Scott RITTER, A. NAPOLITANO - Blíží se konec obou válek ? A co na to váleční štváči ? _28.7.2026

Dobré ráno, vážení přátelé.

Já vás všechny zdravím. Vítejte opět na kanále Pod pokličkou.

Dneska je tedy středa. Se kolikátého je?

28. července, ne?

To bylo včera. Včera bylo výročí, eh, 28. července 2026.

My jsme to video, co jsem vám ráno dával na internet, ještě poslední nebo poslední, to nebyla určitě poslední pracovní, ale z toho jakoby našeho finiše na Kolínském nádraží, respektive na nástupišti číslo tři, které je v rekonstrukci, tak jsem si naivně myslel, že třeba ve 2, ve 3 hodiny už pojedu domů, když jsem o 9:30 dělal to video. Nicméně jsem se tam zase zadrbal až někdy do 8:00 do večera a přijel jsem do Olomouce kolem 11:30, takže jsem už neměl ani chuť, eh, cokoliv dělat.

Takže tímto se omlouvám, že jsem včera slíbeného Scotary tedy vám tu nedal, ale mám ho tady. A, eh, ještě mám pro vás takový, pro ty, co neví, o čem jsem včera tam plácal, jaké výročí jakého 28. července. Tak je to vlastně tato legendární scénka. Já myslím, že všichni poznáte.

Všichni pozor. Mám pro vás velkou novinu. Přesně za 14 dní, v neděli 28. července vyhlašuji první ročník závodu o kobramu pohár pro zaměstnance naší firmy. Bude to závod na 40 km. To ne. Návštěva 50 km. Něco se vám nezdá? Ne, v pořádku. Trť... je naopak krátká. Chcete 55? 60, 70. Prosím, abyste se přihlásili všichni. Hlavně vy potřebujete trénovat. Ano. Ten tam leží v rakvi prostě a potřebuje trénovat jako přátelé. Nic.

Tak dost bylo kavin. Eh, protože ta, to je ten film, je tak legendární a je tak ze života, že to je až k pláči spíš než k smíchu. Hlavně to, jak v Antoci ještě předtím, když byl ten trénink 20 km na kole, tak pár hodin na to začal mít i v Antoci mírné potíže s pohybem. Tak to se mi teď děje taky. Jako mladí, nebo jakoiletí bysme v životě, by nás nenapadlo, že ten film vlastně, ten Paulovi Lad, že jo, nebo jak se jmenoval, Buddyž mu země lehká, tak náš účetní Fantouci, že vlastně on točil scénky ze života, to nebyly vymyšlené nesmysly. Aspoň v tomto filmu. Já vím, že on těch filmů měl víc a tam některé ty scénky jsou spíš jako, jako hodně přehnané třeba, ale tady se jim povedlo asi nejlíp.

Nicméně pojďme k věci. 321... Máme pro vás Andrew Napolitano a náš oblíbený a myslím si, že asi nejoblíbenější, váš i, a, hmm, můj Scott Riter na aktuální témata, co se robí na ukrajinské frontě v Rusku, co se děje v Iránu a tak dál. Čili pojďme na to, pojďme. Já si najdu své milované oblíbené tlačítko play, abych vám to mohl tady všechno zprostředkovat. A ve vlaku jsem tedy dál si dal práci s tím překladem, tak aby to dávalo smysl, aby vám to dávalo smysl. A moc vám, přátelé, děkuju za tu podporu, za ty komentáře, za ty lajky, eh, za to, že jste neuvěřitelní. A my, pardon, teda, my se teď vrhneme s třemi hlavami děje. Já si to tady jenom rychle takhle nachystám. Tlačítko play.

Já se tady vlastně musím nejdřív stáhnout do pozadí. Tak. Takže zde je Scott Riter a myslím si, že by měl být asi vidět víc než já. To je jasné. Pardon. Proč já mám takhle tu lednici? Počkejte, já se přesunu, ať tam ta lednice vám nezavazí a naopak, ať je tady více těch dvou pánů a ne já.

Takže jdeme na to. Já to zapínám. Play a pojďme.

Tak nyní se k nám připojuje můj drahý přítel Scott Riter. Říká Andrew Napolitano. A je mi vždy potěšením, ať už mluvíme o čemkoliv. Rád bych nejprve probral Rusko, Ukrajinu a poté situaci v Íránu. Jaký je aktuální stav speciální vojenské operace na Ukrajině? Jak to chápeš ty, Scotte?

