Skálova simultánka - 22. 7. 2026

Dobrý večer, vážení přátelé, vám všem, kteří jste dorazili na dnešní středeční klasický speciální nejlepší stream, kterej vůbec můžete dneska touhle dobou si myslím vůbec si zvolit, protože máme tady samozřejmě člověka, který to hodně ví, nebojí se to říkat a i když pod hrozbou Damokolova meče a dalších donucovacích prostředků našeho spodnictví, tak stále je mezi námi a stále pln elánu a sil.

A vítej, Pepo.

Ahoj.

Krásná slova na uvítanou.

Péťo, děkuju ti moc.

Tebe zdravím srdečně a pochopitelně všechny účastníky našeho setkání na dálku.

Tak poslední týden zase přines přehršel událostí. Okurá sezóna nikde, trošku se nám ochladilo. To je tak jediné, co asi pozitivního bylo. Ale těch ran osudu se na nás docela řítí čím dál víc. Nevím, kam to až všechno naše elity nechají dovést, ale určitě pro nás máš spoustu dalších zajímavejch věcí, tak pojď.

Dobře, já se toho chopím, Pete. Já začnu výročím, které bude sice až 13. srpna, ale je dobré asi tím začít už dneska. Dožil by se rovných 100 let Fidel Castro, komandante Chefe, jak mu říkali na Kubě. Já už jsem tady mockrát říkal, že jsem měl tu čest s ním párkrát se vidět a my uspořádáme několik zajímavých akcí k tomu výročí.

Hostitelem jedné bude samotná ambasáda Kubánské republiky v Praze, kde Sylí – to je jméno mimořádné a splnomocné vyslankyně, která právě odjela domů – bude mimochodem vykonávat velmi odpovědnou práci v mediální sféře jménem ministerstva zahraničních věcí. A ve chvíli, kdy bude to výročí – to bude v uvozovkách pouze charged a Fair. Nicméně pořád jsme se s ambasádou dohodli na akci jako Institut České levice na důstojném připomenutí toho výročí.

Dohodli jsme se také, že tam budou pozváni velvyslanci a velvyslankyně zhruba 10 zpřátelených zemí. Mám tu českat slovo taky. Takže to je první příspěvek.

A druhý – my chceme uspořádat, ale ne o prázdninách – účast by mohla být tím poznamenána. Vlastně nějaké zajímavé setkání k výročí narození Fidela Kastra. Budeme v tom pokračovat i později, protože Fidel zemřel někdy koncem listopadu roku 2016, takže bude také 90 let od jeho úmrtí. Respekt, ano, 90 letho úmrtí. A já tam rád popovídám i o tom, jak jsem byl jediný Čech, který se účastnil jeho pohřbu za velmi dramatických dopravních a jiných okolností.

Tolik k prvnímu tématu.

Druhé téma: umělá inteligence. Přátelé, to je takové slovo, které se používá často. Používají ho lidé, kteří mají velmi mlhavou představu o tom, oč se jedná. Je to zásadní průlom do ekonomiky, do společenského života, do osobního života v podstatě nás všech.

A já jsem hrdý na to, že jsme uspořádali už pět, možná šest akcí na toto téma v Institutu České levice. Vyvolali velký zájem. Dochází tam i k určitým názorovým střetům a to je dobře. Střetům řeknu na rovinu: v čem nebo kolem čeho? My všichni si přejeme to, co jsme nazvali digitální suverenitou, ale dosáhnout čehokoli tímto směrem je mimořádně obtížné, protože celý ten mechanismus je v rukou zcela určitých sil. Jsou to komerční instituce, velké korporáty, ale pochopitelně za nimi stojí i státní moc, především Spojených států. A hlavním rivalem v této oblasti je Čínská lidová republika.

Některé představy, jak by se mohlo čelit určitým rizikům, velkým rizikům v této souvislosti, jsou naivní. Prostě si někdo myslí, že se dá vstoupit do té sféry a nějak cosi ovlivnit poměrně snadno. Ono tomu tak není. Já se to hodně učím a budu se to učit i spolu s vámi.

