Turek si jogurty odpracoval větrníky. Pavel nemá kázat morálku | Řek a Chachar #11

Dobrý den, já vás vítám u dalšího dílu našeho politického podcastu Řega Chachára.

Je tady se mnou Chachár >> a je tady se mnou Řek.

>> Takže jsem tady i já.

Jak vidíte, nemáme obraz, ale máme kytku.

Zhodnotili jsme to tak, že příště budeme mít obraz.

>> Obraz.

Obraz jsme sundali.

>> No >> to prozradím divákům.

Obraz jsme sundali, protože na tomto místě seděl minulý týden prezident Miloš Zeman.

No >> a tak jsme se rozhodli, že ten obraz sundáme.

By to bylo divné, kdybys tam byl na obraze za Milošem Zemanem.

Tam byli ty.

>> Já bych tam byl. Já vím, ale přišel >> Matoucí.

Matoucí by to bylo, jak jsme ho sundali a ještě jsme ho nestačili nasadit.

[hudba] >> [potlesk] [hudba] >> Já začnu.

Můžu začít aktualitou?

>> Můžeš začít.

>> Já když jsem byl dneska do studia, tak jsem zjistil, že se zase řeší nějaké video Filipa Turka.

Jsem si pustil po cestě jako poslech CN Prima News, tedy.

>> Mhm.

A začínali tím, že prý tři roky předtím, než se vůbec vstoupil do politiky a stal europoslancem, ale to tam bylo ve zprávách, protože to musí přijít, že jo.

A jakože někdo řeší, nevím kdo řeší, protože to byla jenom tak reportáž, >> že někde byl na Bábě, tak jsem myslel, že Baba je památka 17. století.

To jsem nevěděl.

>> Aha, >> to taky nevěděl.

No Baba je taky čtvrť v Praze Šest, že jo.

>> No tak tam asi >> nevím.

Tak nějaké kameny tam a že tam jako po nějakým člověkem s někým házeli jogurty.

Ten člověk byl jako snad v plavkách nebo v čem a že tedy >> jestli to otřese důvěru ve vládu ve Filipa Turka a jestli s ním nebude mít problém předseda vlády.

No tak jsem to >> to je klasická takováto klasická kauza Filipa Turka.

Marginálie, která skončí otázkou, jestli jestli ho už, no, Babiš, jestli by se ho neměl zbavit a motoristé, jestli by se ho neměli zbavit a tak dál.

Eh, na to já ti odpovím, jestli to vlastně nebyla otázka, ale já myslím, že Filip Turek si to odpracoval už zrušením.

Já myslím, že mohl házet i rajčata, nejenom jogurtem, protože to, že zabránil těm akceleračním zónám a výstavbě větrníku a dalším miliardám dotací, tak já mu to odpouštím.

>> Jo.

>> Tak já musím říct, že mně je tedy [smích] opravdu jedno, co dělal někdo před vstupem do politiky, pokud to nebylo vyloženě trestné, jako typu, že by někde vraždil a takhle.

To je bod jedna.

Já jsem to říkal už ministryni Mrázové.

>> Ano.

>> Řekl jsem, zase se řeší rozpočet, ne?

Tenhle týden se řeší rozpočet.

To je důležité na rozdíl od tohodle.

>> Ano.

>> Tím já nevyčítám té televizi, že o tom referuje, protože samozřejmě se to děje, tak to aspoň víme.

Ale stejně jako u paní Mrázové, jsem to říkal při létě rozpočtu, že opravdu mi přijde trapný řešit, co dělala ta paní v roce 2011, kdy ještě vstoupila do politiky a studovat její rodinné poměry.

Tak mi to přišlo takové zrovna, když jsem jel, tak jsem přemýšlel, že musím jet pro benzín, tak jsem si říkal, jaký to má dopady na to, kolik bude stát benzín třeba, nebo kolik stojí chleba.

Myslím si, že z pragmatického hlediska, z hlediska vlivu na naše každodenní životy, na to, co je důležité, znamená tohoto je stejný jako dopad meteoritu na moderního člověka.

>> To má větší.

>> To má větší, ne?

>> Větší.

No samozřejmě >> to má větší.

Kdyby bylo pěšina dinosaurů a oteplí se planeta, tak to >> no >> no.

Ale když mluvíš o tom, že nevyčítáš někomu, co dělal předtím, pokud to není trestný čin, samozřejmě nějaké marginály a klukoviny předtím, než vstoupil do politiky. Náš pořad se vysílal shodou okolností 21. srpna, což je výročí pádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce.