Na to odpovídá Scott Riter. Právě v tuto chvíli se stává ještě speciálnější. Rád používám termín speciální vojenská operace, protože zdůrazňuje skutečnost, že Rusko s Ukrajinou není ve válce, v té skutečné, v té totální válce. Ukrajině byla poskytnuta značná volnost, jakou by válčící národy normálně za normálních okolností neměli. Volnost, která umožňuje normální život, možnost nerušeného obchodování a podobné věci. Téměř výlučné zaměření na válku na frontě a na tu část ukrajinské společenské interakce, která přímo souvisí s válkou.

Jo, takhle př... Eh, tak například pokud máte leteckou základnu s letadly, pokud máte továrnu na výrobu dronů, budou tyto cíle zasaženy. A protože Zelenský se 25. června rozhodl zahájit 40denní, 40denní válku, eh, s využitím dronů, údery dlouhého a středního dosahu, protistrategické hloubce Ruska. A protože rozšířil seznam cílů tak, aby přesahoval tyto cíle, což by se dalo legitimně tvrdit, že souvisejí s armádou. Například útoky na ropné rafinérie. To je legitimní válečný cíl, stejně jako útoky na továrny ruského obranného průmyslu.

Lidé se ptají: "No a proč jim to Rusko nechává projít? Proč to všecko nechává jako být?" No v jistém smyslu Rusko útočí na stejné cíle na Ukrajině. Ale pak 18. července. Poté, co byl Michail Fedorov, ministr obrany, který tuto operaci s drony zahájil, propuštěn, kvůli, nebo spíš odvolán, kvůli jejímu neúspěchu, se nový ministr obrany Ukrajiny, teda se myslí, rozšířit válku s drony i na síť, eh, Wildberries. Což je, eh, Wildberries je internetový obchod podobný Amazonu, Walmartu a podobným společnostem. Jde o čistě civilní podnik. Víte, je to odvětví o hodnotě několika miliard dolarů v obratech, jo? A Ukrajinci začali útočit na distribuční centra a sklady Wildberries. Je to totéž, jakoby útočili na distribuční centrum Walmartu nebo Amazonu a podobně. Hoří to snadno. Tyto, eh, tyto střediska jsou plná kartonových krabic a to poskytuje spektakulární záběry pro média.

Byla, když to, když hoří, samozřejmě byla to fatální chyba, protože Rusko teď přestalo brát si už servítky. Prohlásili, že Ukrajina již nebude existovat jako moderní národní stát.

Ukrajina se už nějakou dobu chlubila, že ovládá Černé moře. Vyhnala prý Rusko z Černého moře. To proto, že Rusko jim to umožnilo a dovolilo. Rusko nechtělo tento konflikt zbytečně eskalovat. Rusko mělo také povinnost na základě dohod uzavřených se západem umožnit Ukrajině vyvážet obilí z jejich přístavů a umožnit dovoz zboží.

Rusko právě uzavřelo Ukrajině přístup k Černému moři. Ukrajina již nemá přístup k Černému moři. Ukrajinské přístavy jsou uzavírány. Jo. Eh, lodě jsou potápěny, přístavní zařízení jsou ničena systematicky. Kdyby Rusko skutečně vedlo válku, tu totální válku, mělo by to být provedeno, to, co dělá teď, už dávno. Kdyby Rusko takto postupovalo v letech 2022 nebo 23, válka by už tou dobou skončila.

Rusko však paralyzuje ukrajinskou ekonomiku postupně. Ukrajina se rozhodla, že bude útočit na ruské čerpací stanice. No fajn. Rusko tedy uzavřelo všechny čerpací stanice podél frontové linie a nyní jde ještě dál. Až Rusko skončí, na Ukrajině nezůstane ani jedna čerpací stanice, říká Scott Riter. Nebudou žádná distribuční centra. Ukrajině dojdou zásoby a zároveň Rusko ničí ukrajinskou průmyslovou infrastrukturu. Masivní údery na celý průmysl, ať už se jedná o průmysl dvojího užití, nebo v některých případech o průmysl výhradně k jednomu účelu.

Rusko si uvědomuje, že Ukrajina přesunula své kapacity na výrobu dronů do soukromých domů ukrajinských občanů, do sklepů bytových domů a do skladovacích prostor nákupních center.

