Zastavme Petra Pavla! Stop Mediální oligarchii, militarizaci a rozdělování ČR! 5.9.2026

Vážení přátelé, ano, slyšíme se?

Já vás vítám tady na Prašanově náměstí na demonstraci "Stop českému Majdanu".

Nešli jsme se tady, abychom jednak čelili militarizaci naší země, mediální oligarchii, privatizaci demokracie ze strany mediální oligarchie i té veřejnoprávní, a abychom dali protest i současnému koloniálnímu a protektorátnímu prezidentovi Petrovi Pavlovi.

Dnes jsme tady pro vás připravili celou pliádu řečníků, kteří budou vystupovat v tomto pořadí.

Michal Guliáš vystoupí s mírovou básní a se svým vlastním vystoupením.

Josef Skála promluví na téma, co to vůbec ten Majdan je.

Kateřina Konečná pohovoří o Evropské unii, NATO a dalších hrozbách zbrojení.

Roman Rone si vezme téma zahraniční politiky, kritiky médií a tak dále.

Herec Ivan Vyskočil, slovenský bývalý premiér Jan Černogurský.

Vystoupí i Vítek Prochopťal.

Ivan David SPD, Ludvík Šulda jako šéfredaktor Naší pravdy, Antonín Komer jako levicový mladý bloger.

Takže se máte na co těšit.

Nyní již na pódiu vítám Michala Guliáše.

>> Krásné odpoledne, drazí přátelé.

Já jsem požádal, abych vystoupil jako první a nevím, jestli to je úplně nejlépe, protože jsem byl na tuto akci pozván za hnutí Stačilo jako její místopředseda. Tímto bych vlastně chtěl vyjádřit naše přesvědčení o tom, že válka a militarizace a prodej naší republiky, že to není nic moc dobrého.

A tak tedy bych vás chtěl upozornit na jednu věc.

Předně chci upozornit, že jsem připraven mluvit tak, aby ti utajení chlápci, co si budou pouštět nahrávky a jsou placení za jejich analýzu, měli důstojný kulturní pocit a tak trochu hloubavé chvíle nad obsahem.

Vy, moji drazí, mi určitě budete rozumět.

Kdybych byl starý věštec žijící někdy před mnoha staletími, řekl bych vám: jak jste se tu shromážděli, protože cítíte tu nerovnováhu mezi dobrem a zlem.

Jakmile uzříte přípravy na lítý boj, jděte do hor, do lesů a vyčkejte, až začne řev z údolí.

Zacpěte si uši, odvraťte zrak k nebesům a k přírodě, ke svým dětem.

Používejte bylinky.

Myslete na věci, které vás povznesou, a občas dejte sluchu příležitost zjistit, jestli ti blbci se tam stále řežou.

Až jednoho dne zjistíte, že přestali, vydejte se zpět do svých domovů připraveni na následky procesů, které sebou přináší chamtivost, nenávist, čistokrevná hloupost a nebetyčné šílenství.

Ty následky lze pojmenovat jedním slovem: hrůza.

Ano. Chamtivost, nenávist, čistokrevná hloupost a nebetyčné šílenství sebou nesou hrůzu.

>> Když dnes naopak nastražíte své slechy a zostříte svůj zrak, co se vám zjeví jako čistá pravda?

Chamtivost těch, kdož vládli a stále vládnou z toho kopce nad námi.

Nenávist jejich služebnictva, ať už jsou z hradního sídla nebo mnoha důležitých úřadů či služeb, neboť prorostli k vládnutí a bují jako rakovina.

Když se budete poctivě snažit nasát do sebe atmosféru našich dní, pak pochopíte, že jsme obklíčeni nebetyčným šílenstvím, kterým je touha propagovat hloupost a nenávist, chuť zabíjet jiné národy, ale především na tom chamtivě vydělat.

Jedno, jaká hrůza vás vyděsí, až se vrátíte z těch pomyslných hor a lesů do svých příbytků.

Ti, které uzříte, budou zubožení neboží.

Říkám-li to, a musím to říci: všichni si pokládáme otázku, jak z toho ven.

A ptám se sám sebe, co bych poradil být tím starým věštem.

