Vondráček v Událostech, komentářích: Von der Leyenová mu připomněla Jakeše!

No a hosty k úvodnímu tématu už zdravím.

Vítám je ve studiu.

Jsou zde Jaroslava Pokorná Jermanová, kterou zdravím do Štrasburgu.

Dobrý večer.

>> Hezký večer vám i divákům.

>> Zdravím také Libora Vondráčka, místopředsedu výboru pro evropské záležitosti, předsedu svobodných a člena poslaneckého klubu SPD.

Dobrý večer.

>> Dobrý večer.

Díky za pozvání.

>> Zdravím také Veroniku Vrecionovou, poslankyni nebo europoslankyni ODS taktéž do Štrasburku.

Dobrý večer.

>> Dobrý večer.

>> Zdravím také Samuela Volpeho, člena sněmovního výboru pro bezpečnost za Piráty.

Dobrý večer i vám.

>> Dobrý večer vám divákům.

>> Paní europoslankyně Pokorná, já bych s dovolením začal u vás.

Vy jste byla po tom samotném projevu velice kritická.

Já jsem poslouchal to vaše vystoupení na plénu, kde jste doslova uvedla, že projev vás zvedl ze židle.

A vy jste dokonce mluvila o tom, že určuje fondel do federace.

V čem přesně?

No, tak ten, kdo opravdu pozorně poslouchal ten projev, určitě jít bude.

Pokud jde o obranu, tak to jsou poslední takové věci, které má vlastně každý členský stát ve své gesci.

Je to právo veta a ta centralizace moci je obrovská.

Eh, dokonce třeba pokud jde o víceletý finanční rámec, tak už teď úplně bez ostychu mluví o tom, že eh státy si sáhnou na peníze do nových fondů v okamžiku, kdy budou striktně dodržovat eh rule of law a další a další věci.

Já si prostě myslím, že todle nenáleží Evropské komisi, že vrcholným orgánem Evropské unie je pořád Evropská rada.

A eh já jsem čekala od toho projevu úplně něco jiného.

Čekala jsem nějakou rekapitulaci, čekala jsem možná trošku sebkritiky, ale já jsem se v tomhle směru byla naivní.

Já si myslím, že eh ten projev prostě eh byl nabubřelý, byl prázdný, plný mnoha frází a byl dost naplněný propagandou a já jsem byla rozčílená.

Mně se to velmi nelíbilo a proto to na tom svém vystoupení bylo vidět.

>> Dobře.

Vy jste mluvila o zásadách právního státu.

Tam doslova zaznělo: dodržování zásad právního státu a základních práv je pro čerpání finančních prostředků nutností.

To jsem citoval Urszulu von der Leyenovou.

Na druhou stranu, pokud se nemýlím, tak právě dodržování těch základních pravidel, jako je právě právní stát, je ve smlouvách.

Je to tuším v článku číslo dva a Evropské komisi se někdy říká strážkyně smluv, tak je poměrně pochopitelné, že o tom Urszula von der Leyenová mluvila, nebo se mýlím?

Ne, já s vámi v tomhle nesouhlasím, protože pak se bavme o tom, kdo bude určovat, že ten stát nedodržuje rule of law.

A to tam nezaznělo.

To bude Urszula von der Leyen.

Bude to někdo z komisařů nebo celá komise, která je nikým nevolená.

Eh, to, co třeba vidíme, že Urszula von der Leyen nedodržuje třeba povinnosti vůči parlamentu, vůči poslancům parlamentu.

My vidíme, jak často komise našim i teď nemluvím jenom o patriotech, ale o všech poslancích, jak pozdě reagují na naše dotazy, eh, jak v podstatě dozvídáme informace z médií dřív, než přednese.

Takže já si myslím, že eh je to trošku zneužívání těch pravidel, které v těch slovech jsou.

Dobře, já dám prostor panu Volpemu.

To dodržování zásad právního státu má nebo nemá být, nechci říct ústředním, ale tím hlavním motivem, podle čeho by mohly státy získávat peníze z toho víceletého rozpočtového rámce.

Eh, za mě to důležité rozhodně je.

Stojíme na právním státě.

