Vlastenecké setkání Příčovy 22.8.2026 Panel 2

O přestávce.

Doufám, že jste se posilnili.

A máme před sebou druhý panel.

A jak jsem říkala, že příčovy mají svoje tradiční moderátory, no tak tím moderátorem, který tady dnes samozřejmě nesmí chybět, je Standa Novotný, kterého tady vítám.

Přivítejte ho taky potleskem.

No a teď prosím jeho hosty, jeho panelisty, aby pokud tady někde mezi námi jsou, aby se dostavili na pódium.

Máme tady Erika Besta. Toho také vítám.

Přivítejte ho se mnou.

Jarda Štefec.

Tak a někde nám tady pobíhá pan Svatoš.

Je tady od rána. Viděla jsem ho už několikrát, ale zrovna teď, když ho potřebujeme vidět.

A už je tady.

Tak prosím přivítejte se mnou Michala Svatoše.

Výborně.

A do čtvrtice máme dámu, tak jak jsme měli v prvním panelu, a to je paní Jana Ridvanová.

Téma je tříaž. Příčiny a následky aktuálních válečných konfliktů.

Tak ještě počkáme na organizační úpravy na pódiu, aby se všichni panelisté cítili dobře a byli na těch místech, na kterých být mají.

Já využiju tu chvilku a upozorním na stánky organizací, které tady máme rozprostřené po zahradě a nemůžu vynechat náš stánek spolku Svatopluk.

Určitě se na něho běžte podívat.

A protože vím, že je tady spoustu našich členů, tak vítám svatoplukovce.

Doufám, že jich je tady hodně.

Já jsem jich tady viděla, slyším.

Děkuju, taky zdravím.

Tak a už jsme nachystaní.

Výborně.

Tak já předávám slovo.

Hodinu a půl je pódium vaše.

Tak ať se vám líbí druhý panel.

To je baťůžek.

Takže po roce, po roce zpátky Příčovy 26.

Bezva.

Vidím tam tu velkou vlajku.

Velkou vlajku.

Ještě se na ní podívejte.

To je naše vlajka.

Nemyslím si, že na budově poslanecké sněmovny by měla být nějaká jiná cizí vlajka.

Bohužel ještě tam jedna vlaje.

O tom bychom mohli potom diskutovat.

Už tam ukrajinská není, ale ještě jedna tam je.

Bylo by dobré si ještě jednou připomenout, jakou máme vlajku.

Tak to je jedna věc, přátelé.

No, my jsme se tady sešli nad tématem, které samozřejmě je velmi složité, velmi dlouho bychom nad tím mohli bádat.

To znamená, že příčiny a následky aktuálních válečných konfliktů bychom mohli rozdebírat ze všech možných úhlů pohledu, ale nicméně musíme si uvědomit, že je to klíčové téma.

Je to klíčové téma, jestli vůbec budeme ještě žít.

Jestli přežijeme jako národ, jestli přežijeme jako svět lidstva.

No a pro tento účel budeme se budeme, bude to možná pro někoho i třeba kontroverzní.

Se budeme dnes tady prezentovat různými názory a úhly pohledu.

Vystoupí Michal Svatoš, vojenský analytik, jenž v posledních letech rozebírá zejména americké-ruský konflikt na Ukrajině.

Jiný konflikt to není, prosím.

Komentuje frontu této války a perspektivy války, která silně proměňuje tvář současného, hlavně budoucího světa.

Jaroslav Štefec, vojenský analytik a bývalý ředitel Národního úřadu pro vyzbrojování, kdy si rozkrýval na ministerstvu obrany podivné zbrojní zakázky a musel odejít.

Také člověk, který se jako inženýr věnoval na vědecké úrovni raketové technice a specializoval se tedy na konstrukci, fungování a technologie spojené s raketovými systémy, což v době raketových válek představuje velmi praktickou věc a velmi praktickou zkušenost.

No a Jana Ridvanová, která vystudovala mezinárodní vztahy a diplomacii na vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů v Praze.

Pásmo Gazy a západní břeh Jordánu navštívila s delegací Evropské unie jako novinářka po operaci Litá oliva v červnu 2009.