Až přijde čas, a on přijde, už nesmíte pustit tu stohlavou saň nejen na váš milovaný starobilý hrad, ale především do svých srdcí a myslí.

Každý je lepší než ona, a vy musíte mezi sebou nalézt nejlepšího, který utne za vaší pomoci ty její děsivé hlavy.

Tak tedy hledejte, to je váš první a základní úkol.

Zbavte se strachu a učte své okolí se ho také zbavovat.

Nebojte se být příkladem opaku chamtivosti, nenávisti, čistokrevné hlouposti.

Té se vyhýbejte.

Šílenství zažeňte, kam patří. Do ústavu patří a tam ho zažeňte.

Vím, že jste čekali jiný druh projevu.

Dočkáte se ho, protože za mnou přijdou mnohem přímnější mluvčí.

Ale ještě než se tak stane, musím přidat jeden dovětek od starého věždce.

Nenechte se zastrašit žádnou stohlavou saní.

Tak jako v sobě všichni nosíme zárodky strachu, nosíme ve svých srdcích i zárodek odvahy, a právě tam hledejte svou budoucí cestu.

Já vám srdečně děkuji a loučím se nejen za sebe, ale hlavně za hnutí Stačilo.

Mějte krásné odpoledne.

>> To člověk takhle honit vystupující jako v zákulisí, takže potom není přítomen na pódiu.

Omlouvám se.

Dalším vystupujícím, který pohovoří, co to vůbec je Majdan, protože v současné době zažíváme trochu jiný scénář, než který se odehrával již před více než 10 lety na Ukrajině. V čem spočívá česká cesta k Majdanu a jak vypadá?

Josef Skála.

Buďte zdraví, antifašisté.

To je množina lidí, která musí držet při sobě ještě víc než doposud.

Pokaždé, kdy přestala držet při sobě, tak to špatně dopadlo.

A dneska být antifašistou, to je skoro ohrožený druh.

Držme při sobě.

Já vám napřed položím několik otázek a nestyďte se, když bude někdo mít jiný názor.

Když se řekne Majdan, ten původní v roce 2014 — bylo to demokratické pokojné převzetí moci?

>> Dá se říci, že tam nebylo žádné násilí.

Přibylo na Ukrajině demokracie.

Potom >> žijí snad Ukrajinci od roku 2014 v lepších existenčních podmínkách?

>> A teď, přátelé, tu nejfatálnější otázku.

Byl Majdan a je imunní vůči hnědému moru a dokázal se ubránit i velkému vlivu těch, kdo jsou pyšní na nacistický rodokmen?

Tak a teď k tomu, co z toho plyne pro nás, přátelé.

Majdan, to nebylo Václavské náměstí nebo Letenská pláň, kde by lidé, vcelku ve velké sociální bavlnce — bydlení za 300 Kč měsíčně, 10 až 15 % jednoho čistého platu, žádná nezaměstnanost, nulový státní dluh a tak dále — snili o tom, že se budou mít ještě lépe a některým se to třeba i podařilo a mnohým ne.

Majdan to byl podnik těch, kdo už měli za sebou velký bankrot všech těchto iluzí a potřebovali se dostat nějak ze slepé uličky, v níž se ocitli.

A na to si právě musím dát pozor dnes u nás. To také není v listopadu 89.

U nás, jak říká významný rakouský spisovatel Robert Musil v knize "Člověk bez vlastností": on to cituje do Kakánie, což je zajímavý pojem, a mínil tím tehdy rakousko-uherskou monarchii těsně před pádem.

On říká, že tam byl nejtypičtější lerlaf, neboli běh na prázdno.

Nemáte dojem, že tady je to také o běhu na prázdno?

Já se obávám, že ano.

A řítí se to do dluhové oprádky, do toho, že nám premiér říká, že asi ty regály nebudou úplně plné, a do spousty dalších velmi nepěkných věcí.

A tak ti, kdo cítí, že narůstá nespokojenost, připravují ďábelský scénář, který je velmi asi podobný tomu, co se odehrálo tady na Ukrajině.

A nemusí se u toho pokaždé střílet.

To se někdy dá provést prostě v pokojnější zemi i švindlem, u kterého se nestřílí.

A na to si musíme dát velký pozor.

A dvě poznámky ještě. Více řečníků bude, takže nebudu zdržovat dlouho.