Já k tomu projevu, co jsem poslouchal dnešní dopolední projev, který trval hodinu, hodinu 10 minut.

Eh, já nejsem asi tak moc skeptický jako tady paní europoslankyně Jermanová Pokorná.

Já si myslím, že zaznělo nebo mělo znít, ale zároveň souhlasím s tím, že chyběly ty konkrétní kroky.

To třeba zamrzelo mě osobně, ale když se bavíme o těch oblastech, o kterých paní Urszula von der Leyenová mluvila, tak s tím já souhlasím.

Opravdu si myslím, že zmíná to nejdůležitější.

Například o obraně a bezpečnosti mluvila až v půlce svého projevu.

To já bych teda asi vyzdvihl jako první, ale je pravda, že já se bezpečností zabývám i na půdě českého parlamentu, tak asi, ale myslím si, že v dnešní době i pro občany to jako vlastně eh téma číslo jedna nebo minimálně určitě mezi těmi nejdůležitějšími tématy, pokud jde o bezpečnost, ale mluvila i vlastně o klimatické změně, co tu nepochybně máme.

Že vlastně toto léto, které bylo mezi nejteplejšími, tak asi bude to nejsoudnější, které nás čeká.

To já si bohužel také myslím.

Mluvilo se tam o AI, mluvilo se tam vlastně >> všechno to rozeberem, všechno to rozeberem.

Eh, je to takový předstřel toho, co nás čeká.

Pane Vondráčku, eh, tady zazněla slova o federalizaci, o bližší spolupráci, ale na druhou stranu, a to je moje otázka, na konci je otazník, eh, v určitých momentech podle vás je správně nebo není správně, aby ty státy více spolupracovaly třeba v energetické otázce, to znamená propojování třeba energetických sítí nebo právě v obraně?

Tak propojování energetických sítí je přirozená věc.

K tomu nás nemusí nikdo nutit.

Ale my jsme si řekli, že například energetický mix poté, co se přijala Lisabonská smlouva, zůstane výlučnou kompetencí členských států a vidíme, jak nám do toho Evropská unie zasahuje.

Takže tady tento projev a já jsem zaslechl, že snad ani pan Pospíšil ho nezvládl doposlouchat, tak tady tento projev mě skutečně připomenul Miloše Jakeše v momentě, kdy popisoval stav Československa na konci 80. let.

A já prostě musím říct, že doufám, že tohle už je konečná fáze toho evropského centralismu.

Pokud Urszula von der Leyen vypráví o rule of law, pokud ona mluví o nějakém právním státu, ona, která uzavírala přes SMSky kontrakty s Pfizerem, ona, která >> která. No, to je úplně jedno, kdy, protože co chce nakupovat, hasičská auta chce nakupovat zase přes SMSky.

Jako si jak si může vůbec ona dovolit brát do pusy slovo?

Podívejme se, jak Evropská komise přistupovala různými způsoby k Polsku, když tam vládly zaminulé vlády a dělaly změny na Ústavním soudu, jak si to vykládají dneska.

Ta pravidla právního státu si vykládá Evropská unie tak, jak se jí chce.

A myslím si, že pokud Islaďané viděli tento projev, tak si mohou gratulovat, že nepřipustili v referendu ani otevření diskuzí o vstupu do Evropské unie a že jsou moc rádi, že se tady tomuto vedení paní von der Leyenové vyhnou.

>> Dobře.

Eh, paní europoslankyně Vrecionová, eh vy jste v Evropském parlamentu, tuším, od roku 2019.

To znamená, že tohle byl, nevím, šestý, sedmý váš projev?

No, určitě.

>> Dobře, řekněme šestý, sedmý.

Eh, souhlasíte s tím, co tady zaznělo?

To znamená, že eh to byl řekněme nějaký apel na větší centralizaci, federalizaci, eh, nebo co podle vás ten projev vlastně přinesl?

>> Takhle, já jsem přesvědčená o tom, že Evropská unie eh a spolupráce evropských států v rámci Evropské unie prostě je naprosto v pořádku.

Jsem tam vidím nějaký úplně větší tlak na federalizaci než jindy.