Zabývá se Palestinou se vším všady, to znamená i se všemi těmi vinami a složitostmi, které padají na hlavu Izraele.

To možná někoho znepokojí, ale nicméně to, že absolvovala semináře se židovskou organizací v New Yorku Jewish Voice for Peace, židovský hlas za mír, je velmi oprávněné proto, aby mohla objektivizovat situaci, která na Blízkém východě dnes panuje.

Takže Jana Ridvanová.

No a samozřejmě náš velký přítel Čech, v podstatě už tak trošku amerického původu, český novinář, komentátor a vydavatel Erik Best, který to jistě bude umět potom velmi umě, kompletně komplexně komentovat celé to, co se děje kolem těch aktuálních konfliktů.

Já si myslím, že ty nejdůležitější jsou a jsou docela spojeny pupečnou šňůrou.

Je to nepochybně tedy konflikt na Ukrajině a jak říkám, je to americké-ruský konflikt, nebo respektive konflikt oligarchie, která reprezentuje dnes kolektivní západ s Ruskem, s touhou prostě potom zmocit se dalších surovin a zcela přeměnit svět pod jakousi jedinou vládou.

Já si myslím, že o tom je třeba diskutovat z různých úhlů a potom je tady samozřejmě ten obrovský konflikt, který je velmi klíčový na Blízkém Východě.

To čeho jsme byli v poslední době svědky, to znamená všech těch šílených operací, operací pod cizí vlajkou, ať už to byl Hamás, nebo ať už to bylo koneckonců to dnes zvednutí praporu islámského terorismu Sýrií, který samozřejmě byl velmi zkalkulován, anebo samotná válka proti Íránu.

To jsou věci, které bychom měli se pokusit objektivně pochopit, abychom věděli, v jakém světě žijeme.

No a já teď předám samozřejmě slovo jednotlivým řečníkům a poprosím, aby první pohovořil náš Michal Svatoš, který v poslední době analyzuje velmi originálně a po svém a myslím si, že zároveň má dobře odzdrojováno to, co se děje zejména na ukrajinské frontě.

Bude chtít zaběhnout ještě do nějaké jiné fronty.

Uvidíme.

Je to na něm.

Je to voják z povolání a tím pádem by měl být také v tomto smyslu jaksi dostatečně kvalifikován.

Takže Michale, prosím.

Eh, na začátek, abych ujasnit: jsem voják z povolání, to zaznamenil, tak aby si někdo nemyslel, že jsem z armády aktuálně.

To by zas někdo mohl zneužívat.

Tak já vás všechny zdravím.

Řada z vás mě zná.

Tak já to tak zopakuju, protože poslední údaje, poslední věci z Ukrajiny hovoří o tom, že Ukrajina je těsně před rozpadem své existence.

Ukrajina se rozpadne, kapituluje, už je otázka pouze, zda to bude za dva měsíce, za půl roku nebo za rok.

Už je to nezvratný proces.

Včera Rusové zahájili asi poslední fázi, technickou fázi operace, kterou provádí jakýkoliv stát, když si chce podrobit jakékoliv jiné území. V podstatě začali útočit za bílého dne na nákupní centra.

V tom nákupním centru v Krivém Rohu bylo po útoku 20 mrtvých a 120 zraněných.

To byly údaje asi ke 3 hodině ráno, když jsem šel spát.

Takový útok se provádí, když je třeba národ dorazit. Tedy ukrajinský národ, kyjevský režim momentálně z ruské strany má vštěpováno do své genetické paměti doslova, že jakýkoliv pokus znovu rozpoutat válku proti Rusku bude stát děsivé oběti.

To je velmi důležité.

Musíte si uvědomit, že Brzezinski v roce 2014 definoval jedinou možnou existenci Ukrajiny.

Brzezinski byl velký americký jestřáb, později zemřel, a ta jediná možná existence Ukrajiny spočívala v tom, že nikdy nebude v Severoatlantické aliance.

Zadruhé nikdy nebude v Evropské unii.

Za třetí nikdy nebude mít žádné zbraně kromě zbraní na partyzánskou válku.

