Sídliště nemusí být jen zanedbané a anonymní králíkárny. | Martin Benkovič

Kolik toho víte o pražských řepích?

Relativně mladá městská část Paha 17 ještě do roku 1994 spadala pod Prahu 6. Od té doby prošla poměrně dynamickým rozvojem. Vedle zemědělské usedlosti starých Řep koexistuje sídliště a také klášterní komplex z 19. století.

Neuvěříte, kdo je na něm pochovaný, ale o tom už se dneska budeme bavit s mým dnešním hostem, místostarostou Prahy 17 Martinem Benkovičem.

[hudba]

Ahoj Martine, díky, že sis udělal čas a přijel k nám. Naše městské části jsou si docela podobné. My máme taky velké sídliště uprostřed něhož máme historickou památku chorovskou tvrzí ze 13. století. Mně se to zkloubení vlastně té staré architektury a toho sídliště docela líbí. Co tobě?

No, mně taky. Jsme si velmi podobní v těch městských částech.

Kdybys měl Prahu 17 nějak vysvětlit, popsat lidem, kteří neznají, našim posluchačům, divákům, jak bys jí popsal?

Hele, já vždycky říkám, že v naší městské části v Řepích je od každého trochu. Máme hodně přírody, máme tam sídliště, máme starou zástavbu, jsme na okraji, ale přitom blízko centra. Já bych řekl, že naše městská část je to místo, kde je v podstatě všechno na jednom místě.

A proč by tam měli lidi bydlet? V čem je skvělá Praha 17? Proč si jsi ji třeba vybral?

Hele, tak je to hlavně hodně zeleně. Obdobně třeba jako sousední Šestka, tak i my máme hodně zeleně, jsme za ní rádi, máme parky, je to velmi vhodné místo pro rodiny. Já to můžu doporučit všem. Samozřejmě jsme blízko letiště, tak pro citlivější to třeba úplně není, ale já tam žiji od malička a na letadla jsem zvyklý, takže dneska už je vůbec ani nevnímám.

A jsou slyšet hodně u vás?

No, hele, ono tak záleží. Zrovna teďka se rekonstruuje dráha, takže se přistává přesně přes 13–17. Ano, je to slyšet. Je to teďka v těch letních měsících, ale i tento problém do budoucna zmizí, protože jakmile bude paralelní dráha, a já se na ní osobně velmi těším, méně se na ní samozřejmě těší starostové v Nebušicích a v okolí, tak v ten moment už přes nás ta letadla lítat nebudou, což mě vlastně trošičku i mrzí, protože vždycky jsou to takové dva tábory. Jedni mi píší, že je ty letadla štvou, a ti druzí mi píší, že děkují, že za přes nás se lítají.

[smích]

Takže každý to má trošku jinak.

Ano.

Ačkoliv spolu děláme každý den prakticky, tak já až když jsem si dával dohromady ten rozhovor, tak jsem si vyhledal tvoje funkce na 17. Ty seš místostarosta pro územní rozvoj, investice, bezpečnost a DPS. To jsem vůbec netušil, že máš takhle širokej záběr, jak se to dá skloubit.

Hele, no tak tu DPS máme napůl s paní starostkou. Ona má samozřejmě větší cit pro některé věci, jako je třeba interiér. Je to složité. To nezastírám. Samozřejmě rodina mě za to nechválí, ale my dva jsme podobní i v další věci, a to je takový workaholismus a perfekcionalismus. Já velmi rád dotahuji věci, dělám rád projekty, velmi mě to baví a tahle gesta je v podstatě mě na míru.

Začneme tím územním rozvojem. Podle mě to je podobné jako u nás na Jižáku. Prostě v Praze chybí byty, je potřeba, aby se stavělo, aby se rozvíjela. Ale jak já říkám, ne úplně za každou cenu a samozřejmě místní na tom sídlišti tu výstavbu většinou nechtějí. Je to složité se domluvit na nějaké dohodě v tom území. Jak to řešíte u vás?

