Volby, Gepard a taškařice

Je po volbách. Éterem se šíří názory nejen politologů, občanů, politiků, vítězů i poražených, satira. Každý přichází se svojí troškou do mlýna. Nemohla jsem si nakonec nechat ujít komentář, přestože jsem byla rozhodnuta, že tyto volby komentovat nebudu. V průběhu volebního klání a povolebních diskuzí jsem si vzpomněla na Geparda. Nikoliv zvíře, které by se do té taškařice asi hodilo. Byl to seriál na Netflixu s názvem Gepard. Zaznamenával historický vývoj na Sicílii v období let 1861, před a po sjednocení Itálie. Italský revolucionář Garibaldi, úpadek staré šlechty a vzestup nové bohaté společenské vrstvy. Ve vesničce Donnafugata podle tohoto filmu hlasovalo 512 oprávněných voličů (z 515, tudíž téměř 100 %). Starosta vyhlašuje výsledek voleb. „Všichni voliči hlasovali pro sjednocení, nikdo nebyl proti.“ Jeden z voličů se ozval, že to není možné, protože on hlasoval proti, že výsledek je zmanipulován. Že volby jsou zmanipulovány. Načež se proti osamělému voliči postavil dav. Starosta, který výsledek vyhlašoval se zmohl jen na jednu větu: „Nechte mě na pokoji.“

Proč připomínám více než 150 let starý příběh, kdy se nesměle klubala na svět fata morgána, že prostý lid může něco volbami ovlivnit? Nějak, nevím ani jak mi to přišlo na mysl, když jsem šla letos k volbám v místě svého bydliště. Voleb se celorepublikově zúčastnila méně než polovina oprávněných voličů. Hmm, divné, ale ne tolik, je tomu tak vždycky. K volbám jsem šla pěšky, je to jen nějakých 15 minut chůze, nejela jsem autem, kvůli uhlíkové stopě, kterou bych za sebou zanechala. O tryskáči ani nehovořím. Cestou jsem dostala od jednoho neznámého občana štiplavou otázku. „Snad nejdete k volbám? Ti chytří vědí, že je již rozhodnuto. Paní prezidentová to řekla jasně, že má nárok na odpočinek a šla si koupit za peníze daňových poplatníku (ošatné) nové plavky a odjela k moři. No a pan prezident ví, že nebude volbami ohrožen a v prezidentských volbách bude znovu zvolen, tak co by se namáhal.“ 

Chtěla jsem odpovědět, ale pak jsem si to rozmyslela. A mlčky jsem pokračovala směrem k volební místnosti a přemýšlela o Gepardovi. Již jsem věděla, že muž, který mě na ulici oslovil, nemá pravdu, že pan prezident si vzal tryskáč a demonstrativně přiletěl z Afriky do malé obce v České republice, aby přece jen odvolil a opět tryskáčem letěl zpět. Nedokážu si představit, že bych byla ochotna zaplatit nějaký ten milión korun za tuto cestu. Je možné, že se na nákladech podílela prezidentova ochranka, která ho doprovází. Anebo těžce zraněný kamarád, který by se měl dle mého názoru vrátit do republiky, kde mu bude poskytnuta zdravotní péče, pokud ho tento tryskáč přepravoval.

Odvolila jsem a bylo mi smutno. Hlava státu, která opovrhuje volbami? Tomu nevěřím. Jen možná ví více než my, řadoví občané, jak volby dopadnou a jeho hlas není třeba ani jako morální vzor pro nás ostatní z podhradí.

V této chvíli našich voleb se odehrává zásadní sdělení Donalda Trampa, kdy dle médií uzavírá dohodu s Vladimírem Putinem na dovoz ropy z Ruska a mění sankce, které proti Rusku byly přijaty. Tím staví celou schůzku v Miami, která má následovat za účasti představitelů Ukrajiny do impotentní polohy. Schůzka (jednání) je nakonec zrušena, protože není co řešit. Poté se ještě nejvlivnější muž světa Donald Tramp nechá slyšet, že by měl být Zelensky nahrazen.

Tak si znovu uvědomím, jak jsme směšní tím, když se média a částečně i veřejnost plnou vervou věnují prezidentovi a jeho divné dovolené, stejně tak výrokům první dámy k volbám a nejasnému stanovisku Hradu k celé této nepovedené taškařici.

Vždyť oni, „ti chytří“, již možná převlékají tiše kabátky, až již u moře nebo na poušti. Co když se geopoliticky něco zásadního mění, tak aby u toho byli první. Jen my obyčejní voliči, stále jedeme ve stejném vlaku do tunelu, kde není světlo…

Alena Vitásková

spisovatelka, komentátorka

Praha, dne 12.10.2026