Neslyšela mě spíše to, co mi na tom vadí a co mi ale vadilo na všech těch zprávách a co jsem i čekala, že zazní dneska. My jsme tady mluvili o těch prioritách.

Já jsem je tam počítala, tam jich bylo nejméně 27, jestli jsem správně počítala, prostě skoro 30 priorit. To prostě proto, že my si máme určit pár hlavních priorit, kterým se máme opravdu poctivě věnovat, což já osobně v současné době vidím jako problematiku.

Je to bezpečnost a konkurenceschopnost. To jsou opravdu dvě silná témata. Těm se máme věnovat.

Ale když uděláme, postavíme takový to, já tomu říkám vánoční stromeček, kde samozřejmě já rozumím tomu, proč to Ursula von der Leyenová udělala, protože potřebovala prostě uspokojit všechny možné politické skupiny, ale v podstatě v tom potom se ty priority ztrácí.

Je jich ohromné množství. Nevíme, odkud se budou vlastně financovat, protože se velmi okrajově bavila o tom, co teď vlastně nás zaměstnává nejvíce. To je nový víceletý finanční rámec a já třeba v mém konkrétním případě nová společná zemědělská politika, kdy vlastně my nevíme, o kolik peněz na to všechno půjde.

To mi moc vadí, protože si potom myslím, že honímě moc zajců. Jsou tam i některé věci, které jsou opravdu v kompetenci národních států a jistě nás pálí problematika bydlení, ale myslím si, že to nemáme úplně řešit na půdě Evropské unie. Místo toho, abychom se skutečně věnovali tomu, co je dneska problém — konkurenceschopnost, ekonomické zaostávání, bezpečnost — tomu se dostatečně naopak nevěnovala.

---

>> Ano, já když rozeberu ty jednotlivé kapitoly, tak musím začít něčím, co souvisí s tím, o čem byste mluvila, řekněme ekonomická sféra. A to je taková velice překvapivá moment. Kanada, bych řekl, nadpis.

Začnu o vás, pane poslanče Volpovi. Komentátoři říkali, že to je velice překvapivá zpráva. První přidruženým členem Evropské unie by se mohla stát Kanada. Je to, když se ptám úplně obecně, je to podle vás dobrý nápad?

Já si myslím, že ano. Kanada má s námi něco společného a to je vlastně zastrašování Trumpa. Trumpova administrativa vidíme, že působí hodně zmateně v očích občanů. To si myslím, že je takový společný prvek, co nás s tou Kanadou spojuje. Máme hodně i společných cílů. Vlastně hodně cílíme na tu obranu.

Jak byla zmiňovaná tady ta konkurenceschopnost, to právě v tom projevu jsem slyšel zaznívat hodně. Myslím si, že na to byl taky upřený dost pohled a to si myslím, že je taky důležité. My jsme se bavili například o té hrozbě Číny vlastně, kdy zažíváme nějakou formu druhého čínského šoku a prostě Čína nás už taky předjela a to si myslím, že je prostě problém.

Takže přidružení Kanady jako přidruženého státu, já s tím vesměs vlastně souhlasím a myslím si, že by se tato možnost měla otevřít i pro jiné státy, například pro Ukrajinu. Myslím si, že proto by měl být taky prostor minimálně k diskuzi.

>> Pane Vondráčku, je to vážně míněný moment a já nechci zabíhat do detailů, ale jenom řeknu, že i mnoho diplomatů bylo překvapeno, protože to v zásadě nikde není ve smlouvách. Asi by se musely otevírat smlouvy, aby něco takového bylo možné. Takže moje otázka zní: je to myšleno vážně, nebo to podle vás je spíš vzkaz do Spojených států Donaldu Trumpovi?

>> Je to částečně vzkaz do Spojených států. Částečně to je vytváření nějaké za mě spíš falešné agendy. Myslím si, že Kanaďané ve volbách jasně dali najevo, že se nechtějí přidružovat k Washingtonu a nemám pocit, že by politická reprezentace kandidovala v Kanadě s tím, že se chce přidružit pod Brusel.

