Zazpívat si, dojmout se a jít domů. Umí Češi vůbec demonstrovat?

[hudba] [hudba] Vážení diváci, milí posluchači, moje jméno je Jakub Peřina a vítám vás u nového salonu Echa. V posledních týdnech se v Česku hodně demonstruje. Proběhly už protesty na podporu nezávislosti veřejných médiích. Proběhly i ty, kteří chtějí jejich velkou reformu. Navíc budou další. 15. listopadu chystá milion chvilek velkou demonstraci na letné a pak přijde 17. listopad. Právě o smyslu a nezávislosti veřejnoprávních médiích a o tom, jestli Češi vůbec umějí protestovat, je tento salon Echa. Moje pozvání do něj přijali Petr Drulák ze spolku Svatopluk, [hudba] sociolog a politolog Ondřej Císař, Dorot Mejstříková ze spolku Díky, že můžem, Urza, aktivista a anarchokapitalista a Jan Hercan, sociolog. [hudba] Pane císař, já začnu rovnou s váma, protože si teďka dáváte mediální kolečko k demonstracím a jste všude. Eh, když jste v hospodářskejch novinách říkali, že Češi demonstrují poklidným až svirákovským způsobem, eh, co jste tím přesně myslel? Je to takový to, že z těch demonstrací se vlastně v tom českým podání stává spíš taková takový happening, taková jako procházka setkání s kamarády. Tak v tom českém prostředí protest toho středního proudu nebo toho hlavního proudu takhle eh zpravidla vypadá. To znamená je to takový pokojný, kulturně rámovaný protest, jsou tam projevy, hudba, humor. Eh já jsem to říkal v konkrétním kontextu. To neměla být zase taková jakoby obecná charakteristika, ale byl to konkrétní kontext. Týkalo se to těch částečně těch současných demonstrací, demonstrací chvilek, které takhle vypadají a který se Zdeněk Svěrák dokonce účastní pravidelně. Takže to ten přípas, tak dávalo to větší smysl. A v tomhle kontextu a ve srovnání vlastně s tím, co se děje v některých západevropských zemích, tak to byla taková jakoby zkratka, která měla vyjádřit tu ten pokojný charakter e těch protestů tohoto typu v České republice. Máme i jiné, ale ty ten hlavní proud prostě vypadá v posledních letech takto. Vlastně my jsme za to asi měli být rádi, že nechceme, aby pan spirák něco zapaloval nebo Ale ale ujasněme si nejdřív teda náš postoj všech teda demonstrací, jestli můžete třeba si vzpomenout, kdy jste byli poprvý nebo naposledy, nebo co vás nějak jako rezonovalo, co se týče vašich návštěv demonstrací. Já se teda přiznám, že já jsem byl někdy, nevím kdy, asi 2:15 tady před debatou jsme to řešili. Nevím už proti čemu se protestovalo, ale jest asi to dobře dopadlo a chtěl jsem během projevu pana Pittta odejít na do na pivo okamžitě, takže eh asi nejsem úplně ideální eh ideální exemplář na demonstrace. Tuším, že vy možná taky nebudete. >> Ne, ne, nejsem. Já, já jsem byl vlastně na je vlastně byl jeden den, kdy byly tři demonstrace na Václaváku a já jsem si, já jsem do tý doby to odmítal, říkal jsem si, to není nic pro mě a pak jsem si řekl, tak se tam půjdu podívat. Já jsem teda nesouhlasil s žádnou tou demonstrující stranou, ale když tam byli tři, tak jsem si řekl, využiju toho jednoho dne. Pak jsem tam přišel a pak to bylo takový, jaki jsem čekal a od tý doby už jsem na žádný demonstraci nebyl. Eh, >> co by se muselo stát, abyste na nějakou šel a považoval to za >> za Mně to nedává smysl ze dvou důvodů. Za prvý jsem přítelem nějakýho dialogu a ne překřikování se. Přijde mi, že křičení hesel není něco, co by mě bavilo, není něco, co bych si užíval a není něco, co podle mě někam úplně vede. A z druhý mi přijde, že často demonstrace mají za smysl tlačit nějakým způsobem na