Senátní Skaldoviny speciál. Milan Loprais a Jan Skalický: Co má senátor skutečně dělat?

Tak krásný, příjemný dobrý večer, vážení přátelé, vám všem, kteří jste dorazili. Já doufám, že se vidíme a slyšíme. Teď co tady se to nějak ale snad to bude všechno dobrý. Vypadá to, že jo. A eh mám tady tu eh čest přivítat spoustu hostů, ale slovo předávám Honzovi Skalickému. Honzo, Honza mlčí. Přátelé, slyšíme se? >> Já slyším. >> Tak >> taky slyším za pět. Díky. >> Jo, takže Zdeněk slyší. Milan slyší a John je hlavně, že slov zase dělal zase. Hlavně, že chtěl slovo. Přesně tak. A teď teď teď nám jako tady to bude, jestli to je nějakj protest. Ty vo. Čau. Seš tu, Honzo. >> Honzo, já tě neslyším vůbec. Co se děje? Haló. Tak teď Honza zase poteměl. Dělá mi to. Honzíku, haló. Tak nevadí. Eh, než se Honza připojí, tak Zdeěk vyskočil. Milan Lop Price, e, náš nový host. E, Zdeňka už samozřejmě znáte všichni. Eh, tak eh Zdeňku, převezmi to zatím, než já tady to Honzu nějak přilepím, jo? Dobře. Eh, dobrý večer, vážení diváci. Děkuj, děkuji, že dnes nás opět sledujete při speciálu z Kaldovin, který se týká voleb do senátu. Tento speciál má dneska opět dva naše hosty. Stálého Honzu Skalickýho, bez kterýho se začít povídej, povídej, vůbec se neboj. >> Jo, dobrý. tor, >> bez kterýho se začít prostě nedá, ale co jinýho nám zbývá, že jo. A druhým hostem, druhým hostem a mám čest tady představit druhýho kandidáta do senátu za volební obvod Ostrava, jestli to říkám správně, je Milan Lope. Eh, já jenom na úvod předešlu vžy, říkali jsme to i minule a Honza se nám pravděpodobně připojil. >> Honzo, slyšíš nás? >> Slyšíme se, slyšíme se. Jo, jo. Tak já jsem trošku popojil autem. Já teda jenom rychle, protože samozřejmě dám slovo Zdenkovi jako moderátorovi. Já tady přivítám ve Skaldovinách, přece jenom je to můj pořad, přivítám velice vzácnýho milýho hosta, na kterýho jsem se těšil a kterýho už jsem zvalkonce několikrát a to je Milan Lope. Eh, významnej severomoravák, nositel super přijmení, ale dneska hlavně je to kandidát do Senátu na severní na severní Moravě. můžeme říct v Moravskoslezským kraji Ostravě. Ahoj Milane. Zdravím tě. >> Zdravím tě, Honzo. A děkuju za pozvání. >> Jasný. A já jenom řeknu jednu věc, že my vysíláme dneska jako v podstatě, kdybych chtěl bejt vtipnej, tak řeknu jako motoristi, ačkoliv samozřejmě vysíláme jako kandidáti eh kandidáti pročka strany pro, ale vysíláme oba dva z aut. Milan mě zaujal tím, že narozí ode mě, kterj vysílá z normálního auta, protože jedu ze svý takní kampaně a prostě zkrátka, abych to všechno stihnul, tak vysílám normálně z vozidla. Tak Milan vysílá, pokud já vím logicky, jak jinak z Tatrovky, protože rodina Lopisu je absolutně spojená s kamiony Tatra nebo když to řeknu stky traky Tatra, že jo, ale vysílá z obytňáku Tatrovky a podle toho, jak já od něj vím, tak dokonce ho používá tak, aby nemusel z kontaktní kampaně se navracet neustále domů a neustále jako hvězdicovitě vyjíždět, tak prostě potom svém obvodu eh brousí obyťňákem. Je to tak, Milane. >> Je to tak. Akorát to není Tatra. Je to je to klasické obbytné auto. Já jsem taky e před chvílí skončil kontaktní kampaň na Hlavní třídě v Porubě a akorát jsem přejel na takové velmi velmi příjemné místo e u Hlučínského jezera a z druhé strany koszmice. Je tady nádherně. Tady mám takové krásné prostředí, kde můžu relaxovat, večer pracovat a ráno se vzbudím a hned jsem hned jsem v regionu v ulicích. Takže, takže, takže tak to fungujeme. >> To je nádhera. Tak se omlouvám. Já jsem měl za