Svoboda slova, nebo cenzura?

Určitě za vlády Petra Fialy to bylo něco hrozného.

Právě v případě útoku v roce 2022 na vládě nepříznivé weby, které byly vlastně z vládního podnětu skrze vojenské zpravodajství zorganizováno nějakým způsobem jejich vypnutí.

Potom probíhaly soudní spory, kdo vlastně za to může, kdo rozhodl, co bylo doporučení, co bylo rozhodnutí.

V zásadě mně je úplně jedno, co bylo doporučení, co bylo rozhodnutím, protože je jasné, že vláda Petra Fialy zneužila tajné služby k tomu, aby iniciovali u těch soukromých provozovatelů a soukromých subjektů vypnutí těch vládě nepříznivých webů.

Jo, to je pro mě tehdy Petr Fiala klesl na úroveň Clementa Gottwalda.

Je tady další host Marián Baran.

Otázky i odpovědi jsou před námi.

>> Vážené divačky, vážení diváci, já vás vítám dnes u dalšího rozhovoru, kde mé pozvání tentokrát přijal náměstek ministra spravedlnosti pan doktor Zdeněk Koudelka.

Vítejte.

Dobrý den.

>> Dneska si budeme povídat, bych řekl, o takové důležité oblasti, kterou je svoboda slova.

Co pro vás svoboda slova znamená?

>> No, prostě asi to pro všechny.

To, co pro všechny, to znamená možnost hovořit nebo v mém případě psát, kdo spíš, tak to, co chci, aniž by za to člověku hrozila sankce.

>> Jakým způsobem byste chtěl, aby v naší zemi jsme my jako společnost tu svobodu slova mohli užívat?

Myslím nějaká taková představa, sen, vize.

Co byste chtěl, abysme měli tady my, Češi, Moravané, Slezané?

>> Eh, mým ideálem je vlastně americký přístup, jak je v USA, kde ta svoboda slova je velmi, velmi preferovaná a je podstatně větší, než je v Evropě.

Teď říkám v Evropě a myslím Evropskou unii, protože různá omezení svobody slova, která jsou třeba i v našem právu, nevychází prioritně z našich zákonů, z vůle našeho zákonodárce, ale jsme někdy povinni převzít to, co si v Bruselu vymyslí.

Takže já bych byl raději, kdybychom opustili ta různá bruselská omezení a za vzor si vzali v oblasti svobody slova Spojené státy americké.

>> Co proto bysme mohli udělat, abysme opustili ta omezení?

Vím, že se tady řeší v podstatě to, jestli má být nějaké stanoviska v uvozovkách zákony EU nad českými, nebo jestli české zákony by měly být nad tím, co Evropská unie rozhoduje, nařizuje.

>> Trochu to rozdělím.

Eh, evropské právo má přednost před našimi zákony, obyčejnými zákony.

Nemá přednost před našimi ústavními zákony, před naší ústavou a dalšími ústavními předpisy.

Evropská unie ovšem zastává názor, že přesto, že přitom členské státy zůstávají suverenní, že vlastně její právo má přednost i před jejími ústavami, právo Evropské unie podle Evropské komise a dalších evropských orgánů, že má přednost i před jejich ústavními zákony, což v zásadě znamená, že až za nějakým posledním bruselským nařízením nebo směrnicí, až až úplně za tou nejméně bezpečnostní — pardon, nejméně významnou směrnicí by následovala naše ústava, což ovšem znamená, že pak už bychom nebyli suverenní stát.

Pakliže má být stát suverenní, musí být jeho ústava tím nejvyšším pramenem a eh nemůže být podřízená a ústava nemůže být podřízena jiné cizí státní nebo jinak nějaké vnější moci.

Takže můžeme usilovat a musíme usilovat o to, abychom si především chránili eh ten ústavní základ včetně listiny základních práv a kde napsáno, že cenzura je nepřípustná, kde svoboda slova zaručena je, ale také je řečeno, že může být omezena, ohraničena zákonem, obyčejným zákonem.

No a bohužel eh my v některých těch našich zákonech, včetně trestního zákonníku, máme v zásadě omezení, která právě přicházejí z toho Bruselu.

To jsou ty různé tresty za takzvané nenávistné projevy a tak dále.

A ono je to všechno velmi zneužitelné.