politiky, aby udělali něco, což je to, co mně vadí ještě asi daleko víc, že místo toho, aby člověk začal od sebe a dělal věci v sobě, tak chce po někom jiným, aby začal něco dělat. A mně se hodně protiví to, abych já chtěl po někom jiným, aby něco dělal nebo nedělal, aby mi nějak vládnul nebo prostě nějak organizoval můj život. Což znamená, že asi nejsem na demonstrace a chci se projevovat jiným způsobem. >> Hm. No, tak moje první demonstrace, to jsem byl v dětských letech a byl to asi 1. maj organizovaný v 80. letech. >> To nebylo úplně dobrovolný. No a tak ta dobrovolná, to je listopad 89. letná a pak jsem měl teda hodně dlouhou přestávku, protože já jsem taky vlastně nebyl takovej ten typ, co by chodil na demonstrace, ale pro mě možná ten průlom byl asi covidismus. To znamená ten rok 2000, jestli to byl 21 2021 na Staroměstským náměstí, >> pak jsem šel na pár těch dalších demonstrací, který se pak vlastně kolem toho rozvinuly, takže to byl ten moment. No to byl ten moment, ale ale taky nejsem úplně ten typ, co by říkám, tam mám 30 let v podstatě 30 let nějakou mezeru. Teď když je pořádáte, tak tam musíte přijít. >> To tam chodím teďko, no, když je pořádám. No to je to tak nějak [odkašlání] k tomu patří už teďko, ale já vlastně si myslím, že pokud ten systém normálně funguje, tak asi jsem to tak vnímal, pokud ten systém normálně funguje, jo, demokratickej systém, tak proč vlastně demonstrovat a v okamžiku, kdy mám pocit, že nefunguje normálně, tak si myslím, že ta ulice je důležitá a takovej pocit už mám posledních pár let. Já se teda ještě teda rovnou zastavím u tý demonstrace, co chystáte tuhlenctu sobotu vlastně až to diváci uviděj, tak už bude po ní, což je takovj vlastně teda předvoj k tomu 15. a 17. listopadu ta vaše, proč jste se vlastně rozhod tuhlenctu demonstraci udělat, když se víceméně říká, že ty lidi, co na tu demonstraci třeba na tu letnou nepůjdou, je tam mlčící jako většina, tak vy vlastně to trochu popíráte, ne? I když samozřejmě otázka, kolik lidí tam přijde, >> tak ten, mluvíme teda o demonstraci před Českou televizí, aby to posloučá má bejt za reformu, >> která za reformu český televize, za to, aby prostě skutečně se, aby ta vláda neskončila jenom u těch poplatků, ale tu čestou českou televizií skutečně reformovala, aby prostě sloužila svýmu veřejnoprávnímu účelu, aby si ji neprivatizovala partika redaktorů. Proč to děláme? No tak děláme to proto, že si myslíme, že je potřeba, aby zazněl taky jinej hlas občanský společnosti, než ten, který představují chvilkaři. Domníváme se, že ta vláda v podstatě se do nějaký reformy moc nežene. To není provládní demonstrace. Není to demonstrace protivládní, ale ani provádní, protože my si myslíme, že ta vláda vlastně si na sebe něco upletla, co se jí nelíbí, že Babiš by se skutečně nejradši obešel bez toho všeho, bez těch problémů s poplatkama a s dalšíma věcma. A teďkon je to tak, že on má dojem, že když bude mít ty poplatky odfajkovaný, tak má hotovo a my chceme říct, že ne, že tohlecto skutečně nestačí. >> U vás je to spojen asi teda dost s prací, ale zároveň předpokládám, že byste na ty demonstrace chodila asi i stejně, kdybyste nedělala pro díky, že můžem nebo chodíte i na demonstrací. >> No, dělá to pro díky, díky, že >> dělám pro díky, že můžem. No, >> ale třeba i ty jakoby chvilkavřský demonstrace, tak to chcete taky účastní. účastním, ale jenom bych oddělala možná díky, že můžem od milionu chvilek. >> To je důležitý, protože si myslí, že vlastně spousty lidem to může my ty demonstrace