Já bych tě chtěl zeptat, co si myslíš o tom slavném přiznání současného prezidenta, jak vítal sovětská vojska a jak chtěl, aby ho přijali na tu školu a tak dál, tak tam napsal ten srdceivyný životopis vlastní rukou o tom, jak to všechno pochopil díky svému tatínkovi a rodině a že je to správně.

>> Mhm.

Je to determinující pro jeho výkon jeho funkce nebo ne?

>> Tak je to determinující pro to, co si může vysvětlit lidem.

Mhm.

>> Mohl to udělat proto, jak říkal, že to udělal z čistého nebe, z čistého oportunismu a kariérismu.

Takže pak je to oportunista a kariérista.

Nebo to udělal proto, že tomu věřil, protože podle mě, když si vezmeš ke kterékoliv rozvědce, si myslím, že to nejsou žádní žabáci, tak tě asi nevezmou, když tomu nevěříš.

>> Mhm.

>> Že by ho nevzali, kdyby mu neuvěřili.

>> No.

No, jako kdyby to bylo upřímné, jelikož byl i nějakým předsedou té základní organizace na vojně nebo co?

Ano, z KSČ.

Ano.

>> No, KSČ.

Takže tomu asi i věřil.

Takže byl to přesvědčený, evidentně přesvědčený komunista, k tomu kariérista, oportunista, pokud platí jeho vysvětlení.

A potom, když se změnil režim, tak zase buď tomu věřil nebo ne, ale rozhodně z důvodu kariéry, tudíž byla oportunita, neboli šance, cítil šanci, tak převlékl kabát a začal přísahat, že bude bránit komunistické Československo před kapitalismem, jak se říkalo, před vrahy z Wall Streetu.

Ano.

Potom za den přísál, že bude bránit tedy kapitalistické Československo před socialismem, neboli by se dalo říct před dráhami z Arbatu.

>> A já bych mu to nevyčítal, >> pokud by nám teďka nechtěl kázat o morálce a etice, protože jestli já něco nesnáším, tak jsou to převlíkači kabátů.

>> Mhm.

>> Jo, takže takhle to je a to je determinující mnohem více než nějaká hloupá videa.

Zase jo, na náš každodenní vliv, kolik stojí chleba, benzín, takhle to sice vliv nemá, ale má to velký vliv na duše lidí, kteří se pak musí vyrovnávat s takovým dilematem, s kognitivní diszonancí.

Tak buď tedy platí, že si to odpracoval, tudíž všichni bývalí komunisté si to odpracovali, >> nebo si to neodpracovali, ale nelze tak, že jeden si to odpracoval, je v pohodě a druhý, třetí, čtvrtý, ne, a ti v pohodě nejsou.

Takže buď jsou v pohodě všichni nebo nikdo.

Všimni si, že ti kazatelé morálky tohle dělají nejvíc.

>> Ale ještě tady >> selektivní paměť.

>> Ale ještě tady jedna možnost.

Buď jsi to odpracoval, ne? Nebo neodpracoval. Nebo se to pořád odpracovává.

To s tím nepočítáš.

A já si myslím — to sis ale neptal, zeptal ses mě na 80.

[smích] >> No tak řekni.

Tak ne.

Já si myslím, že tento typ člověka je pro výkon funkce nebo pro tu roli, kterou hraje — Petr Pavel hraje roli — ideální, protože má tuny másla na hlavě.

>> Mhm.

>> A ten, kdo ho ovládá, je s tímto faktem pracuje.

>> A kdo ho ovládá?

>> Okolí.

>> A kde je to okolí?

>> Nevím.

Tak se ne.

Já nechci říkat jména.

Já samozřejmě, ty jména lítají v prostoru, ale ne, ale on reprezentuje nějaký ty politiky konkrétní.

Říká se tomu liberální demokracie.

A je to, a opakuje se to, už jsme to tady řešili — je to zrušení koruny, zrušení veta v Bruselu, Spojené státy evropské.

Je to prostě ten moderní typ politiky, který je vlastně proti národním státům.

De facto to je jako do toho schématu, on se podle mě hodí.

Je manipulovatelný, ovladatelný. A jako postavíš ho do Bruselu a on to je fakt schopen říct. Zrušíme právo veta a vůbec nedohledá.

Ne, nevidí důsledky toho, co říká, a jak by to opravdu vypadalo.

Ehm, nějaké monarchistě říkne: „Já byl pro monarchii."