A když se podíváme na válku na Ukrajině a já tu situaci srovnám s útokem USA, Německa, Francie a tak dále, některých dalších států na Jugoslávii v roce 1999, tak tehdy si pamatuji, že byla velmi živá diskuze.

Já jsem byl odpůrcem toho útoku, kritizoval jsem eh ten útok a byli lidé, kteří naopak zastávali to bombardování.

No nicméně přestože já jsem kritizoval ten útok, tak mi nikdy nenapadlo, ani to tehdy neprobíhalo, že by zastánci, kteří podporovali tu agresi proti Jugoslávii, že by byli kriminalizováni.

To znamená, my jsme nebyli přímí účastníci toho konfliktu.

Možná jsme byli ještě víc než v případě Ukrajiny dneska, protože přes naše území vláda dala souhlas, aby přeletávali bombardéry z Německa přes naše území.

No nicméně přímo účastníky toho konfliktu jsme neměli a byla svoboda slova vyjadřovat se pro útok i proti útoku.

A dnes jsme v případě ukrajinské války, jejíž taky nejsme účastníci.

My nejsme eh ani na jedné straně, nebojujeme jako stát.

Tak samozřejmě vláda podporuje eh a podporovali předchozí vlády, tak podporují eh to ukrajinské stanovisko.

Ale to, že vláda má určitou zahraniční politiku, neznamená, že občané mají povinnost tuto zahraniční politiku verbálně podporovat.

Jinými slovy, já jsem zastáncem toho, ať si každý svobodně říká o rusko-ukrajinské, ale jakékoliv jiné válce, třeba z americko-iránské válce, nevím, občanské válce v Jemenu a nevím všude, kde jsou dneska konflikty na světě nebo o takzvané speciální operaci OSA ve Venezuele, ať si každý říká, co chce, ať někdo podporuje Američany, někdo říká, že má pravdu Írán, já bych nezavíral eh nikoho.

To znamená, jsem zastáncem toho, aby i o válkách se mohlo svobodně hovořit.

No, ale vidím, že na rozdíl od toho případu jugoslávské války 1999, kdy se skutečně svobodně mohl hovořit, nikdo nebyl trestán, tak dneska jsou některé výroky, které jsou prezentovány tak, že jsou ve prospěch Ruska, tak jsou kriminalizovány.

A jsem trošku — vlastně mě to připadá až tragické nebo možná tragikomické, že třeba došlo i k odsouzení eh člověka, který byl zavřen, který byl zavřen v době před listopadem 89.

On prostě tu svobodu slova chtěl využít před listopadem 89, tak ho zavřeli komunisté a teď teď byl odsouzen, myslím jen na podmínku, ale byl odsouzen za to, že tu svobodu slova zase chtěl.

On nesl nějaké oblečení a tak dále, ale svoboda slova má to širší pojetí, že jde i o svobodu projevu celkového.

Ne pouze verbálního, ne pouze slovo je chráněno, ale třeba nějaké grafické vyjádření a tak dále, tak za to byl zavřen a já prostě se nechci dostat do situace a bohužel se do ní dostáváme, že vlastně jsou zavírání lidé, kteří byli zavíráni před rokem 89 a to považuju za něco děsného.

Ono když potom bysme razili takový přístup, že tedy by měla být pravda pouze to, co je stanovisko oficiální vlády, tak to nahrává myšlení typu, že tedy vláda je neomylná, každé její rozhodnutí je správné, pravdivé a když to přeženu, tak až svaté.

Ale co potom dělat, když se ukáže, že vláda, která je o moci, současná, minulá, jakákoli obecně, najednou tu pravdu vlastně neměla, že?

>> Eh, přesně.

A já prostě odděluju eh pozici vlády, státních orgánů a pozici lidí jako občanů toho státu.

Pokud ten stát není přímo účastníkem toho válečného konfliktu, což my jsme nikomu válku nevyhlásili, tak nejsme účastníky válečného konfliktu, tak je jasné, že v rámci zahraniční politiky má stát, státní představitelé, vláda nějakou pozici a to je její pozice.

Ale občané mají právo, zaprvé, kritizovat tuto pozici, zadruhé, vůbec se o tu pozici třeba nezajímat a za třetí, svobodně se vyjadřovat k tomu, včetně toho, že si myslí, že má pravdu jedna nebo druhá strana konfliktu, třeba nějaká válka ve světě probíhá.