neorganizujem, jo, takže ale já je pravda, že já na ně chodím. Eh, první demonstrace taky moje, nebyla úplně vlastně dobrovolná, protože mě tam vzali rodiče, i když eh teďka, kdyby se konala znova, tak bych tam asi šla. Eh, bylo to v roce 99 proti opoziční smlouvě. Ale jo, já teďka chodím na demonstrace, myslím si, že je to jako legitimní způsob, jakým jakým dát najevo e politikům, že se mi nelíbí něco, eh, co bych chtěla, aby řešili. A když vlastně nebo abysme se vrátili k tomu třeba nějakýmu možnýmu přeryvu těch milionů chvilek a toho díky, že můžem, tak vlastně i Andrej Babiš v tom podcastu říkal, že původně nechtěli, aby se ty demonstrace, co budou třeba 17. listopadu, spojili právě s tou Českou televizí, což se jim teda jako úplně nepovedlo. Ale víceméně dá se teda asi říct, že pro spoustu lidí, nebo jak to bude působit na někoho zvenku, může bejt vlastně ten protest toho 15. listopadu pak s tím spojeným s tím 17. vlastně dost dost podobnej, ne? Předpokládám, že se tam jako nějakým způsobem to proti tomu protestování, proti dejme tomu vládě celkově asi asi nějak zvrhne >> jako 17. listopadu, jo? 17. listopadu my neorganizujem žádnou demonstraci. Ten ta akce je pětní, ale zároveň vzdělávací. My tam máme prostě 160 bodů programu, e, a mezi nima demonstrace není. Jo, takže jestli někdo to chápe demonstraci, tak já bych tady chtěla říct, že to demonstrací jako není, nezačíná, nekončí. Je pravda, že posilujem bezpečnostní nějakým způsobem aparát. Jsme v kontaktu jako s bezpečnostníma složkama, protože tak nějak jako očekáváme, že se tam může něco semlít, ale to je asi tak jediný. >> Takže vlastně to nějaký jako zvrnutí se 17. listopadu vám přijde >> vlastně jako nesmyslný nebo ty obavy z toho, co byly, >> ne? My jako ty obavy, že by se tam něco stalo, co by třeba mohlo vzejít v nějakou bezpečnostní jako situaci, která je nutná řešit, tak to řešíme jako hodně důsledně, ale jinak jako pokud tam lidi budou pretestovat, tak to není na základě toho, že bysme je k tomu vyzývali. >> Zeptám se pánů sociologů, jak jsou na tom s demonstracema. Oni jestli pozorujou z povzdálí jenom. >> Ne, ne. Eh, já jsem byl na spoustě takovejch akcí, který konvenuji s tím, co chci podpořit a vlastně to považuju stejně tady, jak už zaznělo, za naprosto jako standardní, legitimní způsob, jak vyjádřit to, co mě pálí nebo co bych chtěl, aby se změnilo. e, Petří to prostě do toho repertoáru demokratickýho občanství e ve všech demokratických zemích a už dlouhou dobu, takže já to používám standardně a vlastně těch demonstrací jsem se účastnil skutečně jako velkého množství. z těch z těch dobrovolných pro mě první byla taky v roce 89 na malým městě, ne na letné, ale to byla první nějaká demonstrace prostě během těch listopadových událostí a od té doby vlastně bez nějakých [frknutí] velkých přestávek se účastním různýho typu akcí. Vy jste vlastně říkal, že existuje takový jako tvrzení, že pokud se určitý část určitá část společnosti nějak velká, nevím kolik to přesně jako je, nevím, jestli to jsou nějaký vyloženě data účastní demonstrací nějako dlouhodobě nebo možná jenom jednorázově, tak to nejde jakoby nevnímat z tý hlediska tý jako politický. Ale říkal jste, že s tím moc nesouhlasíte. Eh, ty pokud angažma občanů je opakované, pokud je vidět, tak určitě nějaký určitej typ tlaku na ty politiky vytváří. A to je beesporu, to je beesporu pravda. Existuje jedna knížka, eh, na kterou se mi ptali během prvního toho cyklu těch velkařských demonstrací v roce 2019. Opakovaně, já