To je, já to ještě posunu.

Ehm, říkal mi jeden zahraniční velmi úspěšný politik, působil nějakou dobu i v Česku dokonce.

>> Mhm.

>> A říkal mi, že v politice nevěří dvěma druhům lidí: akademikům a vojákům.

>> Mhm.

No, ehm, já mám ještě jednu kategorii, která je podkategorie. Podle mě jsou nejhorší: nejhorší učitelé v politice.

Učitelé v politice — to je pekl, protože oni se dostanou k těm funkcím. Jak vlastně já nemusím mít ani funkce, stačí, když jsou v politice, a oni tam propadnou úplné panice, že by se měli vrátit k tomu učitelskému řemeslu, a to fakt nechtějí.

A to je peklo.

>> No, hele, já vysvětlím ty ještě — ty akademiky a vojáky, jo, jestli můžu.

Můžeš.

>> Že vojákům proto, že celý život poslouchali rozkazy, jsou zvyklí poslouchat rozkazy.

Hm.

>> Takže je otázka, koho budou poslouchat teď v té funkci.

No.

>> A ti akademici prostě žijí trošku v jiným světě, jo.

Ale myslím si, ehm, já bych z toho možná ty akademiky trochu vyjmu.

Pokud je akademik, který není čistý akademik — toho se dokáže živit i jinak.

Jo.

>> Určitě.

>> Tak to si myslím, jako že ještě jde.

No, ale ty vojáci — já mám vojáky rád v podstatě, jo. Jako fakt je potřebujeme i v době míru, když jsou, já nevím, přírodní katastrofy a podobně.

Ale když srovnáš Petra Pavla a jeho intelektuální výbavu veřejně dávanou na odiv s Václavem Klausem a Milošem Zemanem — originálními mysliteli — s nimi můžeš souhlasit, nesouhlasit v různých, jo, etapách, ale je to vždycky originální.

To mě vede k další věci. Jedná se o rozpočtu.

>> Mhm.

>> Jestli můžu trošku ukrčit.

Ehm, ještě já jenom dodám — ehm, když mluvíš o vojácích v politice, tak předpokládám, že ty bys asi Karla Řechku do senátu nevolil, kdybys mohl, nebo nemohl.

>> Ale každý si může volit koho chce a já nebudu dávat takhle vodítka. A já navíc to je někde na Plzeňsko, nebo kde?

>> No, myslím si, že jo.

>> Kladensko, nevím.

>> No, ne.

Ehm, takže každý ať si volí koho chce.

No, tak jako, jestli si někdo myslí, že je to vhodný zástupce lidu a zvolí ho lidi, no tak bude mít mandát.

No, jako ty volby do senátu, ale rozumíš — tam stačí pár hlasů, jo?

Pár.

>> Tam stačí jako, když jsi šikovný a máš, když máš velkou rodinu, že jo, tak se dostaneš do senátu.

Ale jestli náhodou někdo nechce Karla Řechu, tak by měl teda v tom obvodě jít a volit proti němu kohokoliv jiného.

>> Ehm, ale přivedlo mě to k něčemu jinému.

>> Jo, jo.

Ne, no, jsem chtěl říct, že ehm byl tam návrh, nebo prošel tam návrh, ještě nevíme úplně finálně to, ale že by měly být galerie, muzea zdarma v neděli.

Ano.

>> Ehm, jednou měsíčně.

>> Mhm.

>> Mhm.

Ehm, já osobně si myslím, říkal, že by to bylo celej rok — že to je nějak zhruba půl miliardy. Ale že tohle je dvanáct dní v roce, tak já jsem si to spočítal z hlavy trošku, tak mi to vyšlo někde kolem 16,5 milionu.

>> Jo, pokud bych bral půl miliardy.

Ehm, já si myslím, že by měly být galerie, muzea, zámky a tak dále celý rok zdarma pro občany, nebo ty, co tady mají trvalý pobyt. Protože tím právě ten vztah té zemi vybuduje — že ti lidé budou znát historii a tak dále, jo. Že místo toho, aby šli, já nevím, se cárat ve svatostánku konzumu, tak třeba půjdou do galerie. Vůbec bych se nebál toho, aby to bylo prostě prostě na občanku nebo trvalý pobyt.

Ostatně ehm jsem měl takhle zkušenost — když jsem byl malé dítě a byli jsme v Řecku, tak prostě stačilo jenom to, že jsme řeckého původu, aby jsme na ty památky šli zdarma. A tam to stát podporuje, protože to jaksi buduje tu vědomí toho místa, kde žiješ — ten zdravý patriotismus.