Za čtvrté bude obchodovat na polovinu s Evropou, na polovinu s Ruskem, tedy se západem a s východem.

A za páté, Evropská unie bude obchodovat s Ruskem na bázi toho, že bude brát ruské energie a dodávat Rusku technologické výrobky průmyslové.

Tadle tenle systém jediné možné existence Ukrajiny byl porušen Evropskou unií.

Když se podíváte do roku 2022, než to začalo, tak Putin v podstatě se pouze domáhal prdění doktríny Zbignieva Brzezinského.

Evropská unie to smetla.

Vy vyprovokovala Kyjev k nesmyslné válce, ve které byl Kyjev Ukrajina odsouzena k porážce.

Ta porážka byla z ruské strany velice sofistikovaná, velice důkladně propracovaná.

V současné době Rusko vstupuje do poslední fáze té operace, kdy má moderní triskové drony s bandrolem, které Ukrajina nedokáže sestřelit, nemá na to technologie.

Technologicky Severoatlantická aliance zaostala, nemá drony schopné zlikvidovat dron nebo křídlatou raketu levnou rychlostí 600 km.

A ta raketa je tak přesná, že zlikvidovala 137 km za Kyjevem na směrem na západ policejní ředitelství.

Pokud máte zbraň, která vám zlikviduje a budete ji vyrábět v tisícech kusech měsíčně, tak si můžete představit, že vyřídíte 1000 policejních stanic za jeden měsíc.

Druhý měsíc vyřídíte 1000 městských úřadů, třetí měsíc 1000 skladů potravin.

To je konec.

Žádný stát nemůže vést válku ani velikosti Ukrajiny, pokud bude takto likvidován.

Navíc ten dron letí dvojnásobnou rychlostí oproti šahídu, takže už Ukrajina nestačí vyhlásit letecký poplach.

Může vyhlásit letecký poplach, aniž ví, do které oblasti ten dron zamíří.

Takže celá Ukrajina by dě t hodiny nepracovala, tak nemůže fungovat ekonomika.

A nebo to vyhlásí, ale lidi už nestihnou utéct.

Čili to je naprostá dominance.

Západ samozřejmě udělal svoji obvyklou chybu, Evropská unie úplně typickou.

Založili spoustu nových firem, které začaly vyvíjet stíhací drony a výsledkem je, že potom, co do toho nalili desítky miliard eur, možná stovku, mají drony, které jsou schopny sestřelovat drony šahít vrtulové.

Jenže Rusové už tyto drony nepoužívají a přecházejí na tekové drony.

Čili Evropská unie zase vyvěstala, zaplatila nesmysl, vyházely se peníze, nic.

Trump, americký prezident, se ne nadarmo Evropanům celej rok vysmíval, že mají Američané lepší drony, protože Američané myslí dopředu, velké firmy myslí dopředu, lidé, kteří chtějí na válce zbohatnout, chtějí dodat hned a mít peníze hned.

To je výsledek té Ukrajiny.

Takže Ukrajina bude zlikvidována, rozdělena. Ruský přístup k Ukrajině je poté, co způsobili Rusku – protože Rusko také bude mít statisíce mrtvých.

Kolik?

To se dozví za rok, za dva.

Poté, co způsobili Ukrajinci tyto ztráty ruskému národu, tak ruský národ už nikdy nepřipustí, aby existovala z Ukrajiny hrozba.

Přesně tak jako Řím. Když ve třetí válce, ve třetí púnské válce, když Římani dobyli a porazili Kartágo, tak ho srovnali se zemí a 100 let uplynulo od té doby.

Myslím, že ho srovnali se zemí v roce 146 před naším letopočtem a teď v roce 44 našeho letopočtu Gajus Julius Cézar povolil to město obnovit.

Proč to Římani udělali?

Pokusy významného římského politika Gracha, který chtěl asi v roce 50 před naším letopočtem obnovit Kartágo, jim to zakázali. Jako Kartágo chtěl obnovit chudými Římany a oni mu to zakázali. A v senátní debatě tenkrát zaznívalo: "Měl by příliš velkou moc."

Čili Římani srovnali se zemí Kartágo proto, co prodali všechny jeho obyvatele, aby tam už nevzniklo žádné nové Kartágo.