Slíbili jsme si se dvěma účastníky těch našich panelových diskuzí, kteří vystupují velmi kvalifikovaně, že uspořádáme jednu a podle mého soudu víc diskuzí na vlnách Peterburgské TV, s tím, že já to budu moderovat – pač jsem se do toho už vpravil do jisté míry – a oni budou prostě diskutovat vždycky napřed se mnou a potom pochopitelně s vámi, diváky a posluchači.

Zkuste si představit a připravit otázky, náměty, aby ta diskuze byla skutečně interaktivní, pokud jde o publikum. Velice rád to budu moderovat. Myslím si, že to je téma natolik důležité, natolik spjaté s celou řadou velkých šancí ekonomických – a nejenom – ale samozřejmě i velkých rizik až po stále vážnější roli, kterou hraje umělá inteligence v největších zbraňových systémech a tak dále a tak dále.

Nebudu v tuhle chvíli zdržovat víc. Dohadujeme nějaký termín prvního pořadu. Zdá se, že by to mohl být buď poslední den v červenci nebo první den v srpnu. Ještě vám to bude včas oznámeno.

Pojďme k dalším.

Jestli můžu – možná jestli jste to neprobírali – zajímavý se asi otřít o tu světovou organizaci pro spolupráci v oblasti AI, která je založená v Číně, že jo, sídlí tam.

Ano, ano, ano, ano.

A už to podepsalo – myslím, že 29 států. Česká republika je mimo. A pokud vlastně s umělou inteligencí chceme něco dělat, nějaký řekl bych politiku nebo svázat, nebo nějak to prostě – to myslím si, že tohle je jedna z mála cest na mezinárodní úrovni, v rámci nějaké opravdu instituce, která bude mít nějakou světovou váhu. Protože to, že se domluví někdo někde v Horní Dolní, že budeme na sebe hodní, neznamená, že velké korporace to budou respektovat, že jo.

Absolutně máš pravdu. Já také spojuju určité naděje s mezinárodní spoluprací, jejímž iniciátorem je Čínská lidová republika. Nicméně ty velké korporáty a státní instituce za jejich zády si prostě tak či onak půjdou svojí cestou. To je bohužel třeba prostě tak vidět. Sotva je někdo úplně zastaví.

Míra třeba vstupu do našeho soukromí – a řekl bych potenciální manipulace s řadou věcí až po nazveme to natvrdo vydírání – ta je díky umělé inteligenci a dalším součástem digitální ekonomiky neuvěřitelná. Všechno to, co kterékoli režimy dělali v minulosti pro šmírování občanů – nebo zejména lidí, kteří se nějak politicky angažují a podobně – bledne závistí proti možnostem a kapacitám umělé inteligence.

On mi to píše pravidelně velmi poutavě, profesor Staněk. Já vždycky, když přečtu tu jeho novou knihu – pač mě požádá, abych napsal předmluvu a dokonce naposledy i recenzi pro Slovenskou akademii věd, že to odpovídá parametrům a tak dále – tak se dozvídám od Petera Staňka další a další zajímavé informace ze zákulisí toho všeho. Je to opravdu vážná věc.

Třeba takový Neuralink – to znamená propojení mozku lidského s vnějším zdrojem. Peter o tom píše pravidelně. Nebudu to tady zacházet do detailu ani se ztrapňovat nějakými pojmovými přešlapy. To je něco naprosto šíleného, s prominutím, ale pracuje se na tom velmi intenzivně.

Tak tolik k umělé inteligenci. Pojďme dále.

Já jsem si tu připravil takovou blbenku, jak se tomu říkávalo dřív, abych na něco nezapomněl.

Dnes se nemohu nevyjádřit k šílenému přešlápu českého státu v podobě zatápění ostrovskokarvinských černouhelných dolů.

Tam je minimálně 2 miliardy zatím nevytěženého černého uhlí přímo v epicentru, ale dohromady s nalezišti, která jsou jenom kousek dál, to má být až 6 miliard tun černého uhlí.

A velmi krátkozraký přístup, že teď momentálně není taková poptávka, že ta cena se nevyplatí a tak dále.

Samozřejmě za situace, kdy byl systematicky decimován český ocelářský průmysl a metalurgie, tak to byli pochopitelně velcí konzumenti černého uhlí.