Já nevím, ehm, já jsem byl v Římě a koupil jsem si Roma pas, to je hav, ne?

Koupil jsem si tam takový ten pas — Roma pas.

>> Já taky.

No.

>> Ehm, a měl jsem tam, v rámci toho jsem měl vstup do muzea, ehm do galerií, a tak dále.

Zaplatil jsem si to a zjistil jsem, že jsme si to koupili zrovna v době, kdy byly nějaký svátek, nebo já nevím, jestli to mají taky pravidelně, a že to bylo zdarma vstup do těch muzeí. Takže jsem utratil zbytečné peníze. Ale je to drahé docela.

>> Ale tam je to drahé samozřejmě, ale myslím si, že to asi má smysl.

Ehm, já bych ale ne celej rok — jednou měsíčně bych to asi udělal zdarma.

Přece jenom, já nevím, no.

Tak jako ty budovy, já nevím, třeba Letenský palác — to je drahá, drahá budova. Provoz, lidi — stojí to velké peníze.

Ehm, aspoň nějaké symbolické vstupné by se tam platit mělo, jako...

>> Já myslím, že ne.

16,5 mega — to není tolik, když se bavíme o rozpočtu, který má třeba dva biliony, rozumíš?

>> No jasně.

Takže ehm prostě nedáš nějaké penízky, já nevím, na barmské ženy.

>> A myslíš si, že jsou lidi, kteří do toho muzea půjdou, protože je to zdarma, a nejdou, protože to není zdarma?

>> Jo, určitě.

>> Já myslím, že kdo chce jít do muzea nebo do galerie, tak tam jde, i když to něco stojí.

Ale znám dokonce lidi, který splachujou jenom jednou denně, protože nemají, jako počítají každou korunu.

[smích]

>> Já jsem teď zaznamenal kauzu nějakou. Třeba znám takhle jednu matku samoživitelku.

>> Mhm.

[odkašlání]

>> Kraj je na tom asi nějak tak, jo.

>> Takže vyšla do muzea a třeba.

Jo.

No, tak je i pravda, že to nejsou miliardy.

No.

>> No. Nic.

Tak je to prostě v rozpočtu všem.

Je to prostě nic.

Jo, tady si myslím, že zrovna by to bylo vydáno ku prospěchu.

>> Já jsem byl nedávno.

>> Jo, počkat.

Ty, já jsem — promiň — ještě mi vysvětli ty učitelé.

>> Nic.

To já jsem to vysvětlil teďka. Učitelé — to je peklo v politice. Až na výjimky.

No.

>> Ehm, to já jsem byl nedávno těch 16 milionů, o kterých ty mluvíš.

Já jsem byl nedávno, jsem šel centrem Prahy a viděl jsem — naproti Paláciu je krásný, krásný dům, starobilý. Já nevím, jestli cestný. Myslím si, že jo.

A visela tam duhová vlajka.

>> Myslíš Obecní dům?

>> Ne, ne, ne.

Obecní dům je právo.

Ehm, nevím.

Prostě byl to dům přímo naproti, ale z tý boční strany, ne z tý hlavní. A ne jak jezdí tramvaje, ale z tý kostkované strany.

A tam visela vlajka z toho a já jsem si říkal, co to je za dům, taková velká, a byl to dům zahraniční spolupráce.

Jmenuje se to Dům zahraniční spolupráce a patří to Ministerstvu školství. Jsem zjistil posléze a zařizuje takové ty výměné pobyty, jako je Erasmus pro studenty, já nevím, co všechno.

A tam jsou úředníci a ten dům, ti úředníci a tak rozdělují dotace. Zjistil jsem, že rozdělují desítky, možná stovky milionů Kč ročně různým neziskovkám a prostě úplně takovým těm klasickým politickým neziskovkám.

A říkám si: "No tak škrtnout, zrušit, zavřít a dát to raději na muzeo zdarma."

>> No, tak jsme se shodli. Zhodli jsme se. Máme řešení, pane Klempíři, máme řešení.

>> A mimochodem v tom domě, já jsem byl, tak jsem zažil úplně úžasnou věc a teďka nevím, jestli jako mám přímo říct... neřeknu to ten ústav, jo. A když já jsem měl svůj první zahraniční výjezd při studiu, tak jsem do toho domu musel jít.

>> Dům zahraniční práci.