to, že ty musíš prostě jezdit v Tetrovce, ale rozumím tomu, že je jedeš prostě v obyťňáku. Tak a než dám slovo mýmu nejmilejšímu moderátorovi Zdeňkovi Vyskočilovi, tak řeknu na začátek, že vlastně my jsme s Milanem oba dva kandidáti ještě s dalšími a to doktorem Šornou, Josefem Pepou Šornou, který byl minulý týden hostem z Kaldovin a Hinkem Beranem, který doufám bude příští týden hostem z Kaldovin. Tak jsme vlastně čtyři kandidáti strany pro. Jsme každej v nějakým uskupení podporovaných stran. To nechám na Zlinkovi, jak povede a jaká témata otevře. Takže vítám tady jednoho ze čtyřech kandidátů strany pro Milana doprav a předávám slovo Zdeňkovi Vyskočilovi, protože já se teďka překlopuju z moderátora z Kaldovin do eh hosta a to také kandidáta do Senátu České republiky v těchto volbách. Nezapomeňte voliči 9 10 eh 10 již první kolo senátních voleb. No a pro nás s Milanem, já doufám i následující týden 17.2 kolo seá. Zeňku, prosím do nás. >> Tak teďka Zdeňka neslyším teda. Milane, slyšíš ho? >> Ne, ne, ne. Zdeněk není slyšet. >> Tak to je hezké. E, Zěk se uchopil moderování pantomimicky. Zdenku, tady takhle máš úplně špatně slyšet. No, tak prosím Petra Budeše. Dneska to máme veselé. Je to dáno tím, že opravdu vysíláme, protože je ostrá kampaň do senátu a to je skutečně jako hardcore, takže vysíláme z terénu. A proto já prosím Petra Bureše, aby se připojil opět do našeho vysílání a trošku si naladil moderátora Zdeňka Vyskočila, protože ten moderuje ovšem do prázdna. Pokud bude třeba, volám Zdeňkovi. To udělám možná i hned, když ona si mluví do telefonu nejspíš. Takže, Petře, Petře, Petře, budeši. No tak já zkusím zavolat Zdeňkovi. No. Takže milí diváci, aspoň vidíte, že volec terénu je skutečně činnost, která vyžaduje operativu a operativnost. teda Zdeněk má obsazeno, čili hovoří do telefonu, takže to musíme chvilku počkat, než mu to dojde. Aspoň vidíte, že jsme opravdu každej na jiným místě. Tak šup, už mám. No >> haló, haló, >> Petře, prosím tě, Zdeněk mluví a není slyšet. Slyšíte nás nebo Zdeněk nás neslyší. Jo, vy neslyší >> neslyšíme. Zdene. Milan. >> Já slyším, pánové. >> Jo, Milan jedine slyší a eh >> taky jako slyším, jak mluvíte. Taky vás slyším. Jo, >> kluci slyšíte tě neslyšíme. >> Tak ho slyšíš teďka? >> Teďka. >> Teďka jsem ho slyšel. Ano. >> Tak kluci, ještě jednou. >> No, takže teď mě, teď už mě slyšíte, jo? Ano, teďka těku slyšíme a já tě poprosím představ si, že teďka právě ti předávám slovo jako mýmu nejvlejšímu moderátorovi ve Skaldovinách, protže jsme neslyšeli ani jedno slovo. To byla nějaká sabotáž tady vyšší moc vidět, jak prostě ta kontaktní kávně vyhrocená, že už dochází k těmto útokům tady na nás. Nicméně děkuju za slovo. Pánové, dneska jako vždycky jako minule jednoduchá záležitost. Budu se vás ptát na věci týkající se vaší kandidatury v rámci vaší kampaně do senátu. Dostanete oba dva stejnou otázku, na kterou budete mít možnost odpovědět. Já využiju toho, že Honza už v minulosti odpovídal, ale vzhledem k tomu, že u něho je furt něco nového, tak jednoduchá otázka na Honzu hned na rozřádí. Honzo, kontaktní kampaň před chvílí zmínilo, čili otázka pro vás, pánové stejná. Honza začíná. Jak vnímáte kontaktní kampaň za posledních, řekněme tři dny nebo od počátku vlastně, co jste začali vůbec? Jak ji vnímáte k dnešnímu dni a jestli třeba cítíte, že už toho máte plný zvy? Jo, zajímají mě vaše pocity jakožto kandidátů do senátu, řekněme necelých 14 dní před volbama. Tak já Zdenku, děkuju za tuhletu jednoduchou rozpinkávací otázku, protože