jsem zapomněl jméno eh toho, kdo to napsal. Tam si myslím, že mluví o tom, že když se e k těm demonstracím dostane nějakých 3,5 % populace, pokud si to pamatuju správně, e takže se ty věci začnou měnit, ale to je jedna knížka v obrovským proudu toho e tohohle typu výzkumu. A e žádný takový pravidlo e podle mě neexistuje. Prostě nedá se to takhle říct, že když přijde 3,5 % nebo pět nebo [odkašlání] šest eh populace, takže se to jako začne lámat a měnit se jako ve prospěch toho, co oni říkají. To skutečně takhle nefunguje. >> A dává smysl to takhle rámovat, dejme tomu, když by se řeklo, že třeba na tu letnou nepřišlo tolik lidí, jako v tom roce 2019, nebo že tam přišlo výrazně míň lidí, že to je jako neúspěch tý demonstrace, >> tak eh nebo copak znamená ten úspěch, když třeba tam přijde 300 000 lidí, ale nic, >> tak ta velikost ta velikost samozřejmě nějakou roli hraje potom i v těch dalších jakoby vyjednáváních a o tom, jak se to interpretuje. Takže když se vám podaří zmobilizovat větší počet lidí, tak získáváte nějakou větší legitimitu a jakoby nějakou větší symbolickou sílu, ale e ty demonstrace nejsou jenom o tom, jak jsou velké a není to jakoby ta jediná věc, kterou mohu přinést. >> Mhm. >> No, já připomenu, že mě taky na první demonstraci přivedli rodiče. Akorát to bylo o chvilku dřív. V mým případě to bylo v roce 1959, bylo mi šest. tedy a ještě dlouho potom se chodilo povinně a vlastně to ani tak u nás pražáků nešlo, že by jsme se nezúčastnili. Já nemám demonstrace rád, nevím, jestli je to kvůli týdle zkušenosti nebo kvůli jiný. Takže ke své hanbě se přiznám, že v listopadu 89 jsem byl na Václaváku jednou a jestli můžu říct místo toho, tak my jsme organizovali nějaký první nezávislý průzkumy v tý době a to je věc, která mě bavila víc. Do dneška to tak mám nastavený a ty demonstrace sleduju spíše z povzdálí zvenku. Pozoruju lidi, co tam dělají. Pozoruju třeba i to, kdy přicházej, kdy odcházej. To jsou docela sociologicky zajímavý věci a já si myslím, že vliv těch demonstrací je především na myšlení politiků. To, o čem se tady mluví chvilkaři 19 a tak dále, tak nepohlo tehdejší vládou ani opíč podle mě, ale za to pohlo opozici k tomu, že vytvořila spolu. Eh, co se stane teď, já nevím, taky nevím, jestli tam bude 100 000 nebo 150 000. >> Ten národoveckej projekt motoristů SPD třeba z toho z toho vznikne, >> no. Možná z toho taky vzniknout. To tak to tak jako ve společnosti bývá, že takový odštěpky vzniknou takový nějaký nechtěný děti. V zásadě to se stává. není vyloučeno, že se něco podobného stane i tentokrát, ale myslím si, že teď ještě bezprostředně to na ty politiky takový velkej vliv mít nebude, neb volby jsou daleko. a pozorete u těchlenctěch demonstrací nějaký rozdíly třeba právě oproti ten 2019, protože minimálně mně přijde, že tam rozdíl zásadní v tom, že tam chodí opravdu hodně mladejch lidí, takže mně přijde, že to je vlastně nejblíž, k čemu bysme se v uvozovkách k nějakýmu generačnímu konfliktu kdy dostali, je třeba teď nepřekvapuje vás, že se tohlencto třeba stalo právě až s těma poplatkama, že nás jako minulo třeba ty protesty eh mladejch lidí proti nedostupnýmu bydlení a tak podobně, nebo že se vlastně vůbec nějak nepřilely ty evropský protesty sem. >> Jo, já jsem rozumím i tak, že ono vlastně ta nedostupnost bydlení stejně jako ty mladý eh jí vnímají jako jedno z největších témat, kterým se prostě věnuje. Je to nějaká finanční nejistota, nedostupnost bydlení, eh jsou to tyhlety témata i spojený se životním prostředím, ale tohle