Votruba: Pražský blackout by neodvrátila ani čtvrtá rozvodna | Vysoké napětí #115

Teď jak byly ta vedra v červnu, tak už jsme byli na 1000 MW.

A paradoxně to léto je možná pro tu síť ještě na konci dne náročnější než ta zima.

Každý Pražan je průměrně jen 9 minut bez elektřiny ročně, což je podle mě přesně o 9 minut víc, než Pražan snese.

Naším úkolem je, abychom na to uměli co možná nejrychleji reagovat, protože stavět tu síť a provozovat ji tak, aby se k tomu nikdy nedošlo, je prostě nemožný.

A každý rok přidáme minimálně 100 takzvaných chytrých stanic.

Energetice zdar a vysokému napětí. Zvláště jsme uprostřed krásného léta.

Tak co chcete dělat jiného, než si pustit podcast o energetice?

Dělám si legraci jen tak napůl, protože na druhou stranu pro energetiky začíná být léto výzva. K tomu se určitě dneska dostaneme.

Mám tu milého hosta Stanislava Votrubu, ředitele úseku Strategie a ekonomika ze společnosti Predistribuce.

Pane Votrubo, dobrý den a vítejte ve vysokém napětí.

>> Dobrý den, děkuju za pozvání.

>> Začnu citací vašeho šéfa, jestli je to v pohodě.

Šéf Predistribuce Milan Hampl řekl: „Nejlepší je, když Praha svítí a nikdo o nás neví, ale zrovna nedávno uplynul rok od situace, kdy značná část Prahy nesvítila, byť to samozřejmě nebyla vaše chyba. Ten problém spočíval v přenosové soustavě."

Pojďme si shrnout, co se vlastně 4. července z vašeho pohledu stalo a jak to Predistribuce zvládla. Co se stalo?

Došlo k největšímu výpadku, který jsme historicky kdy měli. Ztratili jsme prakticky 60 % napájení. 60 % zákazníků, 60 % stanic. To znamená řádově 500 000 zákazníků bylo v tu chvíli bez proudu.

Odehrálo se to velmi rychle, protože v principu někdy těsně před 12. hodinou došlo k problému v přenosové soustavě a pár vteřin před 12. hodinou už ten problém byl v Praze. Potom jsme čekali, co se stane nebo nestane, protože v Praze nemáme žádný zdroj, o který bychom se mohli opřít.

To znamená, že dispečeři standardně potřebují nějaký čas, aby se nějakým způsobem zhodnotili tu situaci, vyhodnotili, co se stalo nebo ne.

Naštěstí fungovala alespoň levá strana Prahy. To znamená ten levý břeh, západní fungoval.

Bylo to velmi nepříjemné i vysvětlovat potom, protože jsme měli samozřejmě spoustu telefonátů. Paradoxně ty obce, co jsou na okraji Prahy, ale za Prahou, tak ty svítily, protože jsou napájeny z jiné uzlové obrazy, a de facto jenom přes okruh se nesvítilo, takže to bylo poměrně složité těm starostům vysvětlit.

Potom jsme museli čekat chvíli, než budeme schopni přepnout něco na tu uzlovou obrazy, protože tam nějaká rezerva byla.

To bylo i díky výborné spolupráci a komunikaci s kolegy z ČEZ Distribuce.

No a potom už to bylo hodně právě na kolegách z ČEPSU, jak rychle se jim podaří tu situaci uvést do nějakého rozumného stavu.

Postupně dostávali naši dispečeři vlastně příděl výkonu na těch jednotlivých přepínacích místech, což pak bylo vidět, že opravdu vždycky jsme dostali řádově 80, 100 MW, tak to zatížení vyjelo, pak se chvíli čekalo a pak to zase vyjelo.

Na to, jak byl ten problém velký, myslím, že se to podařilo zvládnout velmi dobře.

Když si vezmete, že vlastně v 12. hodin to začalo, tak v principu už někde kolem 2. hodiny drtivá většina toho, co v Praze nesvítilo, svítilo. Pak to trvalo ještě řádově 2 až 2,5 hodiny. Někdy kolem 17. hodiny se rozsvěcovalo ty úplně poslední problematická místa, ale kolem druhé hodiny ta drtivá většina svítila zpátky, což si myslím, na to, jaký to byl problém, tak to bylo ještě velmi dobré.