No, má to samozřejmě růžové i stinné stránky. Na jednu stranu my ty potřeby chápeme. Pokud se jedná o rozumnou výstavbu, která zapadá do toho prostředí, tak s tím víceméně problém nemáme. Dbáme na to, aby investoři se podíleli na rozvoji městské infrastruktury. V minulosti to u nás vlastně nebylo.

Minulé vedení naší městské části a můžeme jít i do historie, prostě nechalo investory stavět jak na běžícím pásu a bylo jim to úplně jedno.

Teďka trpíme a budeme se asi o tom povídat – parkovací místa a tak dál – ale že by nám někdo přispěl na chodníky, na školky a tak dále, to nebylo zvykem. Teprve my jsme začali opravdu chtít, aby investoři se podíleli i na tom rozvoji té městské části, což se daří a jsem za to rád.

No a co se týče samozřejmě výstavby uprostřed sídliště, to, co jsme slíbili voličům, my držíme na 100 %. To znamená, my nedovolíme zastavovat sídliště. Takovým hezkým příkladem je ulice Španělova. Tam investor má takový – já tomu říkám – nízkopatrače. Vy i my je máme. Je to ta nízká přízemní budova. Dneska tam je prodejná norma. Vlastně investor si vyřídil všechna stanoviska. Městská část okolo neměla pozemky, takže si zařídil stanoviska a najednou chystaná 12patra úplně vylhala to, co tam bude – že to bude polyfunkční budova, že tam bude městská policie a tak dál. Nic z toho není pravda. Já jsem dostal asi 120 emailů se stížnostmi obyvatel. Já původně jsem z ulice Španělova, takže velmi dobře vím, co ta ulice potřebuje a co ne. No a proto jsme se poradili se zkušenými projektanty, advokáty a sepsali jsme poměrně sofistikované odvolání. No a nám dává zapravdu i velký stavební úřad, který už to dva roky řeší.

To je skvělé, ne? My se o tom bavíme pořád tady i s mými hosty na sídlišti tady na 11. Když chce developer prostě odstranit třeba městskou vybavenost, veřejnou vybavenost nějaké samošky, tak to prostě není možné. A bohužel se to opakuje tady na 11, na osmici u tebe, tak jsem rád, že s tím bojujete úplně stejně.

Co se týká skladby obyvatelstva, to máte podobné jako my, že jsou to spíš starší lidi, nebo to máte vyvážené?

Dá se říct, že u nás více převládá starší generace. Ono obecně se stárne, takže není se čemu divit.

To by se povedlo nedávno získat obrovskou částku 100 milionů Kč vlastně na dostavbu pečovatelského domu. My jsme se tam byli podívat. Opravdu obrovská investice. Jak se ti to podařilo?

Já tě opravím, je to 162 milionů už.

Wow. [smích]

Po minulém zastupitelstvu si i město uvědomuje, že stavba, kde jsem tě i zval, kde jsme točili jedno video domova s pečovatelskou službou, je natolik zásadní nejenom pro městskou část, ale pro celé město. Tak hlavní město nás podpořilo nejenom touto částkou, ale dostali jsme už předtím asi 150 milionů korun plus nějaké další dílčí dotace. Dneska můžeme hovořit o tom, že jsme vyjednali financování, které je kryto více jak 80 %. To znamená, zbytek doplácela městská část, ale více jak 80 % je zdrojově kryto mimo rozpočet městské části.

To musí být super pocit, ne? Takhle po těch čtyřech letech, co se tam ve vedení, se okolo toho projít a říct si: jo, tak todleto vzniklo i díky mně.

Jo. Eh, my jsme měli i v programu vlastně tři teze.

Mhm.

Které chceme doručit a splnit. Jedno bylo DPS, to je tento projekt. Další jsou chodníky.

To se nám rovněž daří, protože jsme zavedli chodníkový program a provedli jsme stovky oprav a další investice do školních areálů.