Takže Kanaďanům přeju, ať si to samozřejmě rozhodnou podle svého, ale nepřeju jim, aby je zválcovali bruselské předpisy, aby byli tak nekonkurenceschopní jako my. A souhlasím s kolegyní, paní europoslankyní, že to je téma. Pokud se zavírají fabriky v Německu, tak se máme ptát, proč plyn a elektřina stály v roce 2007 podobně jako ve Spojených státech. A dneska je plyn v Evropské unii 10krát dražší než ve Spojených státech.

Zatímco tehdy ekonomika Evropské unie, i bez Velké Británie, byla silnější než ekonomika Spojených států. Dneska naše ekonomika činí nějakých 65–70 % výkonu ekonomiky americké. Takže jenom podle toho, toto spojování třeba s Kanadou a teď nemyslím vy samozřejmě mluvíte o nějakých institucionálních věcech, ale třeba ta ekonomická spolupráce ještě větší, která jde třeba nad rámec té smlouvy mezi Evropskou unií a Kanadou. Není to ta cesta?

Nevím, jak si to představuje paní předsedkyně, co konkrétně by to znamenalo. Opravdu si myslím, že takhle hodila téma a teď očekává, že se o tom budeme bavit. Ale jako cesta spolupráce je jistě správná.

Nesmí to být ovšem jednotně regulovaný trh. Musí to být volný trh, volný obchod. A ne to, že tady ty směrnice poté, co dusí občany Evropské unie, těch 400 milionů lidí, tak začnou dusit i těch 30 milionů Kanaďanů. A opravdu, kdybych byl Kanaďan, tak bych si radši asi vybral Spojené státy, když vidím, jak ekonomicky Spojené státy oproti Evropské unii jsou úplně někde jinde za posledních 10 let.

>> No, je otázka, jaké je napětí mezi Spojenými státy a Kanadou, ale do toho nebudeme nyní zabíhat. Paní poslankyně Jermanová, vy jste tam nesouhlasila, pokud jsem tedy dobře dekódoval váš neverbální projev. Proč?

No, já teda pan mladý kolega od Pirátů řekl pár věcí, které samozřejmě já s nimi souhlasit nemůžu a já už jsem několikrát tento týden odpovídala právě na to slovo Kanada a to jsem ještě nevěděla o té možnosti jakéhosi přidružení, pro kterého nemáme právní rámec.

Já si právě nepřeju a myslím si, že bysme si to neměli přát, abychom tu smlouvu, kterou s Kanadou máme, tu stávající o vzájemném obchodu a výměně různých zkušeností a dat, abychom jí měli, nebo se na ní dívali jako na nějaký nástroj, kterým budeme tlačit na Spojené státy a nebo budeme bojovat s Donaldem Trumpem. Já si myslím, že to je trošku přestný pohled, protože Spojené státy toto určitě nevěstí.

A naším cílem by mělo být, aby Evropská unie se snažila i nadále se Spojenými státy spolupracovat a obchodovat, i když to vypadá, že to není úplně jednoduché. A to by nemělo vyslat signály směrem ke Spojeným státům typu: „Tak když vy nás nechcete, tak my vám vezmeme Kanadu, nebo my si vezmeme Kanadu, jsme teď silnější než vy." Takto to prostě nefunguje. Přijde mi to neúspěšné.

Nicméně určitě dohoda s Kanadou o obchodu a vzájemné spolupráci je důležitá pro Evropskou unii i pro Českou republiku. Je pravda, že dneska jsem sledovala i evropská média. Někteří eurokomisaři byli zaskočeni právě tím, co Ursula von der Leyenová na plénu řekla, že Kanada by mohla být prvním přidruženým státem, protože opravdu proto není právní rámec.

Vůbec nevíme, jakým způsobem to vymyslela, ale pokud bych se na to dívala z logiky věci, tak mi opravdu přijde – a s tím budu tedy souhlasit s kolegou z Pirátů – mnohem logičtější, pokud by přidruženým státem byla Ukrajina, a ani nikoliv Kanada, která je za mořem.

A když si vezmu, že jsme Evropská unie, to znamená, že jsme vymezeni Evropou, nikoliv americkým kontinentem, tak mi to přijde spíš jenom takové rozvíření vod, aby některé věci, které zazněly, nebo nezazněly a zaznít měly.