No, teď tam sice má docházet k nějakému parciálnímu, částečnému využití plynu, který uniká z těch zásob černého uhlí pro vytápění a tak dále.

Nicméně to je, já nevím, která země zachází s vlastním surovinovým bohatstvím tak neuvěřitelně macešky a hloupě jako Česká republika, kdy všichni víme, že my nejsme surovinově bohatá země. Takže to černé uhlí je v podstatě jediný velký domácí zdroj suroviny o velkém významu a užitečnosti a tak dále.

A černé uhlí není potřeba jenom na produkci koksu a na další standardní úkony, ale je to i velmi důležitý zdroj chemického průmyslu a podobně.

Já musím říci, že když jsme připravovali některé akce Institutu České levice na toto téma v době, kdy ještě se dalo protestovat proti těmto rozhodnutím vlády, tak jsem byl šokován třeba tím, že odboráři v dané sféře nám přezíravě vzkázali, že do čeho to strčíme nos, že přeci horníci dostali velké kompenzace, oni skutečně jim vyplatili velké peníze.

Já jsem někde slyšel, že snad horník, který tam dělal trošku déle, dostal až zhruba 1 milion Kč.

No, to sice nejsou malé peníze, ale pokud tomu člověku není 65 plus minimálně, tak stejně ještě bude muset se někde uchytit pracovně a tak dále.

A popravdě řečeno pro člověka, který tvrdě makal někde se sbíječkou, nebo to je jedno, nemusíl být úplně na těch dorubech, ale prostě ničil si zdraví tím uhelným prachem a tak dále, a přeorientovat se v nějakém středním a vyšším věku na jinou profesi, která by ho dobře živila, si myslím, že to mnohdy není tak jednoduché.

Osobně to považuji za naprosto zásadní přešlap.

No, nejmenším přešlapem je to, co se stalo s brněnským podnikem Zetor.

Zrovna 80 let od vzniku Zetoru v roce 46 byla v podstatě úplně zlikvidována výroba traktorů v Brně. Byla přesunuta kamsi do Indie.

V Brně zůstal pouze jakýsi tým lidí, kteří se podílejí na výzkumu a vývoji, nějakých modernizacích, inovacích toho strojového parku.

A já si myslím, že Zetor je krystalický příklad toho, jak neuvěřitelně hloupé jsou výroky některých svíčkových bab kapitalismu na druhý pokus, když říkají, že ty podniky české jako vozily jenom do Sovětského svazu, jako kdyby Sovětský svaz byl jenom.

A to není pravda.

Jo, Zetor vyvážel traktory do více než 130 zemí.

130 zemí.

Byla to velká záloha nebo opora modernizace československého zemědělství. Zároveň, kdy ti krabičkáři, co někde byčem proháněli koně nebo vola, dokonce zapřáhli a podobně, tak najednou státní traktorové stanice, které modernizovaly tu orbu a sklizeň a to všechno, ty traktory nebyly zbytečně těžké, neničily zemědělskou půdu, nesnižovaly její schopnost retence vody a tak dále.

Nepamatuju si teď z hlavy tu obrovskou sumu vyrobených traktorů, ale pokud mě paměť nešálí, tak v 80. letech roční produkce těch traktorů byla někde v řádu 40 000 kusů.

Tak to prostě skončilo a někde v Indii se cosi bude vyrábět.

Není to dobrá vizitka dnešní doby.

Bude se nám to vracet, ty úroky záporně.

Ty dnešní traktory jsou velké, velmi těžké. John Deere a další prostě vozené, dovážené ze zahraničí.

Já nepopírám, že jsou pohodlné a že ten řidič tam má nějakou klimatizaci a tak dále.

Nicméně navzdory obrovským pneumatikám, kterých ty traktory používají, také velmi drahým pneumatikám, je měrný tlak na půdu velký.

No a ty záplavy, to sucho a tak dále. Není to jediný důvod, proč se s naší zemědělskou půdou děje to, co se děje, ale je to také jeden z důvodů a člověk nad tím kroutí prostě hlavou.