Měníme ploty za nové. Ty ploty, které jsem já přelezal jako malej kluk a pamatuju si je z dětství, tak na ty prostě 30 let nikdo nesáhl. A my jsme řekli, že prostě školám dáme nové kabáty, investujeme do hřišť a tak dál.

Tak vlastně jsem rád, že se nám to takto daří.

Ale ta DPSK, to je příběh sám o sobě, protože vlastně předchozí koalice s poměrně kontroverzním bývalým vedením nejdřív tuto zakázku na DPS připravilo, vypsalo a vypsali to v užším řízení, takže bylo to méně transparentní.

My jsme z pozice opozice tuto zakázku kritizovali. Kritizovali jsme to, že není ani správně administrována.

Například jedna paní referentka zapomněla tuto zakázku pověsit do věstníků veřejných zakázek Evropské unie a celá zakázka musela být zrušena, takže dvě kola se jim nepovedla.

A člověče, představ si, že po volbách nejenom naši aktivisti, kteří jsou teďka v opozici a připravovali to, ale i bývalé vedení, které je v opozici a sedí tam za hnutí STAN, najednou říkají, my to nechceme.

Tak my všichni v úžasu, jak že to nechcete? My chceme, abyste se o ty lidi starali u nich doma. Říkáme, to je ale jako nesmysl, jo.

Ten člověk přeci nechce být doma ve stáří sám zavřený, aby k němu jezdila služba, vozila mu oběd a řekla: "Mějte se hezky a teď si tady žijte sám."

Takže já jsem velmi rád, že tenhleten projekt se nám podařilo navzdory opozici, navzdory všem výhradám. My jsme to vysoutěžili jako otevřenou zakázku, kde bylo devět až 10 nabídek. Opravdu ten tlak byl enormní na tu cenu a jsem velmi rád, že se nám podařilo transparentně, tak jak jsme slíbili voličům, takže jsme to dodrželi a vysoutěžili jsme to.

A aby toho nebylo málo, tak při své hyperaktivitě jsem si vymyslel druhý projekt, který je hned vedle a to je domov pro seniory.

Z té lokality se vlastně tak stane do budoucna unikátní zóna, kde budou všechna zařízení vedle sebe. Máme tam tedy domov s pečovatelskou službou, další stádium domov pro seniory. Naproti jsou boromjky a to už je ta řekněme konečná fáze a do toho boromjky chystají taky stavbu nemocnice, čili ta lokalita je za mě naprosto unikátní a i ten projekt domova pro seniory chci v dalším volebním období rozjet tak, aby se už nedal zastavit a aby toto zařízení vzniklo.

A na toto jsme získali již 52 milionů Kč dotaci z hlavního města.

Kéž by se každá městská část takhle rozvíjela. Tady u nás na Praze 11 se současným vedením se akorát přesouvají peníze vždycky z jednoho roku na další a neinvestuje se prakticky nic a vám ty peníze ani nestačí, ještě potřebujete a získáváte peníze. To je skvělé.

Vy se nestaráte jenom o starší ročníky, o ty dříve narozené, ale o mladší, ty si nakousty školy. Teďka hodně velké téma jsou drogy. Řeší to přímo i pan premiér, vláda.

Vám se povedlo super počin, že se vám podařilo odstranit automat na drogy z obchodního centra, což je jako kumšt, protože na to nemáte přímý vliv – obchodní centrum je soukromá firma. Jak se vám to povedlo?

Ano, já ti řeknu takový dva vlastně krásné příklady, které se povedly. Tím trošku zklouzen do té bezpečnosti, kterou mám také v gesci.

Jedno je tento automat, který vlastně byl ve veřejných prostorech obchodního centra Řepy. Upozornili mě na to občané.

Já jsem jim dal za pravdu, že skutečně automat maskující se za CBD produkty, v kterých koupíš Lidacos a vlastně strašně jednoduše lze oklamat. Může si tam pak každé dítě koupit, co chce.

To je strašný.