>> Dobře, dobře, rozumím tomu. Posunu, posunu, jestli dovolíte posunout tu debatu dál.

Paní poslankyně Vondráčková, vy jste mluvila o obraně. Pojďme se proto posunout k obraně. Opět, co tam zaznělo, je apel na takzvaný článek čtyři NATO, což není článek pět, ale je to článek, který vlastně může vyvolat nějakou diskuzi nebo nějaká setkání mezi jednotlivými státy nebo členy Severoatlantické aliance, když je nějaká situace nebo nějaký problém.

Ursula von der Leyenová řekla, že by Evropská unie měla mít něco podobného. Jednoduchá otázka: Není to snaha o nahrazování NATO?

>> No, já pevně doufám, že není. S tím já bych nesouhlasila. Já prostě souhlasím s tím, že Evropa musí posílit svou obranu – a to jakoukoliv – samozřejmě i v tomto případě, ať jde o článek pět nebo čtyři, to všechno je v pořádku, ale prostě v rámci Severoatlantické aliance. Takhle jsem to já chápala. Takže pokud to Ursula von der Leyenová myslela jinak, tak bych s tím měla problém.

>> Pane poslanče Vondráčku, je to snaha o nahrazování NATO, nebo je to naopak posílení té samotné spolupráce ve chvíli, kdy by skutečně došlo k nějakému konfliktu?

>> Tak mnohokrát to zaznělo. Evropa si musí pomoci sama. To znamená, měla by například umět spolupracovat. Evropa určitě umí spolupracovat. To evropské křídlo Severoatlantické aliance spolu dělá spoustu aktivit, dělá společné nákupy, a bohužel je to snaha nahrazovat NATO. Je to snaha opět pod sebe dostávat víc a víc moci, víc a víc agendy, víc a víc rozhodování, tak aby Ursula von der Leyenová, která se prostě obklopuje svými lidmi – a říkají to všichni insideři – že taková kumulace moci v rukou předsedy či předsedkyně Evropské komise, jakou tam vidíme po nějakých osmi letech fungování této paní předsedkyně Evropské komise, tak ta v Bruselu v podstatě ještě nebyla.

Ona si chce rozšiřovat, že je tam stále struktura dalších institucí. To znamená, je tam Evropská rada, je tam Rada EU, jsou tam další rozhodovací mechanismy. Koneckonců je tam také Evropský parlament, který také má do toho dost říci.

>> Máte pravdu. Určitě. Já bych si to přál, aby Evropský parlament vyslovil nedůvěru paní předsedkyni.

>> Pokoušel jsem se o to několikrát, ale nikdy to nevyšlo.

>> Bohužel nikdy to nevyšlo, a často třeba pro mě ne úplně pochopitelně i europoslanci z frakce ECR nepodpořili své kolegy z Rumunska, kteří vyvolali toto hlasování. Takže já si myslím, že už by bylo dobré, už by bylo na čase, už to docela stačilo, protože to, co se tady opravdu děje – ty choutky na vlastní evropské zdroje, nové daně, které půjdou přímo z kapes lidí a z peněženek do bruselského měšce – tak aby Brusel rozhodoval o nákupech.

A teď se bavme všechny ty věci, o kterých oni mluví. Přece do takové Evropské unie jsme nevstupovali, aby Evropská unie měla nějakou flotilu hasičských vozidel, aby měla armádní flotily. Já tady nechci paralelní struktury k NATO. To budou další generálové, další nefunkční nějaký evropský projekt. Vidíme, jak to dopadá. Emisní povolenky, které si vymyslela Evropská unie, nás tady prostě drtí, a všechny ty další nápady, o kterých nově mluvila paní předsedkyně, tak dopadnou stejně jako emisní povolenky. Mysleli jsme to dobře, a dopadlo to jako vždycky.

>> Pane poslanče Vondráčku, nechci mluvit o paralelní armádě, protože asi tak daleko nejsme, ale ta spolupráce na té evropské úrovni i třeba vedle NATO, která koneckonců už se v tuto chvíli děje, je to něco, o čem koneckonců i paní předsedkyně hovořila – je to něco, co za vás dává smysl nebo ne?