A tato nákupní centra již nebudou existovat, říká Scott.

Blíží se zima a stále jsme uprostřed léta, ale zima se blíží a až na Ukrajinu dorazí zima, nebude tam žádné topení, žádná energie, žádný proud, žádná schopnost vyrábět elektřinu.

Ne, nebudou tam lidé mít žádné jídlo, žádné zásoby, prostě nic.

Ukrajina jako národní stát je mrtvá.

To se právě děje, Andreu.

Ukrajinci se rozhodli osudově rozšířit tuto válku a ublížit ruskému lidu.

Fajn.

To je tedy deklarovaný cíl a záměr Vladimíra Zelenského, který oznámil čtyřicetdenní válku drony.

Způsobit ruskému lidu utrpení, aby Rusové pochopili, co je to válka.

Jediné, čeho tím ale dosáhne, je říká Scott, že se zničíš sám, kamaráde.

Jo, tomu na rovinu říká Scott.

Ptá se Andrewa Napolitána, zdá se, že západní média trochu ubrala na svém nadšeném fandění Ukrajině a na tvrzeních, že Ukrajina vyhrává.

Psal jsi o tom a mluvil jsi o tom hodně.

Zejména jsi zmiňoval některé prominentní osobnosti, které se tím zabývají.

Ale já jsem ty hlasy neslyšel.

Ani jsem v posledních několika týdnech nezaznamenal takovou úroveň v západních médiích.

Pochopila média? Ptá se Andrew Napolitáno.

To, co jsi právě vyjádřil, situace na místě se mění, jo, se přece mění a brzy se radikálně změní.

Odpovídá tedy Scott Ritter.

Nevím, jestli si to média uvědomila.

Stále totiž opakují ty samé nesmysly a tvrdí.

A myslím si, že právě teď je hlavním tématem to, že Rusko vyhrává, ale že jde o Pirhovo vítězství.

Prostudujte si historii.

Král Pirhus, říká Scott, teď dává lidem lekci z dějepisu.

Král Pirhus, myslím, že to bylo někdy v roce 279 před naším letopočtem, svedl bitvu u Akulu proti Římanům a zvítězil.

Ztratil však 20 % své armády a nebyl schopen pokračovat v vítězství.

Vyhrál tedy bitvu, ale ve finále prohrál válku.

To samé se vlastně stalo i Kartáginským, když to teď dodávám já se svojí sklerózou, jak dopadlo Kartágo. Přestože Hannibal překročil Alpy se stádem slonů a začal porážet Římany na jejich vlastní půdě, ale ve finále celou válku prohrál.

Jde o takzvané Pirhovo vítězství, což v podstatě znamená, že ve válce na vyčerpání, v té opotřebovávací válce utrpíte větší ztráty než nepřítel a vaše ztráty nelze nahradit.

Co v ruském konfliktu naznačuje, že by tomu tak mohlo být?

No, je to válka opotřebovávací.

Je to Ukrajina, které docházejí muži.

Ukrajina, které dochází výzbroj.

Západ, který již nedokáže Ukrajinu zásobovat.

Naopak je to Rusko, které má více než dostatek lidských zdrojů.

Rusko, jehož zbrojní průmysl běží na plné obrátky.

Kdokoli používá přirovnání k Pirhovu vítězství, je intelektuálně nečestný a snaží se oklamat.

Myslím teď Rusko, které se přirovnává k Pirhově vítězství.

A v tom je ten problém.

Celá západní podpora narativu, že Ukrajina zvítězí, je postavena na základu lží a výmyslů.

Zelenský si myslel, že dnes letí do Washingtonu, kde bude přivítán jako vítězný hrdina, a na letišti ho nikdo nepřivítal.

Jaké překvapení.

On vystoupil z letadla a přivítal ho jeho velvyslanec, který je zapleten do korupčních skandálů a pilot musel vystoupit z letadla, aby vytvořili dvoučlenný úvítací výbor.

Chystá se do Bílého Domu tento Zelenský.

Myslím, že to dopadne hůř než při jeho poslední návštěvě Bílého Domu, protože je to ztroskotanec.

Je to jen obrázek, prostě.

Další věc je, že si myslím, že i západ chápe, že Zelenský zašel příliš daleko.