Protože to místo bylo tenkrát ve starověku natolik geniální, že když ho po 100 letech Cézar nechal obnovit, tak za dalších 50 let to už bylo druhé největší město v západořímské, v západní části Středozemního moře.

Čili takto Římani měli strach.

Púnské války byly náročné a vyhráli je. A proto už nepřipustili do té doby, než zatím netím ovládli celej prostor.

Víte, když zbourali Kartágu, tak Římani ovládali pouze Itálii, území, které dneska znáte jako Katalánsko a co to ještě?

Katalánsko, jo?

Tunisko, Sicílii, Itálii – čili malou část.

No, ale když Gajus Julius Cézar nařídil obnovit, tak už ovládali celé Středomoří včetně Egypta.

Už tam nebyl nikdo, kdo by se do toho prostoru mohl nastěhovat a využít jeho geografické polohy.

Čili Ukrajina představuje pro Rusko hrozbu.

Zbigniew Brzezinski si to náramě uvědomil – že Rusové budou reagovat na každý pokus postavit silnou Ukrajinu v Evropské unii a Rusové nepřipustí, aby taková Ukrajina byla a existovala.

Poměrně přesně to teďko definoval Andy Burnham, nový britský premiér, který slíbil, že Velká Británie bude s Ukrajinou na věčné časy, úplně stejně jako byla za premiéru Borise Johnsona, Liz Trussové, Richie Sunaka nebo Keira Starmera.

A to znamená, jaká byla ta podpora Velké Británie Ukrajině?

Pouze tak velká, jako Rusko dovolilo.

Kdykoliv Velká Británie dodala raket víc a Ukrajinci je vystřelili, tak Rusko zahrozilo a Velká Británie přestala dodávat.

Britové dodávají jenom tolik zbraní, aby to vypadalo, že Ukrajinu podporují, aby na tom jejich zbrojovky vydělávaly, ale zároveň aby tím nikdy neohrozili Rusko.

To je evropská politika.

No a tadle politika povede pouze k tomu, že Ukrajinci zemřou a ještě jich zemře několik desítek tisíc asi.

Ukrajinci zemřou a samozřejmě ruské generalitě, která vede válku proti Ukrajincům, to vyhovuje.

Proto se stáhli na Donanskou linii v roce 2.

Protože potřebovali všechny ukrajinské vlastence, banderovce, který se přihlásili dobrovolně k obraně Ukrajiny, tak je potřebovali postřílet, zlikvidovat.

Jedno, jestli postřílíte kulometem, dronem, zabijete bombou, dělem nebo čímkoliv jiným.

Musíte ho zlikvidovat, protože když ho zlikvidujete, tak už se proti vám nikdy nepostaví.

Už nebude škodil ani jako partyzán.

Partizánské zbraně – to byla jediná možná způsob obrany Ukrajiny.

Ale k tomu potřebujete partyzány, bandity nebo teroristy.

Je jedno, jak to nazvete. To je technické.

Dneska Rusové vystřílely za čtyři, za pět let vystřílely řadu lidí.

Řada lidí přemýšlí, proč to Rusové neudělali dřív.

Protože by to jim nedosáhli požadovaného efektu.

Kdyby v roce 22 nebo 23 zmobilizovali a obsadili celou Ukrajinu, což by technicky za to mohli, tak mají problém, že ti vojáci, že tam proti nim by byla teroristická partyzánská válka.

A to je velmi nepříjemný způsob, kterou můžete potlačit pouze nějakými konce zábojema.

To je politicky nepřijatelné.

Naopak, když je necháte, aby na vás útočili, aby s vámi bojovali, tak když máte více děl, více dronů, více raket, více bomb, tak jich více postřílíte a ještě jich vás víc.

To je matematika.

Když řada lidí přemýšlí a nadává, že Putin je neschopný, proč v roce 2022 nezablokoval oděské přístavy.

Tak protože by Ukrajinci nemohli dodávat obilí.

Odpověď je jednoduchá.

Kdyby je v roce 22 zablokoval, tak Severoatlantická aliance, Evropská unie vybuduje nové dálnice a cesty na Ukrajinu a bude ji zásobovat železnicí, novými až novějšími kamiony.

