Pohlednice z Tun-chuangu

Třicátého čtvrtého dne naší cesty jsme dorazili do Tun-chuangu. Je méně známý než jiná velká místa setkávání lidstva — Řím, Konstantinopol či Samarkand — přesto si právem zaslouží stát po jejich boku. Po značnou část uplynulých dvou tisíciletí bylo toto oázové město klíčovou branou mezi Čínou a zbytkem Asie. Členové rodiny Polových tudy prošli dvakrát: Niccolò a Maffeo v šedesátých letech 13. století během své první cesty ke dvoru Kublajchána v Chánbalyku — dnešním Pekingu — a poté Niccolò, Maffeo a mladý Marco v sedmdesátých letech 13. století, kdy se tato trojice vracela na východ do hlavního města Velkého chána.

Začněme jako vždy fyzickou geografií a poté se obraťme k tomu, co vytvořil člověk. Velké starověké trasy Hedvábné stezky směřující do Číny se sbíhaly právě v Tun-chuangu a důvod je zcela zřetelně vepsán do okolní krajiny. Tun-chuang představuje západní bránu do čínského vnitrozemí. Je nejzápadnější oázou v koridoru dalších oáz, který ze severu i z jihu lemují horská pásma. Každý, kdo putoval z Evropy, Střední Asie nebo Indie do Číny, dorazil do Tun-chuangu a odtud pokračoval na východ. Jiná prakticky schůdná cesta neexistovala.

A tam, kde se sbíhaly cesty, se setkávaly také kultury a náboženství. V době svého největšího rozkvětu patřil Tun-chuang k nejkosmopolitnějším místům na celé planetě. Setkávali se zde, obchodovali, modlili se a malovali Chanové, Ujgurové a další turkické národy, Peršané, obyvatelé jižní Asie i Evropané — spolu se všemi vírami, které vyznávali: buddhismem, hinduismem, křesťanstvím, zoroastrismem, islámem, taoismem, judaismem a dalšími.

Zejména za podpory dynastie Tchang v letech 618 až 907 — a především nezdolné Wu Ce-tchien, jediné císařovny vládnoucí z vlastního práva v dlouhých čínských dějinách, která panovala v letech 690 až 705 — financovali buddhističtí mecenáši vybudování stovek elegantně vytesaných jeskynních svatyní. Vznikly tak jeskyně Mo-kao, vyzdobené oslnivými freskami, které se ve své nádherné barevnosti a mimořádné výpovědní hodnotě dochovaly až do dnešních dnů. Říká se, že sama Wu Ce-tchien nechala svou podobu vtisknout do pětatřicet metrů vysoké sochy Buddhy, jejíž vznik financovala a která dnes stojí za slavnou devítipatrovou pagodou. V její tváři hledící přes poušť se tak spojují božství a státnické umění.

A pak je tu Jeskyně knihovny, jeden z nejpozoruhodnějších archeologických nálezů v dějinách. Kolem přelomu 19. a 20. století objevil jeden mnich zazděnou komoru, která byla naplněna desítkami tisíc starověkých rukopisů — buddhistickými sútrami, smlouvami, dopisy, kalendáři, malbami a texty v tuctu jazyků. Suchý pouštní vzduch je uchoval po deset a více staletí. Není překvapivé, že se záhy dostavili profesoři z Harvardu a různí evropští dobrodruzi a značnou část kořisti si odvezli. Dnes si ji lze prohlédnout v Britském muzeu — přesněji v Muzeu toho, co Britové ukradli — a v Harvardově Fogg Art Museum. Tyto rukopisy spolu s vědeckým bádáním, které podnítily, otevřely jedinečné okno do každodenního života, obchodu a náboženství na středověké Hedvábné stezce.

Celým komplexem nás provázel výjimečně nadaný průvodce Neil Schmid, který svou brilantní profesní dráhu zasvětil tun-chuangologii — ano, takový obor skutečně existuje, a je to nádherné — včetně průkopnické práce při rozlušťování významu starověkých obrazů. Zároveň se věnuje podpoře tolik potřebné dobré vůle mezi Čínou a Spojenými státy, které nejsou ani tak staré, ani tak moudré. Procházet jeskyněmi s badatelem, který dokáže číst tisíc let starou fresku stejně snadno, jako my ostatní čteme internetovou stránku, znamená zažít, jak se celá staletí náhle hroutí do přítomného okamžiku.

Odpoledne nás čekal zážitek hodný 21. století, který se vyrovnal dopolední nádheře století desátého. Navštívili jsme koncentrační solární tepelnou elektrárnu za městem, kde 12 000 heliostatů — vysoce sofistikovaných zrcadel, z nichž každé má plochu 115 metrů čtverečních — sleduje pohyb pouštního slunce a soustřeďuje jeho paprsky na centrální věž. Elektrárna tak vyrábí 100 megawattů čisté, ekologické energie pro stovky tisíc domácností. Stejné prudké pouštní světlo, které září na pozlacených Buddhových sochách a dává dozrávat sladkým plodům tun-chuangské oázy, dnes zásobuje energií domácnosti v provincii Kan-su. Velká čínská civilizace — starobylá i moderní — v jediném dni před našima očima.

Tun-chuang nám znovu připomněl, co celá tato cesta oslavuje: setkávání národů není hrozbou, ale pokladem. Téměř dva tisíce let procházely tímto úzkým koridorem sevřeným horami východním i západním směrem všechny divy, které spojovaly Eurasii — hedvábí a papír, sútry a hvězdné mapy, poutníci a obchodníci, svatí muži i jejich mecenáši. A svět byl díky každému takovému přechodu nesmírně bohatší.

Dnes, třicátého šestého dne naší cesty, pokračujeme dále na východ elektrickým dopravním prostředkem — tentokrát po čínské síti vysokorychlostních elektrických železnic o délce 50 000 kilometrů. My ve Spojených státech stále čekáme na svůj první kilometr vysokorychlostní železnice!

Naším dnešním cílem je Si-an, starobylé hlavní město Číny po značnou část období od vlády dynastie Čchin, která začala roku 221 před naším letopočtem, až do roku 904 našeho letopočtu, kdy bylo hlavní město přesunuto dále na východ. Terakotoví vojáci císaře Čchina už na nás čekají!

Ze starobylého srdce Číny, s pískem z dun Mo-kao stále ještě v našich sandálech, vám posíláme nejsrdečnější pozdravy a svá nejhlubší přání míru mezi všemi místy, kde se setkávají lidé této Země. Kéž nové Hedvábné stezky, poháněné sluncem, pokračují ve velkém sdílení kultur a moudrosti.

Jeff a Sonia

www.jeffsachs.org

Cestu Marca Pola za mírem můžete sledovat na sociálních sítích a na webových stránkách:

YouTube:
https://www.youtube.com/@themarcopolodrive

Instagram:
https://www.instagram.com/themarcopolodrive/

TikTok:
https://www.tiktok.com/@themarcopolodrive

Facebook:
https://www.facebook.com/themarcopolodrive/

X:
https://x.com/marcopolodrive

LinkedIn:
https://www.linkedin.com/company/the-marco-polo-drive/?trk=public_post_feed-actor-name

Webové stránky:
https://themarcopolodrive.com/