>> Já si taky myslím, že nemáme budovat nějakou evropskou variantu NATO. To rozhodně ne, ale ani si nemyslím, že by o tom byla řeč. Já co jsem pochopil, nebo co si myslím, co bylo akcentováno, tak byl ten článek čtyři Severoatlantické smlouvy a ten mluví o těch konzultacích, o těch přidružených konzultacích. Tam jde o to, máme tady bezpochyby hrozbu z východu, hrozbu ze strany Ruska, a my nemůžeme furt čekat, co se bude dít, a furt dávat prostor právě například Rusku, aby si myslel, že může stále pokoušet se vyvolávat nějaké bezpečnostní hrozby, incidenty a podobně.

Bohužel se to děje nejenom na té kybernetické úrovni – například kyberútoky – ale i například s těmi s novými ruskými agenty. Mohlu zmínit Liberec, železnice v Holandsku. Opravdu těch incidentů začíná být více a více. Taky se bavíme o tom, že to mohou být například spící agenti třeba na území Evropské unie.

Co si myslím, tak že tam byla snaha o to – a to i souviselo trošku s tou debyrokratizací Evropy, což je velký problém za mě – tak vlastně abychom byli rychlejší, aby, kdyby náhodou (doufejme, že ne) přišla nějaká hrozba, tak abychom dva měsíce nerozhodovali o tom, jestli máme nějak intervenovat, nějak se pokusit zasáhnout. To si myslím, že proto na to byl kladen důraz v tom projevu. Takhle si to myslím.

Samozřejmě v NATO je 35 států. Myslím si, že USA tam plní velmi důležitou roli, ale přestože Trumpova administrativa – vlastně se nemůžeme být tak jisti na tu americkou podporu jako předtím – takže já bych určitě nebudoval podobné věci. Ale zase zároveň nesouhlasím s tím, když česká vláda aktuálně – to je docela aktuální zpráva – že vlastně budeme posílat méně vojáků právě na to východní křídlo té společné obrany v NATO. Tak to si myslím, že je ta cesta, kterou přesně nemáme jít, a že nemáme hlavně oslabovat pozici Evropy. Že v dnešní době, kdy ta situace není vůbec klidná, kdy jsou ty bezpečnostní hrozby, tak vlastně abychom tady napadali tu pospolitost, co je v té Evropě. To si myslím, že je opravdu problém.

Paní poslankyně Jarmanová, jo, pardon, jestli chcete krátce zareagovat.

>> Jestli bych měla krátkou reakci – my si přece ve vaší televizi už jsme to opakovali mnohokrát a dlouhodobě říkáme, že Evropa byla v rámci NATO černým pasažérem, že jsme se svojí obranou naprosto spoléhali na Spojené státy. A já proto vítám úplně každý krok, který vede k tomu, že se prostě evropské státy více zapojí, a to jakýmkoliv způsobem. Takže to si já považuju za nesmírně důležité. To toto.

>> Děkuju za poznámku paní europoslankyně Jarmanová. Chcete na to zareagovat?

No, já bych chtěla zareagovat na tu paralelní strukturu, protože já jsem členkou výboru 7, což je výbor pro obranu a bezpečnost, a tam se ta paralelní vedení armád Evropy neustále vrací v různých podobách jako bumerang.

V tom projevu zaznělo i to, že Evropská komise chce podnítit evropské bezpečnostní rady, takže to není v rámci NATO, ale je to paralelní struktura, a já si myslím, že se máme spíš zaměřit na to, abychom budovali evropské křídlo v NATO.

A co se týče nějaké instituce a institucionálního uspořádání Evropské obranné rady, já to nezvažuju, protože ministři obrany mezi sebou na evropské úrovni komunikují, a já bych ty síly opravdu napřela na evropský kmen NATO, a i na této půdě se dá v těchto kritických situacích reagovat velmi rychle.

Dobře, my jsme na to téma měli.

>> Rozumím, rozumím. Já pojďme zabíhat úplně do detailu jednání Evropského parlamentu, aniž bych to chtěl jakkoliv ponižovat, ale přece jenom je těch témat ještě víc.