No, totiž. Ale já jsem měl nějaký pocit, že to je na ovocňáku, ale v jedné není. Už jsem si vzpomněl. A teďka, když jsme jeli, tak oni měli smlouvu s konkrétním peněžním ústavem.

>> Mhm.

>> A každý student, který tam byl, si musel vzít do toho peněžního konta kartu a na to dostával ten grant.

Jo.

>> No a teďka, dobrý. Tak já jsem odjel, vrátil jsem se, a oni si za to brali poplatky, jo.

>> Hm.

>> Samozřejmě.

E, což nám teda nikdo neřekl a to je jedno. A teďka prostě jsem tam byl tenkrát, vyčerpal se, dobrý.

>> A teďka si vzali ten poplatek, skončil jsem tam díky tomu třeba mínus 15 haléřů, jo. A on ani za nějakých x let prostě není, že tam mám u nich dlh, jo. Říkám: "Jaký dluh? Za co?" A že todle. Já říkám: "To, pozor, [smích] tak to si tady vysvětlete s Karlovou univerzitou."

>> No, ale úplně jako neuvěřitelný.

>> Hm.

>> Jo.

Takže takhle to je, no. Probíhá to kolečko klasické, no, kdy ministři, kdy ministryně financí a dojednávají tam prostě návrh rozpočtu pro svůj úřad a tak dál. Vždycky vyjdou, smějou se, že je to všechno zajité sluncem. Rozpočet deficit 350 miliard. Výsledků to je špatně, ne?

>> Víš, co mě vždycky fascinuje? Když někdo přesně ví, co já si myslím a kdo jsem já.

>> Jasně. [smích] Já se ptám: To je špatně?

Ne, ne, ne, ne. Jakože já jsem keesiánec. Tak já to ještě jednou vysvětlím pro všechny znovu ještě lépe.

Eh, vnímat ideovým prizmatem hospodářskou politiku je podle mě cesta do propadliště bídy.

>> Mhm.

>> Eh, stejně jako být přísný ideolog ve všem. Já neříkám, že jsem čistý keesiánec ani klasicistní ekonom nebo takhle. Já říkám, že jsou ekonomické cykly a v každém ekonomickém cyklu je vhodné použít jeden, druhý, třetí přístup.

My jsme teď ve chvíli, kdy jsou ty dluhy enormní. Poté, co Alena Schlerová řešila rozpočet, který prostě čáry fuk, sanura jako vykouzlil na základě receptu a zadání fialové vlády, že jo.

>> Mhm.

>> Tak jsme zjistili, že jsme na tom fakt špatně, jako vybráno, vyžráno, prázdná pokladna, na nic pořádně není. V minulosti už se zkoušelo utahovat do pásky a vedlo to pouze tam, kde jsme. Eh, teď jsou ty dluhy tak velké, že se neproškrtáš z toho už.

>> Jasně, to to vím. Já jsem ti chtěl trošku zvednout tlak a aby ses nastartoval a to kafe. Já jsem to mám kávu.

>> Proto jsem to začal takhle provokativně.

>> No a ne, to vůbec není prav. Já jsem rád, že jsem dostal nahrávku pro vysvětlení. Takže v tomto bodě...

>> Hm.

...zbývá jenom zkusit investovat klidně na dluh, aby se vygeneroval růst ekonomiky, tudíž zisk, přebytek a z přebytku se splatily dluhy. A jakmile se to vygeneruje, můžeš začít šetřit.

>> Jasně.

>> E za zajímavé je, abychom tady byli poctiví, tak já jsem viděl nebo slyšel jsem, že to dokonce přiznal i za lidovce pan Činčela. To je takový mladý člověk. Eh, my jsme taková banda na tý ekonomce, tak on taky tam odtamtud říkal taky: "Ano, my už jsme v bodě, kdy se z toho neproškrtáš."

>> Hm.

>> Prostě neproškrtáš se z toho. Pokud vyloženě nechceš prostě obrat lidi o to, co si platí z daní, se neproškrtáš. Takže proto já říkám, v tomto bodě je čas a máme slíbeno, že rozpočet bude proinvestiční. Eh, to, co zatím údajně, tak říkal to předseda vlády Andrej Babiš. Jsou dvě hlavní priority, jo, zdravotnictví a dopravní infrastruktura. Takže ministr Vojtěch a ministr Bednárek.

>> Bednárek.

Ano.

>> Zdravotnictví investice obecně, protože zdravá populace prostě může pracovat třeba i, že, a ta doprava, tak 40 let nám slibují, že budou prostě dálnice a tak a nejsou, jo.