My se na to po vzoru fotbalových analýz můžeme podívat, protože máme spoustu dat.

Toto je vlastně z vaší prezentace a možná pro diváky je zajímavé, že to zatížení v Praze se už v létě dostává skoro k té magické hranici 1000 MW.

Tady vidíte ten propad. To je ta červená čára toho zatížení.

>> Přesně tak. Viděl jste 700 MW bylo předtím, než došlo k tomu problému. Ztratili jsme 400 MW v principu během opravdu několika málo vteřin a vidíte tam právě ty nárůsty a pak vždycky to jakoby byla nějaká platforma, nějaká rovnoběžka s tou osou X, kdy bohužel jsme čekali na to, než bude další příklon pro ty naše odběratele.

A zároveň vidíte, že to zatížení i v pátek 47, kdy v principu spousta lidí byla pryč a byla velká výhoda, že Praha byla relativně vylidněná, tak to zatížení bylo nižší.

My paradoxně standardně se dneska už pohybujeme vysoko na 900 MW. Teď jak byly ta vedra v červnu, tak už jsme byli i na 1000 MW.

A to si ještě vezmete, že do toho pracuje řádově 100 až 150 MW fotovoltaiky.

To znamená, že to zatížení dneska v létě už je v principu srovnatelné s tím, co je v zimě.

A paradoxně to léto je možná pro tu síť ještě na konci dne náročnější než ta zima, protože energetika většinou funguje poměrně sadrovačně a jsme zvyklí třetinu prací odehrávat právě v létě a to kvůli tomu, že je prostě lepší počasí, obecně se venku lépe dělá než v mrazech, lépe se kope a tak dále. Zároveň bylo zvykem, že to zatížení — a stále to platí — že zatížení v létě je nižší než v zimě a tím pádem bylo jednodušší to zařízení uvolňovat.

Ale teď když si vezmete, že máte v zimě řekněme 1200 MW a v létě 1000, 1020 MW, plus řekněme ty fotovoltaiky, tak když do toho ještě uvolníte nějaké zařízení, aby z toho mohli rekonstruovat nebo nějakým způsobem posílit, tak v principu ten stres na to zařízení je velmi srovnatelný jako v zimě.

>> To je přesně to, co jsme naznačovali na začátku, že ta výzva je tam opravdu jako nová a potýkají se s tím i v zahraničí. Výpadky byly teďka i v Itálii v distribucích. Co je tam jakoby největší fenomén, s kterým musíte pracovat?

My tam vidíme vlastně tři věci. Jednak samozřejmě klimatizace, zvýšené nároky, zvýšená spotřeba. Potom co jste říkal — ne výpadky, ale spíš odstávky vedení, ale samozřejmě i zdrojů.

>> No a třetí věc možná je zase, že těch zdrojů není tolik k dispozici, tak samozřejmě se ta síť i řídí trochu hůř. Případně jsou tam i nějaké jiné věci typu roztažnost kabelů a tak dále.

>> Tak na to myslím, že ty tři první jsou ty zásadní, protože roztažnost kabelů a tak dále, to jsou věci, od čeho máme projektanty, aby to právě dobře naprojektovali, aby toto nebyl problém. Byť samozřejmě, pokud je to už extrémní, pokud to přesahuje nějakým způsobem to, na co to bylo dimenzováno, tak může dojít k tomu problému. Ať už je to v zimě vlivem mrazu nebo v létě vlivem extrémního horka.

Protože kdybyste to dimenzoval na to, aby se nikdy nic nestalo, tak to nikdo nezaplatí, nebude to nikdo provozovat.

To znamená, vždycky tam nějaké limity jsou.

Já si pamatuju někdy, myslím, že to bylo v roce 2006, kdy došlo k obrovskému blackoutu v celé Evropě, kvůli tomu, že se tenkrát de facto teplem došlo k nějakému problému ve Slovensku s tlumivkou.

To jsou věci, které se bohužel stávají a v principu stávat budou.