My jsme teď ty zásahy proti svobodě slova ve vztahu k válkám zaměřeni na rusko-ukrajinský konflikt u nás. Ale já říkám, prostě můžeme hovořit svobodně o jakýchkoliv válkách na světě. Ono jich vždycky bude dost a je to teď válka v Perském zálivu nebo nějaký konflikt v Africe, v Sudánu a tak dále.

Prostě ať si lidé hovoří, co chtějí.

Koneckonců, v Americe ta svoboda slova znamená, že i když je přímo Amerika zatažena do nějaké války nebo není zatažena, často aktivně ty války začíná. Takže když je účast na nějaké války, tak to neznamená, že je omezována svoboda slova amerických občanů. I oni mohou svobodně kritizovat i vlastní vládu za to, že zatáhla zemi do nějaké války.

To znamená, dnes třeba někteří v Americe kritizují konflikt s Íránem. Když byla válka ve Vietnamu, byly tam velké demonstrace ve Spojených státech a tak dále. Někdy třeba zbyli v rámci toho postihování lidé za to, že třeba spálili na té protivládní demonstraci americkou vlajku. Ale to byl postih za to, že spálil tu americkou vlajku a jsou určité předpisy ve Spojených státech na ochranu státních symbolů. Ale i tam nakonec u Nejvyššího soudu bylo konstatováno, že když někdo pálí americkou vlajku s úmyslem vyjádřit určitý politický projev, tak je to chráněno taky svobodou projevu.

Jo, to znamená, v Americe je ta svoboda slova tak velká, že nejenom, že nejsou lidé zavíráni za to, co si myslí nebo podporují tu či onu stranu v rusko-ukrajinské válce nebo nějaké jiné válce, ale oni nejsou zavíráni ani za to, když veřejně podporují vlastně stranu, se kterými přímo Spojené státy bojují. Prostě i to je svoboda slova.

>> Máme krásné téma: svoboda slova. Ještě nedávno tady vládla vláda Petra Fialy. Jak nějakým způsobem jste viděl, že si vedli v tom prostoru svobody slova? Bylo to horší, bylo to lepší ve srovnání se současnou vládou?

No, tak určitě za vlády Petra Fialy to bylo něco hrozného právě v případě útoku v roce 2022 na vládě nepříznivé weby, které byly vlastně z vládního podnětu skrze vojenské zpravodajství nějak zorganizováno jejich vypnutí. Potom probíhaly soudní spory. Kdo vlastně za to může, kdo rozhodl, co bylo doporučení, co bylo rozhodnutí.

V zásadě mně je úplně jedno, co bylo doporučením a co bylo rozhodnutím, protože je jasné, že vláda Petra Fialy zneužila tajné služby k tomu, aby iniciovala u těch soukromých provozovatelů a soukromých subjektů vypnutí těch vládě nepříznivých webů.

Jo, to je pro mě, tehdy Petr Fiala klesl na úroveň Clementa Gottwalda. To je něco tak hrozného od listopadu 89, úplně neslychaného v tomto státě. Není to v pořádku. V rámci svobody slova byla vláda Petra Fialy jednoznačně tímto krokem nejhorší vládou po roce 89. Může být srovnávána s těmi vládami v oblasti nesvobody slova před rokem 89.

>> No, vezměte si, že v zásadě Petr Fiala patří mezi největší sebeprezentátory jako demokrat, že? Jak je tedy možné, že takzvaný, v uvozovkách, demokrat Petr Fiala zcela v rozporu se svobodou slova, s právem vyjádření jednotlivce, takovýmto hrubým způsobem si zas zasedne na jiná stanoviska než jsou ty oficiální vládní?

No, myslím si, že to vychází z toho, že on ve skutečnosti není žádným demokratem, protože když je někdo demokrat, tak apriori musí také pochybovat třeba i o svých vlastních názorech a ptát se: nemá ten druhý člověk pravdu?

A i když je někdo přesvědčen, že ten druhý člověk nemá pravdu, tak z hlediska demokratického, z hlediska ctění těch základních práv člověka, je prostě nemožné, abych toho člověka umlčel skrze státní aparát.

Toho člověka můžu kritizovat, napsat nějaký článek proti nějakému článku, můžeme ho v rozhovoru kritizovat, říct, že jeho názor je mylný, chybný a tak dále. Ale může být tisíckrát mylný a chybný, ale to neznamená, že má být ten názor zakázán.