>> Ono je to jenom, takže to číslo, no, vyrobených traktorů v České republice ve značce Zetor, mhm, je více než 1,3 milionů.

1 milion 300 tisíc, jo.

Bylo vyrobeno.

A pozor, ten komfort pro toho řidiče, to je patent Zetoru.

Oni začali první dělat odpružené kabiny.

Oni začali první dělat to, že tam máš nějakou vzduchotechniku a tak dál, topení, větrání, jo.

Snažili se snižovat vlastně i ten hluk v tý kabině a všechno.

A to všechno to vlastně s tím přicházel Zetor.

Byl velkej inovátor, ne?

Tohle je třeba jeden z těch detailů, ale samozřejmě včetně trojbodového trojúhelníkového trojbodového upínání nářadí, že jo, který potom bez jakýchkoli dalších, prostě jedno pustíš, druhý vezmeš, jo. Ten stroj se stává, že jo, velmi variabilním a takže v tomto byli prostě absolutní jedničkou.

No a paradoxně si myslím a i někde to zaznívá dokonce i v jejich dokumentárních nějakých pořadech, to tam tak trošku naznačují.

Oni v 90. letech začli dělat s John Deerem.

>> No.

>> No a jak to tak bývá, že jo.

Američani chodí po České republice kostit, tak John Deere vykostil to, co mohl.

Co se mu hodilo si odvézt, že jo.

Co neuměl, se naučil.

Jo a postupně vlastně Zetoru vysvětlil, že by se měly specializovat jenom na slabé traktory, na malé traktory, nějaké do těch zaostalých zemí a ať se nehoní tam, kde už je ten John Deere a tyhle velké značky do toho segmentu.

>> A vlastně oni ztratili roky úplně zbytečně, protože samozřejmě John Deere si převzal i trhy a podobně, že jo.

Takže.

>> No jasně, no.

Tam.

Takže Zetor byl chvíli zelený.

Pak tam teda přišel k dalším těm spoluprácím a jedna z těch zajímavějších třeba bylo, že jo, že Tmfarina, že jo, italský navržený traktor, jo. Eh a tak.

Ale vždycky prostě byly v tom vývoji v tom na špici.

To, že potom už nestačili těmhle obřím kolosům a to, že obří kolosy byly velmi štědře dotovány taky Evropskou unií a podobně.

A to, že naši sedláci prostě začli milovat víc tohle, že se handrkovali například.

Vím, že velké boje jsou do dneška mezi majiteli CASu, což je, že jo, červený traktor a New Holland, který je modrý.

A teď, když přijedeš do Rakouska, že jo, tak ve Štýrsku se montuje traktor Case a New Holland na jednom pásu.

Mají stejné motory, že jo, všechno Fiat.

Fiat to vlastní, jo, a kolem toho jen marketingová bublina a vlastně ty stroje jsou stejné, jako prostě ze stejných součástek všechno.

A je fakt, že ono potom, jak se to všechno, ten ty ten kapitál vlastně zmenšuje a to pole začíná být užší všem, tak se to tím, že ztratil v 90, prostě ten potenciál tam prostě byl přibržděný hodně, že jo.

Eh a jako všechny české firmy, co si budeme i Tatrovka, že jo, málem nepřežila a těch samozřejmě dopadlo příšerně, tak tam si myslím, že se zlomilo, že se to zlomilo a potom postupně to šlo, už to neměli šanci to nějakým způsobem. Tam byl třeba zajímavý projekt, který se rozeběhl, který funguje. Eh, dodávky do Británie speciálních jakoby rychlejších traktorů, které vozy používají policisté — policejní traktor v podstatě.

My jsme na to dělali pneumatiky, které byly speciálně na asfalt, aby prostě to mohlo drandit a todle a on umí jako jezdit v terénu a todle přes ty u těch farem a podobně, jo, takže to umí jezdit vo.

Byl to jako zajímavý ten, takže i tam třeba v tomhle segmentu se zúplatnil.

Jsem rád, že to doplnil, Péťo. Ty jsi se tím živil roky, exportoval jsi pneumatiky z Mitasky prostě do celé řady zemí, takže a velké pneumatiky, takže tebe se týkala i tahleta zemědělská technika.