Naším úkolem je, abychom na to uměli co možná nejrychleji reagovat, protože stavět tu síť a provozovat ji tak, aby se k tomu nikdy nedošlo, je prostě nemožný.

To se podle mě nikdo nezaplatí a v principu to ani není možné postavit, protože bychom furt stále něco dalšího stavili.

>> Takže budu citovat svého tchána, který mi sdělil, že hlavní příčinou blackoutu je, že je síť pod napětím.

>> Myslím si, že má pravdu.

Pojďme ještě na další obrázky, protože tam je hezky vidět vlastně, jak je ta Praha rozdělená mezi ty jednotlivé rozvodny: Řepiory, Malešice, Chodov, Čechy Střed – to už patří spíš do středních Čech, jestli to říkám správně.

>> A když to posuneme ještě o jedno dál, tak tady je vidět, která část Prahy vlastně byla postižena.

>> Tady v principu, tak jak jsem říkal, zůstalo svítit to modré.

Kdybyste to teď jako promítli, tak to modré svítilo a bohužel tady to modré i tady právě na jihu Prahy.

A to byl právě ten paradox, kdy ty obce kousek za Prahou svítily a ty obce v Praze nesvítily.

Z toho zeleného, co nesvítilo, přeplo se na Řepiory a potom jsme čekali, až dostaneme ten příkon z jednotlivých rozhoden, ať už to byla Čechy Střed nebo Malešice nebo Chodov.

Praha má vlastně ty hlavní rozvodny tři, které převádí, řekněme, z přenosové soustavy do distribuční, ze 400 na sto.

Tak hodně se hovoří o té čtvrté uzlové oblasti rozvodně Sever.

Jestli jsem dobře koukal, tak u Čimic už vládne čilý stavební ruch a už se tam něco dělá.

Tak popište, jak to tam teď vypadá.

>> Je to tak. Jsme velmi rádi.

Možná jenom lehce doplním: sice jsou tři předací místa, ale de facto jenom dvě vlastní predistribuce.

To je jedno.

Uzlová oblast Řepiory, respektive rozvodna Řepiory, je v majetku Pražské distribuce, byť slouží z velké části právě pro Prahu.

A ano, rozvodna na sever už naštěstí je opravdu v čilém nebo velmi pokročilém stavu.

Když se podíváte, tak už tam opravdu ty stavební části z velké části stojí.

Teď bude brzo řada na to, aby se tam navezla technologie a postupně se zapojovala.

Zároveň musím zdůraznit, ona je to investiční akce ČEPS, protože nás se to tolik netýká.

Respektive ta rozvodna Sever je jedna z nejstarších, co v Praze byly.

Ona už jako historicky byla postavená dávno, dávno před, řekněme, někdy v 50. letech, následně někdy v roce 99, myslím, zrekonstruována a byla od počátku koncipovaná jako takzvaná uzlová rozvodna.

V principu velmi podobně z hlediska dimenzí jako právě třeba Chodov, protože tam byl vyveden výkon z Mělníka a stále je.

A řekněme se uvažovalo vždycky, že tam nějaká čtvrtá rozvodna bude.

>> A akorát ta setrvačnost – a ta doba v energetice běží hrozně rychle a pomalu, podle toho, jak se na to kdo dívá.

A my jsme to definitivní rozhodnutí o tom, že tu rozvodnu potřebujeme, udělali někdy v roce 2013, kdy jsme oficiálně požádali ČEPS o to, aby se tam k výstavbě došlo.

Respektive požádali jsme o takový výkon a příkon, který bylo možno uspokojit pouze výstavbou rozvodny.

A dneska jsme v roce 2026 a ještě stále to nestojí.

A to teď neříkáme jako kritiku, ale spíš jako doklad toho faktu, že energetika se prostě plánuje na dlouhé, dlouhé cykly a nefungují úplně taková řešení: „Teď jsme zjistili problém, tak ho za dva měsíce opravíme."

>> My se na to samozřejmě můžeme podívat zase do mapky.

Prosím o další obrázek.

Tak je vlastně tady až úplně dole Praha Sever mezi Čimicemi a Dolními Chabry a musí se postavit i vedení 400, které to napojí na vedení V410 a V419.