je jako eh akutní vlastně akce vyvolaná prostě nějakou situací, která nastala. Jo, on se stal nějakej bod, stalo se eh vlastně úplně jako situace, která jako do týhletý chvíle myslím si, že jako nikdo z nás se s ní vlastně jako nesetkal, že by vláda v takovýmhle jakoby absolutně jako zrychlným řízením svolala první čtení, odhlasovala si v noční dobu eh v tom prvním čtení vlastně jako zrušení poplatků veřejnoprávních médií. To byl prostě možná jako poslední nějakej impulz, který ty mlaďochy do těch ulic vyhnal. E, ale jako zároveň e si myslím, že to bylo, že to byla jako konsekvence ještě jako jiných událostí, ať už je to prostě eh nějaká [odkašlání] politická akce teďka vůči nevládním organizacím, vůči kulturnímu sektoru, kulturním institucím i pod financování vysokých škol možná do určitý míry. Eh, myslím si, že jako tam sešlo vlastně hodně věcí, který poslední kapka vlastně byly ty veřejnoprávní média. >> Mhm. Takže přesně by se dalo říct, že to je jako trofu zástupný symbol. Možná >> já bych řekl, že to není symbol nezástupný symbol, že to byl spouštěč >> něčeho, co je nahromaděný a >> jenom se čekalo na tu poslední kapku a tou se staly ty média. Hele, vlastně asi by se dalo uznat, že třeba pro ten tábor, kterj je v nějaký tý jako nebo podle statistik třeba stemu je možná jako ve většině těch lidí, co jsou průzký, jestli chtějí vlastně zachovat ty poplatky, jak jsou teď nebo ne. Ale prostě pro lidi, který třeba by na ty demonstrace nechoděj, tak může působit třeba poměrně srandovně, když tam vidí mladý lidi s se sloganama, chceme složenky jsou sexy třeba, jo, chceme platit složenky, protože jestli třeba řekne, pravděpodobně za ně platěj jako rodiče, takže vlastně celý to jakoby to, že to vlastně ty mladý lidi teda takhle až takhle rozrušilo, mi stejně jako přijde >> eh trochu eh divný. Ono z těch průzkumů taky tak nějak vyplývá, že ty mladý lidi e ne, že by třeba sledovali Českou televizi a vysílání, sledovali českj rozhlas nebo sledovali, poslouchali českej rozhlas, ale furt jsou konzumenti do velký míry jejich obsahu na webu, na sociálních sítích, eh, e poslouchají podcasty, jo, a furt hodnotí Českou televizi rozhlas jako jedno z nejdůvěrohodnějších médií, který ke kterýmu ji mají takovýhle jako jednoduchý přístup, jo, což si si myslím, že je zásadní pro ně. Eh, to s tou složenkou, že složenka je sexy, tak tady jako budem komentovat teďka jako jeden nějakej eh nápis. Eh, já si myslím, že pro ty studenty 205 Kč není zas až taková částka, aby si jí dost často jako nemohli dovolit. Jasně. Jsou tam eh je spousta lidí, který si prostě pro kterých je to jako částka, která je jako důležitá už v tom rozpočtu jako rodinným třeba, ale myslím si, že ty studenti jako radši by jí platili a hlavně oni jako koukají do budoucna, jo. Jim je třeba teďka, já nevím kolik tý slečně bylo, ale eh trochu si myslím, že jako ty studenti tam jako nejdou s tím, že v tuhletu chvíli třeba ty složenky neplatí, jestli teda vědí, co je složenka. Ale oni jako dost jako si uvědomujou, že jednou by to platit měli, platili by to a že jim to asi nějakým způsobem konvenuje. >> A myslím, že většina z nich žádný poplatky neplatí, to platí jejich rodiče, že jo. >> Jasně. Tak to jsou ty jako myslím si, že většina z těch studentů, co zase tam jsou, jestli to jsou to vysokoškoláci, vysokoškoláci většinou neplatí, že jo. Nemají většinou svoje vlastní byty, že jo. To tak jako >> No, tak jsou v nájemním bydlení, prostě bydlej. Tam už tam už to neplatj, že jo, když jsou symbol nějakej, že