Svobodu nelze nikomu darovat❗️ZPRÁVY IR 🇨🇿 Kounicovy koleje

Dobrý den všem tady ve zprávách inovace republiky. Svatý Václave, nedej zahynout nám i budoucím. Todleto je místo, které je velmi spjato s moderními dějinami našeho národa. Jsou to studentské koleje. >> Ale kdybych to měl velmi tvrdě pojmenovat, tak je to svým způsobem místo, kde bylo koncentro mnoho lidí na jednom místě velmi násilně. Eh, souvisí to toto místo e s československým odbojem, s moravským odbojem. Souvisí to s bojem za nezávislost a svobodu. Mimochodem tady kousíček je pamětní síň, kde je takový úžasný citát a ten zní zhruba tak, že svobodu nelze jen tak někomu darovat. Za svobodu eh se stojí za to bojovat. Já jsem plný mnoha informací, protože jsme nahlídli do památníků, nechali jsme si ukázat některé knihy, některé vzpomínky německých občanů, kteří tady za posledních desítky let přicházejí bez politiky, bez jakékoliv ideologie a přichází velmi pokorně, aby se poklonili pamádce Čechoslováků, který tady byli zavražděni tady na tom místě, kde teď stojím. velmi potupně právě před svatým Václavem a já jsem moc rád, že dneska ty zprávy jsou taky o tom, že jste tady možná zahlídli tole místo už v reportážích, který se týkají roku 2026. To teď nechám stranou, ale my jsme tady natočili, troufnu si říct, nejenom rozhovory, ale svým způsobem přednášky a dokumentaci s paní profesorkou, teda s paní doktorkou Hejovou a s panem Mgrem Jandlem. Vy stojíte tady vedle mě. Já chci moc poděkovat takhle veřejně takhle předám mikrofon. Chci poděkovat za za to, že jsme měli možnost natočit vlastně rozhovory. Jednak teda vůbec o to pohledu na ty moderní války, protože násilí, konflikty, nesváry a války provázejí Evropu a celý svět velmi intenzivně a mám pocit, že se to zintenzivňuje teďka víc a víc. A stejně tak jsme hovořili o vašich rodinjch, že vlastně takhle téma odboje je vlastně vaším osudem, kde jsme mluvili o vaší rodině, e, legiích, váš tatínek vlastně účastník slovenského národního povstání. Tak já teďka vůbec nevím, jakou otázku položit, ale dal bych praktickou otázku. My jsme tady a já se pokusím odvysílat vlastně ty rozhovory, který jsme natočili tady slavnostně 17. listopadu, protože 17. listopad souvisí zejména s rokem 39, takže 17. listopadu kolem 17. listopadu odvysíláme ty rozhovory, které tady dneska byly pořízeny. Ale eh jaké slavnosti a kdy přesně se tady konají? Protože jinak je to místo veřejné, památník lze tady kdykoliv navštívit. Jaké jsou tady vlastně ty pět dní dny, kdy se můžou lidé poklonit památce, ty oficiálnější? >> No, naše organizace pořádá vždycky akce k 15. březnu, to znamená vlastně k momentu teda obsazení zbytku Československa a vyhlášení vlastně protektorátu Čechy a Morava. To je první akce. Potom druhá akce se pořádá 8. května. K jední vítězství. To pořádá magistrát města Brna a je to akce v jejich režii. A třetí hlavní akce se pořádá k 17. listopadu 1939, kde vlastně ty akce se pořádají dvě. Jednak je to Masikova univerzita, která od roku 2019 pořádá zhruba hodinu a půl trvající tri dny v podvečer, kdy se připomíná 17. listopad 1939 plus další osud vězn vězněních v kamnicových kolejích, kdy se připomíná vlastně jména popravených. Účastní se toho akademický sbor, účastní se toho akademičtí, všichni akademičtí funkcionáři za všechny fakulty a mají taky projevy. A potom ještě 17. listopadu tady přicházejí osobně prostě některé organizace si připomenout výročí a poklonit se pamce. Moc děkuju. Já budu zdůrazňovat a zdůrazňuji to i v rozhovoru, že tole místo můžete navštívit po kontaktu tady na ty údaje, které tady vidíte teďka v popisku a pod videem. E chci vás požádat o takovou pomoc, jak oživit tento památník, abyste to dali vědět na rodičovských radách, eh, v učitelském