Jenže když jim je nechal volný, tak je nevybudovali, protože je to drahé.

No a teďko nejsou, takže teďko je málo přechodů, ale Rusové na rozdíl od roku 22 už spílají rakety a drony, které jsou schopny tyto přechody zablokovat.

Takže Rusové můžou uškrtit celou Ukrajinu.

Jenom abyste si to představili.

Ukrajští analytici odhadují, že budou obrovské problémy se zásobováním kyjevské aglomerace potravinami, protože všech 60 až 70 procent potravin do kyjevské aglomerace, nebo i do těch velkých aglomerací, distribuují velké řetězce.

A když vypálíte sklady velkých řetězců, což Putin teďko smylem dělá ve velkém, tak zničíte zásobování.

Pokud byste válčili, pokud by Česká republika byla vystavena nějaké válce, tak je velmi jednoduché vypálit sklady okolo Prahy, Modletic, všichni okolo toho jezdíte, všechny ty sklady a okolo Olomouce, tam jsou druhé sklady a rázem nastane pro Pražáky problém.

Nejsou malé sklady, není malá distribuce, není dostatek řidičů dodávek, aby zásobovali malé prodejny.

Čili lidi budou mít hlad.

A v Kyjevě jsou normálně prázdné regály.

Ale co to znamená?

Teď místo několika kamionů a dodávek to budete muset dodávat tisícovkou kamionů, tisícovkami dodávek.

Ale to znamená, že budete potřebovat další lidi řidiče.

To je vše moderní.

Čili moderní válka se jede řadou moderních způsobů, které jsou pro lidi značně nepochopitelné, ale sleduje jeden a ten samý cíl od samého počátku.

Putin v roce řekl to, co kdysi Zeman asi šest měsíců předtím nazval finlandizací Ukrajiny, což byl jediný možný způsob existence Ukrajiny.

Evropská unie přesvědčila Ukrajince, že je třeba válčit s Rusy.

Tak to odmítli.

Rusko vpadlo na Ukrajinu a tady máte výsledek.

Až se spočítá, počítají se stovky tisíc mrtvých, tak na konci bude totálně zničená Ukrajina zadlužená evropským bankám, se zničeným průmyslem, se spoustou mrtvých a ta Ukrajina bude plně podřízená Rusku.

Rusové jsou dneska v tak výhodné pozici, že Ukrajině buď letos na podzim, nebo příští rok na jaře, nebo příští rok na podzim nadiktují bezpodmínečnou kapitulaci, stejně jako ji nadiktovali hitlerovskému Německu v roce 45.

Takže Ukrajina bude donucena k bezpodmínečné kapitulaci, i když to bude trošku jinak.

Budou tam v nějaké kapitole.

V podstatě to bude bezpodmínečná kapitulace. Pro Evropskou unii to znamená konec snu o porážce Ruska, o ruských, o rozparcelování Ruska.

Konec snu o tom, že budou mít nějaký ukrajinský trh, nebo všechno to je konec.

A výsledkem toho je, že tento týden už několik nejvyšších představitelů německého průmyslu a politiky tajně odjelo do Ázerbájdžánu, kde pod ochranou ázerbájdžánské tajné služby vyjednávali s nejvyššími lidmi z okolí Vladimíra Putina.

Čili dá se říci tak, že nejdůležitější němečtí političtí lobisté a ekonomičtí lobisté už tajně vyjednávají s Vladimírem Putinem.

A pokud se podíváte na německý tisk, tak zjistíte, že německý tisk dneska nepíše nic jiného než o desítkách tisíc, stovkách tisíc nezaměstnaných.

Čili Němci, až skončí válka, vyjednají s Ruskem nákupy ruských energií, levných energií.

Čili se vrátíme do normálu. Hranice bude definitivně přesunuta na hranici Slovenska a Ukrajiny.

A bude Ukrajina součástí Ruské federace, nebo nebude, to se teprve uvidí.

V každém případě západ tuhle válku prohrál a prohráli, protože ti politici jsou neuvěřitelně – naši západní politici jsou neuvěřitelně hloupí, hamižní, podplacení, uplatní, nic nevědí.