Samozřejmě existují proukrajinská média, která řeknou, podívejte se, jakou bolest jsme jim způsobili těm Rusům.

Ale myslím si, že většina lidí si uvědomuje, že co se semele, to se také zklidní.

Existuje příčina a následek.

Newtonův třetí zákon fyziky platí i v geopolitice.

A když bombardujete civilní cíle, no tak očekávejte, že na oplátku budou bombardovány i ty vaše.

My jsme my dva jsme o tom už v minulosti několikrát mluvili.

Cokoli Ukrajina vystřelí na Rusko, tak to jen práskne.

Udělá to takové prc, jo.

Nikomu to moc neublíží.

Vytvoří to plameny, kouř, příležitost k pořízení fotek, videí pro média a tak dál, ale skutečnou bolest to nezpůsobí.

Je to jako když vás štípne komár.

Rusko na to reaguje věcmi, které ale dělají bum.

Které mají úplně jiný efekt než ty ukrajinské.

Ukrajina tedy štípe Rusko jako komár, ale Rusko na oplátku v reakci na to svými údery amputuje kompletně ukrajinské zbraně.

Tahle válka dlouho nevydrží a myslím, že si to uvědomují i média.

Myslím, že si také uvědomují, že žádné řešení, které západ nabídl na pomoc Ukrajině, už nefunguje.

Oni říkají, že pardon, potřebují protivzdušnou obranu.

Dnes na Ukrajině žádná protivzdušná obrana už neexistuje.

Rusko má volnou ruku.

Donald Trump tedy nabízí licenci, která za ideálních okolností nepřinese ani jeden systém Patriot dříve než za dva až čtyři roky.

Jak to pomůže dnešní situaci?

Ukrajina žádala o licenci na výrobu raket Patriot, raketových systémů Patriot.

No, tu licenci samozřejmě nedostane, dodávám.

Pomůže to v dnešní situaci? Říká Scott Ritter.

Ne, nepomůže.

Nic z toho, co západ skutečně Ukrajině nabízí, nevyřeší žádný z problémů, kterým Ukrajina dnes čelí.

Ukrajinci tuto zimu umrznou a vyhladoví, pokud to tak dlouho vydrží.

Andrew Napolitáno se ptá: "Povolala ruská armáda v poslední době dalších půl milionu mužů, jak jsem o tom někde četl?"

Scott Ritter odpovídá: "Ne, ruská armáda nepovolala dalších půl milionu mužů.

Vladimír Putin podepsal dekret, kterým se zvyšuje početní stav ruské armády o dalších 25 000 vojáků v aktivní službě.

To tedy musí být určitě projev velkého zoufalství."

Jo, dělá si srandu.

Teďka v roce... Rusko, já to teď vysvětlím, říká Scott.

V roce 2006 Rusko zrušilo takzvané stavební ženijní prapory, respektive snížilo jejich počet.

Důvodem tohoto rozhodnutí byla naprostá nutnost být schopni obnovit nově získaná ruská území až tato válka skončí.

A protože Rusko ví, že tato válka skončí a že zvítězí, až zvítězí, bude muset vstoupit na tato území a znovu vybudovat města a obce.

Jo, tehdy se ty stavební prapory rušily, to bylo 20 let zpátky.

Dnes je znovu obnovují.

K tomu bude potřeba znovu obnovit ty stavební prapory, vojenské stavební jednotky stavařů, ženistu, ženisty.

A Vladimír Putin proto podepsal zákon, který umožňuje zvýšit početní stav ruské armády o 25 000 dalších vojáků v aktivní službě, kteří budou výlučně zařazeni do těchto ženních stavebních praporů.

Čísla 300 000 až 500 000 jsou jen západním propagandistickým trikem, který má naznačovat zoufalství Ruska.

Lidé by místo toho se měli zamyslet nad tím, co včera udělal Vladimír Putin, když promlouval ke státní dumě, k tomu ruskému parlamentu.

Jo, zatímco předával vyznamenání, někdo se k němu zřejmě obrátil a řekl: „Pane prezidente, podporujeme vás, ale jděte na to tvrději, silněji, buďte už konečně odvážnější." A on to zmínil před státní dumou.

Vladimír Putin řekl: "Milí vládní úředníci, chcete, abych byl odvážnější, mám tedy jít do toho tvrději?" A celá státní duma jednohlasně odsouhlasila, že tedy ano, ano, chceme, abyste byl tvrdší než předtím.