A když to někdo nerespektuje a jde cestou zákazů proti názorům, se kterými se nestotožuje, nesouhlasí, tak to vypovídá o tom člověku, že není demokratem, že si na něj jenom hraje.

No a co říkáte na takový trik, který používali, kdy stanovisko občana bylo jiné než oficiální vládní a oni mu to jako nevysvětlili, ale napadli ho tím, že tohoto občana osočili nějakým nálepkováním: dezolát, proruský a takové ty různé štítky, které se tady praktikují?

>> Poslouchejte, mně to zase tak až nevadí. Jestliže to byla vláda, která byla schopna zneužít tajné moci – pardon, tajné služby – k tomu, aby vypla nějaké weby, tak to považuju za zásadní věc, za něco hrozného.

To, že tito lidé prostě nálepkují, osočují, mně to nevadí. Dřív například pojem sociál v 19. století byla jakoby nadávka a potom to sami sociální demokraté ten pojem užívali. Takže dneska vlastně, když se o někom řekne, že je dezolát, tak já si říkám, jestli ten člověk vlastně nebude mít pravdu, protože ten přístup, který zvolila vláda Petra Fialy a plus jejich podporovatelé v médiích a tak dále, vedl vlastně k tomu, že se jim nevěří.

Lidé jim nevěřili, stejně jak nevěřili komunistickým médiím před rokem 89. Takže když v České televizi zazní nějaký názor, tak mnoho lidí ten názor posuzuje stejně, jak posuzovali názory, které zazněly z Československé televize před rokem 89. Prostě: nevěřím, nevěřím.

Takže nálepkování mně nevadí. Ať si to je v rámci svobody slova, ať si každej říká, co chce. Mně vadí to, že státní představitelé, vláda nesmí zneužít mocenské prostředky proti tomu, aby umlčela své odpůrce.

Když bysme se měli podívat na nějaké příklady, kdy lidé byli souzeni, odsouzeni na základě názoru v posledních, dejme tomu, dvou, tři, čtyřech letech. Víte o nějakých takových příkladech?

Tak ano, je to například v případě toho rusko-ukrajinského konfliktu. Vím, že byl poměrně nedávno někdo odsouzen a to byl právě někdo, kdo byl odsouzen i před rokem 89. Jeho jméno si už teď nevzpomenu, ale nosil nějaké oblečení s písmenem Z. Já se jmenuju Zdeněk, takže kdybych měl oblečení s písmenem Z, tak nevím, jestli by mě za to zavřeli. Ani nevím, jestli náhodou nějaké nemám, jestli někde nemám monogram svého křestního jména. Tak nevím, jestli mě taky zavřou za to, ale prostě to považuju za hloupost. Jo, za to se nemá zavírat – za písmenka na oblečeních.

A to je právě to, co považuju za ten špatný model, který vychází z Bruselu, že se jakoby lidé skrze státní moc chtějí vychovávat.

Já nikoho vychovávat nechci. Ať si vezou oblečení, jaké chcou, nebo si třeba nevezmou žádné. Já prostě vychovávat nikoho skrze státní moc nechci.

A proto je mi mnohem bližší ten přístup americký, kdy k tomu nedochází. Prostě někteří lidé jsou rebelové ze své podstaty. Proto možná vystupují proti vládě. Vystupoval jsem před rokem 89 nebo i po roce 89, prostě protože jsem rebel ze své podstaty.

Ale když to srovnám s 90. roky, tak tehdy za vlády Václava Klause ani Miloše Zemana se prostě za názory nezavíralo. Jo, za vlády Petra Fialy se začalo zavírat a to je špatně.

To, že je někdo rebel a vládu štve, tak určitě byli rebelové i v 90. letech a štvali premiéry a tak dále, ale to není důvod k tomu, aby byl využit nějaký trestní postih.

>> Naprosto v tom s vámi souzním. Pro naše generace a asi generace našich rodičů je taková ta hodnota – svoboda slova – velice cenná. Řekl bych, že má i určitý dobrý význam pro psychické zdraví, když člověk může pravdivě se vyjádřit o čemkoli ze svého pohledu, z pohledu svého svědomí.

Dneska tady máme generaci našich dětí a další přichází děti našich dětí. Jak moc si myslíte, že jim dobře předáváme tu hodnotu – respektive svobodu slova?

>> Takhle ta svoboda slova nikdy není absolutní. Mě jde hlavně o to, aby stát proti ní nevystupoval, aby ti, kteří drží státní moc, neomezovali svobodu slova.

