Nejsme prounijní. Jsme proevropští!

Dne 23. a 24. října 2026 proběhla již 5. mezinárodní Svatovojtěšská konference, kterou pořádal spolek Patrimonium Sancti Adalberti, v čele s předsedou Tomášem Kulmanem. Měla jsem možnost účastnit se všech pěti konferencí a mohu s hřejivým pocitem konstatovat, že jsem byla i tentokráte velmi potěšena vysokou úrovní, kterou si tato konference udržuje.

Je málo setkání na mezinárodní úrovní, kde se hovoří otevřeně o problémech dnešní doby. Duševno, které navodí atmosféru pokory a sounáležitostí s církví, katolickou vírou je dáno již při zahájení, kdy této konferenci před léty požehnal pražský arcibiskup Dominik Duka.

Při zahájení té letošní všem požehnal otec Jakub Berka, kněz sloužící v basilice svaté Ludmily na náměstí Míru v Praze. Již umístění basiliky, náměstí Míru, evokuje, že účastníci konference hledají život v míru, pokoře a lásky k bližním.

Cesta, kterou se Patrimonium Sancti Adalberti vydalo, odvážně ukazuje východisko z morálního a ekonomického úpadku stávající Evropy, kdy jsou obyvatelé tohoto krásného světadílu uvrhování do lží a nenávisti, na různých místech do chudoby a beznaděje.

Konferenci první den zahájil ministr zahraničí České republiky Petr Macinka a dále ministr průmyslu a obchodu České republiky Karel Havlíček. Oba představitelé stávající vlády ve svém projevu ukázali cestu, kterou se můžeme vydat a podpořili snahy spolupráce nejen zemí V4, ale především rozšíření o země V12. Druhý den zasedání zahájil předseda Parlamentu České republiky Tomio Okamura.

Z projevu Tomia Okamury považuji jako důležitá mimo jiné slova: „Jsem proevropský, nejsem prounijní.“

Osobně považuji projekt V 12 za naši naději. Jsou to země střední Evropy, které nejen že mohou, ale musí svým spojením zachránit národní zájmy jednotlivých států, musí převzít otěže. Evropská unie skomírá a 33 000 úředníků Evropské komise svými rozhodnutími a nařízeními posílají naše národy do energetické chudoby, ztráty suverenity a vytvoření chaosu.

V panelové diskusi a odborných sekcích na této konferenci dále vystoupili zástupci Rumunska, Rakouska, Slovenska, Polska, Srbska, Itálie, Řecka, Bulharska, Maďarska.

Z přednášek, diskuzí a jednáních v pracovních sekcích jsem si odnesla celou řadu poznatků o které se chci se čtenáři podělit.

·         Jak hodnotit vměšování do svobodných voleb ze strany evropských struktur a zneplatnění těchto voleb, jak se tomu stalo před nedávnem v Rumunsku. Vždyť vítěze zneplatněných voleb uvrhli do vězení. Zda se jedná o vykonstruovaný zločin? K tomu se mohu vyjádřit z osobní zkušenosti, jak se konstrukce trestního stíhání a vězení provádí. Hanba těm, kteří se pod rouchem spravedlnosti staví do role aktivistů v justici.

·         Historik velmi působivě popsal historii našich národů i to, jak lze historii vykládat. Jak je důležité vědět „kdo má kontrolu nad výkladem historie.“

·         Jak je důležité být přípraven na multipolární svět, energetickou suverenitu, kterou nelze budovat na obnovitelných zdrojích, ani za pomocí již zmíněných 33 000 úředníků Evropské komise. Byly řečeny východiska ze stávající situace. Pouze tři scénáře: studená válka, mír anebo válka, což je konec civilizace.

·         Připomněl se těžký život občanů v zemích se zásadně rozdílnými náboženskými kulturami. A k tomu ze zahraničí podněcována až vražedná nenávist mezi obyvateli různých náboženských vyznání.

·         Odmítání toho, aby naše krásné země byly v rukou tisíců nevolených byrokratů z Bruselu.

Osud občanů každého národa musí být dán do rukou jejich vlád, včetně absolutní odpovědnosti. To, že euro-zóna stagnuje, nemusíme říkat, to všichni vědí. Obava ze sílící krize v zemích EU a neudržitelnosti současné podoby Evropy. V 12 a návrat k národním hodnotám, dovoz levné energie a surovin. Zemědělská samostatnost jako základ nádherné gastronomie, která se různí národními kuchyněmi a je na vlastní produkci zemědělských surovin závislá. Potravinová soběstačnost.

·         Bez obav probíhalo hodnocení, že EU je projekt bez budoucnosti, již je jen prázdná skořápka. Neúspěšní politici, legalizace lobbingu, nesmyslné dotace, přechod de facto na válečnou hospodářskou politiku. To není směr, kterým se většina Evropanů chce vydat.

·         Měli bychom se pro další společnou cestu poučit z neúspěchů EU, nedostatku surovin, zdrojů, o které jsme se hloupými rozhodnutími připravili.

·         Otázkou zůstává, jaká by byla odstrašující vojenská síla v případě ukončení skomírajícího projektu EU a jeho částečná náhrada zeměmi V12, které budou spolupracovat na bázi suverénních států a vzájemné výhodnosti, jež upřednostňují národní zájmy svých obyvatel.

·         Zaznělo, že evropská integrace bez Ruska není možná, pokud chceme dlouhodobě zachovat mír. Bez násilí a válek mít potřebné množství levných energetických zdrojů a surovin.

·         Napomoci ukončení konfliktu na Ukrajině je jediným východiskem jak z pasti, kterou si EU sama vytvořila.

·         Bez levných energetických zdrojů a surovin, nemůže být Evropa prosperující světadíl. Zcela realisticky, bez násilí a války je jediným východiskem spolupráce s Ruskem, je to jediná možnost naší prosperity a míru.

Důležité byly rovněž jednotlivé odborné sekce, které následovaly po panelových diskuzích.

A: V případě rozpadu EU se nový primární trh pro země střední Evropy musí stát trhem středoevropským

B: V multipolárním světě čelí region střední Evropy bezpečnostním rizikům ze všech stran, tzn. potřeba ochrany vnějších hranic

C: Postavení středoevropského regionu v novém multipolárním světě

Nemusíme souhlasit se vším, co bylo předneseno. Nicméně vše, jak bylo řečeno ukazuje cestu, po které se musíme vydat, pokud chceme zachovat národní suverenitu našich zemí, pokud toužíme po míru, prosperitě a vzájemné úctě a sounáležitosti.

My jsme proevropští, ale nejsme prounijní.