A opět ho otevřu s vámi, paní europoslankyně Jermanová. Zajímalo by mě ještě ekonomické téma a ono to koneckonců tady už zaznělo ve studiu — to je energetický mix. A moje otázka zní: když jsem poslouchal pozorně Ursulu von der Leyenovou, tak ta už v tuto chvíli o jádru mluví jako o čisté energii, o něčem, co tedy ještě před několika lety bylo v zásadě nemožné.

Předpokládám, že tohle je něco, co vás muselo potěšit.

A já jsem to říkala i do rozhovoru s vaší kolegyní při prvním vstupu bezprostředně po ukončení projevu von der Leyenové, že to je jedna z mála pozitivních věcí — že můžeme být rádi, že jádro je zařazeno mezi čisté zdroje a tím pádem Česká republika může být konečně po dlouhých letech v klidu, že jádro bude součástí našeho energetického mixu, protože bez toho bychom to nezvládli.

Ale co se týče konkurenceschopnosti, tak je potřeba říct, že paní von der Leyenová se tam chlobila omnibusi, ale těch dvanáct omnibusů, které teďko prochází parlamentem, znamená to, že napravujeme něco, co způsobily právě minulé Evropské komise, ale zejména vaše komise. Takže já to nepovažuju za úspěch, ale spíš za přiznání toho, že Evropa škodí sama sobě, a nic konkrétního tam v podstatě nezaznělo.

Tak já bych jí i pochválila, kdyby řekla: „My tady děláme omnibus, něco se nám nepodařilo, něco se podařilo," ale ve finále ona se snažila i část té viny shodit na jednotlivé členské země. Ano, ten problém v některých zemích je i v naší zemi, že zpřísňujeme podmínky — nebo regulace, které nastavuje Evropská komise. Nicméně ta regulace jako taková pochází zejména z Bruselu, takže ten problém je tam.

>> Rozumím. Co se týče ekonomiky a nejenom energetiky — vy jste to zmiňoval — když to posunu dál, tak třeba Ursula von der Leyenová mluvila také třeba o Číně. Doslova řekla, že Evropa zažívá druhý čínský šok — prostě moment, kdy skutečně Čína výrazně válcuje Evropskou unii. Opět otázka: není tohle moment, kdy tedy státy by měly více spolupracovat?

>> Tak Žhář rozdělal oheň. Teď se na ten oheň dívá a říká: „Hoří." Tak já myslím, že to je přece jasné.

Když jsme tady zavedli Green Deal a říkáme: odtrhnem se od aut na benzín a naftu, které jsme uměli vyrábět a ve kterých jsme byli nejlepším kontinentem, a půjdem elektromobilitou, a pak si vlastně uvědomíme po několika letech: sakra, my nemáme zdroje na ty elektrobaterie. My neumíme ty elektromobily dělat tak dobře jako Číňani. Oni nás v tom válcují, a teď to všichni vidíme, jak to vypadá s naším autoprůmyslem.

>> Pardon, skočím vám do řeči.

>> Děkuju vám za tu laskavost. Ono se toho netýká přece jenom automobilů. Ten čínský byznys válcuje v tuto chvíli už veškerý průmysl. A proto se na to ptám — to není přece jenom automobilový průmysl.

>> Ale ono se to samozřejmě týká solárních panelů, ono se to týká dalších věcí, těch baterických úložišť. To všechno nedokážeme bez Číny dělat.

Tak já jsem doufal, když začala válka na Ukrajině — bylo to hrozné. Já jsem doufal, že tehdy někdo chytne rozum do hrsti a řekne: „Končíme s Green Dealem, nemůžeme si dovolit takový experiment." Ale pořád to tu běží.

A ona neřekla: „Green Deal skončil." Ona jenom říká: „Vidíme, že Čína se jí nějak daří, ale my v tom tak nějak budeme pokračovat. Jádro už je v pohodě."

Ale zase, jestliže ona říká, že jádro už je v pohodě, tak to znamená, že se přidala k hasičům, uhasila oheň, který sama rozdělala. A my ho přece teď nebudeme plácat po ramenou, protože politika energií — německá politika způsobila to, že se tady zavřely jaderné elektrárny. To byla vláda, které se ona účastnila.