Děkuju, že jsi mě takhle doplnil. Já jenom dvě malé poznámky ještě.

Ty jsi hovořil o tom, ano, že tam byly velké inovace i ve prospěch komfortu řidiče. Já si vzpomínám, že ty první generace traktorů tak jako po světě byly, nebyly zastřešené vůbec. Tam prostě seděl ten řidič a popravdě řečeno, když najel na nějakou nerovnost, eh, a nějaká to třeba špatně odhadal, tak bohužel docházelo i k úmrtím, že prostě on spadnul ke straně a než se stačil, eh, někam prostě se zkulit, tak někdy byl zraněn, někdy prostě přišel jeho život. A za druhé ty menší traktory, víš, když je u nás taková móda, že předchozí doba do listopadu 89 přála jenom těm velkým nějakým megalomským a tak dále a tak dále a že třeba malý zemědělec by bylo dobré, kdyby měl tu šanci.

Prosím tě, koupí si malý zemědělec John Deera, kolik stojí? Asi 15 milionů nebo kolik? Jeden strašný peníze, jsem slyšel.

Takže tady jsou menší zemědělci naprosto vytlačeni ze sféry, kde by mohli ve vlastní režii sami prostě podobné věci dělat, že si musí objednávat celou řadu úkonů.

Pochopitelně, že to vstupuje do rentability jejich produkce zpravidla, nikoli tedy kladně.

A nic. Tak to už mluvíme dlouho o traktorech. Já půjdu dál.

Eh, zajímavý takový detail. Ministři Sergej Lavrov a Marko Rubio se sešli včera už někde v jeho východní Asii a mají se sejít znovu zítra vzdory všemu, co se prostě jako odehrává.

Tak doufejme, že to třeba přinese nějaký pozitivní efekt.

Eh, v Evropě západní dochází k velkým tlakům proti eh nynějším — řek bych — vládnoucím garniturám. Padl Kir Starmer s velkou ostudou v podstatě, se k tomu ještě vrátím v poloze kolem nového premiéra Andy Barnhema, ale čekají se značně dramatické průběhy voleb ve Francii prezidentských a v Německu samozřejmě zemských a potom federálních.

Zestup Alternative für Deutschland je šokující až pro leckoho. Markantně předstihli všechny ostatní prostě partie počítaje CDU a CSU a také SPD, myšleno německou sociální demokracii.

No a teď se všichni jako dohadují, co se stane, když AfD zvítězí ve volbách — jestli bude znovu uveden do pohybu onen takový mechanismus, že hlavně ne z AfD, takže splácáme dohromady, Bůh víme, aby AfD nemohla být prostě u výkonu moci.

Já mám samozřejmě řadu názorových rozdílů s AfD, některé jsou docela významné.

Nicméně když vystoupí Alice Vajdlová v Bundestágu a naloží tam člověk, to sleduje s obrovským gustem — naloží tam hercově a naloží tam celé vládě a tak dále a žádá politiku ve prospěch většiny německého národa a žádá obnovu normálních vztahů s Ruskou federací, obnovu dovozu energetických surovin z Ruska a tak dále — s tím, že to je jediná cesta, jak Německo může vybřednout z dnešní krize, která je čím dál markantnější.

Sledujete asi údaje o tom, že Volkswagen propouští 10 000 lidí a mnohé další firmy také. Takže asi tak.

Pozoruhodné.

>> Promiň, ještě skáču.

>> Eh, jenom já jsem se v sobotu dozvěděl, že v rámci toho propouštění České republiky Volkswagen odlehčí 3 000 zaměstnanců. Prej mají být v klidu zaměstnanci. Hlavně půjde o agenturní >> a odnese to pravděpodobně Fabii a ukončí se výroba Fabie v České republice úplně.

>> A oni mají někam přesunout nebo skončili?

>> Ne, ne. Jedna nejmíň zisková.

>> Aha, to je zajímavé.