Už jsem to, přátelé, řekl.

Pamatujete dobu, že by se k fašismu, nacismu a ve všech jeho podobách a odrůdách přistupovalo s tak neskutečnou schovástí jako dnes?

Necháme si to líbit. Výborně. Pojďme se spojit. Toto je klíčový prvek.

Protože jakmile by se mělo i u nás tolerovat, že do politiky budou vstupovat takoví grázlové, tak špatně dopadneme. Souhlasíte?

A druhá poznámka. Má Česká republika sebemenší zájem na kterékoli válce kolem nás? Může na ní snad vydělat, i kdyby tu válku chtěl někdo vyhrát?

Když se zbrojí hlava nehlava a utrácejí se tam i peníze chybějící na důchody a lec kde jinde, tak ten dluh se dá splatit jedině z válečné kořisti, jako plánoval Hitler. Může Česká republika splatit nějaký dluh z válečné kořisti?

Nemechme si tenhle scénář zvnucovat. Udělejme vše pro to, aby nás nezatáhli do války v cizím zájmu, pod cizím velením dvakrát proti kterékoliv z jaderných velmocí.

Děkuju vám. Přesně tak. Nechme se zatahovat do cizích válek. A to přesně dělá v současné době náš protektorátní prezident.

A vzkaz tomuto prezidentovi nebo prezidentikulovi má právě Kateřina Konečná. Vyvíjí na pódium.

A kde máme Kateřinu Konečnou? Už ji tady máme.

Zdravím vás krásného odpoledne. Moc vás zdravím. Díky, že jste všichni přijeli. Jste skvělí. Odkud? Odkud jste? Honem, zakřičte to na mě.

Takže celá Česká republika. Je to tak.

A ty vzkazy, které vám tady dneska my z pódia dáváme, prosím vás o to. Přeneste je mezi vaše známé kamarády, rodinu, přátele, protože bez toho, že bysme měli vás, by se to nikam nedostalo. Tak já vás moc poprosím, aby jak přijedete domů, jste to všem řekli. Můžeme se na tom domluvit?

Super. Já mám tady takový vzkaz panu prezidentovi, protože tahle demonstrace má jeden ze svých podnázvů také to, co dělá nebo spíš nedělá pan prezident.

A já jsem dlouho přemýšlela nad tím, jak to, milý prezidente, vám to říct slušně a upřímně nejde. Jde.

To, co jste minulý týden vypustil z úst, byl totiž čistý hnus. Prohlásit, že máme příliš mnoho nemocnic s drahým vybavením v době, kdy lidé čekají měsíce na vyšetření, kdy objíždí republiku kvůli specialistům, kdy zdravotní systém sotva dýchá. To dokáže jen člověk odtržený od reality. Papalášství. Nic víc.

Pane prezidente, ve vašem světě má totiž větší hodnotu tank než nemocnice. Jenže právě nemocnice napravují škody po zbraních, které vy tak rád obhajujete.

Jestli chcete šetřit, tak prosím. Začít můžete například u zdanění zbrojařů. Ten nejbohatší totiž meziročně zbohatl od 140 miliard Kč za jeden rok.

Ale tam chápu, že by to u vás, pane prezidente, úplně neprošlo. Vždyť krk, který hýbe vaší hlavou, je přímo pupeční šňůrou propojen s prostředím armádní lobby.

Jestli chcete šetřit, tak tady máme také nadnárodní korporace, které si z České republiky udělali levnou montovnu a každoročně posílají stovky miliard do zahraničí. A to je vám, pane prezidente, evidentně také jedno a bohužel je to do této chvíle jedno i této vládě.

Jestli pane prezidente a milá vládo chcete šetřit, tak je kousek odsud jedna taková instituce. Je to tady doleva. Jmenuje se Senát. Tato zbytečná komora nás za dobu své existence stála několik tisíc bytů, stovky mateřských škol nebo desítky nemocničních pavilonů.

Všechno toto by reálně pomáhalo občanům. Takto máme instituci, která akorát pomáhá kapsám 81 senátorů a pokud ji chceme zrušit, tak i v těchto volbách, které nás čekají, se bude volit 27 senátorů.