>> Já si myslím, že nám se povedlo dobrou komunikací vzájemnou jakoby dosáhnout toho, aby jsme minimalizovali ten dopad na to okolí.

My jsme pro rozvodnu Severu uvolnili pozemek, který historicky Pražská energetika vlastnila a provozovala ho de facto jako skladové hospodářství kabelů a transformátorů.

Takže to jsme vymístili, pronajali jsme si pozemky někde jinde a máme sklad dneska někde jinde.

A ten pozemek dneska slouží právě pro tu rozvodnu Sever.

Zároveň toto území je dneska prošpikováno, řekněme, stovkami vedeními, protože právě je tam vyveden ten výkon historicky a dělalo se takzvané sdružené vedení.

To znamená, na jednom stožáru jsou jak vodiče ČEPS 400 kV, tak 110 kV v tomhle případě ČES distribuce, aby se minimalizoval ten dopad do šíře.

Samozřejmě na druhou stranu, pokud se nechcete rozšiřovat do šíře, musíte jít do výšky.

To znamená, ty stožáry jsou relativně vysoké a proto bylo enormně složité tu trasu projednat.

Byť má v uvozovkách jenom nějakých 12, 12,5 km, jestli si to dobře pamatuju, tak zejména ta poslední část byla enormě složitá projednat a jakkoli rozumím těm lidem v okolí – byť je to taky otázka pohledu, někdo má ty ten pohled na ty stožáry rád – zároveň i celá řada lidí, když jsme třeba demontovali některá stovková vedení po Praze, tak ti lidé toho litovali, protože říkali, že to byla poslední, řekněme, jistota toho, že to tam nebude zastaveno.

>> Mhm.

>> Takže tady se prostě udělá to, že místo toho, aby tam byly pouze v uvozovkách stovková vedení, tak tam bude v jedné trase i to takzvané sdružené vedení.

A doufám, že koncem příštího roku budeme schopni společně s ČEPS prohlásit, že tady ta investiční akce se zdárně podařila a můžeme se vrhnout na nějakou další.

>> Ještě to posuňme o jeden obrázek, abysme se podívali, kde všude vlastně jsou ty pověstné nohy Prahy.

Tak tady je ta první řeporýská – eh, dvojka Chodov.

Trojka je u Malešic a čtyřka tedy Praha Sever.

Je to samozřejmě, co by kdyby, jo, ale kdyby rozvodna Sever stála už minulý rok, tak by 4. července 2025 postihl Prahu výpadek nebo ne?

>> Ten výpadek by se Prahu postihl, ale je to co by kdyby. Myslím si ale, že Praha obecně potřebuje další předávací místa.

Bych byl velmi rád, aby právě toho 4. července byl takovým potvrzením toho, že pokud jsme na energetice takto závislí, tak proto musíme taky něco udělat.

A byl bych velmi rád a myslím si, že ta diskuze s ČEPSem je v tomhle velmi konstruktivní a za těch posledních několik měsíců se velmi významně posunula. Že severem to nebude končit. A nás, respektive zejména PRE, protože to jsou jejich investiční akce, ale já to beru jako de facto společnou iniciativu, protože my zase naopak potom musíme udělat tu práci u nás, abychom ten výkon odsaď dostali ven.

Tak abychom byli rádi, aby co možná nejdříve došlo k přeizolování rozvodny Malešice, protože ta je dneska na 220 kV namísto na 400 kV. Z pohledu bezpečnosti nebo spolehlivosti, tak i z toho, že dneska jsme tam limitováni pouze 200 MW a tam potřebujeme prostě víc.

A zároveň bychom chtěli velmi rádi de facto zdvojit rozvodnu Řepí, to znamená mít tam tu část stávající, která bude sloužit zejména Středočeskému kraji a pak tu druhou, která by sloužila v Praze.

A ta místa nejsou vybrána náhodně. Je to právě kvůli tomu, že vidíme na tom případu toho severu, že projednat nové vedení v aglomeraci nebo blízko aglomerace je extrémně složité. To znamená, my se snažíme pohybovat po těch vedeních, které už dneska jakoby stojí a hledat tam vhodné pozemky, kde je možné něco takovéhodle postavit a potom ten výkon odsaď vyvézt.

