Zlatá éra českého filmu: Baron Prášil

Tak jsem šťastně dojel. Viděli jsme vašky. Kousek odtud něco zhaslo.

Pro tebe jsem přinesl růži z tvého oblíbeného keře.

Ty milý dobrý.

Pozor na pěšinku, prosím. Lidi, co vy to tady máte pořád tím Shakespearem?

Promiňte, pane Barone, vzpomněl jsem si na doby našeho vojákování.

A pane Táníku, jste přece mlád a svobodný. No, jste přece svobodný. Já ty nebudeš věřit, co se mně teď stalo. To je tvoje žena.

To není možné.

Před třemi měsíci jsme měli v Praze svatbu.

To není pravda.

Ano, tatíčku.

To není pravda. A tys to věděla?

Neměla jsem ani tušení. O sebe. Okamžitě ode.