ty dobře víš, že já mám kontaktní kampaň velmi rád. Je to prostě pro mě vlastně odpočinek v tý kampani jako takový, nevím, jak to má Milan Lopis, ale pro mě ta kampaň tím, že to je přeci jenom organizování obrovskýho množství nejenom míst, meetingů, ale taky tiskovin a různejch prostě sociálních sítí a tak dále. Čili je to velká koordinace a ta kontaktní kampaň má výhodu pro mě osobně, že v tu chvíli neberu telefony, tím pádem nemusím plnit žádný úkoly tohodle toho typu a jsem prostě s lidma, což je ale na tomto nejzajímavější, protože pro ty lidi na tom náměstí, ulici, prostě kdekoliv jsme, aby oni věděli, co vlastně my nabízíme, jaký jsou naše představy o životě v naší krásný zemi, jaký jsou naše představy o tom, co by měla politika vlastně doručovat e voličům a to je prostě úplně přirozená věc. Já vidím kontaktní kampaň jako tu nejpřirozenější součást celý kampaně, protože kampaň nutná, aby voliči věděli, že vlastně lidi kandidujou, proč kandidujou, co chtěj. No a když vemu leták, tak přiznejme si to, přátelé, leták často skončí v koši. Eh, to samý sociální síť je často napadená protivníky eh způsobem, kdy se nemůže ten konkrétní kandidát bránit. Ale kontaktní kampaň samozřejmě může být taky napadena. zažil jsem to, že byli narušitelé. Mně to nevadí, já s nima komunikuju. Ale ta kontaktní kampaň má výhodu naprosto přímýho kontaktu s tím voličem. Ten volič prostě se může zeptat na cokoliv, já mu na cokoliv odpovím a může také a to je velice podstatné, může také jakoby dát úkol, jo, jinými slovy může říct prostě mě tady v tomhletom regionu nejvíc pálí todle. No a já se přiznám, že já Zeněk mě zná, tu kontaktní kampaň vedu tak, že nejenom, že mám kolem sebe lidi, kteří mě pomohou, já nevím, s rozdáváním předmětů, dárkových informačních a tak dále, ale já se nezdráhám vytáhnout telefon a ten úkol včetně kontaktu na toho člověka si zapsat. Teď teda nevím úplně, jestli to odpovídá GDPR pravidlům, ale já si prostě vemu na toho člověka kontakt, dám mu svůj kontakt a dám mu i svoji vizitku, kde je můj mobil a mail. Protože já si prostě myslím, že když se člověk půští do veřejnýho prostoru, tak takový ty řeči jako já mobil nikomu nedávám, aby mě lidi nevolali, to prostě neplatí. Tak nemá dělat politiku, jo. Mobil. A říkám to otevřeně, dávám lidem, lidé volají. Nikdy se nestalo, že by to někdo zneužíval, že by mě nějak šikanoval, že by mě to nějak jako drtilo. A ta kontaktní kampaň je prostě pro mě navázání kontaktu s těmi, pro které vlastně jediné má smysle politiku dělat. To znamená s veřejností. >> Dobře. Honzo, děkuju ti za odpověď. Stejná otázka pro Milana Lope. Jak vnímá kontaktní kampaň, která právě teď probíhá, kterou on teďka postupuje a pociťuje sám na sobě a jak ji hodnotí teď pár dní do zbývajících voleb. Tak ale ta kontaktní kampaň je prostě nezbytnou součástí celého toho předvolebního klání a e v zásadě to má dvě roviny. Je to, je to eh nám vlastně ani nic jiného nezbývá, >> protože protože náš rozpočet na na předvolební kampaň do senátních voleb je možná dvetinový oproti konkurenci. Je to vidět v těch ulicích, takže oni jsou vidět e na každém rohu mají desítky, možná přes 100 billboardů v e v regionu mají placenou reklamu na zastávkách, v dopravních prostředcích, v tisku a podobně. Takže my to děláme tím způsobem, jakým prostě umíme. Jsme v ulicích každý den a já sám oslovím e řekněme několik set lidí denně. Posoudím podle počtu rozdaných letáků, ale zdaleka tam nejsem sám. Pro mě to nejpodstatnější je, že mám kolem sebe eh eh