Tak za mě to tam nepatřilo. Já jsem proto kontaktoval vlastníka, fond, který má ve svém majetku toto obchodní centrum a požádal jsem je, aby v rámci dobrých vztahů s městskou částí, protože prostě spolupracovat musí městská část i s tím soukromým sektorem, tak aby zvážili tu možnost, i když z toho mají příjem. Jasně, mně je to jasné.

Aby se ten automat buď schoval někam, kde nebude veřejně přístupný, ale to samozřejmě ztrácí smysl, anebo aby dostal tento provozovatel výpověď a automat na dobro zmizel z naší městské části, což se také povedlo.

Takže já jsem za tohle rád.

A pak druhá – my jsme samozřejmě měli problém také s jedním klubem, který byl zase v ulici Nevámu.

A ten klub měl strašně zajímavou otvírací dobu. To byla otvírací doba od tři do šesti do rána.

A generovalo to neuvěřitelný počet stížností, výjezdů. Více se tam bavili teda zákazníci spíš z východní části Evropy.

A mně osobně s tím opravdu došla trpělivost. Zkontaktoval jsem vlastníka toho objektu a ve spolupráci s ním se klub zavřel, skončil a teď tam budou moderní skladovací prostory.

To je super. Tole si umím představit, to je nesmírně složité vlastně – přesvědčit vlastníka, že nějakej výnosný byznys vlastně ukončí nebo změní. Klobouk dolů.

Jinde se to nedaří.

Ty drogy, noční kluby – ono to hodně souvisí s bezpečností, kterou na těch sídlištích máme, čím dál tím horší. Prostě městská policie nemá naplněné stavy, nestačí na to.

Ty jsi šel trošku jinou cestou, že vlastně supluješ městskou policii. V jakých místech to funguje?

No, my jsme zřídili asistenty prevence kriminality. My jsme, řekl bych, středně malá městská část, ať odčíslovaná, ale máme rozpočet někde okolo 300 milionů s těma investicema, kterým jsem ti vyjmenoval.

Chápete, že náš rozpočet je velmi napnutý?

Ale i přesto jsem toto naplnil. My jsme to měli dokonce v programu.

Takže jsme zřídili asistenty prevence kriminality. Rok jsme je testovali a byli v ulicích. Zachránily dva lidské životy, což je za mě nedocenitelné, protože byli ve správný čas na správném místě a kdyby tam nebyli, tak dneska by bylo o dva životy méně.

A myslím si, že jsme se naučili vzájemně kooperovat tak, že oni vlastně nebyli zřízeni proto, aby represivně řešili problémy za městskou policii či státní polici. Oni tady jsou proto, aby byly skutečně tou preventivní silou, která řekne: tady třeba se nekonzumuje alkohol, jestli s tím máte problém, tak vyčkáme výjezdu či dojezdu městské policie a ty už to vyřeší.

My jsme začali velmi vymáhat vyhlášku 10/2002 o zákazu konzumace alkoholu na lokalitách, které jsou určené mimo to, které jsou určené také v docházející vzdálenosti od MHD zastávek, dětských hřišť, školských zařízení a tak dál.

V městské polici se toto ne vždy úplně dařilo vymáhat. My jsme ale na to kladli velký důraz a dneska bych řekl, že se to začíná dařit.

Takže asistenti jsou vlastně náš nápad a městská policie, potom co jsem na zastupitelstvu hlavního města na to upozornil, tak po roce vyhodnocování přichází s preventivním opatřením. To je pro nás známka toho, že asi jsme nebyli tak daleko od pravdy. Vezmi si třeba ve Velké Británii — tam maj strážníci s sebou právě ty takzvané community support osoby. Mají člověka, který není ozbrojený, ale má tu uniformu. A tam je přesně ten preventivní účel splněný, protože prostě člověk vidí někoho s uniformou a tak trošku se má víc na pozoru a dává si pozor na své chování.