Takže kdokoli si myslí, včetně hostů ve vašem studiu, že Vladimír Putin utrpí porážku 20. září při volbách do státní dumy, nebo respektive jeho strana porážku, tak vůbec nerozumí dynamice Ruska.

Vladimír Putin právě získal od státní dumy, od toho ruského parlamentu, tedy svolení, udělat cokoli, co bude chtít, aby zvýšil tlak na Ukrajině. A také hovořil o Oděse jako o ruském městě. Mluvil o rozdělení Ukrajiny, o věcech, které na Ukrajině nikdo nechce slyšet.

Ale toto je nová realita Ukrajiny, toto je jejich budoucnost – rozdělený národ, který ztratí přístup k Černému moři. Oděsa je tedy ruské město, ale k dobití Oděsi bude nutné zvýšit počet vojáků.

Zatím to sice neoznámil, ale vytváří podmínky, které by mu umožnily mobilizovat lidi. Číslo 300 až 500 tisíc je tedy logické, ale je to zbytečně moc.

Pokud si nakreslíte čáru znázorňující, co by Rusko muselo udělat, kdyby se zmocnilo Oděsy, zvýšíte tím frontovou linii i obsazené území. Pokud má Rusko v současné době v oblasti speciální vojenské operace nasazeno 700 tisíc vojáků a rozšířilo by operaci do Oděsy, vojenská matematika naznačuje, že k obsazení tohoto území byste potřebovali ano, těch zmiňovaných 300 až 500 tisíc vojáků.

To je tedy směr, kterým se podle mého názoru Rusko možná ubírá, ale Vladimír Putin toto rozhodnutí zatím neučinil. Věnuje se teď vytváření politické situace, politického rámce, který by toto rozhodnutí umožnil, až nastane ten správný čas, nikoliv teď.

Ptá se Andrew Napolitáno: jaký je vojenský význam návratu generála Sarovkina do nejvyššího velení?

Reaguje na to Scott Ritter. Je to velmi zajímavé. V americké armádě byla doba, kdy mohli být vojenští velitelé odvoláni a poté znovu dosazení. Terry Allen je velmi známý z druhé světové války. Velitel například Terry Allen Big Red One na Sicílii byl zbaven velení s odůvodněním, že je prý vyčerpaný a unavený. Kdyby se to stalo dnes, byl by vyhozen z armády a už by se o něm nikdy neslyšelo.

Místo toho ho přivedli zpět a po celou dobu války byl velmi úspěšným velitelem divize.

Sarovkin byl velitelem v té speciální vojenské operaci. Byl zbaven velení v důsledku Prigožinovy vzpoury, jestli pamatujete, pár let zpátky. Z těch Vágnerovců, protože mnoho lidí ho považovalo za příliš soucitného nebo za toho, kdo nebyl dostatečně tvrdý vůči Prigožinovi. Prostě Vágnerovci s Prigožinem odjeli tehdy do Afriky, aby zajistili přechod Vágnerovců do takzvaného afrického sboru Afrika Corps, který mimochodem dnes v Sahelu pořádně nakopává zadky džihadistům podporovanými Francií, kteří zaútočili na Mali.

Jsou právě v tuto chvíli africkým sborem Vágnerovců rozptýleni a daří se jim docela dobře i v Nigeru a v Burkina Faso, kde pomáhají místní vládě proti džihadistům a těm protivládním povstalcům financovaným ze zahraničí.

Jedná se o muže. Tento generál Sarovkin, jehož strategická vize byla bezchybná. Je to člověk, který, jak víte, stabilizoval frontu poté, co Ukrajinci zradili istanbulský proces tím, že zaútočili na Rusko v době, kdy Rusko stahovalo své jednotky z ukrajinského území, z Kyjeva, aby vyvolalo dojem ukrajinského vítězství.

Vybudoval Sarovkinovu linii, aby tomu čelil útoku Ukrajinců v tom roce 22. Je to také muž, který zahájil strategickou kampaň na potlačení nepřátelské protivzdušné obrany, která zničila schopnost Ukrajiny bránit se. Právě Sarovkin zahájil tuto kampaň zaměřenou na zničení raket Patriot a vyřazení integrované protivzdušné obrany Ukrajiny. A ta byla úspěšná.