Alespoň v těch obvodech, kde volit budete, nezapomeňte na to, že i když senát je zbytečnou institucí, nikdy se nezruší jinak, než že si ho zruší oni sami. A je třeba, aby tam byli lidé, kteří takto budou uvažovat. Ne tak, že mají na šest let nohy nahoře a vyděláno, ale tak, že nebudou poškozovat tuto zemi a že senát jednou společnými silami zruší.

Pane prezidente, mně kult osobnosti nestačí. Nejste v úřadu proto, abyste běhal po závodech s foťákem. Jezdil si z páky jízdy na motorce, ale ani neloboval za Liechtenstein a jejich majetky.

Vy máte být českým prezidentem a pokud se vám to nelíbí, můžete táhnout a s sebou vzít i své přátele z lobistických kruhů po boku.

Jak moc, pane prezidente, musíte naši zemi nenávidět, když navzdory vůli většiny občanů chcete našim občanům vnutit euro? Jak moc jí musíte nenávidět, když ji chcete sebrat poslední pojistku v Evropské unii a tou je právo veta?

Pane prezidente, to je to, co jsem vám chtěla sdělit. Nejste mým prezidentem, nejste prezidentem hrdých Čechů, Moravanů a Slezanů. Jste zaprodancem různých zájmů, miláček médií, zbrojařů a Lichtensteinu, Sudetáků a kdo ví ještě čeho.

Pane prezidente, já vám chci říct jediné. Stydím se za to, co jste vypustil z úst. Vládu se sice podařilo vyměnit, ale pět opozic zůstávají média, lobistické skupiny typu milionů chvilek a Bruselu.

Ten Brusel, kterému bohužel politika nové vlády nijak nevadí.

Ale máte také senát a mnohé radnice. Už za pár týdnů to můžeme společně změnit.

Tak prosím vás všechny, tuhle příležitost nepromarněme. Moc jich už dostat dále nemusíme. Jsou volby do senátu, jsou volby na radnice. Na radnice, které rozhodují o stovkách milionů, o miliardách, o tom, jak se vám bude žít ve vašich městech.

Prosím vás, abyste své volební právo využili. Jsou to jedny z posledních voleb, které budeme mít před volbami nového a doufám opravdu českého presidenta republiky a musíme je využít k tomu, abychom se sjednotili, shromáždili a postupně si vzali naši zemi zpátky.

Velký potlesk pro Kateřinu Konečnou. Díky.

Mnozí z nás spojovali s tou současnou vládou, až třeba jsme jí nepodporovali v kampani, ale spojovali jsme s ní určité naději, že skončí to válečné šílenství, že skončí to sloužení směrem k Německu, směrem k Bruselu, směrem k Washingtonu.

Ono to neskončilo. Jaký je rozdíl mezi politikou Petra Pavla a Petra Macínka směrem k závazkům na to? No skoro žádný. Prostě to neskončilo.

A v současné době, když tady řve Merz, že má krizi u sebe doma v Německu a je rekordně, má rekordně nízkou podporu, tak si vyrobí tady tohleto tvrzení, že na něj zaútočilo Rusko. Tak co udělá Macínek? Opakuje tu politiku a vezl si Rusko velvyslankyni k sobě na čajíček, na kobereček. To je hanba.

A právě na téma zahraniční politiky v současné chvíli promluví nový předseda Komunistické strany Čech a Moravy a já mohu říct můj přítel Roman Rous. Vítám ho.

Ahoj. Ať žije suverénní a nezávislá Česká republika.

Přátelé, jsem rád, že jste přišli. Letos se hodně píše o tom, že prý se přemnožila klíšťata. Já jsem přesvědčen o tom, že největší klíště, který tuto republiku vysává, sídlí v Praze na Pražském hradě.

Často slýchávám, že Petr Pavel je komunista. Tomu skutečně nevěřte. Petr Pavel byl v Komunistické straně Československa jenom pro vlastní prospěch. Ano.

Petr Pavel je zrádce. A víte proč je zrádce? Protože přísahl socialistické varšavské smlouvě věrnost, aby pár měsíců poté příshal věrnost svému původnímu nepříteli, kapitalistické severoatlantické alianci.

Hambajs.

Já jsem zatím neviděl jedinou jediný výsledek práce prezidenta Petra Pavla, který by posílil suverenitu České republiky.

