Ústava versus prezident Pavel

„Pokud je prezident v jakékoli delegaci, je automaticky vedoucím této delegace,“ prohlásil prezident  Petr Pavel s tím, že sám rozhodne o tom, jakého programu se na summitu NATO v Ankaře zúčastní.

Následující analogie leccos podstatného napoví o vztahu prezidenta a vlády:

Zákon č. 121/1920 Sb., Ústavní listina Československé republiky, měla v § 82, že president republiky má právo býti přítomen a předsedati schůzím vlády.

Ústavní zákon č. 100/1960 Sb., Ústava Československé socialistické republiky (platná až do 1. 1. 1993), měla v čl. 62 (1/7), že prezident má právo být přítomen při schůzích vlády a předsedat jim, vyžadovat si od vlády a od jednotlivých jejích členů zprávy a projednávat s vládou nebo s jejími členy otázky, které je třeba řešit.

Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, uvádí v čl. 64/2, že prezident republiky má právo účastnit se schůzí vlády, vyžádat si od vlády a jejích členů zprávy a projednávat s vládou nebo s jejími členy otázky, které patří do jejich působnosti.

Z uvedených faktů jednoznačně vyplývá realizovaný záměr zákonodárného sboru odejmout prezidentovi privilegium automaticky předsedat zasedání vlády, když se ho zúčastní. Jinými slovy, touto změnou v ústavě se politický systém v naší zemi jednoznačně a záměrně odklonil od rysů systému poloprezidentského k parlamentnímu.

Ústavní soudce zpravodaj Pavel Šámal komentoval předběžné opatření vydané Ústavním soudem takto: „Respektujeme, že vláda je vrcholným představitelem výkonné moci, a i to, že v zahraniční politice má zásadní a rozhodující slovo,“ a dodal, že toto není rozhodnutí, že snad vláda v zahraniční politice je prezidentovi podřízená, je to jen otázka na jeden summit.

Ještě přesnější byl komentář ústavního právníka Jana Kysely z Univerzity Karlovy (Právo, 25.6.2026), že verdikt Ústavního soudu rozhodně neznamená, že prezident bude v čele delegace. Zcela tak souzněl s názorem ministra zahraničí Petra Macinky, že prezident Pavel v čele delegace nebude, neboť Ústavní soud vládě nepřikázal, aby byl vůdcem delegace, ale aby byl jejím členem.

Z uvedeného lze dovodit, že výroky prezidenta Petra Pavla jsou zcela nepodložené a svědčí o jeho naprostém nepochopení předběžného opatření, vydaného Ústavním soudem. Vzhledem k historickému vývoji našeho ústavního pořádku jdou prezidentovy výroky dokonce zcela protichůdně.

Účinkování Petra Pavla v prezidentské funkci je tak zdrojem – slovy Václava Havla – „blbé“ nálady ve společnosti. Velmi blbé nálady.

Další zajímavosti, vyplývající ze srovnání ústav

Ústava z roku 1920 stanovila, že president republiky jest volen Národním shromážděním a není odpověden z výkonu svého úřadu. Z projevů jeho souvisících s úřadem presidentovým odpovídá vláda. Jakýkoli presidentův úkon moci vládní nebo výkonné potřebuje k své platnosti spolupodpisu odpovědného člena vlády.

Ústava z roku 1960 pak stanovila, že v čele státu je president republiky, volený Národním shromážděním jako představitel státní moci, a že president republiky je odpovědný (!) z výkonu své funkce Národnímu shromáždění.

Současná ústava pak praví, že prezident je volen v přímých volbách, a že není z výkonu své funkce odpovědný. To se týká výkonu jeho pravomocí podle čl. 62 Ústavy. Avšak platnost pravomocí vykonávaných prezidentem podle čl. 63 Ústavy (včetně zastupování státu navenek) vyžaduje spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády, protože za tato rozhodnutí prezidenta odpovídá vláda.

Stále je co se učit a vylepšovat! Zvládne to Petr Pavel, nebo na jeho místě někdo jiný?