejným míněním doma či v zahraničí. Když se ho začátkem roku zeptali, zda má jeho moc nějaké meze, odpověděl: „Ano, jedna věc tu je. Moje vlastní morálka. Moje vlastní mysl. To je jediné, co mě může zastavit.“

Trump svůj projev zahájil připomínkou 250. výročí Deklarace nezávislosti a oslavou americké svobody. Skutečnost je však taková, že Trumpovo autoritářství daleko překonává autoritářství krále Jiřího III., proti němuž se kolonie vzbouřily. Otcové zakladatelé vytýkali „šílenému králi Jiřímu“ mimo jiné to, že „se pokoušel učinit vojsko nezávislým na civilní moci a nadřazeným jí“. Náš vlastní šílený král přitom rozhodl, že přežití celé jedné civilizace leží výhradně v jeho rukou.

Trump si může dovolit pohrdat Kongresem, protože republikánští členové Kongresu se zřekli svých ústavních povinností. Bojí se vlastního prezidenta a své voliče zaprodali za příspěvky na volební kampaně od AIPAC a vojensko-průmyslového komplexu.

Ústava hovoří o odpovědnosti Kongresu jednoznačně. Článek I, oddíl 8 svěřuje výlučnou pravomoc vyhlásit válku Kongresu, nikoli prezidentovi. Není to otázka volby ani jedna z možností. Ústava neříká, že Kongres může předstírat, že neexistuje, a nechat válku vyhlásit prezidenta. Tvůrci ústavy toto řešení zvolili záměrně: výslovně odmítali, aby mohl král zavléct zemi do války.

Hamilton ve Federalistovi č. 69 veřejnost ujišťoval, že prezidentovy válečné pravomoci budou mnohem menší než pravomoci britského panovníka. Madison tuto zásadu vyjádřil přímočaře v dopise Jeffersonovi z roku 1798: „Ústava vychází z předpokladu, který potvrzují dějiny všech vlád: výkonná moc je složkou nejvíce zainteresovanou na válce a nejvíce k ní nakloněnou. Proto otázku války s promyšlenou pečlivostí svěřila zákonodárné moci.“

Promyšlené uspořádání, které otcové zakladatelé vytvořili, bylo převráceno protiústavní podřízeností republikánských členů Kongresu Trumpovi a vojensko-průmyslově-digitálnímu komplexu. A ano, za demokratických prezidentů většina demokratických členů Kongresu také přihlížela, když se tito prezidenti rozhodli jít do války.

Válka s Íránem je Trumpovým pošetilým podnikem. Hanbou Kongresu je, že ji nezastavil. Je to válka bez cíle, která přinesla íránskému obyvatelstvu nesmírné utrpení, přímé výdaje v řádu desítek miliard dolarů a ohromné škody na amerických vojenských základnách v osmi zemích Blízkého východu. Uzavření Hormuzského průlivu vyhnalo prudce vzhůru světové i americké ceny ropy, plynu, hnojiv a dalšího zboží. Svět si také povšiml, že se Írán dokáže americké agresi ubránit, byť za cenu velkýc