„Pražská kavárna“ nebo „Literární salon“
Česká společnost se často dělí podle politických či kulturních nálepek. Alena Vitásková proti pojmu „Pražská kavárna“ staví vlastní obraz „Literárního salonu“ – společenství lidí, kteří hledají oporu v knihách, kulturním dědictví, vlastní zkušenosti a schopnosti vytvářet si nezávislý názor. Literatura podle ní není jen svědectvím své doby, ale také prostředkem, jak uchovávat hodnoty a předávat je dalším generacím.
„Pražská kavárna“, „Pražská hospoda“ nebo do třetice? Pro mě je to třetí, „Literární salon“, jak jsem si nazvala většinovou veřejnost, kterou spojuje nejen literatura, jako odkaz kulturního dědictví a budoucnosti naši svébytnosti.
Řadíme se k národům, které ročně přečtou nejvíce knih. V průměru je to asi deset knih na občana staršího patnácti let. Prostě jsme vynikající čtenáři, jsme sečtělý národ.
Někdo má „Pražskou kavárnu“ a myslí si, že je to TOP společnost. Lidé sdružení pod tímto (dnes již možná hanlivým) názvem mají více možností mít vliv na veřejnoprávní média a jiné prostředky, jak dosáhnout propašování svých názorů do povědomí lidí, chcete-li ovládání mas. Komu patří veřejnoprávní média, o které se strhává neustálý boj. Oni si to myslí, že mají moc. Oni mají ten správný názor?
Někdo má raději „Literární salon“ a nemyslí si, že je to TOP společnost. Protože myslet si, znamená nic nevědět. Ti, co vědí, se snaží zanechat za sebou nesmazatelný vzkaz pro další generace. Nikoliv negativní. Ať již výsledky své práce, tvorbou, nebo jen sečtělostí a utvářením si vlastního názoru. V poesii, próze, beletrii, historických románech nebo jen prostě v dokumentárních dílech faktů.
Můžeme se pyšnit jak Milanem Kunderou, tak dalšími spisovateli, kteří zanechali za sebou tuto nesmazatelnou stopu. Dokázali ve svých dílech zobrazit průběh života v dané epoše, jako například Jaroslav Hašek v Osudech dobrého vojáka Švejka. Dokázali nastavit zrcadlo společnosti. Buď s humorem nebo jako „littérature noire“. Emile Zola a jeho díla z období francouzské revoluce například Břicho Paříže a řada dalších klasiků.
„Literární salon“ má to štěstí, že se může pyšnit tím, co „Pražská kavárna“ nemá. Občanská veřejnost kolem „Literárního salonu“ prožívá život z jiného úhlu pohledu. Laskavý, uklidňující, konejšivý, předjímavý, vlídný, útěšný, konejšivě prozíravý, mnohdy až věštecký a moudrý.
Taková společnost je schopna vytvářet hodnoty, na kterých je možné přežít i období například temna.
Alena Vitásková
spisovatelka a komentátorka
Praha 20. 9. 2026

Diskuse
Komentáře
K videu: „Pražská kavárna“ nebo „Literární salon“
Zapojte se do diskuse. Přihlášení je zdarma.
Načítám komentáře...