>> Takže tydle věci jsem se dozvěděl teďka interně. A už je to projednaný s odborami, takže odboráři čekají, že letos 3 000 lidí půjde >> pryč a že budou tedy restrukturalizace, eh, protože eh, no, je zle ve Volkswagenu. Je zle >> restrukturalizace, jimž se v americké byznys hantírce říká "to cut the fat", to znamená utnout sádlo nebo tuk, čím si myslí prostě zaměstnanci, kteří příliš zatěžují rozpočet podle eh jaksi mínění akcionářů a jim nominovaných manažerů.

Eh >> ono to jenom na margo toho, že prostě nás se to taky dotkne, prostě jenom o tom, že někde v Německu něco, ale problém je to, že jsme tady, že jo, dodavatelé součástek a prostě když ten německý Volkswagen nebude dělat a propustí ty lidi a to, tak my nebudeme mít kam ty součástky dodávat.

A to, že ve Škodovce vylítá 3 000 lidí, je jako jedna věc, ale jaký to bude mít následek pro všechny firmy, které dodávají ty součástky po celý republice pro Škodovky?

>> Jo, to je další, že jo, >> přičemž eh není to jenom Volkswagen, kdo je v těžkostech. I další významné německé automobilky zvažují rozmanitá propouštění, redukce a tak dále. Není to žádná legrace.

Tak pojďme dále.

Ornela Muti. No, Mutiová, žena s krásnými s krásnýma očima. Vzpomínáte si, italská herečka.

Spolu s vlastní dcerou zažádali o ruské občanství. Hodlá jí, ona už se učí dlouho ruštinu. Paní Hornela, ta její dcera zřejmě taky. Hodlá si koupit nějaký byt v Moskvě nebo v Peterhradě a asi si tam přestěhovat, nějak nevím, když to takhle mají, nebo minimálně částečně.

Eh, ona má — to jsem netušil — po matce, po matce kořeny v podstatě ruské. Je pravda, že se člověk podívá do jejich očí a vůbec do jejího chování, tam ten východoslovanský prvek prostě je.

Je to další, řekl bych, příběh v širší sérii. My víme, že Depardie už tam požádal a ten a má už občanství a ten, jak se jmenuje ten — teď mám díru v paměti — herec, který vždycky hraje takové ty silácké role, kde Segal.

>> Jo, Steven Seagal.

Správně. Teď jsem měl výpadek.

No, ale přeci loni požádal o ruské státní občanství a také ho má — vnuk Charlese de Gaullea se zdůvodněním, že chce uchránit sebe a celou svou rodinu před dekadencí západu. Zajímavé formulace, zajímavé kroky.

Tak 137. Vláda schválila česká vláda komplexní věcné řešení zabezpečení pobytu cizích ozbrojených sil v České republice a provádějících dohod ke smlouvě České republiky z USA obranné, že jo, a s podobným nějakým dokumentům ve vztahu k členským státům NATO.

Nevím, jestli se někdy dozvíme text, jestli to není nějaké utajené či co, ale vláda, která se tváří, že až tak nespěchá cestou svých předchůdců, tak prostě se činí v tomto směru.

Letos uplynulo 105 let od vzniku komunistické strany Číny. Ta má dnes více než 100 milionů členů, což je absolutní rekordman. Neznám, že by někdy v dějinách nějaká politická strana měla 100 milionů a více členů, takže je to také dáno tím, že Čína je prostě veliká.

A já jsem tobě, Petře, i dalším šitelům pravdy poslal brilantní článek profesora Honzy Kembely, šéfa akademické rady Institutu České levice a člověka s obrovským záběrem napříč světem. Honza, jestli se nemýlím, oslavil nedávno osmdesátiny. On to nějakým způsobem tají před námi, jinak bychom ho rádi s ním oslavili. Je neuvěřitelně produktivní. Tu stať jeho si doporučuji přečíst. Je to velmi fundovaně zpracovaná analýza jednak té cesty čínských komunistů od počátku až po dnešek, ale jejich současné prostě politiky.

Já bych tady mohl dlouho z toho citovat, ale to bychom si asi zabrali spoustu času a můžeme se k tomu případně vrátit potom, až by bylo víc času.

Každopádně bych vám rád přečetl pár formulací také z velmi dobrého článku Petra Hajka o těch dvou hanebnostech, které vypadly prostě z Evropské unie, a sice chat control one a chat control 2, která se připravuje. Dovolte mi zalistovat počítač či možná bych vám to přednesl. Vezmu si na to brýle.