přátele, kterých si nesmírně vážím, bez kterých bych vůbec tady tohleto nemohl dělat. To jsou lidé, kteří hluboce se před nimi skláním. Mám je, mám je moc rád. Já je tady tentokrát dneska nebudu jmenovat. Já si to poděkování jmenovitě nechám až na až přijde ten správný čas. Ale to, co pro mě dělají, je je něco je něco mimořádného. Já vlastně ani nevím eh eh čím jsem si to zasloužil, ale oni to dělají srdcem, s obrovským srdcem, s obrovským nasazením na úkor svého volného času, na úkor svých rodin. V těch ulicích jsou se mnou. To je to je neskutečné. Nás tam dneska bylo e v porubě na hlavní třídě tuším, že kolem 12 lidí. Jezdí mi pomáhat lidé z jižní Moravy, přátelé. Jezdí z z Olomouckého kraje, kolegové ze strany pro. Máme tady místní lidi. Dneska jsme tam byli v kontaktní kampani i s jedním významným místním a slavným spisovatelem, e, tady můžu jmenovat s Láďou Větvičkou. To je prostě eh je to je to obrovská síla, obrovská energie. Za to za to moc děkuju a bez toho by se to nedalo dělat. A ta druhá rovina je, že v podstatě ne, že musíme, ale děláme to rádi. Já nemám problém se komukoliv podívat do očí, podat ruku, předat leták, prohodit pár slov a ta energie, ta podpora i od ze strany té veřejnosti je je velmi pozitivní. nám se nestalo, že by nás někdo řekněme vulgárně nějak jako osočil. Většinou, když nás odmítne, tak to odmítnutí je slušné. Eh, většina těch reakcí je neutrálních až pozitivních. Jsou přicházejí také lidé, kteří vědí z našeho webu a z našich sociálních sítích, kdy kde budeme a přijdou prostě jenom tak pozdravit a vyjázit podporu. Takže já jsem za to moc rád. mi to dává velkou naději, že eh že je to, jak se říká, hratelné, že máme naději na úspěch. Takže Takže e děkuju za to. Sám bych neznamenal nic, ale s tím týmem, který mám kolem sebe, tak to mi dává opravdu naději. >> Děkuju za zodpovězení, řekněme, prvních otázek od vás obou. Já bych se ještě rád dozvěděl, protože teď bych se ještě vrátil zpátky k vám, Milane. Já bych se strašně rád chtěl dozvědět jako řekněme potencionální volič vašeho volebního obvodu Ostrava. Chtěl bych se dozvědět, jaká jsou specifika vašeho volebního obvodu, co si uvědomujete, na co cílíte, eh na na co bych mohl já jako voli spoléhat, když bych vás volil do Senátu, co byste pro mě mohl udělat? Eh, kým byste tam v tom senátu pro mě jako řadového voliče tam od vás z Ostravska vlastně byl, když bych to mohl takhle říci přímo, >> tak to jsou v podstatě dvě otázky. E, pokud se ptáte na specifika toho toho toho volebního obvodu, tak ten specifický skutečně je to Ostrava je region rázovitý, jak se říká u nás. A tady je to vlastně rozděleno vlastně do dvou okresů. Tady máme jakoby ten volební obvod se jmenuje Ostrava město. Je to volební obvod číslo 72 a obsahuje porubu a okolní obce, které jsou velmi velmi eh početné. E co se týče osídlení. Je to vlastně počtem obyvatel polovina toho obvodu a potom je to Hlučínsko, to znamená takzvaná prajská a to je úplně jiná mentalita lidí. Já to třeba tady bych se zastavil u těch prjzáků. E ti to eh neměli v minulosti jakoby jednoduché a je to taková jakoby eh možná možná zapomenutá část nebo nevěnuje se jí úplně pozornosti a myslím si, že si eh tu pozornost ti lidé tam zaslouží. A co se týče Ostravy jako takové, no tak hele, Ostrava byla vždycky jako průmyslovým srdcem naší naší země už za Rakouska, Uherska, za Československa i teďka za České republiky a odvedla obrovský kus práce. Tady byl ten nejtěžší průmysl. Tady ti lidé eh dřeli v těch nejtěžších profesích a táhli celou