Městská policie — my víme dneska, že jim chybí 800 lidí. Já si myslím osobně, že by se dařily ty nábory lépe, kdyby se z rozpočtu na ně dalo víc peněz. Dneska se bohužel špatně konkuruje armádě a policii České republiky.

Za to nemůže vlastně městská policie, za to může vedení hlavního města. My máme alokováno pro naši městskou část 15 strážníků. Aktuálně jich je 11. Nemáme stálou služebnu městské policie — jezdí z Prahy 13. A už v tomhletom se začíná objevovat ta kontroverze. Když jsem říkal, že nám ji poskytnou, tak mi řekli: my vám ji udělali bychom, ale budou nám chybět další dva lidé, protože budou na tý služebně. Takže jsme se dostali do nějakého bludného kolečka.

Ptám se policie České republiky — jak je na tom s tabulkovými místy? Z 17, 18 míst jsou čtyři. Ani jsem nevěděl, že existuje městská část, která nemá vlastní služebnu městské policie. A my vlastně děláme státní správu i za Žličín, který je velké území, je dokonce větší než my. Oni obsluhují i ten Žličín.

Téma bezpečnost je složité, ale na druhou stranu musím městskou policii velmi pochválit i státní polici. My děláme bezpečnostní akce i s nimi. Zaměřují se na hledané osoby, omamné látky, konzumaci alkoholu tam, kde nemůžou. A musím říct, že z první bezpečnostní akce, kterou jsme spustili někdy minulý rok — nemohu být úplně konkrétní — tak bylo zkontrolováno přes 250 osob, podniky, našly se drogy, hledané osoby. Takže to má smysl.

Myslím, že ta slova si trošičku vzali na městě k srdci. Teď jsme se s městskou policií domluvili na tom, že máme i psovody. Ty velmi dobře fungují na lidi, protože když člověk vidí v ulici psa a strážníka, tak bych řekl, že je o to více obezřetný. Nikdy neví, jestli ten pes třeba náhodou neumí taky detekovat omamné látky.

Takže i já osobně s nimi procházím ta místa. Máme také hlídky na koních, které posíláme zase do parku. Řekl bych, že se chce to práci, ale těmi dílčími kroky se to docela daří držet pod kontrolou. Samozřejmě je to těžké, když máme na přímé lince anděl.

To je běžná věc, kterou máme na Praze 11 — někteří občané pijí alkohol na dětských hříštích. Já jim to ani tak jako nevyčítám, protože oni přišli odjinud, jsou to většinou ze zahraničí, rodiče jsou jinak vychovaní a často třeba ani nevědí, že se to jako nesmí. Ale není nikdo, kdo by vymáhal ten pořádek.

U nás se to daří, ale nikdy to nevymítíš, nikdy jim to nezakážeš úplně. Jak by to řekl Kodet v Pelících — musel by si nad nima stát s tím bičem. Ale na druhou stranu my víme už, kam tyto party chodí, kde sedí. Vytipovali jsme si taky velmi problematické lavičky. Ty lavičky čas od času zmizí, zrenovují se a dají se na místa, kde skutečně ty lavičky budou využívat občané. A to si myslím, že je jeden z cílů.

Také samozřejmě u nových zastávek — protože se u nás dělají nové zastávky — jsme měli požadavek, že na každé zastávce chceme takzvané separátory. To znamená takovou kovovou tyčku, která sice tě úplně neoddělí ten sedák, ale když si na ní chceš hajnout, tak to budeš mít složité a za chvíli tě to začne všude tlačit. Takže tam spát nebudeš.

Dneska, když to sledujeme, tak opravdu těch takzvaných přespávačů máme úplné minimum. Běžnou osobu, která si na to sedne a čeká na autobus, to nějak jako neomezí. Je to nepříjemný jenom, když si na to lehneš. Dokonce si vedle sebe mohou sednout tři osoby.

Tady jsme u té bezpečnosti, tak já jsem v úvodu ještě zmínil, že v Řepích na hřbitově leží jedna významná osoba. Je pochovaná. Je to pan Loupežník Babinský. A my máme ještě jednu hezkou raritu z hřbitova Boromeje, který je hned vedle toho hřbitova, kde je Babi — a tam se točila Kytice.

