Vzpomínka na JUDr. Jiřího Nykodýma: Osobnost ústavního a zdravotnického práva, která soudila bez politické podbízivosti

V pátek zemřel emeritní ústavní soudce Jiří Nykodým, jeden z nejlepších, kteří kdy na ÚS působili. Měl jsem tu čest ho poznat osobně a čerpat poučení z jeho znalostí zdravotnického a ústavního práva. Mohl bych připomenout jeho roli v rozsudcích o "zrušení nadstandardů", o úhradové vyhlášce, o zdravotnických poplatcích - ale pro porozumění, v čem spočívala skutečná hodnota práce JUDr. Nykodýma, je nejlepší si jeho právní věty přečíst, neboť mediální zkratka neumožňuje postihnout vyváženost a erudici, s níž rozhodoval a psal stanoviska, která by si v mnoha případech zasloužila tesat do kamene. Vždy perfektně v souladu s Ústavou, žádný aktivismus, ale přitom vždy s hlubokým porozuměním, o čem to ve zdravotnické politice skutečně je. O pacientech, o zdravotnících, o tom, co jim reálně komplikuje přístup k péči a spravedlivou odměnu za práci. O nevyčíslitelné hodnotě veřejného bezplatného systému zdravotnictví garantovaného článkem 31 Listiny základních práva svobod, který v České republice máme a v jiných ubohých zemích včetně našich "západních vzorů" nemají. Ale také, bohužel, o zájmech politických a finančních skupin tento systém rozbít nebo rozkrást, proti nimž byl "jeho" Ústavní soud po dlouhý čas záštitou.

JUDr. Nykodým byl bohužel ústavním soudcem jen jedno období - 2003-2013. Miloš Zeman - prezident České republiky jej navrhnul i pro další období, ale neprošel Senátem. Je trvající ostudou tehdejších senátorů (pohříchu levicových), že Jiřího Nykodýma odmítli, vůbec ne z důvodů odborných, ale z důvodů ryze politických - nelíbilo se jim, že soudil rovně, padni komu padni.

Místo něj do Ústavního soudu prošli jiní, kteří se, bohužel v pozdějších časech ukázali být ohební ve chvíli, kdy měli být pevní a hájit Ústavu proti aktuální vládě (viz třeba ostudné, lokajsky zdůvodněné posvěcení krácení valorizace penzí), nebo pevně zavřeli oči před bezprávím vůči zdravotníkům i pacientům tam, kde je měli mít otevřené (viz odmítnutí zrušit prokorupční systém úhradových vyhlášek, farizejsky zdůvodněné, že je to prý věc politiků a ať si se zdravotnictvím dělají co chtějí, ústava neústava). To by se s JUDr. Nykodýmem ve sboru soudců nestalo. Nebo, pokud ano, aspoň by si většina pléna vysloužila zdvořilé, ale odborně zcela zničující oponentní stanovisko, které by se stalo součástí učebnic zdravotnického práva.

Pokud mi zde odpustíte osobní odbočku: právě poslední zmíněné nálezy ÚS mne postrčily od výuky práva do politiky a na demonstrace na náměstích. Neboť jak hájit právo a učit o něm studenty, když i Ústavní soud uhne a zdravotnickou politiku nechá v plen politické zvůli inspirované lobbyisty? Pak je celé právo jak ona biblická sůl, která nesolí, a nezbývá, než také vstoupit do politického boje. Přesto, že mi to není vlastní a raději bych s úctou vykládal studentům, zdravotníkům, pacientům i politikům závazná stanoviska ústavních soudců s erudicí a autoritou, jakou si svým působením vydobyl ve zdravotnictví JUDr. Jiří Nykodým.

Dovolte mi zakončit tento neumělý nekrolog úvahou (nejen) o ústavním soudu. Fungování státních institucí v demokratickém zřízení stojí a padá s důvěrou občanů. Tu si nelze ani koupit, ani vynutit skrz gumové trestní paragrafy či dehonestaci oponentů. Lze si ji získat jen poctivou prací těch, kteří rozhodují o právech druhých - ať už jsou to soudci, politici, vysocí úředníci, či ředitelé veřejných institucí. A přesvědčením každého občana, že byť se třebas zrovna rozhodlo v jeho neprospěch, bylo tomu tak po vyslechnutí všech názorů a v souladu s ústavními pravidly. Mám-li obavy o naši zemi, nejvíce se obávám vnitřního zhroucení, imploze důvěry, která může vést k tomu, že zhrzení občané odmítnou demokracii ve prospěch nějakého diktátora nebo "osvíceného okupanta" zvenčí, protože jim pro jejich osobní životy slíbí více jistot a záruk, než nevěrohodné a zaprodané instituce. Jde o nemoc, která postihla nejeden demokratický stát. Nejlepším lékem proti ní je právě práce vzdělaných a odvážných lidí, jako byl JUDr. Jiří Nykodým. Přejme si, aby měl ve vysokých institucích našeho státu co nejvíc následovníků, na Ústavním soudu i jinde. Čest jeho památce!