sboru. Pakliže jste učitelem, abyste zvážili z Jihomoravského kraje okolí možnost návštěvy tady památníků e kounicových kolejí. Ale pane magistře, já se eh taky zeptám e ještě vás a to je vůbec to, že ten památník, kdybysme teď měli přiblížit, tak je tady jednak todle pětní místo. Je tady teda dochovalé, je to smutné místo, kde se popravovalo. Zároveň je tady několik památníků vlastně jako v zahradě. Co všechno tady je pro, kdyby přišla třeba eh škola se svými studenty nebo třída? Co všechno tady je? Tak kromě toho vlastně pamětní síně, kde stála historická expozice vlastně tady té dnes už stoleté budovy i těch událostí, tragických událostí druhé světové války, kde samozřejmě pouze na požádání a a předchozí domluvu můžeme návštěvníky provést, tak potom je to tady vlastně to veřejné prostranství, to nádvoří, které je volně přístupné vlastně každý den. A zde je tedy několik pamětních míst. Zde po tom s grafitem svatého Václava, s nápisem Nedej zahynti nám budoucím je plastika nazvaná Umučený od akademického sochaře Marka. A zde právě v letech 1940 až 1945 probíhaly popravy zajatých proti nacistických odbojářů zastřelením. Zde tedy tady v těch místech byla nastoupena popravčí četa jednotek SS. Tam byli ti odsouzenci, tak jak je znázorněno, byli jeden po druhém přivazováni za hlavu, za ruce a u kůlu. A tady tedy popravčí četa je střílela. Tady vidíte po té levé straně tři žulové pilony, tak zde za války stávaly napevno tři šibenice s těmi schůdkami a zde se tedy exekuce odsouzených od bojářů provádě oběšením. A ještě tady v té zadní v zadním části traktu dvora je potom ten památník tam na tom trávníku. Tam v závěrečných měsících války vlastně od ledna do dubna roku 1945 probíhaly vlastně popravý takzvaně na písečku, kdy byli odsouzenci jeden po druhým přiváděni, museli pokleknout před eh navršeným piskem nebo kupou písku. A službu konající příslušník SS je potom služební pistolí střílel ranou do týla jedním nábojem. Takže ty popravy v závěrečném období války se potom odehrávaly dokonce ještě někdy v 15. dubna 45, tak řkal předvečer osvobození Brna, ke kterému došlo o 11 dnů později. Se tady konaly se tady konaly poslední popravy, jak máme historicky zaznamenáno. A jinak je to potom ještě tam v tom parku ten velký pilon nazvaný osvobození a vlastně to je žulový pil, kde z jedné strany jsou vytesána jména těch největších míst utrpení druhé světové války, to znamená ty největší koncentrační tábory nacistické a z druhé strany jsou tam potom vytesána vytesány názvy míst těch největších bojů druhé světové války, které podstatně rozhodly o tom, že tedy nacistické Německo bylo bylo ve válce poraženo, takže i to si potom návštěvníci návštěvníci mohou mohou tedy prohlédnout. Jak říkám, to nádvoří a přílehlý park jsou veřejnosti přístupné vlastně bez nějakého omezení. Tady je stálá expozice. Tam vlastně se vyjde, když máme známé známou osobnost v Československu a to je Jan Ámos Komenský. Říká škola hrou, e vlastně aktivní pedagogika. Tak vlastně tady je možnost, že tam celá třída může být v jedné místnosti a vlastně dostane výklad třeba na těch 40 minut nebo na dvě školní hodiny. Je to možné i takhle, kdyby někdo měl zájem? >> Je to možné i takhle. E jde jenom o to, jak staré starou mládež jsem vodit nad 15 roků určitě. Jinak z té devíetky tak tu devátou třídu, ale měla jsem tady i pátou třídu. Děti byly skvěle připraveny paní učitelkou. Ty tady byly na hodinu a já jsem samozřejmě byla velice opatrná, co jsem vykládala, protože ty děti se jim, musí se jim říct jako teda určitá fakta, ale ne tak, aby z toho měli nějaké noční děsy nebo něco takového. Takže tam musíme být opatrnější v líčení těch hrůz, které se tady děly jako. Ale jinak říkám, devátá třída už rozhodně by tady