To je prostě tak jako brousit všechno.

Ať je to velký deal, ať je to válka na Ukrajině, úplně všechno dělají úplně špatně.

To se jinak nedá říci.

Já si myslím, že to je všechno, co bych tak asi chtěl říci.

Děkuju, díky Michalovi, jak skvěle dodržel termín.

Těšíme se na ten proslov a bude určitě reagovat velmi rád ještě Jaroslav Štefec, vojenský analytik.

Trošku se – trošku je překvapen.

>> Proč já?

Kolik.

>> Já vlastně ani nevím, proč se o mně mluví jako o vojenském analytikovi.

Já jsem vlastně nikdy na tuhle pozici nemířil. Trošku blíž.

Jo, takhle dobře.

Nechci, aby to moc křičel.

Ono se stalo.

I já bych chtěl trošičku možná to, co teď budu říkat, zaměřit na nás, jaké dopady tohle má, případně může mít na Českou republiku, co se děje a to, co spousta lidí v podstatě nevnímá a nebo nechce vnímat, nechce slyšet.

Svět kolem nás není bezpečný.

To je prostě realita, kterou musíme přijmout a musíme si zvyknout na to, že musíme být daleko aktivnější v tom, abychom byli schopni se tomu postavit.

Co tady kolem nás vlastně reálně hrozí?

V první řadě a to je největší problém, je ignorace ze strany politiků.

To je jeden z největších problémů, se kterým v současné době se potýkáme.

Je to obrovská setrvačnost dění kolem nás, obrovské tlaky, kterým jsme vystaveni jako malé státy v rámci – já bych neřekl Evropské unie, ale v rámci skupiny států, které jsou považovány za poražené v rámci vlastně toho, čemu se říkalo studená válka.

A to nám nikdo neodpáře, protože my jsme reálně poražené státy a západ, takzvaný západ, kam my údajně patříme, ale ten západ nás nikdy nepřijal, kam nás stále postrkují.

Někdy si připadám, že ta Česká republika je na takových kuličkách na té zemi.

Jednou nás tlačí někdo na západ, jednou nás tlačí na východ a my vlastně nevíme, kde jsme.

A spousta lidí takhle žije.

Prostě si neuvědomuje, že žijeme tady v České republice.

A je to pro nás obrovská výhoda.

My jsme ve středu Evropy a můžeme si spoustu věcí diktovat.

Máme energetiku celkem slušnou.

Máme ještě jakž takž fungující zdravotnictví.

Máme relativně solidní ekonomiku, ačkoliv mnoho lidí nám tvrdí, že to není pravda.

Ještě to jakž takž funguje a jsme schopni skutečně nějakým způsobem se v rámci té Evropy etablovat jako stát, který něco vždycky historicky dokázal a stále dokáže, ale samozřejmě chce to konkrétní věci, které právě jsou na těch politicích, kteří v mnoha ohledech tomu brání, respektive brání se tomu, aby nám tyto věci otvíraly, umožňovaly, ať už se jedná například o školství, které je v katastrofálním stavu, to je realita.

Protože jak už říkal starý mistr Sun-c, čínský filozof před více než 2000 lety: Chcete-li získat národ, zmocněte se srdcí jeho dětí.

A to je věc, která tady je dneska obrovským problémem.

Takže jak to vypadá s Českou republikou?

Náš největší problém je zapojení do mezinárodní výměny obchodní, do které jsme byli víceméně zataženi, jak energetiky, tak v oblasti potravin a v oblasti léků a podobně, kde Česká republika vlastně stojí nebo je vytlačována na okraj dění.

Byli jsme připraveni o výrobní fabriky.

Byli jsme připraveni o vědce, o technologie.

Spousta lidí odešla do zahraničí.

Existují lidé, kterým plynou obrovské miliony za licence, které jsme jako Česká republika byli nuceni — víceméně, nebo ti lidé byli nuceni ty licence uvolnit pro zahraniční firmy. Česká republika z toho nemá prakticky žádný přínos.