A v principu to neděláme jen v diskuzi s ČEPSem, ale i my sami. Když potom chceme někde nebo potřebujeme postavit rozvodnu, tak se velmi často díváme právě tam, kde máme stávající vedení, abychom se v uvozovkách „napíchli" přímo na to vedení. Protože stavět nové venkovní vedení po Praze je velmi, velmi, velmi složité. A kabelová vedení.

Musím říct, že pokud jsou posílena na přechodových stožárech, tak čím dál víc tomu máme připomínky. Dříve v principu pouze technické, o tom, jakým způsobem to chránit a tak dále. Teď myslím elektricky chránit.

Ve smyslu, když jsou nadzemní, když prostě přecházím z té venkovní linky do toho kabelu 110 kV, tak má to řekněme nějaká technická úskalí. Ve smyslu toho, jakým způsobem ochránit elektricky, nastavit ty ochrany, které chrání před zkratem a tak dále.

Ale v dnešní době čím dál víc je právě z toho pocitu nebo z hlediska té klasické fyzické bezpečnosti, protože v Německu to vidíme. Ty přechodové stožáry jsou poměrně snadným terčem, nebo minimálně oblíbeným. A tím spíš, tím spíš říkáme, my ta přechodová místa nechceme stavět, protože tím enormě stavíme slabá místa.

Kromě toho, že vlastně budujete velkou investici tady, nebo respektive ČEPS buduje a vy se podílíte, tak máte za sebou i řadu menších staveb. Zmíním, že nedávno jste slavnostně otevřeli transformovnu v pražském Slivenci. V současnosti modernizujete transformovnu v Měcholupech. Ale krom toho, že vlastně investujete do posilování a nových infrastruktur, tak zároveň i „nachytřujete" takzvaně. Co to znamená? Co si pod tím představit? Jak se vlastně ta distribuce mění oproti minulosti?

Tak mění se. V principu, tak jak se mění ty nároky na nás a jakým způsobem se vyvíjí ty zákazníci a ta zařízení, která provozují, tak i my potřebujem tu síť měnit. Pořád tím základem je měď a hliník. Proto děláme rozvodnu Slivenec. Proto obnovujeme rozvodnu Měcholupys. Nejenom kvůli tomu, že byla dožitá, jako řekněme z hlediska stáří a stavu, ale i z toho, že tam už nevycházel, respektive nebyl dostatek výkonu na té transformaci.

To znamená, součástí té rekonstrukce, té kompletní obnovy, je právě i to, že tam vyměňujeme transformátory za větší, tak abychom mohli uspokojovat ty potřeby zákazníků. Ale samozřejmě čím více mědi a čím více hliníků, tak tím více to stojí. A hlavně hrozně dlouho to trvá, než to postavíte, než to projednáte, než to postavíte.

A proto se snažíme čím dál víc z té chytrosti zapojovat, abychom zmenšili ty rezervy, které v té síti musí být. Protože když o tom nemáte přehled, co se tam děje nebo neděje, tak potřebujete nějakou rezervu, abyste to mohli spolehlivě provozovat. Pokud ten přehled máte, tak můžete ty rezervy mít o něco menší.

To za A za B. Samozřejmě pro nás je alfa omegou spolehlivost. A proto vás samozřejmě mrzí potom ty situace jako třeba 4. července. Ale spolehlivost, když pominu bezpečnost, což prostě beru, že bezpečnost – jak z hlediska ochrany majetku a zdraví, tak obecně ta bezpečnost té dodávky – to je vždycky absolutní priorita. Tak hned to druhé zatím je spolehlivost.

Prostě jsme řekněme obsesivně se snažíme řešit spolehlivost, byť samozřejmě musíme vždycky koukat na tu finanční stránku. A mohli byste vidět, kdybyste se podívali do historie, třeba do 90. let, tak my jsme mívali jednu, dvě poruchy denně na vysokém napětí. Já sám, když jsem nastupoval – což je 15, 16 let zpátky – tak už to bylo významně míň, ale přesto těch poruch prostě pořád bylo nějaké množství. A postupně se dařilo ten počet poruch snižovat.