přijít mohlo a starší samozřejmě. Poslední ještě otázka takhle na vás, na oba. Já cejtím potřebu udělat takovou osvětu, která třeba může znít trošku bulvárněji, ale myslím si, že je potřeba, že i když jsme voličem jakékoliv politické strany, pohled na dějiny máme různé, tak cejtím potřebu udělat takovou symbolickou osvětu v tom, že když se dneska řekne sudecký Němec, tak je to v podstatě jednoznačně nacistický vlastně nacistické názvosloví, které před nacismem, při nástupu nacismu vzniklo, prosazovalo se a prosadilo se natolik, že Čechoslováci dneska mluví jedním nacistickým názvoslovím a to je sudečtí Němci. My jsme to rozebírali v rozhovorech poměrně do detailu, ale říkám něco špatně a nebo jak to vysvětlit lidem, který třeba teďka můžou být úplně v šoku, že eh že se jedná principiálně zejména o nacistické označení jedné komunity, která šla proti Československu? Já si myslím, že to je označení, které si tito odsunutí Němci po druhé světové válce zvolili. Na počátku 50. let vytvořili tuto organizaci po celá vlastně ta poválečná desetiletí udržovali až do až do až do dnešní doby a jak je vidět i z těch prohlášení jejich představitele Bernta Poslta oni se prostě dodnes nesmířili s tím že museli tedy Československo, které pořád nazývají svojí vlastí by ti v roce 38 zradili vlastně nejen že v předchozích volbách hlasovali pro henlinovu stranu, což bylo vyloženě separatistické politické hnutí spolupracující s Hitlerovou NSDAP, ale v podstatě staly se vlastně rozbíječi demokratického prvorepublikového Československa vlastně vlasti zrádci. Takže podle tehdejších zákonů, jako byl například zákon na ochranu republiky z roku 1923, by prostě po válce mnozí z nich měli skončit na popravišti nebo minimálně ve vězení, protože vlastizada se takhle trestá a oni byli právoplatnými občany Československé republiky podle tehdejší ústavy se všemi právy a povinnostmi jako každý jiný občan. A to, že byli Němci, to nebyla to nebyla žádná omluva nebo žádná prostě prostě to tak bylo. Oni ten stát zradili, účastnili se ozbrojených bojůvech pohraničí, že v těch letních měsících v záříci osm to byly regulérní boje. Proto já někdy říkám, poslucháváme, že jsme tehdy nebojovali nebo armáda nebojovala, ale to není pravda. armáda bojovali. Naši celníci byli napadáni ze zálohy v těch pohraničních oblastech západních jižních Čech, že tam prostě kde kde to bylo soustředěno, ty henla bojůvky Fry Corps, jak se nazývaly a to byly skutečně regulérní války. To nebyla nějaká rvačka v hospodě nebo nějaká přetahovaná někde na zábavě, že padla facka na sále. To byly to byly skutečně regulérní boje. Tam bylo, byli padlí příslušníci stráže obrany státu, armády, celníci, četníci. Ti kdybysme se jich dneska zeptali nebo nebo by slyšeli ty názory, co se říká, že jsme tehdy nebojovali, naše ozbrojené si nebojovali, tak by se nad tím velice podivovali a určitě by se tím cítili dotčení. Nakonec to, že byli mnozí zastřelení nebo padli při těch přestřelkách, svědčí o tom, že prostě to brali jako nevyhlášenou válku, jako ozbrojený boj. >> My jsme to rozebírali. Moc za tole děkuju za tu osvětu, ale vrátím se k tomu slovu sudety sudetem. Vy to vysvětlujete v rozhovoru, kdybysme měli velice stručně říct, jak to teda vzniklo, proč teda najednou se všechno kolem dnešní České republiky a dříve kolem Československa to všechno je sudety. Přitom je to z toho, co jsem se doč dozvěděl ve víceru rozhovorech, tak je to v podstatě nesmysl. Eh, jak to, že to dneska používá mainstream? Používají to čeští politici? Používáme to de facto skoro všichni a mluvíme nacistickým názem slov. Ono to totiž vlastně by se si vytváří oni sami v době, kdy vlastně se nacifikují, abychom to tak řekli jednoduše a ponechali si ten termín i po válce, což