Eh, tady se dostáváme k tomu sporu ohledně těch dvojek, trojek. Jestliže státy, jestliže stát dává samosprávám v rámci rozpočtového určení daní, kvůli tomu vznikl stan, kvůli rozpočtování daní, aby si odsekly víc.

>> Eh, takže z daní dostává přerozděleno, ať to využijí na ty svoje silnice, protože ještě my všichni přestátem musíme přispívat na to, né?

No a benè. No, Bene. Já vím, že nota Benè, vím, že a vysvětloval to myslím, eh, myslím si, že to vysvětloval premiér, že v tom, v tom, eh SFDI, což je ten fond dopravní infrastruktury, eh tehdejší ministr dopravy Kubka tam nenechal nic, že jo.

>> Co v nich tam ještě byla díra, nebo díra 40 miliard, nebo kolik?

No, 37. Takže kdyby to tak zůstalo, tak se zastavily už rozastavené stavby. Já, jako, kdyby to bylo, kdyby byla politika spravedlivá a aby po zločinu následoval trest, tak Martin Kubka tady na dostavbě dálnic D1 kopá ručně krumpáčem prostě 100 let.

>> Jenomže Marku, ty trestáš, [smích] ty trestáš nevinné. Ty seš normálně zlý člověk.

>> Ano, jsem zlý člověk. Jakože já mám jezdit po dálnici, kterou rukama stavěl Martin Kubka, jo, samozřejmě. Proč ne? Já bych tam a zpátky.

>> High quality.

Jo, se říká česky hezky.

>> Jasně, že jo.

>> Ne, nepíví se. Politika samozřejmě spravedlivá. Eh, takhle svědek kulatý, co jsi udělal, se ti vrací, né?

>> Takže když se podíváš na preference ODS a jak se Martinovi Kubkovi daří v čele strany, naplňuje se to, co jsem říkal. Nechci říkal, že jsem to říkal. Já jsem to říkal, že ty, jsem říkal všechno už 35 let.

>> Já taky.

No, ale já ne. Tak dlouho, ale prostě, kdo ví, když jsem volal předsem, vždycky jsem říkal: Jestli je někdo, kdo to nemyslí opravdu dobře, měl by podporovat kandidaturu Martina Kubky.

>> Martina Kubky.

Ano.

>> A oni jdou opravdu do propadliště dějin. Fakt. A teďka nej, fakt nejzajímavější rozhovory jsou straníky ODS. Soukromý. Každý přesně ví, v čem je chyba, jak se to má dělat, ale buď neposlouchá vedení, a nebo eh se bojí. Já nevím, jak to je.

Jo, ale já se ještě vrátím k těm rozpočtům, než než dobeme ODS. Já se ještě vrátím k tomu. Já vůbec, já vůbec, já absolutně respektuju, nejsem zas tak naivní, abych si myslel, že se proškrtáme k nule. To nejde.

Eh, ale k růstu, Marku. Růst.

>> Eh, nule a k růstu.

>> Vy zaměňujete jednu věc. Nula neznamená růst.

Ne, já vím, ale když vlastně to souvisí s tou odezvou, já si myslím, že vláda je teď v situaci, nebo Andrej Babiš je v situaci úplně historicky výhodné, dalo by se říct, pro vládnutí.

Opozice je absolutně marginální, směšná, slabá a furt opakuje to samé.

Já myslím, že ta vláda má šanci dělat odvážné reformní kroky, které dlouhodobě zlepší fungování téhle země a možná i přinesou úspory, ne škrty, ale úspory.

Ptali se mě na to včera za určitých okolností na CNN Prima News.

A já jsem říkal, tak já nevím, mě je úplně jedno, ať Piráti chodí pozadu 10 let, 100 let, ať Martin Kubka jezdí na kole na Mondiv zpátky a vykládá, že jezdí za voličem.

Je to úplně jedno a myslím si, že by to mělo být jedno i Andreji Babušovi, protože ta opozice dělá furt to samé. Ať udělá něco pořádného, kvůli kterému by ta opozice měla řvát.

Jo, třeba zrušení Senátu.

>> Ježíš, kežby.

>> Zrušení krajů.

Jo, jako ty kraje, to jsou plné nesmysl. To jsou peněžovody. Začít rušit obce.

Jo, my máme...

>> No ne, já nemyslím všechny, ale my máme prostě rekordní počet obcí na počet obyvatel. To je šílené.