Je to muž, který disponuje strategickým přehledem. A pokud chcete tuto válku rozšířit, potřebujete někoho, kdo má tyto schopnosti a kdo si získal respekt ruských vojáků.

Takže si myslím, že nevím přesně, co bude Sarovkin dělat, ale jeho opětovné nasazení ukazuje jednak zralost ruské armády, která v případě potřeby dokáže přivést zpět schopné generály, a jednak to naznačuje, že se Rusko chystá udělat něco velkého. Sarovkin je typ člověka, který má rád velké operace. Podobně jako generál Suvorov. Takže bych ho spíš přirovnal ke generálu Suvorov z dob carského Ruska.

Ptá se Andrew Napolitáno: byl Krym skutečně odříznut od ruské pevniny?

Na to odpovídá Scott Ritter: ne, v žádném případě. Je to absurdní a nestydatá lež, kterou šíří někteří lidé. Podívejte, snažím se být zdvořilý, ale například takový Gilbert Doctorow je prostě propagandista nejhoršího druhu. Je to někdo, kdo veřejně zkreslil prezentaci ruské vlády ve Vídni o válečných zločinech spáchaných Ukrajinou. Lhal o prohlášeních kyjevského guvernéra, o prohlášeních zvláštního velvyslance pro válečné zločiny i o prohlášeních ombudsmana pro práva dětí.

Všechny tyto lidi znám. Osobně je znám. Jsem s nimi přátel. Často s nimi mluvím. A když někdo přijde do vašeho pořadu nebo jinam a lže otevřeně o těchto věcech, je to nesmírně velmi znepokojující.

Děje se to však proto, že pan Gilbert Doctorow a další mají za úkol vyvolat dojem, že Rusko tuto válku prohrává, že Krym je neobyvatelný. Ukrajinské operace s drony způsobují Krymu problémy. To pravda je. O tom není pochyb. Výjimečný stav však neznamená, že Krym je neobyvatelný. Žijí tam miliony lidí, kteří neutekli, kteří se každé ráno probouzejí, připravují si jídlo a chodí do práce. Věřte tomu nebo ne, benzín tam je. Znamená to jen, že v závalečných podmínek je třeba provést určité změny.

Ale zatímco tento výjimečný stav trvá, Gilbert Doctorow a další lidé neuznávají, že Rusko zabíjí každého, kdo je zodpovědný za utrpení na Krymu.

Ptá se: proč zrovna teď Ukrajinci každý den přicházejí o 80 až 100, ba dokonce i více svých nejzkušenějších operátorů dronů?

Odpovídá Scott Ritter: pokaždé, když dron vzlétne a zaútočí na ruské území, ruské jednotky a ISR – intelligence, surveillance, reconnaissance, prostě zpravodajství, sledování a průzkum – ho lokalizují, zaútočí na něj a zabijí operátory. A Ukrajinci pak nasazují nové lidi a ti zase umírají.

Nakonec na Ukrajině dojdou operátoři dronů i samotné drony mnohem dříve, než se život na Krymu stane nesnesitelným.

To, že pan Gilbert Doktorou mluví o 80letých důchodcích na vrcholu kopce, kteří se nemohou dostat dolů, protože tatarský taxikář nemá benzín, aby je svezl dolů, ještě neznamená, že se Krym stal neobyvatelným.

Byl jsem na Krymu. Znám tam lidi, žijí. Oni na Krymu žijí a nikam neutíkají.

Kvůli válečným zločinům ukrajinské vlády bych tam teď své děti samozřejmě na dětský tábor neposlal, to je jasné. Ale na Krymu žijí miliony lidí a daří se jim tam normálně a dobře. Mají se fajn. Není to neobyvatelné a neznamená to, že Rusko prohrává válku.

Krym není od ničeho odříznutý, zdůrazňuje Scott Ritter.

Na to se ptá Andrew Napolitáno: "Díky ti moc, Scotte, za odpovědi a přejděme teď k Íránu. Proč Donald Trump ustoupil od své nejnovější hrozby, kterou vyslovil asi před týdnem a která se týkala výrazného eskalování situace? On použil výraz brány pekla, o kterých řekl, že k nim dojde minulý víkend, a pak od toho odstoupil. Co se stalo?"