Na co ty seš vlastně nejvíc pyšnej? Já jsem strašně pyšnej, nebo jsem rád, že se nám dařej dělat ty chodníky. Vždycky jsem měl jako vzor Prahu 6 a jejich chodníkový program. Nikdy jsem nechápal, proč my jako sídliště nemůžeme mít dlážděné cesty, nemůžeme mít zámkovou dlažbu a proč centrum to má a my to nemáme. Vždyť přeci nejvíc lidí se zdržuje na těch sídlištích. Oni tam spí, žijí a jezdí do centra za prací pouze. A já si nemyslím, že jenom centrum kvůli turismu by mělo být výkladní skříň, ale měla by to být celá Praha.

Takže jsme přišli s takovou neotřelou myšlenkou — a abysme také pomohli klimatu, protože klima na sídlištích je šílené (teď je venku 32 stupňů) — jsme se rozhodli, že zámková dlažba strašně pomáhá. A už se vůbec nemusíme bavit o následných opravách. U asfaltu sám víš, jak tady vypadají chodníky — je to zaplatované, hrbolaté, výtluky, strašné. Ale ten zámek je vlastně jednoduchý v tom, že ho vyndáš a zase zandáš — děláš sítě, všechno jde rychle, není to poničené, je to jednoduché.

Dneska díky vlastně i globální krizi a ceně ropy — to znamená i výsledných produktů z ropy, jako je asfalt — se dostáváme v ceně zámkové dlažby na ty samé peníze jako za asfalt.

Takže proč by ta sídliště nemohla mít vlastně zámkovou dlažbu?

No a já si pamatuju před čtyřmi lety, že ty jsi přišel vlastně do města jako hlavní téma chodníkový program a že se tě někteří jako smáli. Pamatuju si na sítích, jak se ti vysmívali, jo. Onen jde do voleb s tím, že opraví chodníky. Ten se úplně zbláznil.

Jo, a ty jsi uspěl. Ty jsi měl jeden z nejlepších výsledků ve volbách před čtyřmi lety a vlastně dneska je to věc, ke které se hlédají ostatní městské části. Koukej, jak to děláš.

Takže ano, my teď vlastně po těch jako nejhorších opravách se zlepšila komunikace i s TSK. TSK se chytlo taky za nos, taky pracují poměrně dobře u nás i správci hlavního města, protože ta členitost majetková je šílená. Tak my se fakt snažíme po těch opravách konečně dotahovat ty projekty, protože ono to trvá, než to dostaneš do stavebního povolení a tak dál.

No a máme v podstatě v realizaci nové zámkové dlažby v délce zhruba přes tři kilometry, jo, což je vlastně na tři komma dva kilometry naší rozlohy městské části poměrně hezké.

Teď startujeme nejdelší úsek mezi školkou a školou Laudova v délce jeden komma šest kilometru. Tam jenom, a já to musím říct, my jsme to vysoutěžili prostě dobře. Měli jsme rozpočet nějakých šestnáct milionů korun včetně daně a podařilo se nám to vysoutěžit zhruba o pět milionů levněji.

Takže to je slušná změna oproti pirátům na velké radnici, které vždycky dělají všechno dvakrát dráž, než to měli spočítané.

Ano.

Navíc jsme dostali ještě dotaci jedenáct milionů korun, takže zhruba jeden milion doplácí městská část.

Pro mě obrovská inspirace a pokud uspějeme na radnici, tak určitě k tobě přijdu pro rady, protože my tady máme chodníky na některých místech v původním stavu, čtyřicet let staré, a zvlášť třeba okolo polikliniky, když je to zvlněné prostředí těmi kořeny, tak třeba pro ty starší spoluobčany je to vlastně fatální, jo. Prostě na tom upadnou a mají velkej problém. A je to hrozná škoda, že se na to tady jako kašlalo roky. A bohužel právě něco není městské části, něco je toho TSK, tak je potřeba to spojovat. Něco je města a něco dokonce nemá nikoho.