je velice závažné, protože prostě tím se vlastně hlásí pořád k tomu určitému v jistém smyslu, k tomu odkazu toho vlastně, co to hnutí proklamovalo koncem těch 30. a prostě eh ono oni si tak sami říkají, takže nazývat je asi tak jako budeme muset, ale s vědomím, že sudety nikdy jako takové neexistovaly, že prostě teda můžeme mluvit o takzvaných sudetech a o takzvaných sudckých Němcích. To je naše obrana, kterou můžeme jazykově teda jako použít. >> Moc děkuju za tuhle osvětu. My jsme tady natočili několik hodin záznamu. E, já jenom symbolicky ukážu na tomhle pijetním místě něco, co držím 24 hodin, ale věnujeme stříbrnou medaili odkazu československého odboje. A říkám to z toho důvodu, že pravda vyjde na povrch jako olej na vodu, řekl Jan Antonín Baťa, který velmi a jsou na to důkazy, které teprve budeme zveřejňovat, podporoval československý odboj, exilovou vládu, mnoho dalších aktivit, včetně operací našich parašutistů. A eh když jsme tady u toho, tak já jenom zmíním, že pravda vyplouvá na povrch a nejde to zastavit. A spojil bych ještě jednu věc. Já mám pocit, když ne ne pocit, člověk se setkává s mladými lidmi a když řekne eh 17. listopad, 28 říjen, určitě důležitý pro toto místo. 28. září velmi důležité pro toto místo symbolicky a 17. listopad neméně důležité místo pro tento pro toto místo. Ale realita, obávám se a chci to říct takhle na natvrdo veřejně je úplně jiná, že 17. listopad je spojen jenom s rokem 89. Jak se todle mohlo stát, že vlastně ten 39 rok a ta obrovská bolest, to skutečnej boj za svobodu, skutečnej boj za svobodu, odvaha, krveprolití je de facto přepsáno př postupně přepisováno. >> Já bych neřekl, že přepsáno. Já si myslím, že to, že to vzniklo nějak přirozeně. Ono i za za minulýho režimu bych popravdě řekl, o tom 17. listopadu 39 se nějak dvakrát moc neučilo, protože tam se propagoval samozřejmě komunistický odboj, prostě ten čin východní fronty nebo boju na na východní frontě komunistického odboje. A tohleto zase vlastně s komunistickým odbojem, hnutím spojeno nebylo, že události 17.39 zavření českých vysokých škol. Kdežto prostě ten 17. 489 dodnes mnozí lidé a je to vidět, byl jsem před lodí v Praze na toto výročí, to jsou skutečně prostě spontánní na té národní třídě prostě davy davy lidí oni prostě to berou jako náš jakoby v uvozovkách hlavní státní svátek novověku, byť samozřejmě hlavní státní svátek máme pořád 28 říjen, že jenže to bylo takový datum, který bylo v těch minulejch desetiletích jeden čas zrušeno, vůbec se nepřipomínalo. Potom se tam připomínaly události znárodnění z roku '5, vyhlášení federace v roce '8 a podobně. Až vlastně teprve na sklonku komunistické éry v roce 88, když bylo 70. výročí vzniku republiky, se ten 28. říjen opět obnovil plně tedy jako hlavní státní svátek a od té doby zůstali přes rozdělení Československa, že Česká republika si ho do dneška nechala jako hlavní státní svátek, takže si myslím, že to je tímhletím. Ani si nemyslím, že by se tady zamlčoval rok 39, ale prostě ta dnešní generace, moje generace, která zažila v těch řekněme 20 letech plus mínus ten rok 89 prostě si tu dnešní éru prostě odvozuje od e tohoto data. No já jsem, >> takže asi takhle bych to viděl. Já teda záměr několikrát říkám provokativně, protože kdybych si měl e zaplatit nějakej velkej průzkum a nebo třeba si vsadit hypoteticky, tak se obávám, že u té mladé střední a mladé té nejmladší generace by nám vyšel jenom jeden svátek a jenom jeden pohled na 17. listopad. Tak nevím, jestli jeden pohled jako pokud třeba se bavíme potom roku 89, ale že je to významné datum a že se dodnes zejména v Praze teda je to vidět každoročně připomíná tak jako o něčem o něčem svědčí. No, od té doby nic se nestalo takového, co by to nějak přerušilo