Jsme v situaci, kdy v tom bezpečnostním prostředí, o kterém jsem hovořil, nemáme vlastní armádu. Česká policie, při vší úctě, pořád ještě máme poměrně solidní například odhalování zločinnosti, která tady je, ale je stále slabší a bohužel se nepředávají zkušenosti.

Mluvili jsme tady o armádě. Já to občas používám v těch vystoupeních, která mívám. Spousta lidí vůbec netuší, že armáda České republiky z hlediska počtu mužů a bojovníků, kteří jsou reálně schopni bojovat tak, jak ti lidé na frontě na Ukrajině, má zhruba čtyři až čtyři tisíc pět set, možná s nasazením života pět tisíc lidí. To je zhruba dvoudenní spotřeba lidí na ukrajinské frontě.

Nedávno se mě někdo ptal, jestli bychom jako Česká republika byli schopni bránit alespoň jeden okres. No, nebyli, protože ti lidé, kteří tam jsou, nejsou vybavení, vycvičení a sečení.

Je fakt, že armáda České republiky, respektive ministerstvo obrany, český stát — protože zbraně si stát kupuje pro obranu svých občanů — si nekupuje armáda. Český stát nakupuje neuvěřitelné množství zbraní, které z hlediska současné války jsou naprosto zbytečné. Když se podíváte, jakým způsobem, zase ono není potřeba vylévat s vaničkou dítě, abychom řekli, že budeme mít všude jenom samé drony. Nejsme Čína.

Čínská armáda dneska je na takové úrovni, o které se jiným armádám jiných zemí světa v podstatě ani nesnilo. Ona nám vlastně Čína přerostla takovým způsobem přes hlavu, že jsme my to vůbec neviděli, co se tam děje. A bylo to postavené na tom, že Čína vsadila na vzdělávání lidí. Dějí se tam skutečně z hlediska vzdělávání inženýrských směrů a podobně. To je něco neskutečného, co tady vlastně vůbec neznáme.

Výběr kvalifikovaných lidí, pardon, výběr vlastně schopných věcí, které potom dostávají zvláštní vzdělávání, mají konkrétní možnosti studovat, vzdělávat se, mají otevřenou linii až do těch nejvyšších pozic, do těch nejvyšších vlastně úrovní vzdělávání na univerzitách a podobně. Tohle všechno u nás zaniklo.

Byly tady pokusy samozřejmě nějakým způsobem vybírat děti a vzdělávat je. Bez toho, ukazuje se, že bez toho se skutečně nehneme dál.

To jsem trošičku odbočil. Vrátím se k té naší armádě. Vrátím se k tomu, co je ten náš zásadní problém z hlediska nejbližší budoucnosti.

Česká armáda má jeden zásadní problém. Jako my máme ty politiky, tak česká armáda má také ty politiky. Ale co je tam podstatné, jsou tam obrovské korupční řetězce, které zásadním způsobem zatěžují českou ekonomiku a v podstatě nám znemožňují vytvořit systém, který by zajišťoval naši bezpečnost. Nejde přitom jenom o obranu České republiky, protože to je jenom jeden jediný aspekt té bezpečnosti.

My potřebujeme něco, co by bylo schopné skutečně zajistit bezpečnost nás občanů v tom světě kolem nás, o kterém jsem hovořil.

Postřehl někdo z vás, kdokoliv, že by se politici regulérně zabývali tím, jak zabránit například teroristickým útokům, které v současné době začínají být jednou z největších hrozeb a v rámci České republiky samozřejmě také?

V současné době je jeden obrovský trend, který sledujeme. Je to najímání specializovaných ukrajinských skupin, malých skupinek, které jsou schopné vytvořit malou jednotku, která je najatá na konkrétní teroristický útok. Ten útok provede a stáhne se. Probíhá to v Jižní Americe, probíhá to i ve Spojených státech. Začíná se to objevovat i u nás v Evropě. Tímto se vůbec nikdo nezabývá.

Těm teroristickým útokům může být vystaven kdokoliv. Politici, občané, lidé, kteří jsou v seznamech, jako jsou ruské „bacily" nebo mírotvorce. Jsem v obou těchto seznamech mimochodem. Takže to jsou konkrétní hrozby, kterým můžeme být kdokoliv z nás, který je považován za takzvané dezolaty, vystaven.