Také jsem vám to přes Petra poslal, ale je to článek Pavla Šika, což není zrovna nějaký levicový autor přímo, ale jako autor velmi kvalifikovaný. Má silné formulace. Typicky poslední den před prázdninami v takzvaném Europarlamentu upekla šmírovací koalice bruselské tyranie i hlasy části našich europoslanců. Popisuje, v čem to spočívá, co to všechno bude znamenat.

Ten chat control 1.0 je přeci zdůvodňován tím, že je třeba bránit šíření pedofilie a jakékoli činnosti nebo produkci v kyberprostoru, která by mohla nějak negativně ovlivnit děti. A pod touto zámínkou se ukládá těm poskytovatelům služeb v kyberprostoru, že musí v podstatě sledovat, monitorovat, tezaurovat a archivovat a tak dále.

Z české strany, z českých europoslanců hlasovali pro tuto zrudnost Nerudová, Farský, Neermajer, Kolář, Zdechovský, Bžoch, Dostálová Klára, Ondřej Knotek, Jaroslav Knot, Jana Naďová a Jaroslava Pokorná Jermanová.

U Bžocha mě to šokuje o to víc, že jsem se dočetl, že jeho dědeček byl velmi levicový a vlastenecký činitel přímo v mocenských složkách socialistického Československa, takže se to nějak nevyvedlo.

Oni tam spěchali velice s tím, aby to prošlo. Jde o trvalé nařízení, které sice myje ruce, že důvodem je sledovat, jestli se tam neobjevuje cokoli ve vztahu k dětem nežádoucího. Nicméně nikde nejsou nastaveny mantinely, které by bránily tomu, aby se toho využívalo prostě jakkoliv jinak.

Co to znamená pro každého z nás? Říká Pavel Šik: „Vaše soukromé zprávy, fotky, videa a emaily na nešifrovaných službách mohou být automaticky kontrolovány, i když nejste z ničeho podezřelí. Netýká se to jen veřejných příspěvků na sociálních sítích, týká se to i soukromé korespondence.

V praxi videoslužby jako Gmail, emaily na seznamu, přímé správy na Instagramu, Facebook Messenger, Snapchat, Discord, Skype nebo herní chaty na Xboxu. Nejde přitom o kontrolu omezenou na předem podezřelé osoby a není to jen názor kritiků. Podle samotného evropského inspektora ochrany mají poskytovatelé velmi širokou vlnu, zda a jak monitorovat a současný právní rámec neposkytuje žádné účinné pojistky proti obecnému a nerozlišujícímu sledování.

Tohle není klasický odposlech. U odposlechu musí stát nejdřív říct, proč podezírá konkrétního člověka a získat povolení soudu. Tady je logika obrácená. Nejdřív se preventivně prohlíží všechna komunikace a teprve pak algoritmus hledá, koho by šlo označit za podezřelého. Je to rozdíl mezi tím, když policie sleduje konkrétního podezřelého a tím, když si někdo jako v Číně pro jistotu otvírá poštu celé ulice a tak dále.

Europarlament prosadil, že na koncově šifrovanou komunikaci, jako třeba WhatsApp nebo Signál, se tato výjimka vstavat nemá. To je skutečná pojistka a je fér to přiznat. U těchto služeb poskytovatelů obsahu nemá přístup a text je z působnosti vyňat. Kritici dodávají, že jde z části o gesto, protože šifrované služby se stejně neskenují. Doufejme.

Ten článek velmi detailně ještě popisuje, co všechno to znamená. Prolezou vám celý chat. Pokud bychom měli čas jen na tuto otázku, tak bychom to mohli sledovat více, ale doporučuji si to prostudovat.

Pojďme dále. Objevil se zajímavý článek dokonce na seznamu o tom, co všechno ještě patří českému státu. Jsem rád, že zatím českému státu patří, byť ti, kdo ten stát řídí, s tím nakládají, jak s tím nakládají. Nicméně zároveň jsem se zhrozil. Přečtěte si ho, stojí to za to, nebudu zdržovat jeho reprodukcí.