Protože koneckonců, když jste v rodině, tak si taky občas řeknu, jestli manželce mám něco říci nebo proti něčemu protestovat, jestli mi to stojí za ten konflikt nebo ne. Určitě je jasné, že když budete v zaměstnání a trošku si budete dovolovat proti svému šéfovi, no, tak taky za to můžete dostat nějakou reakci od něho.

Prostě svoboda slova je pro mě důležitá hlavně v tom politickém prostředí ve vztahu ke státu. Z tohoto pohledu vnímám, že upadá u nás ve srovnání s 90. roky – svoboda slova prostě upadá. Ten trend se mi nelíbí.

Nejhorší to samozřejmě bylo za vlády Petra Fialy. Ono to začalo vlastně už nebo hodně se to projevilo v době covidu.

Kdy byli nálepkováni ti, kteří říkali: „No, ale to očkování prostě není všelék pro všechno. Prostě proto, že ta nákaza projde populací, je nesmysl, když se tvrdilo, že očkovaný se nenechá nakazit a nemůže nikoho jiného nakazit."

To přímo lhal tehdejší ministr zdravotnictví Blatný v Senátu. No, ale ta mediální moc tehdejší – nevím, jestli dostali zaplaceno od těch farmaceutických firem, které z toho měly obrovský byznys. I s rouškami by byl obrovský byznys.

Takže chápu, že když má někdo obrovský byznys, tak je schopen si zaplatit nějaká média, aby podporovala jeho argumenty. No, tak tehdy se ovšem nepřistoupilo k tomu, že by byl někdo kriminalizován za ty názory, že by byla omezovaná svoboda slova státem. Byl ovšem nálepkován.

Jo, je to právě ten dezolát. A tehdy ještě tomu někteří připisovali význam. Když potom viděli, že ten pojem vlastně používá určitá část novinářské obce a politiky pro nálepkování svých odpůrců nebo lidí, kteří s nimi nesouhlasí a nemusí být ani politickými odpůrci, ale prostě projevují svůj nesouhlas s něčím konkrétním, tak se vlastně ten pojem dezolát zinflačnil. To znamená, dneska už to nemá takový dopad, ale tehdy to mohlo mít nějaký dopad.

Takže to byl nástup nějaké omezení svobody slova, ale z té soukromé sféry, ne ze strany státních orgánů.

To, co se stalo za Fialy, bylo prostě úpadek demokratického státu na samé dno, kam jsme se po roce 89 dostali.

Současná vláda samozřejmě nezneužívá tajné služby k nějakému omezování svobody slova, ale je pravda, že se zatím nezměnila ta zákonná úprava, která umožňuje třeba v rámci trestní represe někoho kritizovat za to, že svobodně vyjádří svůj názor na válku rusko-ukrajinskou nebo nějakou jinou.

Jo, prostě není to o jedné válce. Prostě buď budeme mít právo vyjadřovat se ke všem válkám svobodně, anebo tu ztratíme tu svobodu.

Takže já sám například nejsem úplně spokojen s tím, že pořád jsou u nás některé paragrafy v trestním zákonníku, které umožňují omezovat svobodu slova. Jenže na druhé straně jde o určité prostředí v té společnosti a ve státě.

Protože když se podíváme, oni třeba některé paragrafy platili v těch 90. letech, ale prostě tehdy bylo nemyslitelné, že by státní zastupitelství a policie zaháj­ily trestní stíhání někoho za to, co hovoří.

Když to není výrok, kterým třeba spácháte podvod – že někoho uvádíte v omyl a vytáháte z něho peníze, to je ovšem trestný čin podvodu – nebo že prostě o někom lžete. To je zase trestný čin pomluvy a tak dále.

Takže za politické projevy, jenom proto, že jste vyjádřili třeba nějaký názor na konkrétní válku, v tomto případě jugoslávskou, se prostě nezavíralo. Dneska se zavírá. Ale v zásadě platily ty paragrafy – ne úplně všechny, ale některé platily tehdy a platí i dnes.

Takže jde o to, že tehdy to nikoho nenapadlo zavírat za politické projevy a dneska bohužel ano.

>> Máme tady tedy svobodu slova. Díky Bohu za to. Jaké další hodnoty jsou pro vás vedle svobody slova také důležité pro takový zdravý život společnosti, pro vás osobně možná i?