A podívat se, fakt se brutálně podívat na to, co je mezi dětmi a starými lidmi, seniory. Je spousta lidí, kteří prostě dostávají ohromné peníze — já nevím — dotace na bydlení. Jo, ta dávka je asi 30 miliard ročně. Prostě škrtat a brutálně — já vím, že to je to slovo škrty — ale to teď se musí změnit samozřejmě zákony, to nejde jít za Řepovým a říct, tak jim nedáme, to nejde.

Ale udělat tyto zásadní reformní kroky, téměř bych řekl ústavní, které by zlepšily fungování této země.

A to by byly potom spory jako nádherné.

Jo, to by mě bavilo.

Ale jestli — já nevím — budete jeden den v měsíci zdarma muzeum, no, tak to nezahybe s rozpočtem, že jo.

>> Hm.

To je ale zlepšit fungování této země, zlevnit ho, zjednodušit ho v přístupu k občanům. To všechno by se dalo dělat a opozice je cestou na uši.

>> Hm.

Tak já k tomu řeknu dvě věci, jo?

>> No.

>> Eh, Einstein definoval šílenství — že to je dělání stejné věci stejným způsobem s očekáváním jiného výsledku.

Výsledku.

>> Ano.

>> Takže to je k naší opozici.

>> Mhm.

Jo.

>> Jo.

>> V této zemi.

Tak a co se týká odezvy, tak to vystihla Lena Schellererová, když říkala Martinu Kubkovi: „Víte co, jste klasická ODS. Když jste v opozici, chcete snižovat daně a když jste u vlády, tak je vždycky zvýšíte."

>> Takže takhle to je.

Eh, ještě k tomu rozpočtu. Eh, ještě jednou doplním: nejde o to se škrtdat na nulu, protože když si seškrtáš na nulu, jde, ale pak nemusíš mít růst.

A když nemáš růst, tak pak jdeš pod nulu.

Eh, jde o dosažení růstu.

Jo.

>> Eh, a co je to, co je to růst?

>> Tak teďka vysvětlím, ne? Já vím, co je to růst, ale co je růst, který stojí za zmínku? Dva procenta není nic, že jo.

>> Ne, já bych vůbec neházel procenty.

>> To je ono. To je, já chápu, že se složité problémy zjednoduší. No tak eh to pak dokumentují ti politici bez erudice, pak opakují kolovrátek. Když pak naleznete někoho s erudicí — jako tebe — tak no, nebo takhle, jsem viděl, že docent Ševčík vyškolí Pivoňku Vaňkovou.

>> Tak to asi není tak těžké.

>> No.

Tak v oblasti hospodářské politiky to bylo obzvláště pikantní.

>> Mhm.

A takže já, ale jako taky zjednoduším. Nehálet procenta je jedna věc, jo.

Já jsem třeba vždycky byl proti indexacím, jo.

>> Mhm.

>> Eh, kromě penzí. Penzionisti už pracovali, zaslouží si to, jo.

Ale indexovat dva procenta na cokoliv, třeba tři, čtyři, je hloupost, protože každý normální člověk si kupuje věci, když jsou levné, a když jsou drahé, tak počká chvilku.

Jasně.

>> Jo.

Takže kdo na to má a má na to čas, tak si v létě koupí zimní věci a v zimě letní.

Jo.

>> Mm.

>> Když jako... to trošku shánění, ale se ženou má to levnější.

Eh, můžeš jednou vydat — třeba to je zbrojení, obrana — jednou vydáš jeden procento, podruhé pět.

Já chápu, že je teď politicky jako neprůchodné, ale takhle je to správné.

Co se týká toho růstu, co roste za to?

Ne, nebaví se o procentech. Bavil bych se o přebytku.

>> Mhm.

To znamená, tady jsme zpátky u těch silnic, jo. Proto je to jedna z priorit, protože tam je velmi vysoký takzvaný multiplikátor.

Každá koruna, co tam dáš, ti vrací více, protože to staví nějaké firmy, dodavatele, lidi mají výplaty, takže utrácejí, spotřební daně...

Zas ty investice nejsou samospásné.

>> Když to přeženeš, tak se ti přehřeje ekonomika a pak ti vlastně už staví stejné firmy, který to nestíhají a jenom zdražují.

>> Jasně.

>> Takže pak nemáš nic.

Že pak skončíš — jako když Martin Kubka půjde... jak má na pokoji... a z ním budeme vidět — si představím ty politiky, jak rukama... jako speciálně ne, ale Martina...