Jedná se tady o to, že nám kdykoliv může být přerušena dodávka elektřiny, dodávka plynu, dodávka ropy, to znamená paliv. A v podstatě nikoho to zdánlivě nezajímá.

Kdo z vás ví, kde máte úkryt, kam byste se mohli schovat v případě nějaké skutečné hrozby? Víte, kam byste šli nebo co byste dělali, kdyby se například ty sirény, které tady běží vždycky první sobotu v měsíci, víte, kdyby začaly houkat o půlnoci v pátek? Víte, co by to znamenalo? Víte, co byste měli dělat?

Tohle se takto konkrétně projevuje to, když se stát stará o své občany, když jim řekne, co se bude dít, co mají dělat. Nevydá směšnou příručku prvních sedmdesáti dvou hodin a co potom? Potom nic. Vlastně sedmdesát dva hodin přežijeme a pak se už nic nebude dít.

Já se domnívám, že takovým základním výstupem těchto shromáždění, jako je to dneska v Příčovech, je uvědomit si, že nesmíme být pasivní. Musíme se aktivně starat, ptát se našich politiků a říkat jim: Podívejte se, pánové, je to sice hezké, že jsme vás zvolili. Stojíme za vámi, ano, proč ne, ale na druhou stranu, snažte se pro nás něco udělat. A řekněte nám, co ta bezpečnost vlastně je.

Já jsem měl nedávno možnost hovořit s několika politiky z různých částí spektra politického, tedy kromě pěti koalice. Ty se mnou nemluvěj. A zeptal jsem se jich, co je to bezpečnost, jestli mají představu. Nikdo z nich mi neodpověděl seriózně. Protože to nevědí.

Ono i politici jsou jenom lidé a jsou to lidé, kteří v mnoha případech nemají ani politické zkušenosti, nemají ani dokonce zkušenosti pracovní, nemají zkušenosti lidské a přesto jim říkáme politici. Naprostá většina poslanců nejsou politici ani při dobré vůli. Mnohdy i ti politici, kteří si říkají politická elita, nejsou politici. Koneckonců vidíme to přímo v Evropské unii, protože to je totální katastrofa, to, co se tam dneska děje.

A víte, co je největší problém? Nikdo z těchto politiků dneska v současné době nám nedává něco jako vizi. Protože jedinou vizi, kterou nám politici dávají dneska, je válka. A já si nemyslím, že válka by byla vize, která by nás zajímala, za kterou bychom měli jít.

Domnívám se osobně, že to, co skutečně potřebujeme, je vize normálního života, běžného života v míru a jakž takž v klidu. Jakž takž, protože ten klid nikdy nebudeme mít. A to, co se dneska děje kolem nás, zájmy velmoci jako Spojené státy, Velká Británie, která je jeden z těch hlavních podporovatelů a podněcovatelů toho, co se děje jak na Ukrajině, tak i na blízkém východě. Snaha ovládnout toky energií a samozřejmě tím pádem peníze. A samozřejmě i snaha Spojených států zachránit se z té obrovské dluhové propasti, do které spadli. A snaha Británie udržet si za každou cenu. Bez ohledu na to, jaké bude například právě v Británii náboženství, protože jim to je jedno. Mají s tím bohaté zkušenosti.

Osobně čekám, že příští britský král pravděpodobně vyhlásí islám za státní náboženství Velké Británie.

Jim je to naprosto jedno, protože jde o prachy a v Sýrii klidně budou mlátit pětkrát denně hlavou o zem jenom proto, aby si ty peníze udrželi.

Tam jsou jenom ředitelé, ale majitelé techniky tam nejsou. Jsou úplně někde jinde.

Takže naším problémem je najít schopnost, najít v sobě tu sílu, definovat si svoji pozici malého státu vprostřed Evropy a tlačit na politiky. Starejte se o nás. Chceme žít v míru a chceme být bezpeční. To je moje poselství našemu dnešnímu shromáždění.

No a nyní samozřejmě také, řekl bych, audiatur altera pars, to znamená, aby poslouchala také druhá strana.