Tak já si myslím, že jsem zastáncem hodnot určité normality. Například vedle svobody slova by mělo platit, že bohatství vzniká z práce a ne z dotací. To, co se u nás děje zase díky bruselské politice, že si můžete ovlivnit podnikání podle toho, že si někde nastartujete určité dotace, které jsou někdy obrovské, tak já to vnímám negativně.

Pro mě je dotace vlastně legalizovaná krádeež, protože aby mohly být vypláceny dotace, musí být lidé obrádeni skrze daně o nějaké své prostředky. Ty daně budou vždycky, protože stát musí mít výdaje. Nikdo nezpochybní výdaje na důchody nebo na školství, na policii, ale proč má stát nebo jiné veřejné rozpočty – protože spousta z toho jde přímo z Evropské unie – proč má veřejná moc ty peníze, které sebrala těm lidem, dávat nějaké vybrané skupině podnikatelů? Tu na nějaké energetické obnovitelné zdroje, tu na něco jiného.

Takže já jsem muito zase ve srovnání s těmi 90. roky minulého století, kdy v zásadě podnikání bylo a priori založeno na tom, že dokážete se svým výrobkem uspět na trhu. A dneska to je případroaut – vlastně lze podnikat ne, že by si to lidé kupovali, ale protože skrze dotace nebo skrze to, že se nařídí, že třeba některé výrobky musí povinně kupovat veřejný sektor, státní orgány a tak dále, že musíte mít určité procento elektroaut, tak vlastně jste schopni podnikat, aniž byste museli soutěžit na tom trhu v té volné soutěži.

Takže volná soutěž určitě není všemi řešitelná, ale v rámci podnikání by měla hrát prioritu.

A to, že rozhodující není, jak jste úspěšní, schopní se svým výrobkem, ale to, jestli někde seženete dotaci či ne, tak to je smrt pro evropskou ekonomiku.

Což vesměs i podle vašich slov je vidět, že něco takového se děje, že díky té dotační ekonomice má Evropa velké potíže, korupci a tak dále, a tento styl je jako gang, kde se nějakým způsobem zvýhodňují privilegovaní lidé nebo se nějak uplácí a ty dotace se jim poskytnou.

Tak takhle vlastně dochází k úplné korozi celého toho ekonomického prostředí.

Řekněte se, pane doktore, závěrem je nějaká věc, kterou jste chtěl veřejně říci a nějak jste neměl prostor, nebo je něco, co se neříká veřejně a mělo by?

A vy, pane doktore Zdeněk Koudelka, by to chtěl zmínit?

Máte teďka možnost. Když se vrátím k té svobodě slova – otázka je, kolik lidí vlastně z té populace tu svobodu slova oslovuje? Pro kolik je to významné?

Já jsem člověk, který hovoří, píše. Pro mě to je strašně moc významné, ale chápu, že třeba pro někoho jiného je to nezajímavé téma, že možná takových lidí je i většina.

Tak já bych chtěl oslovit tu menšinu, nebo nevím přesně kolik jich je těch lidí, kteří cítí, že svoboda slova je významná.

Jsou třeba společnosti pro ochranu svobody projevu a tak dále. Jde o to, aby byli více slyšet, aby i ti, kteří dneska drží moc – a já říkám, že současná vláda je neskonale lepší než vláda Petra Fialy v oblasti svobody slova – ale to neznamená, že by nemohla být ještě lepší.

Tak aby ti vládní představitelé cítili, že to je téma, které zajímá tu společnost, které zajímají voliče, a aby pro tu ochranu svobody dělali ještě více, nejenom tady, ale i na evropské úrovni.

A ideálem je ten americký přístup, kdy v zásadě ať si kdokoliv chce říká, co chce. Nezavírejme.

>> Myslím, že je to skvělý přístup.

Dneska nám to uteklo – takové to povídání o svobodě slova, o něčem asi velmi důležitém pro nás dva a doufejme, že i pro značnou část obyvatel naší krásné země.

Děkuji vám za návštěvu.

>> Děkuji za pozvání.

>> A vám, vážené divačky, vážení diváci, děkujeme za pozornost.

A co pro vás znamená svoboda slova? Chceme si ji udržet, uhájit, chceme ji žít, jak se nám daří, předávat ji našim dětem, další generaci.

Děkujeme vám za vaše vyjádření pod videem a těšíme se na vás zase příště.

Mějte se dobře.