Já si Martina Kubky vážím. On kdyby se věnoval dál třeba té vážné hudbě...

Se věnoval, ani nevím...

Jo, na Vltavě. On dělal na Českém rozhlase. Vltava dělá nějakou filharmonii a já jsem hrál...

Možná že jinak hrál, to nevím. Eh, tak jako on je takový intelektuál, příjemný člověk, jo. Ale jestli je to člověk, který má vidění naší zemi k prosperitě, ať si každý posoudí, jo.

>> Každopádně, eh, takže jde o přebytek.

Z přebytku pak splácíš a můžeš začít šetřit.

Jo, my jsme v situaci, kdy přebytek se negeneruje.

>> No jasně.

>> A když by to se škrtlo, tady jsme jenom v rychlosti Lafferovy křivky.

Kdybychom třeba se zvýšili ještě víc daně, tak se přestanou vybírat.

>> Tak jak budeš vybírat víc při mrtvé ekonomice?

Vybereš větší procento z menší ekonomiky.

>> Šedá ekonomika.

>> Ještě k tomu šedé ekonomice.

Takže no, teď jsem zase zaznamenal, že ten ministr Plaga zase vykládá, že učitele — že to chce vrátit na 130 procent.

Že slíbila bývalá vláda 30 procent. Učitelům.

>> Takže zase učitelé, jo. Protože já si učitelů taky vážím, ale jako platit se má na základě výkonu a ne indexace opět.

Jo.

>> Hm.

Jo, máš víc dětí, naučíš něco navíc a tak dále. Ne, že tam indexuješ 130 procent a pak v tom rozpočtu zbývá prostě na manévrování, na opravdu politiku 400, 450 milionů. Ještě to na dvou.

>> Takže to jsou všechno taková hrůzy, které nás čekají.

Takže a ale to, co je opravdu dobré — až bude ten rozpočet — se podíváme, kolik je tam investičního.

Dá se to porovnat, spočítat a hlavně se musíme podívat, doufat, že to vygeneruje růst, jo. Protože nezapomeňme, ještě minulý rok tu byla fialová vláda. Dluh na občana.

Na začátku fialové vlády byl zhruba 120 000 včetně kojenců. Teď jsme na 342 000. To už neuškrtáš.

Ty jsi říkal takovou — u té dopravy — že když dáš korunu, tak se ti vrátí tři.

>> To jsem neříkal.

>> Neříkal?

Aha.

>> To oni říkali o zbrojení.

>> Zbrojení.

To říkal Fiala, že když dáte korunu do zbrojení, tak se vám vrátí tři.

Možná se mu vrátili, já nevím, ale nám ne.

>> Ale každopádně se ukázalo, že to byla analýza, kterou čeiny náhodou platily zbrojní firmy.

E samozřejmě to je nesmysl.

Když koupíš zahraniční nadluk zbraně, tak dej multipl. Nejlepší, když koupili ty drony, zaplatili za ně a nedostali nic.

Nebo ty děla, co koupili, zaplatili, a nebo plnění kuchyně. To byly dobrý investice, říkal ten bývalej senátor.

No tak my radši budeme dál točit a budeme to… Já se těším, protože ty samozřejmě učíš na vysoké škole ekonomické, prostě se pohybuješ se mezi lidma, kteří se tomu věnují. Já se těším, až ten finální návrh rozpočtu bude.

Dobře, ale my pak o to máme plodný debaty, jako když si člověka s doem Ševčíkem, u toho s Honzou s Opečkem, u toho s Pikorou a ještě tam přijde ten činčil, a je to plodný, jo?

Protože… No, tak já chci říct, pardon. Ano, ano. Já chci říct, máme ještě hodiny… Jenom.

Ano, já chci říct, máme ještě čtvrt hodiny a ještě to spoustu věcí chceme říct, protože jenom můžu k té vysoké škole. Já chci říct, že to je tak, když správná vysoká škola mi to spadlo… Mu spadly poa… Jako je třeba na národohospodářské fakultě, tak tam se opravdu pěstují různé názory, jo.

Hm.

Protože když intelektuálně projdeš různý názory, tak se třeba dostaneš k něčemu. Když se jako razí jedna pravda, jako třeba zaběhané vlády, tak to je potom v háji.

15 vteřin.

Chceš něco?

Tak chci říct jenom, že ten rozpočet doprobereme, až bude finální návrh. Na to se těším. Pak vyberem si nějakou kapitolu a to nebo všechno a to rozebereme. Já jsem… Promiň, můžu ještě jednou?