ekonomiku. A dneska se ten průmysl tady jakoby eh e zavírá. ti lidé přicházejí o práci, nemají jistoty a samozřejmě eh eh to ta situace tady jakoby není není dobrá a Praha prostě na ty lidi zapomíná a takže specifikum toho toho regionu toho volebního vodu spočívá v tom, že tam chybí v Praze nějaký jakoby fakt jako silný hlas, který by se zastával eh srdečně těch lidí a myslel prostě na na jejich životní úroveň, jo. Takže, takže to je specifikum toho, toho, e, toho volebního regionu. >> Dobře, děkuju. Eh, vy jste řekl, Praha na nás zapomíná, to jsou zajímavá slova. Honzo, seš schopen nějakým způsobem propojit toto tento specifický znak nebo důsledek pragocentrismu třeba i do jisté míry eh ta nebo poznáváš eh popsaný problém zapomenutí Prahou, prokletí Bohem a naopak třeba i tam u vás na severu na Děčínsku. Zeňko, já tady musím velice nekorektně prozradit, že ty dobře víš, že todle je přesně téma, který já jsem do tebe včera hučel, když jsme spolu mluvili o o vlastně vnímání voličů eh dnešní politiky a voleb, který přijdou za 14 dní, protože eh my jsme, Milane a to je na tom hrozně hezký. Já jsem to tady dneska nezůraznil. Já jsem nás tady propojil, že jsme oba dva dneska v autech. Musím říct, že ještě asi jsem nevysílal nikdy, že bysme oba dva byli v autě takhle s nikým, ale my jsme taky propojený takovou nějakou pomyslnou e dlouhou nití tím, že jsme vlastně dva, dalo by se říct jakoby zapomenutý dneska zapomenutý a odstrčený regiony, protože určitě ví, že můj obvod je Děčínsko, obvod 33, kterj má jednu zajímavou vlastnost. Je to obvod, kterj je nejsevernnější. Je to opravdu nejsevernější část Český republiky. Například v sobotu budeme na akci odbírání nové rozhledny, která je nejsevernnější rozhlednou v český republice. Prostě tak to je a zároveň jsme tím jako tak nejvystrčenější dál, nejenom od centra, od Prahy. E, já jsem říkal Zdeňkovi, že prostě ta Praha na nás tady v podstatě zapomněla. Zdeňěk mě napomenul, budu korektní, že řada těch třeba finančních nástrojů a řada dotací vlastně sem proudí. Jo, to zase ne, že ne, ale je to opravdu kraj, e, o kterém se jakoby většinou mluví jako o kraji problematické, eh, strukturálně postiženém, jako klesajícím na svém rozvojiamu a tak dále. A přitom oba dva ty kraje mají ten parametr, který řekls ty. A teď to řeknu velmi tvrdě na mikrofon a na kameru, jo. Desítky let tydlety kraje vlastně k rozvoji Československa a český republiky jako maximální měrou. Jo. U tebe to byly ano Ostrava, Horníci, e, Železný srdce český republiky nebo Československa, že jo, prostě hutěcká výroba a u nás zase často e to byly byl odpovídalo to ten dolům, že jo, ale hlavně to odpovídalo tomu, že e u nás byla chemie. A teď se pochlubím. Málokdo ví, že Děčín je vlastně nejsevernější eh statutární město. Je severnější Liberec. To hned k někomu nedojde. A taky to bylo město, které má další parametry. Děčín je město, které bylo na počet obyvatel a počet průmyslových podniků vlastně nejprůmyslovějším podnikem v rámci toho takovýho počínajícího průmyslu v rámci Rakouskoherska a první republiky. Prostě bylo ta na území Děčínu bylo nejvíc fabrik, jo, Kovošrot. Dneska to jsou fabriky, který se přejmenovaly, že jo. Je to dneska Charge Ferox, je to samozřejmě jsou kabelovna, je to eh Rico, nový nový podniky, ale tenkrát to byly podniky, který byly tradiční, Diana třeba, že jo, ale taky český lodějnice, prostě obrovský množství průmyslu. Lidi byli zvyklí, že žijou jakoby v komplikovaným prostředí, protože průmysl nepřináší vždycky jenom pohodu, >> ale