Petr Pavel slouží těm, kdo plní jeho tučná bankovní konta.

Petr Pavel je zcela zřejmým patolízalem západu.

Je to loutka, za jejíž provázky táhá někdo jiný.

Proto nechápu, jak se mohlo najít tolik lidí, kteří ho volili, kteří ho volili kvůli jeho flanelové košili a kvůli tomu, že se prohání na motorce po Praze.

Těchto lidí je mi nesmírně líto.

Česká republika potřebuje prezidenta, který zásadním způsobem povýší suverenitu naší země.

Já už nechci, aby naše země stále ztrácela svoji suverenitu, aby někomu sloužila, aby někomu lezla s prominutím do zadku, aby občané České republiky byli otroky ve vlastní zemi.

Proto toto shromáždění rozhodně není poslední.

Až do prezidentských voleb se budeme scházet a upozorňovat na to, že prezident Petr Pavel není naším prezidentem.

Bohužel mi přineslo zklamání i prvních několik měsíců současné vlády především v zahraniční politice.

Zahraniční politika České republiky se v podstatě nezměnila.

Stále jsme patolízali západu, jsme patolízali Evropské unie a patolízali Severoatlantické aliance.

První, koho si ministr zahraničí Macinka pozval, byl ministr zahraničí Izraele.

Země, která okupuje Palestinu, země, která páchá genocidu v Gaze.

S tím nesouhlasím.

Ministr zahraničí Macinka od svého působení ve funkci ani jednou nekritizoval vraždy dětí a žen v Palestině.

A nevšiml jsem si, že by kritizoval nedávné prohlášení Izraele, že jsou ochotni a přesvědčeni o tom, že celou Gazu vystěhují.

Petr Macinka se tak stává dalším ministrem zahraničí, který pouze slouží zájmům západu, Severoatlantické aliance a Evropské unie.

Stačí se podívat na to, co se stalo v minulých dnech.

Německo před svými volbami začalo prohlašovat, že na jeho území Rusko páchá teroristické činy bez jakýchkoliv důkazů.

Ministr Macinka si na základě tohoto propagandistického sdělení pozval velvyslankyni Ruské federace, aby vyjádřil své znepokojení nad tím, co Rusko v Německu páchá.

Dnes jsme se z německých médií dozvěděli, že za těmito útoky v Německu stojí nějaký ekologický aktivista, tedy nikoliv Rusko.

Tedy očekávám, že ministr Macinka se v nejbližších dnech Rusku omluví.

Bohužel stále dochází k polarizaci naší společnosti.

Mně by nevadilo, že někteří lidé volí Andréje Babiše, jiní lidé Petra Neděly, byť to byla Petra Fialu.

Oni to byli oba dva úžasní lidé, kteří tuto republiku dovedli tam, kde skončila.

Nevadí mi, ať si každý demokraticky volí, koho chce, ale co mi vadí, že řada lidí, kteří útočí proti komunistům, kteří mě vyhražují, vyhrožují zmlácením a smrtí, nejsou schopni argumentační diskuze, pouze řvou a mají plné ústa agresivity.

Nerozumím tomu, že tito lidé o sobě tvrdí, že jsou vlastenci.

A už vůbec nerozumím tomu, že ti lidé, kteří tady dnes mávají ukrajinskou vlajkou, tvrdí také, že jsou vlastenci.

Já jsem přesvědčen o tom, že bychom měli být hrdi na to, že žijeme v České republice.

Jsem přesvědčen o tom, že Česká republika může být nesmírně silnou zemí.

A věřím tomu.

Věřím tomu, že Česká republika má dělat zahraniční politiku všech azimutů, že nemá patřit, že nemá dělat patolyželskou politiku směrem k Rusku ani směrem ke Spojeným státům americkým.

Jsem přesvědčen o tom, že Česká republika nemusí patřit ani na východ, ani na západ.

Jsme schopni být mostem mezi východem a západem.

Mám pravdu?

Tento týden pravicové médium Fórum 24 mi dalo čestnou úlohu, protože dvakrát o mně psalo a dvakrát zesměšňovalo právě to, co jsem teď řekl, že můžeme být mostem mezi východem a západem.

