Zpravodajskén služby: Putin bojuje, Čína se učí.

Od února 2022 sledujeme válku na Ukrajině téměř každý den. Počítáme padlé. Sledujeme pohyb fronty. Mluvíme o sankcích, dodávkách zbraní nebo o mírových jednání. Jenže možná nám mezitím uniká mnohem větší příběh. Historie totiž ukazuje, že každá válka přináší nejen poražené a vítěze. Přináší také ty, kteří se z ní dokážou nejvíc poučit. Nestává se právě Čína největším strategickým vítězem války na Ukrajině?

Ukrajina už dávno není jen bojiště. Je to největší vojenská laboratoř současného světa. Právě tam se přepisují pravidla války 21. století. Jak útočí roje dronů, jak se ničí tank za zlomek jeho ceny, jak funguje elektronický boj, jak ochromit protivníka bez jediné bomby, jak propojit satelity, umělou inteligenci a bojiště do jediného systému. A zatímco Rusové za tyto zkušenosti platí krví, Čína sedí v první řadě a zapisuje si každou lekci.

Britský týdenník The Economist s odvoláním na evropské zpravodajské služby uvádí, že čínští důstojníci absolvují výcvik v Rusku, analyzují zkušenosti z ukrajinského bojiště a podle některých informací je získávají i prostřednictvím pozorování na okupovaných územích.

Přátelé, ve válkách totiž nevyhrává jen ten, kdo dobde území. Vyhrává také ten, kdo pochopí, jak bude vypadat válka příště. Napoleon změnil podobu evropských armád. První světová válka přinesla tanky. Druhá světová válka přinesla letadlové lodě, rakety a jaderné zbraně. A válka na Ukrajině dnes píše učebnici války 21. století. Každý výstřel, každý útok dronů, každý nový způsob elektronického boje. To všechno jsou kapitoly této učebnice. A zatímco Evropa řeší válku dneška, Peking už velmi pozorně studuje válku zítřka.

Nejde přitom jen o sledování bojiště. Podle západních informací Rusko s Čínou rozšiřuje vojenskou spolupráci v oblastech, které budou rozhodovat o budoucích konfliktech: ve vývoji protivzdušné obrany, jaderných ponorek, raketových systémů, bezpilotních prostředků, systémů včasného varování a společných vojenských cvičení. Jeden stát přináší zkušenost z největší války současnosti, druhý přináší průmyslovou sílu, technologické kapacity a ekonomiku schopnou vyrábět ve velkém. Právě toto spojení dnes podle řady západních představitelů a analytiků představuje jednu z největších dlouhodobých bezpečnostních výzev.

Čtyři roky posloucháme, že cílem západu je oslabit Rusko. Možná se to skutečně děje. Jenže každá strategie má také své vedlejší důsledky. Pokud válka na Ukrajině urychluje vojenské zbližování Moskvy a Pekingu, pokud Čína získává přístup ke zkušenostem z nejmodernějšího bojiště světa, pak se možná nerozhoduje jen o budoucnosti Ukrajiny. Rozhoduje se také o budoucí rovnováze sil mezi Spojenými státy a Čínou. A otázka, která dnes zní především v evropských metropolích, může za několik let znít úplně jinak.

Není skutečným bojištěm budoucnosti taivanský průliv, protože dějiny často ukazují, že největší strategická vítězství nezískávají ti, kdo vedou válku, ale ti, kdo se z ní dokážou nejvíce poučit.