Díky tomu, jak se vylepšovaly materiály, měnily se kabely. Ty staré s papírovou izolací olejovou za klasické nebo nové s plastovou, tak to mělo poměrně významný vliv na tu spolehlivost. Ale potom tam byla vidět de facto taková saturace. De facto jsme se ustálili někde kolem 90 až 100 poruch ročně a už to prostě tou obnovou nešlo zlepšovat. Respektive to zlepšení bylo strašně malé. Jakékoliv další zlepšení stálo hodně peněz a zároveň by znamenalo rozkopat o to víc chodníků.

A tím pádem jsme změnili strategii a řekli jsme, už vlastně není cílem snižovat počet těch poruch. Respektive ano, ale není to tou hlavní hybnou silou. Ale hlavní ta přidaná hodnota bude, nebo to opatření bude, rychleji reagovat na ty poruchy. A nemůžete reagovat rychleji než tím, že budete dálkově ovládat. Protože Praha je průjezdná tak, jak je průjezdná. To znamená, my stejně máme dojezdový čas na to místo. Byť u těch těžších poruch máme možnost využívat modré majáky, tak stejně ta dojezdnost tam nějakou dobu trvá.

A proto opravdu jakoby strategicky jsme se rozhodli už před mnoha lety. Někdy kolem roku 2015 padlo to rozhodnutí po nějakých pilotních projektech. Za standardizaci se v roce 2019 začalo. A každý rok přidáme minimálně 100 takzvaných chytrých stanic. Což není nic jiného než v principu standardní stanice, kterou jsme vždycky měli, ale právě s dálkovým ovládáním, s dálkovým monitoringem.

A dneska, jestli si dobře pamatuju statistiky, tak už asi 1600 operací se vlastně udělá dálkově pro toho dispečera. Na začátku to samozřejmě byla kapka v moři, protože těch stanic je nějakých řekněme 4500. Takže tam jestli jich tam bylo 100 nebo 200, tak to moc neudělalo. Ale postupem času, jak už jich je významně více, tak ten dispečer to využívá čím dál víc.

A to je z našeho pohledu ten hlavní jakoby krok v tom pochytřování. Ne jediný, ale ten nejvíce viditelný.

Já k tomu jenom doplním zajímavou statistiku ERU, které nedávno vlastně oznámilo, že každý Pražan je průměrně jen 9 minut bez elektřiny ročně, což je tedy podle mě přesně o 9 minut víc, než Pražan snese.

Ale vy máte prostě nejnáročnějšího zákazníka.

Těch 9 minut, to vlastně když si to člověk rozpočítá, tak to je nic v tom roce.

>> To je 9 minut v důsledku poruch.

Pak jsou tam ještě některé jakoby řekněme plánované práce, takže ta statistika je o trošku horší. Řekli bychom 25 minut.

Přesto si myslím, že to číslo je velmi dobré.

>> Je to nejméně ze všech distribučních území.

To nejméně ze všech distribučních území, byť samozřejmě je to hodně dáno tím, že jsme v Praze, máme všechno zkabelováno, eh, nebo skoro všechno a ale je to právě i tím, že jsme schopni opravdu na ty poruchy významně rychleji reagovat a zároveň je třeba doplnit těch 9 minut řádově. Ono každý rok je to trošku jiné číslo, ale řekněme těch 9 minut je opravdu všechny poruchy a z toho v principu polovina jsou poruchy, kde nějaký bagr objeví náš kabel.

Jo, to znamená v principu cizí zásah.

Nejčastěji je to prostě sbíječka nebo lopata nebo bagr, který prostě nakopne náš kabel.

>> Dobře.

Eh, hodně se bavíme taky o těch nákladech.

Samozřejmě veřejnost obtížně rozumí tomu, když se investují miliardy, protože jednak to číslo je pro ně složité, jednak vlastně veřejnost chce s nás elektrárny a už toliko ne tu infrastrukturu.

Nicméně poměrně srozumitelné je podle mě to podívat se do zahraničí, kde vlastně ten rozvoj obnovitelných zdrojů a řekněme elektrifikace průmyslu, vytápění a dopravy předehnal ten rozvoj té distribuce, eh respektive té síťové infrastruktury.