jo. Ale to jde o to, že to je symbol, protože vemte si, oni skutečně tady je reálnej problém třeba s těma bytama a čím vět čím dál víc bude i reálnej problém se zaměstnáním, ale jako oni vědí, že to v tomhle systému nevyřeší, že si ten prostě ten byt nevydemonstrujou, když to tohle si vydemonstrovat mohou, jo, takže >> podle mě si nevydemonstrual ani tole jakože můžou si nevydem prostě prosadí a myslím si, že to prosadí ještě z jednoho zásadního důvodu a to je, že kdybych teďka byl Babiš, tak se mi tahleta situace vlastně docela hodí, protože jako ono je to nepříjemný, ale na druhou stranu, co jinýho ta vláda dělá a respektive nedělá? Jako tohlecto je docela dobrá věc, kterou slíbili voličům, kterou si [odkašlání] svoje voliče nebudou odhánět a zároveň je to něco, že se pak jako oni dali spoustu dalších slibů jako levnější hypotéky a tak dále, na čemž což nezvládaj. >> To už je těžší. No, >> takže potom [odkašlání] čím dýl se bude dělat tohle, čím dýl se bude jako ono to může projít s těma třema čteníma teď se všema obstrukcema, pak se to může, že jo, dostat k senátu, kterej to hodí zpátky. Pak se to může dostat k prezidentovi, který to zase hodí zpátky a najednou si tím Babiš koupí x měsíců toho, že se tady bude dít něco, co ho vlastně jako nepoškozuje u jeho voličů a zároveň eh je to něco, co je pro něj docela OK. Jako není to příjemný, ale je to podle mě pro tu vládu něco, co co on si může prosadit, může tím ukázat tu sílu a může pak říct, hele, tady jsem vám zařídil to, co jsem slíbil a vlastně za to nic nedá. Takže bych řekl, že to je jako vlastně pro tu vládu velice pohodlný. Eh, a [odkašlání] tím samozřejmě jako já zase nejsem jako na straně ani vlády, ani opozice, protože já zase jako souhlasím s kritikou těch médií, že mi ani náhodou nepřijdou nezaujatý, ani náhodou mi nepřijdou nevyvážený, prostě nev prostě nev prostě. Jo jo jo. Pardon, omlouvám se. Děkuju ani vládě, protože si myslím, že obě dvě ty strany prostě chtějí nad těma médiama mít kontrolu. Na jednu stranu ta vláda chce, aby vysílali něco jinýho, než vysílají teď, protože teď ty média jdou proti tý vládě. Oproti tomu ta opozice chce, aby vysílali to, co vysílají teď, protože je to vlastně zase v jejím zájmu. Ale přijde mi, že jsou to dvě skupiny, kterých se tahají o moc a nepřijde mi, že by tam byla, že by tam byl kdokoliv, komu by fakt šlo o to, aby to bylo jako doopravdy nějak vyvážený, doopravdy nezaujatý, doopravdy objektivní, protože prostě na tohlecto kašlou a přijde mi, že je to spor, kterej teďka i proto třeba nechci jít na žádnou demonstraci a podobně, protože to spor, kterej teďka zaměstná šíleně moc lidí, který se budou dohadovat o něco, co je stejně stále méně důležitý a vlastně jedinej, kdo na to může profitovat, je nakonec ta vláda. >> [odkašlání] >> vlastně i ta opozice možná a všich opozice to je boj, z kterýho prostě profitujou tynější předvede jako ten bojovní >> přesně tak bude z toho profitovat vláda a opozice budou se přetlačovat o voliče, ale reálně to potom ve výsledku uškodí všem ostatním, takže je to jako něco přijde, čím víc se tomu dává pozornosti, tak tím víc to pomáhá vlastně tý politický reprezentaci a tím víc to škodí nám všem. >> [frknutí] >> jestli se můžu vrátit ještě k těm tématům těch protestů, jo, tak jako obecně se dneska mluví o tom nějaké jakoby o globální vlně toho generačního protestu. Tohlety protesty nevidíme jenom ve Francii nebo v České republice, vidíme ve Spojených státech, vidíme v Albánii, vidíme jich v různý, vidíme v