Já jsem přesvědčen o tom, že ten, kdo nevěří České republice, ten, kdo se stydí za českou vlajku, by neměl otvírat ústav a cokoliv psát.

A co je nejhorší, že řada médií, která vlastní oligarchové zcela nepokrytě ústy svých majitelů, říká, že zasílají finanční prostředky na vojenskou podporu Ukrajiny.

Fuj.

Co z toho plyne?

Že my, co jsme tady, musíme dělat vše proto, aby suverenita České republiky byla posílena.

Je konec toho, abychom byli malou zemí.

Je konec toho, abychom byli slouhy kohokoliv.

Ať žije Česká republika.

Sláva České republice.

Slávach.

Díky za vystoupení a v součas – a teď vystoupí herec Ivan Vyskočil, nikoliv neznámý a nevýznamný muž.

Já ho tady velmi velmi vítám.

Podám mu ruku.

Ahoj.

Ahoj.

Máme takovej krásnej den, že jo.

A místo toho, abysme byli doma, tak se tady scházíme, protože máme pocit, že k tomu, co se tady děje, máme co říct.

Zrovna když se tady mluvilo o tom Majdanu, tak se podívejte takhle vedle a já koukám, že tam má Ukrajina zřejmě nějakou kanceláří parlamentní.

No, já myslel, že to je český parlament.

No to jsem se zase teda spletl.

Já se vůbec teda pletu, víte. Já si osobně prezidentskou funkci vážím.

Rozhodně nejsem proto, aby se tam třeba věšily zelený trenýrky, ale na začátku – já jsem tedy Petra Pavla nevolil, ale když už se tam dostal, tak jsem si říkal: „No, on je možná generál, tak on tu příšernou fialovou vládu postaví do latě a řekne: ‚Černochová! Co blbneš? Jak můžeš nakupovat za tak drahý peníze nějaký letadla, která dostaneme za deset let?'"

A vůbec, že tam udělá nějaký pořádek.

No to jsem se teda spletl.

To jsem zase byl naivní, jak v roce 89.

Postupně veliké zklamání.

Nebudu vypočítávat všechno, co mě tak zklamalo.

Ale největší ránu mě tedy zasadil český prezident – on si teda tak říká – záštitou sudetsko německému lancmanovi šátkou.

Tak po tomhle už můžu jenom kroutit hlavou a strašně se divím.

Víte, když se dozvěděli novináři, že mám dostat medaili od prezidenta Zemana, tak mi kladli takovou sugestivní otázku: „Vy to ale odmítnete, že jo?"

Jsem rád, že jsem to neodmítnul, ale divím se některým, že to neodmítají dneska nebo předtím, protože jsem tam potkával takový tváře, kterých jsem si vážil.

A jinak vám můžu říct, že vlastně bych měl být spokojený, protože pan prezident je v podstatě takovej náš kolega, herec.

No, herec.

On tu prezidentskou funkci jenom hraje.

My taky dostaneme scénář a tu lépe, tu hůře to splníme.

On dostane napsaný věci a spíš tedy hůře je přečte.

Takže on je to vlastně kolega – a já vám řeknu: když ten herec není moc dobrý, tak se mu říká komediant.

A já nevím, jak vy, ale já komedianta za prezidenta nechci.

Děkuji moc Ivanovi Vyskočilovi.

Děkuji moc.

A teď vystoupí bývalý slovenský premiér a bývalý první místopředseda federální vlády Československa, protože my tady stále zachováváme československý rozměr a Československo žije v našich srdcích.

A proto bych tady chtěl přivítat Jana Černogurského.

Srdečně vás zdravím a vám pozdrav z Bratislavy.

A je v tom nějaká symbolika, že vystupujem po Ivanovi Vyskočilovi, lebo naposledy jsme chodili spolu na vojenskou prípravu na vysokej škole v Karlovej ulici.

Ale vlastně nejskrz musím začít od začátku.

Prikumý veřejný mínění v české republice opakovaně hovořil, že Češi mají nejmilejší národ Slováků a za nejlepšího považují slovenskou republiku.

Srdečně vám za to.

Ale musím říci, že jde to i na druhou stranu.

Průzkumy na Slovensku zase ukazují, že Slováci považují a mají raději český národ mezi národy a Česku považují za nejlepšího souseda.