Hm.

A to asi znáte i ze zeleně. Proč se to neseká?

No, ono to vlastně nevíme, koho to je, že jo.

Jo.

A sekat někomu jeho pozemek taky nemůžeš z veřejných prostředků, přece.

Je to tak.

No, řekli jsme mnoho, co se povedlo. To je úžasné. Ale teďka ty kandiduješ na podzim na starostu Prahy 17 v čele kandidátky hnutí.

Ano.

Co chceš za ty čtyři roky ještě udělat, posunout řepích? Co je nějaká tvoje další výzva, meta?

Já určitě budu pokračovat v tom, o čem jsem teďka mluvil. To znamená, budeme dál zlepšovat ten komfort pro pěší. Já za sebe, na rozdíl od té magistrátní aktivistické koalice, nebudu upřednostňovat cyklisty oproti pěším. Já si myslím, že tady je nejvíc pěších, takže chceme dál pokračovat v chodníkovém programu, opravovat, investovat. Ale jak už jsem řekl, velký projekt před námi je domov pro seniory.

A to samozřejmě, ale sama městská část nezvládne. Opět bude potřebovat partnery a externí financování, což znamená podívat se na zdroje z ministerstva práce a sociálních věcí. S hlavním městem si samozřejmě říct, jak se může na této investici podílet. Myslím si, že Praha má dostatek zdrojů na to, aby byla schopna nám pomoci.

Já za každou pomoc strašně moc děkuji všem bez rozdílu, kdo se na ní podílí. A tohle je velmi důležité. Opravdu chci, aby se to dotáhlo, nebo minimálně, jak jsem řekl na začátku, rozjelo tak, aby už se ta stavba nedala zastavit a byla dokončena.

Ty kandiduješ právě vysoko i na kandidátce na magistrát. E, tak to asi znamená to, co jsi řekl, že vlastně městská část bez pomoci toho kraje, toho magistrátu není schopna nějaké věci udělat. Takže budeš chtít pomoci Řepům, ale i dalším městským částem ty investice rozjet.

Říkáš to správně. Já samozřejmě na jedné straně na 17, jako kandidát na starostu, jsem především obyvatelem 17, ale na té magistrátní kandidátce jsem Pražanem. Jsem Pražanem. Jsem obyvatelem celé Prahy a pracuji pro celou Prahu, nejenom pro 17.

Vzpomeň si na ten krásný příklad teďka na P+R ze Zličína. To je smutný příběh.

To je velmi smutný příběh, řekl bych docela aktuální, že jo.

Předražené parkoviště uprostřed ničeho.

My jsme to počítali, ehm, pro diváky, kteří vlastně to neznají tento projekt. Na Zličíně vznikne nové P+R. Ehrr, Hřib to původně vlastně ani nechtěl moc dělat. My jsme ho dotlačili, aby vypsali, udělali, tak vznikne 596 míst. Každé vyjde zhruba na jeden komma čtyři milionů korun. Ehm, z toho ale část toho je asi 130 míst venku na ploše.

No, ale ehm, včera jsem zrovna slyšel pana náměstka pirátského, jak říká, a bude tam deset míst vyhrazeno pro těžce handicapované osoby. Já musím říct, že jsem nevěděl, jak mám na to reagovat, protože když tam nemáš to metro. Oba dva jsme to šli, to patnáct minut na metro. Já si neumím představit, jak člověk tělesně postižený, jak se bude dostávat na tu zastávku ze Zličína aktuálně. Já to nechápu.

A když někdo přijde s argumentem a řekne: „No, vždyť tam zastavuje ten příměstský autobus," tak já jsem to viděl. Ano, ale on má tři schůdky, otvírá přední dveře úzké. Ehm, no, já si to fakt neumím představit.