byli na to hrdý, že jo. Bylo to město plný obchodu. Když se podíváte do podmoké části Děčína, to je místo, kde jsou secesní domy, jak na Národní třídě, jo, protože tam ty často německý obchodníci si stavěli tyhlety paláce. Prostě bylo to takový takový jedoucí centrum kraje. No a dneska tak se dostávám koval Zdeněk najednou blíz >> ukončováním těch průmyslovejch, tak dochází k tomu, že ty lidi vlastně přestávají bejt hrd, tak to bych to já nazval, to je moje jakoby uchopení tématu. Přestává bejt hrdý na to, kde žijou. Jinými slovy, často nový další generace chtějí odejít z toho kraje pryč. A můj cíl je vrátit, kdyby mě někdo řekl, dej jenom jednu jedinou větu, tak já řeknu, já chci vrátit děčíňákům z Děčínska, čili všem obyvatelům děčínskýho okresu, hrdost na svůj kraj. Ten kraj je nádhernej, co se týče přírody. Je tam Dolní Labe, je tam spoustu skal, kopců. Nádhernej kraj. Ale ta hrdost tady odsaď by jako já vyrážím do světa, ale vždycky se sem vracím. Tady to miluju. Tady je to nejlepší. A přece na tom není nic špatnýho, aby člověk si řekl, tady je to nejlepší. To není jako, že Milane, u vás to není nejlepší. Tam je to zase nejlepší pro ty vaše lidi. Prostě člověk by měl bejt šťastnej, kde žije. A to je v rukou často nejenom toho člověka. Je to v rukou lidí, který ten život ovlivňujou a politici mu ho ovlivňujou. Sakra. Takže my jsme v krajích, který dali hodně státu, když bych to měl teďka zkrátit. Nevím, jestli dostali adekvátní jako náhrad od toho státu. To je na dlouhý řeči a to bysme museli tady analyzovat právě ty toky peněz a všeho. Mimochodem já ty analýzy si dělám, ale to co vím určitě přátelé a diváci, že obyvatelstvo toho našeho okresu to necejtí, jo, že oni nemají ten pocit, že se o ně dostatečně ten stát stará, že jim to vrací. Ukážu to třeba na tom vlastním počtu obyvatel. Ano, >> kde já jsem zastupitel 50el tam bylo po válce 46. Jo, čili klesá počet obyvatelů. >> Je tam, je tam je tam >> se vystavělo hodně. To je podle mě ukázka, že ty lidi tam se cejtěj tak, aby jak měli pro politika. To je velká výzva. No a já tadyou nevím, jestli stejně k mě pochválí, já jí řeknu. Je to taky hodně rad tím, že ty okresy nemaj svýho starostu. >> To dělá generátor. Ty děláš generátor. Takže >> ty primátorové a starost. >> OK. >> Kraj ten je daleko. Kam? >> Republika ještě dál. Ale ten region je často opravdu, jak říká Milan, rázovitý. to nebojsko nebo prostě komb to není eh průřezová charakteristikou definovatelná oblast celýho Moravskoskýho kraje. To je specifická oblast. >> Do tady byl pyramidn oni kempí. Na to >> oni nad tebou kempí, tyčo. >> Hzo, já se omlouvám, že do toho teďka vstoupím, ale posledních asi tři minuty nebyly vůbec slyšet. Máš špatný signál. Vypadávaly slova. Prakticky jsme nezaznamenali nezaznamenali tvoji tvoji odpověď. Jo, takže problém je se signálem u tebe. Já nevím, eh, zkus zkus se vrátit k té myšlence eh těch, jak se říká, krajev daleko, okresy neexistují a podobně tady k téhleté myšlence, protože od té doby, nevím jak Milan Lop nebo naši diváci, ale od té doby já jsem tě slyšel naprosto špatně a téměř vůbec. Omlouvám se, jsem opravdu v autě. Teďka to je slyšet líp asi, že jo. Je to teďka dobře. Jo, >> teď dejme tomu. No, >> dobře. Tak já to zkusím zkrátit a řeknu to takhle. Eh, myslím si, že vzhledem k charakteristice jednotlivých oblastí, které máme v naší nádherné zemi, což je, jak tady říkal Milan, já nevím, Prajsko, Hlučínsko, u mě to Děčínsko, že jo, ale můžeme klidně definovat i jiné oblasti na na jižní Moravě