různých zemích. Eh, jsou určitá témata. Přesně tak. V Německu, v Itálii, že jo, byly obrovský protesty. Například taky e jsou některý témata, který se tam objevují eh opakovaně. Zároveň s tím jsou tam e specifický témata v těch jednotlivých zemích v Albánii něco jinýho než ve Francii a tak dál. A tak to je jakoby jedna věc, že tam je jsou tam nějaká jako specifika jakoby těch jednotlivých zemí. A zároveň s tím bych chtěl zdůraznit to, že prostě to, co my víme taky z toho výzkumu, je to, že to není jenom ten problém, kterej je důležitej, e, kterej rozhoduje o tom, o čem se bude protestovat. Jasně. My máme tisíce problémů, tisíce různých křivd ve společnosti, ale ten jakoby ta jakoby to veřejný vyjádření, ta artikulace toho problému se stává jakoby spíše jenom výjimečně, že jo. My máme prostě obrovský množství a protestuje se vždycky jenom kolem něčo, e, jako specifickýho, ale ne tak často, v některých zemích častěji. A záleží na jiných faktorech, například na nějaké organizační infrastruktuře, na to, jestli máte prostě silný odborový organizace. Když budete mít v tý zemi silný odborový organizace, eh, tak jako pořád komparativně máme asi ve Francii mnohem silnější než třeba v České republice, tak budeme mít budeme mít infrastrukturu na to, aby tam byli lidi, kteří jsou schopni tohleto tématizovat, kteří jsou schopni mobilizovat, kteří jsou schopni to dát na agendu. Jsou tam prostě studentký spolky, který jsou jakoby mnohem více orientovaný na ty sociální témata než v České republice. A to je vlastně jakoby důležitej faktor, kterej to potom jakoby tlačí do té veřejné diskuse. V České republice vlastně tahleta infrastruktura, která by se zaměřila na ty sociální ekonomický problémy, velmi silná není, že jo. A naopak máme silnou infrastrukturu organizační aktivistickou, která se, že jo, týká té governance nebo kvality demokracie. A to je potom důležitej faktor pro to, co se dostane vlastně jakoby do té veřejné diskuze a kolem čeho se bude mobilizovat. Není to, [frknutí] není to jedinej faktor, ale jenom chci říct, že to prostě, že to není tak, že máte nějakej sociální problém, kterj se automaticky přeloží do toho veřejnýho vyjádření. E takže se z toho nedá jakoby z toho, že se teď tady demonstruje ohledně poplatku, nemůžeme udělat vůbec ale žádný závěr o české nějaké mladé generaci a říci, že by je nezajímaly prostě problémy bydlení, jo. Samozřejmě, že je zajímají, ale nejsou splněný asi nejsou splněný další podmínky, který by jim pomohly to začít jakoby vyjadřovat veřejně, začít se mezi sebou koordinovat a eh rozšířit třeba tu agendu týkající se poplatků nebo kvality demokracie taky o ty problémy, který se bezprostředně týkají, jako je to bydlení, že jo. Já si ještě dovolím poznámku k tý mladý generaci, aspoň podle poznatků, který já mám a a posbíral jsem je v poslední době, tak to téma poplatků je v mladý generaci hodně vázaný na vzdělání nebo na proces vzdělávání. tedy daleko víc to zajímá studenty středních i vysokých, především vysokých škol, zatímco lidi, kteří směřují k zaměstnání s nižším vzděláním, ať už ho mají reálně a nebo se na něj připravujou co by učňové, eh, tak se dívají jinam. Takže mluvit tady jaksi o mladé generaci jako celku taky není úplně košer. >> No, to je ten efekt vzdělávání. No, tak já s tímhle mám dlouhodobý problém a posledních 20 let se vždycky nacházím v těch kategoriích těch učňů, jo, protože já se domnívám, že bohužel součást toho vzdělávání je také ta propaganda a vymývání. Jo, >> jo. Tím tím napast to, že je někdo