Jo, celý je to úplně bizar. Za první, naši kolegové třeba v Pardubicích nebo v Budějovicích, dokážou stavět parkovací místo za čtyři sta nebo pět set tisíc za jedno místo. Tady je jeden komma čtyři milionu, to je úplně šílené.

A za druhé, prostě k tomu nevede metro. Já věřím, že se nám podaří v příštím volebním období posunout to metro ještě o tu jednu zastávku. Ty koleje tam vedou do toho depa. Původně to takhle bylo plánované, že jo, ale oni to úplně nepochopitelně zrušili. Já to nechápu, ale jsem fakt rád, že se nám podařilo tím tlakem prosádit to usnesení, kdy jsme prostě uložili dopravním podniku, aby v těch pracích dál pokračoval v projekčních. Takže sice to jako chtěli nebo chtějí dát do šuplíku, ale pokud na to budeme mít vliv my, tak to depo Zličín tu zastávku prostě uděláme.

Já říkám, zaplaťte pánům za každé parkovací místo, ale musí to dávat smysl a ne, že to bude uprostřed ničeho. Patnáct minut daleko od metra.

No, a navíc tam ehm bylo připravené i spolufinancování z Evropské unie. Zaznělo na plénu zastupitelstva, že tam byla připravená až miliarda korun. A pan bývalý náměstek Hřib řekl: „No, tak když nebude, tak nebude, tak to zaplatí Praha." A takhle se prostě nemůžeme chovat.

A je to šířené.

No, každopádně ty seš teďka velmi aktivní místostarosta na Praze 17. Vyčetli jsme si všechny tvoje gestce, prošli jsme, co všechno děláš, co máš za sebou. Do toho seš ještě v městě Praze předseda majetkového výboru, což je taky jako velká agenda. Zvládáš vůbec někdy odpočívat?

No, složitě, no.

Když si chci jít zaběhat nebo zacvičit, tak většinou to dělám ráno, takže ještě před prací. Obvykle v 7 hodin si jdu zacvičit. Tím si trochu pročistím mysl, pak můžu jít pracovat. Vracím se většinou domů večer, takže se snažím samozřejmě věnovat rodině, hlavně o víkendu.

Hodně hodně chodíme, máme rádi České hory. Hodně chodíme Orlické, Krušné, Krkonoše a snažím se samozřejmě rodině toto vracet. Velmi jim děkuji, že mi to tolerují a jsou trpěliví se mnou.

Je to tak.

Ano, já jsem to viděl. Nosil to pan předseda náš, tak jsem si říkal, co to má na té ruce. Zjistil jsem si to. Zjistil jsem si výhody toho náramku. A to je to, že se nemusíte pořád na to koukat, jaký máte tep, jak spíte, ale podíváte se na to jednou a jednoduchým způsobem vám to vyhodnotí, jak špatně spíte.

Jak odpočíváš u tebe na 17, na šestce? Máš nějaký skrytý tip pro naše diváky, kdo to tam nezná, nějakou hezkou procházku přírodou nebo nějaké hezké místo?

Jo, jo, jo, jo. Jednak těm, co se procházejí rádi třeba s rodinou, tak doporučuju park Fialka.

Ten je super.

Hodně zeleně. Jsou tam hřiště, výhled, takže to je jako fajn. Máme také sportovní centrum se bazénem. To je taková relikvie. Předchozí koalice u nás je měla, jako by měla Mercedes, ale nemají na benzín. Takže v tom dobrém budu mluvit. Ano, je tam bazén, je tam sovský svět, takže si může kdokoliv zajít. Snažíme se držet ceny tak, aby byly dostupné, takže to není třeba jako v Čestlicích.

No a pokud rád jezdíš na kole, tak se dá vlastně od nás krásně přesně kolem DPSky projet až na Břve a Hostivice po cestě Hospudky. Taková hezká cesta.

Krásná místa. Děkuju za tipy na výlety, děkuju za rozhovor a přeju hodně štěstí ve volbách.

Díky. Děkuju. Děkuju za pozvání.