I když někdy to prochází drobnými krizemi.

Stane se, že někdy my vyhrajeme v hokeji nebo ve fotbale a jindy zase vy.

No ale do nejbližších průzkumů to nějak vyrovnáme.

Tento skutečný neformální lidský vztah, který je mezi Čechy a Slováky, hovoří o tom, že kdyby se v budoucnosti objevila nějaká mezinárodní krize, řekněme, tak v Česku i na Slovensku bude tlak zdola v této krizi vystupovat společně.

A nepochybně je velká pravděpodobnost, že v budoucnosti budeme vystupovat společně, pokud se najde v Česku i na Slovensku kdokoli, kdo by chtěl vystupovat nebo propagovat nějakou odlišnou orientaci.

To se často v minulosti stalo. Před 20 či 30 lety jsme spolu vstoupili do Evropské unie, to byl nějaký projekt. Jako do takového projektu jsme do Evropské unie vstupovali, ale žel musím konstatovat, vidíme, že v tomto evropském projektu začínají stále více a více dominovat zájmy a své rozhodnutí bývalé mocnosti. Opakuji – bývalé, protože už teď s nimi my nemáme jen nejlepší zkušenosti, naopak máme velmi, někdy velmi zlé zkušenosti. A proto ať by jakkoliv i v budoucnosti prosazovali své zájmy v Evropské unii, my musíme si postavit na odpor a státi na odpor tak, že jejich zájmy nejsou našimi zájmy.

Evropská unie byla kdysi novým projektem, ale asi před třemi nebo čtyřmi týdny německý novinář veřejně na tiskové konferenci postavil otázku, co má evropská unie dělat, aby tuší Ukrajinci mohli zabíjet více Rusů. Toto je otázka nějaké projektu. Evropská unie nás odtrhla od lacnějších východních, zejména ruských energií, a nutí nás, abychom kupovali dražší západní energie, zejména americké. No je to v našem zájmu? S velkým zájmem jsem sledoval vaše vnitřní diskuse nebo u vás v české republice diskuse před nějakým spolkem či to v Brně. Já se nebudu věci samotné vyjadřovat, to není moje věc, ale chci říci jedno: Slováci budeme stát na vaší straně a Slovensko je a vždy bude průchodem, chodbou pro Česku a roli budeme vždy plnit ve vašem, tedy ve vašem i v našem, v našem společném zájmu.

Skrz to chci říci, že přesně za měsíc je 80. výročí od Dukle, od dukelského průsmyku. Stála tam socha maršála, maršál Konev byl velitelem operace dukelské operace, kdy přes Duklu v roce 44 sovětská armáda, červená armáda, ale i československý armádní sbor prebijem a poprvé dosáhli slovenskej, československého území. A padlo tam 21 000 sovětských vojáků a 21 československých vojáků armádného sboru.

Maršál Konev potom velil jednotce, která přicházela pražskému povstání na pomoc a přišel i se svými vojáky, aby poskytl prašskému povstání pomoc.

A proto nás mrzelo, že socha Koneva v Praze byla odstraněna, ale socha Koneva za měsíc bude na Slovensku postavena.

Mohu říci toliko, že za těch něco přes 30 let samostatné republiky Slovensko získalo sebevědomí Slovenska, sílu Slovenska. A jak jsem řekl na začátku, naše vzájemné vztahy tuto sílu a toto sebevědomí budou tlačit spolu. A proto když se v budoucnosti objeví krize, budeme vystupovat spolu. Jsem přesvědčen, na konci budeme mít úspěch.

Na východ od Prahy by to slova vyjádřili takto, že... ale je to možná trochu provokativní a proto zakončím tím: Nech žijí naše budoucí společné vítězství.

Děkuji vám.

Já chci ještě jednou poděkovat Janovi Černoburskému, protože on sem váhal cestu ve svých 82 letech až ze Slovenska. Takže velké díky.

A když jsem ho říkal... Josef Skála, protože to je jeho zásluha, když jsem ho... Josef Skála zval, tak odpověď pana Černoburského zněla – omlouvám si tedy za moji parafrázovanou slovenštinu:

Když může být v Česku premiérem Slovák, proč by i Slovák nemohl proti němu protestovat?