řada oblastí, které mají svůj takovej takovou rázovitost, tak jsem přesvědčen, že v tom politickém systému, když byly zrušeny okresy, což teďka tady nechci hodnotit, ani nechci vyzývat k obnovení okresů, To je podle mě nereálné, ale vlastně došlo k tomu, že ty jednotlivé rázovité oblasti vlastně nemají svýho starostu. Nemají někoho, kdo se o ně stará. Existuje hejman, kterj má na starost celej kraj, což je právě často lokalita plná nesou často i nesourodých oblastí, kde k některým to je blíž, k některým to je dál a to i vztahově, politicky, přiznejme si, taky hraje roli z jaké strany je starosta, z jaké strany je hejtman. Nebudem říkat, že to tak není. Je to tak. A stejně tak vláda jistě budeovat třeba více města, kde vládne ten konkrétní starosta z konkrétní strany. No jo, ale pak tady máme ten okres, tu oblast, tu rázovitou oblast, která má svoje problémy, má svoji taky identitu i tu lidskou, ten lidský pohled na věc. Každá ta ten region to vnímá jinak. Lidi jsou trošku jiní. No a já si myslím, že senát, protože jsou volby osobností lidí, kteří už mají zkušenosti, něco zažili a vědí, co vlastně chtějí v životě dělat a co lidí potřebují. A já si prostě myslím, že ten senátor se může stát starostou toho okresu a může vlastně plnit roli toho, kdo jakýmsi způsobem dbá o to, aby se lidem v okresu žilo dobře. Je to možná věc, kterou teďka, když řeknu, tak někdo řekne, on chce vrátit okresy. Nechci vrátit okresy. Nevěřím tomu, že se budou vracet. To neznamená, že senátor nemůže být tím regionálním pečovatelem o určité specifické území, které jinak z titulu definice, kraj, obec a tak dále vlastně toho svýho starostu nemá. Já vidím, že ten starosta může být zaprvé tímto pečovatelem, zadruhé může být v pozitivním slob slova smyslu lobistou a eh spojovatelem lidí, aby dokázal dojednat věci. A za třetí samozřejmě může být tou spojkou na centrální orgány, která je vždycky nezbyná. >> Dobře. Eh, já děkuju za poměrně hodně vyčerpávající odpověď, Honzo. Ono kdyby se nám vešla příště do dvou tří věd, taky by to nebylo špatný. Už jsme se o tom bavili několikrát, ale eh ideálně otázka, myslím si, teď teď jsme skončili takový ty otázky toho příjemnějšího charakteru. Já se posunu spíš k takovým funkčním otázkám, řekněme v rámci nějaké procesní činnosti senátorů. Asi se shodnem všichni pánové, že řekněme senát je jakousi tou takzvanou pojistkou ústavnosti, protiváhou protiplanecké sněmovně. A moje otázka tedy logicky zní z titulu řekněme té instituce senátu jako takové. Můžete každý z vás uvést příklad situace, kdybyste jako senátoři hlasovali proti návrhu vlastní strany politické, která vás vyslala do toho senátu, protože pokud je mi známo, tak vy jste vysláni určitou stranou. Někteří, někteří z vás, nemyslím teď vás, ale třeba z těch čtyř senátorů, kteří vznikli v rámci nebo vzešli ze strany pro, tak jsou podporováni ještě i dalšími politickými stranami a hnutími, uskupeními. Čili můžete mi říci příklad, když se zamyslíte, kdy byste byli schopni a za jakých okolností hlasovat? E, otázka padá přímo na Milana Lopeze teďka rovnou. Kdybyste byli schopni hlasovat proti návrhu vlastní strany, co by to muselo být za návrh, abyste se postavili vlastně té těm stranám nebo těm uskupením, které vás nechal jakoby vyrůst nebo dali vám šanci říkat si senátoři a vlastně postavili vás do této veřejné funkce. Děkuju. >> Hele, eh jaké by to muselo být téma? Poslyšte. E, každé hlasování, které u kterého budu, tak budu podrobovat dvěma otázkám. E, téma, o kterém se hlasuje, e, tak do