A třeba když se podíváme do jižního Nizozemska, do Utrechtu a tak dále, tak tam už opravdu narážejí na limity a mají listiny na připojování, čekací a tak dále.

Eh, jak je to vlastně v Praze?

Co se týče připojování nových fotovoltaik, když si představím dlouhou ulici, každý si dá na střechu ten panel, tak dá se určit nějaká hranice, kdyby se řeklo: teď už prostě ne, dost, musíme postavit nový transformátor a tak dále. Aby to lidé pochopili, k čemu ty investice jsou, že to je i přímo pro ně, aby mohli připojovat další a další zařízení.

Na tom je to složité, že velmi často to úzké místo je někde jinde než v té ulici.

A to se velmi těžko potom vysvětluje, že potřebujete někde posílit někde úplně jinde, eh, než u toho konkrétního zákazníka.

A špatně se to vysvětluje jak tomu konkrétnímu zákazníkovi, tak i tomu, který třeba možná nic nechce a musí se u něj něco stavět.

>> Ale oni si třeba za pět, třeba za 10 let tu roli zase prohodí, jo, protože prostě tak to funguje.

My jsme měli problém třeba kolem jednoho poměrně velkého odběru nebo problém, poměrně velkou žádost o připojení kolem lokality Krč a problematické místo bylo mezi Smíchovem a Jinonicemi.

>> Mhm.

>> A stále je.

Máme tam investiční akci, připravujeme ji tak, abychom byli schopni toto místo jakoby odstranit.

Za to si myslím, zejména v té komunikaci, je obrovský problém a možná je to i naše vina, respektive něco, co jsme měli komunikovat lépe a více. Protože to, že ta infrastruktura je opomíjená, že takovouto trochu možná popelkou, bylo zřejmé už velmi dávno. Protože do obnovitelných zdrojů a obecně do těch nových technologií se investovaly poměrně významné prostředky a do sítí zase tolik ne.

Mimo jiné kvůli tomu, že prostě bylo těžké vysvětlit, že je třeba najít na to financování, získat ta povolení a tak dále.

A zároveň v té síti byly nějaké rezervy, takže v principu se vyčerpaly rezervy a o to silnější je potom ten náraz do té zdi. Kdy právě je to, jak s tou rozhodou, a s jakoukoli jinou investicí vy to nevyřešíte za měsíc, za dva.

A pokud řešíte, tak ještě potom narážíte na to, že opravdu chvíli to trvá vymyslet, jak to udělat tak, aby to bylo technicky ekonomicky přijatelné nebo co možná nejlepší řešení.

Zároveň to někdo musí opravdu vyprojektovat tak, aby to fungovalo i za toho horka, za zimy a tak dále a pak to musíte s těmi lidmi projednat a s těmi úřady.

A tady ten proces trvá strašně dlouho.

Ta výstavba už je pak de facto třešnička na dortu, která sice stojí velké peníze, zejména od covidu, kdy se rozjela řekněme inflační spirála. Kdy se také rozjela poměrně významně obecně investice do sítí v celé Evropě, v celém regionu, tak je to vidět i na cenách materiálu, na dostupnosti.

Tak my jsme museli poměrně významně ty investice navýšit, ale na konci dne, když to jako přeženu, tak to je to nejjednodušší a je to sice nejvíc viditelné, ale ta práce se odehrává těch 5, 10, 15 let předtím.

>> A to je něco, kde my jsme možná nebyli dostatečně důrazní, dostatečně efektivní v té komunikaci a o to více se musíme snažit teď, abychom opravdu včas říkali, co je třeba a co není třeba. Jako například další přenos, další předávací místo s Čepsem.

Jako například vyšší míra flexibility i pro distribuční sítě.

>> Hm.

Eh, zmíníme ještě jeden, řekněme, oblíbený prvek: sdílení elektřiny.

Ono vám to asi moc v rámci té distribuce nepomůže, protože jestli to dobře chápu, tak zatím je sdílení povoleno v podstatě napříč republikou a já můžu jakoby eh poslat do sítě elektřinu v Aši a odebere to zákazník v Jabluňkovu, jakože samozřejmě účetně, takže to pak té distribuci úplně nepomůže.