hodně vzdělanej, pro mě jsou to většinou polovzdělanci, jo, že zznaj půlku tý pravdy a pak jsou představení [odkašlání] se zahá. >> Můžu jenom na vás, když jste se bavili o tom eh třeba právě o těch eh heslech. Samozřejmě, že z jednoho nejde jako ani nic nic rozpoznat, ale a vy říkáte, že teda třeba sledujou Českou televizi, dejme tomu, na Instagramu nebo někde, tak bez toho, abych chtěl znít jako e pan Reichl, kterej mluvil o zmanipulovaný >> mládeži, tak není třeba to určitý zjednodušování nebo heslovitost právě třeba věc těch sociálních sítí, nebo to opravdu jako je nutný vnímat tak, že ty poplatky znamenají dejme tomu, konec médií, konec demokracie, protože podle mě třeba třeba takhle jakoby silný silný jakoby vyjádření, co tam třeba i často zaznívají, jsou možná spíš kontraproduktivní pro tou nějakou diskuzi, která by teda měla asi >> Jasně. Ale tak my se bavíme o demonstraci a o heslech, který jsou prostě vět, kde musíte ve třech slovech vyjádřit, co si myslíte, jo, to jako není to samý jako nějaká diskuze, která potom eh běží eh teď v ideálním případě mimo ty sociální sítě, který samozřejmě jako maličko zkrstlujou nebo jako do určitý míry hodně, jo. To se jako zase můžeme bavit o panu Richlovi, ale eh mně přijde eh jak já se bavím s těma e mladejma lidma, který na ty demonstrace choděj, takže to jako rozhodně nezjednodušujou, jo, že to rozhodně jako není jenom nějakým způsobem eh vyjadřování jednoho hesla, za který oni jdou bojovat, ale oni prostě se snažej vyvolat diskuzi k tomu, co vlastně vůbec to eh financování veřejnoprávních médií eh je. Jo, nemyslím si, že oni tam jdou s tím, že je ohrožený mediální prostor jako takový. Myslím si, že oni tam jdou vyloženě za tyhlety instituce. Myslím si, že jsou schopný jako tý debaty, který nejsou možná schopní ty politici, na kterou vlastně nedošlo. Jo, nedošlo na ní prostě. A proč nedošlo? >> Nedošlo na n jako seama. >> Proč? Ale proč pro ani nedošlo? Protože ty, který chtěli vést, byly vždycky uřvaný >> jakože byly na těch demonstracích, >> ne? Ty byly uřvaný prostě tou partou kolem český televize. Tady bylo přece několik pokusů dělat něco s Českou televizí a Česká televize, ty, který do toho šli, tak velmi efektivně likvidovala. Také byl to Pavel Juříček, byla to Hana Lipovská. Teďka se volá o tý diskuzi. Ta >> debata nebyla možná v podstatě. Dobře. Já doufám třeba, že jako výsledkem tady těch demonstrací toho, že a nebo nejenom demonstrací, eh výsledkem toho vzedmutí tý společnosti, protože ta demonstrace to je jako jeden možná krok, jeden způsob, jakým jak vyjádřit e nesouhlas. A teďka jako ještě pokud se bavíme o mladý generaci a já souhlasím s tím, že jako nějakým způsobem škatulkovat mladý lidi je strašně zavádějící, ale mladý lidi, kterým je ještě pod 18 let, tak prostě nemají volební právo a mají jako jiný různý e způsoby, jak se vyjádřit. Tohle je možná jako jeden z těch způsobů, proto to dělaj a chtěj, aby se o tom tématu fakt jako diskutovalo ve veřejným prostoru. Myslím si, že to je taky ten způsob, jak oni to téma zvedají, aby to prostě jako prošlo dál, aby možná v tu chvíli už potřebujou křečet, protože je nikdo jinej do tý doby neslyšel. Jo, tak to si myslím, že jako možná bude hrozně bych si přála třeba, aby byl výsledek. Tak jako pokud by to skutečně vedlo k diskuzi na téma budoucnost veřejnoprávních médií, která se povede bez tabu, tak je to pozitivní. Ale uvědomme si, že ty síly, který jsou teďkon na straně tý český televize, tohle nikdy nechtěli. Nechtěli to připustit. ani tam