Na to odpovídá Scott Ritter: "Došla mu munice. Nemůžete se dostat k takzvaným branám pekla, pokud nemáte munici, která by vás tam dostala. Jemu prostě došla munice.

Iráncům munice nedošla. Na druhé straně jemu došly cíle. Iráncům cíle nedošly.

Stalo se to, že Írán začal tvrdě zasahovat Kuvajt a útočit na cíle kritické infrastruktury. Kuvajt byl jen jednou nebo dvě salvami iránských raket od toho, aby přestal existovat jako národní stát. Ztratil veškerou schopnost vyrábět pitnou vodu prostřednictvím odsolovacích zařízení, která byla zničena, nebo přestal vyrábět elektřinu, protože elektrárny byly odpojeny od sítě.

A kdyby—pardon, a kdyby tento konflikt zahájil Donald Trump—pak byla zničena veškerá kapacita těžby ropy v Kuvajtu a spolu s Bahrajnem a možná i v Saudské Arábii.

Velkým varovným signálem byl útok hutiů na saudskou rafinérii. Opět se ve vaší show objevují lidé, kteří rádi mluví o tom, říká Scott teď Andrewovi, jak Ukrajinci útočí na ruské rafinérie a popisují, jakou spoušť to způsobuje.

Každá z těch ruských rafinerií je však znovu uvedena do provozu za týden, na nejvýš za týden a půl. Jde o dočasné přerušení provozu.

Huttiové právě zasáhli saudskou rafinérii. Ozvala se velká rána. Nebylo to jen prask, ale pořádné bum, říká Scott Ritter. Porovnejte a srovnejte ty plameny, které z toho šléhají. To místo bude mimo provoz možná i rok, možná rok a víc.

Jako varovný signál byl zasažen i největší saudský ropný rafinérský závod. Poradci Donalda Trumpa mu řekli, že pokud tuto akci zahájí, způsobí to nezvratnou škodu globálnímu systému energetické bezpečnosti a bude to trvalá škoda pro Blízký východ.

Vyvolalo by to nejen ekonomickou katastrofu. Ale ještě jednou bych chtěl lidem připomenout, že z ropy se nevyrábí jenom nafta a benzín. Tak to vnímáme my v Americe. My vidíme vysoké ceny energií, ale z ropy se vyrábí prostě všechno, co máme před očima dneska.

Vy, kteří sledujete tento pořad, podívejte se na svůj stůl. Podívejte se kolem sebe na všechno, co máte na stole. Ropa sehrála roli při výrobě téměř všeho, co tu máte. I plodiny, které vás živí. Ty hnojiva pochází z ropy—sýry, amoniak—což jsou vedlejší produkty rafinace ropy, jo?

A když zastavíte 25 % světové kapacity na výrobu hnojiv, znamená to, že 25 % světového zemědělství nedostane potřebná hnojiva—nezbytná hnojiva k pěstování plodin potřebných k nasycení obyvatelstva.

My tady nemluvíme jenom o energetické krizi, při které stoupnou ceny benzínu a nafty. Mluvíme o globálním hladomoru, který nastane, pokud by to Donald Trump udělal.

Jo, ten útok na Írán. Podívejte se na všechno. Pokud by to Donald Trump udělal—pardon—mluvíme o Evropě zaplavené stovkami milionů zoufalých uprchlíků. Mluvíme o Africe neschopné uživit své obyvatelstvo, o lidech proudících do Magrebů, do severní Afriky, prchajících do Evropy, přicházejících přes Turecko do Evropy, protože jsou zoufalí.

Znovu tedy výzvu adresuju komukoliv z vašeho publika. Zkuste přestat dneska jíst. Prostě to jenom zkuste. Řekněte mi, jaký velký hlad budete mít dnes večer. Budete mít docela hlad, ale zvládnete to.

A zkuste nejíst zítra. Zítra už nebudeš jíst, protože není co jíst. Začneš být mrzutý, protože tvé tělo ti začne říkat: hele, mám hlad. Začínám spotřebovávat vlastní energetické zásoby, vlastní tuk, což je chvilku fajn.

Třetí den už nebudeš mrzutý, už budeš slabý a budeš stát. Sice budeš stát, bude se ti točit hlava trochu a čtvrtý den si uvědomíš, že pokud nebudeš jíst, zemřeš, což znamená, že uděláš cokoliv, co bude nutné, abys získal jídlo.