Na druhou stranu, jak vy se na to díváte třeba do budoucna nebo jak to vypadá teď?

>> Já myslím, jak jste to řekl, já to vůbec sdílení nevidím jako nástroj, který by měl pomáhat distributorovi.

Eh, upřímně řečeno, eh, i pokud to někdo tvrdí, nerozumím tomu. Protože sdílení, a tím vůbec neříkám, že je špatné. Naopak, já si myslím, že je velmi dobře, že lidé mají šanci nějakým způsobem tu fotovoltaickou elektřinu, nejenom z fotovoltaik, ale v České republice zejména z fotovoltaik využít.

Jest si myslím, že to poměrně významně zvedlo to povědomí lidí, zájem o tu energetiku, což na konci dne je dobře. Ale je to principiálně pouze komoditní služba, produkt.

Pro síť to nepřináší vůbec nic.

Nechci říct, že to tu síť komplikuje nebo ne, ale nepřináší nic.

A mně není jakoby nic platné, pokud někdo odlehčuje síť ve chvíli, kdy ji nepotřebuju odlehčit a naopak zatěžuje více, kdy by to potřebovala.

Dálnice do Prahy taky jako mi moc nepomůže, že v půlnoci tam pojede o pět aut míň a nebo v poledne o pět aut míň.

Já potřebuju, aby pokud možno ta auta, když už, tak nejezdila v pátek odpoledne.

>> Hm.

>> A v tomto si myslím, že bylo jedno jakoby z nepochopení, co sdílení přinese nebo ne. Ale sdílení je velmi dobrá věc. Je to ale komoditní věc. Je to věc na komoditě.

My jako distributoři potřebujeme nebo bysme velmi rádi třeba i ty fotovoltaiky, třeba i ty baterky, nějakým způsobem řídili nebo minimálně motivovali tak, aby pomáhali té síti.

Když se nám to podaří, tak si myslím, že to je enormní skok, enormní krok jakoby pro to, abychom ty sítě opravdu využívali lépe, abychom rychleji plnili ty požadavky zákazníků, v principu i levněji.

A pokud ne, tak ta síť bude o to dražší, protože prostě bude muset síť v principu ze zákona. My musíme připojit každého, kdo toho požádá.

A pokud opravdu tam nebude možnost říct ano, ale tak jak se to třeba podařilo s negarantovaným připojením – a to si myslím, že byla velmi dobrá věc – negarantovaný výkon. Tak jak se dostalo do zákona, kdy se řeklo: pokud nemáte kapacity v síti, tak přesto můžete tomu zákazníkovi v principu umožnit připojení s tím, že ale on musí v těch kritických okamžicích, kdy v té síti nebude dostatek kapacity, akceptovat vypnutí nebo snížení těch požadavků. Což typicky u fotovoltaiky, které jako vyrábí jenom velmi málo nad třeba 80 % své kapacity, tak to může nést. Protože pokud vy někomu de facto blokujete 100 % a on využívá třeba v průměru významně méně nebo jenom velmi sporadicky nad 80 %, tak přesně těchto 20 % můžete použít pro někoho dalšího.

A my potřebujeme tento princip přesunout i dál – na další a další a další řekněme typy zákazníků.

Já jsem nedávno jako zákazník dostal chytrý elektroměr, protože mám spotřebu nad 6 MWh. Ne teda od vás, ale jsem ve středních Čechách, takže konkurence.

Ale jak to může pomoct, že lidé sami budou vědět, jak odebírají po hodinách, budou mít k dispozici ta data, najednou prostě mohou řídit tu vlastní energetiku daleko lépe efektivně? Tak je to de facto ten absolutně základní předpoklad.

Pokud by tam to měření nebylo, tak v principu se toho trhu nemůžete účastnit.

A pokud ano, tak je to v principu jenom nějakým způsobem duchařina nebo hra s čísly, protože nikdo by nemohl přesně dokázat, jak jste reagoval nebo nereagoval na tu danou situaci v síti.

To znamená, chytré měření je za mě absolutní základ toho, co potřebujeme pro novou energetiku. Ne, že by to až tolik řešilo, ale je to ten základ, na kterém se dají stavět i další produkty, další služby, další nějaká přidaná hodnota.