Bubáci a ministr

V uplynulých dnech vstoupil na prkna, která neznamenají svět, ale mají přesah do světa, náš ministr zahraničí Petr Macinka. Zda to byl naivní krok poskytnout rozhovor anonymu v masce, nebo promýšlená hra ministra k zviditelnění sebe a Motoristů před komunálními a senátními volbami?

Domnívám se, že to není ani jedno ani druhé. Ale třetí možnost, o které raději pomlčím. Každopádně, pokud ministr neodmítá rozhovory a absolvuje každý, kam ho pozvou, tak klobouk dolů. To mi ale připomíná neúspěšné politiky, kteří jdou všude, kde jsou alespoň dva lidé, aby jim mohli přednášet své bláboly. To ale nemůže být situace ministra zahraničí, který není neúspěšný politik, proto by měl velmi zvažovat, kde se nasáčkuje, aby z toho nebyla ostuda mezinárodního rázu.

Thomas Paukner (influencer, investigativní autor), se kterým vedl rozhovor, to je přece i na normálního občana dost silná káva, když se mají řešit podstatně závažnější a dle mého názoru transparentně doložené problémy.

Ve stejný den, kdy „prasklo“, jaký rozhovor ministr Macinka absolvoval, si předvolal ruskou velvyslankyní v Praze Annu Ponomarjovovou. Pozval ji na „kobereček“ kvůli dronu na letišti v Lipsku, který měl být údajně ruský, jak informovala tamní politická garnitura – podotýkám nikoliv jednotně.

Aniž by byly dostatečné důkazy k tomu, že se jedná skutečně o ruský dron, považuje náš ministr německá zjištění za velmi závažná a přesvědčivá a vyjádřil Německu solidaritu. Rovněž bylo uvedeno, že Česko má vedle německých informací, také vlastní poznatky českých zpravodajských služeb.

K celému závažnému incidentu požadoval od velvyslankyně vysvětlení ruské strany. Její vysvětlení následně odmítl.

Domnívám se, že místo vysedávání s „bubákem“, ( ve veřejných zdrojích se uvádí zakuklencem) by se pan ministr měl věnovat důkladně tomu, co se kolem nás děje.

Není náhodou, že první světová válka byla vyprovokována atentátem na Ferdinanda, druhou světovou válku bez předsudků zahájilo Německo v čele s Hitlerem. Proto musíme o to důsledněji ověřovat zprávy, které by mohly vést k eskalaci již tak hanebného konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou.

Možná, by odborníci, jako je náš pan prezident přes armádu a znalost ruských vojenských dovedností, či odborníci na zbraně, mohli doplnit: „Kdyby Rus chtěl letadlo naložené zbraněmi putující z Německa na Ukrajinu skutečně vyhodit do povětří a ohrozit tak obyvatele části Lipska, tak by ten dron vybuchl. Vždyť vidíte, co provedli vevliteli tajných služeb v Kyjevě.“

Nevýhoda, nebo možná výhoda vyprovokovaného jaderného konfliktu, třetí světové války je jen jedna. Lidstvo již nebude schopno vyhodnotit, kdo byl režisér provokace.

Tak místo zviditelňování s „bubákem“ by pan ministr Macinka se měl důkladně věnovat zahraniční politice a zahraničním událostem, abychom nebyli překvapeni, co jsme to pomohli způsobit.

Určitě nejen mě, ale i valnou část veřejnosti by zajímalo, jakou „Nótu“ velvyslankyně Anna Ponomarjovova do Moskvy zaslala. Jak si slova pana ministra vzala k srdci, když se asi nejen naše internetové sítě hemžily informacemi o rozhovoru „bubáka“ a ministra.

Ing. Alena Vitásková

spisovatelka, komentátorka

Praha dne 6. 9. 2026