První den jsi ještě civilizovaný člověk, ale čtvrtý, pátý den už jsi zvíře, které pobíhá kolem a vraždí lidi, aby získalo jejich jídlo. Vloupává se do domu, aby získalo jejich potraviny, protože pokud to neuděláš, zemřeš ty. Tak to prostě je.

Právě to se stane značné části světové populace. Pokud jim bude odepřen přístup k potravinám, umřou hlady a až umřou hlady, začnou se stěhovat tam, kde jídlo a potraviny jsou. A to je Evropa, aspoň prozatím.

Myslím, že Donald Trump byl o této realitě informován a myslím, že chápe, že už je konec, že nemůže s tím nic dělat.

Možná se ještě objeví Pete Hegseth s posledním návrhem. Hele, pojďme vtrhneme tam s jednotkami speciálních operací, sebereme iránský jaderný materiál a bude to. To ale povede jen k velkému počtu mrtvých Američanů v terénu, říká Scott Ritter. Není šance, že by to vyšlo. Prostě to není—není šance na úspěch. A Donald Trump tomu musí teď předejít této katastrofě.

My jsme to prohráli. Ta válka—je po všem. Donalde, říkám já, slezte z toho lustru, Donalde. Vidím vás. Je po všem. Eh, ta sázka na rychlé vítězství prostě nevyšla. Musíme z toho vycouvat. Teď už jen musíme najít důstojný politický únik."

Ptá se Andrew Napolitáno: "Když včera Trump—Donald Trump teda v letadle Air Force One řekl reportérovi, že máme dostatečné zásoby střeliva a vybavení. A když pak minulý týden Pete Hegseth pod přísahou před senátním finančním výborem, který žádal o dalších 88 miliard dolarů na financování této eskapády, prohlásil totéž. Neříkali snad pravdu?"

Scott Ritter na to dodává: "Víte, jde o slovíčkaření. Ve Westpointu, v té vojenské akademii, vás mohou vyloučit na základě kodexu cti—ne za lhaní, ale za slovíčkaření, což znamená, jak je to s pravdou, což znamená, že vy sice víte, jaká je pravda, ale dáte odpověď, která není úplnou pravdou. To je slovíčkaření.

A oni slovíčkařili: Máte dostatek munice? Ano, přivezli jsme rakety JDAM a ty staré satelitem naváděné bomby, které jsme s velkým úspěchem použili v Afghánistánu a Iráku. Proč? Protože tam neexistovala žádná protivzdušná obrana. Letadla s nimi prostě vystoupala dostatečně vysoko, svrhla tyto bomby a satelit převzal navádění a navedl je na cíl. V Iráku v 90..."

v Iráku ještě v roce 2003 a potom i v Afghánistánu, a z dostatečné výšky můžete tu bombu svrhnout. Můžete proniknout desítky kilometrů do území ovládaného nepřítelem a tak používáte bomby typu JDAM spolu s raketami HIMARS a Atac CMS k úderům na cíle podél iránského pobřeží.

A když se podíváte, kde tyto cíle se nacházejí, je to jen primární cíl.

Máme tedy prozatím dostatek munice, abychom v tomto mohli pokračovat. Této munici vypadá to, že jakž takž dostatek máme, ačkoli u některých druhů munice, například u zbraní pro přesné údery, jsme, pokud se nepletu, už 90 % spotřebovali, takže nám jich zbývá 10 kusů ze 100. Měli jsme jich 90 kusů, 80 jsme spotřebovali, zůstává jich nám 10.

Munice nám dochází. Zásoby zbraní pro údery na dlouhé vzdálenosti jsou však nebezpečně vyčerpány.

Dalekonosné rakety. Mohli bychom tedy nyní čerpat ze zásob v Evropě a v Pacifiku, abychom mohli dále pokračovat v boji proti Íránu se stejnou intenzitou? Scott Ritter si klade otázku a odpovídá sám sobě. Odpověď zní ano.

Velitel pacifického velitelství však říká: pokud si myslíte, že budu bránit Jižní Koreu před Severní Koreou, tak už jste mi tuto možnost zmařili. Sebrali jste mi munici, protože nemám dostatek munice, aby mi vydržela ani týden. Munice, kterou jste mi tu nechali, mám tak na týden až dva v boji proti Severní Koreě, v případě, že by Severní Korea zaútočila na nás. Tam nemáme šanci.