ten vývoj nebo jako zpochybnilo. Ten 28. říden bohužel tedy měl v minulosti tu smůlu, že za války byl zakázán, že oslavovat jakkoli za protektorátu. po roce 48 také víceméně a vrátilo se k němu někdy až potom jak jak říkám v tom roce 88, že to je skutečně státní svátek vzniku Československa. >> Děkuju. Paní paní doktorko, vy jste zmiňoval velmi zajímavé věci, co se týká mezinárodního dne studentstva. jenom vím, že jste o tom před chvílí mluvila, ale kdybysme měli říct, víte co myslím, že najednou s přispěním Čechoslováků ve Velké Británii, >> no to studenti ve Velké Británii na takovém prohlášení, my studenti Commonwesu, oni sami prostě jsou ti, kteří prohlásí mezinárodní studentstva 17. listopad 39 na paměť teda českých studentů na paměť zavření českých vysokých škol vlastně a uvěznění a dalších prostě teda perzekuci českého vysokoškolského studentstva. Takže to vlastně je svátek, který pochází z roku 1941. >> Jasný. vzniklo to s přispěním československých studentů a bohužel i obrovské bolesti při zavírání škol, e, zabíjení studentů, jejich transporty, eh, a tak dále, vlastně vyhrožování českému národu, aby udrželi v poklidu. A já eh se budu trošku opakovat, ale chci vám moc poděkovat za strávené celé dopoledne a i kus odpoledne mnoho hodin záznamu, spoustu podkladů, které jsme i měli možnost si tak trošku načerpat, abysme se do nich později začetli. rozhovory, které pořizujeme tady pár dní vlastně před svátkem svatého Václava od důležitého místa československého odboje s obrazem svatého Václava, toho rytíře, který mnohí, mnozí Němci neuměli ani zařadit. E a tydle zprávy tady takhle vlastně odvysíláme 28. října a 17. listopadu společně oslavíme tím, že odvysíláme první části rozhovorů, které jsme tady dneska pořídili. Eh, moc děkuju všem, co se zajímáte. je pro vás jedna inspirace a to je to, že tole místo existuje, že je nesmírně důležité pro lidi z Moravy, pro všechny Čechoslováky a že je jsou tady úžasný lidé, kteří vás můžou provést památníkem, pamětní místností a takovou třídou, interaktivní třídou, která je k dispozici pro základní školy, střední školy, vysoké školy a doporučuju pro ty z vás, co se zajímáte o historii, Československo, lidské příběhy tak tudletu návštěvu zvážit a případně pamětní si navštívit. Mějte se krásně, loučíme se e tady z památníků Kounicových koli v Brne. Ještě jednou moc děkuji. >> Děkujem. >> Děkujeme za vaši podporu pro natáčení dalších rozhovorů. Objednávat [hudba] můžete na internetovém obchodě Inovace republiky. Noviny Inovace republiky. Takové nové občanské noviny. Noviny ve vašich rukou a každý předplatitel je důležitý. To, co tady tvoříme, tvoříme participativně, komunitně. Noviny jsou taky symbolem svobody, symbolem svobody slova a svobodné diskuze, kterou chceme podporovat v naší zemi a taky symbolem kritického myšlení. Tradiční formát novin kombinujeme s odkazy na videa, dokumenty, články zdarma a spousta dalších souvisejících materiálů. Budem rádi, když se ozvete a budete šířit například remitendu novin ve vašich regionech. Můžete remitendu objednat čistě za příspěvek na poštovné. najdete tady v odkazu na platformě Inovace republiky a samozřejmě budem rádi, když se stanete členem jakéhosi klubu Inovace republiky a předplatíte si 12 čísel novin. Vše vzniká v malém týmu, vše vzniká bez oligarchů, bez dotací, bez sponzorů a vše vzniká ve spolupráci s vámi díky vašim článkům, díky vaší energii, díky vašemu zapojení, díky moc vám všem, co jste si noviny předplatili a nebo případně těm, kteří zvažujete předplacení, pořízení certifikátu jako dárku a nebo objednání balíčku z remitendy, který můžete šířit ve vašem okolí. Veškeré informace najdete na platformě Inovace republiky. Děkujem moc za veškerou podporu a za předplatné.