jaké míry e odpovídá národním zájmům? A za druhá otázka je, jak ovlivní životy běžných obyvatelů v České republice a kdo takový zákon, o kterém se bude hlasovat, navrhne, jestli to bude vlastní strana nebo nebo to bude někdo úplně jiný, je pro mě v tuto chvíli naprosto nepodstatné. Já teda si neumím představit, že by strana pro, jejich jsem součástí a protlačila třeba do Senátu návrh na hlasování, že bychom se chtěli jakoby zbavit České koruny nebo že bychom chtěli podpořit Green Deal, nebo že bychom chtěli e dělat třeba podpořit LGBT a podobně. To se prostě nestane. Čili já si neumím představit situaci, že budu hlasovat jakoby pro proti návrhu vlastní strany. taková situace jakoby nenastane. To bych potom v té straně byl nadbytečný, protože tam bychom se naš tam bychom nebo tam by se naše názory rozešly. To znamená eh červená linie je eh cokoliv eh co by mělo dopad na občany České republiky v tom negativním smyslu. To znamená, přineslo by jim to nějakou újmu a tady si umím představit celou řadu daňových nebo sociálních jakoby eh zákonů a a nebo by to byly návrhy, které by se hlasovaly, které by byly evidentně prostě ve prospěch nadnárodních korporací například, jo, nebo nadnárodních institucí. To znamená, znovu opakuju, budu podrobovat každé hlasování dvěma otázkám. do jaké míry e plní eh eh prostě do jaké míry eh to odpovídá naším národním zájmům. A druhá otázka, e které budu podrobovat tohleto hlasování, do jaké míry ovlivní životy běžných občanů naší země? Jednoduché. Dobře, děkuju. Honzo, na rozdíl od tebe to jsou otázky, který jsou nebo odpovědi úderné a velice velice výstižné i i v té časové relaci pro nás vodné. Můžeš, prosím tě odpovědět na obdobným způsobem? >> Odpověd stejně úderně a stejně rychle. Milan tady ty dvě otázky nazval, řekněme, takovými obecnějšími, národní zájem a to já to jenom zkonkretizuju. Já bych třeba nebyl schopen nikdy hlasovat pro ohrožení občanů díky povolení určitých, >> řekněme, imigračních proudů, které u nás nemají co dělat. To znamená, vždycky bych bránil český národ ve své identitě a rozhodně bych nepřispíval k tomu, aby >> máš tam nějakej blbej kabel, ne? Teda >> já nevím, ten Petr tam nám do toho mluví. >> No, takže to je jedna věc a druhá věc je, >> tak je tam něco špatně, vole. Buě špatně přistrč >> zastrčenejíme tomu Petro. Slyšíte taky Petra Budeš teďka, nebo ho slyším jenom já? Dobré. >> Ano, taky furt tam někdo kecá do toho >> mikrofon. A druh je samozřejmě bezpečnost v souvislosti s eskalováním konfliktu. Nikdy bych nehlasoval pro cokoliv, ať už se to týká zasílání zbraní, které eskalují konflikt. Tak co se týká například posílání našich vojáků do konfliktu, které eh zaprvé nejsou naše a zadruhé my je nezachráníme. Tak to je druhej bod. A ještě jednu třetí, kterej bysme jako senátoři nehlasovali, ale je to také potřeba říct. v rámci strany a Milanový, jestliže jsme aktivní v rámci strany pro, tak ačkoliv náš poslanec je Jindra Reichl, tak máme pochopitelně s ním debaty otevřené. Vždycky bych podporoval to, abysme nehlasovali pro eh obrovský deficit rozpočtu, ačkoliv se na to o tom nehlasuje. To je ekonomické poškozování země a to bych tak ani nepodpořil. >> Dobře, děkuju. Já ještě zůstanu tady u té u toho charakteru těchto otázek. Eh, zeptám se vás obou znovu na podobnou otázku, ale do jisté míry dosti významnou pro naše, řekněme třeba i diváky. Mě osobně to velmi zajímá. Eh, hovořili jste tady o straně pro, hovořili jste tady o straně, která se podílí na řekněme té vládní Honzovi oblíbené 107 hlas