Tak ať nám Evropská unie přestane kecat do notifikace. Vy jste říkal, že ten mix měl být přece samostatné rozhodnutí jednotlivého státu. Němci rozhodli. Ale oni potom to začali přenášet na evropskou úroveň, a teď po nás chtějí v rámci notifikace nějaké podmínky. Co je jim do toho? My tady stavíme za státní peníze, plánujeme stavět Dukovany. Proč nám vůbec Evropská unie dává nějakou notifikaci? To jsou naše peníze, naše elektrárna.

>> No ne, ale to přeci s tím energetickým mixem souvisí.

>> Dobře, pane Volpe. Je to, jak tady zaznělo, tak, že za to může Evropská unie — koneckonců Evropská komise — že celá řada těch věcí nakonec skončila v Číně, nebo je to prostě tím, že evropský průmysl selhal, neumí vyrábět tak levně, a v zásadě pro mnohé firmy z Evropské unie bylo vlastně levnější vyrábět v Číně?

>> Já bych se přidal spíše k tomu, co jste říkal ke konci. Vlastně si myslím, že evropský průmysl částečně zaspal a teď se to snažíme dohnat. Co se týče závislosti na Číně, tak já rozhodně souhlasím s tím, že by měla být nižší. Myslím si, že by se měly nakoupit do zásoby kritické suroviny, kritické minerály, co například z Číny máme, to stejné například léčiva a podobně. Myslím si, že bychom v Evropě měli ty zásoby, abychom nebyli tak závislí.

Jenom teda dokončím: co se týká vlastně toho energetického mixu, tak myslím si, že ta jaderná energetika pro Česko je rozhodně důležitá. Zároveň, ale to jsou i obnovitelné zdroje energie. Myslím si, že prostě bychom se měli postarat o to, aby tam byla bezpečnost dodávek, přijatelné ceny, zároveň to snižování emisí, protože vidíme, co se v dnešní době děje. A vlastně vedle toho jádra bych podpořil i ty další možné způsoby, protože vidíme, že Čína nám neutekla v tom, že by měla levnější auta na spalovací motor, ale v těch moderních technologií — tam si myslím, že je vlastně náš prostor pro to zlepšení a dohnání a ideálně předběhnutí zase Číny, protože nám opravdu ujeli. Říkají to experti, říkají to lidi, co se pohybují v českým průmyslu, v evropským průmyslu.

>> Pane Vondráčku, vy jste chtěl reagovat — dvě věty.

>> Samuel to nasvítil.

Ursula von der Leyenová říkala, že chce, aby byla založena nějaká evropská firma, která bude nakupovat tyto věci.

Já už nechci, aby za nás něco nakupovala Ursula von der Leyenová. Za 14 miliard Kč jsme vylili vakcíny do kanálu, které nakoupila ona. Já nechci, aby nakupovala ona nějaké minerály, aby někdo, kdo je její podřízený, nakupoval baterie do ForEU. To nechť si dělá ten byznys. Tohle přece nemá nakupovat žádná firma zřízená jako státní firma. To se vracíme do minulého režimu, kdy bude za nás centrálně něco nakupovat Evropská unie, Eurostát.

Paní europoslankyně Vracionová, vy jste mluvila o konkurenceschopnosti jako o tom klíčovém tématu. To, co tady zaznělo, jednak tedy Čína, kde jsme zmínili, jednak i ty suroviny. O tom také Ursula von der Leyenová mluvila a i koneckonců i ty energie. Je toto téma, které podle vás Evropská komise zvedá tím správným způsobem?

No, zvedá ho nesmírně pomalu, zvedá ho pozdě. Na tom se určitě shodnu s kolegy. Já tady prostě Evropa dlouhodobě si vyvíjela tu závislost na Číně. Především německé firmy se tam přesouvaly dlouhá léta, protože tam jsou levnější náklady. A nyní vlastně máme ten účet, ale do toho se samozřejmě ještě přidalo to, co v tom minulém období, kdy já jsem tady v Evropském parlamentu byla, a to je to, čemu říkáte Green Deal. Kdy vlastně ano, já si myslím, že máme dělat všichni maximum pro to, abychom ochránili životní prostředí.