A v tom právě je ten zásadní problém, že spousta lidí tady u nás bohužel věřila, že Andrej Babiš je druhým, jakoby českým Ficem, ale tak tomu prostě není.

A proto v současné době chci pozvat na pódium levicového intelektuála Vítka Prokopa, který má velmi ohnivý projev.

Děkuji.

Ahoj.

Každý z nás sem přišel z trochu jiného důvodu, ale to, co nás tady a teď všechny spojuje, je fakt, že už toho máme dost.

Máme dost prezidenta, který chce více zbraní a méně nemocnic.

Máme dost médií kontrolovaných miliardáři a tato média budují tomuto prezidentovi naprostý nechutný kult osobnosti. Abych jmenoval upozornění – server aktuálně.cz, který vlastní Petr Kellner Bakala.

A máme také dost toho, že naši politici stále za naše peníze nakupují další a další americké zbraně pro Ukrajinu.

Jenom minulý měsíc ministerstvo zahraničí poslalo 140 milionů Kč na americké zbraně.

A tito samí politici nám pak budou do očí tvrdit, že se máme ještě víc zadlužovat, že nejsou peníze na opravy silnic, že nejsou peníze na školství, že nejsou peníze na podporu mladých rodin.

Tomu se mi nechce věřit.

A zatímco na našich televizních obrazovkách se neustále chrastí zbraněmi, tak nikdo nemluví o tom skutečném problému, o tom, že my jako národ vymíráme.

Ano, je to smutná pravda.

Staví se méně bytů než v 50. letech a rodí se nejméně dětí od roku 1785.

To jsou výsledky 35 let budování reálného kapitalismu.

Nejsou byty, nejsou děti.

Ale tak hádám, že některým, zvlášť těm vzadu, stačí, že jsou ty banány.

Sice nemají kde bydlet, nebudou mít kde založit rodinu, ale pozor, je banán.

To je pro ně důležité.

To je fakt klíčové.

A víte, já se ptám: národ, který nemá děti, nemá budoucnost.

Proč toto vláda a prezident intenzivně neřeší?

Tohle by se mělo každý den rozebírat v České televizi.

Jak dát našemu národu zpátky jeho budoucnost?

Na jednu stranu se tomu ale moc nedivím.

Nedivím se těm mladým lidem, že nechtějí mít ty děti.

Proč přivádět děti do světa, kde když chcete mít důstojný domov, tak se musíte zadlužit až do smrti a dřít pro nějakou banku?

Proč přivádět děti do světa, kde každý rok všechno neustále zdražuje?

Je to svět, kde naši volení zástupci lidu radši rozebírají, jak nakupovat stroje na zabíjení, než aby řešili, jak vyrábět a tvořit život.

Ale nemusí to takhle být.

Před rokem jsme my v hnutí Stačilo ukázali jasnou cestu.

Chtěli jsme, aby bydlení opět stavěl stát.

Chtěli jsme státní stavební holding, který by stavěl dostupné bydlení pro obyčejné lidi, ne pro papaláše.

Měli jsme odvahu postavit se spekulantům, což jsou často bohatí cizinci, kteří sem přichází a skupují stovky a tisíce bytů, které pak nechávají buď prázdné, nebo je pronajímají za nekřesťansky vysoké ceny.

Chtěli jsme vyšší porodné, vyšší rodičovskou a chtěli jsme návrat bez úročných půjček pro mladé rodiny.

Bohužel my jsme tenkrát nedokázali českého občana přesvědčit o správnosti naší vize a tím pádem jsme tam, kde jsme teď.

Ale není všem dnům konec.

Jan Hus kdysi prohlásil poněkud pesimisticky, že i pes brání svůj pelech lépe, nežli Čech svůj domov.

Byla to ale oběť mistra Jana Husa, která probudila v našem národě neuvěřitelnou energii a neuvěřitelné odhodlání.

A my jsme znovu a znovu tváří v tvář neskutečným výzvám v naší národní historii. Ať už to byly husické války, ať už to byla druhá světová válka, tak my jsme znovu a znovu prokazovali, že tato energie, tato odvaha a tato síla stále je v nás a jenom otázkou času, kdy ji opět probudíme.

A my víme, komu se máme dnes postavit.