Zároveň jsem se zhrozil a bylo mi zřejmé, že zahraniční věřitelé budou ještě určitý čas docela rádi pumpovat peníze do zadlužené české státní pokladny. Mám očekávání, že až to překročí určitou hranici, tak budou moci takzvaně kapitalizovat pohledávky a bude to velice výnosný byznys pro ně. Ti masožravci, co přijdou, ten vulture capital, jak tomu říká americká hantírka, to znamená vulture capital, je hezká přezdívka. Eh, ten si prostě bude vychutnávat. Tam skutečně zatím jsou pořád věci. Přečtěte si to, stojí to za to.

Zajímavou stať napsal docent Jarda Kuba, jsme kamarádi, takže ho tak nazývám, o tom, co Petr Pavel jako přes Ústavní soud prosazuje. A já se také pokusím vám přečíst aspoň pár myšlenek, jestli to rychle najdu, doufám.

Mimochodem, ještě než se pustíme do jeho textu, je dobré vědět, že Jarda Kuba je muž, který na sklonku 80. let byl vyslán na nějaký studijní pobyt do Spojených států ještě za socialismu. Tam si ho s někým spletli. On o tom napsal kouzelnou knížku. Zbigněv Břežinský a jiní seděli s ním a říkali: „Tak počkejte, kterýho ministra byste chtěl dělat?" On vykulil oči a říká: „Já tady nepřijel, abyste mi dávali nějaké ministerské funkce. Já jsem tady přijel studovat." Tak ten Břežinský prý překvapeně koukal, že tole není zrovna ten kandidát, kterého oni budou rozmísťovat v České republice poté, co Gorbačov s Bushem rozhodl, že popraví naši svrchovanost.

Jarda Kuba hovoří i o té kompetenční žalobě a napsal to ještě před tím, než to ten Ústavní soud projednával. Říká, že rozhodnutí Ústavního soudu by mohlo posílit postavení prezidenta na úkor parlamentního systému.

Kuba říká: "To je divoká úvaha.

Ve skutečnosti by šlo o přepisování ústavy, což je v přímém rozporu s jejím devátým článkem. Ten jasně říká, že ústavu lze měnit pouze ústavními zákony a současně zakazuje, aby byly výkladem právních norem odstraňovány základy demokratického právního státu. To by znamenalo odstraňování demokratického řádu založeného listinou základních práv a svobod.

Navíc česká ústava ani zákon o ústavním soudu nepřiznávají Ústavnímu soudu pravomoc podávat závazný výklad ústavních zákonů. Proto nevidím důvod očekávat, že by snad soud vytvářel prezidentovi nové pravomoci, které z ústavy vůbec neobsahuje."

No, Petr Pavel se přeci vyjádřil nedávno, že bude znepříjemňovat život vládě. Kuba říká: "No, klade si otázku, co přesně tím měl na mysli. Pokud by šlo o využívání prezidentského veta jako prostředku nátlaku na vládu, překročil bych považoval to za překročení ústavních mezí.

Prezident může sice tu a tam něco vetovat, nicméně musí respektovat, že když se ten zákon vrátí do poslanecké sněmovny a tam znovu většinově rozhodne o tom, že na něm trvá, tak prezidentovi všechny jaksi pravomoci a možnosti končí."

Republikán Donald Trump během svého prvního prezidentského období čelil podobnému tlaku ze strany předsedkyně sněmovny reprezentantů Nancy Pelosi. Trvalo dlouho, než souhlasil se setkáním a překvapil tím, že zajistil živé televizní vysílání. Nancy Pelosi po té svany pracovny rychle odešla a spolu s ní skončila celá její kampaň.

Ale tady to Jarda vidí obráceně — že by takový přímý přenos z nějakého střetu tohoto typu by možná odhalil slabiny hlavy státu a nikoli třeba činitele parlamentu.

Tak pojďme dále.

Jo, už byla řeč o britském novém premiéru Andy Burnhamovi. To je muž, který je výrazně levicovější než Kir Starmer, byť ten to také předstíral, že je nějak levicový, ale moc mu to nevydrželo.